načítání...


menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Přináležení -- Rozpomínání se na domov – Toko-pa Turner; Molly Costello

Přináležení -- Rozpomínání se na domov

Elektronická kniha: Přináležení
Autor: Toko-pa Turner; Molly Costello
Podnázev: Rozpomínání se na domov

Dnešní lidé se cítí osamoceni. Ztrácejí sounáležitost s předky, jsou odpojeni od svých kořenů. Marně hledáme svoje místo na světě i vlastní hodnoty. Máme pocit, že nikam nepatříme. Kanadská spisovatelka a učitelka hlásící se k jungiánské ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  314
+
-
10,5
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma ELEKTRONICKÁ
KNIHA

hodnoceni - 78.2%hodnoceni - 78.2%hodnoceni - 78.2%hodnoceni - 78.2%hodnoceni - 78.2% 90%   celkové hodnocení
4 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Alferia
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2019
Počet stran: 237
Rozměr: 23 cm
Úprava: ilustrace
Vydání: První vydání
Spolupracovali: přeložila Veronika Šilarová
Skupina třídění: Vývojová psychologie. Individuální psychologie
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-247-4134-5
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Dnešní lidé se cítí osamoceni. Ztrácejí sounáležitost s předky, jsou odpojeni od svých kořenů. Marně hledáme svoje místo na světě i vlastní hodnoty. Máme pocit, že nikam nepatříme. Kanadská spisovatelka a učitelka hlásící se k jungiánské psychologii, ale také inspirující se súfijskými tradicemi, označuje tuto naši ztracenou potřebu jako přináležení. Jedná se dle ní o dovednost, kterou musíme znovu objevit. Je ukrytá v nás samotných, v našem autentickém bytí. A cesta k ní vede skrze mýty, příběhy, sny a archetypy.

Popis nakladatele

Se svou typickou hloubkou a vytříbeným stylem nám Toko-pa nabízí cestu k přináležení vedoucí z nitra ven. Na základě mýtů, příběhů a snů nás přivádí ke zdroji našeho odcizení, kdy se vyhnanství stává nutným krokem iniciace do autentického bytí. Následně rozebírá dovednosti přináležení – postupy pocházející od předků na léčení našich ran a obnovení opravdového přináležení k životu i ke světu.

Většina lidí si představuje přináležení jako skutečnost vázanou k nějakému mýtickému místu nebo člověku nebo kmenu a celý život stráví jeho marným hledáním. Co když ale přináležení nelze vůbec lokalizovat? Co když se jedná o dovednost, kterou jsme ztratili či zapomněli?

Kanadská autorka s velkým množstvím obdivovatelům svým košatým vyprávěcím stylem provádí čtenáře různými aspekty hledání sám sebe a svého místa ve světě. Doporučujeme jako inspirační zdroj čtenářům, kteří řeší své kořeny a zabývají se otázkou ukotvení ve světě. (rozpomínání se na domov)

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Toko-pa Turner; Molly Costello - další tituly autora:
Přináležení -- Rozpomínání se na domov Přináležení
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Pr

ˇ

ináležení

Rozpomínání se na domov

Toko-pa Turner

PŘINÁLEŽENÍ



Pr

ˇ

ináležení

Rozpomínání se na domov



Pr

ˇ

ináležení

Rozpomínání se na domov

Toko-pa Turner


Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy:

Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodu

kována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího písemného souhlasu

nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno. Toko-pa Turner Přináležení Rozpomínání se na domov Přeloženo z anglického originálu Belonging: Remembering Ourselves Home vydaného nakladatelstvím Her Own Press, Salt Spring Island, British Columbia, 2017. Přeložila Veronika Šilarová Návrh obálky a ilustrace Molly Costellová Sazba Vojtěch Kočí Jazyková redakce Ivana Šelešovská Odpovědná redaktorka Lenka Kubelová Počet stran 240 První vydání, Praha 2019 Vydala Grada Publishing, a.s. pod značkou Alferia U Průhonu 22, Praha 7 jako svou 7243. publikaci Vytisklo Tisk Centrum s.r.o. Czech edition © GR ADA Publishing, a. s., 2019 Copyright © Toko-pa Turner, 2017 Cover art and interior illustrations copyright © Molly Costello, 2017 Author photograph © Morgaine Owens Translation © Veronika Šilarová, 2019 ISBN 978-80-271-2976 -8 (ePub) ISBN 978-80-271-2975-1 (pdf ) ISBN 978-80-247-4134-5 (print)

Pro Craiga,

který je zemí,

v níž mé přináležení

má své kořeny.

Poděkování

Chci poděkovat své kamarádce a redaktorce Terri Kemptonové za doprovod

na každém kroku mé cesty a mistrnou asistenci při zrodu této knihy; Angele

Gygiové za přečtení rukopisu a její nekompromisní a cenné připomínky; Caoimhe

Merrickové za tisíce slov podpory; Michelle Tocherové za dodání odvahy, abych

svůj příběh postavila do popředí; Molly Costellové za to, že jedním obrazem

vyjádřila vše, co jsem chtěla říct; Annie Jacobsenové, která navzdory mému zdrá

hání trvala na tom, že jsem spisovatelka; a zejména Craigu Patersonovi, svému

milovanému manželi, za to, že mi každodenně ukazuje, jak se rodí přináležení,

svou neochvějnou přítomností, moudrou reflexí a zaštiťující velkorysostí své něhy.

Nakonec chci poděkovat ostrovu Salt Spring, že mě nese ve svých mystických

větvích a propůjčuje vláhu mým slovům.

9

Obsah

Kapitola první

Něco vyššího 13

Kapitola druhá

Počátky odcizení 19

Kapitola třetí

Matka ničitelka 31

Kapitola čtvrtá

Falešné přináležení 43

Kapitola pátá

Vnitřní sňatek 53

Kapitola šestá

Iniciace vyhnanstvím 63

Kapitola sedmá

Život v symbolech 75

Kapitola osmá

Putování tvořivou divočinou 83

Kapitola devátá

Temní hosté 97

Kapitola desátá

Bolest jako posvátný spojenec 119

Kapitola jedenáctá

Posvátná touha 129

Kapitola dvanáctá

Dovednosti přináležení 143

Kapitola třináctá

Ruční tvorba života 149

Kapitola čtrnáctá

Snášet potěšení 163

Kapitola patnáctá

Zvoucí přítomnost 175

Kapitola šestnáctá

Studnice příběhů a linie písní 187

Kapitola sedmnáctá

Pěstování společenství 199

Kapitola osmnáctá

Vzájemnost s přírodou 215

Kapitola devatenáctá

Uzavření 223

Použité zdroje 229

Poznámka autorky 237

Pro rebely a ztroskotance, černé ovce a vyděděnce. Pro uprchlíky,

siroty, obětní beránky a podivíny. Pro vykořeněné, opuštěné,

vylučované a neviditelné.

Kéž s rostoucí barvitostí rozpoznáte, že víte, co víte.

Kéž se vzdáte své poslušnosti vůči pocitům bezcennosti, poddaj

nosti a váhání.

Kéž naleznete vůli být nesympatičtí a přitom být bezvýhradně

milováni.

Kéž odoláte neoprávněným projekcím druhých lidí a kéž svůj

nesouhlas dokážete sdělit s přesností a ušlechtilostí.

Kéž zříte, s dokonalou jasností přírody, jež vás prostupuje, že váš

hlas je nejenom nutný, nýbrž zoufale potřebný, abychom zpěvem

rozmotali stávající zmatek.

Kéž cítíte dostatek opory, podpory, prolínání a ujištění, až sebe

a své dary nabídnete světu.

Kéž s jistotou víte, že i když stojíte sami, nejste osamělí.

S láskou,

To k o - p a

Něco vyššího

Kapitola první

D

o tohoto světa náležíte. Do tohoto okamžiku, na toto místo, kde již stojíte,

něco vyššího vás sem přivedlo. S hybnou silou dlouhé linie přeživších jste

svázáni. Od jejich dobré smrti, následované novými životy a příhodami

lásky, jež byla jejich semínkem, se váš příběh tkal. Při divokém jásotu přírody jste v souladu. Počasím všech ročních období a neviditelnými posvátnými sklony byl váš život formován.

A přesto, jako tolik z nás, můžete cítit bolest života ochuzeného o přináležení.

Je mnoho cest, jak osiřet. Doslova, ze strany rodiče neschopného se o vás postarat, nebo ze strany druhých, kteří nedbali pochopit vaše dary. Ze strany Systému, jenž vyžaduje loajalitu, avšak zaprodává vaši jedinečnost. Nebo ze strany historie, která vás v důsledku nesnášenlivosti či války proměnila v uprchlíka.

Sirotky z nás však činí také kultura, která vyzdvihováním určitých hodnot popírá jiné a nutí nás přitom odštěpit ony nežádoucí části nás samých. A to je možná nejhorší způsob osiření ze všech, jelikož představuje opuštění, na kterém neseme spoluvinu.

S tímto málem, aniž bychom rozpoznali, odkud odevšud jsme se vytratili, musíme nastoupit svou cestu. Musíme začít od nepřítomnosti – z touhy, která možná nebude nikdy naplněna – a následovat ji hluboko do srdce vyhnanství, abychom objevili, co (a jestli vůbec něco), lze vytvořit z ničeho. Abychom osiřelý život proměnili v nalezence.

Ačkoliv přináležení vládne mnohému, málokdy se o něm otevřeně hovoří. Stejně jako u žalu, smrti a nedostatečnosti jsme přesvědčováni, že cítit nepřináležení je ostuda, jež má zůstat vskrytu. Velkou ironií je, že moderní kulturu zaplavila epidemie odcizení, avšak tolik z nás se ve své nepřináležitosti cítí osamoceno, jako by všichni ostatní byli zasvěceni do toho onoho, z čeho jsme pouze my jediní vyděděni. A mlčet o vlastní zkušenosti odcizení je z velké části to, co mu umožňuje přetrvávat.

Žijeme v době rozdělenosti, kdy jsou po celém světě na vzestupu rasismus, sexismus, xenofobie a jiné systémové formy „zjinačování“. Nikdy předtím jsme na hranicích neznamenávali tak zemětřesné vlny migrace lidí jako dnes. A nároky usazování a integrace jsou rozmanité a složité, a to i po několik generací. Nyní se nacházíme v bodě důležitého přechodu, vymezené zmatečnými hranicemi politiky, třídy, genderu a rasy. Svým tichým způsobem je přináležení ústředním tématem rozhovorů naší doby.

Touha přináležet, nepochybně jedna z nejvlivnějších motivaci mého vlastního života, formovala můj život z velké části nevědomými způsoby, dokud mě nakonec nechytla za pačesy a nevtáhla do svých děsivých rozměrů. Tato kniha je cestopisem iniciace trvající celé roky a vedoucí zdánlivě nekonečným počtem bran, při jejichž průchodu bylo třeba odložit něco mně drahého. A tak vám píši nikoliv jako odbornice na přináležení, nýbrž jako sirotek, který musel objevit, že je třeba ztratit ještě mnohem více, bude moct být nalezen.

Přináležení má mnoho různých forem. První, která přijde na mysl, je pocit příslušnosti k nějakému společenství nebo místu. Pro mnoho z nás však touha přináležet začíná ve vlastní rodině. Pak je zde touha sdílet důvěrnou blízkost s jiným člověkem, v útočišti vztahu, a touha po přináležitosti v životním směřování či povolání. Je zde také duchovní touha patřit k určitému souboru zvyklostí či tradic, touha znát vědění předků a účastnit se jej. A bolestná touha přináležet vlastnímu tělu, ačkoliv si ani nemusíme všimnout, jak moc nás toto odtržení od těla ovlivňuje.

Jsou i jemnější způsoby přináležení – jako ty, které musíme nakonec stvořit svým vlastním příběhem, a dary, jimž bylo dáno v této souvislosti vzniknout. A v širším pohledu je zde i přináležitost k samotné zemi, kterou všichni cítíme (nebo necítíme) ve svém srdci. Nakonec přichází ono velké přináležení, jež je nejzamlženější a nejvytrvalejší ze všech, touha přináležet „něčemu vyššímu“, co dává našemu životu smysl. Živoucí most V severovýchodní části Indie, v horách Méghálaje, proměňují letní monzuny místní řeky v divoké a nevyzpytatelné veletoky, které nelze přebrodit. Před staletími našli vesničané důmyslné řešení. Vysázeli na březích určitý druh fíkovníku a jeho splétané kořeny jemně a trpělivě směrovali přes řeku, až se uchytily na opačné straně.

Tímto pomalým spojováním a proplétáním kořenů vesničané vytvořili odolný živoucí most, který dokáže odolat záplavám letních dešťů. Jde však o práci, již nelze dokončit za života jednoho člověka, a proto bylo třeba znalosti splétání a péče o kořeny předávat mladším generacím, které je udržují při životě a podílí se na dnes ohromující síti kořenových mostů v méghálajských údolích.

1

Podíváme-li se na živoucí most jako na metaforu přináležení, můžeme si představit, že jsme uvízli na jednom břehu nebezpečné řeky a toužíme se napojit

+


16

na něco vyššího, co je mimo náš dosah. Ať už je to přání najít své místo, své lidi nebo smysluplný vztah, touha přináležet je obrovskou, tichou motivací tolika našich dalších přání.

Za léta práce se sny jsem přišla na to, že touha přináležet je u mnoha lidí důvodem jejich životního hledání. Potřeba být rozpoznán pro své dary, být vítán v lásce a spříznění, mít pocit smyslu a potřebnosti v rámci svého společenství. Je to však také touha otevřít se posvátnému rozměru života, sloužit něčemu ušlechtilému, žít v kouzelném světě zázraků.

A přesto odcizení, temná sestra přináležení, je natolik všudypřítomné, že jej lze považovat za epidemii. Díky technologiím jsme navzájem propojení jako nikdy dříve, a přesto jsme nikdy nebyli natolik osamocení a odloučení. Jsme jednou z generací, kterým se nedostalo dědictví vědění, jež by bylo naším mostem k přináležení. Co je však ještě horší, kvůli naší amnézii často ani nevíme, co nám schází.

Naše vzájemné setkávání stále častěji nahrazují stroje. V důsledku digitální komunikace, automatizovaných zákaznických systémů či prodejních automatů, kde dříve fungovali lidé, se stáváme zajatci věku mechanického věku. Jsme produkty korporátních zájmů, redukováni na spotřebitele, kolečka v soukolí stejného stroje, jemuž jsme zavázáni. Tato větší, často skrytá entita, velkou měrou přispívá k pocitu odlidštěnosti a postradatelnosti. Tuto mašinerii nemáme rádi a ona nemá ráda nás.

Snažíme se vydržet, přispívat svým málem k mechanickému mapování řádu věcí, zaplavuje nás však sužující pocit bezúčelnosti. Nevědomě cítíme, že existuje něco vyššího, čemu toužíme přináležet. A ačkoliv to nedokážeme vyjádřit, zdá se nám, že druzí k onomu vyššímu náležejí, zatímco my je pozorujeme zvenčí.

Bolestivě prahneme po tom, aby si naší nepřítomnosti v kruhu přináležení všimli. Stravuje nás to zevnitř. Snažíme se zabavit, avšak osamocenost skrytou ve spodním proudu lze zřídka utišit. S prvním nádechem ticha přichází taková záplava odcizení, až se zdá, že nás zcela pohltí. Nehledě na to, kolik toho nahromadíme či čeho dosáhneme, trýzeň nesounáležení nás rve zevnitř.

A tak ke svému životu přistupujeme jako k projektu renovace – snažíme se být užiteční, obdivovaní, odolní či důvtipní. Ořezáváme vše nepraktické, co by nám mohlo bránit zapadnout. Ale když tento „seberozvoj“ začne omezovat naši vnitřní divočinu, trpí naše sny a propojení s posvátným. S tím, jak všechny zbývající zdroje poutáme do služeb nevědomé touhy přináležet, stále více ztrácíme pocit domova.

To je náš výchozí bod: přímo ve středu syrové trhliny své ztracenosti, na dně bolestného hledání vlastního místa v řádu věcí, si musíme nejprve sáhnout hluboko do samotného zranění a stát se jeho učedníkem. Musíme otevřít otázku, co z nás se ztratilo. Co je nám odnímáno? Pouze když se ponoříme do hlubin oné posvátné touhy, můžeme zahlédnout vznešenost, jíž je nám dáno nabýt.



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.