načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Problémové chování dětí a mládeže -- Jak mu předcházet, jak ho eliminovat - Stanislav Navrátil; Jan Mattioli

Problémové chování dětí a mládeže -- Jak mu předcházet, jak ho eliminovat

Elektronická kniha: Problémové chování dětí a mládeže -- Jak mu předcházet, jak ho eliminovat
Autor: ;

Obsah knihy vychází z faktu, že častým zdrojem nežádoucího chování dětí a mládeže jsou chybná osobní pojetí výchovy, učení, vyučování a pedagogické komunikace jednotlivých ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  161
+
-
5,4
bo za nákup

hodnoceni - 58.4%hodnoceni - 58.4%hodnoceni - 58.4%hodnoceni - 58.4%hodnoceni - 58.4% 60%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Zabezpečení proti tisku: ano
Médium: e-book
Počet stran: 120
Rozměr: 21 cm
Úprava: ilustrace
Vydání: Vyd. 1.
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-247-3672-3
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Klíčovým faktorem znesnadňujícím řízení učení je v současnosti jednoznačně nevhodné chování žáků. Jeho eliminaci se musí věnovat čas a úsilí, jež poté schází při vlastní výuce. Publikace analyzuje vybrané chování rodičů, učitelů a vychovatelů, jimiž navozují nevhodné chování dětí a mládeže, a popisuje postupy, kterými lze eliminovat své negativní působení, a tak předcházet vzniku problémového chování představitelů mladé generace. Praktické způsoby prevence nežádoucího chování dětí a mládeže v příručce pro učitele a vychovatele.

Popis nakladatele

Obsah knihy vychází z faktu, že častým zdrojem nežádoucího chování dětí a mládeže jsou chybná osobní pojetí výchovy, učení, vyučování a pedagogické komunikace jednotlivých rodičů, vychovatelů a učitelů a jim odpovídající činnosti využívané v průběhu výchovně-vzdělávací práce. První část publikace se zaměřuje na rozbor a zhodnocení konkrétních podob chybného pojetí výchovy, učení a vyučování a na popis jejich vlivů na vznik nežádoucího chování dětí a mládeže. Druhá část předkládá alternativy pedagogických činností, které pomáhají předcházet vzniku nevhodného chování, a popisuje podmínky pro jejich využití ve výchovně-vzdělávací praxi.Kniha je určena studentům pedagogických oborů, pedagogům, výchovným poradcům, vychovatelům apod. ([jak mu předcházet, jak ho eliminovat])

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

pe agogika zz Chybná pojetí

výchovy, vyučování

a pedagogické

komunikace zz Interpersonální

konflikty v

pedagogických

situacích zz Strategie řešení

školních konfliktů

Problémové

chování dětí

a mládeže

pe agogika

Stanislav Navrátil,

Jan Mattioli

Jak mu předcházet,

jak ho eliminovat



zz Chybná pojetí

výchovy, vyučování

a pedagogické

komunikace zz Interpersonální

konflikty v

pedagogických

situacích zz Strategie řešení

školních konfliktů

Problémové

chování dětí

a mládeže

pe agogika

Stanislav Navrátil,

Jan Mattioli


Vydání odborné knihy schválila Vědecká redakce

nakladatelství Grada Publishing, a.s.

doc. PhDr. Stanislav Navrátil, CSc.

PhDr. Jan Mattioli, Ph.D.

PROBLÉMOVÉ CHOVÁNÍ DĚTÍ A MLÁDEŽE

Jak mu předcházet, jak ho eliminovat

Vydala Grada Publishing, a.s.

U Průhonu 22, 170 00 Praha 7

tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400

www.grada.cz

jako svou 4570. publikaci

Odpovědná redaktorka Mgr. Iva Krejčová, Ph.D.

Sazba a zlom Antonín Plicka

Zpracování obálky Antonín Plicka

Počet stran 120

Vydání 1., 2011

Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a.s.

© Grada Publishing, a.s, 2011

Cover Photo © fotobanka Allphoto

ISBN 978-80-247-3672-3 (tištěná verze)

ISBN 978-80-247-7180-9 (elektronická verze ve formátu PDF)

Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy

Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí býtreprodukována ani šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího písemného

souhlasu nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno.

obsah / 5

Obsah

ÚvOdní slOvO autOrů ............................................................................. 7

1. ÚvOdem ................................................................................................ 9

2. laické mOdely výchOvy ............................................................ 13

2.1 Úvodem ................................................................................................... 13

2.2 Laická podoba výchovy k samostatnému rozhodování, její vlivy

na vznik a zpevňování projevů nevhodného chování ................................. 13

2.2.1 Rozhodování v situacích, kdy jde o bezpečí, zdraví, pořádek ............... 13

2.2.2 Podcenění významu vnitřních možností vychovávaných

pro samostatné rozhodování ............................................................. 18

2.2.3 Vliv osobních hodnot, potřeb, zájmů a postojů na zodpovědné

rozhodování .................................................................................... 26

2.3 Laická podoba výchovy jako vnějšího ovlivňování chování vychovávaných,

její vlivy na vznik a zpevňování projevů nežádoucího chování ..................... 32

2.3.1 Výchova přeceňuje vliv vnějšího působení vychovatele na změny

chování vychovávaných .................................................................... 32

2.3.2 Časté využívání trestů ...................................................................... 39

2.4 Shrnutí ..................................................................................................... 40

3. Průběh vyučOvání jakO PřetlumOčOvání Obsahu

učiva žákům. Průběh učení jakO Převzetí

PrezentOvaných infOrmací žáky ....................................... 43

3.1 Popis vlivů uvedených podob učení a vyučování na vznik

a zpevňování nežádoucího chování ........................................................... 43

3.1.1 Nerespektování učebních možností žáků, jejich aktivit

a pozitivního prožívání učení ........................................................... 43

3.2 Shrnutí ..................................................................................................... 64

4. střety rOzdílných Představ, názOrů, POstOjů,

POtřeb, zájmů a hOdnOt učitelů a žáků –

POdněty ke vzniku kOnfliktu ............................................. 69

4.1 Úvod do problematiky ............................................................................. 69

4.2 Nerespektování rozdílných představ, hodnot, potřeb učitelů

a žáků vede ke střetům ............................................................................. 70

4.2.1 Rozdílné představy učitelů a žáků o kritériích kvality osvojení učiva ... 70

4.2.2 Odlišné názory učitelů a žáků na jednotlivé vyučovací předměty ......... 74 / problémové chování dětí a mládeže 4.2.3 Emoční prožitky, které ovlivňují utváření názorů na vyučovací

předměty ......................................................................................... 83

4.2.4 Rozpory mezi laickým a vědeckým vymezením nových pojmů,

dějů atd. ......................................................................................... 85

4.2.5 Rozdíl mezi učitelovou představou o žácích a jejich reálnými

možnostmi i jejich sebehodnocením ................................................... 88

4.2.6 Rozdíl mezi žákovou představou o ideálním učiteli a učitelovou

představou o ideální osobnosti pedagoga ............................................ 93

4.2.7 Rozdíl mezi představami učitelů a žáků o sociálním řádu školy ........... 98

4.2.8 Rozdíly mezi osobními hledisky učitelů a žáků na volbu

spolupracovníků a vůdců skupiny .................................................... 100

4.2.9 Rozdíl mezi osobními modely pedagogické komunikace učitelů

a žáků .......................................................................................... 104

4.3 Strategie řešení školních konfliktů vzniklých v průběhu vyučování ......... 107

4.3.1 Strategie, tedy obecný plán postupu řešení školních konfliktů

mezi učitelem a žáky ..................................................................... 107

4.3.2 Řešení konfliktů prostřednictvím systému pokynů k práci,

jimiž učitel navozuje, organizuje a koriguje činnosti žáků ................ 113

4.3.3 Řešení konfliktů prostřednictvím přípravy, prezentace

a organizace řešení herních nebo reálných životních situací ............... 114

4.4 Shrnutí ................................................................................................... 115

rejstřík ....................................................................................................... 119


úvodní slovo autorů / 7

Ú vOdní slOvO autOrů

Odstranění problémového chování dětí a mládeže v rodině, ve škole

a výchovných zařízeních se stává jedním z ústředních společenských problémů

současné doby. Proto jsme se již v minulosti spolupodíleli na řešení uvedeného

problému publikací Školní konflikty. Jak jim předcházet? Jak je řešit?

Její obsah byl však zaměřen na eliminaci jednoho z mnoha faktorů, které

determinují vznik a zpevňování nežádoucího chování vychovávaných.

Proto jsme se rozhodli zpracovat a předložit současným i budoucím pracov­

níkům v oblasti výchovy a vzdělávání komplexnější, systémovější a detailněji

zpracovaný přístup k dané problematice, který by se měl stát praktickým prů­

vodcem všem, kteří usilují o to buď předcházet vzniku nežádoucího chování,

nebo jeho projevy maximálně eliminovat.

doc. PhDr. S. Navrátil, CSc.

PhDr. J. Mattioli, Ph.D.



úvodem / 9

1. ÚvOdem

V současné době se setkáváme u představitelů dětí a mládeže v rodi­

nách, ve školách a  na veřejnosti stále častěji a  intenzivněji s  projevy drzosti,

vulgarity, vzdoru, vzteku, neochoty, agrese, vydírání, lhaní, podvádění, krádeží,

ničení, ponižování druhých, sebepoškozování atd., které znesnadňují, nebo

dokonce znemožňují dosažení vzájemného porozumění, pochopení, tolerance,

spolupráce a vzájemné pomoci mezi dětmi, mládeží a dospělými. Důsledkem

popisovaného stavu, který není limitován krajem ani hranicemi jednotlivých

států, je nárůst jednostranných nebo oboustranných negativních osobně výbě­

rových vztahů antipatie a antiautority, rozporů a z nich vyplývajících konfliktů

mezi jmenovanými skupinami a  zhoršování klimatu rodinného a  školního

prostředí.

Již v roce 2004 jsme se dotazovali 228 učitelů ZŠ v Ústeckém kraji na to, co jim působí největší problémy v  jejich pedagogické práci. Odpovědi byly jednoznačné. Všichni dotazovaní vyučující se shodli na tom, že klíčovým fak­ torem, který jim znesnadňuje řízení učení a dosahování očekávaných edukač­ ních výstupů i  plnění povinností při organizaci mimotřídní a  mimoškolní činnosti, je nevhodné chování žáků. Jeho eliminaci musí věnovat čas a úsilí, jež jim potom nutně schází při řešení úkolů, které od nich společnost očekává v průběhu školní přípravy žáků pro život v 21. století. Výpovědi učitelů v roce 2008 korespondovaly se závěry z roku 2004. Zároveň v nich bylo zdůrazněno permanentní zvyšování frekvence a intenzity nevhodného chování dětí a mlá­ deže jak při jejich vzájemném kontaktu, tak při kontaktu s učiteli a vychovateli.

Problémové chování dětí k rodičům se stává téměř každodenním dopro­ vodným jevem současného společenského života, který můžeme registrovat v nákupních centrech, v hromadných dopravních prostředcích, v ordinacích, restauracích, divadlech, kinech atd., kdy synové a  dcery neuposlechnou ani několikrát důrazně opakované příkazy a zákazy, vynucují si nátlakem prosazení svých přání, vyrušují, jsou vulgární, ničí zařízení, atd., i  přesto, že jsou pod dohledem rodičů. Z projevů nevhodného chování dětí k rodičům na veřejnosti lze odvodit závěr, že obdobný stav lze očekávat i v soukromém životě řady rodin.

Problematické chování mladé generace začíná být chápáno jako fenomén, který svou narůstající intenzitou negativně ovlivňuje společenský život, a stává / problémové chování dětí a mládeže se tak jedním z  klíčových objektů pozornosti veřejnosti. Především rodiče, učitelé a vychovatelé, kteří jsou nejčastěji v kontaktu s dětmi a mládeží, jsou nuceni každodenně řešit problém, jak odstranit nebo co nejvíce eliminovat jejich projevy nevhodného chování. Sami však v mnoha případech konstatují, že výsledky neodpovídají vynaloženému úsilí. Získané osobní zkušenosti tak nutí stále větší počet z nich hledat odpovědi na otázky: „Co děláme špatně?“, „Co bychom měli dělat jinak?“ buď přímo u odborníků, nebo v odborných monografiích.

Předkládanou publikací chceme i my pomoci rodičům, učitelům a vycho­ vatelům nalézt odpovědi na vyslovené otázky.

obsah monografie: ‰ analýza vybraných podob chování rodičů, učitelů a vychovatelů, jimiž navo­

zují a zpevňují nevhodné chování dětí a mládeže v rodině, ve škole a v dalších

výchovných zařízeních, ‰ popis postupů, jimiž mohou rodiče, učitelé a  vychovatelé eliminovat své

negativní působení, a tak předcházet vzniku problémového chování před­

stavitelů mladé generace.

Analyzovanými objekty, k nimž budou směřovat uvedené postupy, jsou: ‰ osobní modely pojetí výchovy a jim odpovídající negativní podoby chování, ‰ osobní modely pojetí učení a vyučování a jim odpovídající negativní podoby

chování, ‰ nerespektování rozdílných představ, názorů, postojů, potřeb, zájmů, hod­

not představitelů mladé generace a učitelů v průběhu vyučování a z nich

vyplývající důsledky.

Některé z uvedených objektů analýzy se staly izolovanými předměty zkoumá­ ní i v dalších českých a zahraničních publikacích, které řeší obdobný problém.

Většinou v nich však chybí: ‰ zvýraznění rozhodujícího vlivu vnitřních prvků kognitivní a nonkognitivní

sféry psychiky a fyzického stavu na vznik nežádoucího chování dětí a mlá­

deže i na jeho eliminaci,

úvodem / 11

‰ respektování počátečního stavu jmenovaných prvků psychiky a  nutnosti

jejich dalšího rozvoje při rozhodování o volbě podoby vnějšího působení

na vychovávané, ‰ zdůraznění nezastupitelnosti vlastních aktivit vychovávaných a pozitivního

prožívání jejich průběhu při výchovném působení směřujícím k  rozvoji

prvků kognitivní a nonkognitivní sféry psychiky, které jsou rozhodujícími

faktory předcházení a eliminace nežádoucího chování dětí a mládeže.

Protože výše jmenovaná hlediska pokládáme za rozhodující pro předchá­ zení a  eliminaci nežádoucího chování, věnujeme jim v  publikaci náležitou pozornost.

laické modely výchovy / 13

2. laické mOdely v ýchOv y

2.1 ÚvOdem

Nejzřejmějším zdrojem vzniku projevů nevhodného chování dětí

a mládeže může být osobní pojetí výchovy jednotlivých rodičů a pedagogů,

které je výsledkem jejich vlastních zkušeností z výchovného působení v rodině

a ve škole v době jejich dětství a mládí, napodobování vzorů, studia na střed­

ních pedagogických školách a pedagogických fakultách i působení masmédií,

především televize, rozhlasu a internetu.

I když jsme osobně vázáni ke svému modelu výchovy, protože jsme si ho

sami vytvořili a zvykli jsme si na něj, měli bychom brát v úvahu, že nemusí ve

všech parametrech odpovídat pozitivnímu rozvoji osobnosti jedince a ve svých

důsledcích může vést k nevhodným projevům chování. Respektovat tento závěr

neznamená zříkat se vždy svého osobního pojetí výchovy, ale hledat a nalézat

jeho slabiny, vyhýbat se jim, a  tak předcházet negativním vlivům osobního

modelu výchovy na chování vychovávaných.

2.2 laick á POdOba v ýchOv y

k samOstatnému rOzhOdOvání,

její vliv y na vznik a zPevňOvání

PrOjevů nevhOdnéhO chOvání

2.2.1 rozhoDováNí v SItuaCíCh, kDy JDe

o bezPečí, zDr aví, Poř áDek

Na podobu výchovy jako „managementu samostatného rozhodování vychová­

vaných“ a její negativní vliv na chování dětí a mládeže upozornil ve své publikaci

Dvanáct klíčů k důsledné výchově R. G. Morrish (2003). Proto i my věnujeme

této podobě výchovy náležitou pozornost.


14 / problémové chování dětí a mládeže

V současné době je osobní pojetí výchovy rodičů, učitelů a vychovatelů silně ovlivňováno preferovaným požadavkem světového společenství 21. století, jímž je zajištění svobodné volby každého jedince. Ve vztahu k tomuto požadavku se stává klíčovým výstupem výchovy samostatné rozhodování dětí a mládeže o výběru alternativ řešení všech situací společenského života, tedy i těch, které se týkají hygieny, zdraví, bezpečnosti, povinností, zdvořilosti, atd., v nichž výběr osobně přijatelných způsobů chování může vést k negativním důsledkům pro jedince, skupinu i celou společnost.

V  rodinách jsou vytvářeny vnější podmínky pro dosažení jmenovaného výstupu výchovy tím, že jsou děti, někdy již 2 a  3leté vedeny k  tomu, aby rozhodovaly o  tom, co si oblečou, co si vyberou k  jídlu, k  pití, kdy půjdou spát, kdy budou vstávat, zda a za jakých podmínek budou ochotny si po sobě uklidit, jak se budou chovat k návštěvám, zda budou či nebudou respektovat režim dne rodiny atd.

Na 1. stupni ZŠ je na některých školách žákům dovoleno, aby rozhodovali o tom, kdy budou jíst, pít, kdy půjdou na záchod nezávisle na tom, zda svým rozhodnutím neruší vyučovací proces. U  starších žáků ZŠ a  SŠ se vyskytují tendence prosazovat svá práva na úkor plnění povinností, diskutovat o plnění svých úkolů, klást si požadavky a  vyjednávat o  tom „co za co“ se záměrem dosáhnout snadněji, s co nejmenším úsilím, potřebných výsledků.

Pokud umožňujeme vychovávaným, nebo je dokonce k tomu vedeme, aby se v situacích spjatých se zdravím, bezpečností, povinnostmi atd. rozhodovali o tom, zda budou nebo nebudou plně respektovat nutná pravidla, co z nich budou respektovat, za jakých podmínek je budou respektovat, neumožňujeme jim, aby si vytvořili vnitřní hranice limitující jejich rozhodování jako účastní­ ků těchto situací. Výsledkem je, že přecházejí ulici na červenou, protože mají málo času, a tak se rozhodli riskovat. Jezdí večer na kole bez světel, protože je podle nich vidět, a tak se nemůže nic stát. Nenosí helmu při jízdě na kole, na lyžích, protože si myslí, že je zbytečná. Vybírají si pro sebe nevhodné jídlo, pití a neustoupí od volby se zdůvodněním, že jim to chutná a měli možnost se svobodně rozhodnout. Přelézají vagóny, nad nimiž je vysoké napětí se zdůvodněním, že jde o adrenalinovou aktivitu, která jim přináší uspokojení. Odmítají plnit povinnosti se zdůvodněním, že je omezována jejich svoboda rozhodování atd.

To však není jediný negativní důsledek promítající se v nežádoucím chování. Při prosazování svých rozhodnutí v situacích, kde je pro jedince, skupinu nebo společnost jako celek nebezpečné, a  tedy nežádoucí rozhodování, využívají vychovávaní různých prostředků, které reprezentují nežádoucí projevy cho­ vání. Opakovaným prosazením svých rozhodnutí, které je spojeno s prožitky

laické modely výchovy / 15

úspěchu a moci, získávají vychovávaní osobní zkušenost, že je možné dosáh­

nout uspokojení svých potřeb, zájmů i prostřednictvím problémového chování.

Tato subjektivní zkušenost se potom stává regulátorem jejich volby chování

v analogických situacích.

Děti a  mládež si postupně vytvářejí specifické dovednosti a  postoje, jak

se obratně prosadit i v případech, kdy situace jednoznačně vylučuje možnost

alternativního řešení. Kupříkladu v případech, kdy vychovávaní nedostanou

od dospělých to, co chtějí, trestají je záchvaty zlosti, ignorováním, pláčem,

vyrušováním ve výuce atd. Pokoušejí se zastrašovat rodiče, učitele, vychovatele

provokativním vystupováním s využitím konfrontačních gest a verbální agre­

sivity. Neustále diskutují o plnění povinností, nutí dospělé, aby jim podávali

další a  další důkazy, že je splnění úkolů důležité, a  sami si protiargumenty

vynucují snížení rozsahu prací se záměrem donutit nakonec vychovávajícího

k rezignaci. Mají tendenci přistupovat k plnění úkolů, k respektování pravidel

jako k výměnnému obchodu „něco za něco“ (vy mně zvýšíte kapesné a já budu

chodit včas domů). Množí se případy vzdoru, kdy představitelé dětí a mládeže

přímo odmítají plnit zadané úkoly a zvyšuje se jejich odolnost vůči trestům,

která je reprezentována výroky „mně je to jedno“, „mně je to fuk“. Vychovávaní

se naučili těžit ze situací, kdy na ně dospělí přestanou dohlížet, a pokud jsou

odhaleni, mají tendenci omlouvat své chování nebo svádět vše na „vnějšího

nepřítele“ (může za to učitel, vychovatel, kamarád) atd.

P ostupy, jimiž je možné předcházet popsaným negativním jevům

v této podkapitole

Prvou uváděnou možnou příčinou vzniku a zpevňování nevhodného cho­

vání dětí a  mládeže při využívání osobního modelu pojetí výchovy jako

„managementu rozhodování“ je absolutizace samostatného rozhodování

vychovávaných jako odpovídajícího instrumentu jejich rozvoje ve všech

společenských situacích, tedy i  těch, pro něž je samostatné rozhodování

o  tom, jak se zachovám, co udělám, co se stane, když to neudělám atd.,

nebezpečné a nežádoucí. Předcházet v tomto případě vzniku a zpevňování

nevhodného chování vyžaduje od dospělých v 1. kroku:

• rozlišit společenské situace na ty, u nichž je nežádoucí samostatné roz­

hodování o tom, co udělám či neudělám, a  na ty, u  nichž je vhodná

samostatná volba chování,

+


16 / problémové chování dětí a mládeže

• neumožnit vychovávaným a nevést je k tomu, aby v situacích vztahují­

cích se k zachování a ochraně zdraví, k bezpečnosti, k základním spole­

čenským povinnostem, atd. mohli sami rozhodovat o tom, co udělají,

jak se zachovají, za jakých podmínek něco udělají, klást si otázky „proč

to mám dělat?“, „co se stane, když to neudělám?“ a prosazovat svá roz­

hodnutí i prostřednictvím nevhodného chování.

V 2. kroku je nutné, aby si rodiče, učitelé a vychovatelé: • odpověděli na otázky:

„Jak by měli představitelé dětí a mládeže reagovat v uváděných situacích,

aby nedocházelo ke vzniku problémového chování a jeho transferu?“

„Jakou podobu by mělo mít výchovné působení, aby byly vytvořeny

vnější podmínky pro dosažení očekávaného chování?“ • respektovali fundované odpovědi při přípravě a realizaci podob výchov­

ného působení. ‹ Chování vychovávaných v situacích spjatých

s bezpečím, zdravím, pořádkem Vyjděme při hledání odpovědi z konkrétních reakcí lidí, kteří se stali účast­ níky jmenovaných situací. Např. jedinec přijíždí autem ke křižovatce a oka­ mžitě zastaví, když na semaforu naskočí červená. Myslíte si, že jeho reakce je výsledkem rozboru situace, uvažování o  tom, co vše by se mohlo stát, jaké jsou alternativy řešení a výběru jedné z nich? Odpověď zní: „Ne!“ Řidič zastavil proto, že na červenou zastavuje vždy. Muž nebo žena ráno vstávají, ustelou si postel, jdou se umýt a vyčistit si zuby. Myslíte si, že jejich chová­ ní je výsledkem úvah o estetičnosti prostředí, o hygieně a ochraně zdraví? Odpověď zní opět: „Ne!“ Ustýlají postele, myjí se, čistí si zuby, protože dělají jmenované úkony již od dětství každý den.

Popsané chování lidí v uvedených situacích je automatické rutinní rea­ gování, které je součástí mimovolních, nikoliv volních aktivit člověka. Vnitřním faktorem, který determinuje jmenovaný vnější projev chování, jsou návyky, součást kognitivní sféry psychiky. ‹ vytvoření podmínek pro rozvoj návyků

Adekvátní podobou výchovného působení je nácvik, trénink podob rutin­

ního reagování, jehož výsledkem by mělo být jejich plné zautomatizování.


laické modely výchovy / 17

Během přípravy a realizace nácviku by měli rodiče, učitelé a vychovatelé: • nejprve volit situace a jim odpovídající reagování, která se stanou plá­

novanými výstupy výchovného působení, • respektovat při volbě jednak věk vychovávaných a jemu odpovídající psy­

chický i fyzický vývoj, jednak jejich individuální reálné možnosti repre­

zentované již dosaženou úrovní rozvoje prvků kognitivní sféry psychiky

(vědomosti, dovednosti, zkušenosti, návyky, vnímání, pozorování, paměť,

konvergentní myšlení, divergentní myšlení atd.), prvků nonkognitivní

sféry psychiky – osobnostních vlastností (např. emočně motivačních

vlastností – postoje, potřeby, zájmy, hodnoty, sociálních vlastností –

empatie, spolupráce, dělba práce, pomoc druhým atd., charakterových

vlastností – pečlivost, přesnost, pracovitost, svědomitost, rezistence ke

svedení atd.) a úrovni rozvoje fyzických sil (např. odolnost vůči fyzické

a psychické zátěži, zdravotní stav atd.), které budou v průběhu výchovné­

ho působení buď usnadňovat, nebo znesnadňovat dosažení plánovaných

výstupů, tedy rozvoje odpovídajících návyků, • předvádět dětem a mládeži opakovaně podoby reagování ve zvolených

situacích nejprve po jednotlivých operacích, tedy po částech s důrazem

na podobu jednotlivých operací, na prostředky, s  nimiž jsou operace

prováděny, a na pořadí operací, potom v celku s důrazem na návaznost

jednotlivých operací, • vést vychovávané nejprve k opakovanému napodobování jednotlivých

operací a k nacházení, opravě chybného provedení, potom k opakované

rekapitulaci počtu operací a jejich pořadí, a nakonec k opakovanému

provádění struktury operací jako celku s důrazem na jejich bezchybnou

návaznost, • neignorovat chybné chování, kdykoliv se vychovávaní stanou účastníky

některé ze situací a buď sami nevyužijí rutinního reagování, nebo vyne­

chají některé jeho operace, musí být vždy nekompromisně vráceni na

počátek situace a požádáni o to, aby znovu reagovali tak, jak se to učili

bez zbytečného mentorování a bez trestání, • pozitivně hodnotit odpovídající chování, a tak přispět k jeho zpevňování.

Účinnost uváděných výchovných aktivit dospělých je přímo závislá na dodržování následujících pravidel průběhu výchovného působení: • vyslovit požadavek na řešení některé ze situací vždy jen jednou a násled­

ně vyžadovat odpovídající rutinní reagování, vyhnout se tedy zásadně / problémové chování dětí a mládeže

opakovanému sdělování požadavku, aniž bychom reagovali v případech,

kdy není akceptován, nebo jen vyhrožovali, aniž bychom měli v úmyslu

výstrahu splnit.

Příklad:

Maminka volá na syna z okna: „Pojď domů uklidit si hračky.“ Syn nereaguje. Maminka

volá znovu, opět bez odezvy. Spojuje tedy požadavek s výhružkou: „Jestli okamžitě nepři­

jdeš a neuklidíš si, půjdu si pro tebe a uvidíš.“, ale nic neudělá. Pokud takto opakovaně

postupuje i  v  jiných případech, získá dítě osobní zkušenost, že se není třeba ničeho

obávat, což posiluje jeho nereagování.

• trvat vždy na splnění požadavků, které jsme stanovili, neustupovat v pří­

padech, kdy se nás budou vychovávaní snažit ovlivňovat např. projevy

vzdoru („já nechci“, „já nebudu“), konfrontačním chováním (hysterický

pláč, útok, agrese, provokativní gesta, ignorování atd.), vyjednáváním

(„nechme to na zítřek, tak já to už příště neudělám“, „nestačilo by to

jen takhle?“ atd.), kupčením („když mi dovolíte, abych se mohl večer

dívat na televizi, tak to udělám“ atd.), prosbami atd.

• být vždy dětem nablízku při plnění požadavků, abychom jim mohli

v případě potřeby pomoci (těžko lze organizovat činnost dětí a pomáhat

jim např. v případech, kdy sděluji požadavek a organizuji jeho plnění

z kuchyně a vychovávaný je v dětském pokoji),

• provádět vždy okamžitě zpětnou kontrolu plnění uloženého požadavku

a v případě neplnění nebo chybného či neúplného plnění vést děti na

začátek situace a žádat nekompromisně odpovídající chování.

2.2.2 PoDCeNěNí v ýzNaMu vNItřNíCh MožNoStí

v yChovávaNýCh Pro SaMoStatNé rozhoDováNí

Klíčovým projevem společenských podmínek v 21. století jsou permanentní

změny ve všech oblastech společenského života, které jsou nutně spojeny s ne­

ustálým vznikem nových situací v ekonomické, sociální, politické, ideologické

a  kulturní oblasti. Lidé se stávají účastníky těchto situací a  jsou nuceni je

samostatně řešit, i když nebyli předem seznámeni s postupy jejich řešení třeba

proto, že v době školní docházky nikdo nepředpokládal jejich vznik. V těchto

situacích je z hlediska požadavků na školní přípravu pro 21. století žádoucí roz­

voj schopnosti samostatného rozhodování dětí a mládeže, tedy objevitelského

přístupu ke společenské realitě.


laické modely výchovy / 19

Očekává se tedy, že rodič, ale především školy a výchovná zařízení s pomocí rodičů budou systematicky a dlouhodobě vytvářet vnější podmínky pro to, aby se vychovávaní naučili: ‰ objektivně rozhodovat o tom, zda přijmou, podpoří, nebo odmítnou určitá

sdělení, hodnoticí soudy, např. politiků nebo nadřízených kolegů, zda se

aktivně zúčastní nebo nezúčastní určitých akcí atd., ‰ navrhovat alternativy možného chování v situacích, jichž se stanou účastníky, ‰ navrhnout alternativy vysvětlení pravděpodobných příčin určitých událostí, ‰ navrhnout alternativy zlepšení něčeho, ‰ posuzovat možné pozitivní a negativní důsledky svých rozhodnutí pro sebe,

pro společnost, a teprve potom volit nejpřijatelnější alternativu chování, ‰ brát v  úvahu při prosazování svých návrhů, závěrů atd. názory druhých

a v případě výrazných rozporů hledat kompromisy, ‰ převzít zodpovědnost za svá rozhodnutí atd.

Připravit děti a mládež k objektivnímu rozhodování v ekonomických, sociál­ ních, politických a dalších situacích a k převzetí zodpovědnosti za svá rozhodnutí je ve vztahu k současnosti krok správným směrem.

Nepřijatelné je ale vycházet při přípravě a realizaci podoby výchovy z před­ pokladu, že se vychovávaní naučí objektivně a  zodpovědně rozhodovat jen na základě toho, že jim dospělí budou systematicky a  dlouhodobě vytvářet situace a požadovat od vychovávaných, aby podávali návrhy alternativ podob chování v předkládaných situacích. Při tomto postupu neberou rodiče, učitelé, vychovatelé v úvahu, že zodpovědné rozhodování, jehož výsledkem musí být opodstatněné rozhodnutí, není jednorázový akt, ale systém tvořený strukturou činností s jejich dílčími výsledky, které determinují kvalitu rozhodnutí. Každý, kdo se chce zodpovědně rozhodnout v situaci, jíž se stal účastníkem, musí se nejprve v ní a v nejbližším okolí orientovat a postihnout všechny prvky, které ji reprezentují a mohou pozitivně či negativně ovlivnit rozhodnutí. Protože všech­ ny prvky nebudou stejně důležitými faktory pro kvalitní rozhodnutí, je nutné v dalším kroku rozhodování zvolit priority, klíčové prvky situace a jejího okolí, které je nutné respektovat při volbě zodpovědného rozhodnutí. Teprve potom může účastník situace navrhovat možné alternativy svého chování s ohledem na zvolené priority. V dalším postupu rozhodování by měl zhodnotit kvalitu svých návrhů rozhodnutí a  na základě výsledků hodnocení zvolit konečnou podobu svého chování v situaci.

V  průběhu hodnocení svých navrhovaných alternativ chování by se měl účastník situace zaměřit na to:



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist