načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Proč cítím to, co ty -- Intuitivní komunikace a tajemství zrcadlových neuronů - Joachim Bauer

Proč cítím to, co ty -- Intuitivní komunikace a tajemství zrcadlových neuronů

Elektronická kniha: Proč cítím to, co ty -- Intuitivní komunikace a tajemství zrcadlových neuronů
Autor:

Proč dovedeme intuitivně chápat a cítit, co cítí ostatní? Proč je nám někdo ihned sympatický a někdo ne? První kniha o zrcadlových neuronech, které byly objeveny teprve nedávno a jsou ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  212
+
-
7,1
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9% 100%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Zabezpečení proti tisku: ano
Médium: e-book
Počet stran: 176
Rozměr: 21 cm
Úprava: tran
Vydání: První vydání
Spolupracovali: překlad Iva Michňová
Jazyk: česky
Téma: zrcadlové neurony
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-247-5737-7
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Joachim Bauer, uznávaný psychiatr a psychoterapeut, v ní čtivě a srozumitelně popisuje senzační neurovědecký objev a co z něj plyne pro výchovu, učení, lásku i běžnou komunikaci. Vysvětluje, jak zrcadlové neurony fungují a umožňují nám emocionálně rezonovat s ostatními lidmi, jak nám poskytují intuitivní znalosti o úmyslech osob v naší blízkosti a cítíme díky nim jejich radost nebo bolest. Jsou základem empatie, "instinktu" a schopnosti milovat. Knížka je určena široké laické i odborné veřejnosti, zejména rodičům, partnerům, učitelům, manažerům, psychologům a všem, které zajímá tajemství komunikace mezi lidmi. Publikace seznamuje čtenáře se zrcadlovými neurony, jejich roli při formování psychiky, na vývoji řeči a významem v každodenních vztazích.

Popis nakladatele

Proč dovedeme intuitivně chápat a cítit, co cítí ostatní? Proč je nám někdo ihned sympatický a někdo ne? První kniha o zrcadlových neuronech, které byly objeveny teprve nedávno a jsou základem našeho EQ, čtivě vysvětluje, jak fungují a co z nich plyne pro výchovu, učení, lásku i běžnou komunikaci. (intuitivní komunikace a tajemství zrcadlových neuronů)

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Joachim Bauer - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Proč cítím to, co ty

Intuitivní

komunikace

a tajemství

zrcadlových

neuronů

JoachIm Bauer



Proč cítím to, co ty

Intuitivní komunikace a tajemství zrcadlových neuronů

JoachIm Bauer

Grada Publishing


Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy

Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické

knihy nesmí být reprodukována a šířena v papírové, elektronické

či jiné podobě bez předchozího písemného souhlasu nakladatele.

Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno. Joachim Bauer Proč cítím to, co ty Intuitivní komunikace a tajemství zrcadlových neuronů Přeloženo z německého originálu knihy Joachima Bauera Wa r u m ich fühle, was du fühlst: Intuitive Kommunikation und das Geheimnis der Spiegelneurone, vydaného nakladatelstvím Hoffmann undCame Verlag, Hamburk, Německo, 2005. Copyright © 2005 by Hoffmann und Campe Verlag, Hamburg All rights reserved Vydala Grada Publishing, a.s. U Průhonu 22, 170 00 Praha 7 tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400 www.grada.cz jako svou 6064. publikaci Překlad Iva Michňová Odpovědná redaktorka Mgr. Dana Pokorná Grafická úprava a sazba Eva Hradiláková Návrh a zpracování obálky na motiv originálu Eva Hradiláková Počet stran 176 První vydání, Praha 2016 Vytištěno v České republice Czech Edition © Grada Publishing, a.s., 2016 Cover Photo © fotobanka Allphoto ISBN 978-80-247-5904-3 (ePub) ISBN 978-80-247-5903-6 (pdf ) ISBN 978-80-247-5737-7 (print) Obsah o autorovi ............................................................................................................................ 8

Předmluva ........................................................................................................................... 9

1. Projevy emocionální rezonance v každodenním životě:

Proč cítím to, co ty ............................................................................................... 11

Spontánní reakce jako předmět laboratorního výzkumu ........................... 13

Nálady, pocity a držení těla: Pozor, nebezpečí nákazy! ................................ 15

Intuitivní tušení a předpovědi ................................................................................ 16

Intuitivní chápání: Schopnost používat „teorii mysli“ ................................... 18

2. Neurobiologický objev: co dokážou zrcadlové neurony ......... 21

Nervové buňky s programem pro jednání: Asterix a Obelix

v mozkové kůře ...................................................................................................... 24

Objev zrcadlových neuronů .................................................................................... 25

Zrcadlové neurony: Simulátory toho, co dělají ostatní ................................ 28

Zrcadlové neurony a intuice ................................................................................... 30

Intuice a rozum ............................................................................................................. 35

Zrcadlové neurony při stresu a ve strachu ........................................................ 36

Ovlivňují zrcadlové neurony naše chování? ..................................................... 37

Lidé cítí, zatímco jednají ........................................................................................... 41

Zrcadlové neurony fyzického vnímání: Cítím, co cítíš ................................... 44

Zrcadlové neurony bolesti, soucitu a empatie ................................................ 46

Tajemství sympatického vyzařování .................................................................... 48

Schopnost představit si, co si myslí druzí („teorie mysli“) ........................... 49

Pozorování druhých lidí: Optické zpracování pro systém zrcadlových

neuronů ..................................................................................................................... 52

Proč pozorujeme, co pozorují ostatní: Zrcadlové neurony optického

systému interpretace ........................................................................................... 53


3. Jak zrcadlí neurony dítěte a problém autismu ................................ 57

„Use it or lose it“: Zrcadlové neurony kojence se musí zaučit ................... 58

Základ emoční inteligence: Pocit intuitivního porozumění ze strany

ostatních ................................................................................................................... 61

Význam dětské hry pro rozvoj systému zrcadlových neuronů ................. 63

Co poskytují systémy zrcadlových neuronů: Jistotu v podobě

orientace a rozpoznávání významných signálů ........................................ 66

Od prožitých zkušeností k vnitřním pracovním modelům:

Vznik vnitřních schémat prožívání a chování ............................................. 67

Schopnost emocionální rezonance ...................................................................... 68

Když není emocionální rezonance možná: Problém autismu ................... 70

4. Zrcadlové neurony a původ řeči ................................................................ 73

Řeč jako transportér představ o jednání ............................................................ 74

Na začátku hlásky a pohyb, pak řeč a jednání: Vývoj řeči u dětí ............... 76

Pravorukost a „levomluvnost“ ................................................................................. 77

K intuitivnímu chápání není řeč třeba, ale bez pochopení řeč není ....... 79

I v řeči tvoří představy jednání a pocity spojenou jednotku ...................... 81

5. Tvůj obraz ve mně, můj obraz v tobě: Zrcadlení a identita ... 83

Jak mozek rozlišuje mezi „já“ a ostatními? ......................................................... 87

Proč neděláme jen to, co vidíme u ostatních ................................................... 90

6. Zrcadlení s vášní: Flirt a láska ..................................................................... 93

„Flirt je převážně otázkou správného načasování“ ........................................ 94

Jak se zamilovaní navzájem vidí ............................................................................ 97

Změny v lásce a porušení rovnováhy .................................................................. 98

Když láska končívá .................................................................................................... 100

7. Intersubjektivní významový prostor:

Sociální společenství a sociální smrt .................................................. 103

Sdílené intersubjektivní pole sociálního společenství ............................... 104

Experimentální izolace (mobbing) ..................................................................... 105

Následky chybějícího zrcadlení: Biologická destrukce způsobená

sociální izolací ....................................................................................................... 107

Zrcadlové neurony jako systém sociální orientace ...................................... 110

Zrcadlení se ve tváři druhého: Intersubjektivita a etika ............................. 112 Prostředí pro mladé a šance školy ......................................................... 115

Význam mezilidských vztahů ................................................................................ 116

Nadbytek podnětů, modely násilí a systém dětského zrcadlení ............ 118

Neurobiologické poznatky pro školu ................................................................ 120

Systémy zrcadlových neuronů a rozvoj emoční inteligence ................... 122

9. Zrcadlové neurony v medicíně a psychoterapii .......................... 125

Nevyslovené postoje a očekávání mezi lékařem a pacientem ................ 126

Rezonance jako metoda psychoterapie ........................................................... 129

Zrcadlení jako předmět a obsah psychoterapie ........................................... 133

Postupy podobající se psychoterapii ................................................................. 135

Všechno, co se zrcadlí, nemusí být dobré a neškodné ............................... 136

Cílené terapie zrcadlením v neurobiologii a psychosomatické

medicíně ....................................................................................................................... 138

10. Každodenní vztahy a všední život: co se můžeme naučit

od zrcadlových neuronů ................................................................................ 141

Výhody a nevýhody intuice ................................................................................... 142

Projevy zrcadlení na pracovišti a v rodině ....................................................... 144

Svůdný potenciál prostorů sociální rezonance a zachování osobní

identity ..................................................................................................................... 145

Vnímání krásna: Mozek není žádná popelnice .............................................. 147

11. Geny, mozek a otázka svobodné vůle ................................................ 149

I geny reagují na signály ......................................................................................... 151

Neurobiologický formát pro společné, sociálně spojující programy

jednání ..................................................................................................................... 153

Terén svobodné vůle ................................................................................................ 154

Svobodná vůle jako výsledek procesu sebeorganizace ............................. 155

12. Zrcadlení jako ústřední myšlenka evoluce ...................................... 159

Společný neurobiologický významový prostor ............................................ 160

Tělo jako základ mentálních operací ................................................................. 161

Survival of the fittes nebo survival of resonance .......................................... 163

Zrcadlení: něco jako gravitační zákon živých systémů ............................... 166

Literatura .......................................................................................................................... 159


8

O autorovi

Joachim Bauer se narodil v roce 1951 a pracuje

jako internista, psychiatr a odborník napsychoterapeutickou medicínu na univerzitní klinice ve

Freiburgu. Od roku 1992 je profesorem v oboru

psychoneuroimunologie. V roce 1996 byl za svůj výzkum oceněn cenou Německé společnosti pro biologickoupsychiatrii. Vedle řady odborných článků vydal v roce 2002 knihu Paměť těla: Jak řídí vztahy a životní styl naše geny. Předmluva Péčí nakladatelství Grada Publishing se dostává k českémučtenáři kniha předního německého odborníka na psychosomatickou medicínu prof. Joachima Bauera. Kniha je zaměřena naproblematiku tzv. zrcadlových neuronů a jejich význam pro vysvětlení fenoménu emocionální rezonance, intuice a spontánníhoporozumění mezi lidmi.

Od roku 1992 italský neurofyziolog Giacomo Rizzolatti se svými spolupracovníky publikovali řadu významných studií, ve kterých popisují neurony uložené v mozkové kůře opice, jež se aktivují výlučně při provedení určitého pohybu. Podskupina těchto neuronů se však aktivovala i v situaci, kdy opice pouzepozorovala, že tento pohyb provádí někdo jiný, nebo kdy byl slyšet charakteristický zvuk, který tento pohyb provázel. Takovéneurony Rizzolatti nazval zrcadlovými neurony. Existence zrcadlových neuronů, jejichž aktivita se označuje jako zrcadlení nebo také simulace, byla nepřímo prokázána i v lidském mozku pomocí funkční magnetické rezonance, ale v současné době i přímoprostřednictvím měření u bdělých pacientů při operaci mozku.

Autor knihy dále objasňuje, jak se fenomén zrcadleníuplatňuje na procesu intuice a intuitivního chování, na vytváření pocitu soucitu a empatie a na dalších aspektech lidského chování,včetně chování sociálního, i při emoční mezilidské komunikaci. Tyto Proč cítím to, co ty

10

neurony se podle Bauera významně podílejí i na formováníkojenecké a dětské psychiky a na vývoji řeči. Koncept zrcadlových

neuronů je dále rozvíjen a v současnosti je zřejmé, že zrcadlové

neurony jsou součástí okruhů nebo neuronálních sítí funkčně

rozlišených elementů.

I když některé interpretace funkčního uplatnění zrcadlových neuronů mají zatím charakter konceptu a v budoucnu je budetřeba exaktně prokázat, otevírá práce prof. Bauera nové perspektivy při studiu lidského chování a vyplňuje mezeru meziexperimentální neurofyziologií a lidskou psychologií. Jsme přesvědčeni, že tato originální kniha zaujme řadu zvídavých čtenářů, získá nové příznivce neurovědních oborů a přispěje ke změně myšlení v tak významné oblasti lidské psychologie.

Prof. MUDr. Rastislav Druga, DrSc.

český lékař – anatom a pedagog, vedoucí Anatomického

ústavu 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze


11111111111

11111111111

11111111111

11111111111

11111111111

11111111111

11111111111

11111111111

11111111111

11111111111

11111111111

11111111111

11111111111

1.

Projevy emocionální rezonance

v každodenním životě:

Proč cítím to, co ty Proč cítím to, co ty

12

V

ětšinou se to stává ještě před tím, než o tom stihneme začít

přemýšlet: třeba bezděčně opětujeme milý úsměv. Jsou věci, které dokážou člověka odzbrojit rychleji než jakékoli brutálnínásilí. Běžný život je plný spontánních projevů emocionálnírezonance (tedy odezvy na stavy nebo myšlenky jiných osob). Proč je smích nakažlivý? Proč zívneme, když zívne někdo jiný? A proč vlastně dospělí spontánně otvírají pusu, když lžičkou krmí malé dítě? Proč lidé při rozhovoru bezděčně sedí v podobné poloze jako člověk, s nímž mluví? Co je podstatou zvláštní tendencedruhu Homo sapiens sapiens, že se umí nastavit na emocionální nebo fyzický stav jiného člověka?

Projevy emocionální rezonance, jako je intuitivní přenospocitů nebo gest, nehrají roli pouze v soukromém životě.V politice a ekonomice slouží jako prostředky k ovlivňování ostatních.

V rámci chování manažerů mohou být rozhodujícím faktorem

úspěchu či neúspěchu. Přestože emocionální rezonancea intuice mají nedozírný význam pro naše žití a soužití, mnohým z nás

znějí tyto pojmy poněkud podezřele. Nejedná se o pouhouiluzi, ezoteriku, zkrátka nevědecké fenomény? Objev zrcadlových

neuronů náhle umožnil pochopit tyto jevy z neurobiologického

hlediska. A ukazuje se, že v medicíně jsou zrcadlenía rezonance jedním z nejúčinnějších prostředků léčby, v psychoterapii jsou

podstatným základem terapeutického procesu. Nejen to, bezzrcadlových neuronů by neexistovala intuice a empatie. Nebylo by

možné spontánní porozumění mezi lidmi a bylo by nemyslitelné

to, čemu říkáme důvěra. Ale proč? Proč cítím to, co ty? Vysvětlení

poznatků z této oblasti a nastínění důsledků, které z nichvyplývají, je věnována tato kniha.


Projevy emocionální rezonance v každodenním životě: Proč cítím to, co ty

13

Spontánní reakce jako předmět laboratorního výzkumu

Zpět k úsměvu, o kterém jsme se zmiňovali před chvílí. Může nás

nejen přimět, abychom se také usmáli, ale může nám spontánně

a zdánlivě bezdůvodně zlepšit náladu, někdy nám dokonce třeba

zachrání celý den. Samozřejmě tomu nejsme vždy nakloněni,zejména v případě, že krátce předtím bylo naše rozpoložení přesně

opačné. Některým lidem ovšem cit pro spontánní bezděčnéopětování nálady jiného člověka jednoznačně chybí. Tito lidé byproto úsměv kolemjdoucího nikdy neopětovali. Mohou u nich hrát

roli psychické poruchy (viz kapitola 3 a 9). Nás zde ovšem zajímá

velká většina těch, kterým se stává, že spontánně zopakují gesta

někoho jiného, ještě než o tom začnou přemýšlet.

Vědci zkoumali existenci bezděčných, nevědomých projevů imitace a emocionální rezonance již před objevem zrcadlových neuronů. Badatelé, například Ulf Dimberg z univerzity ve švédské Uppsale, ukazovali pokusným osobám portréty různých lidí.Pokusná osoba byla požádána, aby zůstala pokud možno neutrální a nehnula brvou. Každý snímek byl zobrazen po dobu pěti setmilisekund, tedy přesně polovinu sekundy. Mezi jednotlivýmisnímky byla krátká mezera. Pokusné osoby byly napojeny na elektrody, které zaznamenávaly aktivitu obličejových svalů. Vědce zajímaly nepatrné pohyby dvou svalů, a to na jedné straně svalu, kterýzvedá koutky úst při smíchu, a říká se mu proto sval smíchu

(musculus zygomaticus major), a na druhé straně svalu nad obočím, jehož

kontrakcí vznikají vrásky (musculus corrugator supercilii).

Přehlídka fotografií začíná. Nejdříve mají všechny obličeje neut rální výraz, a pro pokusnou osobu tedy není těžké dodržovat instrukce, které dostala – zachovat neutrální, nezúčastněný výraz. Proč cítím to, co ty

14

Najednou se na jednom z portrétů objeví úsměv. Přestože byla

fotografie vidět jen pět set milisekund a ihned zase následovaly

portréty obličejů s neutrálním výrazem, měřicí přístroj prozradil,

co se stalo. Pokusná osoba krátce ztratila kontrolu nad svýmobličejem a usmála se. Když se akce o několik minut pozdějizopakovala, tentokrát s mrzutým obličejem, opět se vloudila chybička.

Přestože se pokusná osoba snažila zůstat neutrální, na nepatrný

okamžik zareagoval sval vytvářející vrásky na čele.

Experiment ukazuje, že tendence zrcadlit emocionální výraz jiného člověka se snadno dokáže vymanit naší vědomé kontrole. Je to ovšem ještě složitější: emocionální rezonance může nastat i tehdy, když to, na co reagujeme, vůbec vědomě nevnímáme. Pak dokonce někdy funguje ještě lépe. Ukázalo se to ve výšezmiňovaném pokusu v okamžiku, kdy se fotografie usmívajícího člověka objevila tak krátce, že si pokusná osoba vůbec vědomě nevšimla, co viděla.

Metoda, při níž se člověku ukáže nějaký obrázek na tak krátkou dobu (přibližně 40 milisekund), že ho nemůže vědomě vnímat, ale mozek jej přesto nevědomě zaznamenává, se nazývá„subliminální stimulace“. Protože je takto možné ovlivnit člověka bez jeho vědomí, je tento postup zakázán v reklamě. Příroda a naše běžná každodenní realita ovšem zákazy tohoto druhu nedodržuje. Nevědomě přijímané vjemy zde hrají velmi důležitou roli. Lidská psychika a její neurobiologický nástroj, mozek, přijímají denně nespočet údajů a podnětů a obcházejí přitom naše vědomí.Emocionální rezonance znamená, že tyto vjemy, bez ohledu na to, zda jsou vědomé nebo nevědomé, si nejen ukládáme, ale mohou v nás spustit i různé reakce, přimět nás konat nebo iniciovat psychické a fyzické změny. Způsobují to fenomenální schopnostizrcadlových neuronů.

Projevy emocionální rezonance v každodenním životě: Proč cítím to, co ty

15

Nálady, pocity a držení těla: Pozor, nebezpečí nákazy!

Ze člověka na člověka se může přenášet nejen mimický výraz, ale

i s ním spojené pocity. Projevy přenosu pocitů jsou námnatolik známé, že je předpokládáme jako samozřejmost. Zarazíme se

až tehdy, když si je uvědomíme proto, že je třeba nepozorujeme

u člověka, který neumí projevit svou účast. Lidé reagují, jakokdyby sami cítili bolest, když prožívají bolest jiné osoby. Bezděčně

zkřiví obličej, když člověk vedle nich vypráví o nějaké bolestivé

lékařské proceduře, třeba strhávání nehtu. Přenosy tohoto druhu

mají i zábavnou podobu, například když diváci při boxuspontánně vyskakují ze sedadel a vlastní pěstí rozdávají rány, jak to vidí

nebo by chtěli vidět u svého hrdiny.

Všude, kde jsou lidé spolu, se s železnou pravidelností stává, že se emocionálně vžívají do nálady a situace, ve které se nacházejíostatní, a také to projevují různými formami řeči těla, většinou tím, že nevědomě napodobují chování, které k danému pocitu patří.Jedna osoba dokáže vyvolat v jiných osobách spontánně a bezděčně stejné reakce, jaké má ona sama, jako kdyby se šířila nějakápodivná infekční nemoc. Důvodům těchto přenosů, označovaných jako „emocionální nákaza“ (odborně nazývaná emotional contagion), se budeme věnovat později. I zde hrají roli zrcadlové neurony.

Projevy zrcadlení se mohou vyskytovat v běžném životě i uúplně obyčejných pohybů. Lidé mají třeba tendenci spontánněnapodobovat pozici nebo pohyby partnera, který sedí proti nim. Lidé, kteří spolu sedí, zejména jsou-li ve vzájemném souladu, častonevědomky zaujmou stejnou polohu, kterou krátce před tím zaujal jejich partner. Nejčastěji můžeme pozorovat, že jeden partnerů bezděčně přehodí nohu přes nohu, pokud to právě udělal také Proč cítím to, co ty

16

druhý z partnerů. Nebo se jeden předkloní, přemýšlivě si podepře

hlavu dlaní, krátce nato udělá přesně totéž i druhý. Podívá-li se

jeden na určitý bod na stropě, druhý bude zpravidla tento pohled

bezděčně opětovat.

V každodenním životě si málokdy všimneme, že pohledyjiných osob, které vážou velkou část naší pozornosti, vyvolávají zvláštní reakce, které se v nás spouštějí bez jakéhokoli uvažování. Výsledkem je, že mezi lidmi, kteří jsou ve vzájemném kontaktu, dochází ve velké míře k jevu, který se odbornýmneurobiologickým termínem označuje jako joint attention (sdílená pozornost). I na tomto fenoménu se podílejí zrcadlové neurony. Jak a proč, to si rovněž řekneme později.

Automaticky vyvolané reakce v podobě zrcadlení nebo imitace mohou být za určitých okolností i nepříjemné, například když si nevyhnutelně musíme zívnout jen proto, že jsme viděli, jak bez zábran zívá někdo jiný. Vědci tyto zdánlivě banální fenoményrozhodně neignorují a věnují se jim ve svých výzkumech. JamesAnderson zjistil, že nakažlivému nutkání zívnout podléhají dokonce i šimpanzi. Na druhé straně zrcadlení také nevědomě využíváme ve svůj prospěch. Již v úvodu jsem zmínil, jak při krmení malých dětí lžičkou sami otvíráme pusu. Děláme to, protože intuitivně správně víme, že se tím zvýší pravděpodobnost, že pak pusinku otevře i dítě. Intuitivní tušení a předpovědi Mimika, pohledy, gesta a chování, které vnímáme u ostatních, mají ještě další vliv, který je přinejmenším stejně významný jako

Projevy emocionální rezonance v každodenním životě: Proč cítím to, co ty

17

emocionální rezonance. Vedou k tomu, že vnitřně víme, jakýmůžeme očekávat další průběh situace. Bez intuitivní jistoty, co bude

bezprostředně následovat po určité situaci, by bylo lidské soužití

téměř nemyslitelné. V každodenním životě jsme odkázáni na to,

že chování, které pozorujeme, nám umožňuje, že intuitivně víme,

co se bude dít dál. Intuitivně vycítit, co můžeme čekat, může být

životně důležité zejména tehdy, když se situace začne ubíratnebezpečným směrem.

Život však naštěstí není pouze nebezpečný. I v příjemnýchsituacích je dobré intuitivně vědět, co se z jejich průběhu dápředovědět o jejich pokračování. Vezměme si standardní situaci, kterou většina z nás zná alespoň z romantických filmů. Dvazamilovaní nejdříve stojí těsně a nehnutě tváří v tvář proti sobě, jeho pohled se zastaví na jejích rtech (nebo její pohled na jeho rtech), i to proběhne většinou spontánně. Ačkoli nemusí padnout anislovo, tento pohled jednoznačně předpovídá, co přijde dál.Schopnost intuitivně rozpoznat, co vypovídá něčí pohled o jehopřáních a úmyslech, hraje významnou roli v jakékoli lidské interakci. V líbací scéně je to každopádně pro osobu, která má být políbena, důvodem k radosti nebo naopak poslední šancí z akce, kteroupohled naznačil, ve zbývající vteřině vycouvat.

Kdybychom neměli schopnost vyvodit z pozorování lidí bezjakéhokoli přemýšlení intuitivní jistotu o jejich úmyslech a dalším průběhu dění, pak bychom se v mezilidských vztazích pohybovali jako slepci. Bez schopnosti intuitivně vycítit očekávané pohyby ostatních bychom bez problémů ve městě neprošli plnou pěšízónou. Na lyžích bychom nedokázali sjet po plné sjezdovce, aniž bychom skončili v nemocnici. Mozek dovedl tento systémrychlého rozpoznávání k dokonalosti. Abychom dokázali z pohybů

Proč cítím to, co ty

18

ostatních lidí intuitivně vyvodit správné závěry, stačí námpodivuhodně málo údajů. Pokusy ukazují, že v naprosté tmě stačí jenněkolik světelných bodů na ramenou, loktech, zápěstích, kyčlích,kolenou a kotnících, abychom poznali, jestli se jedná o pohyby muže

nebo ženy. Nejen to, na základě tohoto minimálního osvětlení

dokáže většina lidí okamžitě identifikovat svého partnera / svou

partnerku nebo jiné důvěrně známé lidi. Především jsme však na

základě těchto minimálních signálů schopni říci, co pozorovaná

osoba, pokud se pohybuje, právě dělá nebo zamýšlí udělat. Bez

zrcadlových neuronů by ani toto nebylo možné.

Intuitivní chápání: Schopnost používat „teorii mysli“

Dojmy z jiných osob nám umožňují předpovědi, které dalekopřesahují to, že tušíme, jak se budou dané osoby pohybovat. Jak to, že

rodiče cítí, že něco není v pořádku, když jim dítě neříká pravdu

nebo když ho něco tíží? Proč jsme schopni vycítit podobnénevyslovené skutečnosti i v partnerském vztahu? Nebo se zeptejme

úplně obecně: Jak to, že dokážeme u ostatních intuitivně vnímat, co se s nimi děje? I beze slov, ano, někdy dokonce navzdory tomu, co nám někdo říká, často velmi dobře poznáme, co mádoopravdy v úmyslu nebo co si přeje. Z těchto příkladů je zřejmé, že lidé žijí ve společném mezilidském významovém prostoru, který nám umožňuje intuitivně chápat pocity, jednání a úmysly ostatních. Novým poznatkem, ke kterému se dospělo v uplynulých letech, je, že neuronálním hardwarem tohoto významového prostoru je systém zrcadlových neuronů. Zůstaneme-li u počítačovéterminologie, tento systém je mimořádně uživatelsky přívětivý. Pracuje

*


Projevy emocionální rezonance v každodenním životě: Proč cítím to, co ty

19

spontánně, a především nezávisle na tom, jestli využívámeana

lytický rozum. Bez ohledu na tento fakt však samozřejmě nadále

zůstává záhodno nad vším vědomě přemýšlet. Analytický rozum

nám však může někdy dokonce bránit v tom, abychom intuitivně

poznali, co je správné. Obojí, intuice i intelekt, nás mohou zmást,

když budeme používat jedno bez druhého. Žádná racionálníana

lýza ovšem neumožňuje chápat druhého člověka empaticky, tedy

s pocitem účasti. Schopnost získávat intuitivní představya jisto

ty přispívající k vzájemné důvěře o pocitech a úmyslech druhého

člověka dnes odborníci označují jako schopnost používat „teorii

mysli“ (theory of mind – TOM).

Jak důležitou roli hrají intuitivně vnímané společné významové

prostory, v nichž se navzájem vnímáme jako lidé, kteří si dokážou

vzájemně porozumět, se ukazuje především tam, kde toto spojení

neexistuje nebo přestalo existovat. Když člověk necítí, že mápů

vod ve stejném významovém prostoru jako ostatní, mohou nastat

problémy. Na druhou stranu se může stát, že společenstvíněja

kého jednotlivce vyloučí ze světa vzájemného porozumění tím,

že dotyčnému odepře přístup ke společnému významovémupro

storu a prostoru emocionální rezonance. Sociální zničení, které

některé přírodní národy praktikují ve formě vúdú, našlo moderní

pokračování ve formě společenské izolace: člověku vyčleněnému

ze skupiny ostatní neodpovídají na pozdrav, nereagují na jeho

gesta, vyhýbají se očnímu kontaktu – neprojevují žádnou formu

zrcadlení. To, že lidé, které postihne takovéto sociální vyloučení,

většinou onemocní, ukazuje, že společný významový prostor patří

mezi životní podmínky nejen z psychologického hlediska, ale je

vnímán i naším tělem, proniká do naší biologie a má vliv nacel

kové zdraví (viz kapitola 7).


Proč cítím to, co ty

20

Rezonance znamená, že se něco rozvibruje nebo rozezní.

Schopnost člověka projevit emocionální porozumění a empatii je

založena na tom, že představy, které nás sociálně spojují, si nejen

vzájemně vyměňujeme, ale v mozku příjemce se mohou rovněž

aktivovat a být vnímatelné. Musí tedy fungovat nějaký systém,

který umí provádět výměnu vnitřních představ a pocitů a kromě

toho dokáže vyměněné představy přimět k tomu, abyv příjem

ci rezonovaly. Vytváří se tedy společný mezilidský významový

prostor, o kterém již byla řeč. Jak se zjistilo,z neurobiologické

ho hlediska umožňuje tyto procesy výměny a rezonance systém

zrcadlových neuronů. V této knize si ukážeme, jak to zrcadlové

neurony dělají.


22222222222

22222222222

22222222222

22222222222

22222222222

22222222222

22222222222

22222222222

22222222222

22222222222

22222222222

22222222222

22222222222

2.

Neurobiologický objev:

co dokážou zrcadlové neurony Proč cítím to, co ty

22

o

bjev zrcadlových neuronů začal u mozkových neuronů,kterými živočichové řídí své jednání. Nacházejí se ve speciální

oblasti mozkové kůry v bezprostřední blízkosti nervových buněk,

které řídí svalové pohyby.

Neurony, které přímo kontrolují svalové akce (pohybové neurony), se

nacházejí v takzvaném motorickém kortexu (kortex = mozková kůra).

Neurony, které mají uložený program celého jednání (neurony jednání),

se nacházejí v takzvaném premotorickém kortexu, který se nacházípřímo před motorickým kortexem. Pro odborníky: Přesné označenípremotorických oblastí, o nichž zde mluvíme, zní u opic F5, u lidí Brodmanova

oblast A44 a A45 (tyto spodní části premotorické mozkové kůry jsou

částečně identické s Brocovou oblastí). Obrázky v této kapitole zachycují jakousi neurobiologickou mapu. Nervové buňky ovládající jednání, my je zde nazýváme neurony jednání (korové premotoneurony), jsou inteligentní. Disponují programy, podle nichž se mohou provádět cílené pohyby. Znají plán celého jednání a mají uložen jak jeho průběh, tak konečný stav, který má jednáním nastat, tedy jeho předpokládanývýsledek. Zcela jinak je to s neurony v jejich bezprostředníblízkosti, které kontrolují svalové pohyby. Tyto nervové buňky, které se nazývají pohybové neurony (korové motorické neurony),přímo ovládají svalstvo, ale inteligence není jejich silnou stránkou. Dělají to, co jim říkají programy neuronů jednání (korových premotoneuronů).

Neurobiologický objev: Co dokážou zrcadlové neurony

23

19

Čelní (frontální) lalok (1)

Motorická kůra (M) leží přímo před centrální brázdou (sulcus

centralis) (3). Přímo před motorickou kůrou leží premotorická kůra.

Přední polovina čelního laloku obsahuje prefrontální kůru, která

kontroluje rozhodování a sociální vědomí.

Temenní (parietální) lalok (2)

Za centrální brázdou leží oblast tělesného vnímání (somatosenzitivní

kůra) (S).

Centrální brázda (3)

Odděluje čelní lalok (1) od temenního (parietálního) laloku (2).

Spánkový (temporální) lalok (4)

Týlní (okcipitální) lalok (5) Proč cítím to, co ty

24

Nervové buňky s programem pro jednání:

asterix a obelix v mozkové kůře

Při realizaci nějaké akce postupuje mozek podobně jakokomiksoví hrdinové Asterix a Obelix. Neurony jednání, inteligentní

nervové buňky premotorické mozkové kůry, které můžemepřirovnat k chytrému Asterixovi, mají plán. Konkrétního provedení

se ujímají pohybové neurony (korové protoneurony) ze sousední

motorické mozkové kůry, které rozkazují svalům, fungují tedy

jako silák Obelix. Výzkumy věnované průběhu jednání ukazují,

že než se pohybové neurony pustí do akce, vyšlou neuronyjednání bioelektrické signály. Časový odstup mezi Asterixovýmplánem a Obelixem realizovanou akcí činí něco mezi 100 a 200milisekund, tedy jednu až dvě desetiny sekundy.

To, že u člověka reagují neurony jednání premotorické mozkové kůry

o 100 až 200 milisekund dříve než pohybové neurony motorickémozkové kůry, bylo zjištěno pomocí magnetoencefalografie. Obelix ovšem nedokáže realizovat úplně všechno, co Asterixenaadne. Stejné je to i s neurony jednání. Pohybové neurony sice nikdy nemohou provést cílenou akci, pokud nedostanou pokyn od neuronů řídících jednání, na druhou stranu ale pokaždé, když jsou aktivní neurony jednání, nemusí bezpodmínečně následovat skutečná aktivita pohybových neuronů. Může zůstat jen u pouhé představy jednání nebo u přemýšlení o jednání. To, co kódujíneurony jednání, může tedy zůstat pouhou myšlenkou. Rovněž však platí, že jednání, o kterém hodně přemýšlíme, má větší šanci na

Neurobiologický objev: Co dokážou zrcadlové neurony

25

realizaci než jednání, které se v podobě myšlenky vůbecnevyskyt

lo. Lze to dokázat i experimentálně. Co z toho vyplývá v oblasti

problematiky svobodné vůle, si ještě vysvětlíme (viz kapitola 11).

objev zrcadlových neuronů

Giacomo Rizzolatti, šéf Fyziologického ústavu univerzityv Par

mě, je sympatický muž, připomínající italskou verzi AlbertaEin

steina, a jeho objevy opravdu stojí za to. Před nějakým časem jsem

měl možnost ho navštívit a silně na mě zapůsobil. Setkal jsem se

s charismatickým člověkem, který věděl, že význam výsledků jeho

výzkumu daleko přesahuje jeho vědní obor. Se svými kolegy se

dlouhodobě věnuje zkoumání, jak mozek řídí plánovánía realiza

ci cíleného jednání (pohybů). Není tedy divu, že zhruba dvacet let

jsou předmětem jeho výzkumu inteligentní neurony jednání typu

Asterix. V osmdesátých letech zahájil výzkum na opicích. Později,

koncem osmdesátých let, svůj výzkum rozšířil i na člověka.Vý

sledky byly u obou druhů stejné. V roce 1996 provedl na opicích

následující pokus: Bezbolestně, tedy pod narkózou, připojil oblast

s neurony jednání k velice citlivým senzorům. Poté, co se zvířata

probudila, dalo se bez poškození neuronů přesně zjistit, kdy a jak

často vysílají své signály. Tímto způsobem bylo možnéidentifiko

vat jednotlivé neurony jednání a určit i specifické akce, na které

reagují. Tyto neurony se aktivovaly vždy tehdy a pouze tehdy, když

opice provedla určitý specifický pohyb.

Ve skupině připojených buněk byl nápadný neuron typuAste

rix (řídící jednání), který se aktivoval vždy tehdy – a pouzeteh

dy – když opice sáhla po arašídu, který ležel na podnosu. Proč cítím to, co ty

26

Pro úplnost dodejme, že tento neuron je samozřejmě vždy spojený

s mnoha dalšími neurony, je součástí malé neuronové sítě. Program

jednání tedy není uložen v jednotlivé buňce, ale v síti, ke které tato

buňka patří. Právě pro tento pohyb (a pro nic jiného) měla buňka plán. Při pouhém pohledu na arašíd nebo při jiném pohybu ruky, tedy bez arašídu, žádná aktivita z buňky nevycházela. Fakt, že tato buňka skutečně kódovala plán jednání, a ne třeba pohled na arašíd,ukázala rafinovanější varianta experimentu: nervová buňka reagovala i tehdy, když musela opice sáhnout po arašídu na podnosuv narosté tmě poté, co jí nejprve arašíd ukázali za světla. Rizzolatti tedy u opic identifikoval neuron jednání, který kódoval plán pro akci „sáhnout po arašídu, který na něčem leží“. Pokaždé, kdyžopice provedla tento úkon, začala akce bioelektrickým signálemnervové buňky. To však ještě není všechno. Vědci vypozorovali něco překvapivého: buňka se aktivovala i tehdy, když opice pozorovala, jak někdo jiný sahá po arašídu na podnosu. Chvíli trvalo, nežpochopili, co to znamená. Jednalo se o neurobiologickou senzaci.

Senzační bylo, že existuje něco jako neurobiologickárezonance. Pozorování jednání, které provádí někdo jiný, aktivovalov pozorovateli, v tomto případě v opici, vlastní neurobiologickýprogram, a sice právě ten program, který by u něj samotného mohl

vést k provedení daného pohybu.

Rezonance (výraz odvozený z latinského slova pro ozvěnu) se původně

zkoumala jako fyzikální jev. Vibrující struny hudebního nástroje mohou

rozvibrovat a tím rozeznět určité jiné struny.

Neurobiologický objev: Co dokážou zrcadlové neurony

27

Nervové buňky, které mohou v těle realizovat určitý program, jsou

ovšem aktivní i tehdy, když jedinec pozoruje nebo jinýmzpůsobem zažívá, jak tento program realizuje jiný jedinec, se označují

jako zrcadlové neurony (mirror neurons).

Zrcadlové neurony se ale neaktivují pouze tím, že někdopozoruje jednání u někoho jiného. Stejný efekt mají i zvuky, které

jsou pro určité jednání typické. Pokud se pokus s opicí a arašídy

provede tak, že arašídy jsou zabalené v papíru, který přirozbalování typicky šustí, stačí k aktivování příslušných neuronů řídících

dané jednání právě tento zvuk. K tomu, aby zareagovalyzrcadlové neurony u člověka, stačí, když slyší, jak se o určitém jednání

mluví. Co z toho vyplývá? Aktivovat zrcadlové neurony v mozku

pozorovatele může nejen pozorování, ale každé vnímání nějakého

pochodu, který probíhá u někoho jiného.

Zrcadlení se dá doložit také u člověka. Používají se k tomu

metody, kterými lze zhotovit řezy mozkem bez zásahu do těla

sledované osoby. Tyto zobrazovací metody umožňují zachytit

nervové buňky, které jsou aktivní v určitém okamžiku, případně

v určité situaci. Nejpoužívanější metodou je funkční magnetická

rezonance.

Vedle funkční magnetické rezonance patří k moderním zobrazovacím

metodám pozitronová emisní tomografie. Účastník experimentu se položí na lehátko a vjede do tubusu přístroje („tunelu“). V něm může být umístěna maláobrazovka a ovládací prvky (například joystick) a testovaná osoba může být akusticky v  kontaktu s  okolním světem prostřednictvím Proč cítím to, co ty

28

mikrofonu a sluchátek. Lze tedy provádět řadu různýchexperimentů. Různé stupně aktivace mozku se následně zobrazíbarevnou škálou.

Metodami, jako je funkční magnetická rezonance, se dádoložit i existence zrcadlení. Lidé, kteří pozorují jednání někoho

jiného, aktivují sítě svých vlastních neuronů jednání. Dochází

u nich k zapojení právě těch buněčných sítí, které by seaktivovaly i v případě, že by testovaná osoba prováděla dané

jednání sama. U lidí lze provádět i některá další pozorování, která u opicnejsou možná, protože opice nerozumí našim pokynům. Neurony řídící naše jednání jsou aktivní nejen tehdy, když pozorujeme příslušné jednání u někoho jiného. Zapojují se i tehdy, když se testované osobě řekne, aby si ono jednání představila. Nejsilněji ovšem reagují, když člověka požádáme, aby pozorované jednání simultánně imitoval. Zrcadlové neurony premotorického systému řídícího lidské jednání se nacházejí v mozkové oblasti, v níž leží i neuronální sítě, které umožňují tvorbu řeči. Je snad řeč složená z představ o programech jednání? Zrcadlové neurony: Simulátory toho, co dělají ostatní Jednání vnímané u ostatních lidí nevyhnutelně zapojuje zrcadlové neurony pozorovatele. Ty aktivují v jeho mozku vlastnímotorické schéma, které je stejné jako schéma, jež by zodpovídalo za to,

Neurobiologický objev: Co dokážou zrcadlové neurony

29

kdyby člověk prováděl pozorované jednání sám. Zrcadlenípro

bíhá simultánně, bezděčně, nepřemýšlíme o něm. Pozorovatel si

z vnímaného jednání vytváří vnitřní neuronální kopii, jako kdyby

jednání prováděl sám. Jestli ho provede skutečně, je na něm.Roz

hodně ovšem nedokáže zabránit tomu, že jeho rezonujícízrca

dlové neurony přenesou program jednání, který je v nich uložen,

do jeho vnitřních představ. Což znamená, že to, co pozoruje, se

v reálném čase přehrává na jeho vlastní neurobiologickéklaviatu

ře. Pozorování tedy v člověku vyvolává určitý druh vnitřnísimu

lace. Je to podobné jako na leteckém simulátoru: všechno vypadá

jako při letu, máme dokonce i závrať při letu střemhlav, jen ve

skutečnosti nikam neletíme.

Letecký simulátor nám pomůže vysvětlit ještě jednu věc.Fun

gování systému zrcadlových neuronů se dá znázornit nanásledu

jícím příkladu: Skutečný pilot krouží v malé výšce ve vrtulníku.

Všechny manévry, které se strojem provádí, se v reálném časepře

nášejí do leteckého simulátoru na zemi, v němž se nachází„po

zorovatel“. Jeho „pozorování“ spočívá v tom, že pilotův letproží

vá jako simulovaný program. Stejně jako pozorovatel, který sedí

v leteckém simulátoru, má i zcela běžný pozorovatel, který vnímá

jednání jiného člověka, následující zkušenost: Tím, že to, copo

zoruje, nevědomě prožívá v podobě svého vnitřního simulačního

programu, chápe, a sice spontánně a bez přemýšlení, co ten druhý

dělá. Protože toto chápání zahrnuje vnitřní perspektivujednají

cího, má zcela jinou dimenzi, než jakou může poskytnoutrozu

mová nebo matematická analýza pozorovaného jednání. To, co

spustí v pozorovateli zrcadlové neurony, je zrcadlovým odrazem

toho, co někdo druhý dělá. Vnímání jiného člověka sesamozřej

mě na pouhou vnitřní simulaci neomezuje, ale určitě tentodůle

žitý aspekt zahrnuje. Proč cítím to, co ty

30

Zůstaňme ještě u příkladu leteckého simulátoru: „Pozorovatel“ sedící

v simulátoru vidí, jak se letadlo skutečného pilota blíží k hoře. Protože

situaci prožívá ve své vnitřní perspektivě, spontánně a intuitivně chápe,

proč pilot s letadlem například náhle vzlétne nebo zatočí, přiblíží-li se

k vrcholu hory. Toto pochopení je přímější a spontánnější nežpochopení, které by bylo možné na základě analytického vyhodnocení nebomatematického výpočtu. Samozřejmě však nelze jedno nahradit druhým. Zrcadlové neurony a intuice Abychom mohli alespoň částečně bez problémů vzájemněfungovat v každodenním životě, musí být neustále, v každém okamžiku dne, splněna celá řada předpokladů. Většinu z těchto předpokladů považujeme za naprostou samozřejmost, plně se na ně spoléháme. Přitom samozřejmé rozhodně nejsou. Jedná se o nereflektujícíjistoty, o to, co odborníci označují jako implicitní předpoklady.Jistota, bez které by se nám nežilo příjemně, spočívá v tom, že lidé, kteří nás právě obklopují, se budou v příštích okamžicích chovat alespoň trochu předvídatelně, to znamená v rámci námiočekávaného spektra chování. Týká se to nejen banálních motorických procesů, jako třeba toho, kudy někdo půjde po rušné pěší zóně nebo kudy pojede po přeplněné sjezdovce, ale předevšímočekávatelného chování ostatních osob. Neobjeví-li se nějakýmimořádný podnět, určitě nezačneme na recepci nebo na párty vědomě přemýšlet o tom, jestli pro nás daná situace je nebo neníbezpečná. V situaci se ovšem orientujeme, aniž si to uvědomujeme, a sice tak, abychom implicitně zjistili, zda můžeme od přítomnýchočekávat pokojný průběh akce. A ne vždy se naše očekávání naplní.

Neurobiologický objev: Co dokážou zrcadlové neurony

31

Tuto automaticky probíhající orientaci řídí rovněž automaticky pracující,

převážně optický systém, kterým interpretujeme různé projevy řeči těla

u ostatních lidí (viz konec této kapitoly). Všichni známe situace, kdy v nás osoba, která v dané chvíli nedělá nic špatného, vyvolává nepříjemný pocit, že by se mohlo stát něco nebezpečného. Jak moc jsme na implicitních jistotách závislí, si uvědomíme, až když pocit jistoty ztratíme. Díky zrcadlení jsou pro nás situace předvídatelnější, a to v dobrém i špatném. Vytváří pocit, který nazýváme intuice a který nám dává tušit, co by mohlo

nastat. To, co intuice tuší, není náhodné. Je to do určité míryspeciální mírnější forma implicitní jistoty, jakýsi sedmý smysl.

Intuice se nedostaví vždy, ztratíme-li implicitní jistotu. Když pro nás

situace přestane být předvídatelná a intuice nám nepomáhá,následuje prudká neurobiologická stresová reakce spojená se silným pocitem

strachu. Nyní vyvstávají dvě otázky. Za prvé: Jaké signály vyvolávajív pozorovateli ne ledajaké, ale zcela určité implicitní jistoty nebointuice? Jak funguje systém, který tyto signály přijímáa interpretuje? A za druhé: Jak lze vysvětlit, že se implicitní jistota, stejně jako intuice, neomezuje jen na to, co se aktuálně děje, ale také, a často s vysokou pravděpodobností, umožňuje, abychom předvídalidalší průběh?

První otázku prozatím ponecháme stranou a budeme senejrve věnovat otázce druhé. Neurobiologický mechanismus, který


Proč cítím to, co ty

32

nám dává schopnost, že vycházíme-li z určité aktuální situace,

dokážeme spontánně a intuitivně předvídat její pravděpodobný další průběh, byl objasněn vskutku rafinovaným experimentem, který vymyslela Maria Alessandra Umiltà, mladá spolupracovnice Giacoma Rizzolattiho. Nadále pracovala s opicemi, u nichž byly v předchozích pokusech identifikovány neurony řídící jednání. Jednalo se o neurony, v nichž byl uložen program vždy pro zcela konkrétní akci (jak jsme již zmínili dříve, program není přesně vzato uložen jen v této jediné buňce, ale v celém okruhu buněk, ke kterému tato buňka patří). U jednoho ze zvířat byl, jak jsme již popsali, nalezen neuron řídící jednání, který se aktivoval vždytehdy a pouze tehdy, když zvíře sáhlo po ořechu ležícím na podnosu.

Že se jedná o zrcadlový neuron, vyplynulo z toho, že byl spontánně

aktivní i tehdy, když opice pouze pozorovala, jak po ořechu sahá

v laboratoři někdo jiný. Umiltà experiment zopakovala, alezměnila jednu podstatnou podmínku. Na počátku pokusu sice opici

nechala, aby se na ořech krátce podívala, pak jí ale výhled omezila

tím, že před ořech a podnos postavila desku. Když se nyní objevil

někdo, kdo ze strany sahal po ořechu, viděla opice jen to, jak ruka

této osoby ihned poté, co se objevila v zorném poli opice, mizí za

dělicí deskou (tento druh experimentu získal odborné označení

hidden condition). Samotné sáhnutí po ořechu tedy opiceneviděla. Avšak vnímání krátké počáteční sekvence této činnostistačilo neuronu jednání opice k tomu, aby „věděla“, co se odehrává.

Zareagoval tedy zrcadlový neuron, v němž byl uložen program

pro celou činnost „sahání po ořechu“, přestože měl informace jen

o části této činnosti. Tento experiment vysvětlil mnohé, co vědci

do té doby – zejména v oblasti intuice – vysvětlit neuměli.

Neurobiologický objev: Co dokážou zrcadlové neurony

33

Popsaný experiment je natolik významný, že byl publikován v prestižním

časopise Neuron. Maria Alessandra Umiltà pro svou studii zvolila provědeckou práci neobvyklý, ale výstižný název: „I know what you are doing“

(„Vím, co děláš“).

Krátký vjem, někdy jen cosi jako momentka, stačí, abychom začali

intuitivně tušit, co se právě děje a na co se máme připravit.Důvodem je, že pozorování části činnosti někoho jiného stačí, aby

se u pozorovatele aktivovaly příslušné zrcadlové neurony, které

ovšem „znají“ celou činnost. To, co Umiltà objevila u šikovných

opiček, se objevuje i u lidí. A neplatí to pouze pro motorickéčinnosti, ale rovněž, jak si ještě ukážeme později, pro pocitya vnímání. I když vnímáme jen část nějaké události, zrcadlové neurony

způsobí, že se v mozku, a tedy i v psychice pozorovatelespontánně a bez vědomého přičinění objeví událost celá. Vnímání krátké

části události může stačit k tomu, abychom již před dokončením

intuitivně věděli, jak pozorovaná činnost dopadne.

Zrcadlové neurony tedy tím, že rezonují a  jednání v  mysli

napodobují, nám nejen umožňují, abychom ho spontánně

chápali. Zrcadlové neurony mohou pozorované části nějaké

události doplnit tak, že tušíme, jak pravděpodobně dopadne

celá událost. Programy, které jsou v sítích zrcadlových neuronů uložené, nejsou nahodilé, jedná se o typické události, které vycházejí z veškerých Proč cítím to, co ty

34

dosavadních zkušeností daného jedince a z paměťovýchmechanismů mozku. Vzhledem k tomu, že tyto události odpovídají

zkušenostem všech členů určitého sociálního společenství, tvoří

neurony jednání společný intersubjektivní významový prostor

jednání (viz kapitola 7).

Intuitivní tušení mohou u člověka nastat, aniž by se dostala do jeho vědomí. Například máme jen nepříjemný pocit, ale nevíme proč. Mimo jiné to vyplývá z toho, že se může jednato subliminální, tedy vědomě neregistrované vnímání, které aktivuje naše zrcadlové neurony. Schopnost vycítit, co udělají ostatní, ovšem není u všech lidí stejná.

Jak může být důležité intuitivně chápat pohyby ostatních, se ukazuje například u kolektivních sportů. Ve fotbale se neustále objevují týmy, které mají jen velmi málo špičkových hráčů,a přesto dokážou porazit tým plný hvězd. Jejich tajemstvím je, že jsou všichni sehraní a intuitivně vědí, kam poběží ostatní spoluhráči a kam budou přihrávat. Geniální trenéři, jako byl napříkladVolker Finke, patřili k prvním, kdo na to počátkem devadesátých let – intuitivně – přišli. Týmu, kde hráči nevědí, jaké pohyby od sebe mohou vzájemně očekávat, ani hvězdy nepomůžou.

Vysvětlit se tak dá i mnohé z toho, co se připisuje tajemným telepatickým schopnostem. Lidé, kteří jsou úzce emocionálně spojení, vědí, kam „poběží“ jejich blízcí. Proto i když se námimilovaný člověk nachází na vzdáleném místě, mozek nás zásobuje intuitivním tušením o tom, co by právě asi mohl dělat. A proč by se nemohlo stát, že bychom se s událostmi, které se odehrávají v našich představách, jednou „trefili“, to znamená, že bychom si zrcadlově v sobě přehrávali právě to, co dotyčný nepřítomný dělá nebo cítí doopravdy?

Neurobiologický objev: Co dokážou zrcadlové neurony

35

Intuice a rozum

Schopnost intuitivního chápání, dárek našich zrcadlovýchneuronů, nás v žádném případě nechrání před omyly. Vnímáníněkterých událostí může prostřednictvím neurobiologického systému

zrcadlení vést k aktivování programů, které sice zprvu pro mozek

vypadají jako příhodné pokračování pozorovaného dění, aleposléze se ukáže, že to byl omyl. Důvodem je, že mnohé všedníudálosti jsou víceznačné a mohou mít různá pokračování. Při odlišné

interpretaci hrají nikoli nepodstatnou roli předchozí individuální

zkušenosti. Pokud někdo například opakovaně zažil, že přátelsky

se tvářící lidé se náhle nečekaně projevili z horší stránky, bude na

přátelsky vypadajícího člověka svými zrcadlovými neuronyreagovat jinak než ostatní. Když se někomu častokrát stalo, že slibná

výchozí situace nakonec skončila zklamáním, ocitne se to jako

typická událost i v jeho neurobiologických programech.

Tyto jednostranné způsoby interpretace mohou být tak výrazné, žedotyčného silně omezují v běžném životě, škodí jeho mezilidským vztahům

a mohou vést k tomu, že onemocní. Psychoterapie může pomoci najít

problém a začít s hledáním nových zkušeností, které přinesou posléze

i nové neurobiologické programy (viz kapitola 9). Jednostranná interpretační schémata, která vznikla na základěurčitých předchozích zkušeností, ovšem nejsou jediným důvodem, proč nás může intuice mýlit. Bohužel není chráněna ani před záměrným klamáním. Tam, kde selže, nám může a musípomoci rozum. Kritické přemýšlení o tom, co prožíváme u ostatních

Toto je pouze náhled elektronické knihy. Zakoupení její plné

verze je možné v elektronickém obchodě společnosti eReading.



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist