načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Proč má Janička velrybu - kolektiv

Proč má Janička velrybu

Elektronická kniha: Proč má Janička velrybu
Autor: kolektiv

Druhačka Janička dostala obrovskou plyšovou velrybu, která se jí sotva vejde do pokojíčku. Co si s ní doma jenom počnou? Veselý příběh pro mladší děti. Jednoho dne se stala hrozně ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  119
+
-
4
bo za nákup

hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2% 80%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » FRAGMENT
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2016
Počet stran: 147
Rozměr: 24 cm
Úprava: ilustrace (některé barevné)
Vydání: 1. vydání
Spolupracovali: ilustrovala Veronika Miklasová Fodorová
Skupina třídění: Česká próza
Literatura pro děti a mládež (beletrie)
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-253-2861-3
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Druhačka Janička dostala obrovskou plyšovou velrybu, která se jí sotva vejde do pokojíčku. Co si s ní doma jenom počnou? Veselý příběh pro mladší děti. Jednoho dne se stala hrozně zvláštní věc. Janička rozzlobila maminku, protože v hračkářství rozsypala plnou bednu hraček na špinavou podlahu. Rozzlobila se také paní prodavačka a maminka, aby si ji udobřila, koupila Janičce tu největší plyšovou hračku, kterou v obchodě měli. Tak se k Janičce domů nastěhovala obrovitánská velryba. A protože Janička velryby miluje nade všechno na světě a bez Helenky nechce udělat ani krok, musí tatínek milou plyšovou velrybu před každým výletem přivázat na střechu auta a tradá do světa. Jakpak se asi Helenka bude líbit Janiččiným kamarádům a co na ni řeknou cizí lidé?

Popis nakladatele

Co se stane, když se v úplně normální rodině ocitne velryba? .

Janička chodí do druhé třídy a ví si rady skoro se vším. Jednoho dne se stane fůra divných věcí, a tou nejpodivnější je to, že dostane velrybu. Jmenuje se Helenka a je větší než maminka s tatínkem dohromady. Co na její novou kamarádku řeknou rodiče? A hlavně, co tomu řeknou lidi?

Janička nejprve neví, co si s velrybou počne. Ale protože má za ušima, vymyslí chytrý plán. Chcete vědět jaký? Tak se pusťte do čtení!

Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Proč má Janička velrybu

Vyšlo také v tištěné verzi

Objednat můžete na

www.fragment.cz

www.albatrosmedia.cz

Milena Durková

Proč má Janička velrybu – e-kniha

Copyright © Albatros Media a. s., 2016

Všechna práva vyhrazena.

Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována

bez písemného souhlasu majitelů práv.


Milena Durková

Ilustrovala Veronika Miklasová Fodorová



Obsah

Ahoj, znáš Janičku? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .7

Jak získala Janička velrybu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9

Návštěva u Trpaslíkov ých . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .26

Jak doplula velryba až do školy . . . . . . . . . . . . . . . . . .65

Jak naučila Janičku plavat . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .87

Zachráněná velryba . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .106

Ať žije překvápko! . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .129



7

Ahoj, znáš Janičku?

?

Pardon, to je divná otázka! Záleží na tom, jak se ta Janička jmenuje příjmením, jinak nemůžeš vědět, jestli ji znáš . Tahle Janička se jmenuje příjmením Janouchová .

Tedy, znáš Janičku Janouchovou? Jestli ne a jestli se s ní chceš seznámit, můžeš si přečíst, co všechno se jí přihodilo . Janička má černé vlásky přistřižené pod uši a modré oči . Chodí do druhé třídy . Někdy má trochu potíže se čtením, protože se jí pletou písmenka . Hlavně t a f . Také m a n a ještě b a d . Proto Janička v ymyslela už hodně nov ých slov, například mábyfek nebo tajtka . Což měly být samozřejmě nábytek a fajfka . Ale když ta slova přečetla Janička, bylo z nich něco úplně nového .

Janička má doma velrybu . Je to jen velryba plyšová z hračkářství, ale Janička nemá ráda, když někdo řekne „jen“ . Pro ni je její velryba opravdová . A ještě lepší než živá .

Protože skutečná velryba by uplavala daleko do oceánu

a Janička by s ní nezažila žádné zajímavé příhody .

A takhle se ta krásná velryba dostala k Janičce...

Jak získala Janička velrybu

Všelijaká jména

Janička má také kamaráda jménem Zebulon Strakáček . Ří­ ká mu Zebík . Bydlí ve stejném domě, jenže v přízemí, a Ja­ nička ve třetím patře . Zebík chodí s Janičkou do třídy, tak spolu chodívají do školy a často i domů a hrají si v parku za domem . Janička má Zebíka moc ráda . Také se jí líbí jeho zvláštní jméno – Zebulon . Vybrala mu ho maminka . Je Ame­ ri čanka, a tak v ybírala z jiných jmen než mamky z Čech .

Janička má někdy trochu problémy se sv ým jménem –

Jana Janouchová . Jedna holka v družině jí například řekla, že Jana Janouchová je jako Blbka Blbouchová . Když jí Janič­ ka odpověděla, že to tedy neví proč, ta holka se hihňala a po­ křikovala Blbka Blbka Blbouchová! Paní učitelka v družině to slyšela a tu holčičku si zavolala k sobě .

Ta holka potom musela na přemýšlecí židličku . To byla

zvláštní židle, kterou měli v družině . Když někdo udělal ně­ co hodně moc zlobivého, musel se na ni posadit a zamyslet nad tím, co provedl . Ta holka, jmenovala se Zita Svitá ková,

na židličce opravdu přemýšlela a v ymyslela tam novou na­

dávku . Jakmile z židličky slezla, hned ji Janičce řekla .

Jana Nána Dvojitá!

Takové nadávání skoro nebylo k uvěření! Janička se na Zitu tak rozčílila, že už ani nepotřebovala, aby se jí paní uči­ telka zastala . Řekla Zitě: „Drž klapačku!“ Zita utíkala žalo­ vat, že Janička řekla drž klapačku, a proto musela Janička také na zvláštní židličku a přemýšlet o svém chování .

Janička přemýšlela . Jenomže jediné, co ji napadlo, byla také nadávka a možná úplně ze všech nejlepší .

Zita Svita Obezita!

Zebra

Ten den, kdy seděla na přemýšlecí židličce, se Janička roz­ hodla, že nadávání nemá ráda . A že kdyby náhodou ještě jednou někdo řekl Blbka Blbouchová, v ymyslí pro něj tak strašnou nadávací nadávku, že už to nikdy neřekne .

Jenže se stalo něco nečekaného . O přestávce Janička zaslechla, že kluci ve třídě říkají Zebíkovi Zebro . Takže to bylo nadávání! Janička se hned mračila a dělala obli­ čeje vpravo vlevo . Jakmile Zebíkovi někdo řekl Zebro, ne­ bo dokonce Zebřisko, strčila si dva prsty do pusy a dva k očím a zatáhla, aby to v ypadalo jako ošklivá zombie .

Jenže... ono to nefungovalo . Ti zombíci totiž nefungo­ vali . Zebík jako by ani neviděl, že je Janička dělá jemu na pomoc!

A ještě k tomu nešel Zebík po škole s Janičkou domů, ale s maminkou nakupovat . Janička se ho nemohla zeptat, proč z těch jejích zombíků nemá radost .

Dalšího dne ráno měl Zebík na sobě tričko s obrázkem zebří hlav y a ta hlava měla rozesmátou pusu . A na zádech nov ý batůžek s černobíle proužkatým vzorkem, hladce chlupatým jako zebří srst .

Janička všechno pochopila, jakmile v yšla z v ýtahu a Zebíka uviděla . A zeptala se ho, jestli Zebra být chce . Zebík ký vl, že jasně, určitě . Zebra je vzácné africké zvíře, tak to přece nemůže být nadávka . A trochu se na Janičku zamračil, že jí to nedošlo hned včera .

Vzácné zvíře nemůže být nadávka... Janička se také di­ vila, že ji něco tak jednoduchého nenapadlo . Přišlo jí to tak líto, že udělala dalšího zombíka . Ale už ne zlého, jen malé smutné zombátko .

Dlouhé slovo

Toho dne, kdy měl Zebík poprvé zebří věci, Janička cestou domů ze školy neříkala vůbec nic .

„Nejsi dneska nějaká zvadlá, Janičko?“ zeptala se ma­ minka .

Janička neodpověděla .

„Copak se stalo?“ zajímala se maminka .

Janička jí řekla, jak vůbec nevěděla, že Zebík chce být Zebra, že se mu to líbí . Že si myslela, že Zebra je posmívá­ ní, a jak pro něj dělala strašidelné zombíky, až ji bolela pusa .

„Á jé,“ pochopila maminka a také chvíli mlčela . Potom řekla, že někdy se prostě stanou divné věci . Je na ně jedno dlouhé slovo – nedorozumění . To znamená, že jeden člověk něco myslel dobře, ale ten druhý si toho nevšiml .

Janička opakovala správně dlouhé slovo ne­do­ro­zu­ ­mě­ní, ale veseleji jí z něj nebylo .

Maminka však ještě řekla, že když se v yskytne tohle dlouhé slovo, musí se prostě nějak odstranit . Když se Janič­ ka zeptala, jak se to nedo... v yzmizíkuje, maminka ukáza­ la přes ulici na jednu v ýlohu . Bylo to zrovna hračkářství .

Kdyby tam měli nějakou mrňavou zebru, v ysvětlovala maminka, například přívěsek na Zebíkův nov ý zebří batů­ žek, byl by to správný dárek, aby Zebík věděl, že Janička má zebry také ráda . A nedorozumění by bylo pryč . Prostě by zmizelo!

Janičce se maminčin nápad líbil . Navíc proč by se nepo­ dívala do hračkářství?

Tak tam šly hned .

Opičí lavina

V hračkářství byly samé police v ysoké až ke stropu a na nich spousta hraček: stavebnic a puzzlů a hodně panenek a všechno možné . Ale zebru maminka s Janičkou neviděly žádnou, malou ani velkou . Maminka se zeptala paní proda­ vačky, jestli mají také zebry, paní prodavačka řekla, že něco pru hovaného se určitě najde, a šly s maminkou hledat . Ja­ nička s nimi koukala chvíli u plyšáků a potom u miniplyšá­ ků . Našel se velbloud, a dokonce i antilopa, ale žádná zebra .

Maminka s paní prodavačkou šly pátrat za roh, ovšem Janička ještě ne, protože uviděla něco zajímavého . Ale také hrozného!

U stolečku s dřevěnou dráhou pro vláčky stála bedna . Nebo spíš truhla, protože měla nahoře víko . Byla doce­ la velká . Víko bylo odklopené a Janička viděla, že truhla je tak plná malých pletených opiček, až skoro opičkami přetéká .

Chudinky malé, myslela si Janička, ty jsou ale namačka­ né . Ty, co jsou úplně na dně, jistě vůbec nemůžou dýchat . Tam to musí být jako na dně opičího moře .

Co jiného se v takové situaci dalo dělat než opičky za­ chránit? Janička si na to nejprve v yhrnula rukáv y . Potom v bedně zalovila, jestli jsou tam opičky až úplně na dno . By­ ly . Nakonec se Janička doširoka rozkročila jako pirát, když se rozhoupe loď .

A emmmmm...!!! Janička vzala za truhlici, zabrala a ne­ povolila . A buch! Krásně ji překotila a pletené opičky se v y­ sypaly jako vodopád nebo jako opičí lavina .

Zapovězená zvířata

Ještě ani nebyly všechny pořádně v ysypané, a už stála u Ja­ ničky paní prodavačka, co nevěděla, kde mají zebru . A hned za ní přiběhla maminka . Sama, takže zebru také nenašla .

„Co to má znamenat?!“ v yjekla paní prodavačka a v yku­ lila na opičky oči tak, že je měla bílé kolem dokola .

„To musí být nějaká náhoda,“ začala v ysvětlovat ma­ minka . Na Janičku se ale přísně koukla a z toho Janička po­ znala, že maminka ví, že náhoda to tedy nebyla .

„Zrovna když je tu tak našlapáno,“ chytila se za hla­ vou paní prodavačka . Zahleděla se na opičky na zablácené podlaze, jako by nemohla uvěřit, že je jich taková záplava . Janička také koukala . V bedně bylo opiček opravdu víc, než se na první pohled zdálo . Teď to byla hora opiček a ještě kolem opičí jezero .

„Nějak to v yřešíme,“ slibovala maminka . Zkusila se na paní prodavačku usmát, ale nepovedlo se jí to moc usměva­ vě . A znovu se na Janičku koukla tak přísně, že bylo jasné, že je s ní nespokojená . Že ty v ysypané opičky jsou sice za­ chráněné, jenže se udělalo nové dlouhé slovo .

Ještě není v ygumované první nedorozumění, co bylo zebří, a už je tu nové opičí!

„Já bych vám třeba odkoupila tamhle toho lva,“ nabízela maminka . Ukázala prstem na polici, co byla tak v ysoko, že nad ní byl už jen strop .

Na polici stála, seděla nebo ležela zvířata z celého světa . Byla samozřejmě plyšová a v ycpaná a naskládaná těsně ved­ le sebe, že už by se tam nevešlo ani jedno další . Byla to zví­ řata ohromně velká a byla navíc... zapovězená .

Zapovězená neboli zakázaná tak, že o nich Janička ne­ směla ani mluvit, tedy rozumělo se před maminkou .

Júúú . Janička měla v tu ránu oči navrch hlav y a chytila se za hlavou jako předtím paní prodavačka . Jenže ne leknu­ tím, ale radostí!

Velká otázka

Zapovězená zvířata byla úžasná . Byla sice menší než sku­ teční lvi v Africe a medvědi v ledov ých krajích, ale na to, že byla hračková, byla super obrovská . Byla mezi nimi dokon­ ce i hrbatá velryba . Jenže ta byla nejvíc zakázaná, ta hlavně .

„Ani by ses vedle ní nevešla do postýlky,“ řekla mamin­

ka Janičce, když jí Janička kdysi dávno dávničko pověděla, jak moc by si přála mít právě tuhle velevelrybu . „A také,“ dodala maminka, „je ta velryba tak drahá, že by se za ty ko­ runy mohlo pořídit něco užitečného, třeba i myčka na nádo­ bí .“ A protože Janička velrybu chtěla tak moc, že o ní pořád mluvila, stala se horní řada zvířat zapovězená . Maminka řekla, že to Janička musí pochopit . Že jsou ta zvířata příšer­ ně drahá a hlavně moc velká .

„Ne, lva ne, tamhletu zebru pro Zebíka, mami!“ v ykřik­

la najednou Janička, až maminka leknutím nadskočila .

Jedno ze zvířat v řadě u stropu totiž byla zebra! Byla za­

strčená za slůnětem, tak z ní byla vidět jen hlava a přední kopýtka . Ale byla to zebra štíhlá a ztepilá, jako by právě při­

klusala z africké savany . A černých a bílých proužků měla

nepočítaně .

„Prosím tě,“ nev ycházela z leknutí maminka . „Zebíkova

maminka si bude myslet, že nám přeskočilo . Navíc to zvíře

taky nemá kam dát .“

„Mááámííí,“ zaškemrala Janička a udělala dlaněmi pro­

sím, prosím, prosím .

„Nejde to,“ kroutila hlavou maminka . Zamračila se a do­

dala: „To ti radši koupím tu šílenou velrybu .“

Janička se radostně nadechla a chtěla říct, tak jo, jo! Ale

pak neřekla nic a jen se koukla na podlahu s našlapanými

obloučk y .

Teď bylo všechno tak složité, že horší se to udělat ne­

mohlo . Samozřejmě hrozně chtěla velrybu! Tu chtěla pořád,

už od první třídy, a ještě k tomu každý den! Jenže kdyby dala Zebíkovi tuhle zebru, Zebík by byl úplně nadšený! To je tak úžasná zebra, že krásnější už je jen pravá v Africe nebo v zoologické .

Janička se rozhodovala, které zvíře mají koupit, jestli velevelrybu pro ni, nebo velezebru pro Zebíka, až ji to velké přemýšlení tlačilo za čelem, ale pořád nebyla roz­ hodnutá .

Legrační pán

„Mohu nějak pomoct?“ ozvalo se do marného rozhodová­ ní . Janička s maminkou se obě naráz ohlédly .

Stál tam pán . Měl legrační kravatu . Běhali po ní jezev­ číci s červenými jazyky . Tedy jistě že ne doopravdy, byli vzorek na látce . A na hlavě měl ten pán opravdového ježka! Ne jenom vlasy ostříhané nakrátko, jak se tomu říká na ježka . Měl čepici s bodlinami a místo kšiltu z ní čouhal špičatý čumáček .

Janička na něj chvíli koukala . S tímhle pánem nešlo hned mluvit a odpovědět, na co se ptal . Bylo třeba si ho prohlédnout, protože takhle zvláštní člověk se nevidí kaž­ dý den .

„Určitě, můžete nám pomoct,“ odpověděla pánovi ma­ minka a usmála se konečně usměvavě, asi na toho ježka . „My tady řešíme takovou... situaci .“

„Holčička nám v ysypala celou bednu,“ začala žalovat paní prodavačka . Tak tu ten pán asi také prodával . Jinak by paní prodavačka neřekla v ysypala „nám“ .

Janička si všimla, že maminka najednou v obličeji celá zčervenala . Také jí vadilo, že paní prodavačka žaluje . Ža­ lobnictví totiž vadí každému, i dospělým .

Pán s ježkem se ale koukal na Janičku tak, jako by ho moc zajímalo, jak to s tou opičí bednou bylo .

Janička neměla ráda, když se dospělí koukali a potře­ bovali něco vědět . Ale tenhle pán měl alespoň legrační čepici a kravatu, a tak mu řekla:

„Byly tam hrozně namačkané a mně jich bylo líto . Hlav­ ně těch opiček vespod .“

„Aha, aha,“ udělal překvapeně ten pán .

„To snad není důvod v ysypat je na zablácenou podla­ hu,“ hubovala paní prodavačka .

„Prosila bych tamhletu maxivelrybu,“ snažila se ma­ minka napravit nedorozumění . Ukázala na velrybu a tro­ chu jí při tom pípnul hlas . Janička věděla, že maminka pípá vždycky, když jí něco vadí a nemá už trpělivost .

„A ty jsi sem přišla v ysypat bednu?“ nedal pokoj ten pán, jako by maminka ani nezapípala .

Janička se zamračila . Tenhle pán asi vůbec nebude tak chytrý, jak v ypadá podle ježka na hlavě, když se dokáže takhle hloupě ptát . Přece když sem přišla, vůbec o žádné bedně nevěděla!

„Ne,“ v ysvětlovala Janička, „já chci koupit zebru pro Zebíka . Ale v y žádnou nemáte a mně bylo líto těch opiček!“

Pán poký val hlavou a ježek na jeho hlavě čumákem .

„Tak to tedy je,“ řekl a otočil se na patě a někam šel . Bylo slyšet, jak dupe za policí, a potom nebylo slyšet nic . Ale jen na vteřinku, pak ty kroky zase přidupaly nazpátek .

Pán s ježkem našel zebru! Dal ji Janičce . Byla velká přes­ ně do batůžku, plyšová, zebrovaná, přesně taková, jaká ne­ může nikde překážet .

„Prosím,“ usmíval se zvláštní pán, jako by měl také hroznou radost, že našel zebru .

Mamince řekl: „Na velrybu vám dáme třicetiprocentní slevu . A samozřejmě ji zdarma dopravíme . Stačí zítra?“

Maminka si povzdechla a ký vla, že stačí . Janička ra­ dostí polkla a pohladila zebře hřívu a hustou černou štět­ ku na ocase . To bude Zebík koukat! Nejdřív na zebru a po­ tom na velrybu! Ale ještě ji napadlo něco důležitého .

„Ale polepšíte se,“ řekla pro jistotu tomu pánovi . „S těmi malými opičkami .“

Legrační pán slíbil, že určitě . Že do té truhly budou dá­ vat barevné míče, a už nikdy ne zvířátka, dokonce ani sar­ dinky . A pak si na to s Janičkou plácli placáka .

Paní prodavačka neříkala nic, ale vrtěla hlavou, jako by v ylezla z bazénu a měla protivnou vodu v uších . Ale asi to jen tak dělala, protože žádná voda jí z uší nev yletovala .

Pán s ježkem už přivážel žebřík na kolečkách, aby sun­ dal z horní police obrovskou velrybu . Jú, ta byla ohrom­ ňácká! Dole v ypadala ještě mnohem větší než nahoře! Maminka pomohla se sundáváním, což nebyla legrace . Navíc velryba si zřejmě usmyslela, že chce dolů co nej­ rychleji, prostě spadla .

Zřítila se tak nečekaně, že maminka div nesletěla ze schůdků a ještě se rozkuckala, protože plyšatka hrbatka byla celá zaprášená . Tak se ten pán omlouval a zlevnil ji ješ­ tě o deset procent . I tak byla maxivelryba pořád tak dra há, že maminka musela platit kreditní kartou, protože neměla v peněžence dost peněz . Ale možná jí to nevadilo, protože si s tím pánem při placení dělali legraci .

Říkali, že z Janičky bude ochránkyně zvířat a možná jednoho dne šéfka celé planety, chacha chá . Ale Janičce to ani nevadilo . Vždyť teď měla svoji vlastní celou velrybu!

Potom šla Janička s maminkou domů a zazvonila v pří­ zemí u Strakáčků . Otevřel jí Zebík a Janička mu podala zebru . Zebík se hned zasmál . Na Janičku i na zebru . Zebík byl prostě v zebří náladě a ta ho bavila . Také byl černobíle zebrovaný od trička až po tenisky jako ta jeho nová zebra . I když ta měla samozřejmě kopyta .

Přichází velryba

Doma Janička sotva snědla k svačině trochu smažených brambůrků a dvě mrkve a už někdo zvonil . A přicházela tadááá madam velryba, už dneska!

Vlastně vcházeli dva pánové s velrybou, kteří ji nesli jeden za hlavu a druhý za ocasní ploutev . Museli na ni být dva, jeden člověk sám by ji nezvládl . Však byli také zpocení, protože se s ní nevešli do v ýtahu .

A v bytě v ypadala maxivelryba zase ještě větší než v ob­ chodě . Vypadala ohromně ohromně!

Do večeře si velryba hověla na běhounu v předsíni a Ja­ nička kolem ní tancovala a chvílemi jen chodila sem a tam a obdivovala na ní úplně všechno: krátký hladký kožíšek, modročerné oči se zlatými tečičkami i krásné dlouhé ploutve, co v ypadaly skoro jako křídla . Po večeři a čištění zubů se velryba s maminčinou pomocí přestěhovala na Janiččinu postel . Ocas jí visel přes pelest až na parkety . Po­ tíž ale byla, že Janička se k velrybě do postele opravdu neve­ šla . Alespoň ne tak, aby se mohla pohodlně uvelebit a stočit do klubíčka . A o nějakém obracení z boku na bok při spaní nemohla být ani řeč .

„Tedy, Janičko,“ povzdechla si maminka, „já jsem ti ří­ kala, že tahle zvířata nejsou do normálních domácností . To jsou prostě nadstandardní obludy .“

Sotva stihla maminka Janičce v ysvětlit, že dlouhé slovo nad­stan­dard­ní znamená moc velké do běžně ma­ lého dětského pokoje, přišel domů tatínek a volal z předsí­ ně, že už je tady . Trochu se podivil, že namísto Janičky v pyžamku leží v posteli velryba .

„To je dlouhá historie,“ odpověděla maminka na tatín­ kovu otázku, jak se k nim proboha velryba dostala .

„Velryba je taky,“ postěžovala si Janička, „moc dlouhá .“

„Když je tak rozložitá,“ napadlo tatínka, „nedalo by se na ní spát jako na posteli?“

„Ona je ještě hrbatá,“ v ysvětlila Janička . „Tak by mě tlačila .“

„Aha,“ nakrčil čelo tatínek . „A když je ta velrybí dáma, s prominutím, tak neskladná, nechtěla by třeba nazpátek do moře?“

„Ona nesmí do vody, když je plyšatka,“ lekla se Janička . „To by nasákla vodou a klesla ke dnu .“

„Aha, tak do moře to asi nepůjde,“ souhlasil tatínek . A prohlásil, že teď už zbý vá jen jediné řešení .

Jediné, ale geniální .

Místo pro velrybu

Tatínek zašel do garáže a přinesl kladívko, šrouby, které měly na konci místo hlavičky háček, a klubko silného provázku . Přibral si ještě maminčin krejčovský metr, protože nenašel svůj truhlářský, a dvě prkénka . A pomocí těchto věcí v yro­ bil dvojitou prkénkovou houpačku . Pověsil tu velevelr ybu, co se kvůli ní Janička nevešla do své postýlky, ke stropu!

To byl nápadík! Velryba teď vůbec nezabírala žádné místo . Pod stropem je přece volno pořád, nanejv ýš tam ob­ čas proletí moucha . A ve vzduchu byla velryba přece jen víc ve svém živlu než pod peřinou .

„To je krása!“ v ydechla Janička . Velryba u stropu, kdo se může pochlubit něčím takov ým? Pouze Janička Janouchová!

Maminka také uznala, že je to velká krása . Tatínek se pyš­ ně usmíval, jak to s velrybou bezvadně v ymyslel a provedl . Potom už byl čas zhasnout lampičku a odebrat se do hajan .

A ještě jméno

Janička ležela v teple pod peřinou a dívala se, jak u stropu černá velryba a ještě se trochu houpe . A myslela na to, že chce mít od zítřka všechno velrybí, nebo alespoň to, co se najde, tričko a určitě mikinu a třeba i něco dalšího . A jak tak myslela, začaly ji samy od sebe napadat ohromně chytré m y š le n k y .

Janičku Janouchovou napadlo, že jak jí Zita Svitáko­ vá ve družině řekla, že je Blbka Blbouchová, nebylo to na­ konec jen špatné . Tedy bylo to hnusné a nadávání, to ano . Ale na druhou stranu nebýt Blbky Blbouchové, nevědě­ la by, jak je nadávání nepříjemné . A nedělala by zombíky pro Zebíka a nemusela by s maminkou do hračkářství pro zebru . A nezachránila by namačkané opičky z opičí­ ho moře a maminka by jí nekoupila velrybu...

Když si Janička pomyslela slovo velryba, zívla a cítila, jak je peřina stále teplejší a těžší . Chtělo se jí už moc spát .

25

Ještě ji napadlo, že přece musí mít pro svou krásnou vzná­

šející se velrybu jméno . Jméno si zaslouží i ten nejmrňavěj­

ší mikrob, natož supervelká velryba .

Třeba Helium, pomyslela si Janička, ještě než usnula .

Helium, protože je to pěkné cizí slovo .

Návštěva u Trpaslíkových

Trpaslíci

Byla neděle, nedělní ráno a jelo se do lesa na houby . Dneska se jelo na jiné houby a do jiného lesa než jindy .

Jelo se na chatu k tatínkovu kamarádovi Trpaslíkovi s velkým T . Tak se totiž tatínkův kamarád jmenoval: pan Petr Trpaslík . Měl také paní Trpaslíkovou a tři malé Trpas­ líky . A ta jejich chata stála tak hluboko v lese, že to bylo bez­ va . Pan Trpaslík říkal, že ji koupil od sedmi trpaslíků, ale Janička mu to vůbec nevěřila . On byl totiž dvoumetro­ v ý dlouhán a Trpaslíkovic chata mu byla akorát . Opravdoví trpaslíci přece nepotřebovali dvoumetrové dveře jako on!

Tak tahle chata nemohla být jejich chaloupka .

Maminka nastrkala do batohu holínky a pláštěnky a ješ­ tě sprej proti klíšťatům . Připravila také košík s třešněmi pro malé Trpaslíky, protože v lese třešně nerostou, jen lesní ja­ hody a borůvky . Tatínek zatím připevňoval na zahrádku na střeše auta velrybu jménem Helium . Jmenovala se nyní také Helenka, protože jí tak začala říkat maminka . Od slova Helium se totiž nedala udělat takzvaná zdrobnělina jako třeba Janička od jména Jana .

Janička byla na svoji obrovskou velrybu Helium tak pyšná, že ji nejdřív vůbec nechtěla zdrobňovat ani zmen­ šovat . Zmenšovat rozhodně ne ani slovem! Ale Helenka se říkalo lépe, proto jí tak Janička nakonec také začala říkat . A chtěla ji brát všude s sebou . Ovšem jen když se tam jelo autem . Vzít si Helenku pod paži jen tak na procházku bo­ hužel nešlo .

Jak cestují velryby po souši

Janička už stála u auta připravená na cestu . Sice na sobě neměla oblečené úplně všechno velr ybí, protože velr ybí­ ho oblečení není tolik jako třeba leopardího, ale měla to­ ho docela hodně: holínky s velrybími pusami, co se pěk­ ně smály od kotníku ke kotníku, dále mikinu s obrázkem vel ryby, jak přeskakuje vlnu, a na zádech batůžek s ploutví místo kapsy . Chyběly už jen hodinky s vodotryskem .

Na ty si vzpomněl tatínek . Velryba umí udělat na zádech vodotrysk a hodinky zase potřebovala Janička, aby vědě­ la, kdy bude ve škole svačinová přestávka a podobně . Měla jedny náramkové růžové a ještě jedny s myškou Minnie, ale s vodotryskem zatím žádné .

Janička se dívala, jestli tatínek Helenku správně naklá­ dá . Zatím to dělal dobře, ale to neznamenalo, že nemůže udělat něco špatně .

Tatínek nebyl moc nadšený, že musí přivázat Helenku na střechu auta .

„Ta velryba snad roste,“ supěl, když ji zvedal . „A tloustne .“

„Ale netloustne,“ zastala se velryby maminka . Na rozdíl od tatínka si přála, aby s nimi Helenka jela .

„Tati, ocas!“ volala Janička, protože tatínek někdy nedá­ val pozor a coural ho po zemi .

„Proč mi tohle děláte?“ funěl tatínek . Helenka mezitím sklouzla břichem po předním skle a majestátně přistála na chodníku . Janička se na tatínka zamračila a hned Helenku Helium zvedala . Helium je vzácnost a nepatří na chodník .

„Ať mi vleze na hrb,“ prohlásil tatínek, i když to nedá­ valo smysl, protože hrb měla přece velryba, a ne on .

Maminka se nad tatínkem slitovala a pomohla mu He­ lenku zvednout a přivázat tlustou modrou bužírkou třikrát na každé straně . A ještě ocasní ploutev, aby nezakrý vala zadní sklo u auta . To by tatínek neviděl ve zpětném zrcát­ ku, co jede za ním .

„Jen aby nepršelo,“ strachovala se Janička .

„To by tak scházelo,“ souhlasil tatínek . A mamince řekl: „Jestli ta mrcha nasákne vodou, bude vážit tunu . Promáčk­ ne nám střechu .“

„Helium Helenka není žádná mrcha,“ urazila se za vel­ rybu Janička . Tatínek už nic neříkal .

Maminka se na Janičku usmála . Byla ráda, že Helenka už je naložená . S Helenkou na střeše byl jejich malý fiat krás­ ně nápadný a každý si ho všiml . A být viděn, to věděla už i Janička, je v silničním provozu důležité, protože je to bez­ pečné . Minulou sobotu, když jeli s Helenkou na střeše k ba­ bičce, jim někteří řidiči dokonce dávali přednost v jízdě, i když zrovna nemuseli . Tatínek říkal, že je to proto, že je považují za nebezpečné šílence a snaží se jim v yhnout . Ale Janička věděla, že jejich auto dostává přednost proto, že mít Helium na střeše je krásné .

„Velr yby jsou nesmírně užitečné,“ připomněla tatín­ kovi Janička .

On na to někdy zapomínal .

Moře vzduchu

Trpaslíků bylo na chatě jenom pět . Rodiče Trpaslíkovi, je­ jich nejmenší trpasličí miminko, co ale spalo, to bylo třetí, a pak už jen dvojčata kluci prvňáci, co právě honili kolem chaty Trpaslíkovic trpasličího pudla Trpajzlíka .

„Pojďte dál,“ zářila paní Trpaslíková . Pan Trpaslík stál mezi Trpaslíky jménem Pája a Páťa a usmíval se . Na všech Trpaslících bylo vidět, jakou mají radost, že Janouchovi přijeli .

„Jsme dneska čtyři,“ oznámila maminka a ukázala na Helenku na střeše .

„Páni, to je kus! Kde jste to ulovili?“ zajímala se paní Trpaslíková . Janička se trochu zamračila, protože ne měla ráda, když si někdo z Helenky dělal legraci . Přece každý ví, že plyšová velryba se neloví, ale kupuje v hračkářství . Paní Trpaslíková si hned všimla, jak se Janička mračí, a ze­ ptala se na něco důležitějšího:

„Kampak ji dáme?“

„Jmenuje se Helium,“ pochlubila se Janička . „U nás do­ ma bydlí ve vzduchu .“

„Tak to se mi ulevilo,“ řekl pan Trpaslík . „Moře tu ne­ máme, ale vzduchu spoustu . Voňavého, čerstvého .“

Tatínek mezitím rozvazoval bužírky, aby mohli Helen­ ku sundat z auta . Páťa s Pájou chtěli pomáhat . Janička jim dovolila, že smějí velrybě nést ploutve, aby je necourala po zemi . I když tedy ráda moc nebyla, protože nevěděla, jestli mají čisté ruce .

Nyní se hodilo, že pan Trpaslík je takov ý dlouhán . Pod­ le své dlouhatosti měl i přístřešek na auto v yšší než obv ykle . Navíc tam na stropě byly kovové trámky, za které se Helium dalo krásně pověsit a v ytáhnout tak v ysoko, že na něj nikdo nedosáhl . Přesněji ne někdo, kdo na něj dosáhnout neměl – Patrik s Pájou .

Pája hned přinesl hrábě a řekl, že s nimi Helium učeše na břiše, aby bylo hezké . Naštěstí se ale kluci pohádali, kdo bude česat první, a jejich tatínek hádku zaslechl a hrábě

Toto je pouze náhled elektronické knihy. Zakoupení její plné verze je

možné v elektronickém obchodě společnosti eReading.



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist