načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Případ Pegasus - Gregg Loomis

Elektronická kniha: Případ Pegasus
Autor:

Řád templářů údajně zanikl roku 1312. Ale co když ne? Možná stále existuje a střeží tajemství, které by mohlo otřást vírou milionů lidí…   Americký právník Lang Reilly ...
Produkt teď bohužel není dostupný.

»hlídat dostupnost

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: Mystery Press
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, EPUB, MOBI
Jazyk: česky
Médium: e-book
ADOBE DRM: bez
ISBN: 9788088096344
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Řád templářů údajně zanikl roku 1312. Ale co když ne? Možná stále existuje a střeží tajemství, které by mohlo otřást vírou milionů lidí…   Americký právník Lang Reilly přijde během podezřelého výbuchu v malebné pařížské čtvrti o sestru. Pustí se do pátrání po skutečné příčině exploze, jenže někdo si očividně nepřeje, aby pravda vyšla najevo, a Langův život se ocitá v ohrožení.   Zdá se, že se všechno točí kolem obrazu, který si jeho sestra koupila těsně před smrtí. Mohl být důvodem, proč byla zavražděna?   Stopy zavedou Langa přes Řím a Londýn až k ruinám templářského hradu v podhůří Pyrenejí, kde se ukáže, že zdánlivě obyčejný náboženský výjev v sobě skrývá klíč k jednomu z největších tajemství, jaké kdy lidstvo poznalo.

Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky






Loomis - zlom 2.10.1956 0:19 Stránka 1





Loomis - zlom 2.10.1956 0:19 Stránka 3





Tento příb ěh je smyšlený. Jména, postavy, místa a události jsou buď výtvorem
autorovy fantazie, nebo jsou použita fiktivně. Jakákoli podobnost se skutečnými
osobami, živými či mrtvými, nebo lokalitami je naprosto náhodná.
Tato kniha, ani žádná její část, nesmějí být kopírovány, zálohovány ani šířeny
v jakékoli podobě a jakýmkoli způsobem bez písemného souhlasu nakladatele.
Copyright © 2005 by Gregg Loomis
Translation © Leona Malčíková, 2016
Cover © Tomáš Hýbler, 2016
Czech Edition © Mystery Press, Praha 2016
ISBN 978­80­88096­32­0 (ePub)
ISBN 978­80­88096­33­7 (mobi)
ISBN 978­80­88096­34­4 (PDF)
Loomis - zlom 2.10.1956 0:19 Stránka 4





PODĚKOVÁNÍ
Děkuji Mary Jack Waldové, mé agentce, jejíž pomoc a návrhy pro
mne byly nedocenitelné, nemluvě o jejím úsilí dostat tuto knihu
do tisku. Také díky Donovi D’Auria, editorovi, za jeho pomoc.
Video Henryho Lincolna o Rennes-le-Ch âteau mi moc pomohlo,
stejně jako překlad latinské hádanky na Poussinově obrazu
vHrobce boha od Richarda Andrewse a Paula Schellenbergera.
Loomis - zlom 2.10.1956 0:19 Stránka 5





Loomis - zlom 2.10.1956 0:19 Stránka 6





PROLOG
Rennes-le-Ch âteau
Jihozápadní Francie
1872
Otec Saunière učinil zvláštní objev.
Rolička jemného pergamenu byla tak stará, že stužka omotaná
kolem stránek se rozpadla na prach, jakmile balíček ze skrýše
v oltáři vytáhl. Nikdy podobné písmo neviděl. Vybledlé řádky
připomínaly spíš stopy po červech než písmo.
Dělal ve svém kostelíku nějakou práci, opravy, které si jeho
malá farnost stěží mohla dovolit zaplatit. Střechou zatékalo a
některé lavice se rozpadnou, pokud do nich nezatluče pár nových
hřebíku, a oltář... no, oltář byl starší než samotný kostelík.
Zamračil se a vzhlédl k oltáři. Základem byla kamenná deska,
po stoletích odsloužených svátostí oltářních tak nerovně
ohlazená, že málem padala ze dvou krátkých pilířů, které ji podpíraly.
I když měl kněz přes sto osmdesát centimetrů a devadesát kilo,
stěží dokázal desku zvednout z podpěr. A tehdy zjistil, že jeden
sloupek je dutý – a uvnitř leží pergameny.
Původ oltáře nikdo neznal. Sauni ère předpokládal, že
pocházel z trosek některého z mnoha blízkých hradů. Složité rytiny
byly příliš pracné, než aby si to mohl dovolit kostel, v jehož
pokladničce málokdy zacinkalo víc než pár sous.
Ta oblast byla stará. Obývali ji Římané, templáři, možná
i Maurové v době, kdy byla součástí španělské Katalánie. Oltář
mohl pocházet z kterékoli kaple.
Nebo od katarů či gnostiků.
Saunière sebou škubl při představě, že by oltář byl součástí
nějakých pohanských nebo kacířských obřadů. Podíval se přes rameno,
jako by hledal, zda ho za takovou myšlenku někdo nepokárá.
7
Loomis - zlom 2.10.1956 0:19 Stránka 7





Pouhé předměty nemohou být zlé, řekl si. Přesto jej stránky
v ruce zneklidňovaly. Možná by bylo nejlepší je zničit. Ne, takové
rozhodnutí není na něm. Ukáže je biskupovi při jeho příští
návštěvě a nechá rozhodnout úřední moc.
Jakou škodu by mohly napáchat pouhé neživé dokumenty?
Odpověď ho napadla při sloužení večerní mše – právě papír
přitlučený na vrata katedrály rozdělil církev navždy.
8
Loomis - zlom 2.10.1956 0:19 Stránka 8





PRVNÍ ČÁST
Loomis - zlom 2.10.1956 0:19 Stránka 9





Loomis - zlom 2.10.1956 0:19 Stránka 10





KAPITOLA PRVNÍ
1
Paříž
02:34
Výbuch otřásl celou Place des Vosges stejně jako velkou částí
čtvrti Marais. Kdyby třicet šest městských domů – devět na každé
straně náměstí – bylo postaveno z méně odolného materiálu, než
jsou ručně vyráběné cihly staré čtyři století, byla by škoda
mnohem větší. I tak vyletěla stará skla ze všech oken větších
majestátních domů, což byl i bývalý Hôtel de Rohan-Guéménée, kde
v druhém patře bydlel Victor Hugo.
Jedinou skutečnou škodu utrpělo číslo 26, epicentrum
výbuchu. Když za dvanáct minut dorazili pompiers z 11. arrondissementu,
místní požární stanice, budova vypadala jako čtyřpatrové
inferno. Zachránit dům ani jeho obyvatele nebylo možné.
Řada policistů držela zvědavce v uctivé vzdálenosti od žáru,
zatímco jiní zpovídali obyvatele okolních domů oblečené v
županech. Jeden muž, očividně nespavec, řekl důstojníkům, že
sledoval záznam Světlového poháru z loňského roku, když uslyšel
tříštící se sklo následované zábleskem jasnějším, než jaký kdy viděl.
Pospíšil si k oknu a ta záře ho málem oslepila.
To sklo, zeptal se policista. Mohlo se rozbít, když někdo něco
vhodil do okna?
Muž si nacpal pěst do zívající pusy a jeho zájem se vytratil,
protože nejlepší část představení už skončila. Jak se dá rozlišit
tříštění skla, když je něco hozeno dovnitř, od tříštění skla, když
něco vyletí ven? Pokrčil rameny tak, jak to umí jen Francouzi,
a předvedl nezájem spolu s podrážděním nad pitomou otázkou.
„Je ne sais pas.“
11
Loomis - zlom 2.10.1956 0:19 Stránka 11





Otočil se a chtěl jít domů, když málem vrazil do muže
středního věku v obleku. Divák se zamyslel, co tu dělá ve formálním
oblečení v tuto hodinu. Nejen že měl oblek, ale i čerstvě
naškrobenou košili a pečlivě vyžehlené kalhoty i sako. Pokrčil rameny
podruhé a vydal se domů. Cestou přemýšlel, jestli požár ovlivní
příjem televize.
Policista se dotkl okraje čapky a téměř bezděčně s úctou
pokývl: „Bon soir.“ Viditelně narovnal záda a zaujal podřízený
postoj. Ne každý požár zaujal Oddělení statní bezpečnosti
a DGSE.
Muž z DGSE nepatrně přikývl a zahleděl se pátravě na
dýmající trosky. Trubky zkroucené žárem trčely do prázdna jako paže
prosebníka. Vedlejší domy na sobě měly ošklivou černou patinu
ze sazí a zíraly na náměstí prázdnými okny bez skel. Na žhavých
uhlících syčela pára, jak je požárníci zalévali vodou. Jako by na
povrch země byla proražena šachta přímo z pekla a vyústila tam,
kde kdysi stával dům.
„Máte představu, co bylo příčinou?“ zeptal se muž z DGSE.
Hasič si byl celkem jistý, že služba národní bezpečnosti by se
nezajímala o unikající plyn nebo sirku nedbale odhozenou do
domácích zásob petroleje. „Ne, pane.“ Natáhl paži. „Vrchní
inspektor je tamhle.“
Muž z oddělení bezpečnosti chvíli postál, jako by tu informaci
musel strávit, a pak se vydal za mužíkem, kterého protipožární
uniforma a vysoké boty téměř pohltily. Vypadal jako dítě v
tatínkově oblečení.
Ukázal mu odznak. „Louvere, DGSE. Máte představu o příčině?“
Hasič, který byl příliš unavený, než aby na něj udělal dojem
někdo, kdo je konec konců jen další byrokrat, zavrtěl hlavou. „Ať už
to zapálilo cokoli, pomohl tomu nějaký katalyzátor. Překvapilo
by mě, kdyby to byla nehoda.“
Louvere souhlasně přikývl. „Možná éter v sousední jednotce?“
Hasič posměšně odfrkl. Éter se používá k přeměně kokainu na
krystalky mnohem silnějšího cracku. Málo drogových dealerů
vědělo, jak zacházet s tímto silně prchavým anestetikem bezpečně.
Nesprávná aplikace tepla potřebného pro proces mohla skončit,
a často také končila, okázalými následky.
12
Loomis - zlom 2.10.1956 0:19 Stránka 12





„Tady?“ Mávl rukou a ukázal na drahé domy. V roce 1615 se tu
konal třídenní turnaj na oslavu svatby Ludvíka XII. Place byla
domovem kardinála Richelieu a jiných význačných osobností.
Uprostřed náměstí se odehrávaly souboje, které diváci sledovali
zpod arkád okolních budov. V roce 1962 prohlásil prezident de
Gaulle Place národní historickou památkou. Ceny domů, pokud
vůbec byly na prodej, nebyly nastavené tak, aby přivábily
laboratoře na crack.
Louvereovy oči sledovaly hasičovo gesto a všimly si dokonalé
symetrie růžových cihlových budov. „Asi ne.“
„Kromě toho,“ řekl hasič, „DGSE se málokdy zabývá
obchodem s drogami. Oč vám jde?“
„Řekněme, že je to osobní. Mám přítele, starého známého ve
Státech, který mě požádal, abych se setkal s jeho sestrou a provedl
ji po Paříži. Bydlela se spolužačkou v čísle 26. Někdo, komu jsem
ji představil, mi zavolal, že slyšel o nějakých problémech na
tomto místě. A tak jsem přišel.“
Hasič si zamnul umouněnou rukou čelo. „Pokud tam byla...
no, lidem z forenzního bude pár dní trvat, než identifikují
pozůstatky, a nejspíš to půjde jen podle DNA.“
Muž z bezpečnosti si povzdechl a ramena mu poklesla. „Tak na
tenhle telefonát se netěším.“
Hasič soustrastně přikývl. „Dejte mi navštívenku. Osobně
dohlédnu na to, abyste dostal kopii hlášení.“
„Děkuji.“ Louvere se naposled podíval na zející díru, která
před pár hodinami byla jednou z nejatraktivnějších rezidencí
v Paříži. S nahrbenými rameny, jako by na nich spočívala celá
tíha světa, prošel kolem žlutých požárních aut, která výdechy
svých čerpadel připomínala živá zvířata. O kousek dál v úzké
uličce čekal u chodníku Peugeot.
13
Loomis - zlom 2.10.1956 0:19 Stránka 13





2
Paříž
O tři dny později
Řidič natáhl ruku přes sedadlo, aby se svým pasažérem zatřásl.
Muž na zadním sedadle taxíku vypadal ještě ošuntěleji než
většina Američanů, které taxikář vyzvedával na letišti Charlese de
Gaulla po transatlantickém letu; pomuchlané oblečení,
pomačkaná košile, neoholený obličej. Jakmile se muž probral, měl oči plné
opravdové únavy. Zarudlé jakoby ze smutku a nedostatku spánku.
Než začal odpočítávat eura, zdálo se, že hledí na něco
vzdáleného tisíce kilometrů.
Řidič strčil bankovky do kapsy a díval se, jak muž vstupuje do
neurčité budovy na druhém konci Place de l’Opéra.
Američan uvnitř minul stařičké výtahy a začal stoupat po
prošlapaném schodišti do druhého patra, kde zahnul doprava a zastavil
se. Před sebou měl neoznačené starobylé skleněné dveře. Věděl, že
to jediné průsvitné sklo je to nejsilnější neprůstřelné, jaké lze sehnat.
Pomalu zvedl hlavu a zahleděl se na strop, kde byla ve stínech
nepochybně schovaná kamera. D veře se nehlučně otevřely a muž
vešel do malé místnosti k dalším dveřím, tentokrát z oceli.
„Oui?“ ozval se z reproduktoru ženský hlas.
„Langford Reilly k Patrickovi Louvereovi,“ pronesl muž
anglicky. „Očekává mě.“
Druhé dveře se otevřely stejně nehlučně jako ty první a Lang
Reilly vstoupil do jedné z mnoha kanceláří bezpečnostních
složek Francie. Stál před ním muž v tmavém obleku italského střihu.
Košile jen svítila a na botách se odrážela světla ze stropu. Před
lety Lang a Dawn vtipkovali o tom, že se Patrick Louvere určitě
převléká několikrát za den, aby stále vypadal svěže.
Louvere Langa chvíli pozoroval očima s těžkými víčky, které
Langovi připomínaly baseta. „Langforde!“ pronesl a poté, co
hosta objal, pokračoval angličtinou téměř bez přízvuku. „Jak už
je to dlouho? Deset, patnáct let? Pro přátele až příliš dlouho.“
Ustoupil s rukama stále položenýma na Langových pažích. „Měl
jsi zavolat. Poslali bychom ti auto.“
14
Loomis - zlom 2.10.1956 0:19 Stránka 14





Lang přikývl. „Taxík mi připadal nejrychlejší, ale díky.“
Francouz spustil ruce. „Nedokážu ani říct, jak je mi líto...“
„To oceňuji, Patricku, ale můžeme začít?“
Louvereho nijak neurazilo to, co by jeho krajané považovali za
příkrost. Američané byli známí tím, že šli rovnou k věci. „Ale
ovšem!“ Otočil se a promluvil na někoho, koho Lang neviděl.
„Paulette, kávu, prosím. Tudy, Langu.“
Lang ho následoval do haly. Už tu nebyl skoro dvacet let, ale
nezměnilo se tu skoro nic kromě koberce, stejně levného a
kancelářského, jako byl ten předchozí.
Naštěstí se nezměnil ani jeho vztah s Patrickem Louverem.
I když jejich vlády měly různé názory – nejvýmluvnější byl třeba
ten na válku s Irákem – Američan a Francouz zůstali věrnými
přáteli. Když Langova sestra Janet přijela s bývalou spolužačkou do
Paříže, Patrick pro ni rád a dobrovolně zařídil, co mohl. Jelikož si
Janet přivezla svého adoptovaného syna Jeffa, trval Francouz na
tom, že si bude chlapce denně brát domů, aby si pohrál s jeho
dětmi, zatímco Janet a její kamarádka se spolu potulovaly po Rue
du Fabourg St. Honore. Právě Patrickův telefonát otřásl
Langovým světem podruhé.
Muž z DGSE uvedl Langa do téže kanceláře, kterou si
pamatoval, a vklouzl za stůl, na kterém ležela útlá složka. Téměř
okamžitě se objevila žena středního věku s kávovým servisem a začala
pokládat šálky na stůl. I když měl Lang pocit, že v poslední době
vypil kávy tolik, že by to vydalo na tanker, byl příliš unavený, než
aby něco namítal.
„Takže ty jsi teď právník?“ zeptal se Patrick, který hodlal udržovat
konverzaci, dokud nezůstanou sami. „To žaluješ velké americké
firmy o miliony dolarů, ne?“
Lang zavrtěl hlavou. „Vlastně jsem obhájcem různých úředníků.“
Francouz ohrnul rty. „Obhájce? Úředníků?“ Vypadal stejně
znechuceně, jako by měl pronést slova „australské“ a „víno“ v
jedné větě. „Ty hájíš zločinné úředníky?“
„Chápej, zločiny, které zahrnují obchodní výkonnou moc.
Nikoli násilné – zpronevěra, podvody a tak.“
„Ten typ zločinců, co ti dokáže zaplatit honorář.“
„Přesně.“
15
Loomis - zlom 2.10.1956 0:19 Stránka 15





Žena odešla z místnosti a zavřela za sebou dveře. Patrick mu
posunul složku po vyleštěném stole.
Lang se na ni podíval, aniž by se jí dotkl. „Stále se neví, proč
a kdo?“
Patrick smutně zavrtěl hlavou. „Ne, nic. Našli jsme významné
stopy hliníku, oxidu železitého a dusíkového katalyzátoru.“
„Termit? Ježíši, to není něco, co by si nějaký cvok uvařil doma
v suterénu jako bombu z hnojiva. To používá vojsko na ničení
tanků, pancířů, něčeho, na co je potřeba silný žár.“
„Což odpovídá tomu, jak rychle ta budova shořela.“
Patrick se vyhnul hlavnímu předmětu Langova zájmu. Ta
zpráva bude zlá. Lang těžce polknul. „Obyvatelé... našli jste...?“
„Tři, jak jsem ti řekl do telefonu. Těmi jsem si byl jistý. Tvoje
sestra, její adoptivní syn a jejich hostitelka, Lettie Barkmanová.“
Lang věděl, že to přijde, ale iracionální část jeho mysli si
hýčkala jiskřičku naděje, že tam Janet a Jeff nebyli. Bylo to jako slyšet
rozsudek smrti na konci soudního procesu, kde byl výsledek
předem rozhodnutý. To nemohla být pravda, v normálním světě ne.
Místo Patricka viděl za stolem Janet, jejíž oči pobaveně mrkaly na
svět, který odmítala brát vážně. A Jeff, dítě, jež jeho rozvedená
sestra našla v jedné z těch horečkou zmítaných zemí na jih od
Mexika. Jeff s hnědou kůží, tmavýma očima a profilem jako
z mayské rytiny. Jeff s baseballovou čepicí otočenou kšiltem
dozadu, v obrovských kraťasech a kotníkových botaskách. Jeff,
Langův desetiletý nejlepší kámoš a skoro syn.
Lang si neutřel slzy, které mu stékaly na bradu. „Kdo by mohl
chtít...?“
Patrick odněkud vytáhl kapesník. „Nevíme. Ta Barkmanová
byla bohatá rozvedená Američanka žijící v Paříži, a pokud víme,
neměla žádné vazby na politické extremisty. Ve skutečnosti
nemůžeme mezi jejími přáteli najít nikoho, kdo by věděl, jakou
politiku podporovala. Tvoje sestra byla lékařka a...“
„Dětská ortopedka,“ doplnil Lang. „Každý rok strávila měsíc
v zemích třetího světa a pracovala tam, kde si její pacienti
nemohli dovolit lékařskou péči. Jeff osiřel při zemětřesení. Přivezla si ho
domů.“
„Byla také rozvedená, že?“
16
Loomis - zlom 2.10.1956 0:19 Stránka 16





Lang se naklonil dopředu a zamíchal si kávu. Alespoň nějak
zaměstnal ruce, které mu dosud nečinně ležely v klíně. „Jo, vzala
si chlapíka jménem Holt. Neslyšeli jsme o něm od té doby, co se
rozešli – je to sedm, osm let. Nechala si jeho jméno, protože to
měla na lékařském diplomu. Motivem očividně nebyla loupež,
vzhledem k totální destrukci celého domu. Pokud ovšem ti
zloději nechtěli, aby někdo zjistil, co bylo ukradeno.“
„Možná,“ souhlasil Patrick, „ale paní Barkmanová měla
neobyčejný poplašný systém s vnitřními mřížemi. Zřejmě pozůstatek
z dob, kdy žila v New Yorku, řekl bych. To místo bylo jako...
jako... ta pevnost, kde Američané uchovávají své zlato.“
„Fort Knox,“ doplnil Lang.
„Fort Knox. Podle mne bylo záměrem spíše ničit, než krást.“
„Ničit co?“
„Až to budeme vědět, pak brzy zjistíme, co to bylo za zločince.“
Oba muži se na sebe zahleděli přes stůl. Nedokázali vymyslet,
co by měli říct, až se nakonec Patrick naklonil nad stůl. „Vím, že je
to pro tebe jen malá útěcha, ale ten požár byl velmi silný. Pokud
je nezabil výbuch, zemřeli okamžitě poté, co jim oheň vysál
vzduch z plic.“
Lang ocenil jeho snahu a poznal v tom dobře míněnou lež.
„Případ je vlastně v pravomoci policie,“ pokračoval Patrick.
„Nevím, jak dlouho je mohu ještě přesvědčovat, že máme důvod
to považovat za teroristický čin.“
Lang chtěl, aby měla případ DGSE ze dvou důvodů. Za prvé,
přátelství s Patrickem nejspíš vyústí ve více než rutinní snahu
o vyřešení. Navíc francouzská bezpečnostní služba je jednou
z nejlepších na světě. Za druhé, pařížská policie je bažinou
politických bojů bez pravidel. Nešikovný inspektor Clousseau
ztvárněný Peterem Sellersem v Růžovém panterovi se do jisté míry
zakládá na pravdě.
Francouz si Langovo zamyšlení mylně vyložil jako nejistotu,
a tak pokračoval: „Samozřejmě každá možnost...“
„Rád bych se tam šel podívat,“ řekl Lang.
Patrick zvedl ruce dlaněmi vzhůru. „Samozřejmě. Mé auto a
řidič jsou tví tak dlouho, jak si přeješ.“
„A máš tušení, co dělali den předtím, než...?“
17
Loomis - zlom 2.10.1956 0:19 Stránka 17





Patrick se dotkl složky. „Prověřovat takové věci je rutina.“
Lang si přitáhl složku a otevřel ji. S očima pálícíma od slz i
nedostatku spánku začal číst.
3
Paříž
Téhož dne
Lang odjel z kanceláře svého přítele rovnou na Place des Vosges.
Když se ocitl na posledním místě, kde Jeff a Janet byli naživu,
připadal si jim blíž. Dlouho stál před zčernalou jeskyní, která
bývala číslem 26. Sklonil hlavu a zastavil se na trávě spálené
dohněda. Každou minutu sílilo jeho rozhodnutí dohlédnout na
odhalení a potrestání vrahů. Neslyšel skřípání vlastních zubů a
neuvědomoval si, jak se mračí. Obyvatelé, doručovatelé a zvědavci
zrychlili krok, když procházeli kolem, jako by byl potenciálně
nebezpečný.
„Dostanu je sám, ať to stojí, co to stojí,“ mumlal si. „Zatracení
gauneři!“
Chůva v uniformě za jeho zády se rozběhla, aby od něj dostala
kočárek a jeho obsah co nejdál.
Dalším krokem byla pohřební služba doporučená Patrickem.
Pracovník byl profesionální, chladný a postrádal ulízanou
falešnou soustrast vyjadřovanou zaměstnanci pohřební služby v
Americe. Lang zaplatil za dvě prosté kovové rakve, jednu jen v
poloviční velikosti, a zařídil, aby byla těla dopravena zpátky do Států.
Usilovně, leč neúspěšně se snažil nemyslet na to, jak málo z
Janet a Jeffa ty rakve evropské velikosti budou obsahovat.
Neměl jiný racionální důvod sledovat poslední hodiny sestřina
života než pouhou zvědavost. Ale nevěděl, proč to neudělat.
Navíc odlétal až večer a nechtěl využívat pohostinnost svého přítele.
Elektronicky zjištěné platby Janetinou kreditkou, které mu
Patrick dal, Langovi poskytly mapu jejího posledního dne.
Navštívila Herm ès a Chanel, kde nakoupila v podstatě jen drobnosti –
šátek, halenku. Zřejmě se víc zajímala o suvenýry než o haute
18
Loomis - zlom 2.10.1956 0:19 Stránka 18





couture, napadlo Langa. Jen nakoukl výkladem na figuríny, které
byly příliš štíhlé, než aby byly reálné, a zahalené do oblečení,
jehož cena převyšovala průměrný roční americký plat. Počet
Lamborghini a Ferrari zaparkovaných u chodníku rozptýlil jakékoli
pochybnosti, které by ohledně extravagantnosti zboží mohl mít.
Poslední platba kreditní kartou ho dovedla do Île Saint-Louis.
Tuto část města doslova i ekonomicky zastínil přilehlý Île de la
Cité a katedrála Notre-Dame. St. Louis byla bizarní čtvrt na
ostrově uprostřed Seiny. Lang si pamatoval osm bloků malých hotelů,
bistra s dvaceti místy a malé obchody plné zvláštností.
Zanechal Patrickovo auto s řidičem v úzké uličce na jednom
z mála parkovacích míst a vystoupil z Peugeota před pekařstvím.
Nadechl se vůně čerstvého chleba a sladkostí. Šel na jihovýchod
po Rue Saint-Louis-en-l’Île, až dorazil na křižovatku, kde byly
chodníky ještě blíž k sobě, na Rue des Deux Points. Snažil se
najít adresu uvedenou na účtence, ale čísla domů bylo buď těžké
najít, nebo neexistovala. Naštěstí tam byl jen jeden obchod s
nápisem magasin d’antiquités, starožitnosti.
Zvonek nade dveřmi oznámil jeho vstup do prostoru
přecpaného rekvizitami civilizace z posledních alespoň sta let. Olejové
i elektrické lampy byly postavené na šicích stolcích spolu s
hromadami zaprášených časopisů, mis i talířů svázaných do hromad.
Bronzové a mramorové sochy, busty bohyň a císařů lemovaly
uličky pokryté koberci s dlouhým vlasem i orientálními
koberečky. Lang se snažil vyhnat z hlavy představu pavučin.
Jediná místnost páchla prachem a nepoužívanými věcmi spolu
s náznakem plísně. Lang se snažil neshodit gramofon a desky
odhadem z padesátých let, když se otáčel a hledal majitele.
„Salut!“ Před skříní vykoukla hlava. „Mohu vám pomoci?“
Stejně jako většina Pařížanů dokázal obchodník bezchybně
poznat Američana na první pohled.
Lang zvedl kopii účtenky. „Hledám informaci.“
Do přední části obchodu vykulhala bezpohlavní postava v
černém. Vrásčitá ruka vzala účtenku a podržela ji na světle s
rozvířenými zrnky prachu. Z kapsy se vynořily brýle. „Co si přejete vědět?“
Lang zapátral v hlavě po vhodné historce a rozhodl se říct
alespoň částečně pravdu. „Janet Holtová byla moje sestra. Byla zabita
19
Loomis - zlom 2.10.1956 0:19 Stránka 19





při výbuchu v Marais před pár dny poté, co sem přišla. Jen se
snažím zjistit, co si koupila, když byla ve městě.“
„To je mi moc líto.“ Obchodník ukázal na stěnu, nebo spíš na
mezeru mezi dvěma tmavými obrazy lidí v oděvu z
devatenáctého století. „Koupila si obraz.“
„Portrét? Čí?“ To by bylo neobvyklé.
Obchodník zavrtěl šedivou hlavou. „Ne, obraz pastýřů, pole,
možná nějaká náboženská scenérie.“
To víc odpovídalo Janetinu vkusu.
Lang se začal ptát dál, ale pak si to rozmyslel. Co to má
společného s obrazem? Soudě podle původu stěží měl uměleckou nebo
peněžní hodnotu.
„Ten obraz,“ pokračovala postava v černém, „tu nebyl dlouho.
Vlastně hned po vaší sestře přišel nějaký muž a byl naštvaný, že
jsem ho už prodal.“
Roky pátrání po neobvyklém a rozeznávání anomálií zapnuly
dávno nepoužívanou anténu. „Vzpomínáte si na toho muže?“
„No, blízký Východ, nejspíš Arab, oblečený v hezkých, ale
levných šatech. Mluvil velmi dobře francouzsky.“
Lang ignoroval náznak obvinění. „Řekl, proč ten obraz chce?“
„Ne, ale jak vidíte, mám na prodej skutečně krásné věci.“
Lang chvíli přemýšlel. „Řekl jste, že jste tu ten obraz neměl
dlouho. Vzpomenete si, odkud jste jej získal?“
Další šustění papírů. „Z Londýna, Mike Jenson, obchodník
s kuriozitami, starožitnostmi a tak dále, s. r. o. Číslo 12 Bond Street,
Londýn W1Y 9AF. Prodáváme si zboží navzájem.“
Pokud se něco neprodá na jednom místě, zkus to jinde,
pomyslel si Lang. „Mohu si půjčit papír a pero?“
Napsal si jméno a adresu. Považoval je za důležité, ačkoli
nedokázal vysvětlit proč.
Možná proto, že to byl první detail Janetina posledního dne,
který se aspoň trochu vymykal obvyklému.
„Díky. Moc mi to pomohlo.“
Venku se Lang vydal opačným směrem. Takže někdo chtěl
obraz, který si koupila Janet. Mohla to být příčina Janetiny smrti?
Ale to nedávalo smysl. Jak řekl Patrick, ten dům na Place des
Vosges připomínal Fort Knox. Musel se usilovně snažit představit si,
20
Loomis - zlom 2.10.1956 0:19 Stránka 20





že někdo byl tak naštvaný, že ho Janet předběhla při koupi
obrazu, až byl z pomsty ochoten zničit obraz i ji.
Přesto...
Bzučení v Langově hlavě bylo stále hlasitější a hlasitější. Tak
hlasité, až ho to překvapovalo; najednou si uvědomil, že ten zvuk
slyší doopravdy. Otočil se právě včas, aby uviděl jednoho z
všudypřítomných jezdců na skútru, jak zrychlil a vyjel na chodník.
Jezdec měl hlavu schovanou v přilbě. Určitě je nemocný nebo
opilý, pomyslel si Lang.
Motorka stále zrychlovala a mířila přímo na Langa. Když se
Lang odrazil a skočil do dveří domu, jezdec se k němu naklonil.
Sluneční světlo se odrazilo od něčeho, co držel v ruce schované
v rukavici. Lang před jezdcem uhnul a ucítil, jak ho něco škráblo
do ramene.
Rozčílilo ho to, co považoval za ledabylý pokus o zločin, a tak
vyskočil na nohy a chtěl jezdce pronásledovat a shodit z motorky.
Bylo to beznadějné. Skútr proklouzl za roh a zmizel z dohledu.
„Monsieur!“ vyběhl obchodník ven. „Jste zraněný!“
„Ne, jsem v pořádku,“ odpověděl Lang.
Pak sledoval mužíkův pohled tam, kde mu trhlinou v košili
prosakoval pramínek krve. Záblesk čepel, úmyslné vyjetí na
chodník. Někdo mu chtěl podříznout krk.
„Zločin tu kvete stejně jako v kterémkoli jiném velkém městě,“
řekl později odpoledne Patrick.
Lang s ramenem ztuhlým pod obvazy, kterých byla podle něj
příliš silná vrstva, si jen odfrkl. „Ano, ale tohle nebylo žádné
popadni a zmiz. Ten hajzl mě chtěl zabít.“
Patrick pomalu zavrtěl hlavou. „Ale proč by to měl chtít udělat?“
To je, pomyslel si Lang, správná otázka.
21
Loomis - zlom 2.10.1956 0:19 Stránka 21





KAPITOLA DRUHÁ
1
Delta Flight 1047: Paříž–Atlanta
22:35 východoevropského času
Lang byl vyčerpaný, ale přesto nedokázal spát. Zíral na komedii
na monitoru Airbusu 777 nad hlavou, aniž by ji vnímal.
Kombinace zármutku, zvědavosti a strachu z létání ho nutila se pořád
kroutit, přestože seděl na širším sedadle první třídy a měl dost
místa na nohy.
Se zavřenýma i otevřenýma očima si přehrával v hlavě scénky
s Janet a Jeffem. A pak s mužem na skútru s nožem v ruce.
Náhoda? Bývalý výcvik ho naučil nedůvěřovat zdánlivě
nesouvisejícím událostem. Ale kdo by chtěl zabít ženu, která zasvětila
svůj život adoptovanému synovi a jiným malým dětem po celé
zeměkouli? A kdo by navíc měl chtít zabít Langa?
Dávná nenávist? Nedokázal si představit zášť, která vydrží
patnáct let.
„Přejete si něco?“ Letuška si s novým nánosem rtěnky nasadila
i úsměv.
Lang zavrtěl hlavou. „Ne, mám všechno, díky.“
Což samozřejmě nebyla pravda.
Vyhnal si z hlavy myšlenky na Janet a Jeffa stejně, jako rodič
pošle nezvedené děti si hrát ven. Pomyšlení na dvě kovové rakve
v nákladním prostoru mu nedávalo spát. Mysli na něco
příjemného, na něco uklidňujícího...
Jsou to od Patrickova telefonátu teprve dvě noci, jen pár hodin?
Ten večer strávil s otcem Francisem Narumbou. Večeřeli v
Manuelově taverně, módním baru, kde se scházeli studenti, politici
a místní rádobyinteligence. Byla vyhlášená ošuntělými příjemnými
22
Loomis - zlom 2.10.1956 0:20 Stránka 22





dřevěnými boxy a otřískanými barovými stoličkami. Jídlo nikdy
nebylo skvělé a atmosféra ještě méně, ale bylo to místo, kde se
černý kněz a bílý právník mohli hádat latinsky, aniž by si toho
někdo všimnul.
Lang s Francisem vedli vlastní tažení za oživení Vergiliova a
Liviova jazyka. Oba byli oběťmi studia klasiků. Lang proto, že byl
příliš paličatý, než aby se nechal nacpat na obchodní školu,
a kněz proto, že se tento jazyk vyžadoval v semináři.
Jejich přátelství bylo založeno na oboustranné potřebě – měli
kolem sebe málo lidí, kteří historii viděli jako něco staršího, než je
vydání časopisu People z minulého týdne. Lang měl sklony
nahlížet na události po prvním drancování Říma jako na současnost,
zatímco Francis měl úžasné znalosti středověkého světa. Role
katolické církve ve světových událostech poskytovala plodné pole
pro přátelskou hádku.
Kněz zdvořile naslouchal, když Lang dštil oheň a síru ohledně
neschopnosti kanceláře státního zástupce Fulton County, což
byla záležitost motivovaná rozhodně něčím jiným než
nesobeckými zájmy dobrého občana.
Mít obžalovaného klienta více než rok nebylo pro obchod
dobré, zejména pro ten klientův. Obžaloba byla velká nesnáz, protože
v očích veřejnosti byl obviněný vinen, dokud nebyl dokázán opak.
„Pokud je okresní prokurátor tak neschopný, jak říkáš, jak se
do úřadu dostal?“zeptal se Francis a prohlížel si silně převařený
filet z lososa. Pokrčil rameny nad beznadějností Manuelovy
kuchyně. „Fabas indulcet fames.“
Latinské aforismy byly silně soutěživou formou vytahování se
jeden nad druhého.
Lang si objednal hamburger. Zpackat ho by vyžadovalo dost
úsilí. „Hlad opravdu osladí fazole, ale člověk by musel být hodně
hladový, aby si je vychutnal,“ řekl. „Jako odpověď na tvou
otázku, okresní prokurátor vděčí za svou práci tomu, koho zná, ne
svým schopnostem. Ne Aesopum quidem trivit.“
„On si Ezopa ani neprolistoval?“
Lang si naléval ze džbánu pivo pokojové teploty. „S vírou ve
všechny ty svaté ses stal doslovným. Volněji řečeno, on ani nezná
spěch.“
23
Loomis - zlom 2.10.1956 0:20 Stránka 23





Kněz upil ze sklenice, která musela být stejně vlažná jako
Langova. „Damnant quod non intelligunt.“
Zatracují, co nechápou.
Po večeři si hodili mincí o účet a Lang už potřetí v řadě
prohrál. Někdy si říkal, že Francisovi se v takových záležitostech
dostává obzvláštní pomoci.
„Janet a Jeff se mají dobře?“ zeptal se Francis, když šli k autu.
Jeho zájem byl víc než zdvořilostí. Po rozvodu se Janet
paradoxně stala věrnou katoličkou aktivní ve Francisově farnosti.
Podle Langa proto, že církevní postoj k otázce dalšího sňatku by
ji odradil od další špatné volby. Jeff byl díky své cizokrajnost pro
Francise, který se narodil v jedné z méně žádoucích zemí Afriky,
něčím výjimečným.
Lang sáhl do kapsy pro klíč od Porsche. „Oba se mají fajn. Vzal
jsem minulý týden Jeffa na zahajovací utkání Braves.“
„Vypadá to, že by sis mohl dovolit skutečné auto místo téhle
hračky,“ brblal Francis, když se kroutil na sedadle spolujezdce.
„Užij si jízdu nebo jeď MARTOU,“řekl Lang vesele.
„Mimochodem, Janet pořídila Jeffovi před týdnem psa, nejošklivějšího
čokla, kterého uvidíš na každoročním požehnání zvířatům.“
„Říká se, že krása je skrytá uvnitř.“
Lang otočil klíčkem v zapalování. „Tak tahle musí být až u kostí.
Myslím, že ho Janet vybrala proto, že toho by si z útulku asi
nikdo nevzal.“
Než se dostal k části, kde Lang dojel domů, klesl do bezedné
propasti spánku. Probral se, až když s ním zatřásla tatáž letuška
se stejným úsměvem a připomněla mu, aby si před přistáním
narovnal sedadlo.
2
Atlanta
O dva dny později
Lang si myslel, že když zemřela Dawn, truchlil, že to ani víc nešlo.
Nemoc bez konce, agónie při sledování milované ženy, jak
odchází, ho podle něj obrnila proti dalším ztrátám.
24
Loomis - zlom 2.10.1956 0:20 Stránka 24





Mýlil se.
Když se díval na dvě rakve, jednu poloviční velikosti, jak
klesají do červené georgijské hlíny, ztratil stoický postoj, jaký jižanský
zvyk od mužů požadoval. Místo toho se rozplakal. Nejdřív měl
jen mokré oči, pak už mu tekly slzy, které se ani nesnažil zadržet.
Pokud nad ním někdo kvůli jeho žalu ohrnoval nos, tak ať jde do
háje. Neplakal jen pro Jeffa a Janet. Plakal i nad sebou. Poslední
část rodiny byla pryč. Ta myšlenka ho naplnila osamělostí, o jaké
netušil, že existuje.
Už dřív přišel o přátele a známé, to se stává každému dospělému.
Také znal pár spolupracovníků, kteří zahynuli v jeho bývalém
riskantním zaměstnání. A ztratil Dawn, ale tam měl celé měsíce, aby
se připravil na nevyhnutelné. Ale jeho mladší sestra a synovec
odešli náhle a nepochopitelným způsobem.
Pohřeb měl v sobě atmosféru neskutečna, něčeho, co nacvičili
jen pro něj. Sledoval jej, jako by byl svědkem úmrtí někoho
jiného, nebo možná filmu. Ale nebyl pouhým divákem žalu, který ho
žral, jako když si zvíře prokousává cestu ven z klece.
Díry, které pohltí Janet a Jeffa, byly vedle mramorové desky
s Dawniným jménem. Ještě nebyla omšelá, nápis byl stejně
zřetelný jako ztráta, kterou cítil každou neděli, když pokládal na
neosobní kopeček hlíny kytici. Bude navštěvovat další dva hroby,
protože Jeff a Janet budou s Dawn sdílet věčnost na témže úbočí
kopce.
Neposlouchal slova, která Francis četl z modlitební knížky.
Místo toho si v hlavě přehrával všechny videohry, co hrával s
Jeffem, viděl znovu každou zlatou hvězdičku oceňující jeho domácí
úkoly. Postrádal je oba, ale smrt dítěte byla důkazem, který
obviňoval vesmír a popíral existenci Boha dohlížejícího na maličké.
Než truchlící, většinou sousedé nebo Janetini spolužáci z
medicíny a pár rodičů Jeffových spolužáků, doříkali své nesmyslné
kondolence, přetavil se jeho zármutek ve vztek. Ten, kdo tohle
provedl, za to zaplatí. Nejde o to, jak dlouho to bude trvat, kolik
času si to vyžádá, jak daleko bude muset cestovat, najde ho.
Nebo je.
Zapletli se s nesprávnou rodinou. Neměl zkušenosti s
vymáháním práva, ale měl pestrou paletu známých, lidí, kteří měli přístup
25
Loomis - zlom 2.10.1956 0:20 Stránka 25





i k informacím, které policie k dispozici neměla. I kdyby měl
zavolat každému z nich, aby viníka našel, tak to udělá.
Vztek ho podivně uklidňoval. Přinášel řád do jinak
nesmyslného světa. Představil si chuť pomsty těm neznámým osobám a
nevšímal si rostoucí netrpělivosti zaměstnanců hřbitova. Postávání
na okraji hrobu jen oddalovalo odstranění umělého trávníkového
koberce, který zakrýval hromadu hlíny před citlivějšíma očima,
a návrat traktůrku, který nahrne hlínu na rakve, jež zůstaly
během obřadu zavřené.
Nějaká ruka se lehce dotkla jeho ramene. Myšlenky se mu
rozprchly, když ho Francis poplácal po zádech. Lang ho požádal,
aby vedl obřad nejen jako Janetin přítel a kněz, ale i jako jeho pří tel.
„Langu, musíš myslet na Janet a Jeffa, ne na pomstu.“
Lang si povzdechl. „Je to tolik vidět?“
„Vidí to kdokoli, kdo se ti podívá do obličeje.“
„Nemůžu prostě odejít, Francisi, a zapomenout na to, co se
stalo. Někdo to udělal, zabil dva nevinné lidi. A neříkej mi, že je to
Boží vůle.“
Kněz zavrtěl hlavou a zahleděl se na dva hroby.
„Předpokládám, že jsi mě požádal o sloužení obřadu, protože jsi chtěl, aby
se zúčastnila vyšší moc, než je ta tvá. Já...“
„Sakra!“ zavrčel Lang. „Tvoje vyšší moc se někde flákala, když
byla zapotřebí.“
Okamžitě té poznámky litoval. Byl to následek zármutku,
vzteku i jedné nebo dvou probdělých nocí. Ačkoli se Lang nehlásil
k žádné určité víře, není potřeba ponižovat víru někoho jiného.
„Promiň, Francisi,“ řekl. „Jsem teď trochu hrubý.“
Pokud se kněz urazil, nedal to nijak najevo. „To je
pochopitelné, Langu. Myslím, že chápu, o čem přemýšlíš. Nebylo by lepší
nechat francouzskou polici, ať to vyřeší?“
Lang si posměšně odfrkl. „To se ti snadno řekne. Pro ně jsou to
jen další dvě vraždy. Chci spravedlnost a chci ji teď.“
Francis si ho chvilku prohlížel. Velkýma hnědýma očima jako
by mu četl myšlenky. „To, že jsi přežil jedno riskantní zaměstnání,
neznamená, že máš kvalifikaci vypátrat toho, kdo to provedl.“
Lang o svém předchozím zaměstnání Francisovi nikdy neřekl.
Kněz byl dostatečně chytrý, aby uhodl, že právník, který studoval
26
Loomis - zlom 2.10.1956 0:20 Stránka 26





práva ve třiceti a má v životopisu skoro desetileté prázdné místo,
není ochoten o své minulosti mluvit. Francis uhodl pravdu nebo
byl pravdě dost blízko.
„Kvalifikace nekvalifikace, musím to zkusit,“ řekl Lang.
Francis mlčky přikývl a otočil hlavu směrem k mírnému svahu, než
se na Langa jako obvykle úkosem podíval. „Budu se za tebe modlit.“
Langovi se povedlo zkroutit obličej do grimasy, která moc
nepřipomínala úsměv, ale odpověď už byla obvyklá. „To asi neuškodí.“
Ve chvíli, kdy sledoval, jak Francis schází ze svahu, si
uvědomil, že přijal závazek. Ne slib zrozený ze vzteku, ne nějaké dobře
míněné rozhodnutí, které lze zapomenout, ale závazek.
Ale neměl tušení, jako ho splní.
3
Atlanta
O hodinu později
Lang šel z pohřbu do Janetina domu.
Bude ho samozřejmě muset dát na prodej, i když se té
myšlence vyhýbal. Janet tvrdě pracovala jako matka-samoživitelka, aby
měla místo, kde by svému synovi poskytla domov. Byla to součást
jich dvou, s níž se Lang nechtěl rozloučit.
Tráva potřebovala posekat, všiml si smutně. Janet by ji takhle
nikdy nenechala. Vzadu se znovu málem rozplakal, když uviděl
houpačku, kterou s Janet postavili před dvěma lety. Spotřebovali
na ni skoro celé horké odpoledne a ledničku studeného piva. Až
minulý měsíc Jeff strýci svěřil, že je příliš velký na to, aby si hrál
na houpačce jako malý kluk.
Lang odemkl dveře a všiml si, že uvnitř je zatuchlo, jak bývalo
v opuštěných domech. Říkal si, že to tu potřebuje důkladně
prohlédnout, když chodil nahoru a dolů a kličkoval po Janetině
obývacím pokoji. Matně se usmál. Byl mnohem uklizenější, než ho
kdy viděl. Na stěnách visely obrazy – truchliví svatí, zamračení
mučedníci nebo zakrvácená ukřižování. Janet sbírala náboženské
umění a Lang ji k tomu přivedl.
27
Loomis - zlom 2.10.1956 0:20 Stránka 27





Před lety si utečenec z jedné balkánské země s sebou přivezl
část své umělecké sbírky. Byly to obrazy, které nepochybně ukradl
z nějakého kostela zakázaného komunisty a prodával je s
nadšením, jaké dokázal předvést jen čerstvý konvertita ke kapitalismu.
Obrazy, jak si Lang vzpomínal, představovaly zakrvácenou a
nedávno useknutou hlavu Jana Křtitele a podobně zakrvácené tělo
ježící se šípy. Nejspíš svatý Šebestián. Barvy byly pozoruhodné,
styl téměř byzantský a cena na londýnské aukci celkem rozumná.
Ve světle nedávného Janetina příklonu ke katolicismu mu ty dary
přišly celkem náležité. Nebo alespoň jako zdroj smíchu.
Byly úspěšnější, než Lang předpokládal, a zažehly zájem, který
jí vydržel po zbytek života. Janet nebyla moc pobožná osoba
nehledě na její katolicismus. Nicméně se jí líbily portréty různých
svatých při všech strádáních jejich mučednictví. Byl to jediný
druh umění, vysvětlila, který si mohla dovolit. Impresionisté a
jejich současná díla přesahovali její finanční možnosti. Na trhu byl
dostatek církevního umění, takže i cena starších děl byla pro ni
stále přijatelná.
Také jí poskytovaly dostatek potěšení z Langovy ne vždy
úspěšné snahy přeložit latinské nápisy, které se na obrazech často
objevovaly.
Zájem o sbírání chápal. Langovi se na rozličných cestách
podařilo shromáždit malou skupinku předmětů spojených s klasickým
světem, jenž byl pro něj tak fascinující – římská mince s
vyobrazením Augusta Caesara, etruský votivní pohár, jílec makedonské
dýky, která mohla patřit jednomu z Alexandrových vojáků.
Zamykal hlavní dveře, když si všiml, že k chodníku zajíždí
poštovní dodávka. Lang se díval, jak pošťák nacpal poštu do
schránky a odjel.
Sara, Langova sekretářka, docházela posledních pár dnů vybírat
poštu, většinou reklamní letáky, které zřejmě dokazovaly, že život
pro nakupující veřejnost pokračuje, jako by se nic nestalo. Bylo
trpkou ironií, že se Janetina existence smrskla na položky v seznamu
pošty nějakého reklamního agenta. Bylo tam pár účtů, které Lang
hodlal zaplatit, než dá jejím jménem sbohem Vise a AmEx.
Poštovní schránka obsahovala pohlednici oznamující výprodej
u Neiman’s, zpravodaj z okolí a obálku s vytištěným jménem
28
Loomis - zlom 2.10.1956 0:20 Stránka 28





„Ansley Galleries“. Lang ji zvědavě otevřel a vytáhl počítačem
tištěný dopis informující „Drahého zákazníka“, že galerie
nedokázala nikoho sehnat po telefonu, ale práce je dokončena.
Ansley Galleries bylo malé skladiště u Šesté a Sedmé ulice, pár
minut od místa, kde stál. Zřejmě nemělo smysl nutit Saru
vypravit se na další výlet.
Dospívající děvče za pultem mělo ježaté purpurové vlasy, ladící
rtěnku, na krku vytetovaného motýla a v levém obočí kroužek.
Při pohledu na ni bylo pro Langa snazší unést to, že nemá vlastní
děti. Podívala se na dopis, pak na něj. Přestala převalovat v puse
kus žvýkačky jen na tak dlouho, aby se zeptala: „Vy jste...?“
„Langford Reilly, bratr doktorky Holtové.“
Podívala se na dopis v jeho ruce a pak zpátky na něj. „Ježíši!
Četla jsem v novinách... promiňte. Doktorka Holtová byla milá
dáma. Prevíti.“
Už měl kondolencí dost na celý život, natož dneska. Přesto to
bylo od toho dítěte hezké. „Díky. Vážím si toho. Starám se o její
majetek. Proto jsem přišel vyzvednout...“
Ukázal na papír v ruce.
„Ach! Promiňte! Hned vám to donesu.“
Sledoval, jak jde mezi regály za přepážku podle zvuku
praskajících žvýkačkových bublin.
Když se vrátila, držela v ruce balíček zabalený v hnědém papíru.
„Doktorka Holtová si to poslala z Paříže, nechala to zarámovat
a ocenit kvůli pojištění.“ Odtrhla malou obálku přilepenou k
papíru. „Tohle je polaroidový snímek obrazu a ocenění. Měl byste si
jej dát někam do bezpečí. My si uděláme kopii.“ Položila obálku
i balíček na pult a podívala se na účtenku. „Bude to dva šedesát
sedm padesát pět, včetně daně.“
Lang jí podal kreditku a sledoval, jak ji protáhla terminálem.
Mezitím si strčil obálku do vnitřní kapsy kabátu. Co bude dělat
s nějakým náboženským obrazem? Prodat jej nepřipadalo v
úvahu; Janet si jej koupila během posledních hodin svého života.
Někde mu najde místo.
Podepsal účtenku z kreditky, strčil ji do kapsy a vzal si balíček
pod paži. Zastavil se ve dveřích, aby si oči zvykly po šeru v
obchodě na jasné sluneční světlo venku.
29
Loomis - zlom 2.10.1956 0:20 Stránka 29





Něco nebylo v pořádku, nebylo na svém místě.
Staré pocity, kdy si ze zvyku uvědomoval své okolí, byly natolik
jeho součástí, že už je nebral na vědomí, stejně jako jelen
instinktivně poslouchá zvuky prozrazující šelmu. Všiml si, že vrátný jeho
kondominia stojí nalevo místo pravé strany dveří, a zaznamenal
i rachotiny v bohatší čtvrti, kam patřily Mercedesy a BMW.
Trvalo mu vteřinu, než si uvědomil, že se zastavil a zírá na ulici
a to ostatní. Muž na druhé straně ulice, lidská troska zřejmě
vyspávající démony levného vína ve dveřích prázdné budovy v
sousedství zaházených sklem a papírem. Sedl si čelem k Langovi
a oči měl zdánlivě zavřené. Obnošená maskáčová bunda,
potrhané džíny a špinavé tenisky bez tkaniček byly pro takovou osobu
celkem typické. Ten muž mohl být jedním z tisíců potulujících se
městských bezdomovců. Ale kolik z nich bylo hladce oholených
a mělo tak krátké vlasy, že mu nevylézaly zpod pletené čepice?
I kdyby tohohle nedávno propustili z vězení, kde se dbalo na
hygienu, bylo nepravděpodobné, že by byl kolem poledne tady,
když v kostele na druhém konci ulice zrovna rozdávali polévku
a obložené chleby. Taky si šel lehnout dost rychle. Lang věděl
určitě, že ten chlap tu nebyl, když do galerie vešel, ale přesto si stihl
najít příhodné místo a usnout během dvou nebo tří minut.
Dokonce ani ten jed rozežírající jeho vnitřnosti, získaný za dolary
vyžebrané od střední třídy, by ho nesejmul tak rychle.
Samozřejmě, říkal si Lang, mohl by se mýlit. V Midtownu byla
žebráků spousta a třeba si zrovna tohoto nevšiml. Ale moc
pravděpodobné to nebylo.
Zvedl ruku, jako by si stínil oči, ale nechal si mezeru mezi
prsty. Pozoroval spáče cestou ke svému zaparkovanému Porsche.
Pletená čepice se pomalu otočila. Langa také sledovali.
Objel autem blok. Muž zmizel.
Lang si připomněl, že paranoia neznamená, že člověka
opravdu někdo sleduje.
30
Loomis - zlom 2.10.1956 0:20 Stránka 30





KAPITOLA TŘETÍ
1
Atlanta
Téhož odpoledne
Lang věděl, že jeho sekretářka Sara by ho upozornila, kdyby se
v jeho praxi objevilo něco naléhavého. Šel do kanceláře proto,
aby si zaměstnal hlavu a také na vše dohlédl. Kancelář byla v
jedné z vyšších atlantských budov v centru.
Pronesla spoustu uslzených kondolencí na ranním pohřbu
a Lang očekával, že se rozpláče znovu. Konec konců, Jeffa i Janet
znala dobře. Překvapilo ho, když jej přivítala: „Volali z psího
hotelu. Janet jim dala tohle číslo pro případ nouze. Ten pes Brumla
je tam už víc než dva týdny. Chcete, abych ho vyzvedla? Co je to
za jméno, Brumla? Proč ne Spot nebo Fido?“
„Jméno asi vybíral Jeff.“ Lang neměl ponětí, co bude dělat
s velkým ošklivým psem. Ale Brumla byl Jeffův přítel a Lang si
byl zatraceně jistý, že tohle zvíře do útulku poslat nehodlá.
Vlastně mít toho vořecha u sebe by mu mohlo připomínat, že se část
jeho rodiny vrátila. „Ne, díky. Vyzvednu ho cestou domů.“
Posadil se ke stolu plnému složek s lepítky.
Když skončil s předchozím povoláním, spolu s Dawn se
shodli, že právo je jako druhá kariéra zajímavé. Díky malé penzi
a Dawninu platu udělal školu. Nelákalo ho pracovat pro někoho
jiného. Po promoci si zařídil vlastní firmu a začal pracovat pro
klienty, které sehnal přes staré známé.
Začalo se o něm mluvit. Praxe prosperovala a umožnila Dawn
přestat pracovat a otevřít si butik, po kterém vždycky toužila.
Jelikož jeho práce nebyla tak nepředvídatelná jako ta předchozí,
byl doma skoro každou noc. A pokud nebyl, jeho žena věděla,
kde je a kdy se asi vrátí.
31
Loomis - zlom 2.10.1956 0:20 Stránka 31





Tak měli všechno, co se zpívá v písni Jimmyho Buffeta: velký
dům, peníze na všechno i lásku, která snad časem stále sílila, jako
když se přilévá oleje do ohně. Dokonce ani po pěti letech nebylo
neobvyklé, že když ho Dawn potkala ve dveřích oblečená
poskrovnu – nebo vůbec –, tak se milovali hned v obývacím pokoji,
protože byli příliš netrpěliví, než aby došli až do postele.
Toho večera, kdy Lang přivedl domů klienta, aniž by to ohlásil,
to bylo trochu rozpačité.
Jediným mráčkem na obzoru byla Dawnina neschopnost
otěhotnět. Po nekonečných testech plodnosti se dohodli na adopci,
jenže pár měsíců před ní Dawn začala ztrácet chuť k jídlu a hubla.
Ty ženské partie, které se odmítaly množit, se staly zhoubnými.
Za méně než rok se z jejích plných ňader staly splasklé pytlíky
a žebra s každým obtížným nádechem málem propichovala
bledou kůži. Tehdy si Lang poprvé uvědomil, že tentýž vesmír, který
mu dal tuhle milující vstřícnou bytost, ji může lhostejně sledovat,
jak se mění ze zdravé ženy v kostru bez vlasů ležící na
nemocniční posteli, jejíž dech páchne smrtí a jediným potěšením jsou pro
ni drogy, které na chvíli zaplaší bolest.
S postupující rakovinou on i Dawn mluvili o uzdravení –
o tom, co budou dělat a kam pak pojedou. Oba doufali, že ten
druhý v to věří. Lang, a myslel si, že Dawn taky, se modlili, aby ke
konci došlo rychle.
Lang trpěl tím, že věděl o její nevyhnutelné smrti. Dával si
iracionálně za vinu, že jí nemůže poskytnout útěchu. Měl víc času,
než by kdo chtěl mít, aby se připravil na její smrt.
Pokud si vzpomínal, nevěděl, co je horší – muka jisté smrti,
nebo náhlý odchod jeho sestry a synovce.
Pokud šlo o to druhé, alespoň mohl snít o pomstě, o tom, že se
popere s těmi, kdo měli jejich smrt na svědomí. To bylo
zadostiučinění, které u Dawn neměl.
Za ta léta po odchodu na odpočinek neměl moc důvodů
využívat své bývalé kontakty. Kolik bývalých kolegů přežilo, uvažoval,
když se probíral věcmi v zásuvce. Prsty nahmatal falešná záda
šuplíku a odsunul dřevěný panel stranou. Za ním byla malá
knížečka, kterou vytáhl a otevřel. Kdo zbyl? A co je důležitější, kdo
z těch zbylých mu dlužil nějakou laskavost?
32
Loomis - zlom 2.10.1956 0:20 Stránka 32





Vytočil číslo s místní volačkou 202, nechal dvakrát zazvonit
a zavěsil. Někde se na displeji počítače objeví Langovo telefonní
číslo. Za méně než vteřinu tomu číslu bude přiřazeno Langovo
jméno a místo, odkud volá. Tedy pokud to volané číslo stále patří
tomu, komu doufal.
Za méně než minutu na něj zabzučela Sara. „Na telefonu je
nějaký pan Berkley a tvrdí, že reaguje na tvůj telefon.“
Lang ho zvedl. „Milesi? Jak se máš, kámo?“
Odpověď trvala o zlomek vteřiny déle než u obyčejného hovoru.
Hovor byl přesměrován přes spoustu náhodných spojení
rozmístěných po celé zeměkouli a rozhodně se nedal vystopovat.
„Fajn, Langu. Co sakra děláš ty?“ Po všechna ta léta si Miles
Berkley zachovával jižanskou protahovanou intonaci jako vzácný
poklad.
„Moc dobře ne, Miku. Potřebuju trochu pomoct.“
Lang věděl, že se jeho slova porovnávají se starými záznamy
hlasu. Nebo se ověřují nějakou technologií, která se začala
používat po jeho odchodu.
Pauza.
„Cokoli, Langu...“
„Před třemi dny byl v Paříži požár a vypadalo to, že tam použili
termit.“
„O tom jsem slyšel.“
Miles pořád četl místní noviny. Cokoli nenormálního, cokoli,
co by mohlo být předzvěstí možné zajímavé aktivity, bylo
zaznamenáno. Zkoumáno a založeno. Miles viditelně dělal stále tutéž
práci.
Lang byl za to štěstí vděčný, a zeptal se: „Nechybí nic ve
vojenských skladech? Nemáš tušení, odkud ten sajrajt byl, kdo by
mohl mít podobné zbraně k dispozici?“
„Proč tě to zajímá?“ chtěl vědět Miles. „Myslíš, že by to mohl
být někdo z tvých klientů?“
„Byl to dům přítelkyně mé sestry. Ona a synovec byli uvnitř.“
Nastala pauza příliš dlouhá, než aby se dala svést na spojení.
„Zatraceně, to je mi líto, Langu. To jsem nevěděl. Chápu, proč to
chceš vědět, ale zatím nemáme tušení. Žádné vloupání do
vojenských skladů, žádné chybějící položky na seznamech, pokud vím.
33
Loomis - zlom 2.10.1956 0:20 Stránka 33





Samozřejmě kdokoli může odejít s půlkou ruské výzbroje, aniž
by si toho Rusové všimli. Tvoje sestra se zapletla do něčeho, do
čeho neměla?“
„Neměla nic než své dítě, lékařskou praxi a církev. Sotva něco
zločinného.“
„Tak to je pak ještě těžší uhodnout motiv. Poslyš, nepomýšlíš
na to, že opustíš výslužbu? Doufám, že ne. Ať je to, kdo je to,
nejspíš je to profík. Rozhodně je nedostaneš sám, i kdybys věděl,
kdo to je.“
„To by mě ani nenapadlo,“ lhal Lang. „Určitě chápeš, proč mě
to zajímá. Můžeš mi poslat informace, jestli něco zjistíš?“
„No, víš, že nemůžu, alespoň oficiálně ne. Voják pro vojáka,
uvidím, co se dá dělat.“
Lang zavěsil a několik minut zíral z okna. Právě začal a už byl
ve slepé uličce.
2
Atlanta
Později téhož dne
Park Place nebylo zrovna originální jméno; developer, který
postavil Langovo kondominium, jej převzal přímo z herního plánu
Monopolů. Nebyl tu žádný Boardwalk. Postavit panelák, který
vypadal jako komín ze šachovnic, taky nebyl nový nápad. Ale
vrátný v komické operní uniformě ano. V Atlantě byl první a
vypadal bohatě kdekoli na jih od Upper East Side v New Yorku.
Když Lang došel domů, nebyl vrátný Richard ani tak
příjemnou součástí, jako spíš překážkou. Prohlížel si Brumlu s týmž
výrazem, jaký by měl při sledování smetí naházeného v
mramorovém foyeru domu. Psův mávající ocas a prosebný pohled
hnědých očí tu nechuť nijak nezmírnily.
Brumla nevypadal jako psí mazlíček pro boháče, zdráhavě
připustil Lang. Ten pes mohl být skoro jakékoli rasy, měl huňatý
černý kožich a bílou masku. Jedno ucho mu stálo, druhé měl svěšené
jako uvadlou květinu. Napínal nové vodítko a očuchával zaoblenou
34
Loomis - zlom 2.10.1956 0:20 Stránka 34





intarzovanou skříňku, o které Lang už dlouho tušil, že by mohla
být vzácná. Kdyby pes neoznačkoval truhlíky venku, dělal by si
Lang ohledně abcházských koberečků velké starosti.
Došlo mu, že padesátka by mohla přeměnit despekt ve
vděčnost – a měl pravdu.
„Patřil mému synovci,“ vysvětlil Lang omluvně a předal
vrátnému složený účet. „Nevěděl jsem, co s ním mám dělat.“
Richard si zastrčil peníze do kapsy uhlazeně jako člověk, který je
zvyklý na štědrost obyvatel i mimo vánoční fond. Nepochybně
věděl o Janetině a Jeffově smrti. Stejně jako většina zdejších
zaměstnanců dobře věděl, co se děje v životech těch, pro které pracoval.
Spiklenecky mrkl. „Připadá mi, že váží míň než čtyři a půl
kila.“
Pravidla kondominia zakazovala mazlíčky vážící víc než čtyři
a půl kila, což byla váha, kterou Brumla pětkrát nebo šestkrát
hravě překročil.
„Ten dar má zajistit, že se váš odhad nezmění,“ mrkl Lang.
„S tím počítejte. Mohu vám pomoci se zavazadly?“
Richard ukázal na zabalený obraz, který Lang nesl pod paží
ruky, v níž nedržel vodítko.
Lang mu poděkoval, ale odmítl. Pospíchal k výtahům, než se
objeví některý soused s realističtějším odhadem.
Jakmile pes prozkoumal každý centimetr kondominia a ověřil
si, že on a Lang jsou tam jedinými živými bytostmi, lehl si v rohu
a zahleděl se do prostoru s psím výrazem, který má mnoho
výkladů. Lang odhadoval, že mu chybí Jeff.
Dobré žrádlo by ho rozveselilo. Ale čím ho nakrmit? Lang se
zapomněl zastavit v obchodě pro psí krmení, i kdyby věděl, co
má Brumla rád. Provinile odnesl půl kila hamburgrů z mrazáku
do mikrovlnky. Nabídnuté jídlo Brumla jen zdvořile očichal. To
psisko opravdu postrádalo svého mladého pána.
„Jestli nechceš žrát, tak mně to nevadí,“ řekl Lang a okamžitě
se cítil trochu hloupě, že zapřádá hovor se psem.
Brumlovou jedinou odpovědí bylo protočení hnědých očí
směrem k němu. Lang si sedl na pohovku a uvažoval, co má dělat se
psem, který nežere, a s obrazem, který nechce.
Brumla začal chrápat. Bezva. Není nad psího společníka.
35
Loomis - zlom 2.10.1956 0:20 Stránka 35





Lang se rozhlédl po známém prostoru. D veře z vnější haly
vedly přímo do obýváku. Na protější straně pokoje bylo za sklem
centrum Atlanty. Napravo byla kuchyně a jídelna. Nalevo vedly
dveře do jediné ložnice. Většinu prostoru u jediné možné stěny
zabíraly regály zaplněné různorodou sbírkou knih, které
potřebovaly víc prostoru, než malý byt poskytoval. Už si mohl
kupovat jen brožované knihy, protože nedokázal snést vyhazování
těch vázaných, aby udělal místo pro nové.
Trochu zbylého místa na stěně přidělil krajinkám poměrně
neznámých impresi


       

internetové knihkupectví ABZ - online prodej knih


Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2017 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist