načítání...


menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Princ – Sylvain Reynard

Princ
-15%
sleva

Kniha: Princ
Autor: Sylvain Reynard

Gabriel Emerson, profesor středověké literatury a odborník na Danta, společně se svou půvabnou ženou Julianne musí opět čelit dalšímu nebezpečí. Vše přitom začíná zcela nevinně. Profesor bezelstně připravil výstavu Botiticelliho ilustrací v ... (celý popis)
127
Kniha teď bohužel není dostupná.


»hlídat dostupnost

hodnoceni - 68.7%hodnoceni - 68.7%hodnoceni - 68.7%hodnoceni - 68.7%hodnoceni - 68.7% 74%   celkové hodnocení
5 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: XYZ
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2015
Počet stran: 120
Rozměr: 130 x 190 mm
Vydání: 1. vyd.
Název originálu: Prince
Spolupracovali: z anglického originálu ... přeložila Hana Netušilová a Kristýna Vítková
Skupina třídění: Anglická próza
Vazba: měkké desky z kartonu
Datum vydání: 11. 2. 2015
Nakladatelské údaje: Praha, XYZ, 2015
ISBN: 9788075050465
EAN: 9788075050465
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Gabriel Emerson, profesor středověké literatury a odborník na Danta, společně se svou půvabnou ženou Julianne musí opět čelit dalšímu nebezpečí. Vše přitom začíná zcela nevinně. Profesor bezelstně připravil výstavu Botiticelliho ilustrací v galerii Uffizi ve Florencii. Netuší však, že tyto ilustrace dříve patřily záhadnému vládci florentského podsvětí nadpřirozených bytostí zvaného princ, kterému artefakty kdosi ukradl. A je jasné, že princ nenechá tyto záležitosti jen tak a hodlá ilustrace získat za každou cenu zpět společně s krvavou pomstou. Vedle napínavé a nadpřirozené linie opět nechybí ani žhavý erotický náboj. Novela Princ je propojením mezi čtenářsky oblíbenou autorovou Gabrielovou trilogií a novou romanticko-erotickou sérií Raven, ve které spisovatel spojuje svět profesora Gabriela s florentským podsvětím ovládaným záhadným princem.

Popis nakladatele

Vydejte se po literárním mostě od Gabriela do tajemné Florencie! Miliony čtenářů po celém světě milují Gabrielovu trilogii. Autor vyslyšel jejich přání a přichází s novou třídílnou sérií. Ještě před ní vychází novela Princ, která obě trilogie propojuje. Lze ji číst samostatně, bez znalosti předchozích knih, ale čtenáře bude určitě zajímat, jak autor spojil svět profesora Gabriela Emersona s temným a tajemným podsvětím florentského prince. Novela Princ zkrátka propojuje Gabrielovu trilogii a zbrusu novou florentskou sérii . Setkáte se v ní s profesorem Gabrielem Emersonem a jeho krásnou ženou a také poznáte nové postavy z florentské série. Profesor Gabriel Emerson a jeho krásná žena Julia musejí společně čelit záhadnému nepříteli. Ilustrace Dantovy Božské komedie, které profesor nechá vystavit v galerii Uffizi ve Florencii, totiž dříve patřily přímo vládci florentského podsvětí. To profesor netuší a neví ani o tom, že je florentskému princi někdo ukradl. Tato tajemná a nebezpečná bytost chce své ilustrace za každou cenu zpět. A navíc prahne po pomstě. Nejprve ale musí odhalit, co je na krásné Julianne tak znepokojivého…

Předmětná hesla
Související tituly dle názvu:
Ke knize "Princ" doporučujeme také:
Temná Raven Temná Raven
Temný Říman Temný Říman
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

12

1. kapitola

SRPEN, 2011

FLORENCIE, ITÁLIE

Princ fl orentský stál v  prvním patře galerie Uffi zi a  zvažoval

vraždu. Dav městské smetánky kroužil kolem něj – muži ve smokin

zích, ženy v  dlouhých večerních róbách –, zatímco arogantní a  ne

snesitelný profesor Gabriel Emerson zaplňoval renesanční budovu

svou nanicovatostí.

Princ už v minulosti zabíjel. Své oběti si pečlivě vybíral a pou

ze v ojedinělých případech z toho měl potěšení. Tohle bude jeden

z nich.

Byl neuvěřitelně rychlý a  mimořádně lstivý, jeho nadpřirozená

síla se mísila s  jeho inteligencí. Nebylo pochyb o  tom, že by toho

amerického profesora dokázal popadnout a zlomit mu vaz dřív, než

by si kdokoliv všiml, že něco není v pořádku. Princ si představoval,

jak přebíhá rozlehlý prostor v  patře, popravuje profesora a  uniká


13

Princ

oknem, ještě než by kterýkoliv z hostů jen odtrhl svou sklenku šam

paňského od rtů.

Lidské bytosti jsou tak pošetilé. Profesorovu smrt by pravděpo

dobně svedly na náhlou mozkovou příhodu, aniž by měly vůbec tu

šení, co se vlastně doopravdy stalo.

Princovo tělo se při té lákavé představě celé napjalo, svaly na před

loktí, schované v  rukávech jeho drahého černého obleku, se samo

volně zaťaly.

Ale rychlá smrt nebyla v  souladu se závažností profesorova zlo

činu, který zahrnoval obrovskou urážku a  osobní újmu. Princ byl

hrdý na svůj „závazek vůči spravedlnosti“ – jak ho nazýval –, takže

možnost rychlé popravy zavrhl.

Profesor musí trpět, což znamená, že jeho krásná žena musí trpět

také.

Stála po  boku svého manžela, v  červených šatech, a  ta barva

na něj působila jako rudá muleta na býka. Bezpochyby upoutala jeho

pozornost.

Upřeně ji pozoroval a všímal si každého detailu její postavy.

Jako by na sobě ucítila jeho oči, pootočila hlavu a střetla se s jeho

pohledem. Rychle se odvrátila.

Paní Julianne Emersonová byla mladší než její manžel, drobná

a podle princových měřítek příliš hubená. Oči, které byly podle vše

obecného mínění krásné, měla velké a  tmavé. Při pohledu na  její

tvář mu na mysli vytanuly renesanční malby – elegantně klenutý krk

a lícní kosti.


14

Sylvain Reynard

Princ obdivoval krásu profesorovy ženy, zatímco ten blázen ne

přestával pořád dokola italsky omílat, jak ho přesvědčila, aby se o své

kopie Botticelliho ilustrací podělil. Jeho ignorantské poznámky pou

ze rozdmýchaly plameny princova hněvu.

Byly to jeho ilustrace, ne profesorovy, a byly to originály vytvoře

né samotným Sandro Botticellim.

Bylo zřejmé, že kromě toho, že byl profesor zloděj, byl i kulturní

barbar, který nepoznal rozdíl mezi originálem a kopií.

Princ začal vymýšlet nové a důmyslné metody mučení, které znal

ze základů dějin umění, a ignoroval profesorův rozvláčný chvalozpěv

na fi lantropickou obětavost své ženy, s jakou se věnovala opuštěným

dětem a bezdomovcům. Mnoho lidí doufalo, že svými činy smažou

své hříchy, a tak se zachrání.

Princ až příliš dobře znal marnost dobrých skutků.

Emersonovi nelegálně obchodovali s  ukradeným majet

kem. Získali umělecká díla, která se princ pokoušel dostat zpět

do  svého vlastnictví po  více než století. A  ještě měli tu drzost

nakráčet do  princova města, nabídnout jeho ilustrace galerii

Uffizi (zatímco je prohlašovali za  kopie) a  nechat si upořádat

tuhle podívanou. Vypadalo to, jako kdyby se snažili vymyslet

ten nejdetailnější a  nejpropracovanější způsob, jak podnítit

jeho hněv.

Teď propadli životem.

Princ dál upíral pohled směrem k  paní Emersonové, v  šedých

očích nepřítomný výraz.


15

Princ

Pak cosi upoutalo jeho pozornost. Ta mladá žena bez zjevného

důvodu zrudla a zadívala se s láskou a touhou na svého manžela.

V  tu chvíli připomněla princi někoho jiného – ženu, která se,

s roztomilým ruměncem mládí a srdcem naplněným touhou, takto

dívala na něj.

Ta stará vzpomínka se v něm zkroutila jako had.

„Moje dnešní výzva k vám zní, abyste si vychutnali krásu ilustra

cí Dantovy Božské komedie a  pak ji našli ve  svých srdcích, abyste

oslavili krásu, milosrdenství a soucit s městem, které Dante miloval,

s Florencií. Děkuji vám.“ Profesor se zlehka uklonil a sesbíral si své

poznámky. Pak došel ke své ženě a za hlasitého potlesku ji objal.

Princ se k  aplausu nepřipojil. Ve  skutečnosti se zamračil a  za

mumlal nadávku adresovanou Dantovi.

Vypadalo to, že je ve  svém opovržení sám, jediný člen davu fl o

rentské honorace, který jim nezatleskal. A s jistotou byl v galerii také

jediný, kdo měl doopravdy tu čest s Dantem přímo mluvit a informo

vat básníka o tom, že je osel.

Ta vzpomínka prince nepotěšila. Neměl Danta rád, tehdy ani teď,

a nenáviděl slova, která Dante ve svém veledíle zplodil.

(Princ nebral v úvahu rozpor mezi svou láskou k Botticelliho ilu

stracím a nenávistí k textu, jejž zobrazovaly.)

Narovnal si manžetové knofl íčky své černé košile, na kterých byl

zobrazen symbol Florencie. Chystal se následovat Emersonovy, a až

budou mimo dohled svědků, zaútočit. Jediné, co musel, bylo zůstat

trpělivý.


16

Sylvain Reynard

A trpělivost byla ctnost, jíž oplýval dostatečně.

Během doby, kdy se hosté mísili v  davu a  bylo přineseno občer

stvení, princ zůstával v  ústraní, vyhýbal se rozhovorům a  odmítal

jídlo a pití.

Lidé na něj obvykle reagovali jedním ze dvou způsobů. Buď vycí

tili, že je nebezpečný, a vyhnuli se mu velkým obloukem, nebo na něj

zírali a občas se k němu přiblížili ještě dřív, než si vůbec uvědomili,

že se pohybují jeho směrem.

Byl krásný. Dalo by se nejspíš říci, že je nádherný, s blonďatými

vlasy, šedýma očima a mladistvým vzhledem. Postavu, ačkoliv nemě

řil víc než sto osmdesát centimetrů, měl pod černým oblekem štíhlou

a  svalnatou. A  vzhledem k  moci, kterou vládl, se pohyboval s  pev

ným a rozhodným držením těla.

Byl lovec, ne kořist, a tak se bál jen máločeho. V této místnosti se

například neobával ničeho jiného než svého odhalení.

Krátce kývl na pozdrav dottore Vitalimu, řediteli galerie, ale roz

hovoru s  ním se vyhnul. Ve  skutečnosti princův hněv zahrnoval

i jeho, protože on se také podílel na tom obchodu s kradenými věcmi.

Princ fl orentský by si nedokázal udržet svou vládu nad městem,

kdyby činil milosti. V  jeho knížectví se vždy spravedlnost vykoná

vala rychle a zahrnovala všechny provinilce. Do jednoho. Až dojde

na dottora Vitaliho, bude také potrestán.

Princ došel ke dveřím do výstavní síně a všiml si, že její zdi byly

vymalovány zářivě modrou barvou, která jen podtrhovala vystave

né inkoustové ilustrace Dantovy Božské komedie. S úlevou zjistil, že


17

Princ

jeho drahocenná díla jsou bezpečně uzavřena ve  skleněných vitrí

nách, které jim poskytují ochranu.

Prohlédl si místnost ode zdi ke zdi a od podlahy ke stropu a vší

mal si každého prvku bezpečnostního systému. Poprava Emersono

vých byla pouze jednou částí jeho plánu. Tou další bylo znovuzískání

jeho ilustrací.

Sledoval, jak se profesor se svou ženou zastavují před jedním

z  nejlepších příkladů Botticelliho práce, kresbou Danta a  Beatri

ce v  kruhu Merkura. Beatrice byla oblečená do  splývavého roucha

a ukazovala nahoru, zatímco Dante sledoval její gesto pohledem.

Princ rozhodnými kroky přistoupil k Emersonovým.

Paní Emersonová k němu zalétla pohledem a princ si na moment

pohrával s myšlenkou, že ovládne její mysl.

Když už měl skleněnou vitrínu na dosah, pár poodstoupil stranou,

aby mu uvolnil cestu.

Profesor si z nevysvětlitelných důvodů přesunul svou ženu za záda

a znemožnil tak princi výhled.

Pohledy obou mužů se setkaly.

Princ se musel držet, aby se neusmál. Profesor neměl ani tušení

o síle svého protivníka. Nebo o jeho hněvu.

„Dobrý večer,“ oslovil je princ anglicky a formálně sklonil hlavu.

„Dobrý večer,“ odvětil úsečně Gabriel a  dlaní sklouzl po  zápěstí

své ženy, aby ji mohl chytit za ruku.

Princ sledoval cestu Gabrielovy ruky a dovolil si malý úsměv.

„Pozoruhodný večer,“ pronesl a mávl rukou směrem do sálu.


18

Sylvain Reynard

„Celkem ano,“ odpověděl Gabriel a sevřel Julianninu ruku o něco

pevněji.

„Je od vás velkorysé podělit se o vaše ilustrace,“ pronesl princ iro

nicky. „Jaké štěstí pro vás, že jste je získal soukromou cestou, a  ne

na volném trhu.“

Čekal na  profesorovu reakci a  skrytě se zhluboka nadechl, aby

mohl prozkoumat pachy obou Emersonových.

Ten profesorův nebyl nijak zajímavý. Princ z  něj vytušil, že ten

muž je zdravý a více než jen trochu arogantní, jeho ctnosti ještě ne

byly úplně zformované.

Bylo evidentní, že má ochranitelské sklony. Břitkost jeho krve

i fyzického vystupování značila, že kvůli ženě, která stála za ním, by

se vzdal i svého života.

Ta samotná myšlenka byla provokativní.

Když prostřednictvím vůně jeho těla a krve prozkoumal profesorův

charakter, obrátil princ svou pozornost k laskavé paní Emersonové.

Zpočátku byla cítit jako vzor ctností – soucitu a velkorysosti. Vůni

její dobroty shledal princ překvapivou a hlavně příjemnou. Jako kdy

by to byl refl ex, jeho oči zamířily směrem ke kresbě Beatrice, která

visela opodál.

„Ano, považuji se za  šťastného. Užijte si večer.“ Se strnulým po

kývnutím se Gabriel vzdálil a stále svíral ruku své ženy.

Princ zůstal stát tam, kde byl, zavřel oči a znovu se zhluboka na

dechl. Jak paní Emersonová odcházela, v nosních dírkách ho zalech

talo cosi nepříjemného a vyloženě neblahého.


Princ

Nad tou jiskrou poznání otevřel princ oči. Paní Emersonová byla

nemocná.

Její vlídnost a laskavost téměř překryly ten nepříjemný spodní tón

jejího pachu, ale byl tam, číhal v pozadí jako had.

Princ a  ostatní jeho druhu byli mistry v  odhalování rozličných

lidských vad a nemocí. Možná to měli vrozené, nebo to bylo výsled

kem jejich adaptace na prostředí. Ale ať už byl důvod jakýkoliv, tato

schopnost umožňovala jeho druhu volit mezi žádoucími a  odpudi

vými zdroji potravy.

Díky tomu byl schopen zjistit, že v  krvi paní Emersonové není

dostatek železa. To bylo víc než jisté. Ale kromě toho s ní bylo v ne

pořádku ještě něco dalšího, něco, co dříve necítil a  co ho od  ní od

puzovalo.

Nicméně její ctnosti byly skutečné až dost. Byl překvapen, když

zjistil, že není jenom rozmazlovaná panička z vyšší třídy, za kterou

ji považoval.

Princův pohled vyprovázel Emersonovy na  druhou stranu míst

nosti, kde se tiskli jeden k druhému a něco si horečnatě šeptali.

S  posledním rozporuplným pohledem na  půvabnou tvář paní

Emersonové se princ otočil a odešel.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.