načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Příroda a lidská duše -- Kultivace celistvosti a společenství v roztříštěném světě - Bill Plotkin

Příroda a lidská duše -- Kultivace celistvosti a společenství v roztříštěném světě

Elektronická kniha: Příroda a lidská duše -- Kultivace celistvosti a společenství v roztříštěném světě
Autor:

Kniha nabízí zkonsolidovanou a neocenitelnou předlohu pro vnitřní a vnější vývoj – nejen individuální, ale rovněž kolektivní. Autor v ní definuje osm stadií lidského života a ... (celý popis)
Produkt teď bohužel není dostupný.

»hlídat dostupnost
Alternativy:


hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6% 90%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: Maitrea a.s.
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 707
Rozměr: 21 cm
Úprava: ilustrace
Vydání: 1. vyd. v českém jazyce
Název originálu: Nature and the human soul
Spolupracovali: z anglického originálu ... přeložila Lenka Adamcová
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-872-4957-4
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Kniha nabízí zkonsolidovanou a neocenitelnou předlohu pro vnitřní a vnější vývoj – nejen individuální, ale rovněž kolektivní. Autor v ní definuje osm stadií lidského života a brilantně, bystře a mistrovsky popisuje kulturní a individuální úkoly pro každé z těchto stadií. B. Plotkin jako výzkumný psycholog studoval sny a změněné stavy vědomí dosahované prostřednictvím meditace, biologické zpětné vazby a hypnózy. Jako zakladatel a prezident Animas Valley Institute, prováděl od roku 1980 tisícovky lidí iniciačními přechody v přírodě. V současnosti působí jako ekoterapeut, hlubinný psycholog a průvodce v divoké přírodě, vede řadu zážitkových přírodních individuačních programů. Je autorem knihy Soulcraft – síla duše: brána do mysterií přírody a psychiky, vydala MAITREA v roce 2011.

Předmětná hesla
Související tituly dle názvu:
Do celistvosti Do celistvosti
Gallegos Eligio Stephen
Cena: 251 Kč
Do celistvosti Do celistvosti
Gallegos Eligio Stephen
Cena: 156 Kč
Taoistická tantra pro ženy Taoistická tantra pro ženy
Vos Minke De
Cena: 311 Kč
Příroda a lidská duše Příroda a lidská duše
Plotkin Bill
Cena: 399 Kč
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

PŘ ÍRODA

a

LIDSK Á DUŠE


PŘ ÍRODA

a

LIDSK Á DUŠE

Kultivace celistvosti

a společenství v roztříštěném světě

BILL PLOTKIN

2013


KATALOGIZACE V KNIZE - NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR

Plotkin, Bill

Příroda a lidská duše: kultivace celistvosti (společenství v roztříštěném světě) / Bill

Plotkin; [z anglického originálu ... přeložila Lenka Adamcová]. -- 1. vyd. -- Praha:

Maitrea, 2013. -- 709 s.

Název originálu: Nature and the human soul

ISBN 978-80-87249-57-4

316.346.32 * 159.922 * 159.98:502 * 159.923.5 * 13 * 502.1 * 128/129 * 17.02

- životní fáze

- vývojová psychologie

- ekologická psychologie

- rozvoj osobnosti -- duchovní aspekty

- člověk a příroda -- duchovní pojetí

- duše

- smysl života

- populárně-naučné publikace

159.92 - Vývojová psychologie. Individuální psychologie [17]

Bill Plotkin

Příroda a lidská duše

Nature and the Human Soul

Copyright © Bill Plotkin, 2008

Translation © Lenka Adamcová, 2012

Czech edition © MAITREA a.s., Praha 2013

ISBN 978-80-87249-57-4


Mým milovaným rodičům Betty a Bernardu Plotkinovým.

A s vděčnou vzpomínkou na mé inspirované a inspirující učitele

Dorothy Werginovou, Stevena Fostera, Dolores LaChapelleovou

a Petera G. Ossoria.


OBSAH

K APITOLA PRVNÍ

KRUH A OBLOUK

Kolo života a Velký obrat  11

K A PITOL A DRUH Á

SÍLA MÍSTA 51

K APITOLA TŘETÍ

PŘEHLED KOLA ŽIVOTA 79

K APITOL A ČT VRTÁ

NEVIŇÁTKO V HNÍZDĚ

Rané dětství (první stadium)  113

K A PITOL A PÁTÁ

PRŮZKUMNÍK V ZAHR ADĚ

Střední dětství (druhé stadium)  163

K APITOL A ŠESTÁ

HEREC V OÁZE

Rané dospívání (třetí stadium)  239


K APITOLA SEDMÁ

POUTNÍK V KOKONU

Pozdní dospívání (čtvrté stadium)  333

K APITOLA OSMÁ

UČEDNÍK DUŠE U PR AMENE

Raná dospělost (páté stadium)  431

K A PI TOL A DE VÁTÁ

TOVARYŠ V DIVOKÉM SADU

Pozdní dospělost (šesté stadium)  495

K APITOL A DESÁTÁ

MISTR V HÁJI STARŠÍCH

Rané stáří (sedmé stadium)  547

K APITOL A JEDENÁCTÁ

MUDRC V HORSKÉ JESKYNI

Pozdní stáří (osmé stadium)  587

EPILOG

OČI BUDOUCNOSTI 629

DODATEK

Stručný přehled eko-dušestředného vývoje  651

P ODĚ KOVÁ N Í 657

POZ NÁ M K Y 6 61

ZDROJE INFOR MACÍ PRO RODIČE, UČITELE, TEENAGERY

A VIZIONÁŘE 695

PODĚKOVÁNÍ ZA SVOLENÍ K PŘETISKU 701

O AUTOROV I 706

ANIMAS VALLEY INSTITUTE 707


11

K APITOLA PRV NÍ

KRUH A OBLOUK

Kolo života a Velký obrat

Musíme jít daleko za jakoukoli transformaci současné kultury.

Musíme se vrátit zpět ke genetickému imperativu, z  něhož se

lidské kultury původně vynořují a od něhož nemohou být nikdy

odděleny bez ztráty vlastní integrity a schopnosti přežití. Žádná

z našich existujících kultur se s  touto situací nedokáže vypořá

dat s pomocí vlastních zdrojů. Musíme zavést nebo znovu zavést

dlouhodobě životaschopnou lidskou kulturu tak, že sestoupíme

do svých před-racionálních, instinktivních zdrojů. Naše kulturní

zdroje ztratily svou integritu. Nemohou být považovány za spo

lehlivé. Nezbytná je nikoli transcendence, ale „inscendence“,

ne mozek, ale gen.

— THOMAS BERRY, THE DREAM OF THE EARTH (Sen Země)

Je 3:23 ráno a já jsem vzhůru,

protože mě má pra pra pravnoučata nenechají spát,

má pra pra pravnoučata se mě ve snech ptají,

co jsi dělal, když byla planeta drancována?

co jsi dělal, když se země rozpadala?

Určitě jsi něco udělal,

když roční období přestávala fungovat?


Příroda a lidská duše

12

Když savci, plazi, ptáci umírali?

Zaplnil jsi ulice protestem,

když demokracie byla ukradena?

Co jsi dělal,

když jsi to viděl?...

— DREW DELLINGER, HIEROGLYPHIC STAIRWAY (Hieroglyfické schodiště)

KRIZE A PŘÍLEŽITOST

V našem historickém okamžiku probíhá možná nejrozsáhlejší anejradikálnější transformace na planetě Zemi. Tímto „okamžikem“ je dvacáté

první století, celý život z pohledu člověka, avšak pouhé smítko prachu ve

čtyřech a půl miliardách let bouřlivého vývoje planety.

Jak tomu tak často bývá, příležitost v samém jádru tohoto okamžiku povstává z velké krize. V uplynulých dvou stech letech industriálnícivilizace neúprosně narušovala chemické procesy, vodní cykly, atmosféru, půdu, oceány a teplotní rovnováhu Země. Jednoduše řečeno vyřazovali jsme z provozu hlavní životní systémy naší planety.

S  ekologickou krizí se prolínají rozpadající se ekonomiky, etnické a třídní střety a válečné konflikty po celém světě. Propojené s těmitodevastacemi a pravděpodobně jejich samým základem jsou velmi rozšířená selhání v individuálním vývoji člověka.

Pravá dospělost neboli psychická zralost se v  západních a Západem ovlivněných společnostech staly neobvyklým a vzácným jevem a opravdové stáří téměř neexistuje. Vzájemně propletené s  ustrnulým osobním vývojem a pravděpodobně neoddělitelně od něj se naše všední životyodchýlily daleko od původního důvěrného vztahu našeho druhus přírodním světem a od naší vlastní jedinečně individuální podstaty, našich duší.

Víme-li však, kam se dívat, objevíme jako důsledek těchto krizí velké příležitosti. Na celém světě jsme svědky kolektivní lidské odezvy na stav nouze, nesmírně kreativní obrody zaměřené na všechny oblasti lidské

Kruh a oblouk

13

činnosti na Zemi – od ekologických, politických a ekonomických až po

vzdělávací a spirituální.

Tato kniha je mým přínosem ke globálnímu úsilí o vytvořeníživotaschopného partnerství mezi lidstvem a Zemí.

Mým výchozím předpokladem je, že více než lidské společenství potřebuje víc zralých lidských jedinců. Už pětadvacet let se ptám, jak bychom mohli vychovávat děti, podporovat dospívající a zrát sami,abychom dali vzniknout dlouhodobě životaschopné lidské kultuře.

Mým druhým předpokladem je, že příroda (včetně naší vlastníhluboké přirozenosti a podstaty, duše) vždy poskytovala a stále poskytuje tu nejlepší předlohu pro lidské zrání.

Na těchto stránkách najdete příběh o tom, jak bychom se mohlistávat celistvějšími, jedno životní stadium po druhém, a důvěřovat přitom přírodě a duši jako našim nejmoudřejším a nejdůvěryhodnějšímprůvodcům. Tento model individuálního lidského vývoje nakonec přinášístrategii pro kulturní transformaci, cestu vývoje od současnýchegocentrických společenství (materialistických, antropocentrických, založených na vzájemném soutěžení, rozvrstvených do společenských tříd, náchylných k násilí a trvale neudržitelných) ke společenstvím soustředěným na duši (imaginativním, ekocentrickým, založeným na vzájemné spolupráci,rovnoprávným, soucitným a trvale udržitelným).

V  protikladu ke stadiím obsaženým ve většině jiných vývojových modelů jsou zde uváděná životní stadia v podstatě nezávislá nachronologickém věku, biologickém vývoji, poznávacích schopnostech a sociální roli. Postup z jednoho stadia do následujícího je spíš poháněn vývojem jedince v souvislosti se specifickými psychickými a spirituálními úkoly, s nimiž se v každém stadiu setkává.

Jedná se tedy o ekopsychologii lidského zrání, vývojovou psychologii s jedinečným úhlem pohledu: jedná se nikoli o portrét typického,neboli „průměrného“ vývoje člověka, ale o ukázkový vývoj, jak se objevuje u nejzdravějších lidí v současnosti – a jak by mohl probíhat u každého.

Třetím předpokladem je, že každá lidská bytost má jedinečný amystický vztah k divokému světu a že vědomé objevování a kultivace tohoto Příroda a lidská duše 14 vztahu jsou jádrem pravé dospělosti. V současné společnosti uvažujeme o dospělosti pouze z pohledu tvrdé práce a praktických povinností azávazků. Tento mystický vztah tvoří samotné jádro zralosti a přesně to konvenční západní společnost přehlíží – nebo aktivně potlačuje aodsouvá stranou.

Byť může být někým vnímán jako radikální, není tento třetípředoklad ani v nejmenším originální. Západní civilizace pohřbila většinu stop mystických kořenů zralosti, tato vědomost se však nachází v srdci každé nám známé domorodé tradice, minulé i současné, včetně těch, z nichž vzešly naše vlastní společnosti. Naše cesta do budoucnostivyžaduje nové kulturní formy spíš než ty starší, ale jsem přesvědčen, že existuje minimálně jedno vlákno lidského příběhu, jež se bude dálodvíjet, a tím je posvátné neboli vizionářské volání v samém středu zralého lidského srdce.

1

VELK Ý OBR AT

Jakou podobu nebo vzorec na sebe vezme lidský příběh v budoucnosti?

Stejně jako u této knihy, nemůžeme předvídat s žádnou jistotou ani výsledek našeho současného planetárního kataklyzmatu. V tomtonepatrném intervalu jednadvacátého století se my, lidský druh, buď naučíme stát se zkvalitňujícím elementem života v rámci širší komunity planety Země ... nebo nenaučíme. Nepodaří-li se nám to, dojde ke zredukování počtu lidí a přijdeme o potenciál svého živočišného druhu a navícbudeme mít na svědomí vyhubení mnoha tisíc, možná milionů druhů, kromě těch, které již našima rukama zahynuly.

A přesto máme v rukou možnost radikální a hluboké změny lidské kultury – ze sebevražedného, život ničícího elementu ke způsobu života hodnému našeho jedinečného lidského potenciálu a snu Země o sobě samé. Před námi leží příležitost a naléhavý požadavek na důkladnou kulturní transformaci – to, co ekofilozofka Joanna Macyová nazýváVelkým obratem (Great Turning), přechodem od egocentrické „industriální

Kruh a oblouk

15

společnosti růstu“ ke  „společnosti trvale udržitelného života“ soustředěné na duši, neboli to, co ekonom David Korten v díle The GreatTurning (Velký obrat) nazývá přechodem „od impéria ke komunitě Země“.

Kulturní historik Thomas Berry tento zásadně důležitý počin nazývá

Velkým dílem naší doby.

2

Je odpovědností a privilegiem každého člověka

svým dílem k této metamorfóze přispět.

Transformační vývoj již probíhá prostřednictvím iniciativ nespočetného množství ekocentrických

3

lidí a skupin po celém světě. Velké

dílo bylo započato ve všech oblastech společnosti včetně techniky, vědy,

umění, ekonomiky, vzdělávání, státní správy a náboženství. Párpříkladů: výrazný technologický pokrok v čisté, bezpečné, lokální,obnovitelné energii (větrné, solární, malé vodní elektrárny a biopaliva) a inovace

v oblasti metod úspory energie. „Nová kosmologie“ – na vědeckýchzákladech postavené vyprávění o evoluci vesmíru a života na Zemi. Lokální ekonomiky lidských rozměrů a potravinové systémy, jež ctí„trojstranný základní faktor“: lidi, planetu a prospěch. Základní a střední

školské systémy vycházející z ekologické gramotnosti – studia našeho

vztahu k přírodě, našeho prvotního a nejdůležitějšího přináležení.Populární současná hnutí v Jižní Americe, jež připomínají vznik opravdových

západních demokracií. Všeobecná touha po užším vztahu k záhadným

mysteriím života, jejímž důkazem je například ohromná vlnaobnoveného zájmu o přírodní a alternativní spiritualitu od keltské, zaměřené na

bohyni, a šamanské až po buddhismus, taoismus a súfismus. Rostoucí

popularita a síla ekologického hnutí (hnutí, jež nepochybně nemážádné „vedlejší zájmy“), vytvoření a rozšiřující se přijímání Charty Země

(Earth Charter), mezinárodní deklarace vzájemné závislosti všech přírodních druhů a prostředí, a vznik nových zákonů („divokých zákonů“

nové jurisprudence Země), jež garantují základní práva nekorporátním

ne-lidským bytostem.

4

Tyto a mnohé další snahy se rozvíjejí do značné míry mimo zájem a pozornost konvenčních médií. Existuje však nesčetné množství skupin, organizací a komunit po celém světě, jež utvářejí infrastrukturu nejen nové společnosti, ale od základu nového způsobu bytí člověka. Podaří-li Příroda a lidská duše 16 se nám to, mohlo by toto století být v budoucnosti známé jako čas, kdy Země přešla z geologického období kenozoika (nyní nějakých 65milionů let starého, jež začalo v době hromadného vymírání druhů na konci křídy a které ukončilo panování dinosaurů) do období, jež Thomas Berry nazývá ekozoickým.

Stane se jednadvacáté století Velkým koncem, nebo Velkým obratem? Uspějeme ve Velkém díle? Je to na nás... vás a mně a všech ostatních, kdo si začínají uvědomovat tuto výjimečnou výzvu, příležitost a naléhavý požadavek. Jak se ptá básník Drew Dellinger: „Co jsi dělal...když roční období přestávala fungovat?“

KOLO ŽIVOTA

V této knize najdete model lidského vývoje, jenž je současněekocentrický a soustředěný na duši (dušestředný) – tedy model založený na přírodě,

který plně ctí hluboce imaginativní potenciál lidské psýché, duševnačlověka. Uvažuji o tomto modelu jako o nové přírodní historii duše,popisu organického, přirozeného procesu, jímž lidské dítě prochází při svém

zrání v duševně iniciovaného dospělého. Jindy zase sám sebe mimoděk

slýchám říkat, že je to příručka pro zrání opravdového staršího, začínající

už od narození. Tato kniha si klade otázku, jak vypadají stadia vývoje

moderního člověka, jestliže v každém z nich rosteme s přírodou a duší

jako svými hlavními průvodci.

Tento model o osmi stadiích, jenž se vyvíjel po pětadvacet let, nám ukazuje, jak můžeme zapustit kořeny v  dětství naplněném nevinností, klíčit do dospívání tvůrčího ohně a dobrodružství zažívaných přizkoumání mysterií, vykvést do autentické dospělosti kulturního mistrovství a vizionářského vůdcovství a nakonec zrát do stáří rozsévajícího semínka plná moudrosti, soucitu a holistické péče o to, co kulturní ekolog David Abram nazývá více než lidským světem.

5

Tento model, jejž nazývám Dušestředným vývojovým kolem, Kolem života nebo jednoduše Kolem, je na duši soustředěným ve dvou

Kruh a oblouk

17

ohledech. Jednak je těchto osm životních stadií uspořádáno do přírodou

inspirovaného kruhu (v protikladu k běžné západní lineární časové ose).

Stadia a jejich atributy, jež začínají a končí na východě a postupují ve

směru hodinových ručiček (tedy ve směru pohybu slunce), jsouzaložena v  první řadě na vlastnostech přírody odpovídajících čtyřem ročním

obdobím (východ-jaro, jih-léto atd.), nebo také na čtyřech částech dne

(východ slunce, poledne, západ slunce a půlnoc).

Zadruhé, vývojový úkol charakteristický pro každé jednotlivé období má dimenzi zaměřenou na přírodu i dimenzi srozumitelnější (pro lidi ze Západu), kulturně zaměřenou. Zdravý lidský vývoj vyžaduje neustálé vyrovnávání vlivu a požadavků jak přírody, tak společnosti-kultury. Ve středním dětství je například úkolem spojeným s přírodou poznat kouzlo přírodního světa prostřednictvím zážitků z pohroužení se do světa pod širým nebem. Společenským úkolem je poznat sociální zvyklosti, hodnoty, vědomosti, dějiny, mytologii a kosmologii naší rodiny a kultury.

Ve společnosti industriálního růstu jsme však po staletíminimalizovali, potlačovali nebo zcela ignorovali úkoly spojené s přírodou v prvních třech stadiích vývoje člověka, od útlého dětství až po rané dospívání. To má za následek dospívání v takovém nesouladu s přírodou, že většina lidí nepostupuje v dalším zrání.

Pozastavený osobní růst slouží „industriálnímu růstu“. Potlačením přírodního rozměru lidského vývoje (prostřednictvím vzdělávacíchsystémů, společenských hodnot, reklamy, přírodu zastiňujících povolání a koníčků, městského a příměstského designu a dalších způsobů) plodí průmyslově se rozvíjející společnost nezralé občany neschopné představit si život za hranicemi konzumního stylu a zaměstnání potlačujících duši.

Toto opomíjení naší lidské přirozenosti tvoří ještě větší překážku v osobním zrání než soudobá ztráta účinných přechodových rituálů a vedlo k tragédii, jíž v současnosti čelíme: většina lidí žije v odcizení od své nepostradatelné životní individuality – vlastní duše – a lidstvo jako celek je do značné míry odcizené od přírodního světa, v jehož rámci se vyvinulo a jenž nás vyživuje. Duše byla degradována na spirituálnífantazii new-age nebo na kořist misionářů a s přírodou je v lepším případě Příroda a lidská duše 18 nakládáno jako s pohlednicí nebo s prostředím pro dovolenou, ale častěji jako se skladištěm surovin nebo smetištěm. Příliš mnoho z nás postrádá důvěrný vztah s přírodním světem a s vlastní duší a v důsledku tohopůsobíme nevýslovné škody na obojím.

Ještě však není pozdě na změnu. Tato kniha naznačuje, jak je možné se chopit přírodního úkolu v každém stadiu lidského vývoje důkladněji a plodněji, než tomu je ve  společnosti industriálního růstu. Budeme-li se věnovat oběma úkolům, můžeme získat zpět a zkultivovat svouplnohodnotnou existenci coby součást této kvetoucí planety a životemobdařeného vesmíru a stát se více lidmi – jako jedinci i jako společnosti. Můžeme bez překážek zrát do dospělosti a nakonec do stáří a vytvářet společnosti jednadvacátého století s trvale udržitelným životem.

STÁT SE PLNĚ ČLOVĚKEM

Joanna Macyová a Molly Young Brownová vysvětlují, že Velký obrat se

odehrává současně ve třech oblastech neboli dimenzích, jež se vzájemně

posilují a jsou stejně nezbytné. Označují je jako:

• podnikání aktivit ke zpomalení škod působených Zemi a jejímobyvatelům; • analýza strukturálních příčin a vytváření alternativních institucí a • zásadní posun v náhledu na svět a v hodnotách.

6

První dimenze obsahuje celou širokou škálu aktivit na ochranu života na Zemi včetně kampaní za pokrokovou legislativu a regulace,politických akcí a soudních procesů, jež zpomalují ničení životních systému planety, a přímých kroků, jako jsou různé bojkoty, blokády,upozorňování úřadů na nekalé praktiky v jejich vlastních řadách, protesty aobčanská neposlušnost. To je bezprostřední činnost, krátkodobá práce, jež poskytuje čas pro druhé dvě dimenze budování společnosti trvalepodorující život.

Kruh a oblouk

19

Druhá dimenze od nás vyžaduje hlubokou znalost a zprůhlednění hybných sil společnosti industriálního růstu, abychom opravdu věděli, jak funguje a proč je zároveň tak lákavá a tak destruktivní, a pakvytvářeli alternativní struktury a postupy ve všech našich hlavníchspolečenských institucích a strukturách včetně ekonomiky, potravinových aenergetických systémů, státní správy a vzdělávání. Tato kniha zdůrazňuje některé z těchto alternativ zejména v oblasti rodičovství a vzdělávání.

Primárním zaměřením této knihy je však třetí dimenze Velkého obratu, kterou Joanna a Molly považují za „nejzákladnější“.

7

Poukazují

na to, že aby mohly zapustit kořeny a přežít, musí alternativní instituce

vytvořené jako součást druhé dimenze pramenit z  názoru na svět hluboce odlišném od toho, který vytvořila společnost industriálního růstu.

Vnímají takový posun v lidském vědomí vyplývající z utrpení, jež tolik

z nás prožívá kvůli drancování světa; z našeho nového ekologického,fyzikálního, ekopsychologického a dalších způsobů chápání toho, co to

znamená být člověkem na živoucí planetě; a z našeho prohlubujícího se

osvojování si mystických tradic jak domorodých, tak západních národů.

Kolo života poskytuje prostředky pro podporu a urychlení tohoto základního posunu v názoru na svět a v hodnotách; nabízí soubor zásad a instrukcí pro realizaci našeho vyššího lidského potenciálu. Jak Thomas Berry uvádí v epigrafu na počátku kapitoly, „musíme jít daleko zajakoukoli transformaci současné kultury... Žádná z našich existujících kultur se s naším současným světem nedokáže vypořádat pomocí vlastních zdrojů.“ Kromě vytvoření nových kulturních institucí musíme umožnit, aby se vyvíjel náš samotný způsob bytí člověkem.

Nemám však na mysli něco nepravděpodobného nebo smyšleného, ale to, co jednoduše znamená růst a vývoj. Spíš než stát se něčím jiným než lidmi nebo nadlidmi, jsme povoláváni, abychom se stali plně lidmi. Musíme dozrát v lidi, kteří jsou v první řadě občany planety Země aobyvateli vesmíru, a v souladu s tím musí být přeuspořádány naše základní hodnoty a naše identita. Tento způsob zrání s sebou nese kvantový skok za vývojové stadium, v němž většina lidí v současnosti žije. Musíme začít utvářet budoucího člověka. Příroda a lidská duše 20

V důsledku toho se stává kriticky důležitým vývoj jednotlivých lidí. Jak se můžeme vyvíjet k celistvosti, aby se ekocentrická identita stala spíš pravidlem než výjimkou? Jak můžeme podporovat rozvoj globálního ekologického občanství?

Existují tři důvody, proč je kvalitnější lidské zrání zásadně důležité pro Velký obrat. Zaprvé žijeme v  převážně adolescentním světě. A ve velké míře se jedná o adolescenci patologickou. Na (zdravé) nedospělosti není nic špatného, naše kulturní zdroje však za staletí tak degradovaly, ževětšina lidí ve „vyspělých“ státech v současnosti nikdy nedosáhne skutečné dospělosti. Adolescentní svět, nepřirozený a nevyrovnaný, nevyhnutelně plodí celou řadu kulturních patologií, jejichž výsledkem jsou současné společnosti – materialistické, chamtivé, agresivně soupeřivé, násilnické, rasistické, sexistické, věkově diskriminační a v podstatě sebedestruktivní. Tyto sociální symptomy patologické nezralosti, které máme v dnešní době možnost vidět všude v industrializovaném světě, nejsou součástí našílidské podstaty, ale spíš jsou následkem egocentrismu působícího na naši lidskost.

Velké dílo není možné dokončit, dokud miliardy lidí žijí patologicky adolescentním stylem výrazně konzumního života – nebo o něj usilují – zatímco miliardy jiných žijí v žalostné bídě, nebo dokud budouvětšinovou podporu voličů získávat politici (ať pravicoví, či levicoví)s patologicky adolescentními ambicemi a agendami nebo dokud žijeme ve světě politických a korporátních systémů, jež potlačují veškeré alternativyspolečnosti industriálního růstu.

Jakmile dostatečné množství lidí v současných společnostech ve svém vývoji pokročí za adolescenci, přestane fungovat celá spotřebou řízená ekonomika a egocentrický životní styl. Adolescentní společnost je veskutečnosti značně nestabilní kvůli své neslučitelnosti s primárními vzorci živých systémů. Společnost průmyslového růstu je jednodušenekompatibilní s kolektivní lidskou zralostí. Žádný skutečný dospělý nechce být spotřebitelem, včelou dělnicí nebo magnátem nebo vojákem v imperiální válce a nikdo by tímto děním neprocházel, kdyby byly k dispozici jiné možnosti. Probuzená duše a divoká příroda jsou pro ekonomikyindustriálního růstu smrtící – a naopak.

Kruh a oblouk

21

Druhým důvodem zásadní důležitosti lidského dozrávání pro Velký obrat je, že nejúčinnější zárodky kulturní renesance pocházejíz jedinečně tvůrčí práce autentických dospělých jedinců. Všichni takoví dospělí jsou opravdovými umělci, vizionáři a vůdci, ať už žijí a pracují klidně na malých územích, jako jsou rodiny, farmy a třídy, nebo velmi veřejně na velkých scénách. Jsou to naši nejspolehlivější agenti kulturní změny. Tato kniha předkládá soubor instrukcí a zásad pro obnovení azkultivování procesu lidského zrání, aby stále víc lidí mohlo vyspívat ve skutečné dospělé jednadvacátého století, ve zralé obroditele kultury.

Thomas Berry píše: „Musíme zavést nebo znovu zavést dlouhodobě životaschopnou lidskou kulturu tak, že sestoupíme do svýchpřed-racionálních, instinktivních zdrojů ... Nezbytná je nikoli transcendence, ale „inscendence“.

8

Tento sestup, tato inscendence, překročení směrem dovnitř, je cestou objevování duše, kterou mohou podniknout pouze ti, kdo se přenesli za ranou adolescenci, v  níž se naše společnost zablokovala. Skrze svůj iniciační čas v  dolním světě, v  podsvětní oblasti duše, člověk odkrývá sen, vizi, zjevení, jež bude „inspirovat, směrovat a řídit jeho jednání“ po zbytek života, jak říká Thomas. „Tento sen poskytuje energii pro dospělé k on á n í .“

9

Nejinspirativnější díla dnešního světa pocházejí od těch, kdo podstoupili tento iniciační přechod, těch, kdo se vrátili se vzácnými zdroji pro společnost zaměřenou na duši neboli společnost podporující život. Je to sestup, o němž píše Thomas, cesta zralého hrdiny popisovanámytologem Josephem Campbellem, sestup k bohyni líčené jungovskouterapeutkou Sylvií Brinton Pererovou, proces individuace identifikovaný Carlem Jungem a dalšími hlubinnými psychology, jako je James Hillman a Marion Woodmanová, a téma mé první knihy Soulcraft – síla duše: Brána do mysterií přírody a psychiky.

Cestu z naší současné slepé planetární uličky zkrátka nejsme schopni vymyslet – ani s týmy nejlepších myslí na světě. Jak poznamenal Albert Einstein, „žádný problém není možné vyřešit ze stejné úrovně vědomí, jež ho vytvořila.“

10

Funkční plán na transformaci naší civilizace nevzejde


Příroda a lidská duše

22

ze světonázoru nebo hodnot, jež ji zplodily. Životaschopné kulturnísystémy vždy pramenily z oduševnělých odhalení, vizí a snů těch, kdo měli

odvahu putovat přes hranice do exotických psychospirituálních oblastí,

jako byli Crazy Horse (Bláznivý kůň), Gándhí, Ježíš a Buddha a stejně

inspirující, ale (v patologicky adolescentní společnosti) méně oslavované

ženy – vizionářky jako Matka Tereza, Hildegarda z Bingenu a Wangari

Maathai.

Zralé poznání vyžaduje zralé lidi. Pozitivní kulturní změna je přirozeným výsledkem zdravého individuálního vývoje, protože zralí lidé vdechují život kultuře skrze své individuální a kolektivní činy. Zdraví společnosti a zdraví jedinců jsou zdrojem jedno pro druhé. Tato kniha zkoumá cesty přírody – a cesty každé živé kultury – pro výchovuzdravých dětí, pro přípravu dospívajících na jejich iniciační dobrodružství, jež otevírá cestu ke zralosti, autentické dospělosti, cesty prozkvalitňování kulturního mistrovství a naplnění dospělého života a života ve stáří.

Třetím důvodem zásadní důležitosti individuálního zrání je to, že Velký obrat musí probíhat pod dohledem opravdových starších, jako jsou Thomas Berry a Joanna Macyová a desetitisíce jim podobných. V  tom nejširším měřítku musí být lidské počínání řízeno nikoli shromážděními nezralých politiků a korporátních úředníků, dokonce ani zralými,zasvěcenými staršími, ale pravými radami moudrých starších.

PATOLOGICKY ADOLESCENTNÍ SPOLEČNOST

V současných západních a západem ovlivňovaných společnostech mnozí

lidé dospělého věku kromě nedostatku skutečné zralosti trpí celou řadou

adolescentních psychopatologií – ochromující sociální nejistotou,zmatením identity, extrémně nízkou sebeúctou, malými nebo žádnýmisociálními dovednostmi, narcisismem, nelítostnou chamtivostí, zabržděným

morálním vývojem, opakovanými výbuchy fyzického násilí, posedlostí

hmotnými statky, malými nebo žádnými schopnostmi pro intimnívztahy nebo empatii, drogovými závislostmi a emocionální otupělostí.


Kruh a oblouk

23

Tyto psychopatologie vidíme nejjasněji u vůdců a slavnýchosobností západního světa: Politici neskrývaně motivovaní snahou o zachování image, šancí na znovuzvolení, moci, bohatství a výsad. Moralizujícínáboženští vůdci s  pokřivenými vlastními morálními hodnotami. Ikony zábavního průmyslu, jež samy sebe zabíjejí alkoholem, drogami,výstřelky ve stravování a kosmetickými chirurgickými zákroky. Kapitániprůmyslu propadající se na nejhlubší dno bezpříkladné chamtivosti aposedlosti mocí.

Podíváme-li se upřímně na lidi pověřené řízením států, firem, škol a náboženských organizací ve společnostech industriálního růstu, zjistíme, že příliš mnoho z nich je psychicky nezralých bez hlubšíhoporozumění sobě samým a přírodnímu prostředí, v jehož rámci jejich životy existují.

Mnoho mužů na Západě tráví své životy úsilím o dobrodružstvíspojená s hrdinstvím rané adolescence – ať už na elitních sportovníchhřištích, v nejrychlejších autech, na nejvyšších vrcholech, v co nejvícpostelích nebo v nejexkluzivnějších zasedacích místnostech. Mnohé ženydoufají ulovit ten nejlepší mužský exemplář adolescentního hrdiny – nebo se stát jeho ženskou verzí.

S  tak málo vyzrálými vůdci se naše komunity staly karavanami ztracenými v divočině civilizace. Ztratili jsme směr a zapomněli, kam jsme v  první řadě mířili. Když dorazíme k  nějakému obtížnému přechodu, například k řece nebo rokli, jelikož nemáme čluny a provazy, smutně zíráme a pak se obrátíme, abychom zkusili jiný směr, a možná doufáme, že jednoho dne se objeví bůh nebo nějaký kouzelný džin a zachrání nás.

Třebaže se většina našich sociálních a psychických problémů objevuje již v předškolním věku, stává se naše kulturní dezorientacenejmarkantnější při našich významných selháních v  životním přechodu v pubertě a ve stadiu života, jež po ní následuje. Jako společnost jsme, co se týče dospívání, hluboce zmatení. Nevíme, zda se jedná o formu rané dospělosti, pozdního dětství, spojení obou, nebo něcodocela jiného. Nejsme si jistí, zda bychom se třináctiletým člověkem měli Příroda a lidská duše 24 zacházet jako s dospělým, nebo s dítětem; dokonce si ani nejsme jistí, jak bychom jedno nebo druhé měli dělat. Rodiče dospívajících jsou bezradní z oboustranné beznaděje a rezignace. Stále víc dospívajících se cítí být ztraceno a zmateno a nedokážou najít někoho důvěryhodného a moudrého, na koho by se mohli obrátit.

Tyto zmatky ohledně dospívání se odrážejí v  tom, jak kolektivně reagujeme na pubertu, která je kromě narození a smrti pravděpodobně fyzicky nejvýraznější změnou v  lidském životě. Jako celek západní společnosti zjevně nemají ani tušení o tom, jak připravit mladého člověka na sexuální rozkvět, sociální nezávislost, autentický osobní výraz, objevování duše nebo celoživotní vzájemně závislé vztahy ve více než lidském světě přírody. Tradiční přechodové rituály, připravené předstaletími o svou vitalitu, se staly prázdnými formami jako dávno odložené schránky odešlých duší.

V  důsledku toho spatřujeme nejvíc znepokojující známky kulturní patologie u dospívajících a dětí. Jsme svědky toho, jak je stále většíprocento mladistvých agresivních, závislých na drogách, plánuje vzít život sobě nebo druhým (a často to také dotáhnou do konce), jsou ve vězení, jsou jim diagnostikovány vážné psychické poruchy a rutinněpředepisovány léky měnící stav mysli a otupující emoce.

A je téměř neuvěřitelné, že adolescentní patologie vykazují již některé předpubertální děti. Jsme svědky situací, kdy se osmi a devítileté děti vyskytují v souvislosti se sexuálními a drogovými závislostmi, vraždami a válkami gangů. Toto je zřejmě nejjasnější a nejvíc alarmující symptom patologicky adolescentní společnosti v terminálních stadiích degenerace: i dětství je připraveno o svou mravní nezávadnost.

Zdravé dětství má kořeny v přírodě a podporující rodině, mnohé děti v západním světě však byly vykořeněné z obojího a obdržely místo toho sexualitu a hlouposti. Ztratili jsme výcvik a rituály připravující dívku na to, aby se mohla stát opravdově vznešenou, zralou ženou; místo toho máme soutěže o královnu krásy pro pětileté děti.

Kruh a oblouk

25

PŘÍSLIB A NADĚJE DOSPÍVÁNÍ

Dospívání samo o sobě však není problémem. Ve skutečnosti je adolescence – zdravá adolescence – univerzálním klíčem k  vývoji jedince

i k lidské evoluci. V  současné době je dospívání místem zároveň naší

krize i příležitosti. Krize dospívání a krize naší kultury jsou dvěmaasekty jedné a téže slepé uličky. Chopit se příležitosti v jednom oživuje

příležitost pro ten druhý. Jakmile dostatečný počet lidí přijme pravou

podstatu dospívání – jeho příslibu a potenciálu – projde západní kultura transformací a opět začne podporovat život. Tak moc, jak nevíme,

k čemu je dospívání, nevíme, k čemu jsou lidé.

Je pravděpodobné, že lidé, kteří nerozumí dospívajícím, jsou titíž, jimž v době dospívání nerozuměli jejich rodiče a učitelé. Následkem toho zůstává potenciál adolescence v každé generaci nerealizovaný. To jedilema naší kultury.

Čtvrtým předpokladem této knihy je, že toto dilema – jež má své kořeny v  kulturních změnách spojených s  počátkem zemědělství před šesti až deseti tisíci lety – není záležitostí náhody nebo vinou smůly. Spíš se jedná o vnitřní faktor plynoucí ze samé podstaty lidské existence: bylo a je nevyhnutelné. U dilematu stovek generací starého, tak zamotaného a složitého, nás nemůže překvapovat, že lidstvo právě odhalujeprostředky k jeho vyřešení.

11

Jsem přesvědčen, že naše dilema pochází z  přirozené zranitelnosti, Achillovy paty lidského druhu, „posvátného zranění“, jež má původ vjedinečném modu lidského vědomí a které obsahuje tajemství našehoúdělu, naší kolektivní lidské duše.

12

Naše charakteristické vědomí založené

na egu – umožňované naším reflexivním uvědomováním si sebe sama

– plodí zároveň naši krizi i naši příležitost. Vědomí ega je naší největší

překážkou, stejně jako naší největší silou.

Symptomy našeho lidského zranění se stávají nejvíc patrnýmiv dospívání. To je fáze života, v  níž většina současných lidí uvízne, a fáze, v níž většina potřebuje největší podporu. Adolescence je klíčemk plnému lidství. Příroda a lidská duše 26

K  pravé dospělosti člověk nedospívá pouhým dosažením určitého věku, přivedením na svět nebo vychováním dětí nebo přijetím určitých odpovědností. Dospívající musí projít iniciačním procesem, jenžvyžaduje, aby opustil staré známé a pohodlné. Musí se podrobit sestupné pouti do mysterií přírody a lidské duše. Musí se ponořit do hlubin, v  jistém smyslu do „pekla“ – v žádném případě však v tom chápání, k němuždospěla konvenční společnost – a do strachu. Sestup, který dospívající musí podstupovat, je tím, co lidi (včetně teenagerů samotných) děsí. Zároveň to v mnoha starších lidech vzbuzuje zármutek, protože kdesi uvnitř vědí, že právě tam oni sami potřebovali v  době dospívání jít, ale nešli, a ve vzduchu před nimi se stále vznáší otázka, jestli už není příliš pozdě.

Prostřednictvím psychospirituálního dobrodružství adolescent dospívá k poznání, k jakému konání v životě se narodil, jakým daremdisonuje, aby ho přinesl světu, jaká posvátná kvalita žije v jeho srdci a jak může dospět ke svému vlastnímu jedinečnému způsobu lásky a přináležení. Vstup do života duše je za velmi vysokou cenu, tvrdá zkušenost, psychická forma smrti. Neiniciovaný dospívající se nesnadno vzdává svého nároku na „dobrý život“. Pochopíme-li tuto skutečnost, musíme vynalézt nebo obnovit formy a metody iniciace duše.

Naše naděje spočívá v hlubším chápání dospívání.

V Y NÁLEZ KOL A

Při své práci hlubinného psychologa, průvodce v divoké přírodě aekoterapeuta jsem měl to privilegium pozorovat, jak se lidé vyvíjejí do jasně

tvůrčí, sociálně angažované, hluboce naplňující dospělosti. Začínal jsem

s velkou zvědavostí, jak lidé odhalují své životní úděly, své místo ve více

než lidském světě. V roce 1981 jsem se kromě své pracovní dobypsychologa ještě ponořil do provádění lidí současnou západní verzí prastarého

mezikulturního hledání vize. Jednalo se o deseti až čtrnáctidenní zkušenost, jež zahrnovala čtyřdenní půst se současným pobytem o samotě

v divoké přírodě.


Kruh a oblouk

27

Většina účastníků odcházela se srdcervoucími nebo duši oživujícími zážitky, vždy ale velmi rozmanitými. Začal jsem sledovat ona mnohá témata zkušeností a po čase se ukázalo, že se dělí zhruba do osmiseskuení, některá jsou zaměřená na emocionální léčení nebo otevírání srdce, jiná představují důvěrnou komunikaci nebo pouta s přírodou (častoporvé za život) a některá představují setkání s hlubokými mysterii.

Zajímalo mě, které faktory ovlivňují zážitky lidí při jejich půstu shledáním vize. Shromažďoval jsem poznámky ze svých vlastních programů, stejně jako pozorování desítek dalších průvodců, které jsem znal. Postupně se vynořil jistý vzorec: reakce člověka na půst s hledáním vizí se zdála mít v první řadě spojitost s psychickým zráním a ve druhé řadě se jednalo o kombinaci záměru, s nímž se člověk do půstu pouštěl, a toho, jak průvodce chápal význam a potenciál této zkušenosti.

Během mých programů jsme s  kolegy průvodci začali den před začátkem půstu předpovídat (jen sami mezi sebou a čistě pro naše vlastní studium) kategorii zážitku, s nímž se jednotliví účastnící při svémnastávajícím půstu setkají. Své hypotézy jsme zakládali většinou na elementárním modelu vývojových stadií. K  našemu vlastnímu údivu byl náš odhad minimálně v osmdesáti procentech případů správný.

Ti, kdo se vraceli ze svého osamělého půstu s  nejmysterióznějšími a svět nejvíc měnícími zážitky (jež jsme začali nazývat setkání s duší – odhalení obrazů, symbolů a témat osobního údělu), byli ti, kdo se nám na počátku jevili jako psychospirituálně nejzralejší. Téměř vždy byli ti samí lidé současně nejvíc doma v přírodě. Nebylo překvapující, když se tato poslední zkušenost ukázala být ve vzájemném vztahu s  příběhem dětství bohatého na volně trávený čas v divokém světě přírody. Připadalo mi neobyčejně zajímavé, že tyto tři věci se zdají tak těsně spojené:dětství prožité v přírodě, osobnostní vyzrálost a hloubka zážitku při hledání vize.

Otázka, jak my lidé zrajeme k celistvosti, nebo nikoli, mě zcelapohltila, stal jsem se jí téměř posedlý. Zajímalo mě, proč se objevuje tolik zcela odlišných vývojových úrovní mezi lidmi jednotně považovanými za „dospělé“. Příroda a lidská duše 28

Například někteří z  mých kolegů, kteří vedli to, co jsme nazývali „moderními přechodovými rituály“, hovořili o svých programech tak, že usnadňují velký přesun z  dětství do dospělosti, jako kdyby se tento přechod uskutečňoval jedním rázem s laskavým přičiněním dvou až desetidenního prožitku v  divočině. Hovořili tak, jako by bylo možné vzít jakékoli dítě nebo dospívajícího (nebo dokonce i staršího člověka) a provést ho rituálem přechodu a rychlou proměnou z něj mít dospělého. To vedlo ke znepokojujícím otázkám: A co takzvané stadium dospívání mezi dětstvím a dospělostí? Kdy se odehrávají přechody do a z tohoto stadia? Stane se někdo – ať už dítě, nebo adolescent – dospělým tak, že pouze projde přechodovým rituálem? Není nezbytný nějaký druhvývojové přípravy? A co vlastně skutečně myslíme dospělostí?

Jak v průběhu této knihy uvidíte, velkou víru mi dodává, že typokrokovější proudy naší společnosti začínají opět chápat důležitost přechodových rituálů v období významných životních změn. Ve skutečnosti je znakem zdravé společnosti to, že svým členům poskytuje takové rituály při mnoha významných životních změnách. Ještě větším povzbuzením pro mě však je, že začínáme chápat, že to, co se děje během jednotlivých životních stadií samotných, je pro náš vývoj o hodně důležitější. Přechodový rituál může splnit svůj zamýšlený účel jen tehdy, když člověk dostatečně pokročil ve vývojových úkolech předchozích životních etap.

Takže aniž bych to zamýšlel nebo si to přál, stal jsem se vývojovým psychologem... ale trochu jinak. Místo abych se věnoval konvenčnímu přístupu studia současné teorie nebo přispíval k  výzkumu o „průměrných“ současných Američanech, trávil jsem velmi důvěrný čas – osm až čtrnáct dní v  kuse – na místech v  divoké přírodě s  malými skupinami výjimečných lidí a prožíval mimořádné osobní, mezilidské, nadosobní a pozemské události. Já sám jsem samozřejmě prošel hlubokou a osobní proměnou – jednak prostřednictvím zážitků při asistování jinýms objevováním jejich duší a pak také při vlastních putováních do divokých říší za známé hranice západní mysli.

Začal jsem vytvářet a rozvíjet model životního cyklu pro to, co jsem objevoval, a pojmenoval jsem ho Dušestředné vývojové kolo.

Kruh a oblouk

29

TANEC PŘÍRODY A KULTURY

Po zhruba dva miliony let se my lidé vyvíjíme v rámci prostředíutvářeného stejnou měrou přírodou a kulturou/civilizací. Od počátku západní

civilizace zhruba před pěti až deseti tisíci lety a zcela jistě v současné době

jsou však naše životy stále méně sladěné s  přírodou a stále víc s kulturou. Právě proto se mnohé kultury odchýlily od svého původu v přírodě

a z toho vyplývá, že miliardy současných životů jsou radikálně odcizené

od přírodního světa a kultury zcela postrádají integritu a schopnostpřežití vlastní přírodním systémům.

Vzhledem k  tomuto chápání lidského příběhu bylo mým prvním koncepčním záměrem spojeným s  Kolem nahlížení každého životního stadia z  perspektivy přírody stejně jako z  pohledu (zdravé) kultury. Pokud je mi známo, neexistují žádné jiné vývojové modely v oblastech západní psychologie a současné západní spirituality, jež by pojímalypřírodu jako stěžejní koncepční prvek. (Tato absence smýšlení a konání založeného na přírodě je sama o sobě příznačná pro západní psychologii i západní kulturu.)

První volbou, kterou jsem musel učinit, bylo, jaký parametr používat coby ústřední charakteristiku každého stadia. Rozhodl jsem se provývojový úkol kvůli tomu, co jsem se naučil o nových přechodových rituálech. Pokud byl můj předpoklad správný – jestliže přechodový rituálzrealizoval skutečný vývojový posun jen u lidí, jejichž dřívější životní zkušenosti je na něj připravily – pak by bylo možné říct, že připravenost na přechod z jedné fáze do druhé je významným druhem úspěchu. A pokudhovoříme o vývojových úspěších, pak by v  každém stadiu měly být s  nimi spojené úkoly, jež by skýtaly příležitost k  dosažení (nebo nedosažení) právě těchto úspěchů. Proto uvidíte, že každé z osmi stadií popisovaných v této knize – vždy po dvou pro dětství, dospívání, dospělost a stáří – je charakterizováno úkoly, jimiž se musí jedinec v tom kterém stadiuzabývat a vypořádat.

Mé chápání specifické podstaty každého úkolu vzešlo velkou měrou z  nahlížení každého stadia objektivem přírody – jejích cyklů a rytmů Příroda a lidská duše 30 ztělesněných ve střídání ročních období a částí dne. Stále jsem se vracel k  jedné konkrétní otázce: „Vzhledem k  tomu, že jsme my lidé stejnou součástí přírody jako cokoli jiného, co by mohly tyto archetypální vzorce – rytmy Slunce a Země – naznačovat o tom, jak by se měl odvíjet lidský život?“ (V průběhu procesu se prosadilo i několik dalších konceptůkromě přírody jako předlohy. Detaily najdete popsané ve 3. kapitole.)

Jak model získal tvar a dozrál, ukázalo se, že v každém stadiu není jeden, ale dva úkoly, nebo v některých případech jeden úkol o dvourozměrech. Po léta mi tato dualita připadala prostě jen zajímavá anepřikládal jsem jí žádný zvláštní význam. Pak jsem si ke svému úžasu jednoho dne všiml, že se zde vlastně opakuje jedno hlubší a neměnné ústřední téma. V každém stadiu jeden úkol (nebo jedna dimenze jedinéhoúkolu) souvisel s přírodou – s nořením se hlouběji do naší lidské podstaty/ přirozenosti a s prohlubováním naší příslušnosti k širší přírodě – a druhý s naším vztahem ke kultuře. A navíc se zde projevovalo jisté dynamické napětí, nezbytné dvojčinné působení mezi úkoly přírodními akulturními v každém stadiu. Okamžitě jsem si uvědomil, že tomu nemůže být jinak. Přesto mě však uvádělo v úžas, že trvalo tolik let, než jsem si toho všiml, zejména s ohledem na skutečnost, že jsem od začátku mělv úmyslu, aby Kolo bylo věrohodné jak v oblasti přírody, tak kultury.

Ukázalo se, že tento neustále proměnlivý tanec mezi přírodou akulturou/civilizací je jednou z hlavních hybných sil, jež nás činí lidmi. Zdá se to jako pravdivé jak pro náš individuální vývoj, tak pro naši kolektivní evoluci coby druhu. Lidská ontogeneze je formována výrazně víckulturními vlivy než ontogeneze jakékoli jiné známé životní formy. A přece, jak jsme viděli, bezvýhradné zkušenostní základy v přírodě jsou pro nás stejně nezbytné – jejich absence vede k patologii a sebedestrukci.

Po tomto objevu dvojí podstaty vývojových úkolů následovalo další, ještě překvapivější zjištění, jež se při ohlédnutí nazpět zdálo být stejně zjevné: současná západní společnost minimalizuje, potlačuje neboignoruje úkol spojený s přírodou v každém životním stadiu, zejména v těch prvních třech. Již se nesbližujeme s naší přírodní/přirozenou divočinou, svou pravou lidskou podstatou. Spíš se od ní vzdalujeme. U většiny lidí

Kruh a oblouk

31

v dnešním světě se osobní růst zastavuje ve třetím z osmi stadiív důsledku našeho odcizení od přírody – jak od té vnitřní, vlastní přirozenosti

a podstaty, tak od té větší vnější. Toto odcizení je kromě toho současně příčinou i následkem dysfunkční kultury. Každá další generace má

obtížnější podmínky pro vyzrávání, což vede k  utváření kultur méně

schopných usnadňovat zrání následujících generací – spirála klesajícístále níž.

Kolo života se zabývá úkoly spojenými s přírodou i s kulturouv každém životním stadiu a navrhuje, jak se můžeme dostat zpět na správnou cestu toho, co s námi jako lidmi příroda zamýšlí.

HOMO IMAGINENS

Mým třetím významným zjištěním bylo, že záměr přírody neníneměnný. Tento záměr samotný se vyvíjí od samého počátku lidského příběhu:

jak jsme v  současnosti uzpůsobeni ke zrání v  celistvost není úplně to

samé, jak tomu bylo v minulosti.

Jedna věc, kterou jsme se dozvěděli od Thomase Berryho, například je, že moderní věda a kosmologie od nás vyžadují, abychom o světěuvažovali jako o rozvíjejícím se nejen ve  stále se opakujících cyklech, ale rovněž v  jednosměrné, vpřed postupující, neopakující se dráze evoluce a transformace. Vše ve vesmíru se neustále pohybuje do zcela nového prostředí, zcela nových vývojových sekvencí. Naše existence se odvíjí v panoramatickém oblouku stejně jako v opakujících se vzorcích.

To je v  dějinách lidstva poměrně nová myšlenka a je to myšlenka revoluční. Starší model stále se obnovujících cyklů – například opakující se rytmy dne, Měsíce, ročních období a vývojových stadií rostlin a živočichů – nacházíme v tradičních, klasických a domorodých názorech. Oproti tomu model ireverzibilní trajektorie – například vesmír vznikl před zhruba 14 miliardami let a stále se rozpíná, ptáci se vyvinuliz dinosaurů, lidé z opic a veškerý život v podstatě z prvotních jednobuněčných organismů – je náhledem, jejž nalézáme v moderní kosmologii a biologii. Příroda a lidská duše 32 Tento druhý náhled Thomas označuje jako „časově vývojový model“.

13

Jeho nejvýznamnějším tvrzením je, že náš přístup k vývoji čehokoli musí

nyní zahrnovat oba modely – jak kruhu, tak oblouku (v jistém smyslu ženského a mužského), jež společně popisují pohyb spirály prostorem

a časem.

Při použití tohoto stěžejního náhledu na lidskou evoluci musímerozlišovat, že ačkoli se naše individuální životy stále odvíjejí ve známém v přírodě zakořeněném cyklu (jako v Kole), jako druh se nicméněvyvíjíme stále novými způsoby. Cyklus lidského života se vyvíjí sám o sobě. Takže ačkoli Kolo má podobu kruhu, neznamená to automaticky, že jsme těmi samými lidmi, jakými jsme byli před padesáti, deseti nebo dokonce před dvěma tisíci lety. Vyvíjíme se i jako druh. Stále se ještě nacházíme na cestě evolučního dobrodružství.

Jeden nedávný vývojový aspekt, který můžeme identifikovat v našem vývoji coby druhu – ústřední fenomén koncepce Kola – má co dočinění s  oním podivným obdobím, jež nazýváme dospíváním, adolescencí. V jistém smyslu je dospívání poměrně nový jev. Samotné slovoadolescence se nepoužívalo k označení stadia lidského vývoje až do roku 1900, než Stanley Hall získal jako první Američan doktorát v psychologii. Došel jsem k přesvědčení, že moderní adolescence představuje potenciálníevoluční pokrok, ale takový, který jsme ještě nezačali naplňovat.

Mikrobiologové nám říkají, že náš genetický kód je na 98,6 procenta shodný se šimpanzy a že to 1,4 procenta je většinou předurčovánotrváním (tedy pozvolností) našeho vývoje v dětství (neotenie). Jinými slovy hlavní část toho, co nás lidi odlišuje od primátů, je relativně dlouhá fáze našeho individuálního vývoje před dosažením dospělosti.

Zdá se, že dospívání je vyvíjející se stadium růstu, stadium postupně se odlišující jak od dětství, tak od dospělosti. Jak jdou tisíciletí, my lidé zrajeme stále pomaleji a v průměru se dožíváme vyššího věku. Spíš než známkou psychického úpadku nebo biologické chyby může být moderní adolescence důkazem evoluční trajektorie, významnou výhodou, kterou jsme ještě nepochopili nebo z ní nemáme užitek. Delší mládí umožňuje, avšak nevyžaduje, plnější zrání. Je možné, že posledních deset tisíc let

Kruh a oblouk

33

jsme se vyvíjeli jako druh, ale stávali se méně zralými jako jedinci. Nyní

máme příležitost vyspět také.

Co se týče evoluce, mohli bychom zajít až ke spekulacím, žev procesu vývoje je nový rozměr lidského druhu, nebo že současný lidský druh prochází jakousi kolektivní mutací a ona inovace nespočívá tolik v naší viditelné anatomii, jako spíš ve změně našeho způsobu a schopnosti fungování vědomí. V  samém jádru tohoto předpokládaného posunu v  lidském vědomí leží jako nejvýznamnější faktor výrazně rozšířená a zesílená schopnost imaginace, schopnost, jež pro svou plnou realizaci vyžaduje zdravou moderní adolescenci.

Aby bylo možné pochopit důležitost intenzivnější imaginace,musíme si nejprve uvědomit, že člověk je jediným známým stvořením, jež disponuje schopností představovat si alternativní budoucnosti (a vytvářet je s  použitím symbolického jazyka a palců na rukou stojících proti ostatním prstům).

14

To platilo o lidech od počátku, nyní však

tato schopnost nabývá významu mnohem klíčovějšího než vekterémkoli předcházejícím okamžiku vývoje Země a podle všeho i vesmíru.

V  jednadvacátém století se lidstvo musí naučit používat svou imaginaci hledící vpřed nejen samo pro sebe, ale rovněž ve prospěch všech

ostatních druhů. Jak píše Thomas: „Ve velkém měřítku nyní určujeme

vývoj země, který kdysi určoval nás. Celistvějším způsobem bychom

mohli říct, že země, jež vládla v dřívějším období sama sobě, nyní do

značné míry vládne sama sobě skrze nás.“

15

V dobrém i zlém (adoposud nepochybně ve zlém) se lidstvo stalo dominantním jevem na této

planetě, tak významným jako jakákoli geologická síla minulosti nebo

přítomnosti.

16

Z tohoto důvodu má naše schopnost představit si nesčetné fasetyrealizovatelné budoucnosti mnohem významnější souvislosti a příležitosti než kdy dřív. Představujeme si nyní nejen sami pro sebe, ale provšechna pozemská stvoření. Vysoce kvalifikovaná imaginace s rozlišováním jemných rozdílů – používaná nejen několika, ale většinou lidí – nyní nabývá nejzásadnějšího významu pro přežití. Jako druh musímepokročit za veškeré dřívější fungování naší jedinečné lidské imaginace. Příroda a lidská duše 34

„Nemůžeme záměrně tvořit, pokud si nejsme schopni nejprve představ o v a t ,“ píše moje kolegyně, autorka a badatelka v divočině GeneenMarie Haugenová. „Imaginace je možná nejzásadnější, výhradně lidskou schopností – vytvářející současně krize neřešitelných dilemat naší doby a dveře skrze ně.“ Před mnoha lety poprvé použila výraz Homoimaginens při popisu našeho vyvíjejícího se vědomí, naší cesty do budoucnosti. „Homo, humánní (lidský) a humus, to vše jsou slova, o nichž sepředpokládá, že vzešla z jednoho společného základu – ze Země. Homoimaginens by tudíž bylo možné přeložit nejen jako představující si/imaginující člověk, ale také jako představující si Země.“

17

Mohli bychom spekulovat

o tom, že Země se snaží představovat si skrze nás svou vlastníbudoucnost. Psycholog Thomas Moore v pozdější době použil téměř identický

výraz Homo imaginans.

18

Víme, že geo-biologické společenství planety Země vyniká ve své schopnosti plodit nespočet nových forem a druhů, aby využilo příležitosti a naplnilo potřeby v rámci své neustále se vyvíjející a sebeorganizující sítě života. To se přihodilo například před dvěma miliardami let, kdyveškerý pozemský život získal formu prvotních, jednobuněčných anaerobních bakterií (prokaryont) žijících v oceánech. Vedlejším produktem jejichmetabolismu byl kyslík, který byl pro ně jedem. Produkovaly ho takohromné množství, že došlo k významné změně v  zemské atmosféře a prokaryonty se začínaly dusit ve svém vlastním odpadu. A tehdy se objevila nová forma života – bakterie, jež žily z kyslíku (eukaryonty). Bez tohoto transformačního momentu mohl život na zemi v onu dobu skončit.

A my se nyní nacházíme v  podobném klíčovém okamžiku. Lidský druh produkuje tolik toxicity a odpadu – a opět radikálně měníatmosféru planety (a zemi a vodstvo) – že jeho vlastní přežití je velmi nejisté. Kdyby Země ve své hojné plodnosti měla dát vzniknout novémulidskému druhu, pak by nyní byla vhodná chvíle.

V  roce 1988 Thomas Berry rovněž naznačil tuto možnost nového druhu: „Protože se přesouváme do nového mytického věku, není žádný velký div, že v celém řádu země-lidstva dochází k jistému druhu mutace. Vynořuje se nový model toho, co znamená být člověkem.“

19


Kruh a oblouk

35

Tři nejpravděpodobnější indikátory nově se objevujícího lidského modelu jsou následující; vlastnosti, jež se (zatím ještě) nenacházejí užádného současného člověka ze Západu, ani z  tradičních domorodých národů. • Univerzální uvědomování si evolučního oblouku ve vývoji světa.

To je časově-vývojová perspektiva obsažená v  příběhu univerza

založeném na vědeckých informacích. Nejen se změní svět, ale

my budeme transformováni jako druh, když kolektivně pochoíme a naučíme se žít z vědomí, že (a) vesmír pokračuje ve svém

vývoji, (b) my lidé jsme jak součástí, tak zásadním způsobem této

evoluce a (c) v souvislosti se Zemí, přinejmenším, máme my lidé

nyní rozhodující úlohu v tomto vývoji. Lidstvo jako celek se nikdy

dřív nesetkalo s tak psychiku ovlivňující myšlenkou nebo s tak až

děsivou planetu formující odpovědností. • Univerzální vizionářská schopnost. Po většinu lidské historie byl

největší vývoj vizionářských schopností omezen na pár výjimečných jedinců v každé komunitě (šamany, proroky, vizionáře atd.).

Nyní musí tuto schopnost hlubinné imaginace u sebe kultivovat

všichni dospělí, máme-li vytvořit životaschopné kul



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist