načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Proč existuje svět? Existenciálně detektivní pátrání - Jim Holt

Proč existuje svět? Existenciálně detektivní pátrání

Elektronická kniha: Proč existuje svět? Existenciálně detektivní pátrání
Autor:

Titul a podtitul knihy zcela přesně charakterizuje ústřední téma této monografické práce. Nejde o práci odbornou, filozofickou či kosmologickou, nýbrž psanou z živé osobní potřeby ... (celý popis)
Produkt teď bohužel není dostupný.

»hlídat dostupnost
Alternativy:


hodnoceni - 61.1%hodnoceni - 61.1%hodnoceni - 61.1%hodnoceni - 61.1%hodnoceni - 61.1% 65%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: Nakladatel - nezarazeno
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 405
Rozměr: 20 cm
Vydání: V českém jazyce vyd. 1.
Název originálu: Why does the world exist?
Spolupracovali: přeložil Martin Pokorný
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 9788072602919
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Titul a podtitul knihy zcela přesně charakterizuje ústřední téma této monografické práce. Nejde o práci odbornou, filozofickou či kosmologickou, nýbrž psanou z živé osobní potřeby a určenou všem, kdo si někdy položili otázky typu „Proč je svět?“, „Proč jsem já?“, „Existuje Bůh?“.
Autor soustředěně a takřka umanutě zkoumá záhadu existence, kterou formuluje do základní otázky: „Proč je něco spíše než nic?“ Nejprve provede základní obhlédnutí obzoru, tj. načrtává, jak k záhadě existence přistupovala v dějinách filozofie a teologie. Situace na tomto poli se výrazněji proměnila a vyostřila poté, co byla všeobecně akceptována teorie velkého třesku. Posléze se pouští do podrobnějšího pátrání a zkoumá různé aspekty, stanoviska a možná řešení, včetně podotázek typu, co je nicota, v čem spočívá popírání Boha a v čem tzv. ontologický důkaz Boží existence, co je nekonečnost, věčnost, co je osobní existence a nakonec i smrt.
Ačkoliv Holtova kniha čtenáře uvádí do tajů kosmologie, matematiky, filozofie a teologie, je skutečně napsána jako napínavá detektivka. Autor provádí pá­trání nejen obrazně, zkoumáním daných otázek, ale také doslovně – vyhledává a zpovídá ty, kteří mají k tématu co říci. A tak nedílnou součástí knihy jsou autorovy návštěvy předních myslitelů a zajímavých osobností současnosti, a zejména jiskřivé rozhovory s nimi – například s filozofem vědy Adolfem Grünbaumem, biologem Richardem Dawkinsem, fyzikem Stevenem Weinbergem, filozofem náboženství Richardem Swinburnem či spisovatelem Johnem Updikem. K mimořádným pozitivům práce patří také Holtův smysl pro humor, osobní ladění celého textu a jeho velké literární nadání.

Předmětná hesla
Související tituly dle názvu:
Proč existuje svět? Proč existuje svět?
Holt Jim
Cena: 333 Kč
Proč zmizely insignie Karlovy univerzity Proč zmizely insignie Karlovy univerzity
Syruček Milan, Svoboda Josef
Cena: 212 Kč
Proč zmizely insignie Karlovy univerzity Proč zmizely insignie Karlovy univerzity
Syruček Milan, Svoboda Josef
Cena: 212 Kč
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

2

Jim Holt: Proč existuJe svět?


3

Proč existuje svět?

Jim Holt

Proč existuje svět?

Existenciálně detektivní pátrání

PROSTOR


4

Jim Holt: Proč existuJe svět?


5

Proč existuje svět?

Jim Holt

Proč existuje svět?

Existenciálně detektivní pátrání

přeložil Martin Pokorný

PROSTOR | PRaha | 2014


6

Jim Holt: Proč existuJe svět?

Originally published under the title

Why Does the World Exist? An Existential Detective Story

Copyright © 2012 by Jim Holt

Czech edition © PROSTOR, 2014

Translation © Martin Pokorný, 2014

ISBN 978-80-7260-291-9


7

Proč existuje svět?

Slovo úvodem k českému vydání

Proč číst Jima Holta

[Tomáš Halík]

Proč je vůbec něco, a ne raději nic? To je otázka, kterou si

opakovaně pokládají filozofové (a jistě nejen oni) v průběhu

staletí – a právě tato otázka přiměla Jima Holta napsat tuto

knihu. Přiznejme hned na počátku, že Holtovo „existenciálně

detektivní pátrání“ neskončí úspěšným nalezenímjednoznačné odpovědi. Proč tedy vůbec číst tuto knihu – a ne raději nic,

přinejmenším nic z pokusů odpovídat na tak podivnou asofistikovanou otázku?

Zaprvé proto, že tato kniha je nesmírně dobře napsaná.

Snad každý, komu se podaří se do ní začíst, brzy pochopí,

proč se stala bestsellerem. Autor nás provádí mnohýmikrajinami myšlení, mnohými obory od astrofyziky, teoretické

matematiky přes filozofii vědy po metafyziku, mystiku ateologii – a protože bychom těžko nalezli na této planetě člověka

kompetentního pro tak širokou škálu vědění, činí tak formou

rozhovorů s předními specialisty na jednotlivá odvětví. Nejde

tedy o populárně vědní učebnici, ale ani o prosté novinářské záznamy výpovědí dotazovaných osobností. Kniha předkládá také kritické, psychologicky bystré, jemné a vtipné literární portréty jednotlivých myslitelů, jejich způsobů myšlení,

Jim Holt: Proč existuJe svět?

vyjadřování a chování. Přiznám se, že některé drobné Holtovy

postřehy a dojmy z oněch rozhovorů, včetně vylíčení prostředí, jímž se myslitelé obklopují, mi mnohdy poskytly podnětný klíč k porozumění autorům, které jsem znal pouze z jejich knih. A kromě toho – smím-li být osobní – mi Holtův talent zachytit atmosféru místa umožnil báječně oživit zasuté vzpomínky na místa, která jsou hluboce uložena v mém srdci – na starobylé koleje v Oxfordu, kavárny Paříže, hotely na Manhattanu,londýnská nádraží či „katedrálu vědění“ v Pittsburghu. A zároveň jsem si vážil autorovy odvahy vložit do knihy setkání arozhovorů i velmi intimní svědectví o jeho vlastních prožitcích a duchovních zkušenostech včetně detailního popisu umírání a smrti jeho matky. To, co zdánlivě narušuje „vědeckost“knihy, která nabízí cenné vhledy do tolika vědeckých afilozofických otázek, ve skutečnosti podstatně obohacuje kvalitu a hloubku autorova sdělení.

Který z rozhovorů, jež tato kniha přináší, je nejcennější?

Na tuto otázku jistě dají různí čtenáři velmi odlišnéodpovědi, ovlivněné jejich oborovým i filozofickým zaměřením. Má

odpověď zní: Nejcennější je ten rozhovor, který na stránkách

knihy nenajdeme. Je to dialog autora se čtenářem, případně

dialog, který tato kniha podnítí v samotné mysli čtenáře. Jim

Holt ve službě tomuto dialogu hraje sokratovskou roli„porodní asistentky“ a tolik různých myslitelů z tolika oborů si přibral

jako pomocníky, případně křestní kmotry myšlenek, kteréjeho text má vykřesat v otevřené mysli pozorného čtenáře.Skutečnost, že Holtovo „detektivní pátrání“ neskončí úspěšným

polapením jediné správné odpovědi, kterou by následně bylo

možné zavřít do úzké cely jednoznačných definic, nenídeficitem knihy – právě naopak.

Jedna z mnoha možných odpovědí na centrální otázkuknihy spočívá snad v tom, že pochopíme tuto otázku samu jako

Proč existuje svět?

„kóan“. Otázka po smyslu nepředstavuje problém, který by

bylo možno vyřešit vědeckými metodami a být s ním hotov,

nýbrž spíše tajemství. Slovo Tajemství nemá ovšem pro cesty myšlení evokovat značku „Stop“, nýbrž spíše povzbudit k stále hlubšímu promýšlení, které však nikdy nedojde kdefinitivnímu a jednoznačnému výsledku: Tajemství nemá dno.

Snad proto samotná otázka budila v některýchrespondentech – zvláště těch, které bychom zařadili mezi „scientisty“

(dědice starého pozitivistického „náboženství vědy“) nebokteří jsou blízcí Dawkinsovu „novému ateismu“ (v němž kromě

militantního charakteru nic skutečně nového oproti starému

scientismu nenalézám) – někdy až agresivní reakce. Snad ona

agresivita pramení z pochopitelné alergie na vulgarituamerického náboženského fundamentalismu (a jehokulturně-politické konotace). Někdy se však zdá, že prozrazuje opačný druh

fundamentalismu – zjednodušené a intolerantní myšlení těch,

kteří se zbožštěním vědy spojují paušální odmítání čehokoliv,

co souvisí s náboženstvím a metafyzikou, a kteří odmítajítvrzení Pascala a Kanta, že „největším výkonem rozumu je uznat

hranice rozumu“, a kteří nejsou schopni pokorné otevřenosti

vůči Tajemství, vůči transcendentální dimenzi skutečnosti.

Jim Holt sám je ve své knize především naslouchající atázající se. Snad do něho příliš nepromítám vlastní stanovisko,

když se mi zdá, že on sám poctivě hledá a pozorně sledujeúzkou cestu, která nechce upadnout ani do bažin laciné ezoteriky

„New age“ či nebezpečných propastí náboženskéhofundamentalismu, ale ani do suchopáru a nepřiznanéhofundamentalismu těch, pro něž je úzce chápaná a do sebe uzavřená vědecká

racionalita nepřekonatelnou překážkou na cestě k hlubšímu,

citlivějšímu a komplexnějšímu filozofickému vnímání reality.

Kdybych měl příležitost osobně hovořit s Jimem Holtem,

poděkoval bych mu zejména za cenné podněty, které pro mé


10

Jim Holt: Proč existuJe svět?

vlastní filozofické a teologické myšlení přinesly matematicko-filozofické úvahy o „nic“. Pokusil bych se ho upozornit,

jak nesmírně podnětné jsou mystické (nejen buddhistické, ale

zejména Eckhartovy) úvahy o tajemné jednotě prázdnoty aplnosti, o oněch dvou radikálně nepředstavitelných tajemstvích,

skrývajících se za slovy „nic“ a „Bůh“. Podle Mistra Eckharta

je Bůh opravdu „nic“ ve světě, složeném z nejrůznějších „něco“

(předmětných objektů) – a člověk se musí učinit „ničím“ (být

vnitřně svobodným, nefixovat se lpěním na žádné „něco“), aby

se s Ním setkal – jako nahý s nahým. Možná pak budeme lépe rozumět slovům, že svět povstal z Ničeho, že racionální svět dne (podle Nietzscheho „apollinský svět“) je stále obklopen „světem noci“ (v noci, podle Nietzscheho, je „svět hlubší, než jak se dni kdy zdál“) a člověk je ve své ex-sistenci (podleHeideggera a Patočky) stále „vykloněn do noci nebytí“. Právě na základě úvah o dialektice plnosti a prázdnoty končím jednu ze svých knih otázkou, zda ona nicota, jíž kráčíme ve smrti vstříc, není nakonec zas jen jedno z dalších tajemných jmen Božích.

Pak bychom snad mohli říci, že „něco“ je tu proto, abyodkazovalo k tomu, co není „nic“ ve světě předmětných jsoucen,

a že ono tajemné NIC/VŠECHNO je tu jako horizont, který

tento předmětný svět nese, neustále obklopuje a skrzeviditelné a pojmenovatelné prosvítá – přinejmenším pro toho, kdo

se na cestě otázek (včetně otázky, která je tématem této knihy)

nikdy nehodlá líně a spokojeně zastavit.

Jim Holt se nezastavuje, jeho filozofická detektivka sotevřeným koncem zůstává výzvou pro čtenářovo další tázání.

Ano, nad otázkou, které se ve své knize věnoval, se nám opět

potvrzuje stará pravda, že existují otázky tak dobré, že je snad

lepší nekazit je odpověďmi.

11

Proč existuje svět?

OBSAH

Slovo úvodem k českému vydání // 7

Prolog // 13

Rychlý důkaz

(pro moderní lidi, kteří mají hrozně málo času),

proč musí být něco spíše než nic // 13

1. kapitola // 15

ZJEV uJE SE TAJEMSTVí // 15

Mezihra // 29

Je možné, že svět stvořil hacker? // 29

2. kapitola // 34

FIl OZOFICKé OBHléDNuTí OBZORu // 34

Mezihra // 60

Aritmetika nicoty // 60

3. kapitola // 67

KRáTKá HISTORIE NIčEHO // 67

4. kapitola // 96

VEl Ký POPíRAč // 96

5. kapitola // 120

KONEčNý, čI NEKONEčNý? // 120

Mezihra // 130

Noční myšlenky v Café de Flore // 130

6. kapitola // 139

INDuKTIVNí TEISTA

ZE SEVERNíHO OxFORDu // 139

Mezihra // 156

Nejvyšší neotřesitelně daný fakt // 156

7. kapitola // 172

Mág MulTIVERZA // 172

Mezihra // 187

Konec vysvětlování // 187

8. kapitola // 196

MáME VŠECHNO gRATIS? // 196

12

Jim Holt: Proč existuJe svět?

Mezihra // 210

Nevolnost // 210

9. kapitola // 216

čEKáNí NA FINálNí TEORII // 216

Mezihra // 230

Jen pár slov o mnoha světech // 230

10. kapitola // 239

PlATóNSKé REFlExE // 239

Mezihra // 260

It from bit? // 260

11. kapitola // 275

„ETICKý POžADAVEK, NECHť NěCO JEST“ // 275

Mezihra // 300

Hegelián v Paříži // 300

12. kapitola // 306

POSl EDNí SlOVO OD „VŠECH DuŠí“ // 306

Epistolární mezihra // 328

Důkaz // 328

13. kapitola // 336

SV ěT JAKOžTO TROCHA lEHKé POEZIE // 336

14. kapitola // 350

JE Mé Já SKuTEčNé? // 350

15. kapitola // 369

NáVRAT DO NICOTy // 369

Epilog // 381

Nad Seinou // 381

Poděkování // 386

Poznámky // 387

Jmenný rejstřík // 401

13

Proč existuje svět?

Prolog

Rychlý důkaz

(pro moderní lidi, kteří mají hrozně málo času),

proč musí být něco spíše než nic

P

ředpokládejme, že nic není. Jestliže nic není, pak

se také nic nemůže objevit, nic nemůže vzniknout

a celkem vzato prostě nic nemůže být. A pokud nic

nemůže být, pak musí být něco. Quod erat demonstran­

dum. 14

Jim Holt: Proč existuJe svět?

14

15

1. Zjevuje se tajemství

15

1. kapitola

ZJEVuJE SE TAJEMSTVí

Prošedlý duch, touhou prudce sžíhající

ku poznání hnán jak hvězda klesající

za nejzazší meze lidské myšlenky.

Alfred Tennyson, „Odysseus“

Musím Tě naléhavě varovat před snahou najít pro všechno důvod

a vysvětlení... Hledat důvod všeho je velice nebezpečné a vede to jedině

k nespokojenosti a zklamání, rozruší to Tvou duši a vyvolá trýzeň.

Královna Viktorie v dopise své vnučce,

princezně Viktorii Hessenské, z 22. srpna 1883

... kterápak bytost byla ve vesmíru první,

než ještě vůbec někdo byl, která, ha, to nevědí, ani já...

Molly Bloomová v Joyceově Odysseovi

Z

řetelně si pamatuji ten okamžik, kdy se přede

mnou poprvé vynořilo tajemství existence. Bylo

to počátkem sedmdesátých let a já byl mladičký

a rádoby rebelantský středoškolák v maloměstě vestá

tě Virginia. Jak se to mladičkým a rádoby rebelantským

středoškolákům občas stává, začal jsem se zajímat oexi

stencialismus, filozofický proud, který mi skýtal příslib,

že moji pubescentní nejistotu buď vyřeší, nebo ji alespoň

Jim Holt: Proč existuJe svět?

16

povznese na úctyhodnější úroveň. Jednoho dne jsem zašel

do místní studentské knihovny a vypůjčil si dvaimpozantní svazky: Sartrovo Bytí a nicotu a Heideggerův Úvod do

metafyziky. A na počátku druhé knihy s jejím slibným

názvem jsem se poprvé střetl s otázkou: Proč je něco spíše

než nic? Dodnes si vzpomínám, jak mě ohromilapřímočarost, ryzost, ostrost té otázky, nejvyššího proč, jakému se

žádné jiné nevyrovná, proč číhajícího za všemi ostatními

otázkami, které si lidstvo kdy položilo. Jak je možné, že

jsem ji po celý svůj – ač, nutno uznat, celkem krátký –intelektuální život opomíjel?

Zazněl názor, že otázka Proč je něco spíše než nic? může

při své hloubce napadnout jen filozofa-metafyzika a při

své prostotě může napadnout jedině dítě. Na to, abych se

zaobíral metafyzikou, jsem ještě neměl léta – ale jak to,

že mi ta otázka unikla v dětství? Zpětně se mi ten důvod

jeví samozřejmý: vrozenou metafyzickou zvídavostpotlačila moje náboženská výchova. Rodiče, jeptišky, které mě

učily na základní škole, i františkáni z kláštera za kopcem,

kousek od našeho domu, mi od útlého dětství opakovali,

že svět stvořil Bůh a že jej stvořil z ničeho. Proto všechno

existuje a proto existuju i já sám. Pokud jde o problém,

proč existuje Bůh, ten zůstával trochu mlhavý. Na rozdíl

od onoho konečného světa, který svobodně stvořil, byl

Bůh věčný. Byl také všemohoucí a v nekonečně velké míře

vlastnil všechny ostatní dokonalosti. Možná tedy pro svou

existenci žádný důvod nepotřeboval. Při svévšemohoucnosti si možná prostě mohl existenci udělit sám. Řečeno odborným termínem, byl příčinou sebe sama – causa sui.

Takhle mi to v dětství vyprávěli a je to příběh, kterému


17

1. Zjevuje se tajemství

17 většina Američanů věří i dnes. Pro tyto věřící žádné„tajemství existence“ neexistuje. Když se jich zeptáte, proč je svět, řeknou: protože jej stvořil Bůh. Když se jich zeptáte, proč existuje Bůh, bude se odpověď lišit podle toho, jaké mají zázemí v teologii. Někteří vám řeknou, že Bůh je příčinou sebe sama, že je důvodem a pramenemvlastního bytí, že jeho existence patří k jeho esenci. Jiní vám řeknou, že kdo si klade takové bezbožné otázky, bude se smažit v pekle.

Ale dejme tomu, že otázku, proč jest svět, a ne nic,položíte nevěřícím. S vysokou pravděpodobností nedostanete

žádnou uspokojivou odpověď. V současných „náboženských válkách“ používají zastánci víry v Boha tajemství

existence s oblibou jako kyj, kterým mohou utlouct své

neoateistické oponenty. Evoluční biolog a profesionální

ateista Richard Dawkins už je řečmi o tomto domnělém

tajemství značně znaven. „Moji přátelé teologové,“ říká,

„se zas a znovu vraceli k tvrzení, že musí existovat důvod,

proč existuje něco spíše než nic.“

1

Stejné otázce musí při

střetu s protivníky často čelit i další neúnavný ateistický

misionář Christopher Hitchens. „Pokud nepřijmete Boží

existenci, jak potom vysvětlíte, proč vůbec existuje svět?“

otázal se Hitchense triumfálním tónem jeden mírněgangstersky vyhlížející pravicový televizní moderátor – a se

stejnou myšlenkou přichvátala i jeho názorová kolegyně

s dlouhýma nohama a proudem blond vlasů: „Odkud se

vzal vesmír? Představa, že se tohle všechno vynořiloodnikud – to se přece vzpírá logice i rozumu. Co bylo před

velkým třeskem?“ Na což Hitchens opáčil: „Strašně rád

bych věděl, co bylo před velkým třeskem.“


18

Jim Holt: Proč existuJe svět?

18

Když se vzdáte hypotézy Boha, jaké máte pro řešení záhady existence jiné možnosti? Za prvé se můžete kochat nadějí, že věda jednoho dne vysvětlí nejenom to, jak svět je, ale i to, proč tu je. To si alespoň myslí Dawkins aodověď očekává od teoretické fyziky. „Možná se ukáže, až budeme vědět víc, že takzvaná inflace, kterou fyzikovékladou do zlomku první joktosekundy existence vesmíru, je pro kosmologii nástrojem stejně výkonným jako v biologii darwinismus,“ napsal.

2

Jinak se k problému staví profesionální kosmologStehen Hawking. Ten přišel s teoretickým modelem, podle kterého je sice vesmír časově konečný, ale je dokonale obsažený sám v sobě a nemá žádný začátek ani konec.Přijmeme-li tento „model bez hranic“, nepotřebujeme podle Hawkinga žádného božského ani jiného stvořitele. I sám Hawking však má pochybnosti o tom, zda jeho rovnice mohou poskytnout kompletní řešení záhady existence. „Co rovnicím vdechne život a stvoří vesmír, který mohou řídit?“ ptá se tklivě. „Proč si vesmír dělá tu práci sexistencí?“

3

Problém s míněním, že vše vyřeší věda, lze popsatnásledovně: vesmír zahrnuje vše, co má hmotnou existenci. Vědecké objasnění se musí opírat o nějakou hmotnoupříčinu. Ale každá hmotná příčina je z definice nutněsoučástí vesmíru, jehož vysvětlení hledáme. A jakékoli čistě vědecké objasnění existence vesmíru je tedy nutněkruhové. I když si třeba zvolí nějaký opravdu minimální výchozí bod – kosmické vejce, drobet kvantového vakua, nějakou singularitu –, vždycky se odvíjí od něčeho, a ne od niče­ ho. Věda možná jednou dokáže zjistit, jak se současný

1. Zjevuje se tajemství

19

vesmír vyvinul z předchozího stavu hmotné reality, atřeba celý proces vysleduje až k velkému třesku – ale nakonec

narazí na nepropustnou hradbu: to, jak prvotní hmotný

stav vznikl z ničeho, objasnit nedokáže. Přinejmenším to

takhle prohlašují oddaní zastánci hypotézy Boha.

Kdykoli se v průběhu dějin zdálo, že věda nedokáže

objasnit nějaký přírodní fenomén, zastánci náboženství

neotáleli a na prázdné místo dosadili božského tvůrce –

tedy do té doby, než věda přece jen našla vlastní objasnění

a náboženské stoupence zahanbila. Newton si myslel, že

Bůh musí čas od času provést drobné úpravy v oběžných

drahách planet, aby se nesrazily. O sto let později ale

laplace dokázal, že fyzika nemá s objasněním stability

sluneční soustavy žádné problémy. (Když se Napoleon

laplaceho zeptal, kde je v jeho schématu nebeských těles

Bůh, odpověděl vědec slavným výrokem: Je n’avais pas

besoin de cette hypothèse – „Této hypotézy mi nebylo

zapotřebí.“) Blíže k dnešku zase stoupenci náboženství

tvrdili, že slepý přirozený výběr nemůže sám o soběobjasnit vznik komplexních organismů, a je proto nutné, aby evoluci „řídil“ Bůh – ovšem toto mínění zcela rozhodně a se značnou dávkou škodolibosti vyvrátil Dawkins a další

darwinisté.

Pravidlem prostě je, že toto „ucpávání mezerPánembohem“ v diskusích o biologických a astrofyzikálníchdetailech se původcům podobných argumentů většinou ošklivě

nevyplatí. Na bezpečnější půdě se ale věřící cítí uotázky: Proč je něco spíše než nic? „ž ádná vědecká teorie

podle všeho nemůže překlenout propast mezi absolutní

nicotou a hotovým vesmírem,“ napsal vědecky smýšlející

Jim Holt: Proč existuJe svět?

20

apologeta náboženství Roy Abraham Varghese.

4

„Tato

otázka nejzazšího počátku je metavědecká: je to otázka,

kterou si věda může klást, ale nedokáže ji zodpovědět.“

Stejný názor má světoznámý astronom z Harvardovy

univerzity a hluboce zbožný mennonita Owen gingerich.

V přednášce nazvané „Boží vesmír“, kterou pronesl vuniverzitním svatostánku v roce 2005, gingerich prohlásil,

že otázka po posledním proč je „teleologická“ – „a úkol

vyrovnat se s ní není úkol vědy“.

Při konfrontaci s podobnými argumenty ateista obvykle

jen potřese rameny a řekne, že svět „prostě je“. Možná

že je proto, protože odedávna byl. Anebo možná vznikl

zčistajasna a bez příčiny. Ať tak či tak, existence světa je

prostě „neotřesitelně daný fakt“.

Teze o neotřesitelně daném faktu odmítá názor, že by

vesmír jakožto celek vyžadoval jakékoli objasnění vlastní

existence – a zbavuje se tak nutnosti postulovat Boha či

jinou transcendentální skutečnost k zodpovězení otázky

Proč je něco spíše než nic? Intelektuálně to ale působí

dojmem hození ručníku do ringu. Smířit se s vesmírem,

který postrádá účel a postrádá smysl, je jedna věc – akaždý jsme někdy prošli temnou nocí duše, při níž bylo takové smíření nutné. Ale vesmír, který nemá vysvětlení? To se zdá – pro rozumujícího a zdůvodňujícího živočicha, jako jsme my – přece jen trochu moc. Ať vědomě činevědomky, všichni se instinktivně držíme „principu dostatečného důvodu“, jak o něm v 17. století mluvil filozof leibniz, tedy zásady, že řetězec vysvětlení sahá od úplně prvního bodu až k úplně poslednímu: každá pravda musí mít nějaký důvod, proč se má takto, a ne jinak, a každá věc musí mít

1. Zjevuje se tajemství

21

nějakou příčinu své existence. leibnizův princip je někdy

terčem posměchu jakožto pouhý „spekulativní požadavek“ – ale ve skutečnosti to je elementární princip vědy a dosáhl tu velkých úspěchů, dokonce tak ohromných, že jej lze prohlásit za pragmaticky pravdivý: prostě ajednoduše funguje. Zdá se, že je nutnou součástí samotného rozumu: jakákoli snaha o jeho obhajobu či naopakvyvrácení totiž vždy již předpokládá jeho platnost. A pokud je princip dostatečného důvodu platný, pak tedy – bezohledu na to, zda je kdy objevíme – musí existovat objasnění existence světa.

Svět, který by existoval bez důvodu – svět iracionální

a náhodný, který tu „prostě je“ –, by byl poměrněnesnesitelným místem k životu: tak to alespoň tvrdil americký

filozof Arthur lovejoy. V jedné z přednášek, které roku

1933 pronesl na Harvardu na téma „Velkého řetězce bytí“,

prohlásil, že takový svět „by postrádal veškerou stabilitu

i věrohodnost, vše by nakazila nejistota, cokoli (snad svýjimkou vnitřně rozporného) by mohlo existovat a cokoli by se mohlo stát a sama o sobě by žádná věc nebylapravděpodobnější než jiná“.

5

Stojíme tedy před absolutní volbou mezi Bohem aneotřesitelně danou Absurditou? Toto dilema mě v duchu

pronásleduje od chvíle, kdy jsem na záhadu bytí poprvé

narazil – a přimělo mě k zamyšlení, v čem vlastně „bytí“

spočívá. Zcela základním složkám světa se mezi filozofy

říká „substance“. Podle Descarta se svět skládal ze dvou

druhů substance, totiž z látky či hmoty, kterou označil

res extensa čili „prostorová substance“, a z mysli, kterou

označil res cogitans („myslící substance“). Dědici tohoto


22

Jim Holt: Proč existuJe svět?

22

karteziánského rozdělení jsme v podstatě dodnes. Vesmír,

jak ho známe, obsahuje hmotné věci: zeměkouli, hvězdy,

galaxie, záření, „tmavou hmotu“, „tmavou energii“ a tak

dále. Kromě toho obsahuje biologický život, jehožpodstata – jak odhalila věda – je materiální. A navíc obsahuje

vědomí. Obsahuje subjektivní duševní stavy, jako jeradost a chmury, prožitek červeně a vjem ukopnutého palce

u nohy. (lze tyto subjektivní stavy reduktivně převést na

objektivní materiální procesy? Definitivní filozofickáodověď tu ještě nepadla.) Objasnění je prostě určitákauzální historie, v níž figurují entity z jedné nebo několika těchto ontologických rubrik. Koule narazí do kuželek, a ty proto spadnou. Obavy z finanční krize způsobí výprodej akcií.

Pokud tohle je celá realita – hmotné „věci“ a mentální

„věci“, propojené sítí kauzálních vztahů –, pak to sezáhadou existence vypadá skutečně zoufale. Možná je ale

tato dualistická ontologie příliš chudá. Sám jsem k tomuto

podezření dospěl, když mladistvá oddanostexistencialismu pohasla a já si zamiloval čistou matematiku.Entity, o nichž uvažují matematikové – a nemyslím jenčísla a kruhy, ale také n-rozměrné variety, galoisova tělesa

z de Rhamovy kohomologie –, v časoprostorovém světě

nikde nenajdete. Zcela zjevně to nejsou hmotné věci a zdá

se, že nejsou ani mentální – protože například neexistuje

žádný způsob, jak by konečná mysl matematika mohlaobsahovat nekonečné množství čísel. Existují tedy tyto věci

skutečně? No, to závisí na tom, co míníte existencí. Platón

je nepochybně považoval za jsoucí, a dokonce měl za to, že

matematické předměty – stojící mimo čas a mimo změnu –

1. Zjevuje se tajemství

23

jsou skutečnější než onen svět věcí, který vnímámesmysly. Totéž podle něj platilo o abstraktních ideách – Dobru či

Kráse. Tyto ideje podle něj tvořily pravou skutečnost a vše

ostatní je pouhé zdání.

Podrobit naši představu o skutečnosti takto zásadnírevizi se nám možná nebude chtít. Dobro, krása,matematické entity, logické zákony nejsou tak úplně něco, na stejné rovině s mentálními a hmotnými věcmi. Ale nejsou ani nic. Je možné, že by hrály nějakou roli ve vysvětlení, proč je něco spíše než nic?

Předem nutno přiznat, že v kauzálních výkladechnemohou figurovat žádné abstraktní ideje. Tvrdit, ženapříklad Dobro „způsobilo“ velký třesk, by nedávalo smysl. Ale ne všechna vysvětlení mají formu vazby mezi příčinou a účinkem – stačí si uvědomit, jak bychom vysvětlovali smysl šachového tahu. Něco vysvětlit v zásadě znamená učinit to srozumitelným a pochopitelným. Když jevysvětlení zdařilé, „cítíme, jak se klíč obrací v zámku“ (řečeno výstižnou formulací amerického filozofa C. S. Peirce). Existuje mnoho různých druhů vysvětlení a v každém se hovoří o „příčinách“ v poněkud odlišném smyslu.Například Aristotelés odlišil čtyři druhy příčin, s jejichž pomocí lze vysvětlovat hmotné děje – a jen jedna z nich,takzvaná „účinná“ příčina, odpovídá současnému úzcevymezenému vědeckému pojetí. Nejextravagantnějším prvkem Aristotelova schématu je „účelová“ příčina, tedy účel nebo cíl, kvůli kterému se něco děje nebo vzniká. Účelovépříčiny se často objevují v mimořádně mizerných vysvětleních. (Proč na jaře prší? Aby rostlo obilí!) Tato „teleologická“ vysvětlení zparodoval Voltaire v Candidovi a moderní

24

Jim Holt: Proč existuJe svět?

24

věda je na poli objasňování přírodních fenoménů právem

zavrhla. Máme je ale automaticky smést ze stolu i tehdy,

když jde o objasnění existence jakožto celku? Významný

současný filozof Nicholas Rescher označil předpoklad, že

vysvětlení se musí vždy opírat o „věci“, za „jeden z nejvíce

zakořeněných předsudků západní filozofie“.

6

K vysvětlení

určitého daného faktu, například faktu, že jest svět,mu

síme samozřejmě uvádět jiná fakta. Odtud ale neplyne, že

lze existenci dané věci vysvětlit jedině pomocí poukazů

na jiné věci. Možná bychom příčinu existence světa měli

hledat jinde, ve sféře takových „ne-věcí“, jako jsoumate

matické entity, objektivní hodnoty, logické zákony nebo

Heisenbergův princip neurčitosti. Zřetelnější či volnější

varianta teleologického výkladu by nám snad mohlapo

skytnout alespoň náznak možného řešení záhadyexisten

ce světa.

Na úplně prvním filozofickém semináři, který jsem

si jako student bakalářského cyklu zapsal na Virginské

univerzitě, nám profesor – významný absolvent Oxfordu

s melodickým jménem A. D. Woozley – zadal Humovy

Rozpravy o přirozeném náboženství. Trojice fiktivních

postav – Kleanthés, Démeas a Filón – tu probírá růz

né důkazy Boží existence. Démeas, v rámci skupinky ten

nejzbožnější, obhajuje „kosmologický důkaz“, v němž

se v principu tvrdí, že existenci světa lze vysvětlit jedině

postulátem nějakého božstva, které nutně jest, jakožto

příčiny. Skeptik Filón, který má k samotnému Humovi

relativně nejblíže, odpoví lákavou úvahou: zdá se sice,

že svět ke své existenci vyžaduje nějakou božskoupříči

nu, ale to může vyplývat jen z naší vlastní intelektuální

1. Zjevuje se tajemství

25

slepoty. Vezměme si – vybízí Filón – třeba následující

aritmetickou kuriozitu: když vezmete jakýkoli násobek

devíti (tedy 18, 27, 36 atd.) a sečtete jeho číslice (1 + 8,

2 + 7, 3 + 6 atd.), vždy vám znovu vyjde 9.Matematickému prosťáčkovi to může připadat jako dílo náhody,zatímco zručný znalec algebry ihned chápe, že to je nutné. „Není

potom pravděpodobné,“ táže se Filón, „že i celouekonomii vesmíru řídí obdobná nutnost, i když k ní žádná lidská

algebra nedokáže poskytnout klíč, jenž by obtíž vyřešil?“

7

Tato myšlenka skryté kosmické algebry – algebry bytí! –

mi připadala podmanivá a fascinující. už samotnéjazykové vyjádření rozšiřovalo škálu možných výkladů existence

světa. Možná se volba nakonec skutečně neomezuje na

dilema: buď Bůh, nebo neotřesitelně daný fakt. Možná

lze pro existenci světa poskytnout ne-teistickévysvětlení, jež lze odhalit lidským rozumem. Takové vysvětlení

by sice nemuselo postulovat žádné božství, ale nemusí je

nutně ani vylučovat. Mohlo by dokonce načrtávat jakousi

nadpřirozenou inteligenci, a poskytnout tak odpověď na

obávanou otázku předčasně vyspělých dětí: „Ale mamí,

kdo udělal Boha?“

Je objev takovéto algebry bytí blízký, či vzdálený?Spisovatel Martin Amis dostal v televizním rozhovoru s Billem

Moyersem otázku, jak podle něho mohl vzniknout svět.

„Myslím, že od odpovědi na tuhle otázku jsme zatím asi

tak pět Einsteinů daleko,“ odpověděl Amis – a připadá

mi, že to vystihl dosti přesně. Ale stejně jsem uvažoval: je

možné, že už v současnosti někde pracuje alespoň jeden či dva z těch pěti Einsteinů? Samozřejmě jsem se mezi ně nehodlal řadit sám. Ale pokud bych nějakého našel, nebo

Jim Holt: Proč existuJe svět?

26

snad i dva nebo tři, či dokonce čtyři, a pak je zvládlnáležitě seřadit... bylo by to náramné dobrodružství.

A tak jsem se do toho pustil. Vydal jsem se za hledáním střípků odpovědi na otázku Proč je něco spíše než nic?

a měl jsem mnoho slibných východisek. Některá vyšla

naprázdno. Například jsem zatelefonoval jednomuteoretickému kosmologovi, proslulému kvalitou svýchspekulativních úvah. Ozvala se mi hlasová pošta a já nechal vzkaz,

že na něj mám otázku. Zavolal mi a nechal mi nazáznamníku vzkaz: „Nechte otázku v hlasové poště a já odpověď

namluvím na záznamník.“ lákalo mě to a provedl jsem,

co řekl. Když jsem se téhož dne pozdě večer vrátil domů,

světélko na záznamníku blikalo. Třesoucím prstem jsem

stiskl tlačítko přehrávače. „To, o čem mluvíte,“ ozval se

z pásky kosmolog, „porušuje paritu hmoty a antihmoty...“

Jindy jsem vyhledal jednoho významného profesora filozofické teologie a zeptal se ho, jestli se dá existence světa vysvětlit postulátem božského jsoucna, jehož esence v sobě zahrnuje i svou existenci. „Zbláznil jste se?“ opáčil. „Bůh je tak dokonalý, že nemusí existovat!“

A jindy jsem zase v newyorské greenwich Villagenáhodou potkal na ulici odborníka na zenový buddhismus, se kterým jsem se seznámil na jednom večírku. Měl pověst specialisty na otázky kosmu. Po krátkém konverzačním úvodu jsem se ho zeptal – a zpětně uznávám, že možná trochu zhurta: „Proč je něco spíše než nic?“ Místoodpovědi se mi pokusil dát ránu pěstí. Nejspíš si myslel, že to je zenový kóan.

Při své cestě za rozluštěním hádanky bytí jsem rozhodil sítě skutečně doširoka a obracel se na filozofy, teology,

1. Zjevuje se tajemství

27

odborníky na fyziku částic i kosmologii, mystiky a jednoho

velmi slavného amerického spisovatele. Především jsem

přitom hledal lidi hbitého ducha se širokými zájmy.člověk, který má něco zajímavého říct o otázce, proč existuje

svět, musí být intelektuálně pronikavý v několika různých

ohledech. Dejme tomu, že vědec má určité nadání pro

filozofii. Pak ho může napadnout, že ona „nicota“, okteré dříve mluvili filozofové, je konceptuálně ekvivalentní

s něčím, co věda dokáže definovat, například s uzavřenou

čtyřrozměrnou časoprostorovou varietou s rádiemklesajícím k nule. Vložením matematického popisu této nulové

skutečnosti do rovnic kvantové teorie pole bychom možná

mohli dokázat nenulovou pravděpodobnost spontánního

vzniku „falešného vakua“ – které by díky podivuhodnému

mechanismu „chaotické inflace“ stačilo na to, aby seobjevil vesmír se vším všudy. Pokud by náš vědec byl zběhlý

i v teologii, mohlo by ho napadnout, že tutokosmogonickou událost lze chápat jako časově reverzní emanaci

z budoucího „bodu Omega“, jenž některé vlastnosti sdílí

s tradičním Bohem judaismu a křesťanství. A tak dále.

Podobně vzletné spekulace vyžadují suverénní intelekt – a ten byl ve většině mých setkání očividný. Hovory

s originálními mysliteli o tak hlubokých otázkách, jako je

záhada bytí, přinášejí mimo jiné to potěšení, že je můžete

sledovat, jak uvažují nahlas – a někdy pronesli skutečně

šokující věci. Měl jsem takřka privilegium nahlížet dojejich myšlenkových procesů a probouzelo to ve mně úžas – ale také mi to vlévalo zvláštní odvahu. Kdyžposloucháte, jak podobní myslitelé tápavě hledají přístupovoucestu k otázce existence světa, uvědomíte si, že vaše vlastní

28

Jim Holt: Proč existuJe svět?

28

myšlenky k tomuto problému nejsou tak nepoužitelné, jak

jste si asi mysleli. Tváří v tvář mysteriu existence senemů

že nikdo sebevědomě prohlašovat za odborníka – protože

jak podotkl William James: „Zde jsme všichni žebráci.“

8

Mezihra. Je možné, že svět stvořil hacker?

29

Mezihra

Je možné, že svět stvořil hacker?

O

dkud vzešel náš vesmír? Nesvědčí už pouhá jeho

existence o působení nějaké pramenné tvořivésíly? Když zastánce náboženství položí tuto otázku

ateistovi, obvykle dostane jednu ze dvou odpovědí. Buď

může ateista prohlásit: Jestli chceš postulovat takovouhle

„tvořivou sílu“, měl bys postulovat i další, která vysvětluje

její existenci, a pak další, která stvořila tu druhou, a tak

dále – jinými slovy, nastane nekonečný regres. Druhá

ateistická odpověď zní, že i kdyby existovala nějakápramenná tvořivá síla, není důvod si představovat, že jebožská nebo že připomíná Boha. Proč by první příčina měla být nekonečně moudrá a dobrá – a proč by se nota bene měla zaobírat našimi myšlenkami, představami a sexem? Proč by vůbec měla mít mysl?

Představa, že je kosmos „výtvorem“ inteligentní bytosti,

se může jevit jako primitivní a přímo bláznivá.Připadalo mi však, že než ji zcela zavrhnu, měl bych se poradit

s Andrejem lindem, vědcem, který k řešení otázky, jak se

vlastně náš vesmír spustil do chodu, přispěl víc než kdokoli

jiný. linde je Rus, který se roku 1990 přestěhoval do uSA


30

Jim Holt: Proč existuJe svět?

30

a nyní působí na Stanfordově univerzitě. už jako mladý

muž přišel v Moskvě s novátorskou teorií velkého třesku,

která zodpověděla tři ošemetné otázky: Co to třesklo? Proč

to třesklo? A co se tam dělo, než to třesklo? lindova teorie,

jež nese název „chaotická inflace“, objasnila celkovoupodobu vesmíru a tvorbu galaxií. Předpověděla také přesnou

podobu reliktního záření, pozůstalého z velkého třesku, jak

je zachytil satelit COBE v devadesátých letech.

lindova teorie má řadu kuriózních důsledků. Mezi ty nejpodivnější ale patří zjištění, že ke stvoření světa toho není potřeba tak moc. Nejsou k tomu nutné žádnéohromné zdroje ani nadpřirozené schopnosti – a je dokonce možné, aby příslušník civilizace jen o málo rozvinutější než naše dnešní vyrobil nový vesmír v laboratoři. Cožpodněcuje k fascinující myšlence: Je možné, že přesně takhle vznikl i náš vesmír?

linde je elegán mohutné postavy s šedivou hřívou.Mezi kolegy je proslulý akrobatickými schopnostmi a sklony k šokujícím myšlenkovým přeskokům, někdy i podmírným vlivem alkoholu.

„Když jsem zformuloval teorii chaotické inflace, zjistil jsem, že ke vzniku vesmíru, jako je ten náš, potřebujete jen stotisícinu gramu hmoty,“ poučil mě lindeangličtinou s ruským přízvukem. „už to stačí k vytvoření trochy vakua, které se rozletí na miliardy a miliardy galaxií, jak je vidíme kolem sebe. Vypadá to jako podfuk, ale takhle prostě inflační teorie funguje: veškerá hmota ve vesmíru se utvoří z negativní energie gravitačního pole. Takže co nám může zabránit, abychom si udělali vesmír vlaboratoři? Budeme jako bohové!“

Mezihra. Je možné, že svět stvořil hacker?

31

Je nutné dodat, že linde je pověstný svou pochmurnou škodolibostí a právě pronesená slova vyřkl s jasnou ironií.

ubezpečil mě však, že minimálně v principu je takováto

„kosmogeneze ze zkumavky“ dokonale možná.

„Můj důkaz vykazuje určité mezery,“ uznal. „Předvedl

jsem však – a ke stejnému závěru dospěl Alan guth(spoluautor inflační teorie) a další, kdo se věcí zabývali –, že

nelze vyloučit možnost vzniku našeho vesmíru přičiněním

kohosi z jiného vesmíru, komu se to prostě zachtělo.“

Napadlo mě, že v tomhle scénáři něco neklape. Pokud v laboratoři spustíte velký třesk, není potom zákonité, že se vám nově stvořený vesmír roztáhne do vlastního světa a způsobí značné škody na životech i majetku?

linde mě ujistil, že nic podobného nehrozí. „Novývesmír zahájí expanzi sám v sobě,“ prohlásil. „Jeho prostor bude tak zakřivený, že z pohledu stvořitele bude mítvelikost elementární částice – a dokonce se může stát, že z jeho světa naprosto zmizí.“

Ale proč se potom dělat s vesmírem, když vám uteče, tak jako Eurydika unikla Orfeovi? Nebylo by pak dobré mít kvazibožskou moc nad tím, jak se bude nový vesmír rozvíjet, dokázat na jeho vývoj dohlížet a postarat se, aby živí tvorové, kteří se tam zrodí, byli také k světu? lindův stvořitel velmi přesně připomínal deistické pojetí Boha, jak je zastával Voltaire a američtí otcové zakladatelé: je to bytost, která sice uvede svět do pohybu, ale pak už se o něj ani o jeho tvory nezajímá.

„Něco na tom je,“ pronesl linde s pobavenýmodfrknutím. „Napřed jsem si myslel, že stvořitel možná bude schopen odesílat do nového vesmíru informace: učit

Jim Holt: Proč existuJe svět?

32

tamější tvory, co a jak, pomáhat jim objevovat přírodní

zákony a tak dál. Ale pak jsem si to rozmyslel podrobněji.

Podle inflační teorie se nový vesmír v malilinkatémzlomku sekundy nafoukne jako balon. A teď, dejme tomu, se

stvořitel pokusí na plášť toho balonu něco napsat –naříklad „MěJTE lASKAVě NA PAMěTI, žE JSEM VáS

STVOŘIl“. Vlivem inflační expanze by se toto poselství

exponenciálně roztáhlo a tvorečci z nového vesmíru,obývající jen nekonečně malý koutek jediného písmenka, by

si celý vzkaz nikdy nedokázali přečíst.“

Pak ale lindeho napadl jiný – a podle něj jedinýmožný – komunikační kanál mezi stvořitelem a stvořeným. Náležitou manipulací s kosmickým semínkem bystvořitel mohl stanovit určité fyzikální parametry vytvářeného univerza. Mohl by například určit, jak velký bude poměr hmotnosti elektronu k hmotnosti protonu. čísla tohoto

druhu, nazývaná „konstanty přírody“, se nám lidem jeví

dokonale arbitrárně: není žádný zjevný důvod, proč bynemohly mít nějakou jinou hodnotu. (Proč je například síla

gravitace v našem vesmíru určena číslem zahrnujícímčíslice „6673“?) Vyladěním určitých hodnot těchto konstant by

ale stvořitel mohl vepsat skryté poselství do samotnéstruktury vesmíru – a jak se zjevným potěšením upozornillinde, podobné poselství by dokázali rozluštit jedině fyzikové.

Mínil to jako vtip?

„Můžete to tak brát,“ řekl. „Ale možná to není úplnýnesmysl. Možná to vysvětluje, proč je svět, ve kterém žijeme, tak podivný a proč má tak daleko k dokonalosti. Souděpodle dostupné evidence, náš svět nestvořila žádná božská bytost. Stvořil ho hackerský fyzik!“

Mezihra. Je možné, že svět stvořil hacker?

33

Z filozofického hlediska lindova historka zdůrazňuje,

jak je riskantní předpokládat, že tvořivá síla v pozadínašeho vesmíru – pokud tedy existuje – musí odpovídat

tradiční představě o Bohu jakožto všemohoucím,vševědoucím, nekonečně dobrém a tak dále. A i kdyby příčinou

našeho vesmíru byla inteligentní bytost, je dokonalemožné, že je trapně nekompetentní, neobratná a svůjkosmogenický podnik pokazí stvořením naprosto nekvalitního

světa. Pravověrní věřící mohou na podobný scénář samozřejmě vždycky opáčit: „No dobrá, ale kdo stvořil toho

hackera?“ A musíme jen doufat, že série hackerů nekončí

nejvyšším hackerem.


34

Jim Holt: Proč existuJe svět?

34

2. kapitola

FIlOZOFICKé OBHléDNuTí OBZORu

Hádanka neexistuje.

ludwig Wittgenstein, Tractatuslogicohilosophicus 6.5

Z

áhadu existence – jak už jsem řekl – souhrnněvy

jadřuje otázka: Proč je něco spíše než nic? William

James ji prohlásil za „nejtemnější v celé filozofii“.

Britský astrofyzik sir Bernard lovell konstatoval, že úvahy

o ní mohou „člověku rozervat mysl na kusy“. (Askuteč

ně je známo, že je předmětem obsesí psychiatrickýchpa

cientů.) Arthur lovejoy, zakladatel akademického oboru

nazývaného „historie idejí“, napsal, že snaha o jejízodpo

vězení „představuje jednu z nejgrandióznějších snahlid

ského intelektu“.

9

A jako každá hluboká a nepochopitelná

věc skýtá i cestičku k žertu. Když jsem uvedenou otázku

už před dlouhou řadou let položil americkémufilozofo

vi Arthuru Dantovi, s hranou popuzeností opáčil: „A kdo

říká, že nic není?“ (Jak brzy zjistíme, tato odpověď není

pouhý žert.) S ještě lepší odpovědí přišel již zesnulýfi

lozof a legendární vtipálek Sidney Morgenbesser, který


35

2. Filozofické obhlédnutí obzoru

35

působil na Kolumbijské univerzitě. „Pane profesore, proč

je něco spíše než nic?“ zeptal se ho jednou jeden student.

A Morgenbesser odpověděl: „ále, i kdyby nebylo nic,stejně by vás to neuspokojilo!“

Pouze vtipkováním se ale s nadnesenou otázkou nevyrovnáme. Jak napsal Martin Heidegger, každý z nás je

„rozdírán její skrytou silou“:

„Otázka kupříkladu vyvstává ve velkém zoufalství, kdy

věci pozbývají vší váhy a všechen smysl se zatemňuje. ...

Otázka tu je v srdečné radosti, kdy se všechny věcipromění a jsou kolem nás jak poprvé... Otázka tu je v nudě, kdy

jsme stejnou měrou vzdáleni zoufalství i radosti, avšak

zatvrzelá obvyklost jsoucna šíří pusto, v němž se nám zdá

lhostejné, zda jsoucí je nebo není.“

10

Opomíjet tuto otázku je symptomem duševnídeficience – tak to alespoň tvrdil filozof Arthur Schopenhauer:

„čím stojí člověk po intelektuální stránce níže, tím je pro

něj existence méně záhadná.“

11

Nad ostatní tvory člověka

pozvedá to, že si uvědomuje svou konečnost – a vyhlídka

na smrt s sebou nese představu nicoty a šok nebytí. Pokud

je ontologicky prekérní mé vlastní já, tedy mikrokosmos,

pak možná makrokosmos – celý vesmír – též. Otázka Proč

je svět? konceptuálně ladí s otázkou Proč jsem já? Jakpoznamenal John updike, toto jsou dvě hlavní existenciální mysteria. A pokud jste solipsista – tedy pokud s raným Wittgensteinem věříte, že „jsem můj svět“ –, pak obězáhady splývají. Na to, že se údajně jedná o věčný a univerzální problém, je docela pozoruhodné, že si otázku Proč je něco spíše než

Jim Holt: Proč existuJe svět?

36

nic? lidé začali výslovně klást až v novověku. Modernost otázky tkví možná v její druhé polovině – v odkazu na „nic“. Starší kultury sice mají své mýty o stvoření, jimiž objasňují počátek vesmíru, ale úvodním bodem těchto mýtů nikdy není naprosté nic: vždy předpokládají, že tu byly nějaké prvopočáteční bytosti nebo prvotní látka, ze které povstala skutečnost. Například podle jednohonorského mýtu, který byl obecně rozšířen počátkem 13.století, začal svět tehdy, když pod prvotním ohněm roztál

prvotní mráz, a vznikly tak kapičky, v nichž se probudil

život a vzal na sebe podobu moudrého obra jménem ymer

a krávy jménem Audhumla; z nich pak vzešla všechna

ostatní skutečnost, jak ji Vikingové znali. Podle poněkud

úspornějšího stvořitelského mýtu afrického kmeneBantuů je vše ve vesmíru – slunce, hvězdy, země, moře,zvířata, ryby i lidstvo – doslova vyzvraceno z úst tvora jménem

Bumba, kterému se udělalo špatně. Vzácně se vyskytnou

i kultury, které pro objasnění vzniku světa žádný mýtus

o stvoření nemají. K těm patří amazonský kmen Pirahãů, kteří osvědčují zábavně zvrácenou zálibu v absurditě.

Když se jich antropologové zeptají, co předcházelo světu,

pokaždé odpovědí: „Takhle to bylo vždycky.“

12

Teoriím o vzniku vesmíru se říká „kosmogonie“, což

je odvozeno z řeckých slov kosmos, tedy vesmír, a goné, tedy semeno či zrod. Řekové byli průkopníky racionální kosmogonie – proti mytickým a poetickým kosmogoniím, jak je nacházíme v mýtech o stvoření –, nikdy si aleneoložili otázku, proč je svět, a ne nic. Jejich kosmogonie

vždy na počátek kladly určitou surovinu, jakýsi původní

zmatek, a svět přírody podle nich vznikl tehdy, když byl

2. Filozofické obhlédnutí obzoru

37 tomuto prvotnímu zmatku vtištěn řád a chaos se změnil v kosmos. (Stojí za pozornost, že kosmos má stejný slovní kmen jako kosmetika, a tento kmen označuje ozdobu či uspořádání.) Co vlastně tento prapůvodní chaos přesně byl, k tomu měli řečtí filozofové různé domněnky. Podle Thaléta byl vodnatý – byl to svého druhu prapůvodní oceán. Podle Hérakleita to byl oheň. PodleAnaximandra to bylo cosi abstraktnějšího, jakýsi blíže neurčený materiál jménem „Bezmezno“. Podle Platóna a Aristotela to byl beztvarý substrát, který snad lze ztotožnit spředvědeckým pojmem prostoru. Otázka, odkud pocházela tato prapůvodní látka, Řeky příliš nezatěžovala. Prostě se mělo za to, že daná látka je věčná – a každopádně to nebylo nic, neboť už sama myšlenka nicoty byla pro Řeky nepředstavitelná.

Nicota byla cizí i tradici abrahámovského náboženství.

Podle knihy genesis stvořil Bůh svět nikoli z ničeho, ale

z chaotické směsi země a vody, „beztvaré a pusté“ čili tohu

bohu, jak se píše v řeckém originále. Počátkem křesťanské

epochy se ale začal ujímat nový styl myšlení. Pokud by

Bůh ke stvoření světa potřeboval nějaký materiál, pak by

to – soudilo se nyní – omezovalo jeho nekonečné tvůrčí

schopnosti. Kolem druhého či třetího století našeholetopočtu tak církevní Otcové uvedli do oběhu radikálně

novou kosmogonii, když vyhlásili, že svět byl povolán do

bytí výlučně Božím stvořitelským slovem a bez jakéhokoli

předem daného materiálu. Nauka o creatio ex nihilo se

později také stala součástí islámské teologie a figurovala

v důkazu Boží existence, s nímž přišel kalám. Kromě toho

pronikla do středověkého židovského myšlení: židovský


38

Jim Holt: Proč existuJe svět?

38

filozof Maimonides vyložil úvodní pasáž knihy genesis

v tom smyslu, že Bůh stvořil svět z ničeho.

Prohlášením, že Bůh stvořil svět „z ničeho“,nepřisuzujeme nicotě povahu čehosi jsoucího, co se vyrovná Bohu.

Prostě to znamená, že Bůh netvořil svět z něčeho: takto to

zdůrazňuje svatý Tomáš Akvinský a další křesťanštíteologové. I tak se však zdálo, že pojem creatio ex nihilo skýtá

oporu pro myšlenku nicoty jakožto opravdové ontologické

možnosti. Bylo díky němu konceptuálně možné se ptát,

proč je svět, a ne vůbec nic.

Což po uplynutí pár set let kdosi skutečně učinil: byl

to gottfried Wilhelm leibniz, samolibý a pletichářský

dvořan, ale současně i jeden z největších myslitelů všech

dob. Psal se rok 1714 a osmašedesátiletý leibniz spěl ke

konci dlouhé a neuvěřitelně produktivní kariéry.Současně s Newtonem a nezávisle na něm objevil diferenciální počet. Vlastními silami vyvolal revoluci v logice.Zformuloval fantasmagorickou metafyziku, jejímž základnímpostulátem je nekonečný počet jednotek podobných duším, zvaných „monády“, a dále axiom (později krutězkarikovaný Voltairem v Candidovi), že tento náš svět je „nejlepší z možných světů“. Přes všechnu svou filozofickou avědeckou slávu musel leibniz poté, co se jeho zaměstnavatel,

kurfiřt georg ludwig, odebral do Velké Británie, aby se

tu ujal koruny jakožto král Jiří I., zůstat v Hannoveru.

leibniz měl podlomené zdraví a umřel za necelé dva roky;

podle svého sekretáře při skonu vypustil z těla velký oblak

páchnoucího plynu.

Za těchto pochmurných okolností leibniz tvořil své

poslední filozofické texty včetně pojednání nazvaného


39

2. Filozofické obhlédnutí obzoru

39

Principy přirozenosti a milosti, založené na rozumu. Zde

zformuloval „princip dostatečného důvodu“, který v jádře

udává, že každý fakt má své vysvětlení a každá otázka má

odpověď. „Jakmile je tento princip vyřčen,“ napsal lei bniz, „první otázka, již máme právo si klást, zní: Proč je

něco spíše než nic?“

13

Odpověď je podle leibnize snadná. S ohledem na svou

kariéru vždy předstíral, že se důsledně drží náboženského

pravověří. Prohlásil proto, že důvodem existence světa je

Bůh, jenž stvořil svět z vlastního svobodného rozhodnutí,

motivován vlastní nekonečnou dobrotou.

Ale čím vysvětlit existenci Boha? leibniz tu měl také

připravenou odpověď: na rozdíl od vesmíru, který existuje

kontingentně, je Bůh jsoucí nutně. Sám v sobě obsahuje

důvod vlastní existence. Ne-existence u něj není logicky

možná.

Otázka Proč je něco spíše než nic? tak byla vznesena

a hned zase smetena – vesmír existuje kvůli Bohu a Bůh

existuje také kvůli Bohu. Jedině Bůh, prohlásil leibniz,

může podat poslední důvod záhady existence.

leibnizovo řešení záhady existence se ale neudrželo

dlouho. Pojem „nutné bytosti“ zkritizovali v 18. stoletíDavid Hume a Immanuel Kant – filozofové, kteří jinaknesouhlasili skoro v ničem – jakožto ontologický podfuk. Jistě, jsou věci, jejichž existence je logicky vyloučena, například kulatý čtverec. Kant s Humem se ale shodli, že čistá logika nemůže žádné entitě zaručit pozitivní existenci. „Cokoli si můžeme představit jakožto jsoucí, můžeme si představit i jakožto nejsoucí,“ napsal Hume. „Není tedy nic“ – a to zahrnuje i Boha –, „z neexistence čeho by vyplýval spor.“

14


40

Jim Holt: Proč existuJe svět?

40

Pokud ale Bůh neexistuje nutně, pak vyvstává zcelanová metafyzická možnost, totiž možnost absolutní nicoty: beze světa, bez Boha a beze všeho. Kupodivu ale Hume ani Kant nebrali otázku Proč je něco spíše než nic? vážně.

Podle Huma by jakákoli navržená odpověď na tutootázku byla „pouhou sofistikou a klamem“, jelikož by nikdy

nemohla být ukotvena v naší zkušenosti. Podle Kanta by

snaha vysvětlit vše, co jest, nutně zahrnovalaneoprávněné rozšíření pojmů, jichž využíváme ke strukturaci světa

naší zkušenosti, tedy pojmů jako kauzalita a čas, narealitu, jež je vůči tomuto světu transcendentní – realitu „věcí

o sobě“. Jediným možným výsledkem, tvrdil Kant, jsou

omyly a rozpory.

Následní filozofové – snad zpraženi tímto Humovým a Kantovým varováním – se otázce Proč je něco spíše než

nic? z valné části vyhýbali. Velký pesimista Schopenhauer

sice označil tajemství existence za „nepokoj udržujícíhodinky metafyziky, jež se nikdy nezastaví, v pohybu“,nicméně ty, kdo se tuto záhadu snaží rozluštit, prohlásil za

„blázny“, „prázdné chvastouny“ a „šarlatány“. Německý

romantik Friedrich Schelling sice za „hlavní úkol veškeré

filozofie“ označil „řešení problému existence světa“, brzy

ale dospěl k závěru, že pro existenci nelze podat racionální

výklad: podle něj můžeme maximálně říct, že svět povstal

nepochopitelným skokem z propasti věčné nicoty. Hegel

napsal dlouhé nesrozumitelné odstavce o tom, jak „bytí

přechází do ničeho a nic přechází do bytí“, avšak dánský

ironik Søren Kierkegaard jeho dialektické manévry smetl

jako pouhé „výklady kramáře s kořením“.

15

Počátek 20. století přihlížel mírné renesanci zájmu

2. Filozofické obhlédnutí obzoru

41

o tajemství existence, a to především zásluhoufrancouzského filozofa Henriho Bergsona. „Chci vědět, pročexistuje svět,“ prohlásil Bergson ve spise Vývoj tvořivý z roku

1907. Veškerá existence – hmota, vědomí i Bůh – je podle

Bergsona „vítězstvím nad nicotou“. Po dlouhých úvahách

ale usoudil, že to není vítězství až tak zázračné, neboť celý

problém bytí versus nicoty, věřil nyní, spočívá na klamu,

totiž na falešné domněnce, že je možné, aby nebylo vůbec

nic. V sérii nepříliš věrohodných argumentů se Bergson

pokusil dokázat, že myšlenka absolutní nicoty je stejně

vnitřně rozporná jako myšlenka kulatého kruhu. Jelikož

je nicota pouhou pseudomyšlenkou, je otázka Proč je něco

spíše než nic? pseudoproblémem.

16

Tím se ale nenechal zdeptat Martin Heidegger, podle

něhož je nicota svrchovaně skutečná: je to jakoby negující

síla, která ohrožuje sféru bytí znicotněním. V samémúvodu série přednášek, které pronesl roku 1935 nafreiburské univerzitě (kde po vyhlášení loajality Hitlerovunacismu obdržel post rektora), Heidegger prohlásil, že otázka

„Proč je bytí, a ne nic?“ je „nejhlubší“, „nejdalekosáhlejší“

a „nejzákladnější ze všech otázek“.

17

Co si tedy Heidegger s touto otázkou v následnýchpřednáškách počal? Nic moc. Rozkládal o jejím existenciálním

patosu. Kramařil v etymologii a vršil na sebe řecká,latinská a sanskrtská slovíčka pro Sein, tedy „bytí“. Rozplýval

se nad básnickými ctnostmi presokratiků a řeckýchtragiků. A v závěru poslední přednášky konstatoval, že „umět

se tázat znamená dokázat čekat, třeba i celý život“

18

– na

což publikum, jež do té doby jistě doufalo alespoň vnáznak odpovědi, jistě jen znaveně pokývalo hlavou.

Jim Holt: Proč existuJe svět?

42

Heidegger byl zcela nepochybně nejvlivnějším filozofem 20. století na evropském kontinentu. V anglickymluvícím světě se ale největšího vlivu dočkal ludwigWittgenstein. Wittgenstein s Heideggerem se narodili téhož roku 1889. Charakterově představovali skoro naprosté protiklady: Wittgenstein byl statečný asketa, Heidegger proradný ješita. Záhada existence ale oba lákala stejněsilně. „Mystické není to, jak jsou věci ve světě, ale to, že svět existuje,“ prohlásil Wittgenstein v jednom z lapidárních výroků (tento nese číselné označení 6.44), z nichž seskládá Tractatuslogicohilosophicus, jediná kniha, kterou za života vydal. O několik let dříve – 26. října 1916 – si do deníku, který si za první světové války vedl v uniforměrakouské armády, poznamenal: „Esteticky vzato zázrak tkví v tom, že svět existuje. (K čemuž ještě téhož dne – během bojů na ruské frontě – připsal: „život je vážný, umění hravé.“)

19

Údiv a úžas nad existencí světa označilWittgenstein za jeden z trojice prožitků, které mu umožnilysoustředit se v duchu na etické hodnoty. (Zbylými dvěma byl

pocit absolutního bezpečí a prožitek viny.) Ovšem jakákoli

snaha vysvětlit „estetický zázrak“ existence světa – a totéž

platí pro vše, na čem skutečně záleží, tedy i pro etické

hodnoty a pro smysl života a smrti



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist