načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Příště spadni líp! -- Riskujte a neztrácejte chuť podnikat - Ivan Pilný

Příště spadni líp! -- Riskujte a neztrácejte chuť podnikat
-15%
sleva

Kniha: Příště spadni líp! -- Riskujte a neztrácejte chuť podnikat
Autor:

„Pro mne bylo vždycky potěšení s Ivanem spolupracovat, dokonce jsem se občas chlubil, že dostávám konzultace zdarma. Byznys určitě potřebuje kromě tvrdé práce také trošku nadhledu a ... (celý popis)
Titul doručujeme za 4 pracovní dny
Vaše cena s DPH:  299 Kč 254
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
8,5
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 39Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » BIZBOOKS
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2011
Počet stran: 264
Rozměr: 167 x 225 mm
Úprava: ilustrace, portréty
Vydání: Vyd. 1.
Vazba: brožovaná lepená
Datum vydání: 10. 1. 2011
Nakladatelské údaje: Brno, Computer Press, 2011
ISBN: 9788025133439
EAN: 9788025133439
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Autor, který stál u zrodu české pobočky společnost Microsoft a působil jako manažer Českého Telecomu, ve své práci předkládá rady, které mohou ocenit manažeři nebo podnikatelé. Text tvoří z větší části glosy, jimiž autor v letech 2007-2010 přispíval pro týdeník Euro. Menší část knížky je vyplněna rozhovory s dvanácti úspěšnými osobnostmi z oblasti podnikání. Rady určené manažerům a podnikatelům, které jim mají umožnit poučit se z nezdarů a dosáhnout úspěchů.

Popis nakladatele

„Pro mne bylo vždycky potěšení s Ivanem spolupracovat, dokonce jsem se občas chlubil, že dostávám konzultace zdarma. Byznys určitě potřebuje kromě tvrdé práce také trošku nadhledu a odstupu. Doufám, že si jej čtenáři užijí stejně jako já.“ Tomio Okamura, majitel cestovní kanceláře, investor z pořadu Den D Ivan Pilný, zakladatel české pobočky společnosti Microsoft, bývalý vrcholový manažer Českého Telecomu a investor, kterého můžete znát z pořadu Den D, s nadhledem glosuje povolání manažera. Podstatnou část knihy tvoří doplněné a přepracované glosy publikované v letech 2007 až 2010 v týdeníku Euro ve sloupku Glosy postaršího technokrata. „Bez vůle a chuti vzít na sebe riziko nemohu ani podnikat ani být dobrým manažerem. Nemluvím o bláznivém riskování, ale o dobře spočtené strategii s nezbytnými prvky rizik a omylů. Úspěšné firmy tolerují chyby a oceňují schopnost se z nich poučit – o opakování chyb už to samozřejmě neplatí. K zvládnutí rizika potřebujete profesionalitu. Tu vás v žádné škole nenaučí. Zvládnout hard skills je snadné, soft skills vyučují málokde a stejně to nestačí. Musíte prostě pracovat, učit se z vlastních chyb a z chyb lidí kolem sebe. Na druhé straně je podnikat nebo být manažerem snadnější, než si myslíte. Tahle kniha není stručným přehledem pravidel podnikání ani kompilací strategií podpořených různými „buzzwords“ jako reengineering, leadership, change management a podobně. Zkusím vás v ní přesvědčit, že úspěch vašeho záměru vyžaduje nejen umět počítat, pracovat s lidmi a plánovat, ale také určitý nadhled a trochu zkušeností k tomu. Není to učebnice, nejsou to best practices, není to náboženství. Jen pohled nabízející životní zkušenosti autora a několika dalších, které jsem měl tu jedinečnou možnost vyzpovídat.“ Ivan Pilný vystudoval technickou kybernetiku na ČVUT. V oboru informačních technologií vystřídal snad všechny profese kromě děrovačky a telefonistky. Kariéru odbornou později vyměnil za kariéru profesionálního manažera – byl generálním ředitelem Microsoftu, předsedou představenstva Českého Telecomu... Teď zkouší dělat, co ho baví. (riskujte a neztrácejte chuť podnikat)

Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Ivan Pilný - další tituly autora:
Jak si říct o peníze -- Připravte se na svůj Den D Jak si říct o peníze
Máte na víc! Probuďte svůj mozek Máte na víc! Probuďte svůj mozek
Aby vám neuplavalo mejdlo -- Přišel čas protřít si zrak a pohlédnout realitě do tváře Aby vám neuplavalo mejdlo
Manéž informačního věku -- Kdo uvízl v síti internetu Manéž informačního věku
Digitální ekonomika -- Žít, nebo přežít Digitální ekonomika
 (e-book)
Digitální ekonomika Digitální ekonomika
 
Ke knize "Příště spadni líp! -- Riskujte a neztrácejte chuť podnikat" doporučujeme také:
Jak z dobré firmy udělat skvělou -- Překlad bestselleru Good to Great Jak z dobré firmy udělat skvělou
Jak si říct o peníze -- Připravte se na svůj Den D Jak si říct o peníze
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Glosy


Kapitola 1

MY


33

Čas je dobrý sluha, ale

špatný pán

„Kdyby nebylo poslední chvilky,

žádná práce by nebyla dokončena.“

T

aké nestíháte? Hromadí se vám

nepřečtené e-maily, nevyřízená ko

respondence? Nemáte sice fi nanční problémy, ale přesto je vaše schránka zaplavena urgencemi nesplacených složenek a  nevyzvednutých doporučených dopisů? V  neuspořádaných kupách na  stole se před odjezdem do  práce nebo na  dovolenou zoufale snažíte najít něco, bez čeho odjet nemůžete? Posíláte z  dopravních prostředků esemesky, že se opozdíte na schůzku? Kdyby neexistovala „poslední chvíle“, nikdy byste neodevzdali svoji práci včas? Hledáte zoufale čas na své koníčky a rodinu? Na pivu nebo v kavárně jste byli naposledy před požárem Národního divadla? Welcome to the club!

Možná máte štěstí a  patříte do  kate

gorie lidí označovaných jako boží nebo

„free“. Ti si podobné pocity vůbec ne

připouštějí. Pro obyčejný život je takový

postoj dost nepraktický, nehledě na  to,

že nenajdete moc lidí, kteří by s  vámi

chtěli pracovat nebo žít. Nebo štěstí ne

máte a jste ve skupině „workholiků“. Pro

tuhle skupinu je jakákoli organizace času

beznadějná, protože i kdyby se jim poda

řilo nějaký uvolnit, do  dvaceti vteřin jej

zaplní další naprosto nutnou pracovní

aktivitou.

Pokud jako já patříte mezi ty obyčej

né, kteří se závistí hledí na  těch několik

jedinců, již s  lehkou elegancí a  bez jaké

koli upocenosti stihnou prostě všechno,

nepochybně občas hledáte cesty, co s tím.

Mám pro vás, jak to už to bývá, dvě zprá

vy: jednu dobrou a druhou špatnou. Za

čnu tou špatnou. Pokud náhodou nejste


34

mezi několika vybranými jedinci, kteří si nejen osvojí, ale navíc dokážou v praxi používat metody time managementu 5. generace, GTD, myšlenkové mapy atd., nevyhazujte peníze za kurzy nebo knihy, jež tyto zaručeně úspěšné metody vysvětlují. Dosáhnete tím pouze dvou efektů. Nemalými penězi podpoříte skupinu profesionálních „šamanů“, kteří se jimi živí. V  sobě pak mocně podpoříte frustraci nejen z  toho, že čas nadále ovládá vás a  ne naopak, ale i  z  toho, že tak dokonalou metodu prostě nezvládnete. Počáteční pokusy uplatnit, co jste se naučili, postupně začnou připomínat vaše snahy o dietu. Úžasný začátek a po pár týdnech jsme tam, kde jsme začali.

A teď k té dobré zprávě. Pár věcí jsem

se naučil z příruček „for dummies“ nebo „for complete idiots“, což jsou cílové

skupiny, do  kterých na  rozdíl od  mnoha

spoluobčanů nepochybně spadám. Tak

třeba důsledně vyhazuji e-maily, časopisy

a další materiály, o kterých mám pocit, že

se na ně někdy později podívám. Později

bývá nikdy a jen se tak rozmnožují hro

mady nepotřebného šrotu, v  kterých se

stejně nedá nic najít. Snažím se vyřídit

nejdřív ty záležitosti, které jsou mi nej

protivnější. Když je odložím, mají ten

denci explodovat v nejméně vhodný čas.

Snažím se občas představit, že žiji v době

bez mobilních telefonů (ó, jaká úleva)

a nemohu těsně před schůzkou napsat, že

se zpozdím. Pak pár dalších maličkostí,

které si asi každý najde sám.

Skončím provoláním, že nestíhat je

běžné, ale není to nutné. Jako křesťané

také párkrát za  den hřešíte, ale vaše víra

vás nutí s tím něco dělat. Tak hodně štěstí.


35

Hračky, které si hrají

s námi

„Počítač existuje jen proto, aby usnadňoval

práci, která by bez něj neexistovala.“

T

aké jste těsně před infarktem, že jste

si dnes ještě nemohli přečíst nové

e-maily? Máte křeče v  palcích od  vyklepávání esemesek? Vyklouzl vám v mrazu z  pouzdra a  zmrzlých prstů váš miláček mobil? Kolega vám večer ukázal komunikátor MDA 4 a  vy nemůžete dospat těšením, až si jej ráno půjdete koupit? Špatně se vám čůrá u  pisoáru, když si jednou rukou u  ucha přidržujete mobil? Píšete své texty v  záři 82centimetrového LCD displeje? Zjistíte s hrůzou na letišti, že ve vašem čtyřkilovém notebooku, bez kterého nedáte ani ránu, není nahráno vaše poslední DVD? Klekají vaše hračky častěji než katolíci v  chrámu? Welcome to the club!

Co kromě posedlosti hračkami cha

rakterizuje tuhle skupinu lidí? Nemají

nikdy na nic čas. Než ty hračky nakrmíte,

přenesete do  nich data, obstaráte si po

slední ovladače a zvládnete překonat vět

šinu úskalí nutných k tomu, aby to vůbec

něco dělalo, moc času prostě nezbývá.

Ještěže se to nemusí přebalovat a koupat.

Ti posedlí pořád někam spěchají.

Rytmus jejich života taktuje pípání hra

ček v kapse a aktovce. Všude chodí poz

dě. Jsou si jisti, že se mobilem omluví,

a  během cesty jim jejich hračky opatří

tolik „zábavy“, že prostě nestíhají. Nic ne

vidí, obrazovky jsou neodolatelně přitaž

livé. Mají několik „hlav“, i když to na prv

ní pohled není vidět – svoji, papír, mobil,

počítač... Přestože věnují větší část dne

jejich synchronizaci, moc se to nedaří.

Hračky (nebo spíše jejich výrobci) se

ve  své snaze nás ovládnout stále zdoko


36

nalují. Už to není jako u televize – kouzelné tlačítko a máte klid. Hračky sebe i vás budí samy, valí se na vás rušení vaše i cizí, reklamní nabídky, informace, na které už v hlavě nezbývá šuplík.

Blíží se doba, kdy už vás hračky ne

budou potřebovat, přesněji řečeno budou potřebovat jen vaše peníze. A to si pište, že dost peněz. Proslýchá se, a asi by se to dalo nějakou studií dokázat, že nejvíce jsou takto postižení ti, kdo se motají kolem informačních technologií. O nich je opravdu notoricky známo, že výše popsaný vzorek chování je jim vlastní. Možná jsou obětí svého vlastního marketingu. Dalo by se asi říci, že si to zaslouží – nemusí přece stále dělat oběti jen ze svých zákazníků.

Sám rozhodně nepatřím k  popíra

čům technologií a hraček mám také dost.

Občas se mi podaří překonat neodolatel

nou chuť vydat se do  zvůle další hračky

tím, že napočítám do deseti nebo se na to

párkrát vyspím. Taky je dobré si vzpome

nout, jak jste se natrápili, než jste si poro

zuměli s tou krabicí, kterou jste si koupili

naposledy.

Od  napsání téhle glosy už uplynu

lo pár let. Přátelé, je to pořád stejné. Už

jste slyšeli, že kdo nemá BlackBerry,

není manažer? Je displej vašeho iPadu

dost upatlaný? Tohle mimochodem píši

na  svém mrňavém tabletu. Je pomalý,

displej nic moc, ale nekupte to!


37

Jsme kreativní?

„Nic nemůže být stvořeno z ničeho.“

– Titus Lucretius Carus

K

reativita, slovo, které už dávno

nepatří jen do  umělecké sféry, ale

zasahuje i  střízlivý svět byznysu. Většina z  nás se za  kreativní nepovažuje, i  když se tím zrovna nechlubí. Není třeba se stydět, psychologové říkají, že náš mozek nebyl ke  kreativitě stvořen. Nedá se ale zapomenout, že v  dětství jsme kreativní byli. Kreslili jsme, modelovali, vymýšleli spoustu nápadů bez ohledu na  možnost nebo snadnost jejich realizace. Reálný svět nám byl malý, neměli jsme problémy se vstupem do  říše fantazie. S  dospíváním jsme na  hranice fantazie začali narážet a  museli začít respektovat pravidla hry a  kritéria společnosti, která nás obklopuje. Ne všichni, někteří vydrželi. Ti jsou vnímání převážně pozitivně a  trochu jim závidíme, zdají se být šťastnější.

Dá se s  tím něco dělat, dá se krea

tivita učit nebo dokonce trénovat? „Je

to ve  mně jako v  koze,“ říkával jeden

Hrabalův hrdina. Především se musíme

přestat vymlouvat na  to, že nás příroda,

pánbůh nebo geny neobdařily talentem.

Je pohodlné se s  tím smířit, rezignovat

a nedělat nic. Pár z nás má občas cukání

něco kreativního vytvořit nebo vymy

slet, ale bojíme se s  tím vylézt na  světlo.

Na  kreativitu si musíme udělat čas. Vě

novat se chvíli „bláznivým“ myšlenkám

před spaním, ve  vlaku, vypustit všední

starosti a obvyklá řešení. Je dobré u toho

mít tužku a zápisník nebo diktafon.

Vzpomínám si na dobu, kdy mě nej

úžasnější nápady přepadaly ráno v  půl

šesté, a  žena se smála, že si je mumlám

do diktafonu. Nosím u sebe kouzelný zá

pisník moleskin, poslouchám, kdo co za

jímavého říká, a píši si to. Většinou z toho

nic konkrétního není, ale ne všechny

myšlenky jsou stupidní. Pomáhá hlad


38

po informacích, číst, dívat se kolem sebe. Je třeba pochybovat o  dogmatech, ustálených řešeních a  postupech. Vystoupit z  kouzelného kruhu, který nás uzavírá, a podívat se dovnitř očima těch druhých. Nedělejte si nic z  toho, že výsledky a  realizace nápadů se nedostaví hned, kreativita nezná časové plány a  nedá se řídit prostředky projektového managementu. Na druhé straně existují formální postupy, jak se na problém podívat úplně jinak nebo využít zkušeností z  jiného oboru. Historie vynálezů a  objevů je plná podobných nepravděpodobných paralel.

Nemáte na tohle čas? Byznys vás pří

liš zaměstnává, nemáte vyřízené e-maily

a stále vás vyrušuje BlackBerry? Hlavně,

že se cítíte dobře. Jestli ale máte trochu

pochybností, zkuste to s  tou zatracenou

kreativitou. Po  lidech žijících v  přírodě

jsou prý ti s  tvůrčími schopnostmi nej

šťastnější. Je možné, že nic nevymyslí

te ani nestvoříte úžasné dílo. Nicméně

nepochybujte, že se budete cítit volnější

a  šťastnější. Bude vás tak vnímat i  vaše

okolí, přestanete být vypočitatelným

sucharem.


39

Kolik řečí umíš, tolikrát jsi

člověkem...

„Limity mých jazyků jsou limity mého světa.“

– Ludwig Wittgenstein

T

o je slavný výrok připisovaný Ma

sarykovi. Určitě platil ještě před pár

desítkami let. To byly doby, kdy se uvažovalo o  tom, jestli psát dopisy na  stroji není příliš neosobní. Spisovatelé a básníci psali perem, dívky si ukládaly milostné dopisy do krabic a vázaly je růžovou stužkou. Platilo co je psáno, to je dáno, lidé pečlivě stylizovali svou korespondenci, existoval těsnopis a diktafony.

Ó, jak se nám ta komunikace mezi

lidmi změnila a  zjednodušila. Některé změny jsou praktické, třeba psaní na  počítači. Text se lehce edituje, archivuje a  množí. Jiné změny přinášejí spíše jazyková omezení. Nemám teď na mysli jen esemesky. Tenhle fenomén se možná rozšířil také proto, že posílat esemesky je levnější než telefonovat.

Kdysi platilo, že ovládat jazyk znamená

osvojit si více než deset tisíc slov. Dnes

se při pohledu na  pár esemesek, mailů

a  powerpointových slajdů obávám, že

stačí několik set. Do  jazyka vnikají ak

ronymy převzaté většinou z  angličtiny.

Ivan Mládek by mohl napsat ne jednu,

ale několik desítek úspěšných písní za

ložených na  zkratkách a  akronymech.

Nebo netušíte, že imho znamená in my

humble opinion, btw je by the way, xing

je přechod? Také posíláte piktogramy

jako J, :-) nebo naopak :-(? Úžasné, co

se vejde do  160 znaků jedné SMS. Jaké

obohacení jazyka!

Praktickým důsledkem je, že když si

osvojíte pár akronymů, několik desítek

slov a  frází nejlépe v  angličtině, stáváte

se světoběžníkem, který přežije všude.


40

Jen proboha ať se vás nikdo na nic neptá nebo nedej bože nevypráví vtip.

Těch pár lidí, kteří dokážou zajímavě

mluvit spatra bez papíru nebo powerpointových slajdů, výrazně ubývá. Proč jen nepřestává platit, že poslouchat tyto řečníky je zábavné, vtipné, poučné a  zapamatujete si je? Naštěstí stále existují lidé, kterým je rozumět, které je slyšet, z  jejichž vystupování cítíte osobnost a  charisma. Místo akronymů používají citáty, vyprávějí úžasné vtipy a  historky. Podobně to vypadá v písemném projevu. Pravda je, že asi nejhlubší úpadek písemných projevů byl v dobách vlády bolševika, kdy by pár dovolených frází asi nezaplnilo ani novinovou stránku. Dnes je to

o něco lepší, ale pravděpodobně jen pro

to, že se rozšířil počet témat, o kterých je

dovoleno hovořit.

Za pár let asi budeme chodit do hos

pody nejen na  pivo, ale také si ještě po

slechnout živý jazyk, i  když se tam čas

to mlátí prázdná sláma. Doufám, že ani

něžné pohlaví se nevzdá svých desítky

minut trvajících konverzací po  telefo

nu. I  když nejsou obsahově převratné,

udržují jazyk při životě. Nebo to zlomí

technologie? Video v  každém mobilu?

Když někoho uvidíte, snad bude proboha

i  mluvit. Doufejme, že nebudeme muset

parafrázovat Masaryka a tvrdit, že člověk

je člověkem, když používá alespoň svůj

mateřský jazyk.


41

Optimismus je nedostatek

informací

„Nikdy není tak zle,

aby nemohlo být ještě hůře.“

P

okud platí tento výrok, nenastupuj

me raději cestu k informační společ

nosti. Už tak by čeští optimisté měli být hájeni jako druh ohrožený vymřením. Nářek se českými luhy a háji nese od rána do  večera. Rozhovory u  piva nebo kávy na téma, co nám „oni“ zase všechno udělali, jsou evergreen. Je jen otázkou času, kdy nám bude žena nevěrná, vyhodí nás z  práce nebo si soused koupí nové auto. Svítá-li na lepší časy a nedá se to popřít, vzpomínáme na  vtip o  chlapíkovi, co skočil z okna v padesátém patře. Když letí kolem dvacátého patra, říká si: „Zatím to nevypadá špatně!“ Pokud vůbec Češi hledají „informace“, sledují bulvár všeho druhu. Čte a  sleduje ho přes sedmdesát procent našich spoluobčanů. Jak by ne, bývá v něm málokdy něco pozitivnějšího

než zastřená závist, pohled klíčovou dír

kou na  „ztroskotané vztahy a  existence“.

Bulvár optimismus prostě nepodporuje,

ten se u nás dá špatně zpeněžit.

Pohled na  politiku a  politiky se

i  u  rozumných lidí ustálil na  názoru, že

jsou věrným obrazem stavu národa. Ak

tivní optimista hraje roli blbce nebo dona

quichota. Ostatní si libují v  komparsu

malého českého člověka. Nejsem dost

starý na  to, abych mohl posoudit, jestli

Češi byli takoví pořád. Informace máme

jen z literatury a historie. Ty dávají před

nost spíš národním hrdinům než Brett

schneiderům, zlodějům a kolaborantům.

Přicházejí optimisté ve  chvíli, kdy nám

opravdu teče do  bot, nebo naopak o  to

víc emigrujeme do  pesimistické rezig

nace? Souvisí vymírání populace s  kon


42

zumní společností, nebo s  chybějícími důvody, proč přivádět děti do  „šedého uplakaného“ světa?

Mezi pár optimistů patří sázkaři.

Věří na výhru, sázejí na úspěch našich reprezentací, a to i tehdy, když fakta hovoří jinak. Možná i kuřáci, tvrdošíjně si zapalující cigarety a  doufající, že statistika se jich netýká. Politici jsou zatíženi přáním být znovu zvolen na  příští období, takže zejména doba kolem voleb je přehlídkou nesplnitelných populisticky-optimistických přání. Tady je asi trocha rozumu a zdravé skepse na místě.

Rozumějte, nevolám po  obrazu svě

ta zprostředkovaném růžovými brýlemi.

Realitu je třeba vnímat, snění ve dne není

ideální, zvláště pak v  byznyse. Optimis

tické rozpočty odrážejí přání, většinou

bohužel nesplnitelná. Ani zlatými rybka

mi nápomocnými splnit tři přání se české

rybníky zrovna nehemží.

Budeme šířit dál špatné a  poplašné

zprávy, trávit vodu z dobrých studní? Pít

dál z  lahví, které jsou z  poloviny prázd

né? Plakat na nesprávných hrobech, špat

ně skrývat radost z cizího neštěstí? Nebo

obrátíme hlavu do sluníčka a řekneme si:

„Jaké si to uděláš, takové to máš!“ Přeji

vám úžasný den a nevěřte, že optimismus

je opium lidstva.


43

Ptáka poznáš po peří

„Když nevíš, co děláš, dělej to s noblesou.“

– Axelův závěr

N

ejsem si jist, jestli tohle lidové rče

ní zrovna mně pomáhá rozeznávat

jednotlivé druhy ptactva kolem našeho domu. Přivedlo mne spíše k  úvahám, jak poznáme podnikatele. Zemanovská defi nice podnikatele jako člověka ve  fi - alovém saku a  bílých ponožkách už asi neplatí. Fialová saka skoupili kolotočáři a  tenistů skupujících bílé ponožky také přibylo. I mediální obraz nakrátko ostříhaných mírně obézních chlapíků v pozadí s  urostlými svalovci, nezbytnou blondýnkou a mercedesem je asi pasé. Menší část této komunity je buď v  base, nebo utrpěla drobný či větší úraz. Zbytek pohodlně a bezpečně pobývá na exotických ostrovech.

Jak tedy dnes vypadá „typický“ pod

nikatel? Dámy jistě prominou, že nemám odvahu věnovat se v tomto ohledu jejich půlce světa. Takže: oblek alespoň od Hugo

Bosse, kravata od  Versaceho, ale hlavně

hodinky! Nádherná švýcarská práce de

monstrující řadu jiných atributů než jen

čas. Je lépe zvolit mimikry a  ukrývat se

při společenských příležitostech v  davu

v  tmavém obleku a  nenápadné kravatě?

Nebo se z davu vyčlenit v exotickém ob

lečení? To asi vyžaduje značnou dávku

sebevědomí a nepodnikáme-li v popmu

sic, nemusí to být zrovna výhoda. Pro

dávat raději své služby v ošuntělém zim

níčku vyvolávajícím představu, že pokud

zákazník nekoupí a  já nezískám provizi,

děti nedostanou do školy svačinu? Nebo

oslnit oděvem, z kterého na první pohled

trčí cenovka s  pětimístnou částkou, aby

si klient řekl: „Ten právník musí být dob

rý, když si vydělá na  takovéhle obleky“?

Někde to mají jednoduché. Kdysi pra

covníci IBM a stále angličtí bankéři jsou

nezaměnitelní. Oděvní disciplína nedává


44

prostor ani na  změnu barvy knofl íku. V  dynamickém bankovním světě tak máte alespoň jednu jistotu. O peníze vás dnes stejně jako včera „připraví“ chlapík s deštníkem a buřinkou.

Když jsem se pokoušel najít nějakou

svoji představu o vhodném oděvu, skončil jsem u přání pohodlné nedbalé elegance. To by se mi líbilo, tak se cítím dobře. Realita je bohužel přízemnější. Pohodlí snad ano, doby nákupů módních špičatých bot „svěráků“ a  upjatých kazajek mám už za sebou. Nedbalost charakterizovaná nějakým tím chybějící knofl íkem u zadní kapsy kalhot nebo přehlédnutou

šmouhou na botě je mi vrozena. Jen ele

gance se bohužel jaksi dostaví málokdy

a většinou na někom jiném než na mně.

Jednu radu na  závěr – hlavně pozor

na fotky! Vzpomínám na své úžasné foto

z  Invexu, kde držím pod paží dva těžké

křišťálové disky a kalhoty spuštěné na půl

žerdi nemilosrdně ukazují přebytečné

centimetry v  pase a  na  délce. U  někte

rých fotek selhává i  kouzlo Photoshopu.

Počítače a šikovné ruce retušérů mají svá

omezení. Přátelé, kolegové, raději jen tor

za, je to státnické a je méně vidět. Bohu

žel zas neuplatníte ty hodinky.


45

Rozcestí se blíží

„Své barvy míchám v mozku.“

– Opie

V

elmi rychle se blíží doba, kdy

na  světovou ekonomiku začnou

dopadat podstatně a  dlouhodobě důležitější faktory, než je cena ropy. Momentálně probíhá řada polemik, kam vlastně ekonomika kráčí a  co nás a  hlavně naše děti čeká v  nejbližší budoucnosti. Ekonomičtí komentátoři se zabývají možným dopadem řady faktorů, ale zřídkakdy jejich souvislostmi. Shodují se, že současný růst ekonomiky je opřen o rozsáhlé využívání technologií. Je zřejmé, že další růst a  vytváření přidané hodnoty jsou možné jen cestou inovací. Příkladem jsou produkty jako iPod, internet, webové stránky, vyhledávání informací á la Google, řetězce kaváren Starbucks, nanočástice. To jsou inovace, které nevznikly na  základě inkrementálních postupů založených na  logice a lineárním myšlení. Jsou ovlivněny ne

lineárními fenomény intuice, kreativity

a představivosti.

Zdá se, že je třeba, aby v našem my

šlení nastal průlomový přechod od  levé

mozkové hemisféry k  pravé. Levá he

misféra ovládá poznávací procesy, stra

tegii, vědu a  matematiku. Pravá ovliv

ňuje představivost, prostorové vnímání,

perspektivu, harmonii. Základem eko

nomického růstu posledních tří set let

byla nesporně nadvláda levé hemisféry.

Na nutnou změnu doprava (ó, jak to ko

responduje i  s  politikou!) není populace

ovšem vůbec připravena. Školy učí hard

skills, matematiku, aplikace, technologie.

Nerozvíjejí kreativitu, myšlení, předsta

vivost, práci s  lidmi. Pravá hemisféra se

rozvíjí spíše u  jednotlivců a  náhodně.

Jedním z  faktorů, které mohou změnu

myšlení ovlivnit, je bezesporu větší podíl

žen na  fungování ekonomiky a  společ


46

nosti. Statisticky je podíl pravé hemisféry na aktivitě žen větší než u mužů. Vyšší zapojení žen tedy nejen vyrovnává zřejmé nerovnosti, ale také je efektivní nutností.

Dalším nesporným faktem je, že po

pulace rychle stárne. Už slyším ty mladší zlomyslníky, kteří „vtipně“ konstatují, že Alzheimer příliš mezi pravou a  levou hemisférou nerozlišuje. Faktem ovšem je, že při plánování rekvalifi kací starších pracovníků by bylo zcela chybné soustřeďovat se pouze na  mechanický trénink ovládání nových technologií. Ten sice částečně vyřeší problém potenciální zaměstnanosti této skupiny, ale dělá z jejích

členů občany druhého řád Je sice dokázá

no, že mozkové buňky odumírají závrat

ným tempem už po dvacátém roce, žád

ná ale statistika neříká, že rychleji v pravé

části. Vyšší podíl pravé hemisféry není

ovlivněn věkem, ale výchovou a  podpo

rou inovativního a  kreativního myšlení

ve státní i komerční sféře.

Musíme se připravit na  to, že bu

doucnost přinese celé nové obory, za

městnání a  odvětví, které si dnes nedo

vedeme představit a na jejichž popis nám

chybí slovník. Netvrdím, že na jejich roz

voj a implementaci nebude třeba levé he

misféry, ale teď raději: „Kupředu pravá!“


47

IQ, nebo EQ?

„Rozum vede k závěrům, emoce vedou k akci.“

I

nteligenční kvocient je všeobecně

známé měřítko. Někteří si jej občas

testují a ty nejúspěšnější vítá mezi sebou Mensa – asociace těch, jejichž IQ vysoko překračuje průměr populace. Probíhaly a  stále probíhají diskuse, do  jaké míry tato veličina ovlivňuje úspěch. Čísla z nových průzkumů vás překvapí. Je to pouze něco mezi 4 a 10 procenty! Možná to není nic nového pro ty, kdo „inteligenci“ testují na  jednoduché úloze. Čistíte si zuby a  klobouček od  pasty vám upadne do  umyvadla a  začne skákat. Někdo kopíruje jeho skoky a snaží se jej ulovit. Ti schopnější nastaví ruku k  výlevce a  počkají, až klobouček doskáče tam, kam musí. Něco na  tom je, ale bez ohledu na anekdoty se ukazuje, že IQ má největší vliv jen na počátku profesní kariéry. Stále platí, že většina školních testů se i  v  zahraničí víceméně opírá o zaměření na IQ. Profesor Sternberg z  univerzity Yale vy

vinul zkušební test postavený na  EQ –

emočním kvocientu. Testuje schopnost

popsat komiksové obrázky, vymyslet pří

běhy k  jednoduchým heslům. Účastníci

jsou vystaveni také reálným životním

situacím jako účast na večírku, kde niko

ho neznají, nebo nutnost přesvědčit své

přátele, aby jim pomohli se stěhováním.

Projekt ukázal, že ti, kdo v  testu obstojí,

jsou na  univerzitách dvakrát úspěšnější

než ti, kteří sklízeli úspěch v testu posta

veném na IQ!

Co je tedy „tajemstvím“ emoční in

teligence? Je to schopnost, která nám

umožňuje vyhodnocovat emoce, přání,

úsilí nás i  těch druhých a  vybírat řešení

nejvhodnější pro naplnění společných

cílů. Tuto dovednost lze trénovat a  zdo

konalovat. Pro úspěšné jednání s lidmi je

nutné svou emoční inteligenci rozvíjet.

Nerozlišujte lidi na  „dobré“ a  „špat

né“. Lidé jsou prostě rozdílní. Rozdílné


48

občas zaměňujeme s  obtížným, protože se nám takříkajíc „nehodí do  krámu“. Chceme-li uspět v týmové práci, je třeba s  rozdíly efektivně pracovat. Lidé kolem nás mají své silné a  slabé stránky, musíme se tedy s  nimi naučit zacházet. Tým pochopitelně posiluje soustředění na silné stránky. K  síle týmu nicméně přispívají všechny osobnosti. Hledání silných stránek je občas obtížné, je tedy nutné se na  ně cíleně zaměřit. Nelze očekávat, že všichni chtějí podporovat náš osobní cíl. Je třeba vytvářet situace win-win. Není lehké zjistit, co si kdo pod pojmem

vítězství představuje. Představa druhého

nemusí být totožná s  naší. Upřednost

ňování osobních cílů před cíli ostatních

nebo celého týmu není efektivní strate

gií vedoucí ke kýženému výsledku a tým

oslabuje.

Všem těmto postupům je třeba vě

novat dostatek času. Porozumět princi

pům je snazší než je opravdu začít uplat

ňovat. Stojí to za  to, úspěchy přijdou.

Připravte se na to, že mezi hlavou a srd

cem bývá občas velká vzdálenost. I srd

ce má svůj „rozum“, o  kterém skutečný

rozum nic neví.


49

Tajem s t v í pře s vě d č i v ýc h

„Charakter člověka je jeho osudem.“

– Heraclitus

C

harismatičtí lidé inspirují ostat

ní. Jejich síla posiluje schopnost

vytvářet výkonné týmy, lepší vztahy se zákazníky a  pozitivní reakce na  změny. Charisma nezaručuje úspěch, ale je jistě konkurenční výhodou. Firmy, v  nichž – nebo dokonce na  jejich čele – jsou charismatičtí lidé, obvykle dosahují lepších výsledků. Na svém charismatu, pokud je vám něco takového dáno, ovšem musíte tvrdě pracovat. Čím vlastně je charakterizováno nebo „defi nováno“ charisma?

Charismatičtí lidé mají vysokou mí

rou sebeúcty, věří si a jednají autenticky. Jejich chování odpovídá žebříčku jejich hodnot. Žijí své vlastní životy, nikoli životy těch druhých. Charakterizuje je vysoká míra empatie. Naslouchají a vnímají své vlastní pocity, ale i  pocity těch druhých a patřičně reagují. Mají vizi toho, co chtějí v  životě pro sebe i  svou fi rmu do

sáhnout. Dokážou tuto vizi srozumitelně

sdělovat a  sdílet ji s  ostatními. Ve  svém

okolí vytvářejí pozitivní atmosféru plnou

energie.

Charismatičtí lidé dokážou přesvěd

čit druhé, aby jim věřili a  následovali je.

Čím je dána schopnost někoho přesvěd

čit, co je tou píšťalkou mystického krysa

ře? Velkou roli v  tom hraje samozřejmě

psychologie a její praktické aplikace. Ta

jemství je v přesvědčování. Prvním před

pokladem dohody je vytváření vzájemně

výhodné nabídky. Lidé si přirozeně kla

dou otázku, co je v nabídce pro ně. Cho

vání vůdce musí být konzistentní a vyho

vovat pohledu, jaký mají na svět jeho ná

sledovníci. Názor nebo směr nemůžeme

každý druhý den měnit. Kážeme-li vodu

a  pijeme víno, je to snadno odhalitelné.

Charismatický vůdce musí mít nezpo

chybnitelnou autoritu. Pomáhá třeba


50

prokazatelná odbornost v daném tématu. Funguje princip sněhové koule, lidé se snadno „nabalí“ na  již existující zárodek skupiny, který je třeba na začátku vytvořit. Charismatický člověk se také musí udělat trochu vzácným, příležitost k  setkání s  ním musí být přitažlivá a  lákavá. Je třeba také vzít v úvahu, že lidé preferují spolupráci s těmi, které znají, mají je rádi a důvěřují jim.

Jednou z  charakteristik charismatu

je také něco, čemu říkáme „drive“. Drive je zřetelná chuť něco udělat, až neodolatelné nutkání, které nás vede k  cíli. Tah

na branku, defi novaný cíl a jasné úsilí jej

dosáhnout. Tohle při přesvědčování in

vestorů, zda vám mají svěřit svoje peníze,

hraje velkou roli. Neprůraznost, nepře

svědčivost, úsilí na půl plynu, jízda na jis

totu odrazují.

Neberte prosím výše zmíněný text

jako návod, jak se stát charismatickou

autentickou osobností. Platí bohužel, že

charismatický a  autentický člověk buď

je, nebo není. Nicméně autentičtí se při

nejmenším rodíme. Tenhle dar od boha,

přírody nebo genetické výbavy je třeba

rozvíjet, nikoli zabíjet.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist