načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Proč ženy nekouří doutníky - Jana Javorská

Proč ženy nekouří doutníky

Elektronická kniha: Proč ženy nekouří doutníky
Autor:

Soubor několika povídek nejen pro ženy, ale hlavně o ženách. Zábavné a oddechové čtení poukazuje vtipnou formou na možné životní přešlapy. Stalo se Vám někdy, že jste se zpili tak, ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  89
+
-
3
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » E-knihy jedou
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 60
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-751-2090-8
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Soubor několika povídek nejen pro ženy, ale hlavně o ženách. Zábavné a oddechové čtení poukazuje vtipnou formou na možné životní přešlapy.
Stalo se Vám někdy, že jste se zpili tak, že jste se druhý den styděli sami na sebe podívat do zrcadla? Nebo se vám při sexu stal trapas, kvůli kterému byste nejraději na místě zmizeli z povrchu zemského? Ne? Chyba! Kdo se neztrapnil, neví, o čem je život. Proto tady máte několik humorných návodů, jak ze sebe co nejspolehlivěji udělat okamžitě idiota.

Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

1


2

Jana Javorská

PROČ ŽENY NEKOUŘÍ

DOUTNÍKY


3

Copyright:

Autorka: Jana Javorská

Fotka na obálce: Maksim Šmeljov

Vydal: Martin Koláček - E-knihy jedou

2014

ISBN:

978-80-7512-088-5 (ePub)

978-80-7512-089-2 (mobipocket)

978-80-7512-090-8 (pdf)


4

ŠLAPKA

Zrovna jsem nejásala, když můj manžel začal pracovat jako řidič

kamionu. Navíc trávil většinu času v zahraničí. Ale postupem doby

jsem si zvykla a chod domácnosti si zařídila podle sebe. Takže nakonec

to vypadalo, jako kdybych byla přes týden svobodná a, o víkendu,

vzorná manželka.

Moje pubertální dětičky to přehlížely s klidným nezájmem o společný

rodinný život. Ve finále to fungovalo tak, že během týdne mě měly

spolehlivě na háku. I přes moje vyhrožování krutým desperátem, který

se v pátek vrátí a zavede jim drsný režim, nehnuly ani brvou a házely

na mě poznámky typu: „ Matko nepruď!, Spolkni prášek!, Čekej!,

Klídek!“ nebo „Arbeit macht frei,“ a podobné nejapné hlášky, které mě

dokázaly spolehlivě vytočit do nepříčetnosti.

V ten moment jsem se měnila v rozběsněného Tyranosaura Rexe,

pobíhala jsem po bytě a zuřivě se vším třískala a házela. Takže ve

finále to vypadalo, jako kdyby bytem prolétl hurikán Katrina. Moje děti

to jen komentovaly slovy: „Jasnej přechod“. A s kyselými výrazy

v obličeji mě dál statečně ignorovaly. Já jsem si, pro změnu, pěkně

uklidila ten svinčík, co Katrina s Rexem natropili, a pomalu jsem se u

toho uklidnila.

O víkendu se ty vlezlé bestie (míněno moje děti a ne Katrinu s Rexem)

vlísaly manželovi do přízně a škemraly, co že jim to přivezl, a tvrdily,

jak moc se jim po něm stýskalo. Podle úspěšnosti dárku, pak setrvávaly

v jeho dosahu patřičnou dobu.

Když pak konečně přišla řada na mě, vyfasovala jsem tašku plnou

smradlavého prádla. Zákonitě nezbyl čas na lísání, protože začal

kolotoč praní, žehlení, vaření a nakupování, aby měl náš pán tvorstva

vše nachystané k odjezdu. Za to mě občas poplácal po zadku a v noci

poctil pětiminutovým sexem, na který jsem se musela patřičně

přichystat, abych mu zahrála některou z jeho oblíbených: sestřičku,

kurvičku nebo cudnou školačku.


5

Copak o to, sestřičku a kurvičku bych zmákla levou zadní, ale ta cudná

školačka mi ve čtyřiceti pěti letech nějak nepřipadala moc reálná.

Chtěla jsem ji nahradit paní učitelkou, ale na žádnou soudružku ze

školních let neměl takové vzpomínky, aby ho vyrajcovaly k sexu. Jen

já jsem si strašně moc přála, abych mohla vzít do ruky ukazovátko a

naložit mu na holou, až by měl prdel rudou jako pavián v říji. Ale na

těch pět minut, kdo by to řešil?

A tak se to opakovalo týden co týden, dokud jsem si nenašla milence.

Jak jinak, než zase kamioňáka. Jenže tenhle jezdil většinou po

vnitrozemí a měl na mě po večerech čas. Hlavně jsem mu nemusela

hrát žádné divadýlko, a sex nevypadal, jako inseminace krávy Milky za

běhu.

Najednou čas plynul úplně jinak, a já ani nevěděla, jestli je pondělí

nebo pátek. To jsem ještě netušila, jak ošklivě se mi moje bláhové

rozpoložení mysli hodlá vymstít.

Byl pátek ráno, a můj miláček mi zavolal do práce, že dneska končí

dřív, a jestli chci, můžu za ním přijet na okraj Prahy, na jednu čerpací

stanici. Bude tam parkovat svůj náklaďák, a pak si spolu můžeme

zadovádět někde v hotelu.

Samozřejmě se mi rozblikaly všechny kontrolky, a bylo jasné, že

dneska už nic neudělám. Vzala jsem si tedy půl dne volna a mazala

fofrem domů. Rychle jsem provedla všechny zkrášlující procedury a

pak jsem dostala skvělý nápad: udělám mu radost a vezmu si na sebe

převlek šlapky. Je to jeden z nejoblíbenějších kousků mého manžela, a

je mi naprosto jasné, že s ním musím zaručeně uspět.

Už jsem se těšila, jak bude příjemně překvapený, až mě uvidí v rudých

podvazcích a děrovaném body. Prohlédla jsem se ještě jednou pro

jistotu v zrcadle a zhodnotila svůj dokonalý převlek. Kam se na mě

hrabou profesionálky. Vidět mě tak nějaký pasák na E55, určitě by mě

s radostí zaměstnal.

Ve smluvenou dobu jsem se přiřítila na benzinku, zaparkovala auto a

rozhlédla se kolem po mém miláčkovi. V řadě na konci parkoviště jsem

spatřila známé vozidlo a vyrazila k němu rázným krokem. Zkušeným

skokem jsem se vyhoupla na stupačku, otevřela dveře a vklouzla

dovnitř. Kupodivu, miláček nikde.

„Hurá! Překvapím ho!“


6

Zalezla jsem dozadu na lehátko a začala se svlékat. Kolem auta jsem

slyšela hovor, a bylo zřejmé, že každou chvíli přijde. Naaranžovala

jsem se do pozice dokonalé šlapky a trpělivě roztouženě čekala.

Konečně se otevřely dveře, a řidič nastoupil do auta, nastartoval a jel

přeparkovat.

Krčila jsem se na lehátku a mlčky čekala, až vypne motor. Ale co to?

Náhle se zabouchly dveře, a cvaknul klíček. Opatrně jsem se vyhrabala

z lehátka a rozhlížela se kolem auta. Nikde nikdo. Vezmu za kliku –

zamčeno.

„Do prdele!“ zaklela jsem nahlas. V ten moment mi pípla na mobilu

esemeska:

Miláčku musel jsem ještě naložit, zítra jedu záskokem Německo. Už to

nestihnu. Promiň. Miluju tě.

„Sakra, že já kráva vlezla do jinýho auta?“

Pomalu jsem začala zkoumat věci kolem sebe. Všechny mi byly nějak

povědomé. Pak mi to došlo! Můj manžel se vrátil domů! Byl pátek, a já

uviděla známé auto. Vlezla jsem dovnitř v domnění, že je mého

milence. Co teď? Nezbývalo mi nic jiného, než zavolat manželovi, aby

si pro mě přijel. Udiveně otevřel dveře.

„Co tady, proboha, děláš?“

Nechápal, jak jsem se mohla vloupat do jeho miláčka.

„Chtěla jsem tě překvapit, když na to doma není klid,“ špitla jsem

dotčeně, ale byla jsem ráda, že mě konečně vysvobodil. Mohla jsem

tady skejsnout dva dny, a to by byl malér.

„Ale proč jsi vlezla tajně dovnitř?“ nechápal. Poodhalila jsem mu plášť a ukázala jeho oblíbený kostým. „Tak takhle je to! A já si celou dobu myslel, že pracuješ v kanceláři!“


7

JAUVEJS ANEB JAHODOVÝ KOLÁČ

Psal se rok 1975, a do naší vesnice přijelo na brigádu vojsko. Vždycky,

když se Jezeďáci flákali a nestíhali nějakou sklizeň, musela zasáhnout

armáda. Tentokrát to byly žně. Vojáci, kluci fešácký, jezdili s traktory a

kombajny přes ves, a při tom mávali a pískali na místní děvčata.

Holky se sice červenaly, ale sobotní zábavy se už nemohly dočkat.

Zrovna tak i Liduška. Vesměs plachá, ale s tvářičkou anděla, vábila

pohledy nadržených vojáčků, jako sirup vosy.

Jednou, když šla nakoupit do místního konzumu, dala se tam do řeči

s hezkým vojáčkem, který si ji troufnul oslovit jako první. Slovo dalo

slovo, a chlapec jí slíbil, že ji druhého dne doprovodí na místní zábavu.

Liduška nesměle souhlasila a vesele vyběhla z konzumu. Tváře jí

nedočkavostí téměř hořely.

Příštího dne se důkladně svátečně vystrojila. Vzala si svoji novou blůzu

se širokým límcem a krimplenovou sukni barvy zralého pomeranče.

Svítila v ní už na dálku, jako metař psích výkalů v bezpečnostní vestě.

Když se její maminka dověděla, kdo ji hodlá doprovodit, dala jí

patřičné kázání. Ale pro chudáčka vojáčka jí zabalila do několika

ubrousků jahodový koláč. Liduška vložila poslušně koláč do kabelky a

vyrazila s kamarádkami na zábavu.

Sál byl plný obtloustlých soudruhů v tesilových oblecích, s neméně

objemnými manželkami v krimplenových šatech. Všichni radostně

křepčili na parketu za zvuků dechové hudby, snažící se napodobit

nejnovější šlágry z hitparády např.: Karla Gotta, Václava Neckáře nebo

Helenku Vondráčkovou.

Zemědělci statečně drželi taneční krok přežraných cirkusových

medvědů. Obzvláště pak ti, jenž byli posilněni značnou dávkou vodky

nebo rumu, baletili ladným krokem hrochů lezoucích z řeky. Funěli,

jako zootechnik při inseminaci vzpurné krávy, a pot jim kapal z čela do

bujaře obdařených výstřihů jejich protějšků.


8

Sálem duněla písnička: „Jsem doktor DamDiDam“, a hroši se svými

samicemi statečně hlasitě podupávali na doznívající: „Dam Dam“, až se

otřásala sokolovna v základech, a vesele tleskali do rytmu frkajících

trumpet. Sál čpěl vylitým pivem a potem tanečníků, kteří v té době

ještě neznali kouzlo „ Ould špajz“ a místo toho používali tak nanejvýš

Pitralon, a jejich dámy voněly těžkými ruskými parfémy, které měly

silnější účinek na kolemjdoucí, než Kaťuše na německé vojáky za

druhé světové války.

Přes to všechno se Liduška tetelila blahem, když ji prováděl její

vojáček celou dobu po parketu, a statečně spolu uhýbali

rozdováděnému hrošímu stádu. S radostí mu pak zaplatila nějakého

toho panáčka na povzbuzení nálady.

Na parketu se na ni mačkal čím dál víc, a jahodový koláč v kabelce,

díky tomu presu, získával podivný tvar a začínal prosakovat

skrz ubrousky. Jakmile to Liduška zjistila, zhrozila se: „Tohle mu přeci

nemůžu dát sníst! Co by si o mně pomyslel?“

A dál koláč statečně schovávala v kabelce.

Když pak vyndávala peněženku, aby zaplatila další várku panáků,

vypadl ji ten podivný předmět na stůl. Rychle ho sebrala a hodila

zpátky do tašky. To už však stačil její vojáček zpozornět, a v domnění,

že jde o použitou dámskou vložku neobratně zabalenou v papíru, začal

balit Liduščinu kamarádku. Tušil, že za této situace si s Liduškou asi

nezadovádí, a tak raději rychle hledal náhradu.

Liduška náhle osiřela. Už se jí nikdo nevěnoval, a ona z toho byla moc

smutná. Nešťastně sebrala kabelku a se slzami v očích se ploužila ven

před kulturní dům, kde si sedla na schody a tiše plakala.

Po chvilce vytáhla z kabelky kapesník, aby se vysmrkala, a zjistila, že

tam má stále ještě jahodový koláč od maminky. Opatrně ho očistila od

zbytků ubrousku a začala ho jíst.

V tom se ze sálu vypotácel opilý vojáček se svojí novou obětí, aby se

nadýchal čerstvého vzduchu. Když viděl, jak Liduška s chutí

konzumuje tu věc, kvůli které ji opustil, zvedl se mu žaludek. Obrátil se

vyjeveně k Lidušce a konstatoval:

„ Nikdy bych nevojel upíra, co žere použitý vložky.“


9

NOSOROŽEC

„Krucinál!“ zaklela Hedvika, když chvátala domů temnou nocí.

Sundala si lodičku a odtrhla nalomený podpatek. Včera si ty boty

koupila, aby dneska večer udělala dojem na svého milence Radka.

„No, alespoň že jste odvedly svoji práci,“ povzdychla si nahlas a

pelášila dál pajdavou chůzí, co jí nohy stačily.

Manželovi slíbila, že bude nejpozději v jednu doma. Za chvilku odbijí

kostelní hodiny čtvrtou, a ona musí ještě oběhnout, touhle vrávoravou

kachní chůzí, jeden blok. Kdyby to tušila, řekla by taxíkáři, ať ji vysadí

přímo před jejich panelákem. Stejně už všechno kolem spí. I když ta

stará kukačka z přízemí určitě zase šmíruje za okny.

Jestli Hedvika zjistí, že ji sleduje, tak se nenápadně vrátí a bafne na ni

do okna. Baba dostane infarkt, a bude od té čarodějnice jednou pro

vždy pokoj. Ještě se jí partaje poděkují, stejně dělá jenom zle.

Potichoučku odemykala hlavní dveře, aby nenápadně vklouzla dovnitř.

Jenže se dvěma promile v krvi se špatně plíží tichoučce domů na

tajňačku. Když dovírala dveře, upadly jí klíče a s velkým lomozem

zazvonily o zem.

„Do prkýnka,“ zanadávala a snažila se ohnout a zdvihnout je. Jenže již

tak dost ohrožená stabilita na jednom podpatku vzala za své, a Hedvika

padla celou svojí opilou váhou na zem a ještě při tom stihla hlavou

udeřit do dveří té staré čarodějnice.

V momentě se dveře otevřely, a v nich stála v županu a v natáčkách,

s brýlemi na nose a smrtelně přísným pohledem, domovnice

Voráčková. S rukama v bok zkoumala marnou snahu svojí opilé

sousedky, postavit se na svoje gumové nohy.

Jakmile Hedviku opustily poslední síly, podívala se zespodu na

domovnici a na plnou pusu zařvala: „Baf!“ a začala se nezřízeně

chechtat na celý panelák. Smích se rozléhal po celé chodbě, a jeho

ozvěna se vracela zpátky po schodišti až z pátého patra, jako tamtamy

lidožroutů z pralesa.

„No ty ses teda vylepšila, že ti není hanba, fuj!“




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist