načítání...


menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Příšerné zlobilky – Martina Drijverová

Fungujeme! Vážení zákazníci, nařízením vlády jsou od 22. 10. 2020 z preventivních důvodů zavřeny některé naše pobočky. Knihy si ale můžete nadále objednávat s doručením Českou poštou, GLS, Zásilkovnou či s vyzvednutím na některých našich výdejnách. Tyto objednávky vyřizujeme v běžném režimu, stejně tak nákup e-knih a dalších elektronických produktů. Bližší informace naleznete zde
Příšerné zlobilky
-15%
sleva

Kniha: Příšerné zlobilky
Autor: Martina Drijverová

Další příběhy o zlobivých holčičkách doprovázejí veselé ilustrace M. Vydrové. Pro čtenáře od sedmi let. Holčičky v téhle knížce zlobily tak příšerně, že se z nich nakonec opravdu staly příšery a strašidla. Napravily se nakonec a vrátily se ... (celý popis)
161
Kniha teď bohužel není dostupná.


»hlídat dostupnost
Alternativy:

hodnoceni - 77.2%hodnoceni - 77.2%hodnoceni - 77.2%hodnoceni - 77.2%hodnoceni - 77.2% 90%   celkové hodnocení
3 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: Albatros
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2014
Počet stran: 92
Rozměr: 160 x 195 mm
Úprava: barevné ilustrace
Vydání: 1. vyd.
Spolupracovali: ilustrovala Markéta Vydrová
Skupina třídění: Česká próza
Literatura pro děti a mládež (beletrie)
Vazba: vázaná s laminovaným potahem
Novinka týdne: 2014-36
Datum vydání: 27. 8. 2014
Nakladatelské údaje: V Praze, Albatros, 2014
ISBN: 9788000036496
EAN: 9788000036496
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Další příběhy o zlobivých holčičkách doprovázejí veselé ilustrace M. Vydrové. Pro čtenáře od sedmi let. Holčičky v téhle knížce zlobily tak příšerně, že se z nich nakonec opravdu staly příšery a strašidla. Napravily se nakonec a vrátily se do své původní holčičkovské podoby? Vychází v edici Druhé čtení.

Popis nakladatele

Byly jednou holčičky, které moc a moc zlobily. A to se jim vážně nevyplatilo! Všechny se proměnily v opravdová strašidla a příšerky. Z jedné se stala bludička, z druhé mátoha, další se převtělily v jeskyňku, ohnivou kočku, lesní ženku či ohnivou kočku.

Předmětná hesla
Související tituly dle názvu:
Příšerné zlobilky Příšerné zlobilky
Drijverová Martina
Cena: 148 Kč
Příšerné příběhy strýce Montaguea Příšerné příběhy strýce Montaguea
Priestley Chris
Cena: 197 Kč
Příšerné příběhy vánoční Příšerné příběhy vánoční
Priestley Chris
Cena: 197 Kč
Příšerné příběhy vánoční Příšerné příběhy vánoční
Priestley Chris
Cena: 251 Kč
Ke knize "Příšerné zlobilky" doporučujeme také:
Chytré pohádky pro malé rozumbrady Chytré pohádky pro malé rozumbrady
Příšerní nezbedníci Příšerní nezbedníci
Pan Buřtík a pan Špejlička Pan Buřtík a pan Špejlička
 (Kniha + doplněk)
Chobotem sem, chobotem tam Chobotem sem, chobotem tam
Pohádky Pohádky
Pohádky pod polštář Pohádky pod polštář
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

7

Holčička a slova

Byla jedna holčička a té se odmalička líbilo opakovat po

lidech slova. To se rozumí, že z toho měli všichni radost,

když holčička v kočárku opakovala táta, máma, auto, pes...

Později opakovala i slůvka, která by říkat nemusela, jako sak

ra, fujtajbl nebo krucipísek. Za to ovšem mohli dospělí, kteří

si taková – a někdy ještě horší – slova před ní vyměňovali.

Jak holčička rostla, slovník se jí značně rozšířil. Poslouchala,

o čem lidé kolem ní hovoří, a naučila se opakovat i dlouhá

slova, například tyranosaurus nebo chameleon.

Na tom by nebylo nic špatného, naopak! Je hezké, když mají

děti velkou slovní zásobu a neomezují se jen na věty: „Byl

jsem tam. Byl tam táta. Bylo tam toho moc...“

Jenže holčička se s počtem slov, která znala, jaksi pořád

nemohla spokojit. Hledala stále nová a nová slova. A nejen

to! Ona si začala se slůvky hrát. Zkoušela rýmovat, třeba

myška-šiška, veverka-ještěrka, tužky-hrušky a podobně. Výtažková azurováVýtažková azurováVýtažková purpurováVýtažková purpurováVýtažková žlutáVýtažková žlutáVýtažková černáVýtažková černá

Ani na tom by nebylo nic špatného. Horší bylo, že holčička,

když poslouchala dospělé, začala k jejich slovům ledacos

přidávat. A taky ta slova trochu měnit.

Vrátil se například soused večer domů a jeho žena volala

z okna: „Kdes byl tak dlouho? Co jsi zase tropil?“

A holčička křikla přes plot: „Opil... opil... opil se!“

Možná to byla i pravda, kdo ví, ale o takových věcech lidé

neradi slyší a řeší je sami doma.

Sousedé si stěžovali a rodiče na holčičku zahrozili prstem –

nesmí být prostořeká,

mohla by se něko

ho dotknout!

Jenže holčička

si nedala pokoj.

Když uslyšela jinou

sousedku, jak říká „Přijede

k nám děda“, holčička hned

volala: „Běda... běda... běda!“

Všichni lidé v okolí věděli, že dědečka v té

rodině moc rádi nevidí, protože silně kou

ří a s každým se hádá. Ale říkat to takhle

nahlas... Výtažková azurováVýtažková azurováVýtažková purpurováVýtažková purpurováVýtažková žlutáVýtažková žlutáVýtažková černáVýtažková černá

Holčičku opakování a přetváření slov bavilo čím dál víc.

Dávala si jenom pozor, aby ji neslyšeli rodiče, jinak se v ničem

neomezovala. Spolužačce, která se těšila na Vánoce a nahlas

se zamyslela „Jaký asi dostanu dárek?“, zapištěla za zády:

„Párek... párek... párek!“ Něco takového by pod stromeč

kem nikoho nepotěšilo, ale to bylo holčičce jedno, stejně

jako to, že spolužačku zarmoutila.

Holčička polekala i jednu babičku, která si povzdychla:

„Budu chodit s holí.“ Holčička hned křikla: „Bolí... bolí...

bolí!“ A nic na tom, že to nebylo pěkné, nemění skutečnost,

že stařenku nohy skutečně bolely. Proč jí to připomínat?

A ještě s posměchem?

Holčičce prostě bylo jedno, že její hra může někomu ublížit.

Na paní, která hledala štěňátko a volala „Není tu můj pes?“,

houkla holčička: „Kdes... kdes... les... les!“ Vůbec nedbala

na to, že až k lesu by malé štěně nedoběhlo. Paní naštěs

tí pejska našla za rohem ulice, ale i tak byla vyděšená. Co

všechno by se mohlo štěněti v lese stát!

Tak to šlo pořád dál. Holčička stále poslouchala, stále opa

kovala a stále měnila slova.

Jednou vyděsila k smrti výletníky, kteří hledali hrad. Holčič

ka totiž vykřikla: „Had... had... had!“ Taky změnila „med“ Výtažková azurováVýtažková azurováVýtažková purpurováVýtažková purpurováVýtažková žlutáVýtažková žlutáVýtažková černáVýtažková černá

na „jed“, když si kamarádka chtěla namazat chleba. A skon

čilo to tím, že na pána, který řekl „Nevíte, kde mám mobil?“,

zavolala: „Debil... debil... debil!“

To byla ovšem velká chyba. Protože ten pán se vyznal v kouz

lech a zaklínáních. Zamumlal pár slov – úplně potichu, takže

je holčička nemohla zopakovat – a už to bylo!

Holčičce pro její vlastní řeč zamrzla ústa. Tak, že jí z nich

dokonce visely rampouchy! Nemohla říct, že má hlad nebo

žízeň, že chce jít domů nebo že ji bolí hlava. Mohla jen

a jedině opakovat, co řekl někdo jiný. Stala se z ní ozvěna.

Bloudila mezi skalami a domy a zkresleně opakovala, co

ostatní pronesli. Jojo, urážet lidi se nevyplácí!

Cože – a to je konec?

Mohl by být. Ale rodičům bylo holčičky moc líto a pořád

přemýšleli, jak ji osvobodit. Až na to tatínek přišel. Zavolal

na holčičku: „Je s tebou špatná domluva!“

A ozvěna zpátky volala: „Omluva... omluva... omluva!“

Určitě to myslela vážně. Protože v té chvíli kouzlo přestalo

působit, pusa holčičce rozmrzla, rampouchy odpadly a ona

mohla mluvit jako jiné děti. Výtažková azurováVýtažková azurováVýtažková purpurováVýtažková purpurováVýtažková žlutáVýtažková žlutáVýtažková černáVýtažková černá

11

Výtažková azurováVýtažková azurováVýtažková purpurováVýtažková purpurováVýtažková žlutáVýtažková žlutáVýtažková černáVýtažková černá

A ta holčička už slova neopakovala?

Ale ano. Jenže tak, aby nikomu neublížila. Začala vymýšlet

říkanky, jako třeba: Byl jeden hrad, na něm žil had. Koukal

se z vížky, četl si knížky. A to bylo docela hezké, ne? Mimo

chodem – vížka je malá věž. Věžička. Výtažková azurováVýtažková azurováVýtažková purpurováVýtažková purpurováVýtažková žlutáVýtažková žlutáVýtažková černáVýtažková černá



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.