načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Principy zdravotního pojištění – Jiří Němec

Principy zdravotního pojištění

Elektronická kniha: Principy zdravotního pojištění
Autor: Jiří Němec

Příručka přibližuje základní principy zdravotního pojištění a různé způsoby úhrady zdravotní péče. ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  361
+
-
12
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, PDF
Zabezpečení proti tisku a kopírování: ano
Médium: e-book
Rok vydání: 2008
Počet stran: 240
Rozměr: 21 cm
Úprava: ilustrace
Vydání: 1. vyd.
Skupina třídění: Sociální pojištění. Zdravotní pojištění. Důchody
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: Praha, Grada, 2008
ISBN: 978-80-247-2628-1
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Příručka přibližuje základní principy zdravotního pojištění a různé způsoby úhrady zdravotní péče.

Popis nakladatele

Kniha předního českého odborníka na zdravotní pojištění seznamuje čtenáře s principy zdravotního pojištění, zejména konstrukcí produktů zdravotního pojištění, se způsoby stanovení výše pojistného, se zajištěním, tvorbou rezerv a otázkami spoluúčasti ve zdravotním pojištění. Zdravotní pojištění je ve všech vyspělejších státech dominantním plátcem zdravotní péče a proto se část knihy věnuje různým způsobům úhrady zdravotní péče, výpočtu úhradových tarifů a klasifikačním systémům, které se pro úhradu zdravotní péče používají. Popsané principy jsou ilustrovány na příkladech systémů zdravotního pojištění z různých zemí celého světa.Kniha je první na českém trhu, která poskytuje ucelený odborný pohled na zdravotní pojištění. Je určena pro všechny, kteří chtějí proniknout pod povrch věčných diskuzí o financování zdravotnictví. Jistě se stane důležitým zdrojem informací zejména pro pracovníky pojišťoven, státní a veřejné správy a pracovníky zdravotnických zařízení.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Jiří Němec - další tituly autora:
Klasifikační systém DRG Klasifikační systém DRG
 (e-book)
Trianonská smlouva -- Devadesát let poté Trianonská smlouva
 (e-book)
Klasifikační systém DRG Klasifikační systém DRG
Eduard Winter 1896-1982 -- Zpráva o originalitě a přizpůsobení se sudetoněmeckého historika Eduard Winter 1896-1982
Zápisníky I -- 1960 - 1964 Zápisníky I
Pod ochranou Kleió Pod ochranou Kleió
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Autor

RNDr. Ing. Jiří Němec, CSc. se na začátku devadesátých let podílel na

přípravě veřejného zdravotního pojištění v České republice. V letech

1992–1998 byl prvním ředitelem Všeobecné zdravotní pojišťovny České

republiky. Poté působil několik let v oblasti vývoje informačních systémů

pro komerční pojištění a od roku 2004 působí jako nezávislý konzultant

pro zdravotní pojištění a financování zdravotní péče v mezinárodních pro

jektech Evropské unie a Světové banky v zahraničí, zejména ve východní

Evropě. Externě spolupracuje s Institutem postgraduálního vzdělávání ve

zdravotnictví.


RNDr. Ing. Jiří Němec, CSc.

PRINCIPY ZDRAVOTNÍHO POJIŠTĚNÍ

© Grada Publishing, a. s., 2008

Cover Photo©fotobanka Allphoto images, 2008

Vydala Grada Publishing, a. s.,

U Průhonu 22, Praha 7

jako svou 3322. publikaci

Odpovědná redaktorka Mgr. Martina Bidlová

Sazba a zlom Martin Hanslian

Počet stran 240

První vydání, Praha 2008

Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a. s.,

Husova ulice 1881, Havlíčkův Brod

Vydání publikace významně podpořila Všeobecná zdravotní pojišťovna

Názvy produktů, firem apod. použité v knize mohou být ochrannými známkami nebo registrovanými

ochrannými známkami příslušných vlastníků, což není zvláštním způsobem vyznačeno.

Postupy a příklady v této knize, rovněž tak informace o lécích, jejich formách,dávkování a aplikaci jsou

sestaveny s nejlepším vědomím autorů. Z jejich praktického uplatnění ale nevyplývají pro autory ani

pro nakladatelství žádné právní důsledky.

Všechna práva vyhrazena.Tato kniha ani její část nesmějí být žádným způsobem reprodukovány, uklá

dány či rozšiřovány bez písemného souhlasu nakladatelství.

ISBN 978-80-247-2628-1

ISBN 978-80-247-6378-1

© Grada Publishing, a.s. 2011

(tištěná verze)

(elektronická verze ve formátu PDF)


Obsah 5

Obsah Předmluva 8 Seznam zkratek 10 Úvod 11 1 Historický vývoj zdravotního pojištění 14 2 Systémy zdravotního pojištění a jejich charakteristika 17

2.1 Modely statutárního zdravotního pojištění 19

2.2 Typy privátního zdravotního pojištění 21

3 Pojistné produkty ve zdravotním pojištění 29

3.1 Pojistné produkty ve statutárním zdravotním pojištění 30

3.2 Pojistné produkty v privátním zdravotním pojištění 32

3.3 Ekonomické hodnocení zdravotní péče 34

3.3.1 Analýza nákladů zdravotní péče 36

3.3.2 Hodnocení výstupů zdravotní péče 38

3.3.3 Institucionální zabezpečení ekonomického

hodnocení zdravotní péče 41

4 Pojistné ve zdravotním pojištění 42

4.1 Stanovení pojistných sazeb v privátním

zdravotním pojištění 44

4.1.1 Stanovení sazeb komunitního pojistného 45

4.1.2 Stanovení pojistného podle rizikových tříd 48

4.1.3 Stanovení pojistného při spoluúčasti pojištěnců 55

4.1.4 Stanovení pojistného

pro skupinová zdravotní pojištění 61

4.1.5 Stanovení pojistného

pro dlouhodobá zdravotní pojištění 65

4.1.6 Bezpečnostní přirážka 69

4.1.7 Stanovení hrubého pojistného 71

4.1.8 Bonusy ve zdravotním pojištění 73

4.2 Stanovení pojistných sazeb

ve statutárním zdravotním pojištění 77

6 Principy zdravotního pojištění

5 Klasifikační systémy ve zdravotním pojištění 81

5 1 Typologie klasifikačních systémů 82

5 2 Příklady klasifikačních systémů 83

5 2 1 Klasifikační systém PIPDCG 83

5 2 2 Klasifikační systém DRG 87

5 2 3 Příklady dalších klasifikačních systémů 89

5 3 Hodnocení klasifikačních systémů 91

5 4 Kultivace klasifikačních systémů 93

6 Pojistné plnění ve zdravotním pojištění 94

6 1 Mechanismy úhrady zdravotní péče 96

6 1 1 Platba za jednotlivý výkon 98

6 1 2 Platba za komplex výkonů 101

6 1 3 Kapitační platby 103

6 1 4 Rozpočet 107

6 1 5 Mzda 109

6 2 Metody výpočtů tarifů pro úhrady zdravotní péče 109

6 2 1 Metoda výpočtu tarifů pro platbu

za jednotlivý výkon 112

6 2 2 Metoda výpočtu tarifů pro platbu

za případ podle DRG 116

6 2 3 Metoda výpočtu tarifů pro kapitační platbu 120

6 3 Úhrada léků 125

6 4 Metody omezování nákladů 128

6.4.1 Metody omezování nákladů v privátním

zdravotním pojištění 128

6.4.2 Metody omezování nákladů

ve statutárním zdravotním pojištění 132

6 5 Spoluúčast pacientů 133

6 5 1 Formy spoluúčasti 135

6 5 2 Dopad spoluúčasti 137

6 5 3 Úloha trhu ve zdravotnictví 139

6 5 4 Spoluúčast v evropských zemích 143

6 6 Kontrola oprávněnosti pojistného plnění 147

6 7 Nákupní model zdravotní péče 147

Obsah 7

7 Správa a provozování zdravotního pojištění 151

7.1 Typy zdravotních pojišťoven 151

7.2 Přerozdělování mezi zdravotními pojišťovnami 152

7.3 Informační systémy zdravotních pojišťoven 157

7.3.1 Komunikační a provozní systémy

zdravotních pojišťoven 158

7.3.2 Sběr dat ve zdravotním pojištění 162

7.3.3 Manažerské informační systémy

zdravotních pojišťoven 163

8 Tvorba rezerv ve zdravotním pojištění 167

8 1 Tvorba rezerv v privátním zdravotním pojištění 167

8 2 Tvorba rezerv ve statutárním zdravotním pojištění 174

9 Zajištění ve zdravotním pojištění 175

9 1 Zajištění v privátním zdravotním pojištění 176

9 1 1 Proporcionální zajištění 177

9 1 2 Neproporcionální zajištění 181 9 2 Zajištění ve statutárním zdravotním pojištění 183

10 Zdravotní pojištění v České republice a v zahraničí 186

10.1 Zdravotní pojištění v České republice 190

10.1.1 Statutární zdravotní pojištění v České republice 190

10.1.2 Privátní zdravotní pojištění v České republice 195 10.2 Zdravotní pojištění v zemích západní Evropy 196 10.3 Zdravotní pojištění ve střední a východníEvropě 206 10.4 Zdravotní pojištění ve Spojených státech 209 10.5 Zdravotní pojištění v ostatních státech světa 210 10.6 Porovnávání systémů zdravotního pojištění 215

Závěr 221

Rejstřík 225


8 Principy zdravotního pojištění Předmluva Nabídku napsat předmluvu ke knize RNDr. Ing. Jiřího Němce, CSc. „Principy zdravotního pojištění“ jsem přijal s velkou radostí, ale i s očekáváním, jaká tato kniha bude.

Znám autora Jiřího Němce pracovně i osobně velmi dobře z 90. let minulého století, kdy on stál v čele Všeobecné zdravotní pojišťovny a já jsem měl tu čest být prezidentem České lékařské komory. Měl jsem možnost být účastníkem a v určité podobě i spolutvůrcem vznikajícího pojišťovnického systému u nás a měl jsem také téměř denní kontakt s vedením VZP a osobně s jejím generálním ředitelem.

Postavení prezidenta České lékařské komory je do jisté míry postavení opoziční proti řediteli pojišťovny, protože prezident komory představuje poskytovatele zdravotních služeb a ředitel pojišťovny jejich plátce. V začátcích našich jednání byla celá řada věcných i odborných střetů, vycházejících z našich rozdílných pozic. Musím však konstatovat, že mne Jiří Němec při všech jednáních imponoval až encyklopedickým rozsahem svých vědomostí v oblasti pojišťovnictví, pojišťovnické matematiky a analýze pojistných systémů a že jsem záhy pochopil, že jeho stanoviska a hájení zájmů pojišťovny nevycházejí z jednoduchého principu platit co nejméně za co nejvíce poskytnuté péče, ale z hluboké analýzy problémů vznikajícího pojišťovnického systému u nás.

Jeho vědomosti a orientace v této problematice přinutily i mne seznámit se s principy a podstatou užívaných systémů pojišťování zdravotní péče a tato edukace představitele poskytovatelů péče pak vedla k tomu, že se naše stanoviska velmi významně sblížila a myslím si, že nám to umožnilo postavit pojišťování léčebné péče na pevné základy, odvrátit proklamované zhroucení systému, ale dokonce i umožnit zajistit privátním lékařům dostatečné příjmy k realizaci jejich praxí a udržet provoz nemocničních zařízení.

Musím zde zmínit ještě jednu věc, která je v dnešní době až neuvěřitelná. Jednali jsme mnohdy třeba i bouřlivě dlouho do noci, když jsme se však na konci jednání na něčem dohodli, aniž by byla napsána jakákoliv smlouva, tato dohoda byla vždy do písmene dodržena.

Předmluva 9

Jsem přesvědčen o tom, že osoba Jiřího Němce v čele největší české zdravotní pojišťovny byla tou nejlepší volbou, kterou Parlament při jeho jmenování udělal, a já osobně jen lituji, že již v této oblasti nepůsobí.

Tato kniha je jenom dokladem toho, co jsem napsal na začátku. Autor vychází od historického vzniku pojišťovnického systému přes definici současných systémů zdravotního pojištění a pojistných produktů až k analýze jejich funkce. Srovnává jednotlivé pojistné systémy mezi sebou i v jejich časově historickém vývoji, nejen v Evropě a Americe, ale i v Asii, Africe, Austrálii a Novém Zélandu, prostě vše to, co bylo a je ve světě používáno ve zdravotním pojištění, v této knize najdete. Navíc je přidávána analýza pojišťovnického systému České republiky ve srovnání s ostatním světem a vše je demonstrováno celou řadou konkrétních a někdy i úsměvných příkladů.

Problematika analýzy spoluúčasti ve zdravotním pojišťovnickém systému je souhrnná faktografie, kterou bych doporučoval k přečtení každému současnému politikovi, který cítí potřebu se k těmto otázkám vyjadřovat. Analýza systémů zdravotního pojištění v České republice a v ostatních zemích je v závěru knihy kapitolou, jejíž detailní znalost by měla být základní výbavou každého, kdo se chce otázkami zdravotního pojištění u nás zabývat.

Prezentovaná kniha je základní pomůckou pro lékaře zabývající se organizací zdravotnictví, pro ekonomy a pojistné matematiky a, jak jsem již uvedl, měla by být povinnou příručkou v knihovnách politiků, o zdravotnictví rozhodujících.

A ještě jednu věc bych chtěl na závěr vyzdvihnout – analýzu Jiřího Němce, proč ve zdravotnictví a ve zdravotnickém pojištění neexistuje zákon trhu, zákon nabídky a poptávky. Mýtus o vše regulující ruce trhu stále zůstává v naší politice hlavním ideologickým argumentem, aniž by si kdokoliv uvědomoval jeho limitace v této oblasti.

Přeji této knize, aby si našla cestu ke všem, kteří budou o dalším vývoji zdravotního pojištění v České republice rozhodovat.

Doc. MUDr. Bohuslav Svoboda, CSc.

děkan 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy

Praha, duben 2008


10 Principy zdravotního pojištění

Seznam zkratek

ACG Adjusted Clinical Groups

ADG Ambulatory Diagnostic Groups

AP DRG All Patient DRG

APG Ambulatory Patients Groups

ATC Anatomical Therapeutic Chemical

CC Complications and Comorbidities

DBC Diagnosis and Treatment Combination

DCG Diagnostic Cost Group

DALY Disability Adjusted Life Year

DRG Diagnostic Related Groups

InEK Institut für das Entgeltsystem im Krankenhaus

IR DRG International Refined DRG

HL7 Health Level 7

HMO Health Maintenance Organization

HDP hrubý domácí produkt

HYE Healthy Year Eqivalent

IBNR Incurred But Not Reported

LKF Leistungsorientiertes Krankenhausanstalten

Finanzierungssystem

LOS Length Of Stay

MDC Major Diagnostic Categories

OLAP OnLine Analytical Processing

ORL otorinolaryngologie

PCG Pharmacy Cost Groups

PIPDCG Principal Inpatient Diagnostic Cost Groups

PM Predictive Model

PPP Purchasing Power Parity

QALY Quality Adjusted Life Year

RACs Risk Adjusted Categories

RBNS Reported But Not Settled

RUG Resource Utilization Groups

XML eXtensible Markup Language

WHO World Health Organization


Úvod 11

Úvod Zdraví jednotlivce určuje nejen celá řada známých faktorů – od vrozených dispozic přes vliv životního prostředí až po výživu – ale také dostupnost zdravotní péče. Onemocnění nebo úrazy jsou většinou nepředvídatelné, stejně jako průběh jejich léčení a s tím spojených výdajů, což však může pro jednotlivce představovat značnou a mnohdy nepřekonatelnou finanční zátěž. Proto pojištění výdajů za zdravotní péči je pro většinu lidí jedním z nejdůležitějších pojištění, ať již je provozuje stát, veřejné instituce nebo komerční pojišťovny.

Kniha se věnuje jak tzv. statutárním systémům zdravotního pojištění, provozovaným na základě zákona a povinným pro všechny občany nebo pro vybrané skupiny populace v určité zemi, tak systémům dobrovolného privátního pojištění. Řada přístupů je společná pro statutární i pro privátní zdravotní pojištění, v mnohém se však oba typy zdravotního pojištění, jak ostatně ukazuje i tato kniha, odlišují. V žádném případě však nelze tvrdit, že právě jeden typ pojištění je to pravé. Oba typy zdravotního pojištění mají v moderní společnosti svoje místo, vzájemně se ovlivňují a přebírají navzájem osvědčené postupy. Statutární zdravotní pojištění je naprosto dominantním plátcem zdravotní péče ve všech evropských zemích a ve většině vyspělých neevropských zemí. Pokud pro některé skupiny obyvatelstva je základem pojistného krytí privátní zdravotní pojištění, pak je obvykle tak silně státem regulováno, že se příliš od statutárního zdravotního pojištění neliší. Příklady takového vývoje z nedávné doby můžeme vidět například ve Švýcarsku, Německu nebo Holandsku. I v baště privátního zdravotního pojištění – ve Spojených státech – se o podobné transformaci privátního zdravotního pojištění diskutuje v odborných i politických kruzích.

Na druhé straně se i statutární systémy zdravotního pojištění mění a jedním z hlavních témat v posledních letech je možnost využití určitých forem konkurence, známých spíše z oblasti privátního zdravotního pojištění, pro zefektivnění jejich fungování. Nevýraznějším rozdílem mezi statutárním a privátním zdravotním pojištěním je tedy spíše jen míra dobrovolnosti jednotlivce si takové pojištění sjednat. Méně zřetelnou, nicméně velmi Principy zdravotního pojištění významnou je rozdílnost vyjednávací pozice statutárního a privátního zdravotního pojištění vůči poskytovatelům zdravotní péče. Statutární zdravotní pojištění obecně, ať už z hlediska své finanční síly, svého zákonného zakotvení nebo své sociální úlohy, ve srovnání s privátním zdravotním pojištěním významněji zasahuje do cenotvorby poskytovatelů zdravotní péče a mnohdy i do samotného léčebného procesu.

Kniha je určena pro všechny, kteří se chtějí dozvědět více o zdravotním pojištění, především však pro odborné pracovníky pojišťoven, státní a veřejné správy a pro pracovníky zdravotnických zařízení. Je rozdělena do deseti kapitol, které čtenáře seznamují postupně se nejdůležitějšími aspekty zdravotního pojištění.

V první kapitole se seznámíme s historickým vývojem zdravotního pojištění a s podněty, které nejvíce přispěly k jeho rozvoji.

Druhá kapitola se zabývá typologií zdravotního pojištění, uvádí základní modely statutárních systémů zdravotního pojištění a seznamuje čtenáře s charakteristikou jednotlivých typů privátního zdravotního pojištění.

V třetí kapitole se zaměříme na produkty zdravotního pojištění jak ve statutárním, tak privátním zdravotním pojištění. Řekneme si, co všechno zahrnují a podle jakých principů jsou konstruovány. Budeme se také zabývat otázkou hodnocení efektivnosti zdravotní péče, které zejména v oblasti statutárního zdravotního pojištění bude stále více nabývat na důležitosti.

Čtvrtá kapitola je věnována přístupům ke stanovení pojistného ve zdravotním pojištění. Na příkladech si ukážeme výpočetní postupy stanovení pojistného pro jeho různé typy, od komunitního pojistného, pojistného podle rizikových tříd až po pojistné pro dlouhodobá zdravotní pojištění. Ukážeme si, jak se v pojistném promítají správní náklady zdravotních pojišťoven a jak je třeba ve výši pojistného zohlednit náhodné výkyvy ve výdajích na zdravotní péči. Ukážeme si rovněž, jakým způsobem se určují pojistné sazby ve statutárních systémech zdravotního pojištění.

Pátá kapitola představuje určitý teoretický úvod pro kapitoly následující. Věnuje se nejčastěji používaným klasifikačním systémům ve zdravotním pojištění, které používají zdravotní pojišťovny pro úhradu zdravotní péče nebo pro přerozdělování finančních prostředků mezi zdravotními pojišťovnami působícími zejména ve statutárních systémech zdravotního pojištění.

Úvod 13

Šestá kapitola se věnuje výdajové stránce zdravotního pojištění. Uvádí základní mechanismy pro úhradu zdravotní péče a na příkladech seznamuje čtenáře s výpočtem základních parametrů úhradových mechanismů. K výdajové části zdravotního pojištění patří i otázky spoluúčasti pacientů na úhradě zdravotní péče, metody omezování výdajů na zdravotní péči a kontrola těchto výdajů ze strany zdravotních pojišťoven. I těmito otázkami se zabývá šestá kapitola.

V sedmé kapitole se zaměříme na zdravotní pojišťovny jako nositele statutárního nebo privátního zdravotního pojištění. Kromě jejich typologie se budeme zabývat otázkami přerozdělování finančních prostředků mezi zdravotními pojišťovnami a otázkami souvisejícími s jejich informačními systémy.

Osmá a devátá kapitola nahlíží hlouběji do ekonomiky zdravotního pojištění. V osmé kapitole si řekneme, jakým způsobem se vytváří rezervy ve zdravotním pojištění a na příkladech si ukážeme, jak se vypočte jejich výše. V deváté kapitole se budeme zabývat zajištěním ve zdravotním pojištění.

Poslední kapitola stručně popisuje systémy zdravotního pojištění jak v České republice, tak v zahraničí a uvádí i některé přístupy k jejich porovnávání.

Doufám, že kniha poskytne čtenáři dostatek informací o oboru zdravotního pojištění a pomůže mu orientovat se v nepřetržitě probíhající diskuzích o reformách financování a poskytování zdravotní péče, které zdaleka neprobíhají jen v České republice. Autor bude velmi vděčen za jakékoliv připomínky, postřehy nebo komentáře, které prosím zašlete na adresu jirneme@volny.cz

Jiří Němec, duben 2008


14 Principy zdravotního pojištění 1 Historický vývoj zdravotního

pojištění

Prvopočátky dnešního sociálního zdravotního pojištění lze vystopovat již v cechovních zajišťovacích spolcích ve středověku. Rozmach průmyslové výroby a s ním spojený nárůst sociálně slabé dělnické třídy v 19. století vedl ke zřizování různých příspěvkových fondů, jak zaměstnavateli, tak komunitami, které doplňovaly činnost charitativních organizací při pomoci chudým. Zpočátku bylo nejvyšší prioritou pojištění proti ztrátě příjmu, tj. nemocenské pojištění, ale postupně s rozvojem medicíny se k nemocenskému pojištění přidávalo pojištění zdravotní pro krytí výdajů na zdravotní péči.

První povinné zdravotní pojištění bylo zavedeno v roce 1849 v Prusku pro horníky. Povinnost platit toto pojištění se vztahovala na zaměstnance i zaměstnavatele. Od této doby začala v Německu vznikat celá řada podnikových i místních nemocenských pojišťoven. V roce 1881 německý císař Vilém II. vydal dokument k zavedení sociálního pojištění, který byl podnětem pro zákon o povinném zdravotním pojištění pro zaměstnané dělníky, schválený německým parlamentem v roce 1883. Tento zákon byl do jisté míry výsledkem kompromisu s původním návrhem kancléře Bismarcka, který navrhoval zřízení systému národní zdravotní služby. Vzhledem k tomu, že tento návrh byl liberálními členy parlamentu a provinčními vládami odmítnut, přišel Bismarck nakonec s návrhem, který byl založen na existujících zaměstnaneckých fondech, vznikajících místních pojišťovnách a svobodných vzájemných pojišťovnách. Příspěvky na pojištění platil ze dvou třetin zaměstnavatel a z jedné třetiny zaměstnanec. Zahrnutí rodinných příslušníků do pojištění zaměstnance nebylo povinné, ale v závislosti na stanovení sazeb pojistného bylo u řady zdravotních pojišťoven možné. Pojištěný zaměstnanec měl nárok na bezplatné ošetření u lékaře, na léky a od třetího dne nemoci i na nemocenské dávky.

Již v roce 1886 byl podobný zákon přijat i v tehdejším Rakousku-Uhersku, a to dokonce ještě s širší působností než v Německu. Zákon se postupně vztahoval na všechny zaměstnané osoby a později i částečně na živnost

Historický vývoj zdravotního pojištění 15

níky. Ještě v roce 1887 byl v Rakousku-Uhersku přijat zákon o úrazovém pojištění. Podobná legislativa na přelomu 19. a 20. století vznikala v celé řadě dalších evropských zemí, například v Dánsku v roce 1892, ve Velké Británii bylo statutární zdravotní pojištění uzákoněno v roce 1911, ale třeba ve Francii až v roce 1928. Kritéria povinného zdravotního pojištění byla dvojí, buď podle zaměstnání, jako například v Německu, nebo podle výše příjmu – jako ve Velké Británii. V řadě zemí však zdravotní pojištění dlouho uzákoněno nebylo a pojistná ochrana byla naprosto dobrovolná, jako tomu bylo například v Holandsku. Odhaduje se však, že dvě třetiny Holanďanů byly na konci 19. století dobrovolně zdravotně pojištěny v celé řadě menších fondů.

Konec 19. století byl i dobou vstupu komerčních pojišťoven do oblasti zdravotního pojištění. Stalo se tak v souvislosti s legislativou, která byla v té době přijata v řadě evropských zemích i ve Spojených státech a která stanovovala, že pracovní úraz je rizikem zaměstnavatele. Komerční pojišťovny začaly zaměstnavatelům nabízet produkty pojišťující toto riziko. Vedle výplaty invalidních dávek nebo odškodnění pozůstalým se pojištění vztahovalo i na léčebné výlohy.

Další vývoj pokračuje od poloviny 20. století, kdy řada západoevropských zemí nahrazuje systém statutárního pojištění, zajišťovaný samosprávnými fondy, národní zdravotní službou. Stalo se tak zejména ve Velké Británii (v roce 1948), Dánsku (1968), Itálii (1978), Portugalsku (1979), Řecku (jen částečně v 1983) a Španělsku (1985). Cílem této transformace bylo rozšíření pojistné ochrany na celou populaci a větší rovnost přístupu ke zdravotní péči. Ne vždy se však těchto cílů dosáhlo. V jiných zemích zůstal systém statutárního zdravotního pojištění, založený na samosprávných pojišťovnách, zachován a jeho působnost se rozšířila na celou populaci, například v Belgii (1963) a ve Francii (1945). Současně došlo ke konsolidaci nositelů takového statutárního zdravotního pojištění, jako například v již zmíněné Francii vznikla jediná Securité Sociale pro poskytování statutárního pojištění a dosud aktivní samosprávné vzájemné fondy se přesunuly do oblasti zdravotního připojištění.

Vůbec první zemí s tržní ekonomikou, která rozšířila pojistnou ochranu na celou populaci, byl Nový Zéland v roce 1939. V Asii byl systém sociálního zdravotního pojištění zaveden nejprve v Japonsku v roce 1922

+


16 Principy zdravotního pojištění

a vztahoval se zpočátku pouze na zaměstnané osoby. V zemích Jižní Ame

riky byla průkopníkem Chile v roce 1924, původně však tento systém za

hrnoval jen asi 15 % obyvatelstva.

V zemích bývalého socialistického bloku byl většinou systém samospráv

ných zdravotních pojišťoven nahrazen tzv. Semaškovým modelem napro

sto zestátněného poskytování zdravotní péče a taktéž státem zajištěného

pojistného krytí.

Velmi zajímavá je role lékařských organizací v historii celého vývoje

zdravotního pojištění. Působily zde dvě protichůdné tendence. Lékaři na

jedné straně rozšiřování statutární pojistné ochrany vítali kvůli rozšíření

okruhu pacientů, na druhé straně velmi nelibě nesli vměšování jakéhokoliv

nelékařského prostředníka do svého vztahu s pacienty. Výsledkem toho

bylo zablokování vývoje směřujícího k systému statutárního zdravotního

pojištění v některých zemích, jako například ve Spojených státech, kde

první formy statutárního pojistného krytí v programech Medicare a Me

dicaid vznikly až v šedesátých letech 20. století. Výsledkem kompromisu

s lékařskými organizacemi je i podoba Národní zdravotní služby ve Velké

Británii nebo vznik samosprávného Sdružení pokladenských lékařů (Kas

senärztliche Vereinigung) v Německu jako prostředníka mezi samostatně

praktikujícím lékařem a zdravotní pojišťovnou.


Systémy zdravotního pojištění a jejich charakteristika 17

2 Systémy zdravotního pojištění

a jejich charakteristika

Zdroje úhrady zdravotní péče jsou různé. Mohou to být přímé platby pacientů, mohou to být charitativní zdroje nebo prostředky z účelového zdravotního spoření. Ve většině vyspělejších států však převažují zdroje založené na sdílení rizika – ať už z pojistných, vládních či jiných veřejných fondů.

Sdílení rizika je základním principem pojištění. Na základě relativně malé a předem určené platby umožňuje se vyhnout relativně velkým výdajům spojeným s nepředvídatelnou událostí. Pojišťují se jen tzv. čistá rizika. Takové riziko je náhodné, neúmyslné a neplyne z něj žádný finanční risk. Tím se čisté riziko odlišuje od spekulativního rizika, jako například nakupování akcií.

Lidé mohou používat různé přístupy řízení rizika spojeného s potřebou zdravotní péče. Mohou se vyhýbat rizikovým situacím, například neprovozovat sporty s vyšší pravděpodobností úrazu, mohou snížit riziko vhodnou prevencí, například zdravým životním stylem, mohou se smířit s tím, že ponesou plné finanční důsledky rizika. Mohou však i svoje riziko přenést na jiný subjekt a pořídit si zdravotní pojištění nebo se mohou spolehnout na stát, což je taktéž určitá forma zdravotního pojištění. Zdravotní pojištění jim umožňuje vyhnout se přímým výdajům na zdravotní péči. Do zdravotního pojištění nezahrnujeme další rizika spojená s potřebou zdravotní péče, například ztrátu výdělku při pracovní neschopnosti. Takové riziko je předmětem nemocenského pojištění, i když často oba druhy pojištění nabízí jeden nositel – nemocenská či zdravotní pojišťovna.

Rozlišujeme dva základní typy zdravotního pojištění podle míry dobrovolnosti účasti: statutární a privátní.

Statutární zdravotní pojištění je na základě zákona povinné pro všechny občany v dané zemi nebo je povinné alespoň pro určité skupiny obyvatelstva. Skupiny obyvatelstva povinně se účastnící statutárního zdravotního pojištění mohou být vymezeny svým zaměstnaneckým statutem (například statutární zdravotní pojištění může být povinné jen pro zaměstPrincipy zdravotního pojištění nance), výší svého příjmu nebo věkem – jako v americkém federálním programu Medicare pro osoby starší 65 let. Za statutární zdravotní pojištění budeme považovat i národní zdravotní služby provozované státem a poskytující zdravotní služby univerzálně všem občanům.

Privátní zdravotní pojištění je naopak dobrovolné. Jeho účastníkem se stává osoba z vlastního rozhodnutí. Může jít o osoby nespadající pod statutární zdravotní pojištění nebo osoby, které sice jsou účastníky ve statutárním systému zdravotního pojištění, ale z různých důvodů chtějí zvýšit svoji pojistnou ochranu některou z forem tzv. komplementárního zdravotního pojištění.

Je třeba zdůraznit, že rozdělení zdravotního pojištění na statutární a privátní nezávisí ani na způsobu stanovení pojistného, ani na statutu organizací, které zdravotní pojištění provozují, ale jen na tom, zda účast v něm je povinná nebo dobrovolná. Statutární zdravotní pojištění mohou provozovat jak veřejné, tak privátní subjekty a stejně je tomu tak i v oblasti privátního zdravotního pojištění. V některých zemích, například ve Švýcarsku, Holandsku a Německu, proběhly v posledních letech reformy, které v podstatě dřívější privátní zdravotní pojištění transformují na určitou formu statutárního zdravotního pojištění s povinnou účastí a se silnou regulací nabízených pojistných produktů, včetně omezení možnosti stanovovat pojistné na základě individuálního rizika pojištěnce. Na druhé straně do statutárních systémů zdravotního pojištění proniká celá řada instrumentů, dříve používaných výlučně v privátním zdravotním pojištění.

Existuje ještě třetí kategorie zdravotního pojištění a tím je dobrovolná účast osob ve statutárním pojištění. Jde o osoby vyjmuté ze statutárního zdravotního pojištění, které se však pro něj rozhodly především z důvodu finanční výhodnosti. Například v Německu mohou osoby, které dosáhly určité příjmové hranice, vystoupit z tzv. zákonného zdravotního pojištění (Gesetzversicherung) a mohou se pojistit privátně, nebo mohou v systému zákonného pojištění zůstat, což tak i dvě třetiny oprávněných osob činí.

Dalším kritériem pro klasifikaci zdravotního pojištění je to, zda riziko potřeby zdravotní péče se hodnotí podle individuálních atributů pojištěnce nebo na základě příslušnosti pojištěnce k určité skupině, například zaměstnanců jednoho zaměstnavatele, jednoho zaměstnavatelského svazu, členům jedné odborové centrály nebo jedné skupině státních zaměstnan

Systémy zdravotního pojištění a jejich charakteristika 19

ců. Pokud se riziko hodnotí na základě individuálních atributů pojištěnce, mluvíme o individuálním zdravotním pojištění. Pokud naopak riziko hodnotíme pro jasně vymezenou skupinu pojištěnců, mluvíme o skupinovém zdravotním pojištění. Přitom i v rámci skupinového pojištění se mohou pojištěnci pojišťovat jednotlivě a dobrovolně na základě podmínek skupinového pojistného kontraktu uzavřeného mezi zdravotní pojišťovnou a například zaměstnavatelem.

Při individuálním pojištění se zdravotní pojišťovny snaží dosáhnout akceptovatelného rizika stanovením pojistného odpovídajícího riziku každého individuálního pojištěnce, popřípadě eliminací osob s velmi vysokým rizikem potřeby zdravotní péče z pojistného kmene. Při skupinovém zdravotním pojištění se zdravotní pojišťovna snaží dosáhnout akceptovatelného rizika potřeby zdravotní péče v rámci každé pojišťované skupiny. K tomu směřuje řada zásad při formování skupinových pojištění, jako je například počet osob krytých skupinovou pojistkou, který by měl tvořit alespoň určité procento z osob cílové skupiny, například zaměstnanců jednoho zaměstnavatele. V rámci skupinové pojistky je omezena možnost výběru pojistného krytí, skupina nesmí být zformována za účelem uzavření skupinové pojistky atd. Privátní skupinové pojištění je zejména rozšířeno ve Spojených státech, kde představuje základní formu pojistného krytí pro zaměstnané osoby. Všechny formy statutárního zdravotního pojištění lze v zásadě považovat také za skupinové pojištění. 2.1 Modely statutárního zdravotního pojištění Modely statutárního zdravotního pojištění se v jednotlivých zemích od sebe liší, nicméně lze přes všechny rozdíly rozlišit dva jeho základní modely – Beveridgeův a Bismarckův.

Beveridgeův model je model zdravotnictví financovaný ze všeobecných daní, jehož typickým představitelem je národní zdravotní služba (National Health Service) ve Velké Británii. Tento model se vyznačuje univerzálním pojistným krytím populace s poskytováním zdravotní péče ve veřejných zdravotnických zařízeních nebo u smluvně vázaných poskytovatelů zdravotní péče s různou vlastnickou formou. Financování zdravotnických zaří



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2020 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist