načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Proč jsou muži trapní a k ženám je třeba přistupovat jako k lidojedům - Leoš Kyša; Ludmila Hamplová

Proč jsou muži trapní a k ženám je třeba přistupovat jako k lidojedům

Elektronická kniha: Proč jsou muži trapní a k ženám je třeba přistupovat jako k lidojedům
Autor: ;

Ona chodí k psychiatričce, miluje nakupování kabelek a hadříků, nesnáší uklízení, vaření a domácí práce vůbec. On je blázen do sci-fi, nerad si mění ponožky, kouká po cizích ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  109
+
-
3,6
bo za nákup

hodnoceni - 61.1%hodnoceni - 61.1%hodnoceni - 61.1%hodnoceni - 61.1%hodnoceni - 61.1% 65%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Freetim(e)publishing
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 80
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-875-3820-3
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Ona chodí k psychiatričce, miluje nakupování kabelek a hadříků, nesnáší uklízení, vaření a domácí práce vůbec. On je blázen do sci-fi, nerad si mění ponožky, kouká po cizích ženských a po večerech zhlíží na internetu porno. Vzali se, mají spolu dítě a snaží se nějak přežít podivnost jménem manželství. A oba mají smysl pro humor. Jmenují se Ludmila Hamplová a Leoš Kyša. O svém podivném manželství a jak tuto přežitou instituci přežít už přes rok a půl píší čtenáři oblíbené fejetony do časopisu Žena a život. Teď jejich fejetony opouštějí časopisecký život a vyrážejí zažít novou existenci v elektronické knize.

Zařazeno v kategoriích
Leoš Kyša; Ludmila Hamplová - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Copyright © Leoš Kyša, Ludmila Hamplová, 2012

Cover © Martin Petrásek, 2011

Czech elektronic edition © freetim(e)publishing s.r.o., Praha 2012


Fejetony v této knížce vycházely pravidelně v časopise Žena a život

v rubrice Jedno manželství, dva pohledy. Vymyslela si je šéfredaktorka

Michaela Kramárová. Podle všeho si řekla, že naše manželství je natolik

šílené, že by příběhy o něm mohly čtenářky bavit. A měla pravdu.

Fejetony vycházejí už přes rok a v pravidelných čtenářských průzkumech

časopisu bodují na plné čáře. Proto vycházejí a snad budou vycházet i

další roky. Tedy dokud udržíme prsty na klávesnici nebo se nerozvedeme.

Člověk nikdy neví.

Každopádně: Míšo, díky!


OBSAH

Úvod ......................................................................................................... 6

Muž a dítě ................................................................................................. 8

Telefon.................................................................................................... 10

Úklid aneb fatální selhání evoluce ......................................................... 13

Šaty dělají člověka. Manžela ne. ............................................................ 16

Nákupy ................................................................................................... 19

Máš ho víc hlídat................................................................................... 22

Veselé Vánoce ........................................................................................ 25

Silvestr pro Hercula Poirota ................................................................... 28

Peníze ..................................................................................................... 30

U porodu................................................................................................. 33

Ženská řeč .............................................................................................. 36

Falešní a prázdní kutilové ...................................................................... 39

Otravovat je luxus .................................................................................. 42

Mámo, táto, to je běs .............................................................................. 45

O hubnutí................................................................................................ 48

Výchova ................................................................................................. 51

Dovolená ................................................................................................ 54

Láska všechno nepřekoná ...................................................................... 57

Závislosti ................................................................................................ 60

Stydím se za svého muže/ženu............................................................... 63

Opouštět se musí .................................................................................... 66

Pokušení ženatého chlapa ...................................................................... 69

Čím méně informací, tím lépe................................................................ 72

Zabiju tě, babičko! ................................................................................. 75

Skutečně nepodstatný detail: datum manželčiných narozenin .............. 78

A zase Vánoce ........................................................................................ 81

Můj čas zase přijde ................................................................................. 84

Předsevzetí ............................................................................................. 87

Prokletý americký svátek ....................................................................... 90

Plesová sezóna ....................................................................................... 93

Spolu! ..................................................................................................... 96


Leoš Kyša............................................................................................... 99

Ludmila Hamplová .............................................................................. 103


Úvod

V manželské krizi si lidé na pomoc brávají psychologické příručky. Je to

velká chyba. Pokud něco může zachránit vztah, tak antropologie.

Zvláště její poznatky o výzkumu primitivních lidojedů na Nové Guinei.

Pořekadlo o tom, že muži jsou z Marsu a ženy z Venuše je sice moc

pěkné, ale astronomie nám v tomto případě vážně nepomůže. Skutečně

efektivní je přistupovat ke své ženě jako k příslušníkovi kmene

Mundugumor z ostrova, kde se ještě před čtyřiceti lety běžně hodovalo

na běloších a většina obyvatel věřila, že nejlepší erekci nezajistí viagra,

ale smažená varlata poraženého nepřítele.

Tisíckrát popsaná chyba ve vztazích je myslet si, že náš partner je v mnoha ohledech stejný člověk jako my, akorát nemá tu neposlušnou věcičku cukající sebou pokaždé, když kolem nás v létě projde studentka VŠE a nemá tak chlupatou hruď jako strýček Eduard, kterému přezdívali starý medvěd. Tedy většinou.

Ne, ženy se k mužům mají spíše jako ruští kozáci k jihoamerickým indiánům. Jde o představitele absolutně odlišné kultury, vnímání světa, lidi věřící v jiného Boha či bohy a vychované naprosto odlišným způsobem. Trvalo mi dlouho, než jsem na to přišel, a byl to bolestivý proces, ale nakonec jsem pochopil, že chce-li kdy být muž s jakoukoliv ženou alespoň trochu šťastný, musí k ní přistupovat jako k divochovi z primitivního kmene. Samozřejmě ne po zvyku anglických kolonizátorů, tedy nutit je pracovat a v případě neposlušnosti zastřelit, ale spíš po vzoru slavné americké antropoložky Margaret Meadové: kousíček po kousíčku odhalovat tajemství jejich kultury, ničemu se nedivit, nic neodsuzovat a zvykat si na jisté zvláštnosti lidojeda, pardon vlastně manželky, s nímž sdílíte lože. Důležité je také uvědomit si, že v jiných kulturách mají stejná slova jiné významy. Někdy i několik. Když má žena třeba říká: jsem unavená, může to stejně jako vyjádření chuti spát znamenat i prosbu o uklizení, uvaření čaje, případně jasný příkaz: chci sex. Když mi manželka vypráví o své kamarádce, že je hloupá, může tak chtít abych prohlásil, že ona sama je mnohem chytřejší, přisadil si jak je její kamarádka hloupá, nebo ji naopak začal hájit. A jak se v tom všem tedy vyznám? Jednoduše. Po večerech louskám knížky o antropologii a dělám si zápisky o všem, co sledovaný subjekt s krycím názvem lidojed řekl a co tím doopravdy myslel. Jednou vydám slovník pro nás civilizované, tedy muže, o tom, jak to s lidojedy, tedy ženami, vlastně je, co znamenají jejich gesta, náznaky, frkání, poklepávání nohou a pohledy. Hlavně pohledy!

A samozřejmě neskutečně zbohatnu.

Do té doby se snad spokojíte s našimi fejetony z časopisu Žena a život. Veselé čtení.

Leoš Kyša Muž a dítě ♂ Ten koš vynesu o půlnoci,“ oznamuji ženě. Nebo možná později. Hlavně aby mě neviděli sousedi. Taky s dítětem jsem místo na hřiště před domem začal chodit až na druhou stranu parku, kde mě nikdo nezná. Za co že se tady stydím? No přece za pomoc v domácnosti. Ne, nevypadl jsem na tyhle stránky ze stroje času. Je mi líto, ale žijeme na malém městě a tady prostě platí jiná pravidla.

Chvíli mi trvalo, než jsem na ně přišel. Zpočátku se mi totiž vůbec nedařilo dešifrovat ty tázavé ženské a vyděšené mužské pohledy svých sousedek a sousedů, když jsem naši malou Aničku coby miminko nosil v šátku, chodil s ní na nákupy a vozil ji v kočárku na procházky, zatímco žena odjížděla o víkendech třeba na celý den do Prahy – do kina, na nákupy nebo pokecat s kamarádkami v kavárně.

„Ty vole, tohle mi nedělej,“ nevydržel mou nechápavost soused Petr. Nejdřív jsem se lekl, že mě podezírá z toho, že mu chodím za manželkou, ale hned jsme si vyjasnili, že jde o něco mnohem, mnohem vážnějšího. „Nemůžeš celý den hlídat dítě a ještě se s ním ukazovat na hřišti. Moje žena to po mně bude chtít taky. Kluci z baráku jsou z tebe nervózní.“ Petr bravurně ovládá to dávné mužské tajemství, ten důmyslný klam vytváření dojmu, že muž není schopen domácích prací, stejně jako péče o děti. Ženy, které se stanou obětí tohoto klamu, pak můžete slyšet, jak říkají: „Já ho s malou nemůžu nechat samotného, on by se o ni nepostaral,“ nebo „Uklidit musím sama, protože on to prostě neumí udělat pořádně.“

Muži samozřejmě moc dobře vědí, jak přebalit dítě nebo zapnout vysavač, ale předstírají, že na to „nemají buňky“. A ženy na to přistupují. V našem domě to nebylo jinak.

Tedy dokud jsme se nepřistěhovali. Když už mi s nebezpečně vypadajícím nářadím (šroubovák, vrták, pila) přišel domluvit čtvrtý soused, vzdal jsem se a začal předstírat, že jsem jako oni, a o dítě se starám tajně. Já vím, jsem srab, ale kdybyste viděli ten strach v jejich

očích, že budou muset kvůli mně začít přebalovat vlastní děti, vzdali

byste to taky. A ten šroubovák souseda Karla byl těžký a rezavý...

„Ty ho necháš s malou samotného?“ ptaly se mě vyděšeně kamarádky,

když jsem jim sdělila, že hodlám odjet na dovolenou, abych nabrala síly,

a svoji tehdy roční dceru nechám doma. Přitom jsem nechtěla svoji

Aničku svěřit Hannibalu Lecterovi ani sedmihlavé sani plivající oheň,

ale jejímu otci a svému muži. „Co budou jíst? Vážně věříš, že se chlap

o dítě dokáže postarat sám?“ pokračovaly kamarádky a snažily se mi

vysvětlit, že bytosti s penisem nejsou od přírody připravené k tomu, aby

pečovaly o děti. Tvrdily, že i když svým partnerům navařily, uklidily,

vše potřebné daly na viditelná místa a opatřily návodem, odpovědí jim

byl skučící partner dožadující se doplňujících rad.

Pod vlivem hororových příběhů svých kamarádek jsem si začala

představovat katastrofické scénáře a zvažovala, zda vysněnou dovolenou

nezrušit. V představách jsem viděla náš byt v rozkladu, zubožené mrně,

které svými bezzubými dásněmi ožužlává kosti určené pro psy. Svěřila

jsem se manželovi. Pokýval hlavou a začal se smát. „Ty věříš, že ženské

mají nějaké speciální buňky na péči o děti? Vzpomeň si na sebe

v porodnici. Taky jsi zpočátku vůbec nevěděla, co s tím malým uzlíčkem

dělat,“ usmíval se a hned vyjmenoval všechny činnosti související

s domácností a péčí o dítě, které ovládá stejně dobře nebo dokonce lépe

než já. Musím uznat, že měl pravdu. Samozřejmě, že vařím lépe než on

a lépe se orientuji ve velikostech pidioblečků pro děti, ale v úklidu je

nepřekonatelný a letadlo při krmení batolete předstírá mnohem

věrohodněji než já. Jakmile jsem to ale řekla kamarádkám, hned se na

mě sesypaly, jak jen to můžu dopustit. To přece není možné, aby chlap

zvládal lépe ženské práce, ve kterých právě ženy dosáhly dokonalosti.

Nebo že by i muži uměli vyleštit porcelán a obstarat rozjívené

potomstvo? A proč by se to nesmělo stát? Jen ať muži ukážou, co umí.

Dejte jim šanci jako já. Telefon ♂ Jsi zrůda, víš to?“ řekla mi kolegyně, když jsem při telefonování s manželkou přitlačil ramenem mobil na ucho a dál se věnoval psaní textu. „Aha. Hm. Fakt? Jo. No, vidíš to? Taky tě mám rád. Ahoj.“ Tohle je běžné pořadí slov, která většinou manželce řeknu během jednoho z asi dvaceti telefonátů, kterými mě v průměru denně počastuje. Pořadí občas obměňuji, důsledně však dbám, aby slovo „ahoj“ bylo až poslední a věta „Taky tě mám rád“ následovala za podobnou větou ze strany manželky. S telefonáty své ženy většinou nakládám jako se sny. Když skončí, v devadesáti devíti případech ze sta jejich obsah ihned zapomenu.

Tuhle metodu jsem se naučil od bývalého kolegy Pavla. Ten svůj přístup dotáhl k dokonalosti, když telefon běžně odkládal na stůl a občas do něj jen zahučel: „To víš, že tě poslouchám, miláčku, pro mě je vážně důležité, co mi chceš říct.“ Bylo mi třiadvacet a myslím, že ten chlap změnil můj život. Jenom díky ignorování obsahu telefonů svých přítelkyň jsem s nimi měl klidné a vyrovnané vztahy a ony mě navíc považovaly za vstřícného a naslouchajícího muže. Na rozdíl od svého tehdejšího kolegy jsem svým partnerkám vždy skutečně naslouchal. I když, řekněme si to na rovinu, naslouchat a vnímat, co žena říká, je něco úplně jiného.

Můj tehdejší kolega Honza je z jiného soudku. Naše počínání považoval stejně jako má současná kolegyně za zrůdné, ignorantské a vůči ženám necitlivé. Právě proto mu žádný vztah dlouho nevydržel. „Proč tohle, prosím tě, řešíš? Na to se vykašli.“ Tyhle věty jsme od Honzy slýchali během jeho telefonátů s přítelkyněmi a jenom jsme se na sebe s Pavlem vědoucně šklebili. Naše domlouvání, že nemá řešit, co mu ženy do telefonu sdělují, jen přitakávat, nebral v potaz. Není divu, že zatímco Pavlovo manželství je šťastné už třicet let a to moje také zatím moc nekulhá, Honza je permanentně sám.

Ano, už je to tak, ignorance je v tomto případě víc než dobrá cesta ke spokojenému manželství.



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist