načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Příšerné zlobilky - Markéta Vydrová; Martina Drijverová

Příšerné zlobilky
-15%
sleva

Kniha: Příšerné zlobilky
Autor: ;

Byly jednou holčičky, které moc a moc zlobily. A to se jim vážně nevyplatilo! Všechny se proměnily v opravdová strašidla a příšerky. Z jedné se stala bludička, z druhé mátoha, další ... (celý popis)
Titul doručujeme za 4 pracovní dny
Vaše cena s DPH:  189 Kč 161
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
5,4
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 69Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

hodnoceni - 75.7%hodnoceni - 75.7%hodnoceni - 75.7%hodnoceni - 75.7%hodnoceni - 75.7% 100%   celkové hodnocení
1 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Albatros
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2014-08-27
Počet stran: 96
Rozměr: 160 x 195 mm
Úprava: 88 stran : barev. ilustrace
Vydání: 1. vyd.
Spolupracovali: ilustrovala Markéta Vydrová
Vazba: vázaná s laminovaným potahem
Doporučená novinka pro týden: 2014-36
ISBN: 9788000036496
EAN: 9788000036496
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Další příběhy o zlobivých holčičkách doprovázejí veselé ilustrace M. Vydrové. Pro čtenáře od sedmi let. Holčičky v téhle knížce zlobily tak příšerně, že se z nich nakonec opravdu staly příšery a strašidla. Napravily se nakonec a vrátily se do své původní holčičkovské podoby? Vychází v edici Druhé čtení.

Popis nakladatele

Byly jednou holčičky, které moc a moc zlobily. A to se jim vážně nevyplatilo! Všechny se proměnily v opravdová strašidla a příšerky. Z jedné se stala bludička, z druhé mátoha, další se převtělily v jeskyňku, ohnivou kočku, lesní ženku či ohnivou kočku.

Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Markéta Vydrová; Martina Drijverová - další tituly autora:
Zákazníci kupující knihu "Příšerné zlobilky" mají také často zájem o tyto tituly:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

7

Holčička a slova

Byla jedna holčička a té se odmalička líbilo opakovat po

lidech slova. To se rozumí, že z toho měli všichni radost,

když holčička v kočárku opakovala táta, máma, auto, pes...

Později opakovala i slůvka, která by říkat nemusela, jakosakra, fujtajbl nebo krucipísek. Za to ovšem mohli dospělí, kteří

si taková – a někdy ještě horší – slova před ní vyměňovali.

Jak holčička rostla, slovník se jí značně rozšířil. Poslouchala,

o čem lidé kolem ní hovoří, a naučila se opakovat i dlouhá

slova, například tyranosaurus nebo chameleon.

Na tom by nebylo nic špatného, naopak! Je hezké, když mají

děti velkou slovní zásobu a neomezují se jen na věty: „Byl

jsem tam. Byl tam táta. Bylo tam toho moc...“

Jenže holčička se s počtem slov, která znala, jaksi pořád

nemohla spokojit. Hledala stále nová a nová slova. A nejen

to! Ona si začala se slůvky hrát. Zkoušela rýmovat, třeba

myška-šiška, veverka-ještěrka, tužky-hrušky a podobně. Výtažková azurováVýtažková azurováVýtažková purpurováVýtažková purpurováVýtažková žlutáVýtažková žlutáVýtažková černáVýtažková černá

Ani na tom by nebylo nic špatného. Horší bylo, že holčička,

když poslouchala dospělé, začala k jejich slovům ledacos

přidávat. A taky ta slova trochu měnit.

Vrátil se například soused večer domů a jeho žena volala

z okna: „Kdes byl tak dlouho? Co jsi zase tropil?“

A holčička křikla přes plot: „Opil... opil... opil se!“

Možná to byla i pravda, kdo ví, ale o takových věcech lidé

neradi slyší a řeší je sami doma.

Sousedé si stěžovali a rodiče na holčičku zahrozili prstem –

nesmí být prostořeká,

mohla by seněkoho dotknout!

Jenže holčička

si nedala pokoj.

Když uslyšela jinou

sousedku, jak říká „Přijede

k nám děda“, holčička hned

volala: „Běda... běda... běda!“

Všichni lidé v okolí věděli, že dědečka v té

rodině moc rádi nevidí, protože silně kouří a s každým se hádá. Ale říkat to takhle

nahlas... Výtažková azurováVýtažková azurováVýtažková purpurováVýtažková purpurováVýtažková žlutáVýtažková žlutáVýtažková černáVýtažková černá

Holčičku opakování a přetváření slov bavilo čím dál víc.

Dávala si jenom pozor, aby ji neslyšeli rodiče, jinak se v ničem

neomezovala. Spolužačce, která se těšila na Vánoce a nahlas

se zamyslela „Jaký asi dostanu dárek?“, zapištěla za zády:

„Párek... párek... párek!“ Něco takového by podstromečkem nikoho nepotěšilo, ale to bylo holčičce jedno, stejně

jako to, že spolužačku zarmoutila.

Holčička polekala i jednu babičku, která si povzdychla:

„Budu chodit s holí.“ Holčička hned křikla: „Bolí... bolí...

bolí!“ A nic na tom, že to nebylo pěkné, nemění skutečnost,

že stařenku nohy skutečně bolely. Proč jí to připomínat?

A ještě s posměchem?

Holčičce prostě bylo jedno, že její hra může někomu ublížit.

Na paní, která hledala štěňátko a volala „Není tu můj pes?“,

houkla holčička: „Kdes... kdes... les... les!“ Vůbec nedbala

na to, že až k lesu by malé štěně nedoběhlo. Panínaštěstí pejska našla za rohem ulice, ale i tak byla vyděšená. Co

všechno by se mohlo štěněti v lese stát!

Tak to šlo pořád dál. Holčička stále poslouchala, stáleopakovala a stále měnila slova.

Jednou vyděsila k smrti výletníky, kteří hledali hrad.Holčička totiž vykřikla: „Had... had... had!“ Taky změnila „med“ Výtažková azurováVýtažková azurováVýtažková purpurováVýtažková purpurováVýtažková žlutáVýtažková žlutáVýtažková černáVýtažková černá

na „jed“, když si kamarádka chtěla namazat chleba. Askončilo to tím, že na pána, který řekl „Nevíte, kde mám mobil?“,

zavolala: „Debil... debil... debil!“

To byla ovšem velká chyba. Protože ten pán se vyznal vkouzlech a zaklínáních. Zamumlal pár slov – úplně potichu, takže

je holčička nemohla zopakovat – a už to bylo!

Holčičce pro její vlastní řeč zamrzla ústa. Tak, že jí z nich

dokonce visely rampouchy! Nemohla říct, že má hlad nebo

žízeň, že chce jít domů nebo že ji bolí hlava. Mohla jen

a jedině opakovat, co řekl někdo jiný. Stala se z ní ozvěna.

Bloudila mezi skalami a domy a zkresleně opakovala, co

ostatní pronesli. Jojo, urážet lidi se nevyplácí!

Cože – a to je konec?

Mohl by být. Ale rodičům bylo holčičky moc líto a pořád

přemýšleli, jak ji osvobodit. Až na to tatínek přišel. Zavolal

na holčičku: „Je s tebou špatná domluva!“

A ozvěna zpátky volala: „Omluva... omluva... omluva!“

Určitě to myslela vážně. Protože v té chvíli kouzlo přestalo

působit, pusa holčičce rozmrzla, rampouchy odpadly a ona

mohla mluvit jako jiné děti. Výtažková azurováVýtažková azurováVýtažková purpurováVýtažková purpurováVýtažková žlutáVýtažková žlutáVýtažková černáVýtažková černá

11

Výtažková azurováVýtažková azurováVýtažková purpurováVýtažková purpurováVýtažková žlutáVýtažková žlutáVýtažková černáVýtažková černá

A ta holčička už slova neopakovala?

Ale ano. Jenže tak, aby nikomu neublížila. Začala vymýšlet

říkanky, jako třeba: Byl jeden hrad, na něm žil had. Koukal

se z vížky, četl si knížky. A to bylo docela hezké, ne?Mimochodem – vížka je malá věž. Věžička. Výtažková azurováVýtažková azurováVýtažková purpurováVýtažková purpurováVýtažková žlutáVýtažková žlutáVýtažková černáVýtažková černá



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist