načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha + CD: Princip stínu + CD -- Smíření s naší temnou stránkou - Ruediger Dahlke

Princip stínu + CD -- Smíření s naší temnou stránkou
-15%
sleva

Kniha + CD: Princip stínu + CD
Autor: Ruediger Dahlke
Podnázev: Smíření s naší temnou stránkou

Návod k tomu, jak poznat, nalézt, konfrontovat, využít a nakonec snad i oblíbit si svoji temnou stránku. Přiloženo CD s 16ti meditačními cvičeními.
Titul je skladem 1ks - odesíláme ihned
Ihned také k odběru: Ostrava; Brno
Médium: Kniha + CD
Vaše cena s DPH:  469 Kč 399
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
13,3
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 39Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

hodnoceni - 75.7%hodnoceni - 75.7%hodnoceni - 75.7%hodnoceni - 75.7%hodnoceni - 75.7% 100%   celkové hodnocení
1 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Computer press
Médium: Kniha + CD
Rok vydání: 2014
Počet stran: 208
Rozměr: 135 x 210 mm
Vydání: Vyd. 2., V nakl. CPress vyd. 1.
Název originálu: Schatten-Prinzip
Spolupracovali: překlad Andrea Platznerová, Izabela Platznerová
Vazba: brožovaná lepená
Novinka týdne: 2014-10
Datum vydání: 26. 2. 2014
Nakladatelské údaje: Brno, CPress, 2014
ISBN: 9788026403555
EAN: 9788026403555
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Německý lékař a psychoterapeut Ruediger Dahlke se ve své autorské práci zaměřuje na prozkoumání nejvnitřnější podstaty lidské duše. V této publikaci se na základě názoru Carla Gustava Junga, že naše podvědomí je naší temnou stránkou, zabývá právě oním stínem. Skrz jeho negativní podstatu ho spousta lidí odmítá, ale to není dobré ani zdravé, protože je součástí nás samých a bez něj jsme neúplní.
Dahlke nabádá, abychom se stínem pracovali a využili ho k osobnostnímu růstu. Poznání, konfrontace a později přijetí vlastního stínu nám v konečném stavu přinese větší otevřenost, toleranci a laskavost a to nejen vůči sobě a svým činům, ale i vůči ostatnímu světu.

Součástí publikace je CD Práce se stínem s léčebnými meditačními cvičeními.

Popis / resumé

Monografie německého lékaře a psychoterapeuta o cestě ke smíření s naší temnou stránkou (stínem). Stínem jsou podle autora míněny obsahy našeho nevědomí, které se vnějšně projevují tím, co nás ruší nebo fascinuje na druhých. Cílem terapie je najít svůj vlastní stín, konfrontovat se s ním a integrovat jej, tedy usmířit se s temnými stránkami naší osobnosti. Autor doporučuje, abychom si při četbě vedli "Deník stínu", do nějž můžeme zapisovat výsledky praktických cvičení, rituálů a meditací nad přiloženým CD nebo nad filmy, které autor doporučuje. Práce se stínem je také přiblížena na příkladu mytologií, pohádek, básní, snů, ale i různých příběhů, filmů, vtipů, volby povolání a sportu.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Ruediger Dahlke - další tituly autora:
Mandaly světa -- Meditace a léčivé rituály Mandaly světa
Nemoc jako řeč ženské duše Nemoc jako řeč ženské duše
Nemoc jako symbol -- Příručka pro výklad příznaků psychosomatických chorob a jejich řešení Nemoc jako symbol
Nemoc jako řeč duše -- Význam a naděje chorobopisů Nemoc jako řeč duše
 (e-book)
Stávám se veganem -- 4týdenní program pro zdravý a dlouhý život Stávám se veganem
 (e-book)
Tajemství životní energie ve veganské stravě Tajemství životní energie ve veganské stravě
 
Ke zboží "Princip stínu + CD -- Smíření s naší temnou stránkou" doporučujeme také:
Lehkost bytí jako cesta Lehkost bytí jako cesta
Strava pro klid v duši -- Jak strava bez masa a mléka léčí tělo i mysl Strava pro klid v duši
Mandaly léčí -- Terapie mandalou Mandaly léčí
Když tělo bojuje s duší -- Duševní vzorce na pozadí infekcí, alergií, hyperaktivity a problémů s očkováním Když tělo bojuje s duší
Jak správně jíst -- Celostní cesta ke zdravé výživě Jak správně jíst
Máte problémy s váhou? -- aneb Jsme to, co jíme Máte problémy s váhou?
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Temnota v každém z nás

Konfrontace s polaritou

Dobrou analogií pro pochopení procesu konfrontace se stínem je náš dech

– ilustruje problém, ale zároveň i jeho řešení. Dýchání nehodnotíme, oba

póly, vdech i výdech, jsou nám stejně milé a stejně důležité. Žádnému z pólů

nedáváme přednost a rytmus dýchání nás rovnoměrně a jistě provází našimi

životy – dokud zůstáváme u tohoto vyrovnaného (ne)hodnocení.

Rytmus vzniká střídáním dvou pólů a je životně důležitý. Rudolf Steiner,

zakladatel antroposofie, vycházel z toho, že vůbec celý život je rytmem. A

opravdu se život ve světě protikladů rozvíjí mezi dvěma póly, jak to ukazuje

nejen dýchání. Jakmile však do hry (života) vneseme hodnocení, okamžitě

se objeví potíže. Pokud je nám například bližší přijímání při vdechu než dá

vání při výdechu, vzniká okamžitě život ohrožující problém. Upřednostňo

váním vdechu klesá výdech do stínu – to je situace u bronchiálního astmatu.

K upřednostňování vdechu automaticky náleží zanedbávání výdechu. Posti

žení se křečovitě snaží nadechnout a zapomínají přitom na výdech. Kvůli

tomuto omylu někteří astmatici dokonce umírají.

Tento příklad ozřejmuje důležitý mechanismus vzniku stínu. Kdykoli

něco odmítáme – zde výdech a dávání –, příslušná věc nemizí, jen klesá

do stínu. Odtud se, jak už víme, odmítnuté téma může různými způsoby

opět hlásit o slovo. Ovšem ten, kdo pochopí a akceptuje význam obrazu

své nemoci, může svůj „ztělesněný“, z vědomí vytěsněný a do nevědomí

zatlačený, stín zase vrátit zpět do vědomí. Takováto opětovná integrace kdysi

odstraněné části nás dělá zdravějšími a úplnějšími. Jde zde o akt integrace

stínu. Vždycky, když nějaký vytěsněný a odmítaný pól vrátíme do našeho

vědomí, posune nás toto sjednocení protikladů blíže k jednotě. Naučí-li se

tedy astmatik vydechovat, tj. nechávat odplynout a dávat, bude jeho astma

vyléčeno. Každopádně je i zde vidět, jak těžké je vrátit ten pól skutečnosti,

který jsme kdysi odmítli, zpátky do vědomí.

Nelze dost často opakovat, že jakmile něco vykážeme z našeho vědomí,

protože z toho máme strach, stane se to nevědomým a poklesne to do stínu. Všude, odkud odstraníme světlo vědomí, vytváříme stín. Ale to, co nechceTemnota v každém z nás me vědět, se nevzdává bez boje. Americká psycholožka a specialistka na stín Debbie Fordová k tomuto tématu říká: „Pocity, jež jsme potlačili, nás nutí, abychom je uznali a integrovali. Škodlivé jsou jen v tom případě, že byly vytěsněné, v takovém případě totiž hrozí, že se prosadí a projeví tehdy, kdy to bude naprosto neadekvátní. Jejich zákeřné ataky nás budou omezovat právě v těch oblastech našeho života, které jsou pro nás nejdůležitější.“

6)

Naproti tomu, všech těch vlastností a energií, které jsme si zvědomili,

se v budoucnu nebudeme muset ani obávat ani je vytěsňovat. Můžeme je

naopak využít, místo abychom dovolili, aby nás týraly a trápily. Nebudeme

li se stínem zabývat dobrovolně, bude se on zabývat námi. To není hrozba,

ale jistota a naděje zároveň.

Lidé ve všech dobách znali nebo alespoň tušili vzorec cesty lidského vý

voje – je podobný dráze slunce, naší centrální hvězdy. Díváme-li se na Slunce

ze Země, i ono putuje přes krajinu stínu. Toto je prastarý vzorec polarity.

Tak, jako babylonskému slunečnému hrdinovi Gilgamešovi, jenž musel

bojovat se svým temným bratrem – dvojčetem, aby tak zdolal svůj životní úkol a získal svůj stín na svou stranu jako nejdůležitějšího spojence, se v našem světě protikladů vede v zásadě všem lidem. Musíme se vypořádat s polaritou, se světem ovládaným protiklady, abychom se přiblížili k Bohu, resp. k jednotě. Ábel se musí dostat do sporu s Kainem. Adam najde svůj protipól v Evě, hinduistický Šiva ve své manželce Parvátí.

O přímém letu ke světlu sní jenom někteří přívrženci pozitivního myš

lení s jejich afirmační akrobatikou nebo sportovci, spoléhající na doping. Ten, kdo dosáhne úspěchů tímto způsobem, ve sportu hodnoceným jako podvod, si svého vítězství stejně nebude moct pořádně užít. Naproti tomu ten, kdo překonal propast, ležící před stoupáním, ten, jenž před výstupem zdolal hlubiny, bude svůj úspěch později moct oslavovat úplně jinak, v jeho celistvosti. Poznal obě strany (životní) cesty. V pohádkách se hrdina musí

doslova vydat na cestu, aby se naučil mít strach. Až poté se může ujmout

královského dědictví a vzít si za ženu princeznu. Cesta do temnot vlastní

duše jej pro to učinila dostatečně silným.

Sportovci vědí, že každá tréninková jednotka je nejdřív vysílí, že tedy

jejich výkon nejdřív klesá, než se zotaví a dosáhnou vyšší úrovně. Takto se

postupně, po pomalu stoupající sinusoidě dostávají stále výše, což odpovídá 6)

Debbie Ford: Die dunkle Seite der Lichtjäger. Kreativität und positive Energie durch

die Arbeit am eigenen Schatten, Temná stránka lovců světla. Kreativita a pozitvní

energie skrze práci na vlastním stínu. Goldmann, Mnichov 1999, str. 19. (Origi

nál: The Dark Side of the Light Chasers – pozn. překl.)


23Temnota v každém z nás

obrazu typického vývojového procesu v archetypálním smyslu (obr. 1).

Zkušenost se stínem je integrální součástí cesty lidského vývoje. Musíme se naučit mít rádi své nepřátele, než se budeme moci stát součástí jednoty všeho. Ten, kdo se věnuje rozvoji osobnosti, vždycky narazí na tento fakt a tedy na stín. Jen slova se mění. Buddha učil, že si člověk před konečným osvobozením musí zvědomit všechny předchozí inkarnace, ty, v nichž byl obětí, i ty, v nichž byl viníkem. Elisabeth Kübler-Rossová, která se věnovala výzkumu umírání a smrti, naléhavě doporučovala dát si včas do pořádku nevyřešené záležitosti, aby člověk mohl svůj život uzavřít ve správný moment. Terapeut Bert Hellinger hovoří o tom, že každý systém usiluje o úplnost. Velmi jednoduše řečeno – musíme si udělat pořádek v naší minulosti, abychom mohli zdraví a úplní vejít do budoucnosti. Toto je také zásadním cílem reinkarnační terapie, resp. terapie stínu, jež používá předchozí inkarnace k tomu, aby člověk mohl opustit všechnu zátěž a břemena a stát se svobodným, otevřeným pro přítomnost, pro ono „zde a nyní“.

Světlo probuzení, osvícení, potřebuje stín tak naléhavě, jako je pro vdech nutný výdech. Jinak řečeno, cesta lidského vývoje vede přes polaritu, přes svět protikladů. Oba póly skutečnosti jsou v našem světě stejně důležité a vzájemně se potřebují. Cílem cesty však je překonání polarity, jednota. Na tom se shodnou všechna náboženství.

Zákon polarity může na první pohled působit tak jednoduše, tak samozřejmě, že by se mohlo zdát, že konfrontace s ním snad ani nestojí za námahu. Na druhý pohled však i v zákonu polarity najdeme polaritu. A stín je jejím dítětem – důležitým a přesto často zanedbávaným. Přiblížíme si nyní toto téma co možno nejjednodušším způsobem, abychom je mohli využít pro náš rozvoj a osvobození.

Ve světě polarity vše přirozeně existuje díky protikladnosti. Nikdo by se nemohl cítit velký, kdyby jiní nebyli malí. Mír není myslitelný bez války, bohatství bez chudoby a dokonce ani dobro beze zla. Při pohledu ze světa protikladů si jednotu neumíme ani představit. Polarita způsobuje, že vše vypadá jako protikladné. Z perspektivy jednoty je samozřejmě všechno jedním. Protiklady tedy bezpodmínečně patří k sobě a teprve až spolu jsou Temnota v každém z nás

úplné. V duálním světě je naším základním omylem, že tuto skutečnost stále

znovu přehlížíme.

Cvičení: Pokuste se v myšlenkách najít něco z tohoto světa, k čemu

neexistuje protiklad.

Poté, co zakusíte marnost této zkušenosti, užívejte si chvíli jistoty, že

z toho plyne, že i vy sami smíte mít svou temnou stránku. Zaznamenej

te si své myšlenky k tématu opět do svého Deníku stínu.

Stvoření světa

Polarita vzniká z jednoty. Je to zřejmé již z prvního verše Bible: „Na počátku

Bůh stvořil nebe a zemi.“ Bůh zastupuje jednotu, nebe a země představují svět polarit. Po tomto prvním kroku směrem k polaritě Bůh pokračuje dál – stvoří světlo a oddělí je od tmy, poté oddělí souš od vod a tak dále. Prvních deset veršů Genesis se tedy zabývá rozdvojením toho, co předtím bylo jednotné, do párů protikladů.

Představa, že svět vznikl rozštěpením jednoty na protiklady, tvoří základ téměř všech náboženství. V čínském například vzniká z jednoty tao polarita jin, tmavého, vlhkého elementu země, a jang, světlého, pevného elementu nebe. Tao-Te-Ťing popisuje toto rozdvojení jednoty ve své druhé kapitole takto:

Krásné považujeme za krásné,

protože jsou jiné věci ošklivé.

Dobré považujeme za dobré,

protože jsou jiné věci špatné.

Bytí vzniká z nebytí.

Těžké podepírá lehké.

Dlouhé a krátké se vzájemně určují.

Vysoké a nízké jsou na sobě závislé.

Předtím a potom následují po sobě.Temnota v každém z nás

Proto Mistr koná,

aniž by cokoli činil,

a učí, aniž by cokoli řekl.

Věci se objevují, a on je nechává přicházet;

věci mizejí, a on je nechává odcházet.

Má, ale nevlastní,

koná, ale neočekává.

Když je jeho práce hotova, zapomene na ni.

Právě proto přetrvá věčně.

7)

Podobně popisuje svět protikladů Bible, přičemž do hry vnáší čas, který je jednotě cizí:

Vše má svou určenou chvíli. Veškeré dění pod nebesy má svůj čas:

čas rodit se

a čas umírat,

čas sít

a čas sklízet úrodu,

čas zabíjet

a čas léčit,

čas bourat

a čas stavět,

čas plakat

a čas smát se,

čas naříkat

a čas tančit,

čas házet kameny

a čas kameny sbírat,

čas obejmout

a čas vymanit se z objetí,

čas hledat

a čas ztrácet,

čas opatrovat

a čas vyhazovat,

čas trhat

a čas sešívat, 7)

Lao-c ́: Tao-Te-Ťing: Moderní verze pro západního čtenáře. S komentáři Stephena

Mitchella. Goldman, Mnichov, 2. vydání, 2003, str. 16.


26 Temnota v každém z nás

čas mlčet

a čas mluvit,

čas milovat

a čas nenávidět,

čas boje

a čas míru.

8)

Náš světský problém s jednotou, kterou si neumíme představit, protože

i naše smyslové orgány podléhají polaritě a vycházejí ze srovnávání, lze vysvětlit analogií z geometrie. (Jednorozměrný) bod je snad teoreticky představitelný, ale nelze ho vnímat. Na to, abychom ho mohli vidět, musí být rozšířený tak, aby vznikl alespoň (dvojrozměrný) kruh, ne-li (trojrozměrná) koule. Vpustit světlo a uvědomění V konečném důsledku existuje jenom jednota; v lidském světě však zůstává neviditelná. Odpovídá poslední skutečnosti a jako taková stojí nad každou polaritou a zároveň jí na všech rovinách a v každém momentu proniká. Stín se objevuje jen ve světě polarity jako rovnoprávný opak světla, jež je zároveň 8)

Kniha Kazatel, 3,1-8. Bible, ekumenický překlad. Herder, Freiburg 1980

Meditace podle CD: Poslechněte si meditaci 1 a 2 z přiloženého CD.

(Je potřeba použít CD přehrávač s funkcí programování, díky níž si bu

dete moct cíleně volit různé části. Jen tak má použití CD smysl. Většina

MP3 přehrávačů není vhodná.)

Po druhé meditaci si dopřejte dostatek času, aby meditace mohly dále

působit a doznívat.

Posléze se zhluboka nadechněte a tento nádech nechť vás opět spojí

s polaritou, se světem protikladů. Vědomě se zorientujte v prostoru tím,

že se rozhýbete a protáhnete, a v čase tím, že se podíváte na hodinky.

Zaznamenejte si své dojmy do Deníku stínu. Temnota v každém z nás symbolem jednoty. S ohledem na tuto poslední skutečnost stojí světlo nad stínem.

Zatímco stín je jen nepřítomností světla, tedy ničím vlastním, samostat

ným, světlo (vědomí) existuje samo o sobě a ke své existenci stín nepotřebuje. Dobrou ilustrací tohoto faktu je známý příměr: I malá svíce zažene tmu. Naopak je to ale nemožné – stín nemůže světlu ublížit.

Vztah světla a stínu ve světě lze pochopit na obrázku trojúhelníku, jenž

je schematickým znázorněním lidského duševního vývoje (obr. 2). Horní vrchol trojúhelníku představuje symbolicky jednotu (1), jeho základna po

laritu s oběma jejími póly (2 a 3). Rozdělíme-li trojúhelník kolmicí, vedoucí

od vrcholu k základně, na dvě poloviny, octnou se dole na základně proti

sobě nejtmavší čerň jako symbol stínu a bílá jako symbol jasného světla.

S každým dalším vývojovým krokem v průběhu života, a tedy s každým po

sunem směrem vzhůru, na vyšší úroveň vývojového trojúhelníku, ubývá na

straně stínu černé, kdežto světlo na pravé straně zůstává stejně světlé. Absen

ce světla se s narůstajícím vědomím zmenšuje a stín se stále více projasňuje

přes tmavě šedou ke světle šedé, až nakonec úplně zmizí. V blízkosti vrcholu

trojúhelníku je vidět, že světlo se

nezměnilo, ale stín se jednoduše

postupně vytratil, resp. rozpustil ve

světle.

Úplně dole u základny trojúhel

níku stojí jasné světlo a tmavý stín

nesmiřitelně proti sobě. Světlo na

této spodní úrovni odpovídá vědo

mému Já neboli egu – na této úrov

ni je ego nutné pro naše přežití.

Na cestě k vrcholu trojúhelníku Já potřebuje stín jako protiklad, aby si

mohlo stále více uvědomovat samo sebe. V průběhu tohoto procesu stín stá

le slábne a stává se průhlednějším, na našem obrázku šedým a stále světlej

ším. Čím výše postoupíme ve vývoji, tím světlejším se stín stane, t.j. tím více

do jeho revíru pronikne světla. Tento proces lze nazvat také uzdravováním.

Na vrcholu přecházejí obě strany do světla jednoty, jež odpovídá bož

skému světlu a Bytostnému Já, Jungovu Selbst. To již nemá žádný protiklad

a stojí mimo duální svět, tedy je přítomné všude současně. Až nyní jsme

dospěli ke skutečnosti a poznáváme, že cesta k ní i svět polarit, světla a stínu,

včetně všech těžkostí a klamů, byly iluzí. Takto nebo velmi podobně popi

sují svou zkušenost lidé, kteří dosáhli osvícení. Tao-Te-Ťing to v kapitole 41

popisuje takto: Temnota v každém z nás

Cesta do světla se zdá být temnou,

cesta vpřed jakoby vedla zpátky,

nejkratší cesta se zdá být dlouhá,

opravdová síla se zdá být slabou,

čistá čistota se zdá být poskvrněnou,

opravdová trvalost se zdá být proměnlivou,

opravdová jasnost se zdá být nejasnou,

největší umění se zdá být neumělé,

největší láska se zdá být lhostejnou,

největší moudrost se zdá být dětinskou.

Tao nelze nikde najít.

Ale živí a naplňuje všechny věci.

9)

Seberealizace je projasněním a zvědoměním stínu. Odpovídá rozpuštění

ega a stínu, kdy obojí se proměňuje v Bytostné Já. Přitom ego a stín vlastně

nemizejí, spíše se ve změněné podobě stávají zdrojem energie pro Bytostné Já. Podobně ani Enkidu v mýtu nemizí, ale proměňuje se ve zdroj síly Gilgameše. Bytostné Já odpovídá v této alegorii zážitku nerozlišitelnosti, onoho „bytí v jednotě se vším“. Tao-Te-Ťing plastičtěji popisuje to, co schematicky znázorňuje obrázek vývojového trojúhelníku. Jednota samozřejmě neexistuje jenom na vrcholu trojúhelníku, existuje všude, jen ji nevidíme a rozumíme jí jen skrze naše polární obrazy.

Boj světla a stínu překrásně popisuje libanonský básník Chalil Džibrán ve své povídce Satan. Satan, zraněný v boji archandělem Michaelem, prosí kněze, aby ho zachránil:

„Jsem rozzuřenou a němou vichřicí, jež znepokojuje ducha a duši člověka. Ze strachu ze mne lidé vyhledávají svá místa pro modlitbu, aby mne zatratili, nebo místa neřesti, aby mne obšťastnili svým podrobením. Mnich, modlící se v tichu noci, aby mě udržel v bezpečné vzdálenosti od své postele, je stejný jako nevěstka, jež mne zve do své komůrky. Jsem Satan na věky věků.

Jsem stavitelem klášterů a konventů na základech tvořených strachem. Zřizuji hospody a nevěstince na základech, jimiž jsou žádostivost a samolibost. Když přestanu existovat, zmizí ze světa strach i radost a touhy a naděje přestanou dorážet na lidská srdce. Život se stane prázdným a studeným, jako harfa s prasklými strunami. Jsem Satan na věky věků.

9)

Lao-c ́: Tao-Te-Ťing, detto


29Temnota v každém z nás

Jsem pravzorem nepravosti, pomluv, zrady, podvodu a posměchu. Ale

kdyby tyto elementy byly sprovozeny ze světa, změnila by se lidská společnost v prázdné pole, na němž se nedaří ničemu kromě trnů ctnosti. Jsem Satan na věky věků.

Jsem otcem i matkou hříchu, ale když hřích zmizí, zmizí i bojovníci

proti hříchu, spolu se svými rodinami a společenstvími.“

Kněz mu odpovídá: „Nyní vím, co jsem ještě před hodinou nevěděl.

Vím, že tvá přítomnost na tomto světě plodí pokušení, a pokušení je mírou, jíž Bůh měří cenu lidské duše. Je váhami, jež Bůh používá na vážení duší. Jsem si jistý, že by s tvou smrtí umřelo i pokušení, a tím by smrt zničila nejlepší sílu, jež člověka pozdvihuje a udržuje v bdělosti.

Musíš žít, poněvadž kdybys umřel a lidé by se o tom dozvěděli, zmizel by

jejich strach z pekla, přestali by se modlit k Bohu, protože by už neexistoval hřích. Musíš žít, protože Tvůj život znamená záchranu lidstva od neřesti a hříchu.

A co se mne týče, chci svou nenávist vůči tobě obětovat na oltář mé lásky

k lidem.“

10)

V moderní podobě se toto téma dostává ke slovu ve filmu Ďáblův ad

vokát (The Devil ́s Advocate). Al Pacino v něm strhujícím způsobem hraje neodolatelného ďábla, jehož šarmu neodolá slušný člověk ani náboženská

fanatička.

10)

Chalíl Džibrán: Satan, Abgründe des Herzens. Hlubiny srdce. Walter, Solothurn/

Düsseldorf, 8. vyd. 1995, str. 27 a 29.

Meditace nad filmem: Podívejte se na film Ďáblův advokát (The De

vil ́s Advocate) z meditativního úhlu pohledu – vnímejte ho jako výlet

do říše stínu se všemi jejími fasetami. Buďte si od začátku vědomi, že

postavy z filmu jsou všechny součástí vás samotných a působí nějakým

způsobem i ve vás (toto platí i pro ostatní filmové meditace z této kni

hy). Kdykoli si tedy všimnete, že se identifikujete s jednou z hlavních

postav – ať už je to hlavní hrdina, kterého hraje Keanu Reeves, nebo

jeho krásná oběť, ztvárněná Charlize Theronovou, uvědomte si zároveň,

že v sobě máte obě, a kromě nich i všechny ostatní postavy, dokonce i

velkého svůdce, ztělesněného Al Pacinem. Temnota v každém z nás Seberealizace Na naší rovině existence se vše projevuje v protikladech, jen tak jsme schopni cokoli vůbec vnímat. Protiklady a polarita jsou pro nás tudíž jedinou možností, jak se přiblížit jednotě, onomu absolutnímu a božskému. Jelikož je stín rozhodujícím důsledkem vzniku polarit, je jeho prosvětlení také nejlepším způsobem, jak se můžeme dostat (zpátky) k jednotě. Nehledě na to, jakou podobu na sebe vezme, je naší šancí a měli bychom se naučit prohlédnout ho a chápat jako možnost. Jinak řečeno, naše seberealizace nebo vysvobození se rodí z temnoty nevědomí. Musíme vystoupat ze tmy ke světlu, zatímco stvoření vzniklo ztělesněním světla. Tuto symboliku slavíme rituálem zimního slunovratu. V nejkratší den roku, kdy je světlo nejslabší a tma nejhlubší, se narodí Bůh (nebo božský syn), světlo světa. Stejný proces

symbolizuje lotosový květ, buddhistický a hinduistický symbol nejvyšší čis

toty. Z největší špíny, bahna jezera, vyrůstá a rozkvétá lotos s tisíci okvětními

lístky, symbol osvícení.

Skutečnost, že se skrze tmu dostáváme ke světlu nebo skrze stín spě

jeme k vysvobození, ukryl C.G.Jung do rovnice: Já + stín = Bytostné Já.

Já je všechno to, s čím se vědomě identifikujeme – všechny akceptované

vlastnosti, jež jsou nám přisuzovány, všechny ty naše schopnosti, které si

uvědomujeme. Stínem je naopak vše nevědomé a tedy vše odmítané, vše ne

gativní, co se o nás říká, každá kritika a všechny nadávky, které odmítáme a

tudíž vytěsňujeme z vědomí. Abychom dospěli k Bytostnému Já, nejvyššímu

vývojovému stupni osvobození, resp. abychom dosáhli seberealizace, musí

se sejít Já se stínem neboli naše světlá, vědomá stránka s naší tmavou, nevě

domou stránkou. Toto je cíl terapie stínem, respektive reinkarnační terapie.

Prvořadým úkolem každé psychoterapie, která si vytyčila za cíl seberealizaci

a vysvobození, musí tedy být práce se stínem.

Ten, kdo rozumí zákonu polarity tak, jak jej prezentuji ve své knize

V návaznosti na tuto meditaci nad filmem, jakmile se při přehrávání

DVD na obrazovce objeví kouzelné slůvko „Konec“, začíná vlastní

cvičení (toto platí i pro další meditace u filmu). Zavřete vnější oči a

dívejte se dál uvnitř, co tento film o stínu má společného s vámi, co

ve vás vyvolává a co vám o vás říká.

udělejte si o tom poznámky do svého Deníku stínu.


31Temnota v každém z nás

Zákony osudu, ví, jak těsně spolu dva póly jedné věci souvisejí a jak lehce často dosáhneme žádoucího pólu skrze jeho protipól. Například oštěpaři a koulaři se nejdřív nahýbají do opačného směru, až poté vrhají svou zbraň směrem k cíli. Tohoto moudra se drží i zahradník, jenž zalévá ušlechtilé růže páchnoucí močůvkou a ne parfémem. Různá náboženství i staří mudrcové nás učí, že svobodu, po které dnešní lidé tak touží, lze získat jen tak, že se dobrovolně podřídíme zákonu.

Ve dvaadvacáté kapitole Tao-Te-Ťingu se praví:

Chceš-li se stát úplným,

buď klidně polovičatý.

Chceš-li se stát vzpřímeným,

buď klidně křivý.

Chceš-li být plný,

buď klidně prázdný.

Chceš-li se znovu narodit,

klidně umři.

Chceš-li, abys dostal vše,

všeho se vzdej.

11)

Paradoxy, jaké hojně používá Tao-Te-Ťing, jsou nejlepší cestou, jak objasnit jednotu z roviny polarity. Většina lidí však přísahá na přímou cestu jednoho pólu a neodradí je od ní ani neúspěchy. Zoufale se snaží o jednostranný úspěch, aniž by brali v potaz protipól nebo stín. I fakt, že neexistuje dost příkladů lidí, kteří by na takovéto cestě (scestí) byli uspěli, je poučí jen zřídkakdy. Životní příběhy svatých i příběhy těch, kteří dosáhli seberealizace, naproti tomu vždy ukazují, jak moc tito lidé počítali s oběma póly. Jak vzniká stín Jak vytvářet stín, se začínáme v životě učit velmi brzy. „Rozhodni se!“, „Buď,

anebo!“ – tak zní motto už v dětství, a každé rozhodnutí vede nevyhnutelně

ke vzniku stínu. Jakmile si zvolíme nějaký směr, vyloučíme tím minimálně

jeden jiný směr. „Tak či onak“ by více odpovídalo skutečnosti, protože by

ponechávalo prostor oběma pólům. Naše společnost je však vybavena spíše

11)

Lao-c ́: Tao-Te-Ťing. Detto, str. 33.


32 Temnota v každém z nás

pro rozhodnutí a boj proti pro

tikladům než pro integraci obou

stran a kooperaci. V této souvis

losti se toho musíme ještě mno

ho naučit k tomu, abychom se

vypořádali s velkými stínovými

tématy společnosti a světa. Kaž

dá fixace je nakonec lpěním na

jednom pólu a plodí tudíž stín.

Skutečnost pravdivě popisuje

Herakleitovo „Panta rhei“ (Vše

plyne). Přesto máme fixace, po

zice a pevná, nevyvratitelná sta

noviska ve velké oblibě. Politici by podle nás nejlépe nikdy neměli měnit své

názory. Pro případ, že by to přece jen hrozilo, existuje v politice tzv. frakční

nátlak – zvolený poslanec nemá konat podle svého svědomí anebo svého poslání, jak ho sám cítí, ale podle mocenských snah svého stranického vedení.

Když Kristus nazývá ďábla pánem tohoto světa, uznává ho králem po

larity. Symbolem polarity jsou ďáblovy dva rohy. Když se jako děti neustále rozhodujeme mezi dvěma póly nebo protiklady a jednomu z nich musíme dát přednost a druhý vyloučit, vytváříme neustále stín a v konečném důsledku pracujeme pro pána říše stínu. Ten naopak stále pomáhá dobré straně. Jak plyne ze známé věty z Goetheho Fausta – ďábel (Mefisto) se vytrvale snaží konat zlo, namísto něj však koná dobro, ač proti své vůli. I v psychoterapii je stín, nevědomí, nejcennějším pomocníkem.

Jedním z největších problémů tohoto světa je, že si tolik lidí, kteří se

považují za hodné, vůbec nevšimne, jak moc napomáhají zlu. Jako příklad může posloužit George W. Bush, jenž teprve svou válkou proti teroru rozpoutal opravdový teror. Nebo Edward Jenner, vynálezce očkování, jenž na svém smrtelném loži doznal, že lidstvu namísto požehnání daroval monstrum. Přítomnost stínu odhalila i klasická lékařská studie, podle jejíchž výsledků každá antibiotická kúra v prvních dvou letech života o padesát procent zvyšuje riziko, že se dotyčný později stane alergikem.

Deník stínu: Jsem už i já na míle

vzdálen/a vlastnímu cíli a ocitl/a jsem

se uprostřed jeho pravého opaku? Stalo

se i mně, že jsem si až posléze všiml/a,

kolik stínu jsem mobilizovala tím,

co dělám? Mohu se v tomto dilematu

vžít do Brechtova poznání, že opakem

„dobrého“ není „zlé“, ale „dobře

míněné“?

Zapište si, prosím, vaše poznámky na

toto téma.


33Temnota v každém z nás

Zacházení se zlem Než by si někdo předčasně vyvodil závěr, že postačí, aby činil zlo, a dosáhne dobra, musím ho varovat. Jde mnohem více o to, poznat a přiznat si zlo v sobě a ve svém životním příběhu a tak dosáhnout uvědomění. Pokud by někdo úmyslně konal zlo, vnášel by do světa další stín, za nějž by se později musel – tak jako za vše, co od něj kdy vzešlo – zodpovídat.

K tomu uvedu příběh od Jeana Tindera o světle a temnu uvnitř člověka:

Jednoho večera vyprávěl starý Čerokéz svému vnukovi o boji, jenž se odehrává v lidském nitru. Řekl: „Synu, v každém z nás urputně bojují dva vlci. Jeden je zlo. To je závist, zlost, žárlivost, namyšlenost, křivda, nenávist, nenasytnost, arogance, sebelítost, odpor, méněcennost, lež, hrdost, žádostivost, nadřazenost a ego. Dru hý je dobro. To je radost, mír, láska, naděje, klid, lidskost, las ka vost, dobrota, empatie, velko ry sost, pravdivost, soucit a důvěra.“ Vnuk se zamyslel a zeptal se: „Dědečku, a který vlk vyhraje?“ Starý Čerokéz odpověděl: „Ten, kterého budeš krmit.“

Můžeme tedy bez obav dál konat dobro. Jenom je užitečné dávat přitom

pozor na stín, jenž u toho neustále vzniká, a být mu otevřený. Z tohoto důvodu existoval v indiánských kulturách heyoka, jakýsi svatý blázen. Vždycky, když se o něčem rozhodovalo, hrála tato postava roli odpůrce a rituálně žádala opak toho, o čem právě bylo rozhodnuto. Takto heyoka ozřejmoval rub neboli stínovou stranu věci. Ve středověku měli podobnou úlohu dvorní šašci.

Jednoduše řečeno je stínem všechno to, co v sobě a v našem světě ne

chceme vidět. A protože celý život po něčem toužíme a jiné odmítáme, náš stín roste spolu s námi. Čím jsme starší, tím větším a mocnějším se stává – tedy pokud si ho neuvědomíme a nekonfrontujeme se s ním aktivně. To je samozřejmě tím těžší, čím delší životní cestu máme za sebou. Ale právě proto, že je stín sbírkou všech těch věcí a vlastností, jež po celý náš život neakceptujeme sami na sobě ani na světě, lpí na nás tyto věci a vlastnosti – ač nevědomě, v podobě stínu. I pozitivní vlastnosti však mohou být stínem. Stínem může být například odvaha, pokud ji zbabělý člověk ignoruje jako možnost. Tou částí stínu, jež nás stojí nejvíc námahy a jíž je v této knize

Deník stínu: V jaké situaci jsem kdy

dostal/a chuť vědomě činit zlo, žít svůj

stín? Co mne mohlo tak krajně vypro

vokovat? Pronikl někdy stín do mého

života například v podobě výbuchů

nečekané agrese nebo zlomyslnosti?

Zaznamenejte si vše, co vás k tématu

napadne, do svého Deníku stínu. Temnota v každém z nás věnován největší prostor, je však přirozeně část vnímaná jako špatná.

Zatímco my sami svůj stín nevidíme, jiní ho vidí velmi dobře. Proto se za staré lidi, jež si nejsou vědomi polarity, jejich okolí často cítí tak trapně. Jejich sebeobraz stále méně odpovídá tomu, jak je vnímají ostatní. Se stoupajícím věkem se tento nesoulad stává stále zřetelnějším i v chování a okolí ho rychle pozná. Kupříkladu osobu, jež neustále zdůrazňuje svou čestnost, ostatní brzy začnou podezřívat z nečestnosti.

Podle Tao-Te-Ťing nemá být zacházení se „zlem“ cíleno na boj proti

„špatným“ činům, resp. vůbec na jeden pól. Kapitola 60 k tomu říká:

Velký stát se řídí tak,

jako se smaží malé rybky –

zničíš ho, když do něj budeš moc šťouchat.

Vládni krajině v souladu s Tao,

a zlo nebude mít žádnou moc.

Ne že by neexistovalo,

ale bude možné se mu vyhnout.

Nedráždi zlo

a ono samo zmizí.

12)

12)

Lao-c ́: Tao-Te-Ťing. Detto, str. 68.




Ruediger Dahlke

RUEDIGER DAHLKE


24. 7. 1951

Dr. Ruediger Dahlke je německý lékař, psychoterapeut, psychosomatik a publicista.

Narodil se ve Freisigu v Německu. Vystudoval Mnichovskou univerzitu, kde promoval v roce 1978. Kromě toho se vzdělával v oblasti přírodního lékařství a homeopatie. Od roku 1979 působil jako lékař a psychoterapeut v Mnichově a zde také spatřila světlo světa jeho literární prvotina a jedno ze stěžejních děl jeho tvorby Nemoc jako cesta , která vysvětluje, že všechny nemoci, úrazy a zdravotní potíže jsou projevem duševní stránky našeho života a naznačují nám, že je v něm třeba učinit změny, přičemž mnohdy k úlevě postačí pouze změna postoje. Knihu napsal s význačným psychologem Thorwaldem Dethlefsenem.

Dahlke - Ruediger Dahlke – více informací





       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist