načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Problémy vývoje a stylu lidové hudby -- Lidová taneční hudba na moravské straně Bílých Karpat v subregionu Horňácko - Dušan Holý

Problémy vývoje a stylu lidové hudby -- Lidová taneční hudba na moravské straně Bílých Karpat v subregionu Horňácko
-16%
sleva

Kniha: Problémy vývoje a stylu lidové hudby -- Lidová taneční hudba na moravské straně Bílých Karpat v subregionu Horňácko
Autor:

Publikace etnomuzikologa a vysokoškolského profesora Dušana Holého "Problémy vývoje a stylu lidové hudby. Lidová taneční hudba na moravské straně Bílých Karpat v subregionu ... (celý popis)
Titul doručujeme za 4 pracovní dny
Vaše cena s DPH:  300 Kč 252
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
8,4
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 39Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Ústav evropské etnologie
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2016
Počet stran: 179
Rozměr: 24 cm + tabulky a grafy (4 listy různých rozměrů)
Úprava: ilustrace, portréty, noty
Vydání: Vydání první
Skupina třídění: Hudba
Jazyk: česky
Vazba: kniha, brožovaná vazba
Datum vydání: 25.01.2016
ISBN: 9788021066298
EAN: 9788021066298
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Publikace etnomuzikologa a vysokoškolského profesora Dušana Holého "Problémy vývoje a stylu lidové hudby. Lidová taneční hudba na moravské straně Bílých Karpat v subregionu Horňácko" je fundovanou analýzou hudebních tradic rodného kraje autora, jinak výtečného interprta lidové písně. I když vznikla jako habilitační spis v r. 1968, neztratila nic na své originalitě dané využitím ve své době novátorských postupů při rozboru dynamiky a rytmu hudeckých skladeb. (lidová taneční hudba na moravské straně Bílých Karpat v subregionu Horňácko)

Další popis

Práce profesora Dušana Holého „Problémy vývoje a stylu lidové hudby. Lidová taneční hudba na moravské straně Bílých Kapat v subregionu Horňácko“ vyšla v německé verzi v roce 1966. Zájem odborné a laické veřejnosti a její nedostupnost pro českého čtenáře vedla k vydání v češtině, a to u příležitosti životního jubilea autora. Snahou práce je podat ucelený obraz o vývoji a stylu lidové hudby v jedné z výrazných jihomoravských etnografických oblastí. Neomezuje se jen na pouhý výčet faktů, ale autor se snažil o zařazení hudební kultury jednoho etnografického regionu do širších souvislostí, o postižení obecných vývojových tendencí, o interpretaci materiálu z estetického, psychologického i sociologického hlediska v teoretické rovině soudobého stavu naší vědy.


Práce profesora Dušana Holého „Problémy vývoje a stylu lidové hudby. Lidová taneční hudba na moravské straně Bílých Kapat v subregionu Horňácko“ vyšla v německé verzi v roce 1966. Zájem odborné a laické veřejnosti a její nedostupnost pro českého čtenáře vedla k vydání v češtině, a to u příležitosti životního jubilea autora. Snahou práce je podat ucelený obraz o vývoji a stylu lidové hudby v jedné z výrazných jihomoravských etnografických oblastí. Neomezuje se jen na pouhý výčet faktů, ale autor se snažil o zařazení hudební kultury jednoho etnografického regionu do širších souvislostí, o postižení obecných vývojových tendencí, o interpretaci materiálu z estetického, psychologického i sociologického hlediska v teoretické rovině soudobého stavu naší vědy.


Práce profesora Dušana Holého „Problémy vývoje a stylu lidové hudby. Lidová taneční hudba na moravské straně Bílých Kapat v subregionu Horňácko“ vyšla v německé verzi v roce 1966. Zájem odborné a laické veřejnosti a její nedostupnost pro českého čtenáře vedla k vydání v češtině, a to u příležitosti životního jubilea autora. Snahou práce je podat ucelený obraz o vývoji a stylu lidové hudby v jedné z výrazných jihomoravských etnografických oblastí. Neomezuje se jen na pouhý výčet faktů, ale autor se snažil o zařazení hudební kultury jednoho etnografického regionu do širších souvislostí, o postižení obecných vývojových tendencí, o interpretaci materiálu z estetického, psychologického i sociologického hlediska v teoretické rovině soudobého stavu naší vědy.


Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Dušan Holý - další tituly autora:
 (CD album)
U chodníčka U chodníčka
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

32 Problémy vývoje a stylu lidové hudby

Nejdůležitější znaky lidových nápěvů z Horňácka

27. Konstatoval-li Béla Bartók pro Moravu nápěvnou vrstvu vykazující své specifické

rysy, upozornil zároveň i  na  vrstvy charakteristické tak pro Moravu, jako pro Slovensko.

Bartók správně odhalil vzájemné kulturní prolínání, přesahy oběma směry, především

na moravskoslovenském pohraničí. Viděl však celou situaci šíře; viděl na východní Moravě

i střetnutí západní lidové písňové kultury z Čech s kulturou východní, hlavně slovenskou

a maďarskou.

152

Tato obecnější poznámka úvodem k  charakteristice nápěvů z  Horňácka má svůj

význam. O  moravskoslovenském pomezí již víme, že se tu v  řadě odvětví lidové kultury

projevuje mnoho společných rysů se Slovenskem, což pro Horňácko, které leží přímo

na slovenské hranici platí v neztenčené míře.

153

28. Vladimír Úlehla přisoudil pro šíření písní na  moravsko-slovenském pomezí

značný význam starým hospodářským komunikacím, po nichž jezdili formani a obchod

níci. Jedna z  nich vedla od  slovenské Myjavy právě přes středisko Horňácka Velkou nad

Veličkou dále na Moravu.

154

Byly ovšem ještě jiné příležitosti. Např. z Horňácka odcházeli

lidé na  nedaleké slovenské Kopanice do  okolí Vrbovců a  Myjavy pomáhat při stavbách

nových domů. Nebo jiní odcházeli na sezónní práce až k Bratislavě a ještě další nakupovali

dobytek třeba u Nových Zámků atp.

155

Velmi důležité bylo však i těsné sousedství sloven

ských polností s horňáckými. Byla totiž řada prací, při nichž se hodně zpívalo; vzpomeňme

třeba senoseč.

Ze všech uvedených příležitostí se však nic nevyrovná působnosti smíšených sňatků

ze slovenské a  z  moravské strany. Můžeme je zde podle archivních dokladů sledovat už

od l8. století.

156

Již při samotných svatbách, které dříve trvaly několik dní, se mísily písně

z obou národních tradic. Dlouhodobě pak působil přivdaný či přiženěný vynikající zpěvák.

Jeden z  muzikantů z  Vápenek pocházel z  takového smíšeného manželství a  bylo o  něm

známo, že od  matky, která se na  Moravu přivdala ze slovenské obce Moravské Lieskové,

znal mnoho písní, které nebyly v kraji známy a kterým místní lidi přiučoval.

157

Rovněž to,

že na  Horňácko přicházeli příležitostně též muzikanti ze Slovenska a  že tento pohyb se

odbýval i opačným směrem mělo svůj význam. Byli to jednak muzikanti žebraví (potulní),

152 Blíže srov. B. Bartók: Slovenské ľudové piesne I, c. d., s. 48 n. a J. Kresánek, c. d., s. 212, 273.

153 Blíže srov. Horňácko, c. d., s. 503.

154 Srov. V. Úlehla, c. d., s. 239; viz i Horňácko, c. d., s. 26; Klímová, Dagmar: Vypravěčský repertoár národopisné

oblasti ve  světle hospodářských a společenských styků. ČL 51, 1964, s.  65–71; Pavlík, Vladimír: Vzpomínky

na  podomní řemesla a obchod na  Horňácku. Slovácko 4–5, 1962–1963, s.  101–113. Podle mého mínění

neměli však tito vandrovní pro přenos písní takový význam, jako pro vypravěčský repertoár; příležitost

k vypravování vzniká totiž mnohem snáze, než příležitost zpěvní.

155 Ale také ti, kteří chodili za sezónní zemědělskou prací do Dolních Rakous, pracovali často v sousedství Slováků

a mám záznamy, že se některé písně lidé z Horňácka naučili zde, od slovenských zemědělských dělníků.

156 Srov. Horňácko, c. d., s. 39, pozn. 90. 157 Srov. Holý, Dušan: Slepý hudec z moravskoslovenského pomezí. Slovácko 4–5, 1962–1963, s. 81.

I. K charakteru písňových nápěvů 33

ale také muzikanti, pro něž hudba nebyla jediným zdrojem obživy  – gajdoši i  hudci. Ti

druzí spolu na přelomu století několikrát dokonce soutěžili.

158

Jinak Horňácko velmi sblížil se Slovenskem historický vývoj v  19.  století. Už např.

v  revolučním roce 1848 táhl přes horňácké vesnice na  Slovensko dobrovolnický sbor

a  skládal přísahu u  Velké, kde mluvili mimo jiné i  slovenští národní buditelé Miloslav

J. Hurban a Ludovít Štúr.

159

Jmenovitě na přelomu 19. a 20. století stala se Velká středis

kem i  přilehlého slovenského pohraničí.

160

A  bereme-li v  úvahu zlidovělé písně, je pro

Horňácko, jakožto pohraniční moravskou oblast, příznačné právě proto poměrně větší

zastoupení umělých písní slovenských proti písním českým.

161

Není však pochybností, že na  vzájemnou výměnu folklorních tradic z  obou stran

moravskoslovenského pomezí působila už dřívější poměrně značná výměna obyvatelstva.

Docházelo k ní zejména v důsledku náboženských událostí v 17. a 18. století a z naší oblasti

ji máme dobře doloženu.

162

Mezi písněmi z Horňácka se dá sledovat velký počet variant taktéž po karpatském oblou

ku,

163

a rovněž mezi strukturálními složkami lidových nápěvů jsou znaky charakteristické pro

písňovou kulturu Karpat. Dílčí rozbory hudební stránky písně na Horňácku např. ukázaly, že

mezi nápěvy tvoří vyhraněnou skupinu (25%) útvary kvinttonální, velmi často lydické.

Když Alica a Oskár Elschekovi psali o znacích písně z Turé Lúky,

164

z typické lokality

Myjavska, jež je zeměpisné velmi blízko našemu Horňácku, považovali za pravděpodobné,

že kvinttonální píseň vznikala na Myjavsku, resp. na západním Slovensku, nezávisle na kar

patské kultuře. Tehdy nebyl však ještě plně prokázán zásah valašské kolonizace v Bílých Kar

patech. Podle závěrů Jaroslava Štiky

165

o rozšíření karpatské salašnické kultury na Moravě,

158 K tomu srov. Mrštík, Vilém: Kniha cest. Praha: Máje, 1904, s. 142–147; viz též Pavlík, Vladimír: Vzpomínky

na Horňácko na přechodu 19. a 20. století. Brno 1962; rpk. v archivu KEF.

159 Srov. Horňácko, c. d., s. 40, pozn. 100. Kolem roku 1848 lze v úředních relacích sledovat na Moravě obavy

z přeskočení košutovských nepokojů z bývalého Uherska. Tyto událostí se na jihovýchodní Moravě obráží

i v některých písních. Na Horňácku je známa jak tematika prokošutovská (např. Dobre byuo v uherskéj krajině

// dokád ležau Košut pri Budíně – variantu srov. v B II, č. 554), tak i tematika protikošutovská (V roku tisícím

osmistém, // a to osnaštyricátém // počau Košut bojovati // lud fauešně namúvati // v zemi uherskéj – variantu

srov. B III, č. 87; viz též Horňácko, c. d., s. 40, pozn. 97).

160 Srov. Horňácko, c. d., s. 27 n.

161 Srov. Holý, Dušan: Proces zlidovování v oblasti s živými tradicemi. Václavkova Olomouc. Olomouc: Profil,

1964, s. 102.

162 Srov. Horňácko, c. d., s. 22 n., 25; viz též Frolec, Václav: Příspěvek k moravsko-slovenským vztahům v lidovém

stavitelství na  území Bílých Karpat. SN 14, 1966, s.  294–298. V obou citovaných pracích je ke  zmíněné

tematice uvedena další literatura.

163 Jak píše v citované habilitační práci O. Sirovátka, vznik „karpatského cyklu“ folklorního podání na  území

ukrajinském, slovenském, jihopolském a východoslovanském podmínila pastýřská valašská kolonizace, jež

počala ve  14.  století ve  východních Karpatech, postupně se přesouvala po  karpatském masivu na  západ

a na  východní Moravu se dostala už ve  století 15. a počátkem století 16. Ale hlavní její proud přicházel

na Moravu až v průběhu století 16. a 17. (srov. J. Macůrek: Valaši, c. d., s. 336 n.). Pokud jde o kulturní vliv

této kolonizace, není otázka zatím plně dořešena.

164 Srov. Poloczek, František: Slovenské ľudové piesne III. Bratislava: SAV, 1956, s. 44 n.

165 Štika, Jaroslav: Rozšíření karpatské salašnické kultury na Moravě. ČL 48, 1961, s. 97–105.

34 Problémy vývoje a stylu lidové hudby

v nichž se dotýká i slovenské strany Bílých Karpat – Myjavska, usuzujeme spíše, že alespoň

část kvinttonální kultury tohoto kraje má vztah k tzv. valašské hudební kultuře.

166

Takovými a  dalšími nejrozmanitějšími cestami pronikaly v  naší části moravskoslo

venského pomezí písně a samozřejmě i ostatní folklorní materiál z jedné národní tradice

do  druhé. Přechod byl povlovný a  vývoj skoro totožný, jako by se odehrával jen uvnitř

národního celku. Velká písňová zásoba kraje plyne v  rozhodné míře právě z  nakupení

a  zkřížení dvou národních tradic  – moravské a  slovenské. K  jejich plynulému přejímání

dopomáhala velká příbuznost písní, jak po  stránce textové, obsahové i  jazykové, tak

i hudební, podmíněná stejným starším základem, který neustále působil jako katalyzátor.

29. Výjimečněji lze mezi písňovým materiálem z  Horňácka najít také několik

dokladů, jež se sem dostaly ze vzdálenějších oblastí „přeskokem“. Přitom některé se mohly

objevit ve spojitosti s vlivy etnickými – polskými a ukrajinskými.

167

By1 by to však zúžený pohled, kdybychom na  Horňácku nechtěli vidět rovněž vliv

hudební kultury související s  maďarským územím, třebaže už přetavený přes Slovensko

a pronikající sem ve větším měřítku až od počátku 20. století. A ještě větší chyba by byla,

kdybychom nezdůraznili též vliv hudební kultury, jež se na Horňácko dostávala ze západu.

Projevuje se např. ve  vrstvě nápěvů k  tzv. figurálním tancům,

168

nikoli ve  vrstvě nápěvů

k  tzv. tancům točivým,

169

kde je patrný jen jako naprostá výjimka. Je ovšem možno při

pustit, že v těchto výjimečných případech zde přežívají i vztahy staré.

170

U řady harmonických nápěvů, kterých podle podrobného rozboru

171

vychází na 24%,

jde však o  přímé genetické obdoby s  nápěvy západního slohu. Mezi nimi se obzvlášť

výrazně vyčleňuje skupina písní rekrutských a vojenských.

172

Vyznačují se tak jako nápěvy

západního slohu obecně především jasnou durovou fakturou, velkým rozsahem, značnými

melodickými skoky i občasným výskytem dvou legátovaných tónů, na něž připadá v textu

166 Elschekovi správně ovšem dodávají, že konečné závěry bude možno vyslovit až po podrobném prozkoumání

celého souboru variant těchto typů, po  určení jejich typologie a po  důkladném porovnání s jinými

melodickými typy. K tomu srov. B. Bartók: Slovenské ľudové piesne I, c. d., s. 41.

167 Srov. Horňácko, c. d., s. 401. V této souvislosti vzpomeňme také působnosti vojenských nájezdů. Bouřlivým

obdobím je pro naši oblast zvláště století 17. a počátek století 18. V 17.  století to byla vojska bočkajovská

(1605), tatarská (1663), vpády Emericha Tökölyho (1683), v 18.  století vpády za  povstání Františka II.

Rákocziho (1704–1705); srov. Horňácko, c. d., s. 22–25. O vpádech cizích vojsk na jihovýchodní Moravu

i o jejich vlivu na  folklor zmínil se V. Úlehla, c.  d., s.  240–242. Přestože některé hypotézy staví Úlehla

poněkud odvážně, možnosti k úvahám jistě poskytují. Odraz vojenských vpádů nacházíme na  Horňácku

silný zejména v lidovém vyprávění. Jsou ovšem v lidové tradici vztaženy ponejvíce k turecké okupaci.

K tomu srov. Rychnová, Dagmar: Turecké války v lidovém podání východní Moravy. NVČ 33, 1953, s. 36–100

a viz též další její práce souhrnně citované v monografii Horňácko, c. d., s. 494, pozn. 9.

168 Vysvětleno v následující podkapitole.

169 Taktéž.

170 Srov. V. Frolec — D. Holý, c. d., s. 172.

171 Z některých nejdůležitějších hledisek bylo z Horňácka rozebráno 800 nápěvů, které byly vybrány z počtu

1200. O hlediscích volených k rozboru srov. Horňácko, c. d., s. 420 n., pozn. 154.

172 Jiná část nápěvů rekrutských a vojenských písní se vztahuje k novouherskému slohu. Jak už bylo řečeno, ty

sem však pronikaly později a některé z těchto nápěvů se sem šířily jinými cestami.

I. K charakteru písňových nápěvů 35

jedna slabika. Poslední část nápěvu klesá stupnicovým chodem téměř naprosto pravidelně

na velkou tercii.

Podobný obraz skýtá vojenská píseň nejen v jiných oblastech Slovácka, ale podle zjiš

tění českých i polských badatelů nad lidovou písní také např. ve Slezsku. Zdejší rekrutské

a vojenské písně mají rovněž silný český ráz, protože muži, kteří sloužili v rakouském voj

sku společně s Čechy, učili se od nich českým písním.

173

Nápěvy rekrutských a vojenských

písní západního slohu se ovšem v  oblasti Slovácka k  nepoznání přebudovaly rytmicky.

Staly se z nich většinou táhlé – parlandové, metricky značně nepravidelně členěné nápěvy,

které tím nabyly na místním koloritu.

Ale na Horňácku se objevují mezi vojenskými písněmi uvedeného nápěvného slohu

i nápěvy, k nimž jinde nenalézáme variant, nebo které nacházíme jen na Slovácku.

174

Jsme

tedy oprávněni vyslovit otázku, zda tyto nápěvy nebyly vytvořeny v  duchu nápěvného

typu přinesených vojenských písní v domácím prostředí. Jejich přece jen jiný ráz by tomu

nasvědčoval.

30. S písňovou kulturou západního slohu, která částečně zasahuje až na Slovensko,

175

proniká postupně harmonické – vertikální myšlení a střetá se na východní Moravě s myš

lením melodickým  – lineárním. Střetnutí i  zkřížení obou principů můžeme opět dobře

pozorovat na materiálu z Horňácka. Ukázal se zde totiž značný počet (40%) přechodných

tonálních typů.

176

Největší počet, více než polovinu nápěvů, zaujímají typy mezi útvary

harmonickými a  kvinttonálními

177

a  mezi útvary kvinttonálními a  útvary středověkých

stupnic.

178

Dosti jsou zastoupeny též přechodné tonální typy

179

a  v  menší míře mnoho

jiných typů. U některých nápěvů nejsou však tonální rozbory vždy jednoznačné; připou

173 Srov. Bystroń, Jan Stanisław: Pieśni ludu polskiego. Kraków: Orbis, 1924, s. 76–78; viz též Gelnar, Jaromír –

Sirovátka, Oldřich (eds.): Slezské písně z Třinecka a Jablunkovska. Praha: Státní nakladatelství krásné

literatury, hudby a umění, 1957, s. 24 a 176. Jiné české nápěvy se ovšem do východních písňových oblastí

dostávaly vlivem školy.

174 Srov. Horňácko, c. d., s. 396.

175 Srov. B. Bartók: Slovenské ľudové piesne I, c. d., s. 48 n.

176 To jen doplňuje poznatky K. Vetterla o lidové písni na  východní Moravě. Srov. Vetterl, Karel: Lidové písně

a tance z Valašskokloboucka II. Praha: ČSAV, 1960, s. 444; týž: Otázky tvůrčího a reprodukčního stylu v lidové

písni. In: Jiránek, Jaroslav – Karásek, Bohumil (eds.): Leoš Janáček a soudobá hudba. Mezinárodní hudebně

vědecký kongres Brno 1958, Praha 1963, s. 347. Viz též Vysloužil, Jiří: Janáčkova tvorba ve světle jeho hudebně

folkloristické teorie, tamtéž, s. 365 n.

177 Podotýkám, že v této částí používám terminologie podle prací manželů Elschekových. Srov. zvláště

Elscheková, Alica: Základná etnomuzikologická analýza. HŠ 6, 1963, s.  117–178; viz zejména s.  144

n.  a 150. Pouze název „variativní forma“ přejímám podle J. Maróthyho, c.  d., s.  135. Zcela jiného dělení

i jiné terminologie užívá u nás pracoviště ÚEF v Brně. Jejich analýza je však zaměřena speciálně ke  složce

metrorytmické; srov. Vetterl, Karel: The Method of Classification and Grouping of Folk Melodies. SM 7, 1965,

s. 349–355.

178 Viz třeba B II, č. 192a, 195a, 450, 602; Poláček, Jan: Slovácké pěsničky I. Praha: Orbis, 1951, č. 29; Černík,

Josef: Po  našem! Praha: Moravský výbor Ústavu pro lidovou píseň nákladem Školního nakl. pro Čechy

a Moravu, 1943, č. 7, 24, 72 atd.

179 Viz např. J. Poláček, c. d., č. 191; B II, č. 35a, 836 atd. Problémy vývoje a stylu lidové hudby štějí více výkladů. Na  útvary středověkých stupnic připadá 10% a  ostatní útvary, hlavně kvarttonální, jsou v rozebíraných písních zastoupeny pouze 1%.

180

O  výskytu středověkých stupnic (modů) na  Horňácku řekneme v  podstatě totéž, co zjistil Karel Vetterl v  jiné východomoravské oblasti, na  Valašskokloboucku. Jsou tu rovněž zastoupeny nápěvy se zabarvením dórickým nebo mixolydickým, jen výjimečně frygickým a daleko nejvíce lydickým.

181

Početné zastoupení aiolského a zvláště ionického

modu zdůrazňovat netřeba.

Po stránce nápěvné formy se setkáváme s útvary dvouřádkovými až šestiřádkovými i víceřádkovými. Na nápěvy dvouřádkové připadá 6%, na třířádkové 25%, na čtyřřádkové 58%, na pětiřádkové 9% a na šesti- a víceřádkové i amorfní 2%. V každé řádkové skupině je nejpočetnější forma aditivní (AB, ABC, ABCD atd.). Ve skupinách tří a čtyřřádkových jsou navíc dosti zastoupeny formy repetivní (ABB, AABC apod.). Formu variativní s opakováním jediné hudební myšlenky (AA, AAAA) nalézáme mezi rozebíranými záznamy výhradně ve skupině nápěvů dvouřádkových a čtyřřádkových, a to ve velmi malém počtu. Mnohem větším počtem případů je ve  více než dvouřádkových typech obsažena proti shora uvedeným, mladší forma uzavřená (ABA, ABCA atd.). Ale úhrnem možno říci, že na Horňácku převažují formy navazující na starou písňovou kulturu.

182

Vztah nápěvných forem k jednotlivým tonálním útvarům není nějak zřetelně vyhraněn. Největší variabilitu shledáváme u  nápěvů čtyřřádkových a  pětiřádkových, menší u třířádkových a nejmenší u nápěvů dvouřádkových. Ve všech těchto skupinách jsou velmi časté formy s variantami (např. AAv, ABAv atd.).

Všimneme-li si směrové tendence melodie, zjistíme, že počínaje kvinttonálními útvary, má na Horňácku převahu obloukovitá nápěvná linie, kdežto např. u terc- a kvarttonálních útvarů se vyskytuje nejvíce nápěvná linie vyrovnaná. Všemi tonálními typy od  útvarů terctonálních prostupuje pak descendenční melodika.

V  technice pohybu a  výstavby nápěvu převažuje vcelku melodika plynulá. Nejzřetelněji se projevuje u útvarů kvinttonálních a harmonických. Plynulá melodika se v rozebíraných případech nevyskytla jenom u  útvarů kvarttonálních, kde je melodika střídavá

180 Menší zastoupení anebo úplný nedostatek tonálních typů recitovaných, sekundtonálních, terctonálních lze

vysvětlit tím, že v záznamech rozebíraných pramenů chybí dětské popěvky, ukolébavky, pohřební pláče a jiné

jednodušší hudební projevy.

181 Srov. K. Vetterl: Lidové písně II, c.  d., s.  444. Otázka tóniny nebyla však zatím na  horňáckém materiálu

zkoumána statisticky tak přesně, jako otázka tonality. Výzkumy jiných badatelů ovšem uvedená zjištění

potvrzují. Srov. např. J. Vysloužil: K etnomuzikologickým aspektům, c.  d., s.  31, kde shodně konstatuje, že

frygický modus, hojně se vyskytující v české duchovní písni gotické doby, na východní Moravě téměř úplně

chybí.

182 Srov. J. Kresánek, c. d., s. 232 n., 264–267. K pojmu hudební řádek vysvětluji, že jím v lidově písni rozumíme

zpravidla úsek melodie odpovídající jednomu verši. Ale přestože veršové členění je v naší písni vskutku

hlavním formotvorným faktorem, neplatí to bez výjimek. (Srov. Holý, Dušan: Zum Studium der Vokaläußerung

in der äußersten Westspitze der Karpaten. Bratislava 1967 (v  tisku). O tom, že členění na  hudební řádky se

neslučuje plně s naukou o formách v umělé hudbě, psal už počátkem 20. století O. Hostinský; srov. c. d., s. 42.


I. K charakteru písňových nápěvů 37

a  terasovitá. Tyto techniky pohybu a  výstavby nápěvů jsou ve  všech tonálních útvarech

zastoupeny méně a  nejméně nacházíme melodiku krouživou a  fanfárovitou. Druhým

nejpočetnějším typem ve  výstavbě nápěvu je melodika přerušovaná, která se u  útvarů

středověkých stupnic počtem zcela vyrovnává s melodikou plynulou.

31. Z  hudebního metrorytmického hlediska dělí se písně v  naší lokalitě na  písně

s metrickou normou organizované taktovým systémem, a na písně, jimž metrická norma

taktová většinou chybí, které jsou organizovány jinak.

Noty 1. Píseň zpívaná při sečení trávy. Zpívalo ji osm mužů z Hrubé Vrbky, jejichž věkový průměr byl kolem 55

let. Čtvrtěmi psanými pod zpěvný part jsou vyznačeny rytmické pohyby sečení. Výkonný pohyb „pokos“ značím

čtvrtí s  nožičkou dolů a  zpětný pohyb čtvrtí s  nožičkou nahoru. Zřejmě proto, že pohyb při pokosu je akcento

vanější, začíná při něm zpěv častěji. Časové trvání pohybů je relativně stejné. Dvě vodorovné čárky pod notou

vyjadřují nepatrnou rytmickou nejednotnost několika zpěváků v nasazení; zpravidla se to týká opoždění druhého

hlasu za prvním, popřípadě opoždění celého sboru za vedoucím zpěvákem. Ve všech případech lze v prvním hlasu

sledovat tendenci k  vyššímu intonování měkké tercie.  – Podle magnetofonového záznamu Československého

rozhlasu v Brně z r. 1958 zapsal autor. Srov. gramofonovou desku Supr. 03127 cc, s. 1, snímek 7, kde je nahrávka

překopírována.


38 Problémy vývoje a stylu lidové hudby

Mezi písněmi s taktovým systémem tvoří největší procento písně, které váže taneční

funkcionalita. Jsou lidem nazývány podle tance, ke kterému se vztahují.

183

Patří sem ovšem

též některé jiné skupiny písní.

184

Mezi nimi jsou i nápěvy, které mají všechny znaky taneč

ních melodií, a  aby se staly tanečními písněmi, zabraňuje jim často pouze jejich text.

Například nápěv ve  spojení s  obřadním textem není někdy považován za  taneční, ačkoli

nese všechny znaky tanečního nápěvu a v sousední obci, ve spojení s jiným textem je třeba

základním nápěvem k tanci.

185

Skupinu písní, které nejsou organizovány taktovým systémem a  které jsou téměř

výlučně netaneční, nazývá lid písně táhlé. Jde o  nápěvy volného tempa, jímž většinou

chybí pravidelná hudební metrická norma. Jejich metrické jednotky jsou proměnné.

186

Zdálo by se na  první pohled, že jde o  písně co do  rytmu naprosto volně uspořádané,

které si jednotlivec může zpívat zcela libovolně. Ale již někteří starší badatelé upozornili,

že tomu tak není, a  poukazovali zvláště na  jednotné sborové unisono lidových zpěvá

ků.

187

I  zde tedy musí vládnout jednotící rytmický princip. Zpěvák odměřuje v  těchto

nápěvech rytmus v  rámci hudebních řádků v  řetězových vazbách

188

více méně stejnými

pomalými dobami. Z  hlediska hudebního lze tu mluvit o  čtvrťových hodnotách, které

jsou hlavní délkou. Jde o  míru střední velikosti, jiné doby jsou jejími násobky nebo

zlomky. Tak jsou organizovány větší formotvorné rytmické jednotky závislé na  verši

189

(srov. ukázku 1).

183 Jako sedlácké jsou nazývány všechny písně zpívané k tomuto tanci. Podobně písně k tanci verbuňk.

184 Srov. Gelnar, Jaromír: Taktové členění v zápisech našich lidových písní východního (vokálního) typu. K metodice

zápisu lidové písně. ČL 45, 1958, s. 209.

185 Záznam první písně je ze Strání na  uherskobrodském Dolňácku, záznam druhé je z Hrubé Vrbky

na  Horňácku. V prvním případě jde o taneční píseň k masopustnímu tanci “pod šable”, v druhém případě

máme před sebou obřadní svatební píseň, kterou zpívají ženy při loučení nevěsty s rodným domem.

186 Z. Nejedlý soudil nesprávně, že takové nápěvy, v nichž není přesného taktu, nesou pečeť umělostí,

nelidovosti; viz Dějiny husitského zpěvu I, c.  d., s.  191, 209 n., 282, 298 n. Naopak, na  tomto principu je

postavena celá rytmika táhlé (parlandové) písně. Zcela jinak díval se na  danou otázku O. Hostinský: co

do  rytmu je nepochybné, že nápěvy bez přísně odměřené a přehledně souměrné taktové úpravy náležejí

dobám starším a nejstarším; srov. c. d., s. 35.

187 Srov. např. V. Úlehla, c. d., s. 148, nebo Plicka, Karel: Český zpěvník. Praha: Družstevní práce, 1949, s. 363.

188 Termín podle J. Huttera, c. d., s. 152.

189 Blíže srov. opět mou studii Zum Studium, c. d., (v tisku).




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist