načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Proč je mlha jak mlíko a déšť průhledný? -- O nejrůznějších podobách počasí, babičce vědkyni a dobrodružných prázdninách Ondry a Katky – Petr Dvořák

Proč je mlha jak mlíko a déšť průhledný? -- O nejrůznějších podobách počasí, babičce vědkyni a dobrodružných prázdninách Ondry a Katky
-15%
sleva

Kniha: Proč je mlha jak mlíko a déšť průhledný?
Autor: Petr Dvořák
Podtitul: O nejrůznějších podobách počasí, babičce vědkyni a dobrodružných prázdninách Ondry a Katky

Populárně-naučná kniha pro děti od 8 let seznamuje formou příběhu se základními meteorologickými jevy. Kniha je též namluvena autorem meteorologem z ČHMÚ a dostupná z www.jasno.cz. ... (celý popis)
Titul doručujeme za 3 pracovní dny
Vaše cena s DPH:  99 Kč 84
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
2,8
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 74Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

hodnoceni - 71.2%hodnoceni - 71.2%hodnoceni - 71.2%hodnoceni - 71.2%hodnoceni - 71.2% 90%   celkové hodnocení
1 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » EDIKA
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2016
Počet stran: 152
Rozměr: 210 x 210 mm
Úprava: ilustrace (převážně barevné)
Vydání: 1. vyd.
Spolupracovali: ilustrovala Pavla Kleinová
Vazba: vázaná s laminovaným potahem
Novinka týdne: 2013-42
Datum vydání: 1. 2. 2016
Nakladatelské údaje: V Brně, Edika, 2013
ISBN: 9788026601975
EAN: 9788026601975
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Populárně-naučná kniha pro děti od 8 let seznamuje formou příběhu se základními meteorologickými jevy. Kniha je též namluvena autorem meteorologem z ČHMÚ a dostupná z www.jasno.cz. Ústřední osu knihy tvoří příběh dvojčat Katky a Ondry, kteří tráví prázdniny u babičky na Vysočině. Babička Daniela je vědeckou pracovnicí a spisovatelkou zabývající se počasím a Katce s Ondrou postupně poodkrývá zajímavý svět vědy plný otázek a překvapivých jevů. Sourozenci mají možnost navštívit meteorologickou stanici, s dětmi z indiánského tábora se učí poznávat počasí podle přírody a na letišti se dokonce mohou prolétnout větroněm.

Popis nakladatele

Proč je mlha jak mlíko a déšť průhledný? Petr Dvořák ¨ Proč je mlha jak mlíko? Jak vznikají bouřky? Odkud se ženou mraky? Jak poznám, kdy bude pršet? Pokud chcete najít odpovědi na tyto a další dětské otázky, je kniha určena právě vám a vašim dětem či žákům. Kniha přístupnou a zajímavou formou učí malé čtenáře základním meteorologickým pojmům a všemu, co se na obloze děje. Ústřední osu knihy tvoří příběh sourozenců Katky a Ondry, kteří na prázdninách u babičky Daniely - vědkyně a spisovatelky - zažívají nejrůznější dobrodružství a učí se porozumět počasí. Kniha je namluvená autorem a dostupná na jeho webových stránkách. Je určena dětem ve věku 8-13 let. (o nejrůznějších podobách počasí, babičce vědkyni a dobrodružných prázdninách Ondry a Katky)

Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Petr Dvořák - další tituly autora:
Analogie ve filosofii a teologii Analogie ve filosofii a teologii
Modality v analytické metafyzice Modality v analytické metafyzice
Pozorování a předpovědi počasí Pozorování a předpovědi počasí
Peněžní ekonomie a bankovnictví Peněžní ekonomie a bankovnictví
 (e-book)
Peněžní ekonomie a bankovnictví Peněžní ekonomie a bankovnictví
Jako jeden muž? -- Jednota hlasování poslanců v parlamentních demokraciích Jako jeden muž?
 
Ke knize "Proč je mlha jak mlíko a déšť průhledný? -- O nejrůznějších podobách počasí, babičce vědkyni a dobrodružných prázdninách Ondry a Katky" doporučujeme také:
Nesplachuj! Nesplachuj!
Babička drsňačka Babička drsňačka
Skřítek Nils Skřítek Nils
Kubula a Kuba Kubikula Kubula a Kuba Kubikula
Překlepy a nedoklepy Překlepy a nedoklepy
Pan Buřtík a pan Špejlička Pan Buřtík a pan Špejlička
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

9

Cesta na Vysočinu

Cesta na Vysočinu

Ráno byla sobota, a  tak ani rodie, ani Katka s  Ondrou se vstáváním nespchali. Maminka

byla takové ranní ptáče, v rodině vždycky plnila funkci budíku. Naopak tatínek byl notorický spáč. Kdyby to

šlo, vstával by až k obědu. Když ho maminka tahala z vyhřáté postele, nejprve rozmrzele bručel a potom při

pomínal, že slušně vychovaný člověk v deset ráno ještě spí.

Dnes, první den prázdnin, se ale dlouhé spaní tolerovalo. Maminka už navečer zabalila dva velké batohy s věcmi

na letní pobyt u babičky na Vysočině. Venku však, na rozdíl od včerejška, nepanovalo letní počasí. Oblohou se

táhla černá mračna od obzoru k obzoru a dešťové kapky bušily na střechu, do oken i na parapety.

„Co to rachotí?“ zahuhňal zpod peřiny taťka, napůl ještě ve spánku.

„To je voda, miláčku. V kapalném skupenství. Je tam i dost vodní páry, snad jen ten sníh chybí,“ hlásila maminka,

která už dávno vstala a chystala snídani, „venku totiž parádně prší.“

„Tak to nikam nejedeme. Budu spát celý den,“ zabručel zase táta a otočil se na druhý bok.

„Tak to teda ne,“ vřískli skoro stejně Katka s Ondrou, „když nás neodvezete k babičce, utečeme tam sami!“

„Hm, tak to je závažný argument. To asi vstanu,“ řekl tatínek a dělal, že to bere smrtelně vážně, „stejně se říká,

že déšť ráno před sedmou ustane před jedenáctou.“

„Teď je osm, tatínku,“ namítla maminka, „tahle tvoje pranostika, nebo co to je, už neplatí.“

„Nesmí se to brát tak doslova. A není to pranostika. Sám nevím, odkud se to vzalo. Ale bývá to často pravda.

A navíc se v ní říká, že déšť před sedmou ustane před jedenáctou. A teď je osm, takže na to ustávání má ještě

tři hodiny času!“

Maminka raději v debatě nepokračovala a nanosila na stůl čaj, chleba a nějakou zeleninu.

„Nějaké sušenky by nebyly?“ ohrnovala nos Katka.

„Myslíš ty, co si kupuješ ve škole v automatu? Tak ty by teda nebyly. Chceš být přece jako princezna, a ne tlustá

jako vepř?“ odmítla přísně maminka.


10

Proč je mlha jak mlíko a déšť průhledný?


11

Cesta na Vysočinu

„Sušenky se fakt vyrábějí z vepřů?“ udiveně se ptal Ondra.

Tatínek, který se soukal z postele, se zasmál: „Ty jsi ale vážně velký myslitel. Z vepřů se nevyrábějí, ale když se tím

budeš vykrmovat, za chvíli bys byl tlustý jako to zvíře. A protože nechceš ani trochu sportovat a jen si hraješ

na tom noťasu, bude z tebe odporný sádelník. Nikomu se nebudeš líbit, budeš funět jako parní lokomotiva

a jednou se pod tebou sesype i židle.“

„Babička mi řekla, že funět budu, když budu kouřit. Jednou jsem jí očuchával krabičku s cigáry.“

„Cože?!“ vylekaně otočili hlavu mamka i taťka a zděšeně se na sebe podívali. „Ty jsi bral babičce cigára?“

„On si jedno schoval, a chtěl si půjčit taky zapalovač,“ žalovala Katka.

Mamince se zatočila hlava. Tatínek vstal nečekaně rychle z postele a výhrůžně přistoupil ke stolu, u kterého

seděly děti. Ondřej byl celý rudý v obličeji a koktal, že to tak nebylo, že cigáro po něm chtěl spolužák Lípa,

který už dvakrát propadl až k nim do třídy a který měl v poslední době jen jeden úspěch, když si napravil trojku

z chování na dvojku.

„Tak hele, mladej. Jestli se dozvím, že jsi zkoušel kouřit, tak víš, co udělám? Koupím ti celou krabičku cigaret

a ty na místě vykouříš všechna cigára, co tam budou. A to mi věř, bude to takový zážitek, že když se potom jen

řekne slovo cigareta, budeš utíkat pryč a křičet, že nechceš. Tohle ti doopravdy udělám,“ řekl tatínek a tvářil

se přitom velice vážně. „A teď zapomeneme na sušenky a cigára, dáme si snídani a alou do auta, ať už od vás

máme svatý pokoj. Babičce už jsme dali pokyny, ta vás oba dva srovná do latě!“

Za hodinu už jeli autem okreskami mezi kopci, nad kterými se nízko převalovala souvislá vrstva mraků. Z lesů

stoupala bílá roztrhaná oblaka a vítr je unášel někam pryč. Ondra pozoroval krajinu z okna, zatímco Katka

podřimovala, protože ji přestalo bavit listovat časopisem o módním oblečení. Táta s mámou vpředu mlčeli.

Když táta řídil, málokdy mluvil. Zkusil pustit rádio, ale nelíbilo se mu, co hráli. Zmáčkl knofl ík, aby přeladil. Ani

další stanice ho nezaujala, a tak mačkal a mačkal, až prošel všechny stanice, které se daly naladit. Potom rádio

vypnul a řekl mamince, že kupovat autorádio znamenalo vyhozené peníze.

„Tati, co je to za mraky, nad těmi lesy?“ ozval se zezadu Ondra.

„Chlapče, já nevím, jak se mraky jmenují. To bude vědět babička. Až tam dojedeme, tak ti všechno vysvětlí.“

Chvíli jeli a všichni mlčeli. Silnice mířila dolů do údolí a pak zase v serpentinách stoupala k vrcholům zalesně

ných kopců. Někdy byly mraky tak nízko a bylo jich tak moc, že auto vjelo do mlhy a nebylo nic vidět. Ondrovi


12

Proč je mlha jak mlíko a déšť průhledný?

se líbilo, jak při stoupání do kopce do mlhy vjížděli a na druhé straně při jízdě dolů zase vyjížděli. Pozoroval,

jak kolem nich poletují cáry šedivé mlhy, a představoval si, že nejsou v autě, ale v kosmické lodi, která právě

prolétá atmosférou cizí planety. Zdálky mraky vypadají, že jsou vespod rovné, ale teď viděl, že se auto do mraku

nevnoří úplně hned, ale že mlha nepravidelně přibývá a postupně cloní výhled. Do některých směrů bylo ještě

chvilku vidět, zatímco viditelnost v jiných směrech už byla mizerná. A po chvilce zmizelo auto v mlze úplně.

„To je mlha jako mlíko,“ rozčiloval se tatínek, který musel jet autem pomalu a opatrně, „je vidět sotva pár metrů.“

„V mlíku je vidět sotva pár metrů?“ vyzvídal Ondra.

„Ty už zase moc přemýšlíš, viď?“ houkl na něho dozadu tatínek. „Z tebe jednou bude vědátor asi jako Jára

Cimrman.“

„Kdo to je? To je někdo u vás v práci?“ ptal se Ondřej.

„Ne,“ rozesmál se táta, „to je vymyšlená postava národního buditele, který vynalézal samé nesmysly. Jsou o něm

divadelní hry, takové hodně legrační.“

„Já myslel, že národní buditel je mamka, když nás vždycky ráno budí tak brzy.“

„To jo,“ souhlasil tatínek, „maminka má často úplně stejné nápady jako Jára Cimrman. Je to taková naše Jaruška

Cimrmanová.“

Maminka ho plácla přes koleno, až sykl bolestí. „Jestli toho nenecháš,“ řekla, „tak tě nechám s dětmi u tvé matky

na chalupě. Budeš tam muset chodit na nákup, sekat trávu a štípat dříví.“

„No jó, pořád. Tak už budu zticha.“

„A tati, kolik metrů je teda vidět v tom mlíku?“ ozvala se Katka, která se probrala z dřímoty a zaslechla Ondrův

dotaz.

„To fakt nevím, v mlíku jsem se ještě nepotápěl. Skoro bych řekl, že tam není vidět ani na centimetr. Když je

opravdu hustá mlha, tak se říká, že je jako mlíko. Schválně se to tak přehání, aby bylo jasné, že není vidět skoro

nic.“

„Ale tohle přece není mlha, to jsou ty mraky, co jsme do nich vjeli,“ mudrovala Katka.

„No jo, ale mlha a mraky, to je úplně jedno a totéž,“ vysvětloval táta.


13

Cesta na Vysočinu

„Jak to? Mlha je přece mlha, ta je vždycky na zemi. A mraky jsou nahoře na nebi!“

„A co když se ta země zvedá do kopce a ten kopec zasahuje do mraků? Pak jsou mraky kolem kopce a fungují

jako mlha. Mlha je totiž taky mrak, který je na zemi, ať jsou to nížiny anebo hory. Když teď vystrčíš ruku z okénka,

budeš ji mít za chvilku od té mlhy mokrou. Mlha se skládá z malinkatých kapiček vody.“

„A já myslela,“ přemýšlela nahlas Katka, „že mlha je vodní pára!“

„Kdepak. Mlha i všechny ostatní mraky se skládají z děsně malinkatých kapiček vody, daleko menších, než jaké

padají při dešti. Takové ty mlhy, které bývají na podzim, nebo je vídáš ráno nad loukou a nad rybníkem, tak

tyhle mlhy mají kapičky úplně nejmenší. Ani bys je okem nerozpoznala, musela by sis vzít mikroskop. A ostatní

oblaka mají taky jen mikroskopické kapičky, i když o něco málo větší. A v některých oblacích jsou všechny

možné kapičky, menší i větší. To vám vysvětlí babička, ona to umí i spočítat.“

„Babička se živí počítáním kapiček v oblacích? Jak se to dělá?“ ptala se Katka.

„Ona samozřejmě nepočítá, kolik je v tom oblaku kapiček,“ zasmál se taťka, „ona počítá z matematických

rovnic, co se s těmi kapičkami děje, a hlavně, co se s nimi bude dít dál. Podle toho se dá třeba vypočítat, jak

moc bude pršet a kdy se vyjasní obloha.“

„Tý jo, to se fakt dá vypočítat?“ divil se Ondra.

„Jasňačka. Všechno se dá vypočítat. Já třeba umím vypočítat, kolikrát dostaneš na zadek, když budeš zlobit.

A jestli budeš na vysvědčení nosit trojky, tak z tebe asi meteorolog nebude,“ řekl rázně táta.

„Já ještě nemám vybráno, čím budu. Když meteorolog musí tak dobře umět matematiku, tak to budu radši

kosmonautem nebo pilotem. Ten jenom sedí v kabině a nemusí nic dělat, když to řídí autopilot. A v jednom

fi lmu přepadli letadlo únosci a s letadlem nakonec přistála i letuška.“

„To víš,“ uchechtl se tatínek, „když to bylo ve fi lmu, tak to bude určitě pravda. Když chceš být kosmonautem

nebo pilotem, neuč se vůbec. Tam berou jen lidi, kteří vychodili zvláštní školu a nic jiného.“

A pak se tatínek obrátil na maminku a řekl jí: „Snad by měla vzniknout nějaká komise, která by zakazovala

pouštět v televizi tyhle pitomosti.“

„Tys mu tenkrát dovolil se na to dívat,“ odporovala maminka, „tvojí vinou to dítě zblblo a teď ho nikam nevez

mou. Budeme mít ostudu celá rodina a tebe vyhoděj’ z práce!“


14

Proč je mlha jak mlíko a déšť průhledný?

„Ale doopravdy přistála ta letuška!“ ozval se zezadu Ondra. „Na letišti stáli všichni u radaru a říkali jí rádiem,

co má dělat.“

„Já ti taky řeknu, co máš dělat. Příští rok si napravíš trojky, cos měl letos na vysvědčení, a začneš se pořádně

učit! Jinak z tebe nikdy nic kloudného nebude a všude budeš mlít tyhle blbosti,“ zlobil se už doopravdy tatínek.

Ondra už raději mlčel a věnoval se pozorování mlhy.

Cesta trvala ještě dlouho. Maminka postupně zmlkla, tatínek se věnoval řízení v mlhavém dni a děti se vzadu

nudily a podřimovaly.

Konečně dojeli na křižovatku, ze které se odbočovalo po staré okresce do poslední vísky. Tam stála chalupa

babičky Daniely. Dům koupili kdysi před mnoha lety s manželem a zvelebili ho tak, že se tam dalo trvale by

dlet. Babička milovala svoji rozlehlou zahradu, kde se starala o své záhonky se vší možnou zeleninou, stálo tu

několik třešní, jabloně, hrušně a na okrasu dvě krásné rozsochaté borovice vejmutovky a u nich jeden modřín.

Babička později vysadila také okrasnou kosodřevinu. Prý vždycky ráda jezdívala do hor, a tak jí vysazená kleč

to horské prostředí připomínala i v krajině Vysočiny, která jako hory vůbec nevypadá.

Drncání auta po rozbité okresce probralo děti i maminku z letargie. Ondra vyhlédl skrze deštěm zmáčené

okénko a zjistil, že už jsou skoro v cíli cesty. Táta vzal telefon a zavolal babičce, že tam každou chvilku budou.

Za pár minut dorazili k poslední chalupě. Za ní už byla jen pole, kopce, lesy a údolí zvlněné Vysočiny. Babička

ve staré blůze, roztrhaném svetříku a gumácích postávala s deštníkem nad hlavou ve vrátkách a vyhlížela

přibližující se auto. Když zastavilo před domem, taťka a mamka rozvážně a opatrně vystoupili z auta, zatímco

děti vyskočily o poznání živěji. Jen Katka venku před autem obhlédla nohavice kalhot, nakolik utrpěly místním

bahnem. Ondru nechávala špína v klidu, vyběhl a vykřikl „Babííí!“ a utíkal se s ní přivítat. Ze dveří domu vyletěl

jezevčík Ferda, počínal si jako šílený. S ušima vlajícíma dozadu se hnal k vrátkům, třikrát oběhl auto, jednou

mu v blátě podjely nožičky a vyválel se, ale to mu ani trochu nevadilo. Obalený bahnem a mokrý vypadal jako

kartáč z myčky na auta, ve které zrovna čistili traktor po sklízení řepy. V tomhle stavu doběhl k rodině a s vr

tícím ocasem začal vyskakovat na každého z nich.

„Ten pes je normální magor,“ zlobil se taťka, jemuž Ferda zamazal kalhoty bahnem.

„Aby ses nezbláznil,“ odmítla ho babička Daniela, „teď tě nepustěj’ zpátky do Prahy, ne?“

Tatínek se nasupeně zašpulil a neřekl na to nic, nechtěl hrotit situaci. Znal svoji matku, ta neměla daleko k ostřej

šímu slovu. Raději mlčky zašel dozadu a vyložil z kufru tašky a batohy, které měly děti s sebou na prázdninový



16

Proč je mlha jak mlíko a déšť průhledný?

pobyt. Mamka popohnala děti do chalupy, aby nestály venku na dešti. Babička řekla, že už má připravený teplý

čaj, kávu a upečený koláč.

Ve světnici si všichni sedli ke stolu. Ondra zahlédl dveřmi do sousední místnosti, že babička má u pracovního

stolu zapnutý počítač, hromadu papírů a nějaké knížky.

„Jé, babi, můžu na počítač?“ zajásal Ondra. „Mám s kamarádem rozehranou hru po internetu a prý přes prázd

niny budeme pařit!“

„Ať tě to ani nenapadne!“ rozčílil se tatínek. „Na počítač rovnou zapomeň. Už tě vidím, jak celé dva měsíce

vysedáváš a hraješ hry!“

„Stejně bych ho k tomu nepustila,“ odmítla babička, „mám tam rozdělanou novou knížku, to mi do počítače

nesmí nikdo vlézt. Tady jsou děti na venkově a tak si budou chodit hrát ven. Támhle v údolí postavili indi

ánský tábor, pozítří tam přijede třicet dětí, tak si tam za nimi mohou Katka a Ondra chodit. A je tu hasičská

nádrž, tam se lidi ze vsi chodí koupat, tam najdou spoustu kamarádů. A občas je někam vezmu i já,“ usmála

se šibalsky babička.

„Máš pro ty naše rebely vymyšlený nějaký program, Dani?“ optala se maminka.

„To víš, že jo. Sice si asi většinu prázdnin děti vystačí samy, nebudu jim dělat drába, ale chtěla bych je vzít za

jedním svým bývalým kolegou na sportovní letiště. On tam létá s větroněm, tak mi slíbil, že je sveze. Aby viděly,

jak to vypadá mezi mraky.“

„Jů, poletíme do obrovské výšky!“ nadšeně vykřikl Ondra, který miloval jízdu vlakem, tramvají, lodí, lanovkou,

a zbožňoval letadla, družice, rakety, kosmické lodě a ponorky.

Babička ale jeho nadšení musela ztlumit: „Milánku, tam žádná lanovka nevede. Tam se musí pěkně pěšourem.

Kdo je dobrý sportovec, vyjde na Lysou za hodinu. Pokud se ale budeš courat, necháme tě tam medvědům.“

Ondra nasadil zklamaný výraz a plačtivým hlasem se zeptal: „To tam nemají žádnou lanovku? To musíme

furt chodit někde pěšky?“ A tvářil se, jako by namísto koláče snědl pořádnou porci kyselých okurek se

šlehačkou, ochucenou octem a ozdobenou kečupem.

„Chlapče, vím, že to pro tebe bude životní šok, udělat těch pár kroků do kopce a potom zase dolů z kopce.

Jenže život není hra na počítači, u které se jen sedí, tloustne a blbne. Zatím se můžeš podívat na zahradě,


17

Cesta na Vysočinu

jak vypadá kosodřevina. Na Lysé hoře ji pak uvidíš taky. Abys nedopadl jako syn jedné mé známé. Ten

ve svých třiceti letech vůbec nevěděl, jak vypadá v obchodě máslo, když ho poslali nakoupit.“

Ondra i Katka se tázavě podívali na babičku. Taky maminka se podivila: „To myslíš vážně? Nebo jen

tak strašíš děti?“

„Myslím to vážně,“ odpověděla babička, „ta moje známá má syna, který od

maturity až dodneška nikdy nikde nepracoval. Sedí doma a hraje na počítači

hry po internetu. Už skoro dvacet let. Ven vůbec nevychází a nic jiného než

ty hry ho nezajímá. Nanejvýš si s někým povídá po skypu. Ta jeho máma už

je v důchodu a pořád ho živí a stará se o něho. Říkala jsem jí, že ho má chytit

za límec a vyhodit na ulici, ať se mazánek stará o živobytí, ale je to marné.“

„To je strašné,“ otřásl se tatínek. „Slyšíte to?“ obrátil se na děti. „Tak tohohle

servisu se u nás nedočkáte. Jakmile dostudujete, tak hybaj živit se po svém.“

„A kde vezmu počítač?“ kňoural Ondra.

„To je strašně jednoduché, tak jednoduché, že jednodušší to už být nemůže. Budeš

pracovat a tak si na počítač vyděláš,“ řekl táta sladkým a přehnaně milým hlasem.

„Ale abyste, děti, nemyslely, že jsme s maminkou na vás moc zlí, necháme vás tady

u babičky užívat si prázdnin. Tak si to tedy užívejte, dokud jste děti,“ zasmál se.

Maminka vstala a začala vybalovat tašky s věcmi pro Katku a Ondru. Babička  jí

pomáhala, aby věděla, co a jak. Tatínek vytáhl z peněženky nějaké peníze a dal je

Daniele, aby u ní děti neumřely hlady a aby měly sem tam na zmrzlinu, kterou měly

tolik rády. Pak se rodiče s babičkou rozloučili a vydali se domů.

„Kdyby něco, zavolej,“ zahalekal ještě táta z okýnka auta, když se na blátivé ulici otáčel,

„mám doma speciální prázdninovou rákosku, a kdyby děti zlobily, přijedu jako jednotka

rychlého nasazení a zjednám pořádek.“

Babička ještě křikla za autem: „To nebude nutné. Pořádek zjednám sama a nějaká rákoska

se tu taky najde!“


18

Proč je mlha jak mlíko a déšť průhledný?

Ondra si vzpomněl na tu poznámku o nedalekém indiánském táboře. Bude se tam muset s Katkou co nejdřív

vypravit a zjistit, jak se používá dýmka míru. Když tak poslouchal babičku, tušil, že taková dýmka míru bude

asi zapotřebí.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2020 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist