načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Probouzení tygra -- Nový a optimistický pohled na trauma – Peter A. Levine

Probouzení tygra -- Nový a optimistický pohled na trauma

Elektronická kniha: Probouzení tygra
Autor: Peter A. Levine
Podnázev: Nový a optimistický pohled na trauma

V knize se dozvíme, jak se vypořádat s traumatickým zážitkem, který se může přes veškerou jeho hořkost stát začátkem duševního i duchovního růstu osobnosti. Člověk, stejně jako každé zvíře, má podle autora vrozenou schopnost překonat vliv ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  180
+
-
6
bo za nákup

hodnoceni - 71.2%hodnoceni - 71.2%hodnoceni - 71.2%hodnoceni - 71.2%hodnoceni - 71.2% 90%   celkové hodnocení
1 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Maitrea
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2014
Počet stran: 290
Rozměr: 21 cm
Úprava: ilustrace
Vydání: 1. vyd. v českém jazyce
Název originálu: Waking the tiger
Spolupracovali: z anglického originálu ... přeložili Filip Žitník a Jana Plocková
Skupina třídění: Psychologie
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: Praha, Maitrea, 2011
ISBN: 978-80-872-4921-5
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

V knize se dozvíme, jak se vypořádat s traumatickým zážitkem, který se může přes veškerou jeho hořkost stát začátkem duševního i duchovního růstu osobnosti. Člověk, stejně jako každé zvíře, má podle autora vrozenou schopnost překonat vliv negativních zážitků, jejichž nevybitá energie mu způsobuje duševní i tělesné potíže. Zatímco západní lékařství se orientuje na psychickou stránku věci, autor zdůrazňuje léčebné přístupy, které propojují tělo a psychiku.

Popis nakladatele

Kniha Probouzení tygra nabízí nový, optimistický pohled na trauma. Pohlíží na lidské zvíře jako na jedinečnou bytost obdařenou instinktiv¬ní schopností léčit se a myslícím duchem, který dokáže tuto vrozenou schopnost zapřáhnout a využít. Kniha se zabývá velmi zajímavou otázkou – jak to, že zvířata žijící ve volné přírodě, která běžně čelí ohrožení, jsou jen málokdy traumatizována? Porozumíme-li dynamice, která poskytuje divokým zvířatům odolnost vůči traumatickým symptomům, odhalíme tajemství traumatu i u člověka.

Autor srozumitelně popisuje symptomy traumatu a kroky, které je třeba podniknout k jejich léčení. Trauma často vzniká následkem zdánlivě běžných zážitků a zkušeností. Kniha je průvodcem, který nás zavede do světa téměř nepostřehnutelných, ale velmi mocných impulsů, jež řídí naše reakce na zdrcující životní události. Najdeme zde řadu cvičení, která nám pomohou zaměřit se na tělesné vjemy. Budeme-li těmto vjemům věnovat více pozornosti, můžeme trauma léčit.

(léčení traumatu : vrozená schopnost transformovat zdrcující zážitky)
Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Peter A. Levine - další tituly autora:
 (e-book)
Trauma očima dítěte -- Probouzení obyčejného zázraku léčení. Od raného dětství po dospívání Trauma očima dítěte
 (e-book)
Trauma a paměť Trauma a paměť
 (e-book)
Léčba traumatu Léčba traumatu
Němé zpovědi -- Jak se tělo zbavuje traumatu a obnovuje harmonii Němé zpovědi
 (e-book)
Němé zpovědi Němé zpovědi
 (e-book)
Prevence traumatu u dětí -- Průvodce k obnovení důvěry, vitality a odolnosti Prevence traumatu u dětí
 
K elektronické knize "Probouzení tygra -- Nový a optimistický pohled na trauma" doporučujeme také:
 (e-book)
Černá labuť -- Následky vysoce nepravděpodobných událostí Černá labuť
 (e-book)
Emoční inteligence Emoční inteligence
 (e-book)
Pečuj o své démony -- Starobylá moudrost pro vyřešení vnitřního konfliktu Pečuj o své démony
 (e-book)
Léčba traumatu Léčba traumatu
 (e-book)
Prevence traumatu u dětí -- Průvodce k obnovení důvěry, vitality a odolnosti Prevence traumatu u dětí
 (e-book)
Trauma očima dítěte -- Probouzení obyčejného zázraku léčení. Od raného dětství po dospívání Trauma očima dítěte
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

PROBOUZENÍ

TYGRA



2011

Peter A. Levine, Ph.D. a Ann Frederick

PROBOUZENÍ TYGRA

Léčení traumatu

Vrozená schopnost

transformovat zdrcující zážitky


KATALOGIZACE V KNIZE – NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR

Levine, Peter A.

Probouzení tygra : léčení traumatu / Peter A. Levine a Ann Frederick ; [z anglického

originálu ... přeložili Filip Žitník a Jana Plocková]. -- 1. vyd. v českém jazyce. -- Praha :

Maitrea, 2011. -- 293 s.

Název originálu: Waking the Tiger

ISBN 978-80-87249-21-5

159.974 * 615.8-022.214 * 615.851 * 591.51

- psychická traumata

- autoterapie

- psychoterapie

- psychologie živočichů

- populárně-naučné publikace

159.9 - Psychologie [17]

Peter A. Levine, Ph.D. a Ann Frederick

Probouzení tygra

Waking the Tiger – Healing Trauma

Copyright © Peter A. Levine, 1997

Translation © Filip Žitník a Jana Plocková, 2011

Czech edition © MAITREA a.s., Praha 2011

ISBN 978-80-87249-21-5




9

Poznámka překladatele k českému vydání

V knize naleznete dva druhy poznámek pod čarou: autorovy označené

arabskými číslicemi a poznámky překladatele označené hvězdičkou či

hvězdičkami. Poznámky překladatele by měly přispět k větší srozumitel

nosti textu. Poskytují výklad odborných termínů či pojmů vytvořených

autorem a v určitých případech uvádějí originální anglický výraz.



11

PODĚKOVÁNÍ

Děkuji svým rodičům, Morrisovi a Helen, za dar života – prostředek k uskutečnění mé práce – a za jejich neutuchající, plnou a jednoznačnou podporu z obou stran hranice mezi životem a smrtí. Děkuji Pouncerovi, psu dingo, který mi ukázal cestu do zvířecí říše a je mým věrným druhem: „I ve svých sedmnácti letech mi dál ukazuješ tu životně důležitou radost z tělesného bytí.“

Děkuji mnohým etologům, a to především Nicolasi Tinbergenovi, Konradu Lorenzovi, H. von Holstovi, Paulu Leyhausenovi a Eiblu Elbesfeldtovi za jejich naturalistickou vizi lidského zvířete, vědecké texty, osobní korespondenci a za povzbuzování při práci.

Jsem nesmírně vděčný za odkaz Wilhelma Reicha, do jehož monumentálního příspěvku k porozumění energii mě zasvětil Philip Curcurruto – muž prosté moudrosti a soucitného srdce.

Děkuji Richardu Olneyovi a Richardu Priceovi, kteří mi ukázali, jak málo vím o sebepřijetí, a Idě Rolfové za její inspiraci a katalýzu procesu, v němž se utvářela moje identita vědce-terapeuta. Doktorce Virginii Johnsonové děkuji za její přínos k porozumění změněným stavům vědomí.

K teoretikům, jimž náleží můj dík, patří Ernst Gellhorn, který mi poskytl cenné informace z oblasti neurofyziologie, a Akhter Ahsen, který mi pomohl zformovat mé pojetí vztahu těla a psychiky jako „stmelené a nerozlišené jednoty“.

Děkuji mnohým přátelům, kteří mi s touto knihou pomohli, zejména Amy Graybealové a Lorin Hagerové.

Děkuji Guyu Coheleachovi za laskavé svolení k použití jeho uměleckých děl, ve kterých dokázal mistrovsky a s vášní zachytit život divokých zvířat.

A na závěr pokorně děkuji Medúze, Perseovi a ostatním mocným silám tělesného nevědomí za to, že vyživují archetypové pole mého bytí.

12

OBSAH

Předmluva ...................................................................................... 17

Úvod ............................................................................................... 21

Přistupme k tělu tak, jak si zaslouží

Tělo a psychika • Jak jsem tuto metodu objevil • Tělo jako léčitel • Jak

používat tuto knihu

I. ČÁST: TĚLO JAKO LÉČITEL

1. Stíny zapomenuté minulosti ....................................... 33

Jak to řeší příroda • Proč hledat v divočině? • Trauma je

fyziologického původu • Je to energie

2. Tajemství traumatu ..................................................... 41

Co je trauma? • Chowchilla, Kalifornie • Probouzení tygra:

první záblesk

3. Rány, které se mohou zacelit ....................................... 51

Není to nemoc, ale ne-moc

4. Vstoupit na novou, neznámou půdu .......................... 59

Trauma není rozsudek na doživotí • Vstoupit na novou,

neznámou půdu • Trauma! • Nevědomost nás neochrání •

Životní realita traumatizovaného člověka • Je čas hnout se

z místa • Kdo je traumatizován? • Příčiny traumatu

5. Léčení a lidské společenství ........................................ 75

Šamanské přístupy k léčení • Somatické prožívání • Uznat

potřebu léčit se • Můžeme začít – volání ducha zpátky

do těla

6. Zrcadlo traumatu ........................................................ 83 Medúza • Pociťovaný smysl • Nechte tělo říci, co si „myslí“

• Naslouchat organismu pomocí pociťovaného smyslu • Jak

organismus komunikuje • Tělesný vjem a pociťovaný smysl

• Rytmus: dostaly ho všechny boží děti

7. Zkušenost zvířete ...................................................... 103

Řeší to tak i zvířata • Když hovoří plazí mozek, poslouchejte!

• V jednotě s přírodou • Naladění • Orientační reakce •

Útěk, útok... nebo zmrznutí • Návrat k normální aktivitě •

Zvířata jako učitelé

8. Jak se biologie mění v patologii: zmrznutí ............... 117

Hra může začít • Může za to neokortex • Strach a znehyb

nění • „Jak tam, tak i ven“ • Jako sama smrt • Kumula

tivní účinky opakovaného zmrznutí • Jak se biologie mění

v patologii

9. Jak se patologie mění v biologii: tání ....................... 125

Podívejme se znovu na případ Nancy: první krok • Všechno

je energie • Marius: další krok • Znovuvyjednání • Somatic

ké prožívání – stupňované znovuvyjednání • Základní prvky

znovuvyjednání

II. ČÁST: SYMPTOMY TRAUMATU

10. Jádro traumatické reakce .......................................... 143

Vzrušení – když nahoru, tak i dolů • Trauma je trauma bez

ohledu na to, co ho způsobilo/ Cvičení • Jádro traumatické

reakce • Nadměrné vzrušení • Konstrikce – stažení a zúžení

• Disociace/ Cvičení • Bezmoc • A pak přišlo trauma

11. Symptomy traumatu ................................................. 161

Symptomy traumatu • Dokolečka dokola • Z kola ven

12. Životní realita traumatizovaného člověka ................ 171

Hrozba, kterou nelze najít • Paní Thayerová • Když si ne

dokážeme spojovat nové informace, nejsme schopni se učit

• Chronická bezmoc • Traumatická vazba • Traumatická

úzkost • Psychosomatické symptomy • Popírání • Gladys •

Co traumatizovaní lidé očekávají • Poslední obrátka sestupné

spirály

III. ČÁST: TRANSFORMACE A ZNOVUVYJEDNÁNÍ

13. Předloha pro opakování ............................................ 189

Znovusehrávání • 5. červenec, půl sedmé ráno • Klíčová role

všímavosti • Jack • Vzorce traumatického šoku • Bez všíma

vosti nemáme na vybranou • Znovusehrávání versus znovu

vyjednání • Divadlo těla • Dodatek: hraje vzdálenost v čase

a prostoru roli?

14. Transformace ............................................................. 207

Dvě tváře traumatu • Nebe, peklo a léčení: zlatá střední cesta

• Nechte to plynout – znovuvyjednání • Margaret • Co se

skutečně stalo? • Znovuvyjednání a znovusehrávání • Co je

paměť? • Mozek a paměť • Ale vypadají tak reálně! • Jsem

hrdý, že jsem to přežil • Odvaha cítit • Touha léčit se • S tro

chou pomoci od našich přátel

15. Za pět minut dvanáct:

transformace společenského traumatu ..................... 233

Jak je to s agresivitou u zvířat • Agresivita u člověka • Proč se

lidé navzájem zabíjejí, mrzačí a mučí? • Kruh traumatu, kruh

milosti, jak lze transformovat kulturní trauma • Epilog nebo

epitaf? • Příroda ví, co dělá

IV. ČÁST: PRVNÍ POMOC PŘI TRAUMATU

16. Poskytnutí (emoční) první pomoci po nehodě ......... 247

Poskytnutí pomoci po dopravní nehodě • Příklad průběhu

léčení po nehodě 17. První pomoc dětem .................................................... 257

Opožděné traumatické reakce • První pomoc po nehodách

a pádech • Rozřešení traumatické reakce • Jak poznám, že je

dítě traumatizované? • Sammy: případová studie • Trauma

tická hra, znovusehrávání a znovuvyjednání • Nejdůležitější

zásady pro znovuvyjednání traumatu s dětmi

Doslov: Tři mozky, jedna duše .................................................... 275



17

Pokud vyneseš na světlo to, co je ve tvém nitru,

pak to, co je ve tvém nitru, bude tvou spásou.

Pokud nevyneseš na světlo to, co je ve tvém nitru,

pak to, co je ve tvém nitru, bude tvou zkázou.

– z Gnostických evangelií

1

Předmluva

Rozsáhlá a záludná tajemství traumatu se snažím rozkrýt už déle než čtvrt

století – polovinu svého života. Kolegové a studenti se mne často ptají,

jak to dělám, že dokážu zůstat ponořen do tak morbidního předmětu

zkoumání, aniž bych úplně vyhořel. Popravdě řečeno, i když bývám vy

staven trápení pronikajícímu až do morku kostí a vzpomínkám na oprav

du děsivé zážitky, toto zkoumání mne až vášnivě zaujalo a začalo vyživo

vat. Pomáhat druhým porozumět traumatu a léčit jej v jeho nesčetných

podobách se stalo náplní mého života. Příčinami traumatu jsou nejčas

těji automobilové a jiné nehody, vážná onemocnění, chirurgické a další

invazivní lékařské a stomatologické zákroky, dále přepadení, prožitky či

svědectví násilí nebo války a bezpočet přírodních katastrof.

Téma traumatu a jeho spletitá provázanost s přírodními vědami, s fi

lozofií, mytologií a s uměním mě bezmezně fascinuje. Práce s traumatem

mi pomohla porozumět významu utrpení - toho nevyhnutelného i toho

zbytečného. Ze všeho nejvíc mi ale pomohla poodhalit záhadu lidského

ducha. Jsem vděčný za tuto jedinečnou příležitost k učení a za privilegi

um být svědkem a účastníkem hluboké proměny, ke které může při léčení

traumatu docházet.

Předmluva

1

Elaine Pagels, Random House, 1979


18

Probouzení tygra

Trauma je nedílnou součástí života. Nemusí však být rozsudkem na doživotí. Nejenže jej můžeme léčit, při náležitém vedení a podpoře může vést k transformaci. Trauma může být jednou z nejvýznamnějších sil probouzejících a rozvíjejících člověka na duševní, společenské i duchovní úrovni. Způsob, jakým trauma zvládáme (jako jedinci, společenství a společnosti), výrazně ovlivňuje kvalitu našeho života. V konečném důsledku ovlivňuje i fakt, jak a jestli vůbec přežijeme coby živočišný druh.

Na trauma se obvykle pohlíží jako na duševní poruchu, jejíž náprava spadá do kompetence psychologa nebo lékaře. Moderní psychologická a lékařská praxe jako by stále nechtěla doopravdy přijmout hlubokou provázanost těla a psychiky

*

, i když o ní dokáže dlouze a barvitě rozprá

vět. Pojetí těla a psychiky jako pevně svázaného celku, které v průběhu času zformovalo filozofický i praktický základ pro většinu tradičních světových léčitelských systémů, v moderním porozumění a léčení traumatu bohužel chybí.

Východní léčitelé i šamani si už po tisíce let uvědomují nejen to, co ví psychosomatika, totiž že psychika ovlivňuje tělo, ale i skutečnost, že stejně tak každá orgánová soustava ovlivňuje jemné předivo naší psychiky. Jasné důkazy o komplexní komunikaci mezi tělem a psychikou probíhající oběma směry přinesl v posledních letech revoluční vývoj věd o nervové soustavě a psychoneuroimunologie. Vědci jako Candace Pert tím, že nalezli komplexní “neuropeptidové přenašeče“, objevili mnoho způsobů, jak psychika a tělo vzájemně komunikují. V tomto nejmodernějším výzkumu se ukazuje něco, co staré nauky hlásají odjakživa: každý orgán těla včetně mozku vyjadřuje své „myšlenky“, „pocity“ a „pohnutky“ a naslouchá všemu, co přichází od orgánů ostatních. *

Výraz „psychika“ označuje soubor všech našich myšlenek, prožitků, emocí, pocitů,

vjemů, vzpomínek, fantazií atd. Odpovídá anglickému výrazu „mind“.


19

Většina terapií zaměřených na léčení traumatu oslovuje psychiku pomocí slov a molekuly psychiky pomocí léků. Pracovat můžeme oběma způsoby, ale trauma není, nebude a nemůže být nikdy plně vyléčeno, dokud neoslovíme také činitele, který má na vzniku traumatu zásadní podíl – tělo. Musíme pochopit, jak je tělo traumatem ovlivněno, a porozumět zásadní roli, kterou hraje v léčení jeho následků. Pokud nebude náš přístup ukotven v těle, budou všechny pokusy o zvládnutí traumatu omezené a jednostranné.

Tělo je ve skutečnosti – vytrženo z mechanistických a reduktivních pojetí života – vnímajícím, cítícím a vědoucím živým organismem. Toto živé tělo – podmínka života, kterou sdílíme se všemi ostatními vnímajícími bytostmi – nás samo učí, že máme vrozenou schopnost se z následků traumatu léčit. Kniha, kterou právě držíte v ruce, je o daru moudrosti, který přijímáme tím, že se učíme náležitě zapřáhnout a transformovat úžasné, prastaré a inteligentní energie našeho těla. Když ničivé síly traumatu překonáme, vynese nás náš vrozený potenciál k novým obzorům poznání a zvládání života. Peter Levine Napsáno během cesty vlakem Amtrak Zephyr, říjen, 1995

Předmluva



21

Úvod

Přistupme k tělu tak, jak si zaslouží

Tělo a psychika

Cokoli zvyšuje, snižuje, omezuje nebo rozšiřuje schopnost jednat našeho

těla, to zvyšuje, snižuje, omezuje nebo rozšiřuje schopnost jednat naší mysli.

A cokoli zvyšuje, snižuje, omezuje nebo rozšiřuje schopnost jednat naší mys

li, to zvyšuje, snižuje, omezuje nebo rozšiřuje schopnost jednat našeho těla.

– Spinoza (1632-1677)

Trpíte-li neznámými symptomy, které nedokáže nikdo dost dobře vysvět

lit, může jít o následek traumatické reakce na nějakou událost z minulos

ti, kterou si ani nemusíte pamatovat. Nejste v tom sami a nejste blázen.

Pro to, co prožíváte, existuje racionální vysvětlení. Nejste nevratně po

škozeni a existuje způsob, jak vaše symptomy zmírnit nebo dokonce od

stranit. Během traumatu dochází v lidské psychice k hlubokým změnám.

Například člověk, který je účastníkem dopravní nehody, je již od počátku

chráněn před emoční reakcí, a dokonce i před jasnou vzpomínkou nebo

pocitem, že k nehodě skutečně došlo. Tyto úžasné mechanismy (např. di

sociace a popírání) nám umožňují projít obdobím krize, a to v nadějném

očekávání, že se dostaneme do bezpečí, kde budou moci tyto změněné

stavy naší psychiky ustoupit.

Podobně důmyslně reaguje na trauma i tělo. V pohotovosti jde do na

pětí, ve strachu sbírá sílu a sevřeno bezmocí tuhne a kolabuje. Když

ustoupí psychická ochranná reakce na zahlcení, mělo by se do normálu

vrátit i tělo. Pokud proces návratu neproběhne, následky traumatu v nás

zůstávají a člověk je traumatizován.

Úvod


22

Probouzení tygra

Psychologie obvykle přistupuje k traumatu prostřednictvím jeho vlivu na psychiku. To je však i v nejlepším případě jen polovina pravdy a ještě k tomu ta, se kterou si vskutku nevystačíme. Dokud neoslovíme tělo a psychiku společně jako nerozdělitelnou jednotu, nebudeme schopni porozumět traumatu na dostatečně hluboké úrovni ani jej nebudeme umět léčit. Jak jsem tuto metodu objevil Tato kniha přibližuje čtenáři přístup k léčení traumatických symptomů, který využívá přirozené fyziologické mechanismy našeho organismu. Je to přístup, který jsem vyvinul v posledních pětadvaceti letech. Posttraumatická stresová porucha není podle mě patologií, kterou je třeba zvládnout, potlačit nebo se jí přizpůsobit, ale následek toho, že určitý nám přirozený proces neproběhl tak, jak má. Léčení traumatu proto vyžaduje, abychom sami sebe prožili přímo jako živý, cítící a vědoucí organismus. K principům, které v knize předkládám, mě dovedla práce s klienty, stejně jako studium příčin traumatu. Důležité informace mi poskytly například fyziologie, vědní obory zabývající se nervovou soustavou, etologie, matematika, psychologie a filozofie. Zpočátku byly mé úspěchy výsledkem shody náhod nebo se na mě prostě usmálo štěstí. Během další práce s klienty jsem svá zjištění podroboval dalšímu zkoumání a svým poznáním důsledně směřoval hlouběji a hlouběji do tajů traumatu. Díky tomu se úspěch stal spíše dílem promyšleného postupu než dílem náhody. Krok za krokem jsem došel k názoru, že do instinktivní výbavy lidského organismu patří hluboká biologická moudrost, která, když dostane šanci, dokáže a bude proces léčení traumatu vést.

Zatímco větší důraz na práci s těmito instinktivními reakcemi doslova léčil klienty, přinášela mi má zvídavost ještě hlubší porozumění. Lidem se vždy nesmírně ulevilo, když konečně porozuměli původu svých symptomů a naučili se rozpoznávat a prožívat své instinktivní reakce.

Somatické prožívání je nový přístup k léčení traumatu, který v současné době není předmětem žádného přísně vědeckého výzkumu. Jeho platnost mohu podložit několika stovkami individuálních případů. Jde o klienty, kteří uvádějí, že symptomy, jež jim kdysi bránily plně a spokojeně žít, ustoupily nebo výrazně zeslábly.

S klienty většinou pracuji individuálně a často kombinuji různé terapeutické postupy. Je zřejmé, že tato kniha nenahradí vyškoleného terapeuta. Věřím však, že množství principů a informací, které zde předkládám, budete moci použít k tomu, abyste si léčení traumatu usnadnili. Pokud se léčíte pod odborným vedením, mohlo by vám pomoci, že tuto kni hu ukážete svému terapeutovi. Pokud nejste v péči odborníka, mů že te si s využitím této knihy pomoci sami. Má to však jistě své meze. Mů že se stát, že vedení kvalifikovaného odborníka budete opravdu po třebovat. Tělo jako léčitel Tělo je břehem v oceánu bytí.

– neznámý sufijský básník

První část knihy nás s traumatem seznámí a vysvětlí, jak se posttraumatické symptomy rodí a vyvíjejí, proč jsou tak závažné a proč se nás tak úporně drží. Představí základy pojetí, jež odčaruje spletitou síť mýtů, které se k traumatu pojí, a nahradí je jednoduchým souvislým popisem základních fyziologických procesů, které jej způsobují. I když rozum často potlačuje přirozené instinkty, traumatickou reakci neřídí. Je třeba říci, že v tomto se svým čtyřnohým kamarádům podobáme více, než bychom si přáli byť jen pomyslet.

Úvod


24

Probouzení tygra

Když mluvím o „organismu“, odkazuji se na Websterův slovník, kde je organismus definován jako „komplexní struktura vzájemně závislých a podřízených součástí, jejichž vztah a vlastnosti jsou do značné míry určovány jejich funkcí v rámci celku“. Organismus představuje naši celistvost, kterou nelze vyvodit ze součtu jednotlivých částí: kostí, chemických látek, svalů, orgánů atd., ale která vzniká z jejich dynamické, komplexní vzájemné provázanosti. Při studiu organismu musíme vzít v úvahu všechny naše části dohromady: tělo a psychiku, primitivní instinkty, emoce, rozum i duchovní rozměr našeho života. Prostředkem, skrze nějž prožíváme sebe samé jako organismus, je „pociťovaný smysl“. Pociťovaný smysl je médium, skrze které prožíváme plnost svých vjemů a máme bezprostřední vědomí sebe. Těmto termínům lépe porozumíte v průběhu dalšího čtení, když si projdete některá ze cvičení, která v knize uvádím.

První část nazvaná „Tělo jako léčitel“ představuje trauma a proces, který jej léčí, jako přirozené jevy. Pojednává o vrozené moudrosti sebeléčení, která je vlastní nám všem, a uspořádává ji do uceleného pojetí. Vydáme se v ní prozkoumat některé z našich nejprimitivnějších reakcí. Po přečtení první části knihy byste měli lépe porozumět tomu, jak váš organismus funguje a jak s ním můžete pracovat, abyste zvýšili svou vitalitu a kvalitu života, stejně jako celkový pocit radosti z toho, že jste tady, ať už trpíte traumatickými symptomy, nebo ne.

V této části uvádím cvičení, která vám pomohou seznámit se s pociťovaným smyslem na vlastní kůži. Tato cvičení jsou velmi důležitá. K tomu, abyste zjistili, jak tento úchvatný aspekt lidského bytí funguje, žádná jiná cesta neexistuje. Pro mnoho lidí je vstup do sféry pociťovaného smyslu něco jako vstup do nového neznámého světa – světa, který již mnohokrát navštívili, aniž by si vůbec všimli, jaké to tam je. Když budete tuto část knihy číst a prožívat, možná zjistíte, že něco z toho, co se zde o fungování těla píše, již znáte.

Druhá část nazvaná „Symptomy traumatu“ podrobně rozebírá základní prvky traumatické reakce, její symptomy a životní realitu traumatizovaného člověka.

Třetí část nazvaná „Transformace a znovuvyjednání“ popisuje proces, jímž můžeme svá traumata transformovat, ať už jde o traumata osobní nebo společenská.

Čtvrtá část nazvaná „První pomoc při traumatu“ obsahuje praktické informace, které nám pomohou předcházet vzniku traumatu po nehodě či úrazu. Obsahuje také krátké pojednání o traumatu u dětí. (Tomuto tématu chci věnovat svou další knihu.)

Podle mého názoru potřebujeme všichni pochopit základní sdělení této knihy. Tyto znalosti prohloubí naše prožívání i porozumění procesu léčení traumatu a pomohou nám rozvinout důvěru ve vlastní pocity. Myslím si, že tyto znalosti se týkají nejen úrovně osobní, ale i kolektivní. Závažnost traumatu způsobeného různými událostmi, které ovlivňují náš život, si vybírá daň v našich rodinách, společenstvích i celých národech. Trauma má sebe-udržující povahu. Trauma plodí trauma, klene se přes generace rodin, společenství i národů, a v tomto šíření bude pokračovat, dokud nepřijmeme opatření, která by jej zastavila. Skupinové léčení traumatu je v současnosti ještě v plenkách. Třetí část knihy popisuje mimo jiné i přístup k léčení traumatu určený pro skupiny, který vyvíjím s několika kolegy v Norsku.

Jelikož často doporučuji lidem, kteří se sebou terapeuticky pracují, aby do léčebného procesu přijali jako spojence vyškoleného odborníka, doufám, že tato kniha bude k užitku i těmto odborníkům. Jen pár psychologů má dostatečné znalosti fyziologie, aby dokázali rozeznat odchylky v prožívání, které se mohou objevit, když fyziologické procesy nemají možnost proběhnout přirozeným způsobem. Kniha, kterou právě držíte v ruce, předkládá nové možnosti léčení traumatu. Moje zkušenosti ukazují, že

Úvod


26

Probouzení tygra

velké množství přístupů běžně používaných k léčení traumatu přináší přinejlepším jen dočasnou úlevu. Některé katarzní metody, které podporují intenzivní emoční znovuprožití traumatu, mohou být i škodlivé. Jsem toho názoru, že katarzní metody, pokud se používají dlouhodobě, vedou k závislosti na pokračující katarzi a ke vzniku takzvaných „falešných vzpomínek“. Vzhledem k povaze traumatu je také vysoce pravděpodobné, že katarzní znovuprožití určitého zážitku povede spíše k další traumatizaci než k léčení.

Psychoterapie řeší širokou škálu otázek a problémů, které dalece pře

sahují ústřední téma této knihy, trauma způsobené šokem. Trauma způsobené šokem vzniká v situacích, které prožíváme jako život ohrožující a které překonávají naši schopnost efektivně reagovat. Lidé traumatizovaní dlouhodobým zneužíváním v dětství

*

, obzvlášť když se toto zneužívání

dělo v rámci rodiny, mohou naopak trpět „traumatem vývojovým“. Vývojovým traumatem míníme především psychické problémy, které bývají obvykle důsledkem nedostatečné péče a nepřiměřeného vedení během kritických období vývoje v dětství. I když je dynamika stojící u jejich zrodu odlišná, krutost a zanedbávání může vést ke vzniku symptomů, jež jsou totožné a často provázané se symptomy vzniklými z traumatu způsobeného šokem. Z tohoto důvodu je třeba, aby lidé, kteří prožili vývojové trauma, vyhledali terapeuta, jenž jim pomůže proklestit se nástrahami, které z jejich traumatických reakcí vyvstávají.

Pokud je trauma způsobené šokem následkem samostatné události

nebo série událostí a nepředcházela mu dlouhodobá traumatická minulost, dokážou se podle mého názoru lidé v kruhu rodiny a přátel úžasným způsobem vyléčit sami. To velmi podporuji. Tuto knihu jsem napsal *

Zneužíváním dětí se nemíní pouze pohlavní zneužívání, ale i nedostatečná péče,

týrání a psychické/emoční zneužívání. Pojem „zneužívání dětí“ bude v tomto rozší

řeném významu užíván v rámci celé knihy. nepříliš odborným jazykem. Je určena i pro rodiče, učitele, osoby pracující v oblasti dětské péče a všechny ostatní, kteří děti vedou a jsou jim příkladem, aby jim mohli dát nedocenitelný dar tím, že jim okamžitě pomohou zpracovat reakci na traumatizující událost. Informace obsažené v této knize mohou posloužit i lékařům, zdravotním sestrám, zdravotníkům, policistům, hasičům, záchranářům a všem ostatním, kteří běžně pracují s oběťmi nehod a přírodních katastrof, a to nejen při práci, kdy vstupují do kontaktu s traumatizovanými lidmi, ale i v osobním životě. Být svědkem tragických událostí jakéhokoli druhu, natož pravidelně, si vybírá svou daň a je často stejně traumatizující, jako by se událost přihodila nám samotným. Jak používat tuto knihu

Při čtení této knihy si dopřejte dostatek času k tomu, abyste informace vstřebali. Projděte si cvičení, která navrhuji. Postupujte pomalu a zlehka. Trauma vzniká působením těch nejmocnějších sil, jež sídlí v lidském těle. Vyžaduje respekt. Když knihu projdete rychle a povrchně, neznamená to, že si nutně ublížíte, ale práce pro vás nebude stejně přínosná, jako kdybyste si dopřáli dostatek času a strávili informace pomalu.

Pokud byste se při čtení textu nebo provádění cvičení cítili rozrušeni, přestaňte a nechte vše usadit. Buďte s tím, co právě prožíváte, a počkejte, co vystoupí na povrch. Existuje mnoho zavádějících pojetí traumatu, a ta mohou sahat až překvapivě hluboko a ovlivnit vaše prožívání sebe sama i váš vztah k sobě. V případě, že se něco takového stane, je důležité si to uvědomit. Pokud budete věnovat část pozornosti svým reakcím na text, který čtete, povede vás váš organismus tou správnou rychlostí.

Klíčem k léčení traumatu je spíše tělesný vjem než prožití intenzivní emo - ce. Emocionální reakce, které se vzedmou ve vašem nitru, si uvědomujte

Úvod


28

Probouzení tygra

na úrovni tělesných pocitů a myšlenek. Pokud by vaše emoce byly příliš

silné, například nával zuřivosti, úzkosti, pocit hluboké bezmoci atd., vy

hledejte pomoc kvalifikovaného odborníka.

Trauma nemusí být rozsudkem na doživotí. Je sice jedním z neduhů,

které postihují náš organismus, lze jej však vnímat jako něco, co může být

v konečném důsledku užitečné. Říkám to proto, že při léčení traumatu

dochází k transformaci – k transformaci, která může zlepšit kvalitu naše

ho života. Léčení nemusí nutně vyžadovat nejmodernější léky, promyšle

né postupy nebo dlouhé hodiny terapií. Když pochopíte, jak ke vzniku

traumatu dochází, a naučíte se rozpoznat mechanismy, které brání jeho

zpracování, naučíte se také rozpoznat způsoby, jimiž se váš organismus

pokouší trauma léčit. Místo abyste této vrozené schopnosti léčení bránili,

můžete ji podpořit použitím několika jednoduchých rad a technik. Ná

stroje, které najdete v této knize, vám pomohou traumatem projít a krá

čet dál životem s plnějším a jistějším pocitem sebe sama. Zatímco trauma

může být peklem na zemi, jeho zpracování je darem bohů – hrdinskou

cestou, která náleží každému z nás.




TĚLO JAKO LÉČITEL

Ať jsme kde jsme, ten stín, který nás pronásleduje,

je rozhodně čtyřnohý.

– Clarissa Pinkola Estés, Ph. D., z knihy Ženy, které běhaly s vlky

I. část



33

1 Stíny zapomenuté minulosti Jak to řeší příroda Stádo antilop impala se klidně pase v bohatém vádí. Náhle se otáčí vítr a přináší nový, ale známý pach. Ve vzduchu je cítit nebezpečí. Antilopy rázem ustrnou a napjatě a ostražitě vyčkávají. Několik dalších chvil větří, rozhlíží se kolem a pozorně naslouchají. Když se však žádné nebezpečí neobjevuje, začnou se opět v klidu pást, uvolněně, ale pozorně.

Vtom se své příležitosti chápe gepard číhající v hustém křoví a bles

kově vyskakuje ze svého úkrytu. Stádo vyráží jako jeden muž do bezpečí houštiny na okraji vádí. Jedna z mladých antilop padá. I když je v okamžiku opět na nohou, je už pozdě. Gepard vyráží za svou kořistí jako střela a stíhá ji bleskovou rychlostí devadesát až sto deset kilometrů za hodinu.

V momentě, kdy ji gepard dostihne (nebo těsně předtím), padá mla

dá antilopa k zemi – vzdává se blížící se smrti. A to i tehdy, když ještě není zraněná. Nehybné zvíře nepředstírá smrt. Instinktivně vstoupilo do změněného stavu vědomí, do kterého v okamžiku bezprostředně hrozící smrti upadají všichni savci. Mnoho domorodých kultur rozumí tomuto fenoménu tak, že se duch kořisti vzdává dravci, což je svým způsobem pravda.

Stíny zapomenuté minulosti

...naše psychika má stále své temné Afriky,

nezmapovaná Bornea a amazonské kotliny.

– Aldous Huxley


34

Probouzení tygra

Fyziologové o tomto změněném stavu hovoří jako o reakci „znehybněním“

*

nebo „zmrznutím“

**

. Jde o jednu ze tří základních reakcí, které

využívají plazi i savci v situacích, kdy čelí hrozbě, jež je nad jejich síly. Dvě další reakce, útěk a útok, zná většina z nás mnohem lépe. Ve srovnání s nimi toho o znehybnění víme velmi málo. Má práce za posledních pětadvacet let mě však přivedla k názoru, že reakce znehybněním je faktor, který hraje při odkrývání tajemství traumatu u člověka nejdůležitější roli.

Příroda vynalezla reakci znehybněním ze dvou dobrých důvodů. Zaprvé slouží jako strategie přežití „poslední záchrany“. Možná ji dobře znáte od vačic. Vezměme si však jako příklad mladou antilopu. Je možné, že se gepard rozhodne odtáhnout svou „mrtvou“ kořist na místo, kde bude bezpečně ukryta před ostatními predátory, nebo do svého doupěte, kde si na ní bude moci pochutnat později se svými mláďaty. To poskytne antilopě určitý čas, aby mohla ze svého znehybnění procitnout a v nestřežený okamžik vyrazit na překvapivý útěk. Když nebezpečí pomine, antilopa doslova setřese zbylé následky zmrznutí a opět získá plnou kontrolu nad svým tělem. Vrátí se do normálního stavu, jako by se nic nestalo. A zadruhé, antilopa (i člověk) vstupuje ve zmrznutí do změněného stavu vědomí, ve kterém necítí bolest. Když ji tedy gepard trhá na kusy ostrými zuby a drápy, antilopa netrpí.

Většina moderních kultur má sklon tuto instinktivní kapitulaci tváří v tvář hrozbě, která je nad naše síly, odsuzovat jako slabost nebo dokonce zbabělost. Za tímto odsuzováním se však skrývá hluboký lidský strach ze znehybnění. Vyhýbáme se mu, protože je to stav, který se velmi podobá smrti. Snaha vyhnout se znehybnění je iracionální a draze za ni platíme. *

anglický výraz „immobility response“

**

zmrznutí – jedna z přirozených fyziologických reakcí organismu na život ohrožující

událost (viz dále)


35

Fyziologické důkazy jasně ukazují, že schopnost vstoupit do této přiroze

né reakce a opět z ní vystoupit je klíčem k tomu, aby nedošlo ke vzniku

ochromujících následků traumatu. Je to dar divočiny.

Proč hledat v divočině?

Trauma je fyziologického původu

Stejně jako nám v uších zní vlastní tep, neseme si v nervové soustavě otisk

ozvěny miliónů půlnočních výkřiků opic, jejichž poslední pohled na svět zřel

jiskřící oči pantera.

– Paul Shepard

2

Klíč k léčení traumatických symptomů můžeme najít v lidské fyziologii.

V nebezpečných situacích, které vnímáme jako bezvýchodné nebo zahl

cující, reagujeme stejně jako zvířata znehybněním. Důležité je pochopit,

že tato strategie nepodléhá naší vůli. To jednoduše znamená, že fyziolo

gický mechanismus, jenž tuto reakci řídí, leží v primitivní, instinktiv

ní části našeho mozku a nervové soustavy, která nepodléhá naší vědomé

kontrole. A proto si myslím, že chceme-li traumatu skutečně porozumět

a léčit ho, musíme studovat chování divokých zvířat.

Části našeho mozku a naší nervové soustavy, ve kterých sídlí instinkty,

ale které nejsou podřízeny naší vůli, mají své identické protějšky u savců,

a dokonce i u plazů. Náš mozek, kterému se často říká trojjediný, sestává ze

tří ucelených částí. Ty jsou obecně známy jako plazí mozek (instinktivní),

savčí mozek neboli limbický systém (emoční) a lidský mozek neboli neo

kortex (racionální). Když vnímáme situaci jako život ohrožující, aktivu

jí se ty části mozku, které máme společné se zvířaty. Proto nám může

Stíny zapomenuté minulosti

2

z knihy The Others – How Animals Made Us Human, Island Press, 1996


36

Probouzení tygra

studium strategií, pomocí nichž určitá zvířata, jako například antilopy, předcházejí traumatizaci, přinést spoustu cenných poznatků. Mám-li to trochu rozvést, klíč k léčení traumatických symptomů u člověka spočívá podle mého názoru ve schopnosti využít procesu plynulé adaptace, který můžeme vidět u divokých zvířat. Ta jsou schopna se vytřást, projít reakcí znehybněním a získat zpět plnou pohyblivost a funkčnost svého organismu.

Na rozdíl od zvířat je pro nás, lidské bytosti, řešení problému, zda útočit nebo utéct, odjakživa tvrdým oříškem. Toto dilema má svůj původ zčásti v tom, že náš druh hrál roli jak dravce, tak i kořisti. I když byli pravěcí lidé často lovci, trávili každý den mnoho hodin schouleni jeden ke druhému ve studené jeskyni a moc dobře věděli, že je může každou chvíli něco chytit a roztrhat na kusy.

Naše šance na přežití se zvýšily, když jsme začali žít ve větších skupinách, využívat oheň a vynalezli jsme nástroje, mezi nimiž bylo i mnoho zbraní, které jsme používali k lovu a k sebeobraně. Genetická paměť však vzpomínku na to, že jsme byli snadnou kořistí, v našem mozku a nervové soustavě uchovala. Jelikož nemáme ani rychlost antilopy, ani smrtící tesáky a drápy geparda, náš mozek často naše schopnosti k záchraně života pouze odhaduje. Díky této nejistotě jsme skvěle disponováni k závažným traumatickým symptomům. Zvíře jako hbitá a rychlá antilopa ví, že je kořistí, a své prostředky k přežití důvěrně zná. Vycítí, co je třeba udělat, a udělá to. Podobně si je gepard díky své stokilometrové rychlosti, zákeřným tesákům a drápům jistý, že je predátorem.

Lidské zvíře však svou roli tak jasně určenou nemá. Tváří v tvář smrtelnému nebezpečí bývá racionální mozek nezřídka zmaten a potlačí naše instinktivní pohnutky. I když může mít toto potlačení svůj dobrý důvod, doprovází jej zmatek, který vede k tomu, co nazývám „komplex Medúzy“ – k dramatu zvanému trauma.

V řeckém mýtu o Medúze může zmatek, který se člověka zmocní, když pohlédne smrti do tváře, proměnit tohoto nešťastníka v kámen. Stejně můžeme i my doslova zmrznout strachy a stát se obětí traumatických symptomů.

Trauma je nedílnou součástí moderního života. Traumatizována je většina z nás, nejen vojáci nebo oběti zneužívání či násilí. Příčiny i následky traumatu mohou nabývat mnoha podob a často si je neuvědomujeme. Mezi příčiny traumatu patří přírodní katastrofy (např. zemětřesení, tornáda, záplavy a požáry), násilí, dopravní nehody, pády, vážná onemocnění, náhlé ztráty (především těch, které milujeme), chirurgické a další nezbytné lékařské a stomatologické zákroky, komplikované porody, a dokonce vysoká míra stresu během těhotenství.

Naštěstí máme vrozený potenciál vyléčit se i z těch nejtěžších traumatických zranění, jelikož jsme instinktivní bytosti schopné pociťovat, reagovat a reflektovat. Jsem přesvědčen, že stejně tak se můžeme začít léčit i jako celosvětové lidské společenství z následků rozsáhlých společenských traumat, například válek nebo přírodních katastrof. Je to energie Příčinou vzniku traumatických symptomů není „spouštěcí“ událost sama o sobě. Symptomy pocházejí ze zmrzlého zbytku energie, která se nezpracovala a nevybila. Tato zbylá energie zůstává uvězněna v nervové soustavě, odkud může pustošit tělo i ducha. Dlouhodobé, děsivé, ochromující a často podivné symptomy posttraumatické stresové poruchy vznikají, když nemůžeme dokončit proces, ve kterém vstupujeme, procházíme a vystupujeme ze stavu „znehybnění“ nebo „zmrznutí“. Cesta k rozmrznutí však existuje, a to když vyvoláme a podpoříme naše vrozené směřování k dynamické rovnováze.

Stíny zapomenuté minulosti


38

Probouzení tygra

Vraťme se do divočiny. Energie v nervové soustavě mladé antilopy, která utíká před útočícím gepardem, je vybuzena pro běh rychlostí sto deset kilometrů za hodinu. V okamžiku gepardova závěrečného výpadu padá antilopa k zemi. Navenek je bez hnutí, jako by byla mrtvá. Uvnitř je však její nervová soustava stále nabita ohromným nábojem k běhu rychlostí sto deset kilometrů za hodinu. I když náhle znehybněla, je to v jejím těle jako v autě, ve kterém řidič sešlápl plyn až na podlahu a zároveň dupnul na brzdu. Nesoulad mezi nervovou soustavou (motorem), který jede uvnitř na plné obrátky, a vnějším znehybněním těla (brzdou) vytváří v těle mohutnou turbulenci, která se podobá tornádu.

Toto energetické tornádo je ohniskem, ze kterého vznikají symptomy traumatického stresu. Mám-li sílu této energie k něčemu přirovnat, představte si, že se milujete se svým partnerem a jste na hranici orgasmu, když vše náhle zastaví nějaká síla zvenčí. Teď ten pocit zablokování vynásobte stem a možná se přiblížíte množství energie vybuzené při zážitku ohrožení života.

Člověk (i antilopa), pokud se ocitne v ohrožení, musí vybít všechnu energii, která byla mobilizována na jeho záchranu, jinak se stane obětí traumatu. Tato zbytková energie nezmizí sama od sebe. Zůstává v těle a je často příčinou celé řady symptomů, např. úzkosti, depresivních stavů, psychosomatických obtíží a poruch chování. Tyto symptomy představují způsob, jímž organismus uchovává (nebo ohraničuje) nevybitou zbytkovou energii.

Divoká zvířata vybíjejí veškerou nahromaděnou energii instinktivně a neblahé symptomy u nich vznikají jen zřídka. My lidé v tom tak zdatní nejsme. Když se nám nepodaří tyto mocné síly uvolnit, stáváme se oběťmi traumatu. Díky častým a zároveň neúspěšným pokusům tyto energie vybít se na ně můžeme i fixovat. Jako můra, která je přitahována světlem, můžeme nevědomě a opakovaně vytvářet situace, v nichž je obsažena možnost uvolnit se z traumatického sevření. Bez kontaktu se zdroji a náležitých nástrojů však většina těchto pokusů končí neúspěchem. Smutným výsledkem pak bývá, že mnohé z nás sžírá strach a úzkost, které nám nedovolují cítit se ve svém životě ani ve světě jako doma.

Tento scénář zná až příliš dobře mnoho válečných veteránů nebo obětí znásilnění. Měsíce nebo roky mohou trávit tím, že o svých zážitcích mluví, znovu je prožívají nebo vyjadřují svou zlost, strach a zármutek. Pokud však neprojdou primitivní „reakcí znehybněním“ a nenechají odejít zbytkovou energii, zůstávají většinou uvězněni v bludišti traumatu a jejich trápení pokračuje.

Jestliže tytéž mocné energie, které stojí u vzniku traumatických symptomů, náležitě mobilizujeme a zapojíme do léčebného procesu, mohou trauma transformovat a vynést nás k novým obzorům léčení, zvládání života, a dokonce k moudrosti. Vyléčené trauma je velkým darem. Navrací nás do světa harmonie, lásky a soucitu, v němž věci přirozeně přicházejí a odcházejí. Po pětadvaceti letech, kdy jsem pracoval s lidmi, kteří byli traumatizováni snad všemi myslitelnými způsoby, jsem dospěl k názoru, že my lidé máme vrozenou schopnost léčit z ochromujících následků traumatu nejen sebe, ale i celý svět.

Stíny zapomenuté minulosti



41

2 Tajemství traumatu

Co je trauma?

Nedávno jsem svou práci přibližoval jednomu podnikateli a on vzrušeně

zareagoval: „To muselo být trauma, co trápilo moji dceru, když ji budily

ze spaní ty záchvaty křiku. Byl jsem s ní u psychologa a ten mi řekl, že

to jsou ,jen noční můry‘. Věděl jsem, že to nejsou jen noční můry.“ Měl

pravdu. Jeho dceru velmi vyděsil jeden rutinní zákrok na pohotovosti.

Následovaly týdny, kdy plakala a křičela ze spaní, přičemž jí vždy ztuhlo

téměř celé tělo a rodiče ji nemohli vzbudit. Je velmi pravděpodobné, že

šlo o traumatickou reakci na zážitek v nemocnici.

Mnozí lidé, podobně jako tento podnikatel, zažili někdy v životě

něco nevysvětlitelného nebo pozorovali něco na ten způsob u svých

blízkých. I když ne ve všech těchto nevysvětlitelných situacích šlo

o symptomy traumatu, v mnoha případech tomu tak bylo. Namísto

definice, která by popisovala trauma jako takové, se v oblasti „pomáha

jících“ profesí obvykle traumatem rozumí událost, která jej způsobila.

Protože nemáme způsob, jak trauma přesně definovat, může být obtížné

jej rozpoznat.

Tajemství traumatu


42

Probouzení tygra

Oficiální definice, kterou používají psychologové a psychiatři, když diagnostikují trauma, zní: „Trauma je způsobeno stresující událostí, která přesahuje rámec běžné lidské zkušenosti a která by značně rozrušila téměř každého.“

3

Do této definice lze zahrnout následující mimořádné zážitky:

vážné ohrožení života nebo tělesné integrity; vážné ohrožení nebo ublížení našim dětem, manželovi, manželce nebo dalším blízkým, příbuzným či přátelům; náhlé zničení domova nebo rozbití společenství; situace, kdy vidíme jiného člověka, který je nebo nedávno byl vážně zraněn nebo zabit následkem nehody nebo fyzického násilí.

Tato definice nám může určitým způsobem posloužit jako východisko, je však vágní a zavádějící. Kdo může říci, co „přesahuje rámec běžné lidské zkušenosti“ nebo co „by značně rozrušilo téměř každého“? Události zmíněné v definici představují užitečná vodítka, existuje však mnoho dalších traumatizujících situací, které definice nezahrnuje. Nehody, pády, nemoci a chirurgické zákroky, které tělo nevědomě vnímá jako ohrožující, často vědomě nepovažujeme za události, které by přesahovaly rámec běžné lidské zkušenosti. Nezřídka však traumatizující jsou. V mnoha společenstvích navíc často dochází ke znásilněním, přestřelkám a dalším tragickým událostem. A i když je můžeme považovat za události, které do rámce běžné lidské zkušenosti spadají, budou znásilnění a přestřelky traumatizující vždy.

Léčení traumatu závisí na tom, zda rozpoznáme jeho symptomy. To bývá často obtížné, jelikož symptomy mají svůj původ převážně v primitivních reakcích organismu. K léčení nepotřebujeme definici traumatu. Potřebujeme umět rozpoznat pocit, který se k traumatu pojí. Tento smysl pro rozpoznání traumatu je záležitostí našeho prožívání a můžeme jej získat jen na základě zkušenosti. Jedna z mých klientek popsala svůj zážitek takto: 3

Diagnostic Statistic Manual – DSM III, revidované vydání, 1993


43

Jednoho dne jsme si s mým pětiletým synem hráli v parku s míčem

a on ho hodil daleko ode mne. Šla jsem míč sebrat a syn mezitím vy

běhl na rušnou ulici, aby přinesl jiný míč, který tam uviděl. Došla jsem

k míči, se kterým jsme si hráli, když vtom se ozvalo dlouhé a hlasité

hvízdaní pneumatik. Okamžitě jsem věděla, že Joeyho srazilo auto. V tu

chvíli jako by mi srdce spadlo až někam hluboko do břicha. Krev v těle

jako by se zastavila a stekla dolů do chodidel. Připadala jsem si bledá jako

duch a rozběhla se k davu, který se na ulici začal tvořit. Nohy mi ztěžkly,

jako by byly z olova. A Joey nikde. Věděla jsem, že se nehoda stala jemu.

Srdce se mi sevřelo a zaťalo. Pak se rozšířilo, aby můj hrudník zaplnilo

zděšením. Protlačila jsem se davem a zhroutila se na Joeyho nehybné

tělo. Auto ho táhlo několik metrů, než zastavilo. Oblečení měl potr

hané, tělo odřené a zakrvácené, a ležel tak klidně. Zachvácena panikou

a pocitem bezmoci jsem se ho zoufale snažila dát dohromady. Zkoušela

jsem setřít všechnu krev, ale místo toho jsem ji jen všude rozmazala.

Zkoušela jsem připlácnout kusy jeho potrhaného oblečení tam, kam pa

tří. A stále jsem si říkala: „Ne, tohle není pravda. Dýchej, Joey, dýchej.“

Znovu a znovu jsem se na něj hroutila, tiskla své srdce na to jeho, jako

by moje životní síla mohla do jeho nehybného těla opět vdechnout ži

vot. Pak mnou začala prostupovat otupělost a já jsem cítila, jak se stahuji

a kamsi odcházím. Mé pohyby pokračovaly, já už ale necítila nic.

Lidé, kteří prožili takto silné trauma, skutečně vědí, co trauma je – jejich reakce na něj jsou jednoduché a primitivní. U této nešťastné ženy se symptomy projevily s nemilosrdnou jasností a silou. U většiny z nás však tak zřejmé nejsou. Traumatický zážitek se můžeme naučit rozpoznat tak, že budeme zkoumat vlastní reakce. Jakmile „pocit traumatu“ jednou vědomě uchopíme, bude pro nás již nezaměnitelný. Podívejme se teď na událost, která zjevně přesahuje rámec běžné lidské zkušenosti.

Tajemství traumatu




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.