načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Pro Čechy je nebe nízko -- Pojďme chtít víc! – Mojmír Hampl

Pro Čechy je nebe nízko -- Pojďme chtít víc!

Elektronická kniha: Pro Čechy je nebe nízko
Autor: Mojmír Hampl
Podnázev: Pojďme chtít víc!

Proč u nás najdeme tak málo vyvěšených českých vlajek? Proč je pro nás snazší bojovat, až když je výsledek téměř jistý? Kniha uznávaného českého ekonoma a bývalého ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  229
+
-
7,6
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Zabezpečení proti tisku a kopírování: ano
Médium: e-book
Rok vydání: 2019
Počet stran: 189
Rozměr: 23 cm
Vydání: První vydání
Skupina třídění: Globální společnosti. Sociální struktura. Sociální skupiny
Jazyk: česky
Umístění v žebříčku: 959. nejprodávanější produkt za poslední měsíc
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-271-2566-1
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Proč u nás najdeme tak málo vyvěšených českých vlajek? Proč je pro nás snazší bojovat, až když je výsledek téměř jistý? Kniha uznávaného českého ekonoma a bývalého viceguvernéra ČNB nás v dobrém i špatném konfrontuje s našimi typickými vlastnostmi, mýty a předsudky, které o sobě jako Češi máme. (pojďme chtít víc!)

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Mojmír Hampl - další tituly autora:
 (e-book)
Nová regulace finančních trhů -- Záchrana, nebo zkáza? Nová regulace finančních trhů
 (e-book)
Autoři CEPu o euru Autoři CEPu o euru
 (e-book)
Rozvojové země: potřebují pomoc, nebo volné trhy? -- Sborník textů Rozvojové země: potřebují pomoc, nebo volné trhy?
Vyčerpání zdrojů -- Skvěle prodejný mýtus Vyčerpání zdrojů
Pro Čechy je nebe nízko -- Pojďme chtít víc! Pro Čechy je nebe nízko
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

PRO ČECHY JE NEBE

NÍZKO



Mojmír Hampl

PRO ČECHY

JE NEBE NÍZKO

POJĎME CHTÍT VÍC!


Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy

Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí

být reprodukována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez před

chozího písemného souhlasu nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude

trestně stíháno. Mojmír Hampl Pro Čechy je nebe nízko Pojďme chtít víc! Vydala Grada Publishing, a.s. U Průhonu 22, 170 00 Praha 7 tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400 www.grada.cz jako svou 7376. publikaci Odpovědná redaktorka Mgr. Marie Zelinová Grafická úprava a sazba Eva Hradiláková Návrh a zpracování obálky Vojtěch Wagner Počet stran 192 První vydání, Praha 2019 Vytiskla tiskárna PBtisk, s.r.o., Příbram © Grada Publishing, a.s., 2019 ISBN 978-80-271-1147-3 (ePub) ISBN 978-80-271-1146-6 (pdf ) ISBN 978-80-271-2566-1 (print)

Obsah

O autorovi ......................................................................................................................................................... 9

Úvod ...................................................................................................................................................................... 11

1. Česko za čtvrt hodiny ....................................................................................................................... 15

2. Češi na mapě víry a bezbožnosti ............................................................................................ 21

České země, duchovní dynamo Evropy ................................................................................. 21

Kostel nebourej. Ale pryč od něj ................................................................................................. 28

Od církví k horoskopům .................................................................................................................... 32

3. Češi jako mistři kalkulačky ......................................................................................................... 37

Hlavně levně, prosím! ......................................................................................................................... 43

Úspory, veřejné finance a dluhy ................................................................................................. 46

Atomy a sloučeniny .............................................................................................................................. 51

Češi venku ................................................................................................................................................... 54

Kdo nesedí v Letenské, nevládne! ............................................................................................. 55

Někdo nás okradl! ................................................................................................................................. 59

4. Báječný český život ............................................................................................................................ 71

Kvůli čemu spácháme zločin? ..................................................................................................... 71

Média a naše bublina ......................................................................................................................... 73

Bohatá země, která to o sobě ještě neví ............................................................................... 77

Síla oboustranné prostupnosti ................................................................................................... 78

Důsledky tří anti- ................................................................................................................................... 80

5. Češi jako černí pasažéři ve vlastním vlaku ..................................................................... 87

Stát, úředníci a černí pasažéři ...................................................................................................... 89

Zaměstnanci, vrchnost a poddaní .............................................................................................. 91

Praktické důsledky I: stop stavění .............................................................................................. 92

Praktické důsledky II: očkování .................................................................................................. 94

Praktické důsledky III: zastupování v zahraničí .............................................................. 95

Praktické důsledky IV: bořit, ne tvořit ..................................................................................... 96

Globalizace po česku ......................................................................................................................... 97

Černé pasažérství a náš vztah k Evropské unii ................................................................. 99

6. Češi a kruté i milosrdné moderní dějiny ........................................................................ 107

TGM ............................................................................................................................................................... 109

Beneš – ten druhý ............................................................................................................................... 110

Disident nastupuje ............................................................................................................................. 112

Nabídnout alternativu ...................................................................................................................... 113

Spory zmizí, epocha zůstane ........................................................................................................ 115

Naši velcí Nečeši a malí Češi ...................................................................................................... 117

Velké osobnosti pro velké okamžiky .................................................................................... 119

7. Češi a jejich sousedé – žádní nepřátelé na dohled ............................................... 123

Češi a Němci – vedle sebe, už ne spolu .............................................................................. 123

Bez kulturního spojení ................................................................................................................... 128

Češi a Slováci – historicky blízcí i vzdálení ....................................................................... 131

Co Slováci nikdy neudělají, ale Češi ano ............................................................................. 135

Češi a Rakušané aneb Češi, co mluví německy .............................................................. 138

Rakušané, Švýcaři a mýtus neutrality ................................................................................... 145

Češi a Švýcaři – na „Švajc“ zapomeňte ................................................................................. 146

Poláci – kamarádi, o kterých to ještě nevíme .................................................................. 150

8. Češi a ti další ......................................................................................................................................... 157

S Brity se smějeme ............................................................................................................................. 157

„Amíci“ – ti, co roztáhli deštník nad Evropou a tolikrát ji tahali z bryndy ..... 160

Anglosaské nastavení hlavy ......................................................................................................... 161

S Korejci geopoliticky trpíme ...................................................................................................... 162

Češi a Izrael – když se podaří něco velkého ..................................................................... 163

Češi a Rusové ......................................................................................................................................... 166

Pravdu najdeš v průměrné dědině ............................................................................................ 167

Zdroje jsou – ale kde a pro koho? ............................................................................................ 169

Havlíček a Masaryk – čeští proroci ........................................................................................... 171

9. J ára Cimrman, český génius s tak trochu německým jménem ...................... 177

Závěr Češi a 10 + 1 pravidlo pro ještě lepší budoucnost ...................................... 183

Literatura ......................................................................................................................................................... 187

Díky patří celé mé rodině.

Oni moc dobře vědí za co.

Sepsáno v Praze, Zlíně a Defurových Lažanech

na jaře a v létě roku 2019.O autorovi

O autorovi

Ing. Mojmír Hampl, MSc., Ph.D., (*1975 ve Zlíně)

je český ekonom, bankéř a publicista. Studoval na

Vysoké škole ekonomické v Praze a na University of

Surrey ve Velké Británii. Většinu svého dosavadní

ho profesního života zasvětil České národní bance

(ČNB), kam nastoupil po studiích v roce 1998 jako

analytik. Po jiných angažmá se do ní vrátil v roce

2006 jako člen bankovní rady. Mezi lety 2008–2018

zastával funkci viceguvernéra ČNB, a byl tak nejdéle sloužícím viceguvernérem v jejích novodobých dějinách. Pracoval mimo jiné jako ekonom v České spořitelně či v představenstvu České konsolidační agentury. Publikoval doma i v zahraničí více než čtyři sta populárních a odborných článků v nejrůznějších oblastech svého širokého zájmu: od makroekonomie přes hospodářskou historii a měnovou politiku až po příspěvky na téma kryptoaktiv. Celý život se ve svých pracích opakovaně vrací k tématu peněz, měn a centrálních bank. Jeho texty vyšly mimo jiné ve Wall Street Journal, Central Banking, Project Syndicate, Financial Times nebo v German Economic Review. Přednášel na řadě míst světa, zejména o měnové politice a centrálním bankovnictví. Je autorem knihy Vyčerpání zdrojů – skvěle prodejný mýtus, která vyšla v reedici v roce 2018. Působí v řadě akademických a vědeckých rad na českých vysokých školách, aktivně vědecky působí na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně a též v Centru pro systémová rizika při London School of Economics. Je členem správní rady Institutu pro ekonomické vzdělávání INEV. Je ženatý a má dvě děti, dceru a syna. Trvale žije v Praze.

11Úvod

Úvod

Nápad napsat knihu o nás Češích vznikl paradoxně v cizině. Práce i odpočinek

od ní mě zavedly v posledních šestnácti letech téměř do všech zemí Evropy

a mnoha zajímavých koutů celého světa. A „té věci“ si prostě nešlo nevšim

nout. Když to zakusíte dvakrát či třikrát, může to být náhoda, zvláštní výjimka.

Ale tolikrát?

Právě tolikrát jsem totiž zažil, že cizozemci různých povolání, přesvědčení

a světonázorů uměli dát při různých příležitostech spontánně, nenuceně a jin

dy naopak dost okatě verbálně i symbolicky najevo, jak jsou v jádru spokojení,

že jsou obyvateli své země. Svého místa. Že někam patří a umí na to být hrdí.

A že jsou i přes mnohé problémy rádi, že mají jakési privilegium žít právě

tam. Většinou to nepůsobilo jako namyšlenost či dokonce povýšenectví vůči

ostatním, byť samozřejmě někdy šlo i o to. Spíš jako příjemný patriotismus bez

vedlejších efektů. Nehraná úcta či respekt k vlastnímu životnímu prostoru,

který je přes všechny pokroky globalizace pořád a všude na světě dost lokální.

Nakonec stav chodníku ve vlastní obci nás vždy bude zajímat násobně víc než

takový hladomor v Jižním Súdánu, i když nepůsobí tolik skutečného neštěstí.

Věřím zavedené poučce, že potřeba někam patřit je kromě potřeby něčemu

věřit a potřeby dát životu smysl jednou z klíčových nadstavbových lidských

potřeb. Rozhodl jsem se proto sledovat pozorněji projevy tohoto patriotismu

a srovnávat je s tím, co znám od nás. A to srovnání malinko bolelo. Začalo

12 Pro Čechy je nebe nízko

to tím, že jsem na rozdíl od jiných zemí skoro nikde neviděl Čechy spontán

ně vyvěšovat, vylepovat a nosit státní vlajky či jiné symboly vlastní státnos

ti vyjma mimořádně silných sportovních příležitostí (nemyslím teď úřední

budovy nebo tramvaje během svátků, tam je to jaksi oficiální), a končilo to

až pořádným, od plic podávaným kritizováním všeho „zkaženého v Česku“

pronášeným k uším zaskočených zahraničních delegací i u opulentních ve

čeří. Dorazil to pak jednou letitý kamarád ze studií a vysoký úředník našeho

ministerstva financí. Prozradil, jak mu s mírným cukáním koutků připomínají

jeho partneři v Bruselu, že naprosto nejvíce finančních udání od občanů jedné

země na občany téže země přichází do hlavního města Evropské unie právě

z České republiky. Bum.

Už u těch vlajek to bylo do očí bijící i ve srovnání s blízkými zeměmi typu

Polska, Slovenska či Ukrajiny, v nichž přitom docházelo a stále dochází k ma

sivnímu odchodu populace za prací či lepším životem do zahraničí. My Češi,

jako málo stěhovavý národ upnutý ke své hroudě, dáváme dle mého zcela sub

jektivního pozorování té hroudě najevo méně loajality než ti, kteří ve vlastní

zemi ani nežijí. Nohama hlasujeme pro naši zemi, ale pusou a symboly tak

úplně ne. Jako kdyby své báječné mamince a její mimořádné kuchyni proje

voval celoročně více úcty potomek, který přijíždí jen během Vánoc na letmou

návštěvu, než ten, který k ní chodí na oběd co čtrnáct dní a žije dvě ulice od ní.

Paradoxy mě odjakživa bavily, a tak jsem se právě na cestách rozhodl, že zku

sím tuhle zvláštní hádanku rozluštit. Proč to vypadá, jako bychom si my Češi

nevážili svého životního prostoru, a tím ani sami sebe? Má to vliv na hodnotu,

kterou nám pak přisuzují ostatní? Proč je pořád všude tolik pesimismu, malo

myslnosti a poraženectví i ve srovnání s těmi, kteří by se tak objektivně mohli

oproti Čechům opravdu cítit, a přitom necítí? A jaké to může mít důsledky pro

společenské a ekonomické vyhlídky naší země?

Tyto otázky začaly plodit další a další podotázky. Nekonečný proud. Je něco

opravdu specifického v české duši, něco zatím podrobně nepopsaného v naší

národní identitě? Opravdu si samotný prostor, který obýváme, a jeho barvité

dějiny vybírají na nás všech specifickou daň, kterou stále pomyslně splácíme?

Hrajeme kvůli tomu pod své možnosti?

13Úvod

Co se to, zatraceně, s naší zemí děje? A jsem opravdu jedním z mála, kdo to

vnímá jinak? Kdo vidí krásnou, bohatou, bezpečnou a po všech stránkách

rozvinutou zemi plnou těch, kteří si ji oškliví? Nepotřebuje naše země nějak

zásadně „odzátkovat“?

Kniha, kterou berete do rukou, se na to vše pokouší reagovat subjektivníma

očima jednoho ekonoma, vášnivého pozorovatele veřejného dění a samozřej

mě oddaného Čecha. Ani v nejmenším nemám ambici dát na všechny uvedené

otázky vyčerpávající nebo konečnou odpověď. Zůstala mi jen ambice, abych

při hledání odpovědí velkorysého čtenáře úplně nenudil.

A jedna autorská poznámka k názvu této knížky. Přeli jsme se o něj s několika

čtenáři předběžné verze. Mnozí moji volbu pochopili hned. Jiní měli pocit, že

titulem říkám něco jiného, než co vidí uvnitř. Prý aby to nevypadalo jako text

věnovaný letectví nebo meteorologii. Anebo snad, že cestu do nebe, do ráje

mají Češi rychlejší než jiní. To mě vůbec nenapadlo. Takže objasním záměr.

Já si pro pojmenování této sady úvah vypůjčil anglickou frázi „only sky is the

limit“ (jen nebe je strop). Ta výpůjčka může působit legračně, když je to kniha

o Češích, ale ona ta věta pomalu zdomácněla i v našem jazyce. Umělec, pod

nikatel či zamilovaný jí chtějí říct asi tolik, že jsou o svém díle, nápadu nebo

i lásce přesvědčeni tak moc, že díky nim mohou dosáhnout jakékoli m e t y.

Jediným skutečným omezením je až ono pověstné nebe nad námi. A dál už

se stejně nedá dostat. A právě tak je to míněno v přeneseném významu u nás

Čechů, tedy zhruba: Proč ten strop vidíme někdy tak zatraceně nízko? Proč

nám stačí málo? Nebo alespoň míň, než nač bychom mohli pomýšlet? Proč je

lepší ta naše jistotka pohybu při zemi?

Pro autora díla je nepochybně lepší, když je titul srozumitelný tak nějak auto

maticky. Když nevyžaduje dodatečnou interpretaci. A já pořád věřím, že spíš

nepotřebuje. Jinak by něco v hlavním záměru nevyšlo. Nicméně jsem toto

malé vysvětlení napsal taky trošku pro jistotu. Kdyby náhodou. Jsem nakonec

taky jenom Čech...Česko za čtvrt hodiny

kapitola 1

Česko za čtvrt hodiny

Dostal jsem onehdy zajímavý úkol. Měl jsem větší skupině zahraničních manažerů a ředitelů kdečeho na samý úvod jejich několikadenní konference stručně představit naši zemi. Stručně znamenalo podle organizátorů během patnácti minut. Jen pro kontext, tato skupinka vesměs inteligentních lidí se scházívá na různých místech Evropy a pro onen rok si vybrala Prahu. Bylo zřejmé, že jsou to lidé, kteří srovnávají, pozorují, hodnotí a dělají si názor. Inu, byla to výzva. Koneckonců zkuste se sami nejdřív na chvilku zamyslet, jak byste se s takovým úkolem popasovali. Já to pojal asi takhle. Æ Co všechno jste možná nevěděli o zemi, v níž se právě nacházíte

Nechci a nebudu tomuto ctěnému a vzdělanému publiku dlouze opakovat,

co už nejspíš zná. Jsem si téměř jistý, že většina z vás slyšela o Václavu Hav

lovi. Nebo že jste jako vesměs soutěživí lidé nepřehlédli úspěchy českých

či v Česku narozených a odchovaných sportovních hvězd v tak rozličných

disciplínách, jako jsou tenis, lední hokej nebo fotbal. Jména jako Kvitová, Na

vrátilová, Lendl, Čech, Rosický či Nedvěd řadě z vás nebudou zcela neznámá.

Jejich nepřehlédnutelné výkony ve sportech, kde je celosvětová konkurence

velmi silná, jsou samy o sobě slušným úspěchem pro zemi, která má pouhých Pro Čechy je nebe nízko deset a půl milionu obyvatel, tedy na displeji kalkulačky nepostřehnutelnou jednu desetinu procenta světové populace.

Ale opakuji, asi vás nezajímá, co už víte. Zkusím tedy naopak dodat pár věcí, které zatím možná nevíte. Česká republika jako země, kde byl vynalezen celosvětově proslulý a neustále napodobovaný ležák plzeňského typu, má stále nejvyšší spotřebu piva na hlavu. Přes 140 litrů na každého jednoho obyvatele. Zástupy pivachtivých turistů v Praze a celém Česku určitě této impresivní statistice pomáhají. Česko má k tomu pořád – i přes pokles v posledních letech – také nejvyšší doloženou konzumaci vepřového masa na hlavu. V tomto ukazateli ale soutěžíme s Čínou.

Netušíte zřejmě, že podle některých evropských statistik, které ale nejsou tak spolehlivé jako třeba data o populaci, je v Česku nejvyšší počet zahradních bazénů na hlavu v celé Evropě. Zatímco v sousedním bohatém Německu připadá jeden bazén na zhruba 103 obyvatel, u nás jen na nějakých padesát. Pokud tomu nevěříte, jako anekdotická evidence vám může posloužit výhled z okénka vašeho letadla na okolí Prahy, až budete opouštět ranvej v Ruzyni. Za dobrého počasí si zkuste udělat prosté optické srovnání s jinými metropolemi Evropy.

Přesvědčivé vysvětlení toho srovnání s Německem úplně nemám – snad hraje roli to, že Češi bydlí mnohem více ve vlastním, zatímco Němci mnohem více v nájemním bydlení. Bazén je často bonus, který si pořizujeme k obydlí, jež nám skutečně patří. Ale snad to prostě něco říká i o našem životním stylu: dobré pivo, pořádný kus masa a k tomu koupání. Spousta Čechů by možná řekla, že právě to je ten správný základ pohodového života a pohodářského přístupu k němu i k celému světu. A slovo pohoda je u nás důležité, na to upozorňuji.

Ale to by byla jen zjednodušená karikatura. Pojďme proto dále. Česko je zemí s dlouhou a opravdu hluboce zakořeněnou tradicí výrobního, zpracovatelského průmyslu a produkce všeho druhu. Ta sahá hluboko do devatenáctého století (vlastně spíš ještě o kus dál), kdy právě české země byly skutečným průmyslovým motorem celé někdejší rakouské a později rakousko-uherské monarchie. Právě na tomto území se soustředily téměř tři čtvrtiny veškerého průmyslu mocnářství. Továrenská a výrobní tradice přežila všechny válečné a totalitní hrůzy dvacátého století, které si na naší zemi vybraly svou krutou daň, a zůstala naším poznávacím znamením až dodnes. Česko za čtvrt hodiny I dnes je tak Česká republika zemí, která průběžně soupeří o první místo nejprůmyslovější země celé Evropské unie, a předbíhá tak v této charakteristice i sousední Německo, se kterým se rádi a často srovnáváme, jak už jste asi pochopili.

Chcete-li praktický příklad, pak si stačí uvědomit, že Česká republika, přepočteno na hlavu, je druhým největším výrobcem automobilů na světě. Se 133 vozy na 1000 obyvatel za sebou nechává takové automobilové titány, jako jsou Japonsko, Jižní Korea, Spojené státy nebo opět Německo. A co víc. Jediným, kdo v tomto ukazateli naši zemi poráží, je sousední Slovensko. Vezměte někdejší Československo dohromady a máte spolehlivě světového hegemona v produkci osobních vozidel vzhledem k velikosti populace. Takže kdykoli budete řídit svoje auto, ať už značky Škoda nebo Hyundai, Peugeot či Kia, Volkswagen nebo i Porsche, nebuďte překvapeni, že mohlo být vyrobeno v dosahu tří set kilometrů od Prahy, tedy místa, kde se právě nalézáte. Koneckonců, Ferdinand Porsche, zakladatel stejnojmenné slavné a drahé značky a autor fenomenálního vozu, který dodnes potkáváte na silnicích a říkáte mu Volkswagen Brouk, se narodil ve Vratislavicích nad Nisou. To je osmdesát kilometrů severně od českého hlavního města.

Mnoho mých přátel a známých v průmyslu říká, že je Česko zemí, kde se prostě vyrábí vše. Od ultralehkých letadel, turbín, aut, autobusů a lokomotiv přes obráběcí stroje, motory, zdravotní techniku či zbraně až po ložiska, dalekohledy, kartáče a jehly. Ale třeba i chytré nehmotné produkty jako software či počítačové hry. Pokud si chráníte svůj počítač proti virům, je vysoká pravděpodobnost, že narazíte na nástroje světově úspěšné firmy Avast. A hrajete-li na počítači hry všeho druhu, což já tedy bohužel ne, vězte, že Česko je pro jejich vývoj a produkci zemí zaslíbenou.

Prostě: ať potřebujete cokoli, většinou najdete alespoň jeden závod, který to dokáže vyrobit. Kdosi mi tvrdil, že snad jedinou výjimkou jsou rentgenové přístroje, ale to neumím potvrdit.

S touto průmyslovou tradicí (kterou někdy považujeme za zátěž, zatímco mnozí ve světě ji v éře deglobalizace a návratu řady výrobních činností zpět do západního světa naopak berou jako velké plus) nepřekvapí, že jsme tak obchodně propojeni s tolikrát zmiňovaným Německem. Náš hlavní obchodní partner je cílem pro více než třicet procent českých vývozů a sám jsem byl Pro Čechy je nebe nízko překvapen zjištěním, že zhruba podobné číslo vykazovala Československá republika dávno před rokem 1945. Nicméně i pro samotné Němce bývá zase novinkou, že je Česko jednou z mála zemí, které mají s Německem obchodní přebytek, ne schodek. Dokonce v čase narůstající. Do Německa více vyvážíme, než z něj dovážíme. Ne že by zrovna tohle bylo to nejpodstatnější, ale jako příloha k řečenému se to hodí.

Ze své oblasti financí pak mohu přidat jedno všeobecně známé slovo s původem na tomto území. Každý se totiž setkal někdy v životě s dolarem. Nejspíš americkým, ale taky kanadským či australským, čímž ovšem výčet nekončí. Vězte, že ten název pochází z původního českého slova tolar nebo německého Thaler. Jáchymovský tolar neboli Joachimsthaler, ražený z krušnohorského stříbra od roku 1520, platil kdysi za jednu z nejkvalitnějších mincí Evropy. A toto kovové platidlo Českého království s vyobrazeným dvouocasým lvem na lícní straně vytvořilo standard stříbrné měny pro celý svět a v podobě dolaru je dodnes okolo nás jako oběživo ve více než dvaceti zemích světa.

Ale neměl bych působit jen jako strojený ekonom a národohospodář. A nechci se soustřeďovat pouze na ekonomické otázky. Takže navíc k řečenému i pár kuriozit, které by toto ctihodné publikum mohly zaujmout. Někteří z vás jistě používají kontaktní čočky. Pak vám s radostí sděluji, že je vymyslel špičkový český vědec Otto Wichterle, stejně jako nylon. Místní badatel Jan Jánský zase jako první pojmenoval a klasifikoval krevní skupiny tak, jak je dnes známe a jak je i vy běžně používáte. Polka Škoda lásky, kterou si v tolika jazykových mutacích oblíbil celý svět, vznikla zde – jejím autorem je skladatel Jaromír Vejvoda. Novosvětskou symfonii dal zase světu výjimečný hudební génius Antonín Dvořák. Na pokusech o správnou výslovnost jeho jména si nemálo cizinců doslova fyzicky zdeformovalo jazyk. Nezkoušejte to. Svět dobyly i filmy Miloše Formana. A řada z vás je dobře zná, byť jste třeba netušili, že režisérem takového Amadea je vlastně Čech, který odešel do Ameriky. A tak dále.

A pokud chcete lingvistickou lahůdku na závěr, tady jedna je. Možná vás nenapadlo, že slovo robot, které zcela běžné používáte ve svých jazycích, je českého původu. V dramatu R.U.R. jej poprvé použil výjimečný český spisovatel Karel Čapek, jakkoli se dodnes vedou zasvěcené spory o to, jestli Česko za čtvrt hodiny

skutečným tvůrcem tohoto dnes běžného novotvaru není jeho bratr Josef.

To nové slovíčko pochází z českého pojmu robota, označujícího neplacenou,

nucenou práci sedláků a poddaných na panském ve feudálních časech.

A protože končí čas mně vyhrazený, tak popřeji jen inspirativní konferenci,

hezký pobyt v naší zemi a ať se vám zde líbí! Následoval slušný potlesk. A zdálo se mi, že nebyl tak tlumený, jak občas znějí ty povinné na podobných akcích. Ale při všem, co jsem uvedl výše, čtenáře nepřekvapí, že největší kritiku jsem nakonec sklidil od českého posluchače. Zatímco Ir, Brit a Němec mi při rautu děkovali, že se dozvěděli něco nového a v kontextu pro ně nezvyklém, Čech, můj lokální parťák, to viděl opačně. V zákulisí mě trochu zpražil tím, že mu můj úvod do věcí českých pro cizince přišel zbytečně nabubřelý, nafoukaný a že jsem to měl celé pojmout uměřeněji a střízlivěji. Cítil se jako Čech též nepřímo spoluzodpovědný za to, jak je jeho země představována, a přišlo mu to prostě moc. Moc! Prosím, mám svůj styl přednášení a předával jsem jen zcela subjektivně pojatý výběr faktů. Ale pořád to byla jen lépe či hůře seřazená ověřitelná fakta. On prostě takto podanému výčtu vesměs snad pozitivních skutečností o České republice nevěřil. Přišlo mu, že takto se na nás samotné dívat a takto nás jako zemi prodávat je nepatřičné, trochu za hranou. Že přece musím dodat nějakou protiváhu, něčím to celé trochu negovat, shodit, ironizovat a umenšit. A jakkoli od druhého kolegy jsem slyšel naopak pochvalu, trošku mě to tehdy ranilo. Nejen ego, byť to jistě taky. Zasáhl mě celý ten přístup. Najednou mi přišel takový, ehm, český – malomyslný a sebeshazující. Přece nemůžeme dělat takhle prvoplánovou reklamu vlastní zemi. Vždyť to působí trapně. Nepřipadalo mi to tak a velkorysý čtenář, nechť si udělá nakonec názor sám. Osobně jsem měl snad jedině pocit, že je trochu laciné začínat úspěchy českých sportovců. Že je to až příliš snadné. Nicméně účinné. Již zmíněné cesty po světě mi opakovaně potvrdily, že sportovci masově prodávají danou zemi víc než kdokoli jiný. Pro nevěřící Tomáše dva příklady:



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2020 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist