načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Proč má Janička velrybu - kolektiv

-7%
sleva

Elektronická kniha: Proč má Janička velrybu
Autor:

Co se stane, když se v úplně normální rodině ocitne velryba? Janička chodí do druhé třídy a ví si rady skoro se vším. Jednoho dne se stane fůra divných věcí, a tou nejpodivnější ...
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  119 Kč 111
+
-
3,7
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2% 80%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » FRAGMENT
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Počet stran: 147
Rozměr: 24 cm
Úprava: tran : ilustrace (některé barevné)
Vydání: 1. vydání
Spolupracovali: ilustrovala Veronika Miklasová Fodorová
Jazyk: česky
Médium: e-book
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-253-2861-3
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Co se stane, když se v úplně normální rodině ocitne velryba?

Janička chodí do druhé třídy a ví si rady skoro se vším. Jednoho dne se stane fůra divných věcí, a tou nejpodivnější je to, že dostane velrybu. Jmenuje se Helenka a je větší než maminka s tatínkem dohromady. Co na její novou kamarádku řeknou rodiče? A hlavně, co tomu řeknou lidi?

Janička nejprve neví, co si s velrybou počne. Ale protože má za ušima, vymyslí chytrý plán.

Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky






Proč má Janička velrybu
Vyšlo také v tištěné verzi
Objednat můžete na
www.fragment.cz
www.albatrosmedia.cz
Milena Durková
Proč má Janička velrybu – e-kniha
Copyright © Albatros Media a. s., 2016
Všechna práva vyhrazena.
Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována
bez písemného souhlasu majitelů práv.





Milena Durková
Ilustrovala Veronika Miklasová Fodorová










Obsah
Ahoj, znáš Janičku? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7
Jak získala Janička velrybu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9
Návštěva u Trpaslíkov ých . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .26
Jak doplula velryba až do školy . . . . . . . . . . . . . . . . . .65
Jak naučila Janičku plavat . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .87
Zachráněná velryba . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .106
Ať žije překvápko! . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .129










7
Ahoj, znáš Janičku?
?
Pardon, to je divná otázka! Záleží na tom, jak se ta Janička
jmenuje příjmením, jinak nemůžeš vědět, jestli ji znáš .
Tahle Janička se jmenuje příjmením Janouchová .
Tedy, znáš Janičku Janouchovou?
Jestli ne a jestli se s ní chceš seznámit, můžeš si přečíst,
co všechno se jí přihodilo .
Janička má černé vlásky přistřižené pod uši a modré oči .
Chodí do druhé třídy . Někdy má trochu potíže se čtením,
protože se jí pletou písmenka . Hlavně t a f . Také m a n a ještě
b a d . Proto Janička v ymyslela už hodně nov ých slov,
například mábyfek nebo tajtka . Což měly být samozřejmě
nábytek a fajfka . Ale když ta slova přečetla Janička, bylo
z nich něco úplně nového .
Janička má doma velrybu . Je to jen velryba plyšová
z hračkářství, ale Janička nemá ráda, když někdo řekne
„jen“ . Pro ni je její velryba opravdová . A ještě lepší než živá .





Protože skutečná velryba by uplavala daleko do oceánu
a Janička by s ní nezažila žádné zajímavé příhody .
A takhle se ta krásná velryba dostala k Janičce...





9
Jak získala Janička velrybu
Všelijaká jména
Janička má také kamaráda jménem Zebulon Strakáček . Ří­
ká mu Zebík . Bydlí ve stejném domě, jenže v přízemí, a Ja­
nička ve třetím patře . Zebík chodí s Janičkou do třídy, tak
spolu chodívají do školy a často i domů a hrají si v parku za
domem . Janička má Zebíka moc ráda . Také se jí líbí jeho
zvláštní jméno – Zebulon . Vybrala mu ho maminka . Je Ame­
ri čanka, a tak v ybírala z jiných jmen než mamky z Čech .
Janička má někdy trochu problémy se sv ým jménem –
Jana Janouchová . Jedna holka v družině jí například řekla,
že Jana Janouchová je jako Blbka Blbouchová . Když jí Janič­
ka odpověděla, že to tedy neví proč, ta holka se hihňala a po­
křikovala Blbka Blbka Blbouchová! Paní učitelka v družině
to slyšela a tu holčičku si zavolala k sobě .
Ta holka potom musela na přemýšlecí židličku . To byla
zvláštní židle, kterou měli v družině . Když někdo udělal ně­
co hodně moc zlobivého, musel se na ni posadit a zamyslet
nad tím, co provedl . Ta holka, jmenovala se Zita Svitá ková,
na židličce opravdu přemýšlela a v ymyslela tam novou na­
dávku . Jakmile z židličky slezla, hned ji Janičce řekla .





10
Jana Nána Dvojitá!
Takové nadávání skoro nebylo k uvěření! Janička se na
Zitu tak rozčílila, že už ani nepotřebovala, aby se jí paní uči ­
telka zastala . Řekla Zitě: „Drž klapačku!“ Zita utíkala žalo­
vat, že Janička řekla drž klapačku, a proto musela Janička
také na zvláštní židličku a přemýšlet o svém chování .
Janička přemýšlela . Jenomže jediné, co ji napadlo, byla
také nadávka a možná úplně ze všech nejlepší .
Zita Svita Obezita!
Zebra
Ten den, kdy seděla na přemýšlecí židličce, se Janička roz ­
hodla, že nadávání nemá ráda . A že kdyby náhodou ještě
jednou někdo řekl Blbka Blbouchová, v ymyslí pro něj tak
strašnou nadávací nadávku, že už to nikdy neřekne .
Jenže se stalo něco nečekaného . O přestávce Janička
zaslechla, že kluci ve třídě říkají Zebíkovi Zebro . Takže
to bylo nadávání! Janička se hned mračila a dělala obli­
čeje vpravo vlevo . Jakmile Zebíkovi někdo řekl Zebro, ne­
bo dokonce Zebřisko, strčila si dva prsty do pusy a dva
k očím a zatáhla, aby to v ypadalo jako ošklivá zombie .
Jenže... ono to nefungovalo . Ti zombíci totiž nefungo­
vali . Zebík jako by ani neviděl, že je Janička dělá jemu na
pomoc!
A ještě k tomu nešel Zebík po škole s Janičkou domů, ale
s maminkou nakupovat . Janička se ho nemohla zeptat, proč
z těch jejích zombíků nemá radost .





11
Dalšího dne ráno měl Zebík na sobě tričko s obrázkem
zebří hlav y a ta hlava měla rozesmátou pusu . A na zádech
nov ý batůžek s černobíle proužkatým vzorkem, hladce
chlupatým jako zebří srst .
Janička všechno pochopila, jakmile v yšla z v ýtahu
a Zebíka uviděla . A zeptala se ho, jestli Zebra být chce .
Zebík ký vl, že jasně, určitě . Zebra je vzácné africké zvíře,
tak to přece nemůže být nadávka . A trochu se na Janičku
zamračil, že jí to nedošlo hned včera .
Vzácné zvíře nemůže být nadávka... Janička se také di ­
vila, že ji něco tak jednoduchého nenapadlo . Přišlo jí to tak
líto, že udělala dalšího zombíka . Ale už ne zlého, jen malé
smutné zombátko .





12
Dlouhé slovo
Toho dne, kdy měl Zebík poprvé zebří věci, Janička cestou
domů ze školy neříkala vůbec nic .
„Nejsi dneska nějaká zvadlá, Janičko?“ zeptala se ma­
minka .
Janička neodpověděla .
„Copak se stalo?“ zajímala se maminka .
Janička jí řekla, jak vůbec nevěděla, že Zebík chce být
Zebra, že se mu to líbí . Že si myslela, že Zebra je posmívá­
ní, a jak pro něj dělala strašidelné zombíky, až ji bolela pusa .
„Á jé,“ pochopila maminka a také chvíli mlčela . Potom
řekla, že někdy se prostě stanou divné věci . Je na ně jedno
dlouhé slovo – nedorozumění . To znamená, že jeden člověk
něco myslel dobře, ale ten druhý si toho nevšiml .
Janička opakovala správně dlouhé slovo ne­do­ro­zu­
­mě­ní, ale veseleji jí z něj nebylo .
Maminka však ještě řekla, že když se v yskytne tohle
dlouhé slovo, musí se prostě nějak odstranit . Když se Janič­
ka zeptala, jak se to nedo... v yzmizíkuje, maminka ukáza­
la přes ulici na jednu v ýlohu . Bylo to zrovna hračkářství .
Kdyby tam měli nějakou mrňavou zebru, v ysvětlovala
maminka, například přívěsek na Zebíkův nov ý zebří batů­
žek, byl by to správný dárek, aby Zebík věděl, že Janička má
zebry také ráda . A nedorozumění by bylo pryč . Prostě by
zmizelo!
Janičce se maminčin nápad líbil . Navíc proč by se nepo­
dívala do hračkářství?
Tak tam šly hned .





13
Opičí lavina
V hračkářství byly samé police v ysoké až ke stropu a na
nich spousta hraček: stavebnic a puzzlů a hodně panenek
a všechno možné . Ale zebru maminka s Janičkou neviděly
žádnou, malou ani velkou . Maminka se zeptala paní proda­
vačky, jestli mají také zebry, paní prodavačka řekla, že něco
pru hovaného se určitě najde, a šly s maminkou hledat . Ja­
nička s nimi koukala chvíli u plyšáků a potom u miniplyšá­
ků . Našel se velbloud, a dokonce i antilopa, ale žádná zebra .
Maminka s paní prodavačkou šly pátrat za roh, ovšem
Janička ještě ne, protože uviděla něco zajímavého . Ale také
hrozného!
U stolečku s dřevěnou dráhou pro vláčky stála bedna .
Nebo spíš truhla, protože měla nahoře víko . Byla doce­
la velká . Víko bylo odklopené a Janička viděla, že truhla
je tak plná malých pletených opiček, až skoro opičkami
přetéká .
Chudinky malé, myslela si Janička, ty jsou ale namačka­
né . Ty, co jsou úplně na dně, jistě vůbec nemůžou dýchat .
Tam to musí být jako na dně opičího moře .
Co jiného se v takové situaci dalo dělat než opičky za­
chránit? Janička si na to nejprve v yhrnula rukáv y . Potom
v bedně zalovila, jestli jsou tam opičky až úplně na dno . By­
ly . Nakonec se Janička doširoka rozkročila jako pirát, když
se rozhoupe loď .
A emmmmm...!!! Janička vzala za truhlici, zabrala a ne ­
povolila . A buch! Krásně ji překotila a pletené opičky se v y­
sypaly jako vodopád nebo jako opičí lavina .





Zapovězená zvířata
Ještě ani nebyly všechny pořádně v ysypané, a už stála u Ja­
ničky paní prodavačka, co nevěděla, kde mají zebru . A hned
za ní přiběhla maminka . Sama, takže zebru také nenašla .
„Co to má znamenat?!“ v yjekla paní prodavačka a v yku ­
lila na opičky oči tak, že je měla bílé kolem dokola .
„To musí být nějaká náhoda,“ začala v ysvětlovat ma­
minka . Na Janičku se ale přísně koukla a z toho Janička po­
znala, že maminka ví, že náhoda to tedy nebyla .
„Zrovna když je tu tak našlapáno,“ chytila se za hla­
vou paní prodavačka . Zahleděla se na opičky na zablácené
podlaze, jako by nemohla uvěřit, že je jich taková záplava .
Janička také koukala . V bedně bylo opiček opravdu víc, než





15
se na první pohled zdálo . Teď to byla hora opiček a ještě
kolem opičí jezero .
„Nějak to v yřešíme,“ slibovala maminka . Zkusila se na
paní prodavačku usmát, ale nepovedlo se jí to moc usměva­
vě . A znovu se na Janičku koukla tak přísně, že bylo jasné,
že je s ní nespokojená . Že ty v ysypané opičky jsou sice za­
chráněné, jenže se udělalo nové dlouhé slovo .
Ještě není v ygumované první nedorozumění, co bylo
zebří, a už je tu nové opičí!
„Já bych vám třeba odkoupila tamhle toho lva,“ nabízela
maminka . Ukázala prstem na polici, co byla tak v ysoko, že
nad ní byl už jen strop .
Na polici stála, seděla nebo ležela zvířata z celého světa .
Byla samozřejmě plyšová a v ycpaná a naskládaná těsně ved­
le sebe, že už by se tam nevešlo ani jedno další . Byla to zví­
řata ohromně velká a byla navíc... zapovězená .
Zapovězená neboli zakázaná tak, že o nich Janička ne ­
směla ani mluvit, tedy rozumělo se před maminkou .
Júúú . Janička měla v tu ránu oči navrch hlav y a chytila
se za hlavou jako předtím paní prodavačka . Jenže ne leknu­
tím, ale radostí!
Velká otázka
Zapovězená zvířata byla úžasná . Byla sice menší než sku­
teční lvi v Africe a medvědi v ledov ých krajích, ale na to, že
byla hračková, byla super obrovská . Byla mezi nimi dokon­
ce i hrbatá velryba . Jenže ta byla nejvíc zakázaná, ta hlavně .





16
„Ani by ses vedle ní nevešla do postýlky,“ řekla mamin ­
ka Janičce, když jí Janička kdysi dávno dávničko pověděla,
jak moc by si přála mít právě tuhle velevelrybu . „A také,“
dodala maminka, „je ta velryba tak drahá, že by se za ty ko­
runy mohlo pořídit něco užitečného, třeba i myčka na nádo­
bí .“ A protože Janička velrybu chtěla tak moc, že o ní pořád
mluvila, stala se horní řada zvířat zapovězená . Maminka
řekla, že to Janička musí pochopit . Že jsou ta zvířata příšer­
ně drahá a hlavně moc velká .
„Ne, lva ne, tamhletu zebru pro Zebíka, mami!“ v ykřik ­
la najednou Janička, až maminka leknutím nadskočila .
Jedno ze zvířat v řadě u stropu totiž byla zebra! Byla za­
strčená za slůnětem, tak z ní byla vidět jen hlava a přední
kopýtka . Ale byla to zebra štíhlá a ztepilá, jako by právě při­
klusala z africké savany . A černých a bílých proužků měla
nepočítaně .
„Prosím tě,“ nev ycházela z leknutí maminka . „Zebíkova
maminka si bude myslet, že nám přeskočilo . Navíc to zvíře
taky nemá kam dát .“
„Mááámííí,“ zaškemrala Janička a udělala dlaněmi pro­
sím, prosím, prosím .
„Nejde to,“ kroutila hlavou maminka . Zamračila se a do­
dala: „To ti radši koupím tu šílenou velrybu .“
Janička se radostně nadechla a chtěla říct, tak jo, jo! Ale
pak neřekla nic a jen se koukla na podlahu s našlapanými
obloučk y .
Teď bylo všechno tak složité, že horší se to udělat ne ­
mohlo . Samozřejmě hrozně chtěla velrybu! Tu chtěla pořád,
už od první třídy, a ještě k tomu každý den! Jenže kdyby





17
dala Zebíkovi tuhle zebru, Zebík by byl úplně nadšený!
To je tak úžasná zebra, že krásnější už je jen pravá v Africe
nebo v zoologické .
Janička se rozhodovala, které zvíře mají koupit, jestli
velevelrybu pro ni, nebo velezebru pro Zebíka, až ji to
velké přemýšlení tlačilo za čelem, ale pořád nebyla roz ­
hodnutá .
Legrační pán
„Mohu nějak pomoct?“ ozvalo se do marného rozhodová­
ní . Janička s maminkou se obě naráz ohlédly .
Stál tam pán . Měl legrační kravatu . Běhali po ní jezev­
číci s červenými jazyky . Tedy jistě že ne doopravdy, byli
vzorek na látce . A na hlavě měl ten pán opravdového ježka!
Ne jenom vlasy ostříhané nakrátko, jak se tomu říká na
ježka . Měl čepici s bodlinami a místo kšiltu z ní čouhal
špičatý čumáček .
Janička na něj chvíli koukala . S tímhle pánem nešlo
hned mluvit a odpovědět, na co se ptal . Bylo třeba si ho
prohlédnout, protože takhle zvláštní člověk se nevidí kaž­
dý den .
„Určitě, můžete nám pomoct,“ odpověděla pánovi ma­
minka a usmála se konečně usměvavě, asi na toho ježka .
„My tady řešíme takovou... situaci .“
„Holčička nám v ysypala celou bednu,“ začala žalovat
paní prodavačka . Tak tu ten pán asi také prodával . Jinak
by paní prodavačka neřekla v ysypala „nám“ .





18
Janička si všimla, že maminka najednou v obličeji celá
zčervenala . Také jí vadilo, že paní prodavačka žaluje . Ža­
lobnictví totiž vadí každému, i dospělým .
Pán s ježkem se ale koukal na Janičku tak, jako by ho
moc zajímalo, jak to s tou opičí bednou bylo .
Janička neměla ráda, když se dospělí koukali a potře ­
bovali něco vědět . Ale tenhle pán měl alespoň legrační
čepici a kravatu, a tak mu řekla:
„Byly tam hrozně namačkané a mně jich bylo líto . Hlav­
ně těch opiček vespod .“
„Aha, aha,“ udělal překvapeně ten pán .
„To snad není důvod v ysypat je na zablácenou podla­
hu,“ hubovala paní prodavačka .





19
„Prosila bych tamhletu maxivelrybu,“ snažila se ma­
minka napravit nedorozumění . Ukázala na velrybu a tro­
chu jí při tom pípnul hlas . Janička věděla, že maminka pípá
vždycky, když jí něco vadí a nemá už trpělivost .
„A ty jsi sem přišla v ysypat bednu?“ nedal pokoj ten
pán, jako by maminka ani nezapípala .
Janička se zamračila . Tenhle pán asi vůbec nebude tak
chytrý, jak v ypadá podle ježka na hlavě, když se dokáže
takhle hloupě ptát . Přece když sem přišla, vůbec o žádné
bedně nevěděla!
„Ne,“ v ysvětlovala Janička, „já chci koupit zebru pro
Zebíka . Ale v y žádnou nemáte a mně bylo líto těch opiček!“
Pán poký val hlavou a ježek na jeho hlavě čumákem .
„Tak to tedy je,“ řekl a otočil se na patě a někam šel . Bylo
slyšet, jak dupe za policí, a potom nebylo slyšet nic . Ale jen
na vteřinku, pak ty kroky zase přidupaly nazpátek .
Pán s ježkem našel zebru! Dal ji Janičce . Byla velká přes­
ně do batůžku, plyšová, zebrovaná, přesně taková, jaká ne­
může nikde překážet .
„Prosím,“ usmíval se zvláštní pán, jako by měl také
hroznou radost, že našel zebru .
Mamince řekl: „Na velrybu vám dáme třicetiprocentní
slevu . A samozřejmě ji zdarma dopravíme . Stačí zítra?“
Maminka si povzdechla a ký vla, že stačí . Janička ra­
dostí polkla a pohladila zebře hřívu a hustou černou štět­
ku na ocase . To bude Zebík koukat! Nejdřív na zebru a po­
tom na velrybu! Ale ještě ji napadlo něco důležitého .
„Ale polepšíte se,“ řekla pro jistotu tomu pánovi . „S těmi
malými opičkami .“





20
Legrační pán slíbil, že určitě . Že do té truhly budou dá­
vat barevné míče, a už nikdy ne zvířátka, dokonce ani sar­
dinky . A pak si na to s Janičkou plácli placáka .
Paní prodavačka neříkala nic, ale vrtěla hlavou, jako by
v ylezla z bazénu a měla protivnou vodu v uších . Ale asi to
jen tak dělala, protože žádná voda jí z uší nev yletovala .
Pán s ježkem už přivážel žebřík na kolečkách, aby sun ­
dal z horní police obrovskou velrybu . Jú, ta byla ohrom­
ňácká! Dole v ypadala ještě mnohem větší než nahoře!
Maminka pomohla se sundáváním, což nebyla legrace .
Navíc velryba si zřejmě usmyslela, že chce dolů co nej­
rychleji, prostě spadla .
Zřítila se tak nečekaně, že maminka div nesletěla ze
schůdků a ještě se rozkuckala, protože plyšatka hrbatka





21
byla celá zaprášená . Tak se ten pán omlouval a zlevnil ji ješ­
tě o deset procent . I tak byla maxivelryba pořád tak dra há,
že maminka musela platit kreditní kartou, protože neměla
v peněžence dost peněz . Ale možná jí to nevadilo, protože si
s tím pánem při placení dělali legraci .
Říkali, že z Janičky bude ochránkyně zvířat a možná
jednoho dne šéfka celé planety, chacha chá . Ale Janičce to
ani nevadilo . Vždyť teď měla svoji vlastní celou velrybu!
Potom šla Janička s maminkou domů a zazvonila v pří­
zemí u Strakáčků . Otevřel jí Zebík a Janička mu podala
zebru . Zebík se hned zasmál . Na Janičku i na zebru . Zebík
byl prostě v zebří náladě a ta ho bavila . Také byl černobíle
zebrovaný od trička až po tenisky jako ta jeho nová zebra .
I když ta měla samozřejmě kopyta .
Přichází velryba
Doma Janička sotva snědla k svačině trochu smažených
brambůrků a dvě mrkve a už někdo zvonil . A přicházela
tadááá madam velryba, už dneska!
Vlastně vcházeli dva pánové s velrybou, kteří ji nesli
jeden za hlavu a druhý za ocasní ploutev . Museli na ni
být dva, jeden člověk sám by ji nezvládl . Však byli také
zpocení, protože se s ní nevešli do v ýtahu .
A v bytě v ypadala maxivelryba zase ještě větší než v ob­
chodě . Vypadala ohromně ohromně!
Do večeře si velryba hověla na běhounu v předsíni a Ja­
nička kolem ní tancovala a chvílemi jen chodila sem a tam





22
a obdivovala na ní úplně všechno: krátký hladký kožíšek,
modročerné oči se zlatými tečičkami i krásné dlouhé
ploutve, co v ypadaly skoro jako křídla . Po večeři a čištění
zubů se velryba s maminčinou pomocí přestěhovala na
Janiččinu postel . Ocas jí visel přes pelest až na parkety . Po­
tíž ale byla, že Janička se k velrybě do postele opravdu neve­
šla . Alespoň ne tak, aby se mohla pohodlně uvelebit a stočit
do klubíčka . A o nějakém obracení z boku na bok při spaní
nemohla být ani řeč .
„Tedy, Janičko,“ povzdechla si maminka, „já jsem ti ří ­
kala, že tahle zvířata nejsou do normálních domácností .
To jsou prostě nadstandardní obludy .“
Sotva stihla maminka Janičce v ysvětlit, že dlouhé
slovo nad­stan­dard­ní znamená moc velké do běžně ma­
lého dětského pokoje, přišel domů tatínek a volal z předsí­
ně, že už je tady . Trochu se podivil, že namísto Janičky
v pyžamku leží v posteli velryba .
„To je dlouhá historie,“ odpověděla maminka na tatín ­
kovu otázku, jak se k nim proboha velryba dostala .
„Velryba je taky,“ postěžovala si Janička, „moc dlouhá .“
„Když je tak rozložitá,“ napadlo tatínka, „nedalo by se
na ní spát jako na posteli?“
„Ona je ještě hrbatá,“ v ysvětlila Janička . „Tak by mě
tlačila .“
„Aha,“ nakrčil čelo tatínek . „A když je ta velrybí dáma,
s prominutím, tak neskladná, nechtěla by třeba nazpátek do
moře?“
„Ona nesmí do vody, když je plyšatka,“ lekla se Janička .
„To by nasákla vodou a klesla ke dnu .“





23
„Aha, tak do moře to asi nepůjde,“ souhlasil tatínek .
A prohlásil, že teď už zbý vá jen jediné řešení .
Jediné, ale geniální .
Místo pro velrybu
Tatínek zašel do garáže a přinesl kladívko, šrouby, které měly
na konci místo hlavičky háček, a klubko silného provázku .
Přibral si ještě maminčin krejčovský metr, protože nenašel
svůj truhlářský, a dvě prkénka . A pomocí těchto věcí v yro­
bil dvojitou prkénkovou houpačku . Pověsil tu velevelr ybu,
co se kvůli ní Janička nevešla do své postýlky, ke stropu!
To byl nápadík! Velryba teď vůbec nezabírala žádné
místo . Pod stropem je přece volno pořád, nanejv ýš tam ob­
čas proletí moucha . A ve vzduchu byla velryba přece jen víc
ve svém živlu než pod peřinou .
„To je krása!“ v ydechla Janička . Velryba u stropu, kdo se
může pochlubit něčím takov ým? Pouze Janička Janouchová!
Maminka také uznala, že je to velká krása . Tatínek se pyš­
ně usmíval, jak to s velrybou bezvadně v ymyslel a provedl .
Potom už byl čas zhasnout lampičku a odebrat se do hajan .
A ještě jméno
Janička ležela v teple pod peřinou a dívala se, jak u stropu
černá velryba a ještě se trochu houpe . A myslela na to, že
chce mít od zítřka všechno velrybí, nebo alespoň to, co se





24
najde, tričko a určitě mikinu a třeba i něco dalšího . A jak tak
myslela, začaly ji samy od sebe napadat ohromně chytré
m y š le n k y .
Janičku Janouchovou napadlo, že jak jí Zita Svitáko­
vá ve družině řekla, že je Blbka Blbouchová, nebylo to na­
konec jen špatné . Tedy bylo to hnusné a nadávání, to ano .
Ale na druhou stranu nebýt Blbky Blbouchové, nevědě­
la by, jak je nadávání nepříjemné . A nedělala by zombíky
pro Zebíka a nemusela by s maminkou do hračkářství
pro zebru . A nezachránila by namačkané opičky z opičí­
ho moře a maminka by jí nekoupila velrybu...
Když si Janička pomyslela slovo velryba, zívla a cítila,
jak je peřina stále teplejší a těžší . Chtělo se jí už moc spát .





25
Ještě ji napadlo, že přece musí mít pro svou krásnou vzná­
šející se velrybu jméno . Jméno si zaslouží i ten nejmrňavěj­
ší mikrob, natož supervelká velryba .
Třeba Helium, pomyslela si Janička, ještě než usnula .
Helium, protože je to pěkné cizí slovo .





26
Návštěva u Trpaslíkových
Trpaslíci
Byla neděle, nedělní ráno a jelo se do lesa na houby . Dneska
se jelo na jiné houby a do jiného lesa než jindy .
Jelo se na chatu k tatínkovu kamarádovi Trpaslíkovi
s velkým T . Tak se totiž tatínkův kamarád jmenoval: pan
Petr Trpaslík . Měl také paní Trpaslíkovou a tři malé Trpas­
líky . A ta jejich chata stála tak hluboko v lese, že to bylo bez­
va . Pan Trpaslík říkal, že ji koupil od sedmi trpaslíků, ale
Janička mu to vůbec nevěřila . On byl totiž dvoumetro­
v ý dlouhán a Trpaslíkovic chata mu byla akorát . Opravdoví
trpaslíci přece nepotřebovali dvoumetrové dveře jako on!
Tak tahle chata nemohla být jejich chaloupka .
Maminka nastrkala do batohu holínky a pláštěnky a ješ­
tě sprej proti klíšťatům . Připravila také košík s třešněmi pro
malé Trpaslíky, protože v lese třešně nerostou, jen lesní ja­
hody a borůvky . Tatínek zatím připevňoval na zahrádku
na střeše auta velrybu jménem Helium . Jmenovala se nyní
také Helenka, protože jí tak začala říkat maminka . Od slova
Helium se totiž nedala udělat takzvaná zdrobnělina jako
třeba Janička od jména Jana .





27
Janička byla na svoji obrovskou velrybu Helium tak
pyšná, že ji nejdřív vůbec nechtěla zdrobňovat ani zmen ­
šovat . Zmenšovat rozhodně ne ani slovem! Ale Helenka se
říkalo lépe, proto jí tak Janička nakonec také začala říkat .
A chtěla ji brát všude s sebou . Ovšem jen když se tam jelo
autem . Vzít si Helenku pod paži jen tak na procházku bo­
hužel nešlo .
Jak cestují velryby po souši
Janička už stála u auta připravená na cestu . Sice na sobě
neměla oblečené úplně všechno velr ybí, protože velr ybí­
ho oblečení není tolik jako třeba leopardího, ale měla to­
ho docela hodně: holínky s velrybími pusami, co se pěk­
ně smály od kotníku ke kotníku, dále mikinu s obrázkem
vel ryby, jak přeskakuje vlnu, a na zádech batůžek s ploutví
místo kapsy . Chyběly už jen hodinky s vodotryskem .
Na ty si vzpomněl tatínek . Velryba umí udělat na zádech
vodotrysk a hodinky zase potřebovala Janička, aby vědě­
la, kdy bude ve škole svačinová přestávka a podobně . Měla
jedny náramkové růžové a ještě jedny s myškou Minnie,
ale s vodotryskem zatím žádné .
Janička se dívala, jestli tatínek Helenku správně naklá­
dá . Zatím to dělal dobře, ale to neznamenalo, že nemůže
udělat něco špatně .
Tatínek nebyl moc nadšený, že musí přivázat Helenku
na střechu auta .
„Ta velryba snad roste,“ supěl, když ji zvedal . „A tloustne .“





„Ale netloustne,“ zastala se velryby maminka . Na rozdíl
od tatínka si přála, aby s nimi Helenka jela .
„Tati, ocas!“ volala Janička, protože tatínek někdy nedá­
val pozor a coural ho po zemi .
„Proč mi tohle děláte?“ funěl tatínek . Helenka mezitím
sklouzla břichem po předním skle a majestátně přistála na
chodníku . Janička se na tatínka zamračila a hned Helenku
Helium zvedala . Helium je vzácnost a nepatří na chodník .
„Ať mi vleze na hrb,“ prohlásil tatínek, i když to nedá­
valo smysl, protože hrb měla přece velryba, a ne on .
Maminka se nad tatínkem slitovala a pomohla mu He ­
lenku zvednout a přivázat tlustou modrou bužírkou třikrát
na každé straně . A ještě ocasní ploutev, aby nezakrý vala
zadní sklo u auta . To by tatínek neviděl ve zpětném zrcát­
ku, co jede za ním .





29
„Jen aby nepršelo,“ strachovala se Janička .
„To by tak scházelo,“ souhlasil tatínek . A mamince řekl:
„Jestli ta mrcha nasákne vodou, bude vážit tunu . Promáčk­
ne nám střechu .“
„Helium Helenka není žádná mrcha,“ urazila se za vel ­
rybu Janička . Tatínek už nic neříkal .
Maminka se na Janičku usmála . Byla ráda, že Helenka
už je naložená . S Helenkou na střeše byl jejich malý fiat krás­
ně nápadný a každý si ho všiml . A být viděn, to věděla už
i Janička, je v silničním provozu důležité, protože je to bez­
pečné . Minulou sobotu, když jeli s Helenkou na střeše k ba­
bičce, jim někteří řidiči dokonce dávali přednost v jízdě,
i když zrovna nemuseli . Tatínek říkal, že je to proto, že je
považují za nebezpečné šílence a snaží se jim v yhnout . Ale
Janička věděla, že jejich auto dostává přednost proto, že mít
Helium na střeše je krásné .
„Velr yby jsou nesmírně užitečné,“ připomněla tatín­
kovi Janička .
On na to někdy zapomínal .
Moře vzduchu
Trpaslíků bylo na chatě jenom pět . Rodiče Trpaslíkovi, je­
jich nejmenší trpasličí miminko, co ale spalo, to bylo třetí,
a pak už jen dvojčata kluci prvňáci, co právě honili kolem
chaty Trpaslíkovic trpasličího pudla Trpajzlíka .
„Pojďte dál,“ zářila paní Trpaslíková . Pan Trpaslík stál
mezi Trpaslíky jménem Pája a Páťa a usmíval se . Na všech





30
Trpaslících bylo vidět, jakou mají radost, že Janouchovi
přijeli .
„Jsme dneska čtyři,“ oznámila maminka a ukázala na
Helenku na střeše .
„Páni, to je kus! Kde jste to ulovili?“ zajímala se paní
Trpaslíková . Janička se trochu zamračila, protože ne měla
ráda, když si někdo z Helenky dělal legraci . Přece každý
ví, že plyšová velryba se neloví, ale kupuje v hračkářství .
Paní Trpaslíková si hned všimla, jak se Janička mračí, a ze­
ptala se na něco důležitějšího:
„Kampak ji dáme?“
„Jmenuje se Helium,“ pochlubila se Janička . „U nás do­
ma bydlí ve vzduchu .“
„Tak to se mi ulevilo,“ řekl pan Trpaslík . „Moře tu ne­
máme, ale vzduchu spoustu . Voňavého, čerstvého .“
Tatínek mezitím rozvazoval bužírky, aby mohli Helen ­
ku sundat z auta . Páťa s Pájou chtěli pomáhat . Janička jim
dovolila, že smějí velrybě nést ploutve, aby je necourala po
zemi . I když tedy ráda moc nebyla, protože nevěděla, jestli
mají čisté ruce .
Nyní se hodilo, že pan Trpaslík je takov ý dlouhán . Pod­
le své dlouhatosti měl i přístřešek na auto v yšší než obv ykle .
Navíc tam na stropě byly kovové trámky, za které se Helium
dalo krásně pověsit a v ytáhnout tak v ysoko, že na něj nikdo
nedosáhl . Přesněji ne někdo, kdo na něj dosáhnout neměl –
Patrik s Pájou .
Pája hned přinesl hrábě a řekl, že s nimi Helium učeše
na břiše, aby bylo hezké . Naštěstí se ale kluci pohádali, kdo
bude česat první, a jejich tatínek hádku zaslechl a hrábě





Toto je pouze náhled elektronické knihy. Zakoupení její plné verze je
možné v elektronickém obchodě společnosti eReading.






       

internetové knihkupectví ABZ - online prodej knih


Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist