načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Přicházím sama k sobě - Jaroslava Kutheilová

Přicházím sama k sobě
-16%
sleva

Kniha: Přicházím sama k sobě
Autor:

V knize Přicházím sama k sobě objevujeme pro čtenáře vůbec poprvé jako celek - básně Jaroslavy Kutheilové, autorky stíhané nepřízní osudu v podobě jejího celoživotního trápení, ... (celý popis)
Titul doručujeme za 5 pracovních dní
doručujeme do Vánoc
Vaše cena s DPH:  199 Kč 167
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
5,6
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 69Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » KNIHA ZLÍN
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2017-02-01
Počet stran: 222
Rozměr: 16 cm
Úprava: 221 stran
Vydání: Vyd. 1.
Spolupracovali: vybral a uspořádal Pavel Petr
Vazba: brožovaná lepená
ISBN: 9788087162996
EAN: 9788087162996
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Výbor z básní autorky postižené autismem s nebývalým smyslem pro imaginaci.

Popis nakladatele

V knize Přicházím sama k sobě objevujeme pro čtenáře vůbec poprvé jako celek - básně Jaroslavy Kutheilové, autorky stíhané nepřízní osudu v podobě jejího celoživotního trápení, nemoci, která ji trvale připoutala k jedinému místu – Domovu sociální péče v jihočeské vesnici Libníč, kde žije ve své samotě, ve svém ústraní. Básně jsou psané v krátkých úlevách mezi depresemi a euforií, jako svědectví toho tisíckrát znovu vytouženého zásvitu naděje – bez jediného škrtu a dodatečných úprav. Autorka dosud své básně rozdávala nemnoha svým přátelům jako strojopisné exempláře a sporadicky publikovala v oblastních novinách a časopisech. Ale mezi jejími nejbližšími přáteli a opatrovníky byli vzácní lidé – obdivovatelem jejího díla byl básník Ivan Slavík, literární kritik a editor Kutheilovou milovaného Vladimíra Holana – Vladimír Justl, který ji také několikrát uváděl v představeních pražské Violy a spisovatel Věroslav Mertl. V doslovu právě Věroslav Mertl cituje úryvek básně – Čním sama v sobě/opřena o rozum/Divoce si piluju nehty/abych přikryla velký stín…

Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Přicházím sama k sobě

Jaroslava Kutheilová


Copyright © Jaroslava Kutheilová, 2010

Cover photo © Libor Stavjaník, 2010

Layout © Lucie Mrázová, 2010

ISBN 978-80-87162-99-6


11

sebenalezení

Světlý podzim,

zákmit ten roztržitý

sám nad sebou.

Vstupenky listí

předplatné mají

na hladině vodní,

kdy vrba pokladní

se marně rozpomíná

na odpuštěné dluhy.

Brázd pruhy mají

napínavý děj,

jež prodloužen je

v rýhy na dlaních,

kopců vzdutých

jako Boží hněv.

Vpíjí se krev podzimu

po horké bitvě léta.

Sníh utajován

prýští v rampouch,

jinovatku, zmrazky,

jdu s čelem odkrytým,

stín obestřen mými vlasy,

jdu sama sebou odváta,

sobě i jiným líčit

sežehnuté řasy.


12

Dušičková

Do ticha naběhlých dlaní podzimu

natřásá zima peřinu,

jde tam, jde vstříc sobě,

nejlépe bývá na hřbitově.

Jsoucno a minulost

tam leští pomníky

a růvek, kde nikdo nepoloží

vzpomínku,

právě ten stojí za zmínku.

Tam pokládám své srdce – vřesoviště,

když růžový nach

pálí sám o sobě,

aby se zbytečným nezdál.

Nic není zbytečné,

ani pohledy netečné,

ani ten růvek,

jenž od srdce odpadl

a cizím přirostl k srdci,

jak budoucí místo spočinutí.

A tam, kde nezavoní chvojí

a stuha nemihne se bílou,

tam se skláním, setkavši se

s bezejmennými,

snáze rozpomenu se na nebožky,


13

jež mne křtily,

pomníky omšelé,

vy jste mne oslovily.


14

zamyšlení

Svítivé šelestění listů,

vnořeno do kmene stromů,

kmínek trochu přihnut

k blyštivosti

sedrané kůry.

Hmota od ducha oddělena,

hladem po soustu nehmotném,

duch zasut

do mízy v odpočivném spánku,

duch dřímá

a tělo nad ním hřímá.

Jen ji tak mít,

tu krotitelku těla,

kdy duše se vyřine

jak poraněná tepna.

S řídkým obinadlem chvátám,

kéž prosákne mě

a druhým ať prosákne košili,

kéž bychom se všichni

tak krásně zranili.


15

Přímý směr

Ještě mi dej

ten nalezený,

pokroucený list

z pokáceného dubu,

já budu také tak pevná

v našem odhodlání,

kdy míra souznění

se vrší v poloprázdné dlani.

Na hrázi rybníka

leží strom s vykotlaným kmenem,

tam dýchni lásko

svým tajuplným stenem,

strom pozdvižen

a svlažen právě tím,

co nejvíc bolí,

spadlou větví určí směr,

jímž je nám brázda v poli.


16

koncem října

Uondán říjen

shazováním listů.

Jeho chvění

na prameni v lese uléhá.

Zářnost nerozhrnutých mlh

snivě se dívá

a zhasínaní jisker

sršícího západu

tolik námahy nedá.

Ani poslední hvězda

není tak bledá.

Prach k pročištění čistoty

lehce se zvedá.

Záchvěv listů

snoubí se s chvěním lidí.

Vidí bystře a svěže,

k adventu říjen vidí.

Zásnuby tichých těl stromů

a hlasitých duší ptáků.

List prudkým vichrem

smeten do kotliny,

tísněna sama sebou,

přicházím do krajiny...


17

sestře

Dej mi květinu

sluncem pobledlou,

věř v úžas vytepaný časem

do milosrdenství nastavené dlaně

s plátky okvětními.

Nech se zdát sama sobě,

poruč srdci,

aby tak nebušilo

a v něm se zabydli,

nenech se nechat trčet,

odvátá svou bázní

z křivolakých ulic.

Nezhasínej sama sobě,

ani jiným.

Překocená svíčka ulpívá voskem.

Ty rýhy ve dřevě zaplnit

zase nech.

Pozor však na příliš

matnou plochu.

Oči se ti lesknou steskem?

To snáze vyleštíš ten smutek,

stesk a strach.

A dívej se pozorně jarním oknem,

že svítit může kámen

i jeho jemný prach.


18

Vidění

Co vězí v pocitu

nad jiné neskutečném?

Ta hlava bolavá

a v ní snad milión myšlenek

s odvrácenou tváří

valících se dnů.

Uber z neděle pár vět

z mlčení složených

a vstup do chrámu,

který nevysvěcen

kadidlo si šetří

na hostinu hladově

nepozvaných.

Vodu světím odpuštěním hříchů

a ke dnu klesá kál.

Jdu se tiše kát,

neoslovena, zasuta.

Ticho tříští úlek.

Nevyzrazené tajemství noci

hlásí se o své právo.

Usínám raději sama,

obuta a oblečena.

Tříšť světla uondána,

klesla na polštář.

Damašek paprskovitě obtáčí hlavu...


19

Plná dlaň

Blíží se Ježíš zmrtvýchvstalý,

do kolébky se malý rodí

a nás hříšníky za ruce vodí.

Bože, dej mi sílu břímě nést

a neranit a nerozplakat

a v srdcích ztvrdlých

rytmem času

vždycky zjara kvést.

A když nemohu už unést

chůzi bolavou,

přetavím v rychlý tanec lidí,

kteří věří v Tebe, nebo ne,

já Ti dám, můj Bože,

chůzi vyvrácenou

mimo obvyklý směr,

ber, můj Bože, moje lásko,

plnou hrstí, jen si ber.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist