načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Proč ženy myslí tak, jak myslí a proč jednají jinak než muži - Louann Brizendine

Proč ženy myslí tak, jak myslí a proč jednají jinak než muži
-15%
sleva

Kniha: Proč ženy myslí tak, jak myslí a proč jednají jinak než muži
Autor:

Zajímá vás, proč ženy jednají jinak než muži a jak doopravdy funguje ženský mozek? Tento světový bestseller vás čtivou a zábavnou formou seznámí s tím, jak je myšlení a jednání ... (celý popis)
Kniha teď bohužel není dostupná.

»hlídat dostupnost


hodnoceni - 71.2%hodnoceni - 71.2%hodnoceni - 71.2%hodnoceni - 71.2%hodnoceni - 71.2% 90%   celkové hodnocení
1 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: Computer press
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2007-12-03
Počet stran: 160
Rozměr: 167 x 225 mm
Úprava: 160 stran : ilustrace
Vydání: Vyd. 1.
Název originálu: Female brain
Spolupracovali: překlad Eva Chmurová
Vazba: brožovaná lepená
ISBN: 9788025116906
EAN: 9788025116906
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Zajímá vás, proč ženy jednají jinak než muži a jak doopravdy funguje ženský mozek? Tento světový bestseller vás čtivou a zábavnou formou seznámí s tím, jak je myšlení a jednání ženy ovlivněno souhrou hormonální činnosti a mozku. V knize naleznete: - Jak hormony ovlivňují ženský mozek, chování a celé tělo. Proč se ženy chovají pokaždé jinak - v pubertě, v období před menstruací, v těhotenství, během mateřství, v přechodu... - Proč se pubertální dívky potřebují shlukovat do skupinek a jsou náladové. - Co způsobuje, že některé ženy se těsně před menstruací stávají nesnesitelnými. - Jaká „chemie“ se v nás odehrává v období zamilovanosti. Proč si ženy vybírají životní partnery s větší ostražitostí než muži. Co se děje v mozku zamilovaných v případě odloučení. - Je orgasmus záležitostí klitorisu, pochvy nebo mozku? Napomáhá orgasmus otěhotnění? Je ženská nevěra pouhým potěšením nebo promyšleným tahem? - Odkud se ozývá tikot biologických hodin? Proč jsou těhotné tak roztržité a jak je možné, že mateřská láska někdy vytěsní lásku k partnerovi. - Proč se většina žen podvědomě bojí konfliktu, zatímco muži si užívají soupeření. Proč ženy po čtyřicítce tak touží po sladkostech. - Jak estrogenová terapie po menopauze chrání ženský mozek před stárnutím a mnoho dalších zajímavostí. O autorce: Autorka pracuje jako lékařka v oborech neurobiologie a neuropsychiatrie v San Francisku, a je ředitelkou Ženské kliniky hormonů a emocí v USA. Pro české čtenáře upravil Mgr. Jan Havlíček, odborný pracovník Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze.

Předmětná hesla
Související tituly dle názvu:
Pravidla úspěchu Pravidla úspěchu
Tracy Brian
Cena: 254 Kč
Hoř pomalu Hoř pomalu
Jelínková Veronika
Cena: 280 Kč
Uživatelská příručka k vaší mysli Uživatelská příručka k vaší mysli
Smith T. Shawn
Cena: 84 Kč
Uživatelská příručka k vaší mysli Uživatelská příručka k vaší mysli
Smith Shawn T.
Cena: 229 Kč
30 důvodů, proč zaměstnanci nenávidí své vedoucí 30 důvodů, proč zaměstnanci nenávidí své vedoucí
Snyder Adam, Katcher Bruce L.
Cena: 127 Kč
Zákazníci kupující knihu "Proč ženy myslí tak, jak myslí a proč jednají jinak než muži" mají také často zájem o tyto tituly:
Recenze a komentáře k titulu



Jak si americká feministika představuje vědu alane 2009-07-08
Jeden ze závěrů knihy: když podvádí muž, je to špatné a typické, když podvádí žena, je to "omluvitelné" odůvodněné geny. K tomu sexistické vtípky, že je u mužů důležitělší délka jistého genu než "čehokoliv jiného". A spousta stokrát omletých klišé. Nedoporučuju.
reagovat
 


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

KAPITOLA PRVNÍ

ZROZENÍ žENSKÉHO MOZKU

Leila byla malá pilná včelička, která poletovala po hřišti a dávala se do řeči s ostatními dětmi, ať je znala nebo ne. Aby navázala kontakt, používala vedle dvou až tříslovných frází nejčastěji svůj nakažlivý úsměv a chápavé pokyvování hlavičkou. Dařilo se jí to. Stejně tak ostatním děvčátkům. „Panenka,“ řeklajedna. „Obchod,“ řekla druhá. A už se tady formoval malý spolek plný štěbetání, her a vymyšlených rodin.

Leila byla vždycky ráda, když se k nim na hřišti připojil její bratranecJoseph, ale její radost nikdy neměla dlouhého trvání. Joseph jim vždycky vzal kostky, ze kterých si s kamarádkami stavěly dům. Chtěl si postavit raketu a chtěl si ji postavit sám. Jeho kamarádi zničili všechno, co Leila a jejíkamarádky vytvořily. Kluci holky komandovali, odmítali je poslouchat a ignorovali jejich prosby, aby toho nechali a hračky jim vrátili. Na konci dopoledne simusela jít Leila s děvčaty hrát jinam. Chtěly si v klidu dostavět dům.

Každý ví, že se chlapci a děvčata chovají jinak. Vidíme to každý den doma,

na hřišti i ve škole. Co ale možná nevíme, je, že tuto odlišnost v chování řídí

mozek. Pudy dětí jsou tak instinktivní, že je nasměrují, i když se my dospělí

snažíme strkat je opačným směrem.

Jedna z mých pacientek měla tříletou holčičku, které dávala hračky, s nimiž by si mohli hrát i chlapci, včetně jasně červeného hasičského auta. Jednou vešla do jejího pokojíčku a našla ji, jak chová náklaďák v dětské peřince a říká mu: „Neboj se autíčko, všechno bude dobré.“

Toto není způsobeno socializací. Holčička nechovala své autíčko proto, že by tak okolí utvářelo její pohlavně nerozlišené myšlení. Není žádný „unisexový“ mozek. Narodila se s ženským mozkem, který funguje svým vlastnímzpůsobem. Dívky se už jako dívky narodí a kluci se narodí jako kluci. Jejich mozky jsou odlišné od chvíle, kdy přijdou na svět a řídí jejich impulsy, hodnoty a jejich vnímání reality.

Mozek utváří způsob, jakým vidíme, slyšíme, cítíme a jakou máme chuť.Nervy vedou z našich smyslových orgánů vzruchy přímo do mozku a ten je všechny vyhodnocuje. Pádná rána do hlavy je přesně to, co může způsobit, že ztratíme

25


26

ˇ

PROČ ZENY MYSLÍ TAK, JAK MYSLÍ

čich nebo chuť. Ale mozek dělá ještě více. Zcela ovlivňuje způsob, jakýmchápeme svět – jestli si myslíme, že je někdo dobrý nebo zlý, jestli se nám líbí dnešní

počasí nebo nás otráví, jestli se nám chce zabývat každodenní prací. Nemusíme

být odborník přes mozek, abychom to věděli. Jestliže se cítíme trochu pod psa,

sklenička dobrého vína nebo kousek čokolády to mohou změnit. Šedivý,zamračený den se může vyjasnit, vztek na milovanou osobu se může vypařit díkyzpůsobu, jakým chemikálie ovlivní náš mozek. Vaše momentální nálada se může

během okamžiku změnit.

Když chemikálie působící na mozek mohou změnit vnímání reality, co se stane, když mají dva mozky odlišnou strukturu? Je nade všípochybnost, že jejich vnímání reality bude jiné. Poškození mozku, mrtvice,lobotomie a zranění hlavy dokáží změnit, co bylo pro člověka důležité. Mohou dokonce změnit osobnost člověka z agresivní na mírnou nebo z milé na nevrlou. Ale to je něco jiného, než když začneme všichni se stejnou strukturou mozku. Mužský a ženský mozek jsou jiné od přírody.

Zamyslete se nad tím:

Co když je komunikační centrum v jednom mozku větší než ve druhém?

Co když je emocionální paměť v jednom mozku lepší než ve druhém?

Co když má jeden mozek schopnost číst v ostatních lidech lépe než ten druhý?

Dostaneme někoho, jehož vnímání reality mu říká, že komunikace, kontakt, citlivost a zodpovědnost jsou nejvyšší hodnoty. Tato osoba bude cenit tytohodnoty nade všechny ostatní a bude zmatená, když potká člověka s mozkem, který nechápe jejich důležitost. Dostaneme ženu.

My, mám na mysli lékaře a vědce, jsme si myslívali, že pohlaví bylo kulturně vytvořeno pro lidi a nikoliv pro zvířata. Když jsem v 70. a 80. letech studovala medicínu, bylo již známo, že mozky samců a samiček se začínají vyvíjet odlišně už v děloze, což naznačovalo, že impulsy jako páření, plození a odchov mláďat jsou pevně zakořeněny ve zvířecím mozku. Ale mysleli jsme si, že pohlavnírozdíly lidí pramení hlavně z toho, zda se k dítěti rodič chová jako k dívce nebo chlapci. Dnes už víme, že to absolutně není pravda, a když se vrátíme tam, kde to všechno začalo, bude to hned jasné.

Zkusme si na chvíli představit, že jsme v mikrokabince, která spěchápoševním kanálem a razí si cestu přes děložní krček přívalem spermií. Jakmiledorazíme dovnitř, uvidíme obrovské zvlněné vajíčko čekající na toho šťastlivce, který bude mít dost kuráže, aby pronikl jeho povrchem. Dejme tomu, že to bude spermie, která nese chromozom X, a ne Y. Voilà, z oplodněného vajíčka bude hol čička.


27

ZROZENÍ žENSKÉHO MOZKU

V rozpětí pouhých třiceti osmi týdnů bychom viděli, jak tato holčička roste ze skupinky buněk, z nichž vznikne hlavička velikosti špendlíkové hlavičky, domiminka, které váží v průměru tři a půl kila a ovládá mechanizmy, kterépotřebuje k životu venku mimo matčinu dělohu. Ale většina vývoje mozku, který určuje její specificky ženské okruhy, vznikla už během prvních osmnácti týdnůtěhotenství.

Až do osmého týdne mozek každého plodu vypadá jako ženský – žensképohlaví je přírodou nastavené jako výchozí. Kdybychom sledovali mužský a ženský mozek na fotografiích snímaných v průběhu vývoje, viděli bychomnákresy okruhů modelovaných jak geny, tak i pohlavními hormony. Obrovský nárůst hladiny testosteronu začínající v osmém týdnu změní oboupohlavnímozek na mužský tím, že zabije některé buňky z center komunikace a vytvoří více buněk v centrech agrese a akce. Kdyby se to nestalo, ženský mozek by rostlnerušeně dál. V zárodečném stavu vyraší mozkové buňky u dívek více spojů v komunikačních centrech a oblastech, které zpracovávají emoce. Jak nás toto rozcestí v plodovém stadiu ovlivní? Například v tom, že díky většímukomunikačnímu centru bude tato holčička upovídanější než její bráška. Muži řeknou asi sedm tisíc slov za den. Ženy jich vysloví asi dvacet tisíc. Dále tato změna ovlivní náš vrozený biologický osud, zabarví brýle, kterými se každý z nás dívá na svět. Čtení pocitů se rovná čtení reality

První, co ženský mozek přiměje dítě udělat, je prozkoumání obličejů. Cara, moje bývalá studentka, nám přinesla své dítě Leilu na pravidelnouprohlídku. Rádi jsme se dívali, jak se Leila mění, jak roste, a viděli jsme ji mnohokrát od narození po celou dobu, kdy chodila do školky. Když měla pár týdnů,zkoumala Leila každý obličej, který se před ní objevil. Mí zaměstnanci i já jsme se na ni často dívali a ona nám brzy začala oplácet úsměvy. Měla jsem chuťpoadnout ji a odnést si ji domů, zvláště proto, že o tuto zkušenost jsem byla u svého syna ochuzena.

Hrozně mě těšilo, že se na mě to děvčátko chtělo dívat, a přála jsem si, aby i můj syn jevil takový zájem o můj obličej. S ním to bylo právě naopak. Chtělsledovat cokoli jiného – mobily, světla, kliky u dveří – jen mě ne. Dívat se někomu do očí bylo až na konci seznamu jeho zájmů. Na medicíně nás učili, že sevšechny děti rodí s potřebou vzájemného pohledu, protože je to cesta k rozvoji pouta mezi dítětem a matkou, a měsíce jsem si myslela, že můj syn má nějaký hrozný problém. Nevěděla jsem o mnoha rozdílech v mozku specifických pro pohlaví. Myslelo se, že se všechny děti rodí s vrozenou potřebou očního kontaktu, ale


ukázalo se, že tyto teorie raného období vývoje dítěte se týkaly pouze děvčátek.

Vyšlo najevo, že jen dívky a nikoli chlapci potřebují vzájemné okukování. Dívky

v děloze nezažily zkušenost s vlnou testosteronu, která by vymazala jejich cen -

tra pro komunikaci, pozorování a zpracovávání pocitů, takže mají lepší poten -

ciál než chlapci tuto dovednost po narození rozvíjet. Během prvních tří měsíců

života se děvčátka zdokonalují v očním kontaktu a schopnost vzájemnéhopozorování u nich vzroste o 400 %, zatímco u chlapců se tato schopnost nezdokonalí

vůbec.

Děvčátka se rodí se zájmem o vyjadřování emocí. Vytvářejí si o sobě mínění

z pohledů, doteků, z každé reakce lidí, se kterými se dostanou do kontaktu.

Z těchto narážek zjistí, zda jsou drahé a milované, nebo na obtíž.

Ale vezměme jim tento ukazatel, jakým pro ně výmluvný obličej je,

a vezměme jim měřítko reality. Dívejme se na malou holčičku, jako by byla

mim. Udělá všechno, co je třeba, aby vyvolala výraz. Holčičky nestrpí kamenné

tváře. Když se k nim obrátí obličej bez emocí, berou to jako signál, že něcodělají špatně. Jako psi honící se za klacíkem budou sledovat obličej, dokudnedostanou odezvu. Myslí si, že když to budou dělat dobře, dosáhnou očekávaného

ohlasu. Je to tentýž druh instinktu, který nutí dospělé ženy pronásledovatnarcistického nebo jinak citově nedostupného muže – „Když se budu chovat ,sp-

rávně‘, bude mě milovat.“ Takže si umíme představit negativní dopad

kamenného, necitlivého obličeje deprimované matky (nebo dokonce matky,která si nechala napíchat příliš mnoho botoxu) na rozvoj sebevědomí děvčátka.

Nedostatek mimiky je pro dívku velmi matoucí, a když nedosáhne očekávané

reakce na žádost o pozornost nebo náznak citu, může začít věřit, že ji jejímaminka nemá opravdu ráda. Případně obrátí své úsilí k tvářím, které jsou

vnímavější.

Každý, kdo vychovával chlapce a dívky, nebo sledoval, jak vyrůstají, si mohl

všimnout, že se vyvíjejí odlišně, zvláště v tom, že miminka děvčátek navazujícitová pouta tak, jak to miminka chlapců nedělají. Psychoanalytická teorie, která

tento rozdíl mezi pohlavími nesprávně vyložila, předpokládala, že větší potřeba

zírat na obličeje a nutkání být ve spojení znamená, že děvčátka potřebují více

kontaktu se svou matkou. Ale větší sklon zkoumat obličeje není ukazatelem

této potřeby; indikuje vrozenou dovednost pozorovat. Je to dovednost, kterápřichází s mozkem, který je při narození zralejší než chlapecký a vyvíjí se o jeden

až dva roky dříve.

PROČ ZENY MYSLÍ TAK, JAK MYSLÍ

ˇ

28


Naslouchat, dosáhnout uznání a být vyslyšen

Vyvinuté mozkové okruhy pro shromažďování významu výrazů tváře a tónu hlasu také dívky velmi brzy naučí chápat uznání ostatních. Cara bylapřekvaená, že s sebou mohla brát Leilu mezi lidi. „Je to úžasné. Můžeme sedět v restauraci a Leila v osmnácti měsících ví, že když zvednu ruku, má se mi přestat sápat na skleničku s vínem. A všimla jsem si, že když se její tatínek a já hádáme, začne jíst rukama, dokud si toho jeden z nás nevšimne. Potom zasezačne zápasit s vidličkou.“

Tato krátká interakce ukazuje, že Leila zachytila z tváří svých rodičůnáladu, které by si její bratranec Joseph pravděpodobně nevšiml. Studie z Texaské univerzity, která pozorovala roční chlapce a dívky, ukázala rozdíl v přání a schopnosti pozorovat. V tomto případě byla matka s dítětem nechána o samotě v místnosti. Pak jim bylo řečeno, aby se nedotýkali určitého předmětu. Matka stála opodál. Každý pohyb, pohled a věta byly nahrávány. Jen velmi málo dívek se dotklo zakázaného předmětu, i když jim jejich matky nikdyvýslovně neřekly, aby to nedělaly. Dívky se dívaly za tváří svých maminek deset až dvacetkrát více než chlapci a hledaly známky souhlasu či nesouhlasu. Chlapci se naopak pohybovali po místnosti a na obličeje svých matek pohlédli jen zřídka. Často se dotýkali zakázaného předmětu, i když na ně jejich matky křičely: „Ne!“

Jednoletí chlapci, řízeni mužským mozkem utvářeným testosteronem, mají

nutkání prozkoumávat své okolí, dokonce i ty jeho součásti, kterých senesmějí dotýkat.

Protože mozek dívek nebyl v děloze marinován v testosteronu a jejichkomunikační a citová centra byla ponechána nedotčená, přišly dívky na svět s lepší schopností číst ve tvářích a poslouchat zabarvení hlasu. Stejně jako netopýři dokáží slyšet zvuky, které neslyší ani psi nebo kočky, dívky slyší širší rozsah zvukové frekvence a tónů lidského hlasu než kluci. Dívka už jako dítě slyší mírné napětí v hlase svojí maminky a ví, že by neměla otevírat zásuvku s ozdobným balicím papírem. Ale chlapce budeme muset svázat, abychom sipojistily, že nezničí všechny vánoční balíčky. Není to proto, že by svou matkuignoroval. Prostě není fyzicky schopen slyšet varovný tón.

Dívka je také velmi všímavá, co se týče čtení výrazu tváře, ať je jínasloucháno nebo ne. V osmnácti měsících Leila nedokázala zůstat potichu. Nebyli jsme schopni rozumět všemu, co se nám pokoušela říct, ale ona sebatolila ke každému v kanceláři, aniž by přerušila příval slov, která se jí zdála takdůZROZENÍ žENSKÉHO MOZKU

29


30

ˇ

PROČ ZENY MYSLÍ TAK, JAK MYSLÍ

ležitá. U každého zkoušela, jestli s ní souhlasí. Jestli jsme projevili sebemenší

nezájem nebo jsme na vteřinku odvrátili pohled, dala si ruce v bok, dupla si

nož kou a rozhořčeně reptala. „Poslouchej!“ křičela. Když jsme se na ni nedívali,

znamenalo to pro ni, že neposloucháme. Cara a její manžel Charles se obávali,

že Leila bude trvat na tom, aby se doma účastnila každé konverzace. Byla tak

náročná, že už si mysleli, že ji rozmazlili. Ale nerozmazlili. Byl to jen mozekjejich dcery, který si hledal cestu, jak si ověřit vědomí sebe sama.

To, jestli je mladé dívce nasloucháno nebo ne, jí řekne, zda jiostatní berou vážně, což jde ruku v ruce s vývojem jejího zdravéhosebevědomí. I když její jazykové schopnosti nejsou rozvinuté, dokáže rozumět více, než umí vyjádřit, a ví – dříve než my – jestli se nám zatoulaly myšlenky.Dokáže říct, jestli ji dospělý pochopil. Jestliže se naladí na stejnou vlnu, vytváří její sebevědomí a pocit, že je úspěšná a důležitá. Jestliže cítí, že s dospělým není v kontaktu, je nesebevědomá. Charles byl hodně překvapený, jakpodstatné je to pro udržení vztahu s jeho dcerou. Ale viděl, že když ji pozorněposlouchá, její sebedůvěra se zvětšuje. Empatie

Tyto nejvyšší mozkové spoje pro komunikační a emoční odstíny se objevují u dívek už ve věku batolete. Roky Cara nebyla schopna pochopit, proč se její syn po zvednutí nedokáže tak rychle utišit, když to tak dobře funguje u její dcery Leily. Myslela si, že syn má prostě živější temperament. Ale pravděpodobně to byl také rozdíl v nastavení mozku v oblasti empatie. Pro děvčátka je prostěsnazší reagovat na matku, odpovídat rychle na konejšivé jednání a přestat dělat povyk a plakat. Pozorování, které proběhlo na lékařské fakultě Harvardské univerzity zjistilo, že to děvčátka umí lépe než kluci.

Další studie ukázaly, že průměrná novorozená holčička, které je méně nežjeden den odpovídá na zoufalý pláč ostatních miminek – a na lidský obličejčastěji – než novorozený chlapeček. Jednoletá děvčátka více reagují na rozrušení ostatních lidí, zvláště těch, kteří vypadají nešťastně nebo ublíženě. Jednou jsem byla trochu přetažená, tak jsem se s tím svěřila Caře. Leila byla u toho. Už ve svých osmnácti měsících zachytila tón mého hlasu -vylezla mi na klín, hrála si s mými náušnicemi, vlasy a brýlemi. Vzala můj obličej do dlaní, dívala se mi do očí a já jsem se hned cítila lépe. Ta malá holčička přesně věděla, co dělá.

V tomto vývojovém stadiu byla Leila v hormonální fázi, jíž říkáme dětskápuberta. Je to období, které trvá u chlapců jen devět měsíců, kdežto u dívek dvacet čtyři. V tomto období začnou vajíčka produkovat velké množství estrogenu


31

ZROZENÍ žENSKÉHO MOZKU

– srovnatelné s jeho hladinou u dospělé ženy – který zaplaví mozek děvčátka.

Vědci věří, že tato vlna estrogenu v dětství je potřebná pro správný vývojvaječníků a mozku pro účely reprodukce. Ale tato vysoká hladina estrogenu také

stimuluje mozkové okruhy, které se následkem toho rychle vyvíjejí. Podporuje

to růst a vývoj neuronů, další zvětšení okruhů v ženském mozku a centerpozorování, komunikace, emocí, a dokonce i péče a starostlivosti. Estrogenpřipravuje dětské mozkové okruhy tak, že tato malá holčička zvládá rozlišovat sociální

nuance a dále tuto dovednost zušlechťovat. To je důvod, proč byla už v plenkách

takový odborník na city.

Dědíme více než maminčiny geny

Díky schopnosti pozorovat a vycítit citové pohnutky dívka vlastně včlenímatčin nervový systém do svého vlastního. Sheila ke mně přišla a čekala, že jípomohu s problémy ohledně jejích dětí. Se svým prvním manželem měla dvě dcery, Lisu a Jennifer. Když se Lisa narodila, byla Sheila stále ještě v tomto man želství šťastná a spokojená. Byla schopnou a velmi milující matkou. Ale když se za osmnáct měsíců narodila Jennifer, okolnosti se podstatně změnily. Z jejího manžela se stal notorický záletník. A situace se ještě zhoršila. Sheilin nevěrný manžel měl bohatého a mocného otce, který ji zastrašoval, že její děti budou uneseny, jestliže odjede za svými rodiči.

Jennifer strávila své dětství v tomto stresujícím ovzduší. Nikomunedůvěřovala a v šesti letech začala vykládat své starší sestře, že jejich laskavý a milující nevlastní otec (Sheilin nový manžel) jejich matku podvádí. Byla si tím jistá a své podezření neustále opakovala. Lisa šla nakonec za maminkou a zeptala se jí, jestli je to pravda. Jejich nevlastní otec nebyl z těch, kdo by měli v povaze podvádět a Sheila to věděla. Nebyla schopna pochopit, proč se její mladší dcera tak úzkostlivě upnula na představu nevěry jejího manžela. Ale nervový systém Jennifer měl zapsánu nejistotu ve vnímání reality z doby, kdy byla ještě malá, takže i spolehliví lidé se jí zdáli nedůvěryhodní a hroziví. Tyto dvě sestry byly vychovány stejnou matkou, ale za různých okolností, takže mozkové okruhy jedné z nich spojily matku s péčí a bezpečím a druhé s pocity strachu a úzkosti.

Prostředí, ve kterém se vyvíjí nervová soustava do dvou let, ovlivní na celý život způsob, jakým se bude dívka dívat na svět. Studie na savcích ukazují, jak tento stres versus klidné začlenění po narození – nazývané epigenetickévtištění – mohou být předávány po několik generací. Výzkumy savců skupinyMichaela Meaneyho ukázaly, že samičí potomci jsou velmi ovlivněni tím, zda jsou jejich matky klidné a jak o ně pečují. Tento vztah byl také pozorován na ženách a primátech. Stresované matky o své potomky přirozeně pečovaly méně a jejich


děti – dívky – přijaly jejich stresovaný nervový systém, který změnil jejich

vnímání reality. Nenaučí se to vědomým poznáváním, souvislost spočívá v tom,

co vstřebají buněčné mikroobvody na neurologické úrovni. To by mohlovysvětlovat, proč mají některé sestry až neuvěřitelně odlišné názory. Ukázalo se, že

chlapce nervový systém jejich matek tolik neovlivňuje.

Neurologické spojení začíná už v děloze. Stres matky během těhotenství

ovliv ňuje emoční a stresové hormonální reakce, zvláště u děvčátek. Tento vliv

byl měřen na kůzlatech. Stresované malé samičky se po narození snázepolekaly, byly neklidnější a nervóznější než samečci. A nadto ještě samičky, které byly

v děloze stresovány, byly mnohem přecitlivělejší než ty, které ve stresu nebyly.

Takže se jako dívka snaž narodit nestresované matce, která má dostatek

klidu, milujícího partnera a rodinu, poskytující jí podporu. A jsi-li budoucí

matka, jež v sobě nosí holčičku, buď stále v pohodě, aby tvá dcera mohlarelaxovat. Nebojuj

Takže proč se dívky rodí jako perfektně seřízený přístroj, který dokáže číst ve

tvářích, slyšet citové zabarvení hlasu a odpovídat na nevyslovené narážky

ostatních? Popřemýšlejme o tom. Přístroj, jako je tento, byl postaven cobyspojovací. To je hlavní úlohou dívčího mozku a to jej dělá od narození mozkemženským. Zakotvila v něm během stovek let evoluce, které měly – a pravděpodobně

stále mají – opravdový význam pro přežití. Jestliže umíme číst v lidských

tvářích a hlasech, dokážeme odhadnout, co dítě, které ještě neumí mluvit,potřebuje. Můžeme předvídat, co větší a agresivnější muž udělá. A protože jsme

menší, pravděpodobně budeme potřebovat skupinu jiných žen, abychomodrazily útok rozzlobeného jeskynního muže – nebo mužů.

Jako dívky jsme naprogramovány, abychom se neustále ujišťovaly,

že žijeme s ostatními v souladu. Toto je pro náš mozek otázka života a smrti,

i když ve 21. století není tak podstatná. Mohli jsme to vidět na chovánítříapůlročních sester − dvojčat. Každé ráno vyšplhaly na své komody, aby dosáhly na

oblečení visící na věšáku. Jedna měla růžový dvoudílný obleček a druhá zelený.

Jejich maminka se vždycky musela smát, když viděla, že si vyměnily vršky

− růžové kalhotky se zeleným tričkem a zelené kalhotky s růžovým tričkem.

Dvojčata to dělala bez jakýchkoliv bojů. „Můžu si půjčit tvoje růžové tričko?Později ti ho vrátím a ty si můžeš půjčit moje zelené.“ Scénář by byl asi jiný, kdyby

jedno z dvojčat byl chlapec. Bratr by popadl tričko, které chce, a sestra by se mu

PROČ ZENY MYSLÍ TAK, JAK MYSLÍ

ˇ

32


to snažila vymluvit, nicméně by to skončilo pláčem, protože jeho jazykové

schopnosti by nebyly tak rozvinuté jako její.

Typické „netestosteronizované“, estrogenem ovládané dívky mají velký zájem o udržení harmonických vztahů. Už od malička se jim žije nejpohodlněji a nejšťastněji ve světě vztahů plných pohody. Raději se konfliktu vyhýbají,protože nesvár by byl v nesouladu s jejich potřebou zůstat v kontaktu, získat uznání a pečovat. Dvacet čtyři měsíců trvající „koupel“ v estrogenu v dětsképubertě posílí nutkání vytvářet mezilidská pouta založená na komunikaci a kompromisu. To se také stalo s Leilou a jejími novými kamarádkami na hřišti. Během pěti minut po setkání už navrhovaly společné hry, spolupracovaly a vytvářely malý spolek. Našly společnou řeč, která vedla k tomu, že si spolu mohly hrát a kamarádit se. A pamatujete si na Josephův rušivý příchod? Ten obvykle zkazil den a harmonii dívkami tolik vyhledávanou.

Je to mozek, jenž způsobuje rozdíly v řeči malých dětí – odlišnosti ve způsobu konverzace používané mužským nebo ženským pohlavím – na které Deborah Tannen poukázala. Zaznamenala, že v řeči dvou až pětiletých dětí jsou to dívky, které obvykle navrhují spolupráci tím, že začnou větu slovem „pojďme“ („Pojď - me si postavit dům.“) Pro dívky je vlastně typické, že používají jazyk, abydosáhly shody a ovlivnily ostatní, aniž by jim řekly, co mají dělat. Když Leila přišla na hřiště, řekla: „Obchod.“ Byl to návrh, na co by si mohly s ka - marádkami hrát. Rozhlédla se okolo a čekala na odpověď (místo aby začala sama). Totéž se stalo, když přišla další holčička a řekla: „Dolly.“ Jak bylovypozorováno ve studiích, dívky se společně podílejí na rozhodnutích s minimálním nátlakem, spory nebo určováním rolí. Často dávají najevo souhlas s návrhem kamarádky. A když mají nějaký vlastní návrh, podají ho ve formě otázky („Já budu hrát učitelku, jo?“). Díky hormonům a genům jim jejich mozek říká, že mezilidské vztahy jsou základem všeho.

Chlapci také vědí, jak použít tento spolupracující styl řeči, alevýzkumy ukazují, že jej obvykle nepoužívají. Namísto toho obecně používají řeč, aby druhé ovládali, něco vyřídili, chvástali se, zastrašili, ignorovalipartnerův návrh a přešli pokusy ostatních něco říct. Po Josephově příchodu nikdynetrvalo dlouho a Leila se dala do pláče. V tomto věku kluci nikdy neváhají jednat a vzít si to, co chtějí. Joseph bral Leile hračky kdykoliv se mu zachtělo a obvykle překazil všechno, co Leila a její kamarádky dělaly. Chlapci si tohle navzájem dělají – nesoustředí se na to, jestli tím riskují konflikt. Soupeření je součástíjejich osobnosti. A běžně ignorují poznámky a požadavky dívek.

Chlapecký mozek utvářený testosteronem jednoduše nevyhledávámezilidské vztahy takovým způsobem, jak to dělá ten dívčí. Poruchy, které lidem brání

ZROZENÍ žENSKÉHO MOZKU

33


34

ˇ

PROČ ZENY MYSLÍ TAK, JAK MYSLÍ

zachytit společenské nuance – nazývané autismus a Aspergerův syndrom – se

vlastně vyskytují osmkrát častěji u chlapců. V současné době vědci věří, že

průměrný mužský mozek, obsahující pouze jeden chromozom X (v ženskémmozku jsou dva), se během vývoje zaplaví testosteronem, což způsobí, že se muž snáze

stane sociálně hendikepován. Více testosteronu u lidí s těmito poruchami může

poškodit některé z mozkových okruhů pro emocionální a společenskou citlivost.

Chce být ve společnosti, ale jen podle svých

představ

Od věku dvaapůl let končí období dětské puberty a dívka se octne v klidnějších vodách. Příval estrogenu z vajíček se dočasně zastavil; jak je to možné, to zatím nevíme. Co ale víme, je, že hladina estrogenu i testosteronu je během dětských let jak u dívek, tak u chlapců nízká – ačkoliv dívky majíhladinu estrogenu stále šest až osmkrát vyšší než chlapci. Je to klidné období před bouřlivým rock’n’rollem puberty. Období, kdy je dívka obvykle oddaná jedné nejlepší kamarádce a obvykle ji nebaví hrát si s chlapci. Výzkumy ukazují, že to platí pro dívky mezi dvěma a šesti lety ve všech kulturách, kde byly prováděny.

Svého prvního kamaráda, Mikeyho, jsem poznala, když mi bylo dvaapůl roku a jemu skoro tři. Moje rodina se přestěhovala do domu, který stál vedle tohojejich, na Quincy Street v Kansas City, a naše zahrady spolu sousedily. Pískoviště bylo na naší zahradě a houpačka stála rozkročmo na neviditelné hranici, která dělila naše pozemky.

Z našich maminek se brzy staly kamarádky, které viděly výhodu v tom, že si jejich děti spolu hrají, zatímco ony si mohou povídat nebo se střídat v hlídání. Maminka mi vyprávěla, že skoro pokaždé, když jsme si s Mikeym hráli napískovišti, mě musela zachraňovat, protože by mi nevyhnutelně vzal lopatku nebo kbelík, zatímco mně by nedovolil se těch jeho ani dotknout. Já bych začalaplakat, Mikey by ječel a házel po mně písek a jeho maminka by se snažilavytrhnout mu mé hračky.

Obě naše maminky to zkoušely znovu a znovu, protože rády trávily čas spolu. Ale ať dělala Mikeova maminka co dělala – nadávala mu, vysvětlovala mu výhody dělení se, zakazovala, trestala ho – nic ho nepřesvědčilo, aby změnil své chování. Moje maminka mi nakonec musela najít jiné kamarády mimo náš blok, holčičky, které mi sice někdy hračky braly, ale vždycky si daly říct. Občas používaly slova, která mohla bolet, ale nikdy nezvedly ruku, aby uhodily.Začala jsem se děsit každodenních bitev s Mikeym a měla jsem radost ze změny.


35

ZROZENÍ žENSKÉHO MOZKU

Důvod přednosti mít kamarády stejného pohlaví zůstává neznámý, ale vědci spekulují o tom, že příčinou mohou být rozdíly v mozku. Dívčí sociální a verbální dovednosti se rozvíjejí mnohem dříve než chlapecké. To, že jejichzpůsoby komunikace a interakce jsou naprosto odlišné, je pravděpodobněvýsledkem těchto rozdílů. Typičtí kluci se rádi perou, hrají si na bitvy a hrubě zacházejí s autíčky, náklaďáky, meči, zbraněmi a hlučnými hračkami. Také mají sklon ostatní strašit a už začátkem druhého roku se dostávají do konfliktů častěji než dívky. Jsou také méně ochotní dělit se o hračky a střídat se. Oproti tomu typické dívky nemají rády divoké hry – když se dostanou do moc velkého povyku, prostě si přestanou hrát. Podle Eleanor Maccoby, když se kolem holek točí moc kluků v jejich věku (kteří se prostě baví), vzdálí se na jiné místo a najdou si jinou hru, klidnější.

Výzkumy ukazují, že hry dívek „na něco“ jsou obvykle o interakci, pečujících nebo ošetřujících vztazích. Typický ženský mozek klade důraz na toto chování. Dívčí společenský program, vyjádřený ve hře a podmíněný vývojem mozku, je vytvořit blízké, osobní přátelství. Naopak klukovské hryobvykle nejsou o vztazích – jsou o hře nebo hračce samotné, stejně jako o spo - lečenských rolích, moci, obraně území a fyzické síle.

Ve studii, která byla provedena roku 2005 v Anglii, byla srovnávána kvalita mezilidských vztahů čtyřletých kluků a holčiček. Toto srovnání zahrnovaloposouzení míry popularity, která byla vyhodnocována podle toho, kolik dětí si s nimi chtělo hrát. Holčičky to vyhrály levou zadní. Stejné skupince čtyřletých dětí byla v děloze, ve věku mezi dvanácti a osmnácti týdny, měřena hladinatestosteronu, zatímco se jejich mozek vyvíjel do mužské nebo ženské podoby. Ti,jejichž mozek byl vystaven nižší hladině testosteronu, měli ve čtyřech letech vyšší kvalitu mezilidských vztahů. Byly to holčičky.

Studie samiček primátů byly rovněž potvrzením toho, že tyto rozdíly mezipohlavími jsou vrozené. Když výzkumníci zastavili samičkám přísun estrogenu během dětské puberty, nevyvinul se u nich obvyklý zájem o mláďata. A navíc, když výzkumníci vstříknuli samičímu plodu testosteron, začaly mít tytosamičky raději hrubější hry než samičky průměrné. Totéž platí pro člověka. Ačkoliv jsme neprováděli pokusy se zastavením estrogenu malým děvčatům, ani jsme nepřidávali testosteron do lidského plodu, můžeme pozorovat účinektestosteronu na mozek při řídce se vyskytující poruše nazývané vrozená adrenálníhyerplazie (CAH), který se objevuje přibližně u jednoho dítěte z deseti tisíc.

Emma si nechtěla hrát s panenkami. Měla ráda auta, prolézačky a stavebnice. Kdybyste se jí ve dvouapůl letech zeptali, jestli je kluk nebo holka, řekla by vám, že kluk, a praštila by vás. Vystartovala by jako malý ochránce


území, jak jí maminka říkala, a srazila by k zemi každého, kdo by vešel do jejího

pokoje. Házela si s plyšáky, ale dělala to tak silně, že to hračky nevydržely. Byla

hrubá a holky ve školce si s ní nechtěly hrát. Byla za nimi také trochu pozadu

ve vývoji řeči. Nicméně se ráda oblékala a milovala, když jí teta česala vlasy.

Její matka, Lynn, náruživá cyklistka, atletka a učitelka přírodních věd, sezajímala, když ke mně Emmu přivedla, jestli neovlivnilo chování její dcery to, že

hodně sportuje. Ve většině případů jsou dívky jako Emma jednou divoškou

z deseti holčiček. V tomto případě šlo o CAH.

Vrozená adrenální hyperplazie způsobuje, že nadledvinky plodu produkují

velké množství testosteronu, hormonu sexu a agrese, asi osm týdnů od početí

– právě v té době, kdy se jeho mozek začíná formovat do ženské nebo mužské

podoby. Když se podíváme na ženy, jejichž mozky byly vystaveny nárůstutestosteronu během tohoto období, uvidíme, že chování těchto žen a patrně

i struktura jejich mozku je více podobná spíše mužskému, než ženskému. Změ -

řeno to ovšem nemáme – dokážeme si představit dvouleté dítě poklidně sedící

několik hodin v magnetické rezonanci bez použití sedativ? Mnohé všakmůžeme vydedukovat z chování.

Studium vrozené adrenální hyperplazie nám poskytuje důkaz, že testosteron

naruší normálně pevnou strukturu ženského mozku. Jednoleté holčičky s CAH

vyhledávají znatelně méně často oční kontakt, než je tomu u jiných holčiček

stejného věku. Jak tyto dívky vystavené testosteronu dospívají, mnohem více

inklinují k pranicím, šarvátkám a hrám s různými příšerami nebo akčnímihrdiny než ke hrám s panenkami a oblékání se do princeznovských šatiček. Mají

také lepší výsledky v testech na prostorovou představivost, dostávají zhruba

stejně bodů jako chlapci, kdežto horší jsou v testech, které proklepávajíverbální schopnosti, empatii, schopnost pečovat a navázat důvěrné přátelství – tedy

typické ženské vlastnosti.

Z toho vyplývá, že dovednost mužského a ženského mozku navázatmezilidské vztahy je významně ovlivněna nejen geny, ale i množstvím testosteronu,

které se dostane do mozku embrya.

Lynn se ulevilo, když dostala vědecké zdůvodnění pro dceřino chování, i když

jí nikdo nevysvětlil, co se vlastně s mozkem její dcery stalo.

PROČ ZENY MYSLÍ TAK, JAK MYSLÍ

ˇ

36


Genderová výchova

Příroda má jistě největší podíl na spouštění chování specifického pro určité

pohlaví, ale zážitky, zkušenosti a interakce s ostatními mohou pozměnitneurony a nastavení mozku. Pokud se chceme naučit hrát na klavír, musíme cvičit.

Pokaždé, když cvičíme, mozek zapojí do této aktivity více neuronů, dokud senakonec z těchto neuronů nevytvoří okruh. Takže když si pak sedneme za klavír,

bude pro nás hra procházka růžovým sadem.

Jako rodiče přirozeně reagujeme na přání našich dětí. Budeme opakovat,někdy až k zbláznění činnost – maminčin úsměv nebo písknutí dřevěného vláčku

– která našeho drobečka rozesměje. Toto opakování posílí ty neurony a okruhy

v mozku dítěte, které zpracovávají a odpovídají na cokoliv, co zaujme jehopozornost. Když se cyklus opakuje, dítě se naučí zvyky svého pohlaví. Protože

malá holčička reaguje tak dobře na tváře, maminka a tatínek se na ni budou

hodně dívat a její reakce se ještě zlepší. Zaměstná se činností, která posílí její

dovednost zkoumat obličeje a její mozek bude do této aktivity zapojovat více

a více neuronů. Genderová výchova a biologie spolupracují, aby z nás udělaly to,

co jsme.

To, co dospělí očekávají od chování chlapců a dívek, hraje důležitou roli

v utváření mozkových okruhů dětí. Wendy by možná překvapila svou dceruSamanthu, kdyby změnila názor, že dívky jsou křehčí a méně odvážné než chlapci.

Wendy si všimla, že Samantha, když poprvé vylezla na žebřík, aby se sama

sklouzla na klouzačce, okamžitě pohlédla na svou maminku, jestli dostanesvolení. Kdyby vycítila z matčina výrazu nesouhlas nebo strach, pravděpodobně by

se zastavila, slezla dolů a požádala matku o pomoc – jako by to udělalo 90 %holčiček. Kdyby byl v tomto věku syn Wendy, nikdy by se neobtěžoval zjišťováním

její reakce, nestaral by se, jestli jeho matka nesouhlasí s tímto krokem

k samostatnosti. Samantha zřejmě cítila, že je připravená udělat tento krok

jako „velká holčička“, takže se Wendy podařilo umlčet svůj strach a dát dceři

svolení, které potřebovala. Wendy řekla, že si přála mít u sebe kameru, abymohla natočit tu chvíli, kdy Samantha přistála a žuchla na zadeček. Její obličej

zářil širokým úsměvem a vyjadřoval pýchu a vzrušení. Hned běžela k mamince,

aby ji objala.

Základem pro uspořádání mozku jsou samozřejmě geny a hormony, aleneměli bychom zapomínat na další formování mozku, které je výsledkeminterakce s ostatními lidmi a okolím.

ZROZENÍ žENSKÉHO MOZKU

37


38

ˇ

PROČ ZENY MYSLÍ TAK, JAK MYSLÍ

Tón hlasu rodiče nebo opatrovníka, jeho dotek a slova pomáhají utříditdětský mozek a ovlivňují jeho pohled na svět.

Vědci stále přesně nevědí, jak moc se může pozměnit mozek oproti tomu, čím nás vybavila příroda. Není to snadné pochopit, ale některé studie ukazují, že mužský a ženský mozek mohou mít různou geneticky danou citlivost k vlivům okolí. Tak či tak víme dost, aby nám bylo jasné, že od diskuzí, zda je na vině zásadně jen příroda nebo zda jen výchova, by mělo být upuštěno. Na vývojidítěte se neúprosně projeví obojí. Panovačný mozek

Jestliže jsme rodičem malé holčičky, víme z první ruky, že není vždycky tak poslušná a hodná, jak by se dalo čekat. Očekávání mnohých rodičů serozplynou, když se jejich dcera rozhodne, že musí dostat to, co chce.

„Fajn, tati, teď jdou panenky na oběd, takže je musíme převlíknout,“ řekla Leila tatínkovi, který jim povinně oblékl šaty do divadla. „Ale ne, tati!“ zaječela Leila. „Neoblékej je do divadla! Do šatů na oběd! A takhle si nepovídají. Musíš říkat to, co říkám já! A teď to řekni dobře.“

„Dobře, Leilo. Udělám to. Ale pověz mi, proč si chceš hrát s panenkami raději se mnou než s maminkou?“

„Protože ty, tati, si hraješ tak, jak ti řeknu.“ Charlese tato odpověď poněkud ohromila. On i Cara byli překvapeni její drzostí.

Během dětského období klidu (období mezi dětskou pubertou a dospíváním) není vše vždy naprosto pohodové. Holčičky obvykle nedávají najevo agresicestou hrubých her, zápasení a rvaček, jako to dělají kluci. Dívky mají v průměru lepší sociální dovednosti, emoční inteligenci a lépe se vcítí do druhých než chlapci – ale nenechme se zmást. To neznamená, že holčičky nejsou schopny použít všechnu svou moc, aby dostaly, co chtějí, a klidně se změní v malé tyrany, aby dosáhly svého. A jaké jsou ty cíle, které jim dětský mozek diktuje? Vytvořit vztahy a společenství, organizovat a řídit svůj svět tak, aby byly v jeho centru. Tady se projeví agrese ženského mozku – chrání, co je pro něj důležité, což jsou vždy a nevyhnutelně vztahy. Ale agrese může ostatní odradit, což by podkopalo cíl ženského mozku. Takže se děvčátka pohybují na hranici mezi ujišťováním, že jsou v centru svého světa vztahů, a riskováním, že je tyto vztahy odstrčí.

Vzpomeňme si na dvojčata, která spolu sdílela šatník. Když se jedna zeptala druhé, zda si může půjčit růžové tričko výměnou za zelené, řekla to tak, žekdyby jí sestra odpověděla ne, vypadala by jako lakomec. Takže místo toho, aby jí tričko vzala, použila svou nejlepší dovednost – jazyk – aby dostala, co chce.Po>


39

ZROZENÍ žENSKÉHO MOZKU

čítala s tím, že její sestra nebude chtít vypadat jako sobec a samozřejmě serůžového trička vzdá. Dosáhla toho, co chtěla, aniž by tomu obětovala vztah. To je

agrese v růžovém. Agrese znamená pro obě pohlaví způsob, jak přežít a oběpohlaví pro ni mají své mozkové okruhy. Dívky jsou zkrátka jen důvtipnější, což

odráží jejich jedinečný mozkový systém.

Společenský a vědecký pohled na přirozeně dobré chování dívek je zavádějící stereotyp, který vznikl v kontrastu s chováním chlapců. Ve srovnání s nimi z toho dívky vyšly mírné jako ovečky. Ženy nepotřebují jedna druhou „vyřídit“, takže se samozřejmě zdají méně agresivní než muži. Podle všech měřítek jsou muži průměrně dvacetkrát agresivnější než ženy, což dokonale potvrdí rychlý pohled napříč vězeňstvím. Málem jsem agresi z této knihy vypustila poté, co jsem byla uklidněna hřejivým ohýnkem sociálních okruhů v ženském mozku. Skoro jsem se nechala zmást ženskou nechutí ke konfliktům a začala si myslet, že agrese prostě není součástí naší osobnosti.

Cara a Charles nevěděli, co si počít s panovačností Leily. Neskončilo to tím, že tatínkovi řekla, jak si hrát s panenkami. Křičela, když její kamarádkanakreslila žlutého kašpárka místo modrého (jak jí přikázala), a nedej Bože, když konverzace při večeři nezahrnovala Leilu. Její ženský mozek vyžadoval, aby byla součástí jakýchkoliv vztahů nebo komunikace, které se odehrávaly v její přítomnosti. Být vynechána bylo víc, než její dívčí mozek dokázal snést. Pro její pravěký mozek – a buďme k sobě upřímní, uvnitř každého z nás je stále kus pračlověka – být vynechána znamenalo smrt. Vysvětlila jsem to Caře a Charlesovi a ti se rozhodli tuto fázi raději přečkat, než dceřino chování měnit – stejně by to bylo konání marné a bezvýsledné, samozřejmě.

Nechtěla jsem jim říkat, že to, co jim Leila prováděla, ještě vlastně nic není. Hladina jejích hormonů byla stabilní, nízká a její pohled na realitu byl zcela stálý. Když se hladina hormonů změní a její dětské období klidu končí, nebude to jen panovačnost, čemu budou muset Cara a Charles čelit. Její riskující mozek bude dělat, co se mu zlíbí. To ji přiměje ignorovat své rodiče, svádět kamarády, utéct z domova a dělat věci podle sebe. Vypukne období pubertálního pohledu na svět a všechny vlastnosti vybudované v ženském mozku během dětství –komunikace, schopnost navázat společenské vztahy, touha po uznání, čtení ve tvářích, aby věděla, co si myslet a cítit – se vystupňují. Je to období, kdy dívka začne nejvíce komunikovat se svými kamarádkami a vytvářet pevně stmelené skupinky, aby se cítila jistě a bezpečně. Ale v této nové realitě ovládanéestrogenem hraje také velkou roli agrese. Mozek náctileté dívky způsobuje, že se cítí silná, myslí si, že má vždycky pravdu, a je slepá k následkům. Bez toho by nebyla nikdy schopna dospět, ale projít tímto obdobím (zvláště prodívky) není nic jednoduchého. Když si zažije zkušenost se svou „dívčí silou“, která


zahrnuje premenstruační syndrom, sexuální konkurenci a ovládání holčičích

part, její stavy mozku často způsobí, že její pohled na svět bude... no, trochu

peklo...

PROČ ZENY MYSLÍ TAK, JAK MYSLÍ

ˇ

40




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist