načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Problematika dětských práv a komerčního sexuálního zneužívání dětí u nás a ve světě - Jiří Dunovský; kolektiv

Problematika dětských práv a komerčního sexuálního zneužívání dětí u nás a ve světě

Elektronická kniha: Problematika dětských práv a komerčního sexuálního zneužívání dětí u nás a ve světě
Autor: Jiří Dunovský; kolektiv

Jedním z nejstarších principů péče o dítě je ochrana a pomoc dítěti a uspokojování jeho základních potřeb při uvědomění si jeho vývojové proměnlivosti a zvláštní ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  212
+
-
7,1
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, PDF
Zabezpečení proti tisku a kopírování: ano
Médium: e-book
Rok vydání: 2005
Počet stran: 251
Rozměr: 24 cm
Vydání: Vyd. 1.
Skupina třídění: Trestní právo
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: Praha, Grada, 2005
ISBN: 80-247-1201-6
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Jedním z nejstarších principů péče o dítě je ochrana a pomoc dítěti a uspokojování jeho základních potřeb při uvědomění si jeho vývojové proměnlivosti a zvláštní zranitelnosti. Ojedinělá publikace Problematika dětských práv a komerčního sexuálního zneužívání dětí u nás a ve světě se snaží postihnout právě fenomén týrání dítěte a porušování jeho základních práv a svobod. Srovnává stav této problematiky na území České republiky i v zahraničí, mapuje stávající situaci a přináší možné řešení.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

„Rádi bychom poděkovali programu Phare, Nadaci Naše Dítě, Společnosti proplá

nování rodiny a sexuální výchovu, Ministerstvu vnitra ČR, a Vzdělávacímu institutu

ochrany dětí, bez jejichž podpory by nebylo možné tuto knihu vydat.“

Kolektiv autorů

7;%ĝ-«7"$¶*/45*565

0$)3"/:%ĝ5¶

AGIS 2004

With financial support from the AGIS Programme

European Commission - Directorate General Justice

and Home Affairs


Obsah 5

Obsah Předmluva ........................................................................................................................... 9

1. Úvod (J. Dunovský) ....................................................................................................... 11

2. Vývoj poznávání a současná situace komerčního sexuálního zneužívání dětí

ve světě a u nás (J. Dunovský) ...................................................................................... 15

2.1 Vývoj právního vztahu rodičů a dětí .................................................................... 15

2.2 Dítě a jeho práva v základních mezinárodních dohodách ................................... 16

2.2.1 První dohody o právech dítěte .................................................................. 16

2.2.2 Úmluva o právech dítěte z roku 1989 ....................................................... 17

2.2.3 Ubližování dítěti ....................................................................................... 17

2.2.4 Vývoj, identifikace a formy úmyslného ubližování dětem ...................... 18

2.2.5 Komerční sexuální zneužívání dětí .......................................................... 20

2.2.6 Závěr ......................................................................................................... 31

3. Analýza a komparace mezinárodních dokumentů v oblasti boje proti

komerčnímu sexuálnímu zneužívání dětí (K. Hejč) .................................................. 33

4. Analýza vnitrostátní legislativy ve vztahu k syndromu zneužívaného

a zanedbávaného dítěte a komerčnímu sexuálnímu zneužívání dětí

(M. Mitlöhner) ............................................................................................................... 61

4.1 Teoretická východiska a výklad základních pojmů .............................................. 61

4.2 Platná právní úprava ............................................................................................. 65

5. Péče o děti ve zvlášť obtížných situacích ve Francii a ve Švédsku

(J. Dunovský, K. Hejč) ................................................................................................... 75

5.1 Francie (J. Dunovský) ........................................................................................... 75

5.1.1 Vývoj péče o děti a rodinu ve Francii ....................................................... 75

5.1.2 Současná situace péče o rodinu a děti ve Francii a její uspořádání .......... 76

5.1.3 Generální rada a její činnost ..................................................................... 76

5.1.4 Francouzská legislativa ve prospěch dítěte a jeho ochrany ...................... 77

5.1.5 Ohlašovací povinnost syndromu CAN a CSA .......................................... 78

5.1.6 Ministerstvo vnitra Francouzské republiky jako ochránce

dětských práv ............................................................................................. 78

5.1.7 Návštěva Ministerstva zahraničních věcí Francouzské republiky ........... 79

5.1.8 Násilí v rodině a dětská prostituce pohledem Ministerstva rodiny,

zdraví, mládeže a postižených Francouzské republiky ............................ 79

5.1.9 Veřejný obhájce dětských práv ve Francii a jeho činnost ......................... 80

5.1.10 Psychoterapeutické centrum pro děti s CAN .......................................... 81

5.1.11 Celkový postoj k syndromu CSA a CSEC ve Francii a jinde .................. 81

5.1.12 Základní přístupy a principy boje proti CSA a CSEC ............................ 82

5.1.13 Komplexní péče o dítě s CSA .................................................................. 83Obsah

5.1.14 Sociální práce s oběťmi CSEC v České republice .................................. 83

5.1.15 Monitoring syndromu CSA a CSEC a jeho problémy ............................ 84

5.1.16 Srovnání péče o děti ve Francii a v České republice ............................... 84

5.1.17 Doporučení pro péči o dítě v České republice ........................................ 87

5.1.18 Závěr ........................................................................................................ 88

5.2 Švédsko (K. Hejč) ................................................................................................. 89

5.2.1 Vývoj a stav švédské legislativy ............................................................... 89

5.2.2 Legislativa Švédska a České republiky .................................................... 92

6. Péče o komerčně sexuálně zneužívané děti ve vztahu k mezinárodním

a národním dokumentům, úmluvám, dohodách a setkáním (J. Dunovský) ........... 95

6.1 Úmluva o právech dítěte ve vztahu k CSA a CSEC ............................................. 95

6.1.1 Přímé zasažení dítěte CSA podle Úmluvy ............................................... 95

6.1.2 Nepřímé zasažení CSA podle Úmluvy ..................................................... 96

6.1.3 Úmluva o právech dítěte jako vstup pro poznávání a řešení

syndromu týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte,

zvláště pak sexuálně zneužívaného .......................................................... 97

6.2 Vznik mezinárodního hnutí ECPAT ..................................................................... 99

6.3 Zvláštní zpravodajka pro obchod s dětmi, dětskou prostitucí a pornografií ...... 100

6.4 Tři nejdůležitější katalyzátory boje proti CSEC ................................................. 101

6.4.1 Doporučení Zvláštní zpravodajky pro boj proti CSEC

na národní a komunitní úrovni ............................................................... 102

6.5 První Světový kongres proti komerčnímu sexuálnímu zneužívání dětí

ve Stockholmu v srpnu 1996 ............................................................................... 102

6.5.1 Deklarace stockholmského kongresu ..................................................... 103

6.5.2 Agenda či Plán akcí proti CSEC ............................................................. 104

6.6 Světový kongres ve Stockholmu – zásadní obrat boje proti CSEC .................... 105

6.6.1 Metodologické problémy v komplexní péči o dítě,

zvláště ve vztahu k CSEC ....................................................................... 105

6.6.2 Kriminalizace CSEC a některé „aféry“ v péči o děti s CSEC ............... 107

6.7 Příprava Národního plánu boje proti CSEC ....................................................... 108

6.7.1 Národní plán proti CSEC v České republice ........................................... 108

6.7.2 První Národní plán boje proti CSEC ...................................................... 110

6.7.3 „Vlastní“ 2. Národní plán boje proti CSEC ............................................ 116

6.7.4 Poradní komise Ministerstva vnitra ČR k řešení problematiky

obchodu se ženami a CSEC ..................................................................... 117

6.7.5 Plnění Národního plánu boje proti CSEC a jeho aktualizace

na další období .......................................................................................... 117

6.8 Druhý Světový kongres proti obchodu s dětmi, dětské prostituci

a dětské pornografii v Jokohamě v roce 2001 .................................................... 118

6.8.1 K některým právním a organizačním požadavkům a problémům

pro jurisdikci České republiky ve vztahu k boji proti CSEC ................. 119

6.8.2 Internet a dětská pornografie .................................................................. 120

6.8.3 Jokohamský globální závazek 2001 ....................................................... 121

6.9 Závěr .................................................................................................................... 123


Obsah 7

7. Syndrom CSEC ve vztahu k 2. Opčnímu protokolu OSN o obchodování

s dětmi, dětské prostituci a dětské pornografii (J. Dunovský) ............................... 127

7.1 Mezinárodní spolupráce v boji proti CSEC ........................................................ 127

7.2 Opční protokol k Úmluvě o právech dítěte o obchodování s dětmi,

dětské prostituci a dětské pornografii ................................................................. 128

7.2.1 Obsah 2. OP ............................................................................................. 129

7.2.2 Přijetí, nebo nepřijetí 2. OP Českou republikou ..................................... 131

7.3 Závěr .................................................................................................................... 132

8. Monitoring komerčního sexuálního zneužívání dětí v České republice

(J. Hanušová-Tlačilová) .............................................................................................. 133

8.1 Úvod .................................................................................................................... 133

8.2 Komerční sexuální zneužívání dětí (CSEC) a jeho vývoj .................................. 134

8.3 Pornografie .......................................................................................................... 136

8.3.1 Obecné poznatky ..................................................................................... 136

8.3.2 Dětská pornografie .................................................................................. 137

8.4 Prostituce ............................................................................................................ 137

8.4.1 Obecné poznatky k prostituci ................................................................. 137

8.4.2 Rizika prostituce ..................................................................................... 138

8.4.3 Dětská prostituce .................................................................................... 138

8.4.4 Dětská prostituce v České republice ....................................................... 139

8.5 Sexuální turistika ................................................................................................ 140

8.6 Terapie dětí zasažených syndromem CSEC ....................................................... 141

8.7 Specifické rysy sy CSEC ..................................................................................... 141

8.8 Trestně právní úprava sy CSEC .......................................................................... 141

8.9 Prevence .............................................................................................................. 142

8.10 Praktická část .................................................................................................... 142

8.11 Závěr .................................................................................................................. 147

9. Závěrečná doporučení (kolektiv autorů) ................................................................... 149

10. Jokohamský globální závazek 2001 ....................................................................... 155

11. Souhrn a závěr (J. Dunovský) .................................................................................. 159

Podkladové a doplňující texty řešitelů výzkumného projektu

MZv ČR č. RB 3/30/02, 50 – 02 ..................................................................................... 161

Úvod ........................................................................................................................... 163

1. Prof. MUDr. Jiří Dunovský, DrSc. .................................................................... 163

1.1 Dunovský, J.: Dítě a jeho pojetí podle definice obsažené v 1. článku

Úmluvy o právech dítěte z roku 1989 ........................................................ 163

1.2 Dunovský, J.: Plnění Úmluvy o právech dítěte v ČR podle hodnocení

Výboru OSN pro dětská práva ................................................................... 167

1.3 Dunovský, J.: Péče o dítě a rodinu v tísni – systémové řešení

problému ..................................................................................................... 175


8 Obsah

1.4 Dunovský, J.: Ochrana dětí v České republice a Úmluva o právech

dítěte ........................................................................................................... 182

1.5 Dunovský, J.: Návrh na zřízení Dětského krizového centra pro péči

o děti a rodiny v tísni v Jihočeském kraji .................................................. 190

1.6 Dunovský, J.: Základní principy a postupy při zřizování a činnosti

Dětského krizového centra v Českých Budějovicích ................................ 195

2. JUDr. Miroslav Mitlöhner, CSc. ....................................................................... 201

2.1 Mitlöhner, M.: Právní aspekty pohlavního zneužívání ............................. 201

2.2 Mitlöhner, M.: Svádění k pohlavnímu styku podle § 217a tr. zákona ....... 207

2.3 Mitlöhner, M.: Prevence komerčního sexuálního zneužívání dětí

jako součást sexuální výchovy .................................................................. 212

3. Mgr. Karel Hejč .................................................................................................. 222

3.1 Hejč, K.: Švédský trestní zákoník

(výtah týkající se sexuálního zneužívání dětí) .......................................... 222

4. Jaroslava Hanušová-Tlačilová ........................................................................... 226

4.1 Sexuální zneužívání dětí – oběti a pachatelé ............................................. 226

Seznam užívaných zkratek a jejich význam ................................................................ 245

Věcný rejstřík .................................................................................................................. 247

Jmenný rejstřík ............................................................................................................... 251


Předmluva 9

Předmluva

Je mi velkou ctí, že jsem byl prvním a hlavním autorem této publikace požádán

o napsání předmluvy. Prof. MUDr. Jiří Dunovský, DrSc. je totiž částečně mým učite

lem, především v oboru sociální pediatrie. Ve svém vědeckém životě měl tu výhodu,

že dokázal jako první vystihnout to, co je nejdůležitější a potřebné a kde je nutné

řešit aktuální problém. Byl spoluzakladatelem dětských SOS vesniček v době, kdy

v Československu nebylo nutné „řešit“ sociální problémy, neboť „nebyly“. Později

definoval syndrom CAN a rozpracoval jeho teoretickou i praktickou část v podmín

kách České republik y. Když u ž se zdálo, že není v české sociální pediat r ii co nového

řešit, je to opět on, kdo naléhavě upozorňuje na nový společenský fenomén, rodící

se po otevření hranic, a zabývá se jím. Jde o komerční zneužívání dětí.

Nemohu však nevzpomenout další spoluautory. Jsou jimi významní odborníci

v dané problematice, včetně studentky doktorského studijního programu na Zdra

votně sociální fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích Mgr. Jaroslavy

Hanušové–Tlačilové. Velký dík patří rovněž sponzorům této publikace a Ing. Evě

Ježkové a PhDr. Janu Vitoňovi, kteří publikaci připravili.

Publikaci přeji hodně úspěchů a dostatek čtenářů. Autoři salve.

V Českých Budějovicích 20. 8. 2004 Prof. MUDr. Miloš Velemínský, CSc,

děkan Zdravotně sociální fakulty

Jihočeské univerzity


Úvod 11

1. Úvod

(J. Dunovský)

Úmluva o právech dítěte z roku 1989 přinesla zásadní změny v přístupech k péči o dítě ve světě i v každé jednotlivé zemi, jež ji přijala jako svůj závažný dokument. Odpovídá nejenom současným teoretickým poznatkům o potřebách, požadavcích a z nich vyplývajících práv dítěte, ale i praktickému ovlivňování a vlastní realizaci této péče. Ta spočívá především v zjišťování a posuzování nejlepšího zájmu a prospěchu dítěte, optimálního rozvoje všech jeho sil a schopností, nediskriminaci, společenské participaci a všestranné ochrany a pomoci při životních nepřízních dítěte i jeho rodiny a samozřejmě dalších požadavků na naplňování práv dítěte.

Ochrana a pomoc dítěti je nejstarším principem péče o dítě a uspokojování jeho základních potřeb při uvědomění si jeho vývojové proměnlivosti a zvláštní zranitelnosti. Při tom je třeba brát v úvahu jeho rozvíjející se identitu jak v oblasti tělesné, duševní, tak posléze sociální a právní.

Z hlediska historického vznikají tyto nové přístupy k péči o dítě, jejich racionální zdůvodnění a praktické prosazování až s příchodem osvícenství. To se stává zázemím a východiskem pro významné sociální a právní změny i nové vztahy mezi lidmi, při nichž samozřejmě nebylo možno pominout nové, demokratickému vývoji společnosti odpovídající postavení dítěte. Nebylo možno pominout ani nutnost vytvářet nové principy a způsoby péče o ně, které vycházely z celkového pozitivního přístupu k dítěti (J. J. Rousseau a H. Pestalozzi).

To se pak promítlo do vývoje vztahu společnosti k dítěti v následujících stoletích, do poznávání jeho vývoje v normálních podmínkách a hlavně pak v podmínkách patologických (v bídě, hladu, těžké tělesné práci, v jeho nepříznivém zdravotním stavu a vývoji, tělesném i duševním utrpení atd.). Odrazilo se to také v objektivizování jeho potřeb za vzniku celé řady nových disciplín a angažování se v již existujících pozitivním směrem k dítěti a řešení jeho případné nepříznivé situace.

To vše vyúsťovalo do prvních, byť dílčích formulací práv dítěte (např. tzv. dětské zákony – Chidrens ́ Acts v Anglii, přijímané během celého 19. století a zakazující postupně různé formy a délku dětské práce až k jejímu úplnému zákazu).

Zde nebylo již možno obejít mezinárodní součinnost. Proto se na konci 19. a v 1. polovině 20. století vyvíjí snaha prosadit řešení této problematiky na internacionální úroveň. Tyto snahy výrazně podpořil vznik 1. mezinárodního společenství národů, Společnosti národů, v jejíž agendě se brzy objevila snaha zajistit co nejlepší prospěch a zájem pro každé dítě a hlavně ochranu a pomoc dítěti jakkoli ohroženému nebo trpícímu (Ženevská deklarace práv dítěte, l924). Po založení Organizace spojených národů se přijímá vedle dílčích opatření ve vztahu k dítěti i nová mezinárodní dohoda o právech dítěte (Charta práv dítěte, 1959).

Avšak teprve až Úmluva o právech dítěte z roku 1989 plně začlenila významné poznatky o dítěti a jeho vývoji, hlavní principy péče o dítě do komplexní péče o ně, i do jeho postavení ve společnosti jako jejího plnoprávného člena. Současně chápe potřeby každého dítěte jako jeho požadavky na optimální vývoj, jež pak formuluje jako jeho práva.Úvod

Tak mají děti právo na všestranný, optimální vývoj a péči, zajišťovanou zásadně a v prvé řadě jejich rodinou. V souvislosti s právem na vlastní názor, jsou-li schopny jej již formulovat, získávají právo i na společenskou participaci. A zvláště právo na ochranu, pomoc a podporu, dostávají-li se z jakýchkoli důvodů do nějaké tísně a jsou-li jakkoli ohrožovány, poškozovány či již poškozeny.

Tyto děti se výstižně označují jako děti žijící ve zvlášť nepříznivých podmínkách či situacích. Tvoří významný podíl (až jednu třetinu – záleží na kritériích) v dětské populaci.

Mezi ně se řadí i děti týrané, zneužívané a zanedbávané. Jejich problematika byla racionálně poznávána, popisována a řešena až od poloviny minulého století. Pro svou závažnost a četnost, obtížné poznávání, léčení a rehabilitaci se dostala do centra pozornosti řady odborníků v péči o dítě s důsledky pro legislativu i exekutivu státních orgánů i klinickou práci zajišťovanou nejčastěji nestátními, dobrovolnými orgány. Současně se stal tento fenomén, tzv. syndrom zneužívaného a zanedbávaného dítěte (Child Abuse and Neglect, dále jen „CAN“), jistým modelem či návrhem způsobů a postupů, jak řešit problematiku v oblasti jiných skupin dětí ve zvlášť obtížných situacích.

Syndromem týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte rozumíme jakoukoli nenáhodnou, preventabilní, vědomou, někdy i nevědomou činnost rodičů, vychovatelů nebo jiné osoby vůči dítěti, jež je v dané společnosti nepřijatelná nebo odmítaná a poškozuje tělesný, duševní a společenský stav i vývoj dítěte, popřípadě způsobuje jeho smrt. Do tohoto krajně nepříznivého společenského fenoménu se řadí nyní i sexuální zneužívání dětí – Child Sexual Abuse (dále jen CSA). Podle definice Rady Evropy z roku 1992 se jím rozumí každé nepatřičné vystavení dítěte sexuálnímu kontaktu, činnosti či chování. Zahrnuje jakékoli sexuální dotýkání, styk či vykořisťování kým koli, komu je dítě svěřeno do péče, nebo kým koli, kdo se s dítětem dostal do nějakého styku.

Jeho mimořádná závažnost v rámci CAN se začala projevovat zvláště od 70. letech 20. století, a to ve všech formách a projevech. Nejzávažnější z nich se ukázalo v 80. a 90. letech komerční sexuální zneu žívání dětí či jejich exploatace (Child Sexual Exploitation of Children, dále jen CSEC). V té době se odborná i laická pozornost začala intenzivněji věnovat této závažné problematice. A to jak z hlediska relativně vysoké incidence a prevalence tohoto jevu v různých zemích světa i některých kontinentech, tak z hlediska jeho závažného nebezpečí pro stav a celkový vývoj zasaženého dítěte. Bývá také oprávněně spojován s celou řadou asociálních a antisociálních jev ů – ať v př íčin ných, sousled ných nebo násled ných souvislostech. To akcent uje t uto nepříznivou situaci a její důsledky nejen pro rodinu dítěte, ale v podstatě i pro celou společnost. Tyto skutečnosti ukázaly na nutnost postavit se proti tomuto mnohotvarému, krajně negativnímu jevu a soustředěně proti němu bojovat.

Jeho poznávání vycházelo ze sběru klinických poznatků, praktických zkušeností a jejich analýz. Na ně navazovaly nejr ů zněji pojaté st udie – od př ípadové práce až k regionální, osvětlující mimo jiné složitost diagnostiky tohoto nepříznivého fenoménu, stanovení jeho přesné, široce pojaté diagnózy a prognózy. A jim odpovídající náležitá komplexní terapie a rehabilitace v návaznosti na sociálně právní, a vyžaduje-li to povaha činu, i trestně právní řízení. To vše v rámci interdisciplinární, mezioborové péče o takové děti.

Úvod 13

Její důležitou součástí je všestranná prevence, schopná účinně čelit tomuto závažnému společenskému zlu, a to na všech úrovních a všemi způsoby. Nikoli bezvýznamná se jeví nedostatečnost v detekci a sledování výskytu tohoto jevu a jednotlivých jeho forem. Z toho vyplývá také nutnost věrohodného monitoringu.

Vedle interdisciplinár ně pojatého vědeckého i klinického úsilí je i zde, pro mimořádnou závažnost tohoto fenoménu a jeho internacionální rozměr, nezbytná mezinárodní spolupráce. V tomto případě byla iniciována a úspěšně rozvíjena první mezinárodní nevládní organizací ECPAT (End of Child Prostitution of Asian Tourism). Ta se také podílela na 1. i 2. světovém kongresu, zaměřeném proti CSEC (Stock holm 1996 a Jokohama 2001). Mimo těchto dvou významných světových setkání se uskutečnila řada kontinentálních, regionálních i národních konferencí a porad, na nichž byla většinou přijata řada závažných strategií, opatření a postupů, jak vymýtit tento fenomén či jej alespoň omezit.

Zatímco stockholmský světový kongres upozornil důrazným způsobem na tento jev a vyzval k intenzivní spolupráci všechny země, především v oblasti tvorby vlastních akčních programů k boji proti tomuto zlu, jokohamské světové shromáždění celkově zhodnotilo dosavadní vývoj aktivit v boji proti CSEC od stockholmského setkání a jeho výsledky. Současně vyzvalo k hledání dalších cest a jejich realizaci proti tomuto fenoménu.

Z nich nejvýznamnější se stala nutnost přijetí v roce 2000 vypracovaného 2. Opčního protokolu k Úmluvě o právech dítěte o obchodu s dětmi, dětské prostituci a dětské pornografii (dále jen 2. OP) o boji proti těmto formám komerčního sexuálního zneu žívání dětí. To se zde přesně definovalo, př ičem ž se jeho problematika rozšíř ila o obchod s dětmi i bez sexuálního kontextu. A tak se do obchodování s dětmi řadí i další komerční aktivity, počínaje obchodem s dětmi za účelem ilegálního osvojení a konče únosy dětí pro získání jejich orgánů k transplantaci.

V souvislosti s projednáváním přijetí 2. OP OSN se v České republice objevilo, proti drtivé většině členských zemí OSN, jež se k Protokolu již připojily, odmítavé stanovisko. To zabraňuje České republice již 4 roky tento závažný dokument přijmout a začlenit jej do své jurisdikce a implementovat jej do celkové péče o dítě takto ohrožené či zasažené, aniž by byly známy důvody, proč tomu tak je. Protože Ministerst vo zah raničních věcí ČR považ uje t y to rozpor y v př íst upech k 2. OP za jakýsi handicap, který poškozuje image České republiky jako země s dobrou profilací směrem k lidským právům, rozhodlo se vypsat svůj výzkumný projekt na téma „Problematika dětských práv v České republice s přihlédnutím k fenoménu CSEC“.

Projekt by měl zhodnotit především situaci mezinárodních standardů v dané oblasti a stav vnitrostátní legislativy. Vedle toho by měla být zhodnocena praktická a legislativní situace v zemích, které již k 2. OP přistoupily, s následnou srovnávací analýzou, která by vyústila v jasná doporučení českému právnímu řádu a současně by definovala problematické body současné situace v České republice. Zmíněná doporučení by se měla projevit i v možnostech, jak české problémy řešit v praxi.

Tohoto úkolu se ujala po dohodě s vědeckou radou Ministerstva zahraničních věcí ČR Zdravotně sociální fakulta JČU v Českých Budějovicích. Odpovědným pracovníkem (vedoucím řešitelského týmu) se stal prof. MUDr. Jiří Dunovský, DrSc., členy výzkumného týmu pak odborník pro mezinárodní právo a odborník pro vnitrostátní právo a několik dalších pracovníků na smlouvy o činnosti. Vzhledem k závažné proÚvod blematice monitoringu tohoto jednoho z nejnepříznivějších současných sociálních fenoménů a jeho závažných nedostatků byla přizvána k spolupráci v této oblasti angažovaná absolventka Zdravotně sociální fakulty.

Výzk um byl rozvržen plánem práce od zář í 2002 do květ na 2003. Byl v y pracován harmonogram práce při plném respektování požadavků na výzkumný projekt, stanoveny okruhy zkoumané problematiky, dohodnuty země, které by byly navštíveny (Švédsko a Francie). Postupně ve shodě s plánem práce byly pak jednotlivé úkoly plněny a konfrontovány se zúčastněnými resorty i odborníky.

Významnou pomocí pro posouzení celé situace byla 2. periodická zpráva ČR o implementaci Úmluvy o právech dítěte a její hodnocení Výborem OSN pro práva dítěte. Důležitá byla také zpráva vlád ní delegace na jokohamském světovém kong resu a Globální závazek Jokohama 2001.

Význam né pod kladové a doplňující text y řešitelů v ýzk um ného projekt u jsou uvedeny v příloze knihy. Velká část z nich již byla otisknuta v odborné literatuře.

Při ukončování této studie jsme nepředpokládali její publikaci knižní formou. Proto jsme shrnutí této práce publikovali v časopisu Zdravotnictví a právo (2/2004). Mezitím se však ukázal velký zájem o tuto práci a díky podpoře již uvedených organizací, za souhlasu nakladatelství ORAC jsme vydali tuto knihu.

Vývoj poznávání a současná situace komerčního sexuálního zneužívání dětí... 15

2. Vývoj poznávání a současná situace komerčního

sexuálního zneužívání dětí ve světě a u nás

(J. Dunovský)

Často bývá 20. století označováno jako století dítěte či jako století objevování dítěte a dětství. To proto, že se odborná i laická veřejnost začala soustřeďovat na poznávání nepříznivých stavů v životě a vývoji dítěte, způsobených většinou neadekvátním chováním dospělých kolem něj a nepříznivými podněty zvenčí – ať již nenáhodně nebo s úmyslem. A to hlavně tam, kde bylo riziko ubližování dítěti největší – což je bohužel paradoxně v rodině. Současně se tato pozornost soustřeďovala na zlepšování celkové péče o děti.

Dělo se tak v rámci poznávání a definování potřeb a požadavků dítěte a snahy adekvátně je uspokojovat. Na tomto základě se pak formulovala postupně práva dítěte jak na úrovni národní, tak mezinárodní, především však ve vztahu rodiče–děti. Ten zde sehrává zvláštní roli. 2.1 Vývoj právního vztahu rodičů a dětí V tomto procesu bylo nutno překonat v prvé řadě představy o dítěti jako pouhém objektu a absolutní otcovské moci v rodině, jež pramenila z dávného starověku. Tehdy s dítětem mohl otec jakkoli manipulovat, mohl jej zabít, odložit do džungle, shodit ze skály, prodat do otroctví apod. Křesťanství přiznalo dítěti duši a charakter lidské bytosti. Současně zakázalo zabíjet děti, když se ve 4. století našeho letopočtu stalo státním náboženstvím.

Přes tento zákaz však stále přetrvávala v dalších etapách vývoje lidstva a vztahu rodiče–děti otcovská moc, ačkoli její intenzita postupně slábla. U nás tomu tak bylo až do roku 1949, kdy zrovnoprávnění otce i matky přineslo nové označení vztahu mezi rodiči a dětmi – rodičovská moc. Tento vztah rodičů a dětí byl až do této doby stále vázán na moc rodičů nad dětmi, a to i po stránce obsahové. Vlivem Charty práv dítěte z roku 1959 byla u nás přijata v novém zákoně o rodině odlišná formulace tohoto vztahu – práva a povinnosti rodičů.

V poslední úpravě tohoto zákona je vztah rodičů a dětí vyjádřen jako rodičovská odpovědnost. Stalo se tak pod vlivem Úmluvy o právech dítěte z roku 1989, jež přináší dítěti řadu nových práv. Nejvýznamnější z nich je jeho právo na co nejlepší zájem o ně, jež je třeba současně chápat jako prioritu v péči společnosti o dítě. Dále je to právo na co nejlepší jeho prospěch a vývoj, právo nebýt jakkoli diskriminováno a právo na dosažení plné rovnosti a právní subjektivity v souladu s Listinou základních práv a svobod a nikoli naposledy právo na společenskou participaci a řada dalších, tak jak je vyjmenovává či určuje Úmluva o právech dítěte. Uvedená charakteristika právního vztahu rodiče (otec) a děti je výsledkem neustále se měnícího života společnosti a jejích jednotlivých skupin a reakcí na ně. Důležitou roli zde hrají i stále více se prosazující demokratické principy v jejím vývoji. Ty se nemohly vyhnout ani Vývoj poznávání a současná situace komerčního sexuálního zneužívání dětí... nejrůznějšímu ubližování dítěti, jeho zneužívání ve společnosti, poruchám jeho vývoje i účinné pomoci a podpoře pro ně, jestliže se dostalo do nějaké zvláště nepříznivé situace. Zásadní změny v chápaní dítěte a dětství v přístupech k němu a odpovědnosti společnosti za jeho blaho přineslo 18. století v rámci osvícenství (Rolland, R., 1948; Steffen, K, 1939). Nelze ovšem pominout předzvěst těchto změn v poznávání dítěte a v péči o ně, které téměř 100 let předtím přinesl J. A. Komenský.

Tepr ve však 19. století definitivně zajišťuje t y to nové t rendy v chápání a postavení dítěte ve společnosti, ve stále racionálnějším poznávání dítěte a jeho vý voje. A to jak v normálních podmínkách, tak v podmínkách patologických (v bídě, hladu, těžké tělesné práci, v jeho nepříznivém zdravotním stavu a vývoji, tělesném a duševním utrpení atd.). To vše vyúsťovalo do prvních, byť dílčích formulací práv dítěte (např. tzv. dětské zákony – Childrens’ Acts v Anglii, zakazujících postupně různé formy dětské práce až k jejímu plnému zákazu).

Zvláštní zřetel byl přitom věnován problematice dětí ve zvlášť obtížných situacích, způsobovaných nejrůznějšími endogenními i exogenními příčinami, hledáním a nalézáním způsobů, jak je řešit. Rozhodujícím principem pro úspěch tohoto úsilí se staly interdisciplinární přístupy především oborů, angažujících se v péči o dítě včetně rozvíjejících se aktivit dobrovolných a charitativních, zaměřených na pomoc a podporu různě potřebných dětí a mladistvých (Peiper, A., 1996; Dunovský, J. et al., 1999). 2.2 Dítě a jeho práva v základních mezinárodních dohodách Postupně vznikající národní i mezinárodní organizace a instituce iniciovaly a prosazovaly rozvoj a zkvalitnění péče o dítě a jeho ochranu. To také zakotvily v nejrůznějších úmluvách, dokumentech i doporučeních. Snad prvním takovým mezinárodním dokumentem, týkajícím se ochrany dítěte, bylo vyhlášení zákazu dětské práce, přijaté ke konci 19. století Všeobecnou konfederací práce. Tento zákaz svým způsobem předznamenal ohromný rozvoj péče o dítě ve 20. století (Červinková–Riegrová, M., 1894). 2.2.1 První dohody o právech dítěte V roce 1924 byla v Ženevě přijata Deklarace práv dítěte, zavazující státy, jež k ní přistoupily, poskytovat všem dětem co nejlepší péči, rozvoj a ochranu, dostaly-li by se do jakkoli nepříznivé situace. Dítěti by se takové pomoci mělo dostat vždy jako prvnímu.

V roce 1959 Spojené národy schválily Chartu práv dítěte, jež se cíleně zaměřovala na prosazování optimálního vývoje každého dítěte a jeho ochrany. Každé dítě má mít zajištěno ke svému plnému rozvoji dostatek lásky a porozumění především v péči vlastních rodičů. Není-li to možné, stát toto právo musí náležitě uspokojit. Zvláštní ustanovení (celkem z deseti) jsou věnována právům dítěte na ochranu před jakýmkoli zneužíváním, ubližováním, vykořisťováním a zanedbáváním, obchodem s ním a jeho diskriminací. Charta – v podstatě jako první z právních dokumentů – zmiňuje i význam prenatálního, perinatálního a postnatálního období a kvalitní péči o plod a dítě, a též péči o matku před narozením a po narození dítěte.

+


Vývoj poznávání a současná situace komerčního sexuálního zneužívání dětí... 17

Tento závažný mezinárodní dokument významně ovlivnil tehdy připravovaný československý zákon o rodině, přijatý v roce 1963, přisuzující mimo jiné proti tehdejší ideologii první a rozhodující odpovědnost rodičů a rodiny za dítě (Dunovský, J et al., 1999). 2.2.2 Úmluva o právech dítěte z roku 1989 V roce 1989 přijaly Spojené národy Úmluvu o právech dítěte, jež přiznává dětem na celém světě plná lidská práva a zavazuje účastnické státy k právnímu zakotvení těchto základních práv dětí do vlastního zákonodárství. Jde o obsažný dokument, který shrnuje dosavadní, stále dokonalejší a hlubší poznání o stavu a vývoji dítěte v normě i patologii, o jeho potřebách a požadavcích, jež musí být adekvátně uspokojovány. Nezapomíná ani na povinnosti rodičů náležitě pečovat a vychovávat své děti, ani na povinnosti státu jim v tomto úsilí pomáhat. A to hlavně tam, kde se nemohou, neumějí nebo nechtějí o své děti starat. Povinnosti rodičů i státu se totiž současně stávají právy dítěte, jež jsou v plném souladu s právy, obsaženými v Listině základních práv a svobod (Dunovský, J et al., 1999).

Úmluva se tak zabývá naplňováním v ní stanovených práv všech dětí, jejich spravedlivým prosazováním a rozšiřováním. Jde při tom v podstatě o 4 okruhy: • práva statutární, • práva na rozvoj a přežití, • práva na společenskou participaci, • práva na plnou ochranu.

Ta se týkají všech dětí a zvláště těch, jež jsou jakkoli ohroženy či postiženy. Tedy dětí ocitajících či ocitnuvších se ve zvlášť nepříznivých situacích. Mezi ně patří i děti, o které se zajímá tato studie. Proto jim bude v dalších částech věnována zvýšená pozornost (Peiper, A., 1966). 2.2.3 Ubližování dítěti Jednou z nejzávažnějších skupin ohrožených a postižených dětí byly a jsou děti, s nimiž je úmyslně špatně zacházeno a je jim nejrůznějším způsobem ubližováno. Jsou týrány, zneužívány, zanedbávány i vykořisťovány (Dunovský, J., Dytrych, Z., Matějček, Z., 1995). Stále častěji se začaly objevovat v klientele lékařů, sociálních pracovníků, psychologů a pracovníků orgánů činných v trestním řízení. Následně pak v hodnocení situace dětí ve světě i v různých zemích, včetně naší. Svědčí o tom pravidelně jednou za rok vydávané Zprávy o stavu dětí ve světě (UNICEF). U nás se touto problematikou zabývali Kovařík a Kukla, když ji uvedli jako závažný problém ve své rozsáhlé práci Situační analýza dětí v České republice (Kovařík, J., Kukla, L., 1996) v roce 1996. Byla vydána Českým výborem pro UNICEF. Jde o velmi podrobnou a neobyčejně informativní, cennou publikaci, z níž je ještě dnes možno čerpat. Byla první, bohužel však do dnešního dne poslední.



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist