načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Proč cítím to, co ty -- Intuitivní komunikace a tajemství zrcadlových neuronů - Joachim Bauer

-6%
sleva

Elektronická kniha: Proč cítím to, co ty -- Intuitivní komunikace a tajemství zrcadlových neuronů
Autor:

Proč dovedeme intuitivně chápat a cítit, co cítí ostatní? Proč je nám někdo ihned sympatický a někdo ne? První kniha o zrcadlových neuronech, které byly objeveny teprve nedávno a jsou ...
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  212 Kč 199
+
-
6,6
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9% 100%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Zabezpečení proti tisku: ano
Médium: e-book
Počet stran: 176
Rozměr: 21 cm
Úprava: tran
Vydání: První vydání
Spolupracovali: překlad Iva Michňová
Jazyk: česky
Téma: zrcadlové neurony
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-247-5737-7
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Proč dovedeme intuitivně chápat a cítit, co cítí ostatní? Proč je nám někdo ihned sympatický a někdo ne? První kniha o zrcadlových neuronech, které byly objeveny teprve nedávno a jsou základem našeho EQ, čtivě vysvětluje, jak fungují a co z nich plyne pro výchovu, učení, lásku i běžnou komunikaci. (intuitivní komunikace a tajemství zrcadlových neuronů)

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Joachim Bauer - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky
Proč cítím to, co ty Intuitivní komunikace a tajemství zrcadlových neuronů JoachIm Bauer Proč cítím to, co ty Intuitivní komunikace a tajemství zrcadlových neuronů JoachIm Bauer Grada Publishing Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího písemného souhlasu nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno. Joachim Bauer Proč cítím to, co ty Intuitivní komunikace a tajemství zrcadlových neuronů Přeloženo z německého originálu knihy Joachima Bauera Wa r u m ich fühle, was du fühlst: Intuitive Kommunikation und das Geheimnis der Spiegelneurone, vydaného nakladatelstvím Hoffmann und Campe Verlag, Hamburk, Německo, 2005. Copyright © 2005 by Hoffmann und Campe Verlag, Hamburg All rights reserved Vydala Grada Publishing, a.s. U Průhonu 22, 170 00 Praha 7 tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400 www.grada.cz jako svou 6064. publikaci Překlad Iva Michňová Odpovědná redaktorka Mgr. Dana Pokorná Grafická úprava a sazba Eva Hradiláková Návrh a zpracování obálky na motiv originálu Eva Hradiláková Počet stran 176 První vydání, Praha 2016 Vytištěno v České republice Czech Edition © Grada Publishing, a.s., 2016 Cover Photo © fotobanka Allphoto ISBN 978-80-247-5904-3 (ePub) ISBN 978-80-247-5903-6 (pdf ) ISBN 978-80-247-5737-7 (print) Obsah o autorovi ............................................................................................................................ 8 Předmluva ........................................................................................................................... 9 1. Projevy emocionální rezonance v každodenním životě: Proč cítím to, co ty ............................................................................................... 11 Spontánní reakce jako předmět laboratorního výzkumu ........................... 13 Nálady, pocity a držení těla: Pozor, nebezpečí nákazy! ................................ 15 Intuitivní tušení a předpovědi ................................................................................ 16 Intuitivní chápání: Schopnost používat „teorii mysli“ ................................... 18 2. Neurobiologický objev: co dokážou zrcadlové neurony ......... 21 Nervové buňky s programem pro jednání: Asterix a Obelix v mozkové kůře ...................................................................................................... 24 Objev zrcadlových neuronů .................................................................................... 25 Zrcadlové neurony: Simulátory toho, co dělají ostatní ................................ 28 Zrcadlové neurony a intuice ................................................................................... 30 Intuice a rozum ............................................................................................................. 35 Zrcadlové neurony při stresu a ve strachu ........................................................ 36 Ovlivňují zrcadlové neurony naše chování? ..................................................... 37 Lidé cítí, zatímco jednají ........................................................................................... 41 Zrcadlové neurony fyzického vnímání: Cítím, co cítíš ................................... 44 Zrcadlové neurony bolesti, soucitu a empatie ................................................ 46 Tajemství sympatického vyzařování .................................................................... 48 Schopnost představit si, co si myslí druzí („teorie mysli“) ........................... 49 Pozorování druhých lidí: Optické zpracování pro systém zrcadlových neuronů ..................................................................................................................... 52 Proč pozorujeme, co pozorují ostatní: Zrcadlové neurony optického systému interpretace ........................................................................................... 53 3. Jak zrcadlí neurony dítěte a problém autismu ................................ 57 „Use it or lose it“: Zrcadlové neurony kojence se musí zaučit ................... 58 Základ emoční inteligence: Pocit intuitivního porozumění ze strany ostatních ................................................................................................................... 61 Význam dětské hry pro rozvoj systému zrcadlových neuronů ................. 63 Co poskytují systémy zrcadlových neuronů: Jistotu v podobě orientace a rozpoznávání významných signálů ........................................ 66 Od prožitých zkušeností k vnitřním pracovním modelům: Vznik vnitřních schémat prožívání a chování ............................................. 67 Schopnost emocionální rezonance ...................................................................... 68 Když není emocionální rezonance možná: Problém autismu ................... 70 4. Zrcadlové neurony a původ řeči ................................................................ 73 Řeč jako transportér představ o jednání ............................................................ 74 Na začátku hlásky a pohyb, pak řeč a jednání: Vývoj řeči u dětí ............... 76 Pravorukost a „levomluvnost“ ................................................................................. 77 K intuitivnímu chápání není řeč třeba, ale bez pochopení řeč není ....... 79 I v řeči tvoří představy jednání a pocity spojenou jednotku ...................... 81 5. Tvůj obraz ve mně, můj obraz v tobě: Zrcadlení a identita ... 83 Jak mozek rozlišuje mezi „já“ a ostatními? ......................................................... 87 Proč neděláme jen to, co vidíme u ostatních ................................................... 90 6. Zrcadlení s vášní: Flirt a láska ..................................................................... 93 „Flirt je převážně otázkou správného načasování“ ........................................ 94 Jak se zamilovaní navzájem vidí ............................................................................ 97 Změny v lásce a porušení rovnováhy .................................................................. 98 Když láska končívá .................................................................................................... 100 7. Intersubjektivní významový prostor: Sociální společenství a sociální smrt .................................................. 103 Sdílené intersubjektivní pole sociálního společenství ............................... 104 Experimentální izolace (mobbing) ..................................................................... 105 Následky chybějícího zrcadlení: Biologická destrukce způsobená sociální izolací ....................................................................................................... 107 Zrcadlové neurony jako systém sociální orientace ...................................... 110 Zrcadlení se ve tváři druhého: Intersubjektivita a etika ............................. 112 8. Prostředí pro mladé a šance školy ......................................................... 115 Význam mezilidských vztahů ................................................................................ 116 Nadbytek podnětů, modely násilí a systém dětského zrcadlení ............ 118 Neurobiologické poznatky pro školu ................................................................ 120 Systémy zrcadlových neuronů a rozvoj emoční inteligence ................... 122 9. Zrcadlové neurony v medicíně a psychoterapii .......................... 125 Nevyslovené postoje a očekávání mezi lékařem a pacientem ................ 126 Rezonance jako metoda psychoterapie ........................................................... 129 Zrcadlení jako předmět a obsah psychoterapie ........................................... 133 Postupy podobající se psychoterapii ................................................................. 135 Všechno, co se zrcadlí, nemusí být dobré a neškodné ............................... 136 Cílené terapie zrcadlením v neurobiologii a psychosomatické medicíně ....................................................................................................................... 138 10. Každodenní vztahy a všední život: co se můžeme naučit od zrcadlových neuronů ................................................................................ 141 Výhody a nevýhody intuice ................................................................................... 142 Projevy zrcadlení na pracovišti a v rodině ....................................................... 144 Svůdný potenciál prostorů sociální rezonance a zachování osobní identity ..................................................................................................................... 145 Vnímání krásna: Mozek není žádná popelnice .............................................. 147 11. Geny, mozek a otázka svobodné vůle ................................................ 149 I geny reagují na signály ......................................................................................... 151 Neurobiologický formát pro společné, sociálně spojující programy jednání ..................................................................................................................... 153 Terén svobodné vůle ................................................................................................ 154 Svobodná vůle jako výsledek procesu sebeorganizace ............................. 155 12. Zrcadlení jako ústřední myšlenka evoluce ...................................... 159 Společný neurobiologický významový prostor ............................................ 160 Tělo jako základ mentálních operací ................................................................. 161 Survival of the fittes nebo survival of resonance .......................................... 163 Zrcadlení: něco jako gravitační zákon živých systémů ............................... 166 Literatura .......................................................................................................................... 159 8 O autorovi Joachim Bauer se narodil v roce 1951 a pracuje jako internista, psychiatr a odborník na psycho - terapeutickou medicínu na univerzitní klinice ve Freiburgu. Od roku 1992 je profesorem v oboru psychoneuroimunologie. V roce 1996 byl za svůj výzkum oceněn cenou Německé společnosti pro biologickou psychiatrii. Vedle řady odborných článků vydal v roce 2002 knihu Paměť těla: Jak řídí vztahy a životní styl naše geny. 9 Předmluva Péčí nakladatelství Grada Publishing se dostává k českému čtená - ři kniha předního německého odborníka na psychosomatickou medicínu prof. Joachima Bauera. Kniha je zaměřena na problematiku tzv. zrcadlových neuronů a jejich význam pro vysvětlení fenoménu emocionální rezonance, intuice a spontánního porozumění mezi lidmi. Od roku 1992 italský neurofyziolog Giacomo Rizzolatti se svými spolupracovníky publikovali řadu významných studií, ve kterých popisují neurony uložené v mozkové kůře opice, jež se aktivují výlučně při provedení určitého pohybu. Podskupina těchto neuronů se však aktivovala i v situaci, kdy opice pouze pozorovala, že tento pohyb provádí někdo jiný, nebo kdy byl slyšet charakteristický zvuk, který tento pohyb provázel. Takové neurony Rizzolatti nazval zrcadlovými neurony. Existence zrcadlových neuronů, jejichž aktivita se označuje jako zrcadlení nebo také simulace, byla nepřímo prokázána i v lidském mozku pomocí funkční magnetické rezonance, ale v současné době i přímo prostřednictvím měření u bdělých pacientů při operaci mozku. Autor knihy dále objasňuje, jak se fenomén zrcadlení uplatňuje na procesu intuice a intuitivního chování, na vytváření pocitu soucitu a empatie a na dalších aspektech lidského chování, včetně chování sociálního, i při emoční mezilidské komunikaci. Tyto Proč cítím to, co ty 10 neurony se podle Bauera významně podílejí i na formování ko - jenecké a dětské psychiky a na vývoji řeči. Koncept zrcadlových neuronů je dále rozvíjen a v současnosti je zřejmé, že zrcadlové neurony jsou součástí okruhů nebo neuronálních sítí funkčně rozlišených elementů. I když některé interpretace funkčního uplatnění zrcadlových neuronů mají zatím charakter konceptu a v budoucnu je bude třeba exaktně prokázat, otevírá práce prof. Bauera nové perspektivy při studiu lidského chování a vyplňuje mezeru mezi experimentální neurofyziologií a lidskou psychologií. Jsme přesvědčeni, že tato originální kniha zaujme řadu zvídavých čtenářů, získá nové příznivce neurovědních oborů a přispěje ke změně myšlení v tak významné oblasti lidské psychologie. Prof. MUDr. Rastislav Druga, DrSc. český lékař – anatom a pedagog, vedoucí Anatomického ústavu 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze 11111111111 11111111111 11111111111 11111111111 11111111111 11111111111 11111111111 11111111111 11111111111 11111111111 11111111111 11111111111 11111111111 1. Projevy emocionální rezonance v každodenním životě: Proč cítím to, co ty Proč cítím to, co ty 12 V ětšinou se to stává ještě před tím, než o tom stihneme začít přemýšlet: třeba bezděčně opětujeme milý úsměv. Jsou věci, které dokážou člověka odzbrojit rychleji než jakékoli brutální ná - silí. Běžný život je plný spontánních projevů emocionální rezonance (tedy odezvy na stavy nebo myšlenky jiných osob). Proč je smích nakažlivý? Proč zívneme, když zívne někdo jiný? A proč vlastně dospělí spontánně otvírají pusu, když lžičkou krmí malé dítě? Proč lidé při rozhovoru bezděčně sedí v podobné poloze jako člověk, s nímž mluví? Co je podstatou zvláštní tendence druhu Homo sapiens sapiens, že se umí nastavit na emocionální nebo fyzický stav jiného člověka? Projevy emocionální rezonance, jako je intuitivní přenos pocitů nebo gest, nehrají roli pouze v soukromém životě. V politice a ekonomice slouží jako prostředky k ovlivňování ostatních. V rámci chování manažerů mohou být rozhodujícím faktorem úspěchu či neúspěchu. Přestože emocionální rezonance a intuice mají nedozírný význam pro naše žití a soužití, mnohým z nás znějí tyto pojmy poněkud podezřele. Nejedná se o pouhou iluzi, ezoteriku, zkrátka nevědecké fenomény? Objev zrcadlových neuronů náhle umožnil pochopit tyto jevy z neurobiologického hlediska. A ukazuje se, že v medicíně jsou zrcadlení a rezonance jedním z nejúčinnějších prostředků léčby, v psychoterapii jsou podstatným základem terapeutického procesu. Nejen to, bez zrcadlových neuronů by neexistovala intuice a empatie. Nebylo by možné spontánní porozumění mezi lidmi a bylo by nemyslitelné to, čemu říkáme důvěra. Ale proč? Proč cítím to, co ty? Vysvětlení poznatků z této oblasti a nastínění důsledků, které z nich vyplývají, je věnována tato kniha. Projevy emocionální rezonance v každodenním životě: Proč cítím to, co ty 13 Spontánní reakce jako předmět laboratorního výzkumu Zpět k úsměvu, o kterém jsme se zmiňovali před chvílí. Může nás nejen přimět, abychom se také usmáli, ale může nám spontánně a zdánlivě bezdůvodně zlepšit náladu, někdy nám dokonce třeba zachrání celý den. Samozřejmě tomu nejsme vždy nakloněni, ze - jména v případě, že krátce předtím bylo naše rozpoložení přesně opačné. Některým lidem ovšem cit pro spontánní bezděčné opětování nálady jiného člověka jednoznačně chybí. Tito lidé by proto úsměv kolemjdoucího nikdy neopětovali. Mohou u nich hrát roli psychické poruchy (viz kapitola 3 a 9). Nás zde ovšem zajímá velká většina těch, kterým se stává, že spontánně zopakují gesta někoho jiného, ještě než o tom začnou přemýšlet. Vědci zkoumali existenci bezděčných, nevědomých projevů imitace a emocionální rezonance již před objevem zrcadlových neuronů. Badatelé, například Ulf Dimberg z univerzity ve švédské Uppsale, ukazovali pokusným osobám portréty různých lidí. Pokusná osoba byla požádána, aby zůstala pokud možno neutrální a nehnula brvou. Každý snímek byl zobrazen po dobu pěti set milisekund, tedy přesně polovinu sekundy. Mezi jednotlivými snímky byla krátká mezera. Pokusné osoby byly napojeny na elektrody, které zaznamenávaly aktivitu obličejových svalů. Vědce zajímaly nepatrné pohyby dvou svalů, a to na jedné straně svalu, který zvedá koutky úst při smíchu, a říká se mu proto sval smíchu (musculus zygomaticus major), a na druhé straně svalu nad obočím, jehož kontrakcí vznikají vrásky (musculus corrugator supercilii). Přehlídka fotografií začíná. Nejdříve mají všechny obličeje neut rální výraz, a pro pokusnou osobu tedy není těžké dodržovat instrukce, které dostala – zachovat neutrální, nezúčastněný výraz. Proč cítím to, co ty 14 Najednou se na jednom z portrétů objeví úsměv. Přestože byla fotografie vidět jen pět set milisekund a ihned zase následovaly portréty obličejů s neutrálním výrazem, měřicí přístroj prozradil, co se stalo. Pokusná osoba krátce ztratila kontrolu nad svým ob - ličejem a usmála se. Když se akce o několik minut později zopakovala, tentokrát s mrzutým obličejem, opět se vloudila chybička. Přestože se pokusná osoba snažila zůstat neutrální, na nepatrný okamžik zareagoval sval vytvářející vrásky na čele. Experiment ukazuje, že tendence zrcadlit emocionální výraz jiného člověka se snadno dokáže vymanit naší vědomé kontrole. Je to ovšem ještě složitější: emocionální rezonance může nastat i tehdy, když to, na co reagujeme, vůbec vědomě nevnímáme. Pak dokonce někdy funguje ještě lépe. Ukázalo se to ve výše zmiňovaném pokusu v okamžiku, kdy se fotografie usmívajícího člověka objevila tak krátce, že si pokusná osoba vůbec vědomě nevšimla, co viděla. Metoda, při níž se člověku ukáže nějaký obrázek na tak krátkou dobu (přibližně 40 milisekund), že ho nemůže vědomě vnímat, ale mozek jej přesto nevědomě zaznamenává, se nazývá „subliminální stimulace“. Protože je takto možné ovlivnit člověka bez jeho vědomí, je tento postup zakázán v reklamě. Příroda a naše běžná každodenní realita ovšem zákazy tohoto druhu nedodržuje. Nevědomě přijímané vjemy zde hrají velmi důležitou roli. Lidská psychika a její neurobiologický nástroj, mozek, přijímají denně nespočet údajů a podnětů a obcházejí přitom naše vědomí. Emocionální rezonance znamená, že tyto vjemy, bez ohledu na to, zda jsou vědomé nebo nevědomé, si nejen ukládáme, ale mohou v nás spustit i různé reakce, přimět nás konat nebo iniciovat psychické a fyzické změny. Způsobují to fenomenální schopnosti zrcadlových neuronů. Projevy emocionální rezonance v každodenním životě: Proč cítím to, co ty 15 Nálady, pocity a držení těla: Pozor, nebezpečí nákazy! Ze člověka na člověka se může přenášet nejen mimický výraz, ale i s ním spojené pocity. Projevy přenosu pocitů jsou nám nato - lik známé, že je předpokládáme jako samozřejmost. Zarazíme se až tehdy, když si je uvědomíme proto, že je třeba nepozorujeme u člověka, který neumí projevit svou účast. Lidé reagují, jako kdyby sami cítili bolest, když prožívají bolest jiné osoby. Bezděčně zkřiví obličej, když člověk vedle nich vypráví o nějaké bolestivé lékařské proceduře, třeba strhávání nehtu. Přenosy tohoto druhu mají i zábavnou podobu, například když diváci při boxu spontánně vyskakují ze sedadel a vlastní pěstí rozdávají rány, jak to vidí nebo by chtěli vidět u svého hrdiny. Všude, kde jsou lidé spolu, se s železnou pravidelností stává, že se emocionálně vžívají do nálady a situace, ve které se nacházejí ostatní, a také to projevují různými formami řeči těla, většinou tím, že nevědomě napodobují chování, které k danému pocitu patří. Jedna osoba dokáže vyvolat v jiných osobách spontánně a bezděčně stejné reakce, jaké má ona sama, jako kdyby se šířila nějaká podivná infekční nemoc. Důvodům těchto přenosů, označovaných jako „emocionální nákaza“ (odborně nazývaná emotional contagion), se budeme věnovat později. I zde hrají roli zrcadlové neurony. Projevy zrcadlení se mohou vyskytovat v běžném životě i u úplně obyčejných pohybů. Lidé mají třeba tendenci spontánně napodobovat pozici nebo pohyby partnera, který sedí proti nim. Lidé, kteří spolu sedí, zejména jsou-li ve vzájemném souladu, často nevědomky zaujmou stejnou polohu, kterou krátce před tím zaujal jejich partner. Nejčastěji můžeme pozorovat, že jeden partnerů bezděčně přehodí nohu přes nohu, pokud to právě udělal také Proč cítím to, co ty 16 druhý z partnerů. Nebo se jeden předkloní, přemýšlivě si podepře hlavu dlaní, krátce nato udělá přesně totéž i druhý. Podívá-li se jeden na určitý bod na stropě, druhý bude zpravidla tento pohled bezděčně opětovat. V každodenním životě si málokdy všimneme, že pohledy ji - ných osob, které vážou velkou část naší pozornosti, vyvolávají zvláštní reakce, které se v nás spouštějí bez jakéhokoli uvažování. Výsledkem je, že mezi lidmi, kteří jsou ve vzájemném kontaktu, dochází ve velké míře k jevu, který se odborným neurobiologickým termínem označuje jako joint attention (sdílená pozornost). I na tomto fenoménu se podílejí zrcadlové neurony. Jak a proč, to si rovněž řekneme později. Automaticky vyvolané reakce v podobě zrcadlení nebo imitace mohou být za určitých okolností i nepříjemné, například když si nevyhnutelně musíme zívnout jen proto, že jsme viděli, jak bez zábran zívá někdo jiný. Vědci tyto zdánlivě banální fenomény rozhodně neignorují a věnují se jim ve svých výzkumech. James Anderson zjistil, že nakažlivému nutkání zívnout podléhají dokonce i šimpanzi. Na druhé straně zrcadlení také nevědomě využíváme ve svůj prospěch. Již v úvodu jsem zmínil, jak při krmení malých dětí lžičkou sami otvíráme pusu. Děláme to, protože intuitivně správně víme, že se tím zvýší pravděpodobnost, že pak pusinku otevře i dítě. Intuitivní tušení a předpovědi Mimika, pohledy, gesta a chování, které vnímáme u ostatních, mají ještě další vliv, který je přinejmenším stejně významný jako Projevy emocionální rezonance v každodenním životě: Proč cítím to, co ty 17 emocionální rezonance. Vedou k tomu, že vnitřně víme, jaký mů - žeme očekávat další průběh situace. Bez intuitivní jistoty, co bude bezprostředně následovat po určité situaci, by bylo lidské soužití téměř nemyslitelné. V každodenním životě jsme odkázáni na to, že chování, které pozorujeme, nám umožňuje, že intuitivně víme, co se bude dít dál. Intuitivně vycítit, co můžeme čekat, může být životně důležité zejména tehdy, když se situace začne ubírat nebezpečným směrem. Život však naštěstí není pouze nebezpečný. I v příjemných situacích je dobré intuitivně vědět, co se z jejich průběhu dá předpovědět o jejich pokračování. Vezměme si standardní situaci, kterou většina z nás zná alespoň z romantických filmů. Dva zamilovaní nejdříve stojí těsně a nehnutě tváří v tvář proti sobě, jeho pohled se zastaví na jejích rtech (nebo její pohled na jeho rtech), i to proběhne většinou spontánně. Ačkoli nemusí padnout ani slovo, tento pohled jednoznačně předpovídá, co přijde dál. Schopnost intuitivně rozpoznat, co vypovídá něčí pohled o jeho přáních a úmyslech, hraje významnou roli v jakékoli lidské interakci. V líbací scéně je to každopádně pro osobu, která má být políbena, důvodem k radosti nebo naopak poslední šancí z akce, kterou pohled naznačil, ve zbývající vteřině vycouvat. Kdybychom neměli schopnost vyvodit z pozorování lidí bez jakéhokoli přemýšlení intuitivní jistotu o jejich úmyslech a dalším průběhu dění, pak bychom se v mezilidských vztazích pohybovali jako slepci. Bez schopnosti intuitivně vycítit očekávané pohyby ostatních bychom bez problémů ve městě neprošli plnou pěší zónou. Na lyžích bychom nedokázali sjet po plné sjezdovce, aniž bychom skončili v nemocnici. Mozek dovedl tento systém rychlého rozpoznávání k dokonalosti. Abychom dokázali z pohybů Proč cítím to, co ty 18 ostatních lidí intuitivně vyvodit správné závěry, stačí nám podivu - hodně málo údajů. Pokusy ukazují, že v naprosté tmě stačí jen několik světelných bodů na ramenou, loktech, zápěstích, kyčlích, kolenou a kotnících, abychom poznali, jestli se jedná o pohyby muže nebo ženy. Nejen to, na základě tohoto minimálního osvětlení dokáže většina lidí okamžitě identifikovat svého partnera / svou partnerku nebo jiné důvěrně známé lidi. Především jsme však na základě těchto minimálních signálů schopni říci, co pozorovaná osoba, pokud se pohybuje, právě dělá nebo zamýšlí udělat. Bez zrcadlových neuronů by ani toto nebylo možné. Intuitivní chápání: Schopnost používat „teorii mysli“ Dojmy z jiných osob nám umožňují předpovědi, které daleko přesahují to, že tušíme, jak se budou dané osoby pohybovat. Jak to, že rodiče cítí, že něco není v pořádku, když jim dítě neříká pravdu nebo když ho něco tíží? Proč jsme schopni vycítit podobné nevyslovené skutečnosti i v partnerském vztahu? Nebo se zeptejme úplně obecně: Jak to, že dokážeme u ostatních intuitivně vnímat, co se s nimi děje? I beze slov, ano, někdy dokonce navzdory tomu, co nám někdo říká, často velmi dobře poznáme, co má doopravdy v úmyslu nebo co si přeje. Z těchto příkladů je zřejmé, že lidé žijí ve společném mezilidském významovém prostoru, který nám umožňuje intuitivně chápat pocity, jednání a úmysly ostatních. Novým poznatkem, ke kterému se dospělo v uplynulých letech, je, že neuronálním hardwarem tohoto významového prostoru je systém zrcadlových neuronů. Zůstaneme-li u počítačové terminologie, tento systém je mimořádně uživatelsky přívětivý. Pracuje * Projevy emocionální rezonance v každodenním životě: Proč cítím to, co ty 19 spontánně, a především nezávisle na tom, jestli využíváme ana - lytický rozum. Bez ohledu na tento fakt však samozřejmě nadále zůstává záhodno nad vším vědomě přemýšlet. Analytický rozum nám však může někdy dokonce bránit v tom, abychom intuitivně poznali, co je správné. Obojí, intuice i intelekt, nás mohou zmást, když budeme používat jedno bez druhého. Žádná racionální analýza ovšem neumožňuje chápat druhého člověka empaticky, tedy s pocitem účasti. Schopnost získávat intuitivní představy a jistoty přispívající k vzájemné důvěře o pocitech a úmyslech druhého člověka dnes odborníci označují jako schopnost používat „teorii mysli“ (theory of mind – TOM). Jak důležitou roli hrají intuitivně vnímané společné významové prostory, v nichž se navzájem vnímáme jako lidé, kteří si dokážou vzájemně porozumět, se ukazuje především tam, kde toto spojení neexistuje nebo přestalo existovat. Když člověk necítí, že má pů - vod ve stejném významovém prostoru jako ostatní, mohou nastat problémy. Na druhou stranu se může stát, že společenství nějakého jednotlivce vyloučí ze světa vzájemného porozumění tím, že dotyčnému odepře přístup ke společnému významovému prostoru a prostoru emocionální rezonance. Sociální zničení, které některé přírodní národy praktikují ve formě vúdú, našlo moderní pokračování ve formě společenské izolace: člověku vyčleněnému ze skupiny ostatní neodpovídají na pozdrav, nereagují na jeho gesta, vyhýbají se očnímu kontaktu – neprojevují žádnou formu zrcadlení. To, že lidé, které postihne takovéto sociální vyloučení, většinou onemocní, ukazuje, že společný významový prostor patří mezi životní podmínky nejen z psychologického hlediska, ale je vnímán i naším tělem, proniká do naší biologie a má vliv na celkové zdraví (viz kapitola 7). Proč cítím to, co ty 20 Rezonance znamená, že se něco rozvibruje nebo rozezní. Schopnost člověka projevit emocionální porozumění a empatii je založena na tom, že představy, které nás sociálně spojují, si nejen vzájemně vyměňujeme, ale v mozku příjemce se mohou rovněž aktivovat a být vnímatelné. Musí tedy fungovat nějaký systém, který umí provádět výměnu vnitřních představ a pocitů a kromě toho dokáže vyměněné představy přimět k tomu, aby v příjem - ci rezonovaly. Vytváří se tedy společný mezilidský významový prostor, o kterém již byla řeč. Jak se zjistilo, z neurobiologického hlediska umožňuje tyto procesy výměny a rezonance systém zrcadlových neuronů. V této knize si ukážeme, jak to zrcadlové neurony dělají. 22222222222 22222222222 22222222222 22222222222 22222222222 22222222222 22222222222 22222222222 22222222222 22222222222 22222222222 22222222222 22222222222 2. Neurobiologický objev: co dokážou zrcadlové neurony Proč cítím to, co ty 22 o bjev zrcadlových neuronů začal u mozkových neuronů, kte - rými živočichové řídí své jednání. Nacházejí se ve speciální oblasti mozkové kůry v bezprostřední blízkosti nervových buněk, které řídí svalové pohyby. Neurony, které přímo kontrolují svalové akce (pohybové neurony), se nacházejí v takzvaném motorickém kortexu (kortex = mozková kůra). Neurony, které mají uložený program celého jednání (neurony jednání), se nacházejí v takzvaném premotorickém kortexu, který se nachází přímo před motorickým kortexem. Pro odborníky: Přesné označení premotorických oblastí, o nichž zde mluvíme, zní u opic F5, u lidí Brodmanova oblast A44 a A45 (tyto spodní části premotorické mozkové kůry jsou částečně identické s Brocovou oblastí). Obrázky v této kapitole zachycují jakousi neurobiologickou mapu. Nervové buňky ovládající jednání, my je zde nazýváme neurony jednání (korové premotoneurony), jsou inteligentní. Disponují programy, podle nichž se mohou provádět cílené pohyby. Znají plán celého jednání a mají uložen jak jeho průběh, tak konečný stav, který má jednáním nastat, tedy jeho předpokládaný výsledek. Zcela jinak je to s neurony v jejich bezprostřední blízkosti, které kontrolují svalové pohyby. Tyto nervové buňky, které se nazývají pohybové neurony (korové motorické neurony), přímo ovládají svalstvo, ale inteligence není jejich silnou stránkou. Dělají to, co jim říkají programy neuronů jednání (korových premotoneuronů). Neurobiologický objev: Co dokážou zrcadlové neurony 23 19 Čelní (frontální) lalok (1) Motorická kůra (M) leží přímo před centrální brázdou ( sulcus centralis) (3). Přímo před motorickou kůrou leží premotorická kůra. Přední polovina čelního laloku obsahuje prefrontální kůru, která kontroluje rozhodování a sociální vědomí. Temenní (parietální) lalok (2) Za centrální brázdou leží oblast tělesného vnímání (somatosenzitivní kůra) (S). Centrální brázda (3) Odděluje čelní lalok (1) od temenního (parietálního) laloku (2). Spánkový (temporální) lalok (4) Týlní (okcipitální) lalok (5) Proč cítím to, co ty 24 Nervové buňky s programem pro jednání: asterix a obelix v mozkové kůře Při realizaci nějaké akce postupuje mozek podobně jako komik - soví hrdinové Asterix a Obelix. Neurony jednání, inteligentní nervové buňky premotorické mozkové kůry, které můžeme přirovnat k chytrému Asterixovi, mají plán. Konkrétního provedení se ujímají pohybové neurony (korové protoneurony) ze sousední motorické mozkové kůry, které rozkazují svalům, fungují tedy jako silák Obelix. Výzkumy věnované průběhu jednání ukazují, že než se pohybové neurony pustí do akce, vyšlou neurony jednání bioelektrické signály. Časový odstup mezi Asterixovým plánem a Obelixem realizovanou akcí činí něco mezi 100 a 200 milisekund, tedy jednu až dvě desetiny sekundy. To, že u člověka reagují neurony jednání premotorické mozkové kůry o 100 až 200 milisekund dříve než pohybové neurony motorické mozkové kůry, bylo zjištěno pomocí magnetoencefalografie. Obelix ovšem nedokáže realizovat úplně všechno, co Asterixe na - padne. Stejné je to i s neurony jednání. Pohybové neurony sice nikdy nemohou provést cílenou akci, pokud nedostanou pokyn od neuronů řídících jednání, na druhou stranu ale pokaždé, když jsou aktivní neurony jednání, nemusí bezpodmínečně následovat skutečná aktivita pohybových neuronů. Může zůstat jen u pouhé představy jednání nebo u přemýšlení o jednání. To, co kódují neurony jednání, může tedy zůstat pouhou myšlenkou. Rovněž však platí, že jednání, o kterém hodně přemýšlíme, má větší šanci na Neurobiologický objev: Co dokážou zrcadlové neurony 25 realizaci než jednání, které se v podobě myšlenky vůbec nevyskyt - lo. Lze to dokázat i experimentálně. Co z toho vyplývá v oblasti problematiky svobodné vůle, si ještě vysvětlíme (viz kapitola 11). objev zrcadlových neuronů Giacomo Rizzolatti, šéf Fyziologického ústavu univerzity v Parmě, je sympatický muž, připomínající italskou verzi Alberta Einsteina, a jeho objevy opravdu stojí za to. Před nějakým časem jsem měl možnost ho navštívit a silně na mě zapůsobil. Setkal jsem se s charismatickým člověkem, který věděl, že význam výsledků jeho výzkumu daleko přesahuje jeho vědní obor. Se svými kolegy se dlouhodobě věnuje zkoumání, jak mozek řídí plánování a realizaci cíleného jednání (pohybů). Není tedy divu, že zhruba dvacet let jsou předmětem jeho výzkumu inteligentní neurony jednání typu Asterix. V osmdesátých letech zahájil výzkum na opicích. Později, koncem osmdesátých let, svůj výzkum rozšířil i na člověka. Výsledky byly u obou druhů stejné. V roce 1996 provedl na opicích následující pokus: Bezbolestně, tedy pod narkózou, připojil oblast s neurony jednání k velice citlivým senzorům. Poté, co se zvířata probudila, dalo se bez poškození neuronů přesně zjistit, kdy a jak často vysílají své signály. Tímto způsobem bylo možné identifikovat jednotlivé neurony jednání a určit i specifické akce, na které reagují. Tyto neurony se aktivovaly vždy tehdy a pouze tehdy, když opice provedla určitý specifický pohyb. Ve skupině připojených buněk byl nápadný neuron typu Asterix (řídící jednání), který se aktivoval vždy tehdy – a pouze tehdy – když opice sáhla po arašídu, který ležel na podnosu. Proč cítím to, co ty 26 Pro úplnost dodejme, že tento neuron je samozřejmě vždy spojený s mnoha dalšími neurony, je součástí malé neuronové sítě. Program jednání tedy není uložen v jednotlivé buňce, ale v síti, ke které tato buňka patří. Právě pro tento pohyb (a pro nic jiného) měla buňka plán. Při pouhém pohledu na arašíd nebo při jiném pohybu ruky, tedy bez arašídu, žádná aktivita z buňky nevycházela. Fakt, že tato buňka skutečně kódovala plán jednání, a ne třeba pohled na arašíd, uká - zala rafinovanější varianta experimentu: nervová buňka reagovala i tehdy, když musela opice sáhnout po arašídu na podnosu v naprosté tmě poté, co jí nejprve arašíd ukázali za světla. Rizzolatti tedy u opic identifikoval neuron jednání, který kódoval plán pro akci „sáhnout po arašídu, který na něčem leží“. Pokaždé, když opice provedla tento úkon, začala akce bioelektrickým signálem nervové buňky. To však ještě není všechno. Vědci vypozorovali něco překvapivého: buňka se aktivovala i tehdy, když opice pozorovala, jak někdo jiný sahá po arašídu na podnosu. Chvíli trvalo, než pochopili, co to znamená. Jednalo se o neurobiologickou senzaci. Senzační bylo, že existuje něco jako neurobiologická rezonance. Pozorování jednání, které provádí někdo jiný, aktivovalo v pozorovateli, v tomto případě v opici, vlastní neurobiologický program, a sice právě ten program, který by u něj samotného mohl vést k provedení daného pohybu. Rezonance (výraz odvozený z latinského slova pro ozvěnu) se původně zkoumala jako fyzikální jev. Vibrující struny hudebního nástroje mohou rozvibrovat a tím rozeznět určité jiné struny. Neurobiologický objev: Co dokážou zrcadlové neurony 27 Nervové buňky, které mohou v těle realizovat určitý program, jsou ovšem aktivní i tehdy, když jedinec pozoruje nebo jiným způso - bem zažívá, jak tento program realizuje jiný jedinec, se označují jako zrcadlové neurony (mirror neurons). Zrcadlové neurony se ale neaktivují pouze tím, že někdo pozoruje jednání u někoho jiného. Stejný efekt mají i zvuky, které jsou pro určité jednání typické. Pokud se pokus s opicí a arašídy provede tak, že arašídy jsou zabalené v papíru, který při rozbalování typicky šustí, stačí k aktivování příslušných neuronů řídících dané jednání právě tento zvuk. K tomu, aby zareagovaly zrcadlové neurony u člověka, stačí, když slyší, jak se o určitém jednání mluví. Co z toho vyplývá? Aktivovat zrcadlové neurony v mozku pozorovatele může nejen pozorování, ale každé vnímání nějakého pochodu, který probíhá u někoho jiného. Zrcadlení se dá doložit také u člověka. Používají se k tomu metody, kterými lze zhotovit řezy mozkem bez zásahu do těla sledované osoby. Tyto zobrazovací metody umožňují zachytit nervové buňky, které jsou aktivní v určitém okamžiku, případně v určité situaci. Nejpoužívanější metodou je funkční magnetická rezonance. Vedle funkční magnetické rezonance patří k moderním zobrazovacím metodám pozitronová emisní tomografie. Účastník experimentu se položí na lehátko a vjede do tubusu přístroje („tunelu“). V něm může být umístěna malá obrazovka a ovládací prvky (například joystick) a testovaná osoba může být akusticky v  kontaktu s  okolním světem prostřednictvím Proč cítím to, co ty 28 mikrofonu a sluchátek. Lze tedy provádět řadu různých experi - mentů. Různé stupně aktivace mozku se následně zobrazí barevnou škálou. Metodami, jako je funkční magnetická rezonance, se dá doložit i existence zrcadlení. Lidé, kteří pozorují jednání někoho jiného, aktivují sítě svých vlastních neuronů jednání. Dochází u nich k zapojení právě těch buněčných sítí, které by se aktivovaly i v případě, že by testovaná osoba prováděla dané jednání sama. U lidí lze provádět i některá další pozorování, která u opic ne - jsou možná, protože opice nerozumí našim pokynům. Neurony řídící naše jednání jsou aktivní nejen tehdy, když pozorujeme příslušné jednání u někoho jiného. Zapojují se i tehdy, když se testované osobě řekne, aby si ono jednání představila. Nejsilněji ovšem reagují, když člověka požádáme, aby pozorované jednání simultánně imitoval. Zrcadlové neurony premotorického systému řídícího lidské jednání se nacházejí v mozkové oblasti, v níž leží i neuronální sítě, které umožňují tvorbu řeči. Je snad řeč složená z představ o programech jednání? Zrcadlové neurony: Simulátory toho, co dělají ostatní Jednání vnímané u ostatních lidí nevyhnutelně zapojuje zrcadlové neurony pozorovatele. Ty aktivují v jeho mozku vlastní motorické schéma, které je stejné jako schéma, jež by zodpovídalo za to, Neurobiologický objev: Co dokážou zrcadlové neurony 29 kdyby člověk prováděl pozorované jednání sám. Zrcadlení pro - bíhá simultánně, bezděčně, nepřemýšlíme o něm. Pozorovatel si z vnímaného jednání vytváří vnitřní neuronální kopii, jako kdyby jednání prováděl sám. Jestli ho provede skutečně, je na něm. Rozhodně ovšem nedokáže zabránit tomu, že jeho rezonující zrcadlové neurony přenesou program jednání, který je v nich uložen, do jeho vnitřních představ. Což znamená, že to, co pozoruje, se v reálném čase přehrává na jeho vlastní neurobiologické klaviatuře. Pozorování tedy v člověku vyvolává určitý druh vnitřní simulace. Je to podobné jako na leteckém simulátoru: všechno vypadá jako při letu, máme dokonce i závrať při letu střemhlav, jen ve skutečnosti nikam neletíme. Letecký simulátor nám pomůže vysvětlit ještě jednu věc. Fungování systému zrcadlových neuronů se dá znázornit na následujícím příkladu: Skutečný pilot krouží v malé výšce ve vrtulníku. Všechny manévry, které se strojem provádí, se v reálném čase přenášejí do leteckého simulátoru na zemi, v němž se nachází „pozorovatel“. Jeho „pozorování“ spočívá v tom, že pilotův let prožívá jako simulovaný program. Stejně jako pozorovatel, který sedí v leteckém simulátoru, má i zcela běžný pozorovatel, který vnímá jednání jiného člověka, následující zkušenost: Tím, že to, co pozoruje, nevědomě prožívá v podobě svého vnitřního simulačního programu, chápe, a sice spontánně a bez přemýšlení, co ten druhý dělá. Protože toto chápání zahrnuje vnitřní perspektivu jednajícího, má zcela jinou dimenzi, než jakou může poskytnout rozumová nebo matematická analýza pozorovaného jednání. To, co spustí v pozorovateli zrcadlové neurony, je zrcadlovým odrazem toho, co někdo druhý dělá. Vnímání jiného člověka se samozřejmě na pouhou vnitřní simulaci neomezuje, ale určitě tento důležitý aspekt zahrnuje. Proč cítím to, co ty 30 Zůstaňme ještě u příkladu leteckého simulátoru: „Pozorovatel“ sedící v simulátoru vidí, jak se letadlo skutečného pilota blíží k hoře. Protože situaci prožívá ve své vnitřní perspektivě, spontánně a intuitivně chápe, proč pilot s letadlem například náhle vzlétne nebo zatočí, přiblíží-li se k vrcholu hory. Toto pochopení je přímější a spontánnější než pochope - ní, které by bylo možné na základě analytického vyhodnocení nebo matematického výpočtu. Samozřejmě však nelze jedno nahradit druhým. Zrcadlové neurony a intuice Abychom mohli alespoň částečně bez problémů vzájemně fungo - vat v každodenním životě, musí být neustále, v každém okamžiku dne, splněna celá řada předpokladů. Většinu z těchto předpokladů považujeme za naprostou samozřejmost, plně se na ně spoléháme. Přitom samozřejmé rozhodně nejsou. Jedná se o nereflektující jistoty, o to, co odborníci označují jako implicitní předpoklady. Jistota, bez které by se nám nežilo příjemně, spočívá v tom, že lidé, kteří nás právě obklopují, se budou v příštích okamžicích chovat alespoň trochu předvídatelně, to znamená v rámci námi očekávaného spektra chování. Týká se to nejen banálních motorických procesů, jako třeba toho, kudy někdo půjde po rušné pěší zóně nebo kudy pojede po přeplněné sjezdovce, ale především očekávatelného chování ostatních osob. Neobjeví-li se nějaký mimořádný podnět, určitě nezačneme na recepci nebo na párty vědomě přemýšlet o tom, jestli pro nás daná situace je nebo není bezpečná. V situaci se ovšem orientujeme, aniž si to uvědomujeme, a sice tak, abychom implicitně zjistili, zda můžeme od přítomných očekávat pokojný průběh akce. A ne vždy se naše očekávání naplní. Neurobiologický objev: Co dokážou zrcadlové neurony 31 Tuto automaticky probíhající orientaci řídí rovněž automaticky pracující, převážně optický systém, kterým interpretujeme různé projevy řeči těla u ostatních lidí (viz konec této kapitoly). Všichni známe situace, kdy v nás osoba, která v dané chvíli nedělá nic špatného, vyvolává nepříjemný pocit, že by se mohlo stát něco nebezpečného. Jak moc jsme na implicitních jistotách závislí, si uvědomíme, až když pocit jistoty ztratíme. Díky zrcadlení jsou pro nás situace předvídatelnější, a to v dobrém i špatném. Vytváří pocit, který nazýváme intuice a který nám dává tušit, co by mohlo nastat. To, co intuice tuší, není náhodné. Je to do určité míry speciální mírnější forma implicitní jistoty, jakýsi sedmý smysl. Intuice se nedostaví vždy, ztratíme-li implicitní jistotu. Když pro nás situace přestane být předvídatelná a intuice nám nepomáhá, následuje prudká neurobiologická stresová reakce spojená se silným pocitem strachu. Nyní vyvstávají dvě otázky. Za prvé: Jaké signály vyvolávají v po - zorovateli ne ledajaké, ale zcela určité implicitní jistoty nebo intuice? Jak funguje systém, který tyto signály přijímá a interpretuje? A za druhé: Jak lze vysvětlit, že se implicitní jistota, stejně jako intuice, neomezuje jen na to, co se aktuálně děje, ale také, a často s vysokou pravděpodobností, umožňuje, abychom předvídali další průběh? První otázku prozatím ponecháme stranou a budeme se nejprve věnovat otázce druhé. Neurobiologický mechanismus, který Proč cítím to, co ty 32 nám dává schopnost, že vycházíme-li z určité aktuální situace, dokážeme spontánně a intuitivně předvídat její pravděpodobný další průběh, byl objasněn vskutku rafinovaným experimentem, který vymyslela Maria Alessandra Umiltà, mladá spolupracovnice Giacoma Rizzolattiho. Nadále pracovala s opicemi, u nichž byly v předchozích pokusech identifikovány neurony řídící jednání. Jednalo se o neurony, v nichž byl uložen program vždy pro zcela konkrétní akci (jak jsme již zmínili dříve, program není přesně vzato uložen jen v této jediné buňce, ale v celém okruhu buněk, ke kterému tato buňka patří). U jednoho ze zvířat byl, jak jsme již popsali, nalezen neuron řídící jednání, který se aktivoval vždy tehdy a pouze tehdy, když zvíře sáhlo po ořechu ležícím na podnosu. Že se jedná o zrcadlový neuron, vyplynulo z toho, že byl spontánně aktivní i tehdy, když opice pouze pozorovala, jak po ořechu sahá v laboratoři někdo jiný. Umiltà experiment zopakovala, ale změnila jednu podstatnou podmínku. Na počátku pokusu sice opici nechala, aby se na ořech krátce podívala, pak jí ale výhled omezila tím, že před ořech a podnos postavila desku. Když se nyní objevil někdo, kdo ze strany sahal po ořechu, viděla opice jen to, jak ruka této osoby ihned poté, co se objevila v zorném poli opice, mizí za dělicí deskou (tento druh experimentu získal odborné označení hidden condition). Samotné sáhnutí po ořechu tedy opice neviděla. Avšak vnímání krátké počáteční sekvence této činnosti stačilo neuronu jednání opice k tomu, aby „věděla“, co se odehrává. Zareagoval tedy zrcadlový neuron, v němž byl uložen program pro celou činnost „sahání po ořechu“, přestože měl informace jen o části této činnosti. Tento experiment vysvětlil mnohé, co vědci do té doby – zejména v oblasti intuice – vysvětlit neuměli. Neurobiologický objev: Co dokážou zrcadlové neurony 33 Popsaný experiment je natolik významný, že byl publikován v prestižním časopise Neuron. Maria Alessandra Umiltà pro svou studii zvolila pro vědeckou práci neobvyklý, ale výstižný název: „I know what you are doing“ („Vím, co děláš“). Krátký vjem, někdy jen cosi jako momentka, stačí, abychom začali intuitivně tušit, co se právě děje a na co se máme připravit. Dů - vodem je, že pozorování části činnosti někoho jiného stačí, aby se u pozorovatele aktivovaly příslušné zrcadlové neurony, které ovšem „znají“ celou činnost. To, co Umiltà objevila u šikovných opiček, se objevuje i u lidí. A neplatí to pouze pro motorické činnosti, ale rovněž, jak si ještě ukážeme později, pro pocity a vnímání. I když vnímáme jen část nějaké události, zrcadlové neurony způsobí, že se v mozku, a tedy i v psychice pozorovatele spontánně a bez vědomého přičinění objeví událost celá. Vnímání krátké části události může stačit k tomu, abychom již před dokončením intuitivně věděli, jak pozorovaná činnost dopadne. Zrcadlové neurony tedy tím, že rezonují a  jednání v  mysli napodobují, nám nejen umožňují, abychom ho spontánně chápali. Zrcadlové neurony mohou pozorované části nějaké události doplnit tak, že tušíme, jak pravděpodobně dopadne celá událost. Programy, které jsou v sítích zrcadlových neuronů uložené, nejsou nahodilé, jedná se o typické události, které vycházejí z veškerých Proč cítím to, co ty 34 dosavadních zkušeností daného jedince a z paměťových mecha - nismů mozku. Vzhledem k tomu, že tyto události odpovídají zkušenostem všech členů určitého sociálního společenství, tvoří neurony jednání společný intersubjektivní významový prostor jednání (viz kapitola 7). Intuitivní tušení mohou u člověka nastat, aniž by se dostala do jeho vědomí. Například máme jen nepříjemný pocit, ale nevíme proč. Mimo jiné to vyplývá z toho, že se může jednat o subliminální, tedy vědomě neregistrované vnímání, které aktivuje naše zrcadlové neurony. Schopnost vycítit, co udělají ostatní, ovšem není u všech lidí stejná. Jak může být důležité intuitivně chápat pohyby ostatních, se ukazuje například u kolektivních sportů. Ve fotbale se neustále objevují týmy, které mají jen velmi málo špičkových hráčů, a přesto dokážou porazit tým plný hvězd. Jejich tajemstvím je, že jsou všichni sehraní a intuitivně vědí, kam poběží ostatní spoluhráči a kam budou přihrávat. Geniální trenéři, jako byl například Volker Finke, patřili k prvním, kdo na to počátkem devadesátých let – intuitivně – přišli. Týmu, kde hráči nevědí, jaké pohyby od sebe mohou vzájemně očekávat, ani hvězdy nepomůžou. Vysvětlit se tak dá i mnohé z toho, co se připisuje tajemným telepatickým schopnostem. Lidé, kteří jsou úzce emocionálně spojení, vědí, kam „poběží“ jejich blízcí. Proto i když se námi milovaný člověk nachází na vzdáleném místě, mozek nás zásobuje intuitivním tušením o tom, co by právě asi mohl dělat. A proč by se nemohlo stát, že bychom se s událostmi, které se odehrávají v našich představách, jednou „trefili“, to znamená, že bychom si zrcadlově v sobě přehrávali právě to, co dotyčný nepřítomný dělá nebo cítí doopravdy? Neurobiologický objev: Co dokážou zrcadlové neurony 35 Intuice a rozum Schopnost intuitivního chápání, dárek našich zrcadlových neuro - nů, nás v žádném případě nechrání před omyly. Vnímání některých událostí může prostřednictvím neurobiologického systému zrcadlení vést k aktivování programů, které sice zprvu pro mozek vypadají jako příhodné pokračování pozorovaného dění, ale posléze se ukáže, že to byl omyl. Důvodem je, že mnohé všední události jsou víceznačné a mohou mít různá pokračování. Při odlišné interpretaci hrají nikoli nepodstatnou roli předchozí individuální zkušenosti. Pokud někdo například opakovaně zažil, že přátelsky se tvářící lidé se náhle nečekaně projevili z horší stránky, bude na přátelsky vypadajícího člověka svými zrcadlovými neurony reagovat jinak než ostatní. Když se někomu častokrát stalo, že slibná výchozí situace nakonec skončila zklamáním, ocitne se to jako typická událost i v jeho neurobiologických programech. Tyto jednostranné způsoby interpretace mohou být tak výrazné, že dotyčného silně omezují v běžném životě, škodí jeho mezilidským vztahům a mohou vést k tomu, že onemocní. Psychoterapie může pomoci najít problém a začít s hledáním nových zkušeností, které přinesou posléze i nové neurobiologické programy (viz kapitola 9). Jednostranná interpretační schémata, která vznikla na základě ur - čitých předchozích zkušeností, ovšem nejsou jediným důvodem, proč nás může intuice mýlit. Bohužel není chráněna ani před záměrným klamáním. Tam, kde selže, nám může a musí pomoci rozum. Kritické přemýšlení o tom, co prožíváme u ostatních Toto je pouze náhled elektronické knihy. Zakoupení její plné verze je možné v elektronickém obchodě společnosti eReading.


       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.