načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Proč jsem se neoběsila - Halina Pawlowská

Proč jsem se neoběsila

Elektronická kniha: Proč jsem se neoběsila
Autor:

Život je opravdu strašný. Strašné je být dítětem. Rodiče a učitelé vás mučí. Je strašné být v produktivním věku. Rodiče a děti vás mučí. A je strašné být starý. Všichni ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  139
+
-
4,6
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 61.1%hodnoceni - 61.1%hodnoceni - 61.1%hodnoceni - 61.1%hodnoceni - 61.1% 65%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » MOTTO
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 127
Rozměr: 20 cm
Úprava: tran : ilustrace
Vydání: Vydání čtvrté
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-267-1201-5
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Vtipně a s nadhledem hodnotí autorka některé typicky ženské vlastnosti a specifické problémy, ale kriticky se dívá i na určité příznačné projevy současného zápolení s demokracií v postkomunistické společnosti.

Popis nakladatele

Život je opravdu strašný. Strašné je být dítětem. Rodiče a učitelé vás mučí. Je strašné být v produktivním věku. Rodiče a děti vás mučí. A je strašné být starý. Všichni vás mučí. A úplně nejstrašnější je být ženou a nechat se mučit muži. To pak někdy přijdou chvíle, kdy si žena (mučená) řekne: A už toho bylo dost. Taky jsem si to jednou řekla. Uvázala jsem si smyčku... Pak jsem ji zase odvázala, koupila jsem si dort a jsem tady (pořád). Mimo jiné – víte, jak by vypadal svět bez mužů? Byl by plný šťastných tlustých žen. Mějte se fajn (vždycky).

Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Proč jsem

se neoběsila

Vyšlo také v tištěné verzi

Objednat můžete na

www.motto.cz

www.albatrosmedia.cz

Halina Pawlowská

Proč jsem se neoběsila – e‑kniha

Copyright © Albatros Media a. s., 2018

Všechna práva vyhrazena.

Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována

bez písemného souhlasu majitelů práv.


Praha 2018

Proc_zlom_2018.qxd 2.7.2018 20.09 Stránka 3



Proč jsem

se neoběsila

Já jsem se nikdy nechtěla oběsit.Připadalo

mi to takové neestetické.Zfilmů jsem znala

ty vyhřezlé fialové jazyky, rýhy na krku

aoběšence, kteří se po přeříznutí provazu

odporně zhroutí do navěky nepoužitelné

hromádky.Já jsem se chtěla utopit!

Chtěla jsem se utopit aplout po proudu řeky třeba až do moře.Chtěla jsemelegantně zmizet azároveň doufat, že mne po smrti budou kolébat konejšivé vlny.

Za mým neštěstím byla (pochopitelně) láska! Milovala jsem Jeníka.On mne taky miloval.Zdála jsem se mu nejkrásnější dívkou, kterou kdy potkal.Díval se na mne očima, ve kterých byl nejen obdiv kmé dokonalosti, ale taky údiv, že právě jemu tenhle drahocenný poklad spadl do klína. Milovali jsme se do svatby, milovali jsme se po svatbě, milovali jsme se hezky asi osm let.Pak Jeník potkal Druhou Osudovou Ženu! Vté době mi bylo třicet dva aměla

5

Proc_zlom_2018.qxd 2.7.2018 20.09 Stránka 5

Proč jsem se neoběsila


Proc_zlom_2018.qxd 2.7.2018 20.09 Stránka 6


jsem dvě děti akruhy pod očima aodeset

kilo víc než před svatbou.JÍ bylo dvacet

jedna, neměla kruhy, neměla děti avážila

tolik jako já, když mi bylo čtrnáct.Jeník měl

vočích údiv, že takovýhle poklad se jímnechá líbat aže právě jemu říká věty typu:

„Jsem na starší kluky...“ (Jeníkovi bylo třicet

čtyři) a„...připadám si stebou takovábezečná...“ Já jsem si tedy bezpečnánepřiadala.Potkala jsem je.Byla to jedna

znejvětších ran vmém životě.On se totiž

na tu mladou krasavici díval tak, takzamilovaně, že mi pukalo srdce.

Šla jsem proto kVltavě.(Vždycky jsme

bydleli blízko.) Dívala jsem se na vodu.Byla

kalná, šedivá ajistě chladná.Stála jsem na

úplném okraji aslzy mi proudily po tvářích.

Chtěla jsem skočit, chtěla jsem skončit se

svým zoufalstvím.Litovala jsem své rodiče,

své děti, Jeníka isebe.Apak až úplně ke

břehu připlulo asi sto labutí. Byly špinavé ašedé jako Vltava.Největší labuťák vylétl na břeh anatáhl po mně krk.Labutě byly nesmírně agresivní.Obklopily nábřeží tak, že se tam prostě nedalo skočit.Odháněla jsem je vztekle, možná že jsem do toho něžného zvířete, které mne tahalo zanohavici, ikopla.Atakhle se zmé lítosti stal vztek.Šla jsem pryč.Vpekárně jsem si koupila koláč, dětem jsem koupilačokolá>7

Proc_zlom_2018.qxd 2.7.2018 20.09 Stránka 7


dové bonbony a Jeníkovi jsem řekla rázně:

„Hele, seber se ajdi za tou svou krasavicí!“

Aon se sebral ašel.Byl uté své krasavice

tři dny...Je mi dnes čtyřicet.Jeník se na

mne dívá sláskou iúdivem, že mutako

výhle poklad (já) spadl do náruče.Labutě

krmit nikdy nechodíme.Apřitom...zaslou-

žily by si to.

Mějte se dobře anevěšejte se.Nikdo

anic za to nestojí!

P.S.:Jinak mám zvířata dost ráda.

Proc_zlom_2018.qxd 2.7.2018 20.09 Stránka 8


Život je

správnej

Má dcera tuhle přišla domů ana tváři měla

nepříčetný úsměv.„Co se stalo?“ zeptala

jsem se.Zavýskla štěstím.„Potkala jsemklu

ky! Hezký kluky!“ Mé dceři je třináct.Dlouho

stojí před zrcadlem, je pološílená ztoho, že

má pupínek pod loktem, ana krku nosí buď

obrovské žluté srdce, anebo hliníkovouži

dovskou hvězdu.Má dcera si myslí, že jsem

chudinka, co má už všechno hezké zase

bou.Má dcera má pravdu.Tenhle týden byl

hrozný.Praskla mi ztvrdlá kůže na chodidle,

starosta rozhodl, že se před naší chalupou

postaví bytovka, dědeček bojoval skýlou

ajá neustále potkávala lidi, kteří se se mnou

nechtěli bavit ajá snimi taky ne.

Pak byla sobota avysvitlo slunce.Stálo

vysoko avzduch byl tak svěží a ostrý, že se

zdálo, že vane zAlp anebo snad přímo od

moře.Po Karlově náměstí šel mladík.Byl

hrozně vysoký ahubený, měl tašku od

luxu, batoh azlomenou nohu.Nemohl

9

Proc_zlom_2018.qxd 2.7.2018 20.09 Stránka 9

Život je správnej


zvládnout obrubník, kymácel se, klopýtal

aštěně vtašce od luxu kňučelo, protože si

připadalo jako na houpačce na matějské.

Pomohla jsem tomu mladíkovi.Bylo mu asi

odeset let míň než mně.Vzala jsem mu

tašku se psem, batoh anabídla jsem mu

své pevné rameno.Šli jsme spolu přeskřižovatku aon se usmíval jako muž, který

vždycky vhistorii byl křehký azranitelný,

ajá šla pevně jako žena, která už odpradávna hlídala oheň asvým silným tělem

dávala budoucnost pokolením.

Pak mne pozval na kávu ajá šla.Apak mi ten chlapec, protože byl romantický, koupil tři balonky, aony, protože jsemnešikovná, ulétly apomalu pluly nad Karlovým náměstím.Aten chlapec, protože bylmladý, tak po mně chtěl mé telefonní číslo, ajá, protože už jednu lásku mám, jsem mu dala falešné apak jsem šla domů ana tváři jsem měla nepříčetný úsměv.

„Co je?“ zeptala se mne dcera.„Potkala jsem kluka!“ vypískla jsem štěstím.„Hezké- ho kluka!“ Anajednou má dcera prohlédla. Aijá vjejích očích, přes všechna ta moje léta, přes všechny ty moje zákazy diskoték ačasopisů jako Bravo anekoupených bot, které stojí přes dva tisíce, ijá jsem náhle byla plnohodnotným člověkem! Má dcera se mne lehce dotkla:

10

Proc_zlom_2018.qxd 2.7.2018 20.09 Stránka 10


„Život je, mami, správnej, viď...“

Má prasklá pata se mi vůbec nehojí,základy kbytovce před chalupou se užzačaly kopat, dědeček šel na operaci alidí, kteří se nechtějí bavit se mnou ajá snimi, je čím dál víc.

Příkývla jsem:„Je.Správnej...“

Ztéhle historky vyplývá jenjedno:Pomáhejte mužům vnesnázích!

Proc_zlom_2018.qxd 2.7.2018 20.09 Stránka 11


Aproto

dřív umřou

Mám jednu kamarádku, která se opravdu

vyšvihla.Vždycky byla nesmírně chytrá

avždycky báječně lyžovala.Emigrovala

vroce 1958, aprotože tak báječnělyžova

la, tak jí unohou ležel celý svět.Odjela do

Kalifornie ajejí mladý manžel konečně

mohl splnit svůj sen.Mohl začít studovat

právnickou fakultu.KomunistévČeskoslo

vensku mu to totiž nechtěli dovolit.

Má kamarádka lyžovala avydělávala

amanžel studoval adostudoval, velmido

bře se zavedl apak zbohatl avelmi zbohatl

anarodilo se jim pět dětí avšechny ty děti

byly krásné ainteligentní amanžel stavěl

domy po celém světě amá přítelkyněkrás

něla slety alyžovala ahrála golfapod

porovala charitativní spolky audržovala

všechny ty domy po celém světě, apak se

jim narodila vnoučata apak jednou naVá

noce manžel porušil tradiční obřadane

přečetl úryvek zbible, avšechny ty děti

12

Proc_zlom_2018.qxd 2.7.2018 20.09 Stránka 12

A proto dřív umřou


zmlkly, ivnoučata zmlkla, amá přítelkyně

pochopila, že něco není vpořádku.Aneby-

lo.Za pár dní přišel zluxusního hotelu na

Bermudách účet aten účet byl za pokoj

slečny Kristýny.Kristýna byla manželovou

sekretářkou abylo jí dvaadvacet.Mépřítelkyni bylo sedmapadesát amanželovi bylo

přesně nachlup stejně jako jí.

Mou přítelkyni píchlo usrdce.Manžel se tvářil sklesle.Mlčky houpal na klíněvnoučata ahned druhý den odjel sesekretářkou do Paříže.Tady měla má přítelkyně spoustu známých atěm její manželpředstavoval svou novou partnerku.Mělapevná stehna, hladkou tvář achtivé srdce.Má přítelkyně plakala aplakala aplakala. Její pravé perly najednou ztratily lesk, její zlato zčernalo ajejí služebnictvo mělo falešně chápající oči.Má přítelkyně jednou vnoci vzala telefonní sluchátko, zavolalamanželovi aslečně, použila třikrát slovo děvka, pak rozmlátila manželovu truhlu pobabičce, rozstříhala jeho fotografieazablokovala společné bankovní konto.

Veškerý ten třpyt aesprit bohatstvíablahobytu se náhle rozpadl vprach ana světě zbyla jen opuštěná žena anevěrný muž.

Stojím na straně té zrazené ženy, chápu toho záletného muže avidím do karet té chudé slečně sekretářce.Murphyříká:Mu>13

Proc_zlom_2018.qxd 2.7.2018 20.09 Stránka 13


žům většinou nevadí být dědečkem,větši

nou jim ale vadí spát sbabičkou...Já říkám:

Aproto za trest dědečkové umírají dřív než

babičky.

Proc_zlom_2018.qxd 2.7.2018 20.09 Stránka 14


Velice

moralistický

sloupek

Jela jsem tramvají číslo osmnáct ave voze

byla se mnou skupina Němců.Bylielegantní, teplé kožichy ušlechtilých střihů, teplé

kozačky nápaditých tvarů, čepice ašály

vbarvách duhy.Němci nevěděli, jak sedostat do hotelu.Ochotně jim začal raditpříjemný muž, ion vypadal dobře apustil

sednout jednu znoblesních německých

dam.Byla jsem potěšena tou ochotou, byla

jsem potěšena tou ušlechtilostí, pocítila

jsem absurdní pocit dojetí nad tím, jak jsme

všichni úžasná společnost, jak krásní jsme

to všichni lidé.Pak jsem vystupovala,udveří se mi motal do cesty stařec.Byl odrbaný,

měl roztrhaný kabát, obličej složenýztmavých vrásek let, potu a špíny, měl špatně rostlá chodidla, teklo mu znosu, oči mělkalné zašlým hnisem, byla mu zima avruce

15

Proc_zlom_2018.qxd 2.7.2018 20.09 Stránka 15

Velice moralistický sloupek


měl bílou hůl.Byla to troska, která páchla

akterá překážela.Všichni ji přehlíželi.Ze

soucitu, znechuti, zrozpaků,zneschopnos

ti, zneochoty, ze zvyku...Nikdo tohousmo

leného dědu nepustil sednout!

Často teď čtu:„Společnost je oto silnější,

oč důrazněji pečuje osvůj nejslabší článek.“

Myslím, že slova jsou to pěkná apravdivá,

amyslím si, že si pod nimi málokdo umíco

koli (akohokoli) představit.Nesnášímnad

řazenost.Nadřazenost pitomců, co žebrají

vNěmecku aRakousku apovyšují se nad

Rusy, Poláky aUkrajince, nesnášímubožá

ky, co se honosí před dojičkami svýmifasci

nujícími vědomostmi, nesnáším primitivnost

snobů, co vážené lidi titulují křestnímijmé

ny, aby všichni viděli, že snad ioni sami

něco znamenají.Nesnáším nadřazenost

těch, kterým se žije dobře, nad těmi,kte

rým je hodně špatně.Aje jedno, čí vinou.

Spoustě lidí je prostě špatně.Berme to jako

fakt.Akdyž je přece někomu špatně, musí

se mu pomoct.Aproto končím tak fádně

moralisticky.Dejte vždycky nějaké peníze

žebrákům, zeptejte se, kam jdou slepí,po

mozte mrzákům aschovejte své staré teplé

boty...Určitě potkáte někoho, kdo je bude

potřebovat, pak můžete doufat, že až přijde

čas avy budete vnouzi, tak vám je někdo

zase vrátí.

Proc_zlom_2018.qxd 2.7.2018 20.09 Stránka 16


Takhle spím já

Nejdřív jsem svému spolupracovníkoviřek

la, že na svou práci stačím sama aže už mu

další honorář vyplácet nebudu.Pak jsem šla

za renomovaným režisérem avmetla mu do

obličeje, že příběh, který sním píšu, jesla

bomyslný anemá budoucnost.Pak jsem šla

ke svému příteli askončila sním, protože na

mne nemá vůbec čas.Pak jsem svémušé

fovi do očí řekla, že už se jím nenechámma

nipulovat.Pak jsem šla do televize audala

tam pár nesprávných lidí.Pak jsem šla za

prezidentem aupozornila ho na všechnyne

pravosti.Pak jsem...se probudila.Pršelo,

tlak jsem měla asi sto na padesát abolely

mě klouby vcelém těle.Do práce jsem jela

tramvají a lidé kolem mne na tom nebyli

omnoho líp.Vpráci jsem pila řídkou kávu

aprobírala nesmyslnou korespondenci.Pak

mi zavolal renomovaný režisér, řekla jsem

mu, že jeho látka je skvělá aže na ní budu

ochotně spolupracovat.Pak jsem se sešla

spřítelem, skučela jsem, že ho miluji, adala

mu novou kravatu.Pak jsem slíbila svému

šéfovi, že se kvůli němu sejdu sjednímgau

17

Proc_zlom_2018.qxd 2.7.2018 20.09 Stránka 17

Takhle spím já


nerem.Pak jsem šla do televize dělat svůj

pořad ausmívala jsem se na vysloveně„ne

správné“ lidi.Pak jsem si doma pustilará

dio atam mluvil prezident onepravostech

apak...byl večer.Hlava mě bolela víc než

ráno aklouby mi hlasitě praskaly.Masokve

čeři bylo tuhé arýže se rozvařila.Nejdřív

jsem urazila svého tatínka.Vyčetla jsem mu,

že vždycky vydělával málo peněz.Pak jsem

urazila svou maminku.Řekla jsem jí, že mi

nikdy nerozuměla.Pak jsem dceři řekla, že

pořád lže, asynovi jsem vytkla jehozbabě

lost.Pak jsem...usnula klidným spánkem.

Vstala jsem uprostřed noci.Postelepraště

ly amí nejbližší se nepokojně převalovali.

Chvilku jsem se dívala do jejich milých tváří.

Pochopila jsem.Tatínek mi právě vypočítával

své životní oběti, maminka mi vyčítalaaro

ganci, dcerka mi dokazovala mé lži amůj

sedmiletý syn triumfálně zveřejňoval mou

vlastní zbabělost.Pevně jsem zavřela oči.

Zítra je taky den! Poukážu! Skončím! Udám!

(Jak spíte vy?)

Proc_zlom_2018.qxd 2.7.2018 20.09 Stránka 18


Unás

se splachuje

Na podzim jsem si vždycky připadala velice

krásná.Po létu jsem zeštíhlela, má pleť

měla bronzový nádech apřede mnou byl

optimistický příslib zítřků.Nové penályvoněly, čerstvě ořezané tužky takyapohledy spolužáků, kteří přes školní prázdniny

vyrostli odvacet centimetrů, měly vsobě

zvláštní jas blízké dospělosti.Letos vzáří si připadám děsně.Dřu od rána do noci jako blbec, neslyším slůvko uznání, nevím, co se mnou bude zítra, amé děti jsoutřeskutě pubertální.Co se týče milostně vlahých

očí, lze jen sentimentálně vzpomínat.Pro-

to jsem hned neutekla, když mne na ulici

oslovil neznámý muž, proto jsem se jímnechala pozvat na kávu, ajen ajen proto

jsem na tu kávu šla.Ten muž byl sen.Měřil

asi metr devadesát, měl nesmělý úsměv

věčného chlapce aduši hlubokou, něžnou

aplachou.Nejdřív jsem si myslela, že je

úchylný.(Mám svůj věk ajsem realistka.)

19

Proc_zlom_2018.qxd 2.7.2018 20.09 Stránka 19

U nás se splachuje




Halina Pawlowská

HALINA PAWLOWSKÁ


21. 3. 1955

Populární autorka próz na rozhraní krátké povídky a fejetonu Halina Pawlowská, rodným jménem Kločureková, se narodila se v Praze. Byla jedinou dcerou otce pocházejícího z Podkarpatské Rusi, významného rusínského agrárního politika. Po základní škole v Ječné ulici přestoupila na jazykovou školu v Ostrovní ulici a posléze na gymnázium, které absolvovala roku 1974. Po gymnáziu Pawlowská vystřídala několik zaměstnání. Roku 1976 nastoupila na pražskou FAMU na obor scénáristiky a dramaturgie, který roku 1981 úspěšně absolvovala.

Pawlowská je vdaná a má dvě děti. V roce 1988 začala pracovat v redakci zábavy v Československé televizi na Barrandově jako dramaturgyně a scénáristka. Od roku 1991 pak pracovala jako novinářka. Pawlowská publikovala své fejetony a sloupky však již od roku 1990, první byla její novela Zoufalé ženy dělají zoufalé věci v týdeníku Vlasta.

V devadesátých letech Pawlowská moderovala TV pořady Zanzibar (cestopisný) a v společenském týdeníku V žitě (později Žito). Právě díky této zkušenosti byla zahraničním investorem vybrána za šéfredaktorku tehdy nově vzniklého společenského týdeníku Story, který vedla 7 let. Po sedmi letech Story opustila a založila vlastní časopis Šťastný Jim, který vede dodnes. Kromě toho pracovala i pro deníky Metropolitan a Telegraf.

Za svoji literární a jinou činnost odbdržela Halina Pawlowská řadu ocenění, například v roce 1994 Českého lva v kategorii Nejlepší scénář za film Díky za každé nové ráno a dvakrát po sobě televizní ocenění Týtý - Pořad roku za talk-show Banánové rybičky, kterou Česká televize vysílá už od roku 1999. Scénáristicky se také podílela na některých povídkách z televizního cyklu Bakaláři.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist