načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Příběhy z tribuny - Zuzana Maléřová

Příběhy z tribuny

Elektronická kniha: Příběhy z tribuny
Autor: Zuzana Maléřová

Další z knih spisovatelky Zuzany Maléřové, ve které důvěrně rozjímá o životě, lidském usilování, trápení, štěstí i sebepoznání s předními českými umělci i fotbalisty ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  149
+
-
5
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 82.2%hodnoceni - 82.2%hodnoceni - 82.2%hodnoceni - 82.2%hodnoceni - 82.2% 93%   celkové hodnocení
6 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Čas
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2013
Počet stran: 107
Rozměr: 22 cm
Úprava: ilustrace (některé barevné), portréty
Vydání: Vyd. 1.
Spolupracovali: fotografie Vlado Bohdan
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: Řitka, Čas, 2013
ISBN: 978-80-747-5007-6
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Další z knih spisovatelky Zuzany Maléřové, ve které důvěrně rozjímá o životě, lidském usilování, trápení, štěstí i sebepoznání s předními českými umělci i fotbalisty pražského klubu Dukla.

Popis nakladatele

Až pod samotnou střechou tribuny stadionu Na Julisce, v proskleném prostoru s úžasným výhledem, se po celou sezonu 2012/2013 odehrávala ojedinělá setkání. Spisovatelka Zuzana Maléřová zvala k důvěrným hovorům o životě, o lidském usilování, trápení, štěstí i sebepoznání přední umělce i zástupce fotbalové Dukly. Jejími hosty byli např. zpěvačka Marta Kubišová či herci Naďa Konvalinková, Jana Synková, Táňa Fischerová, Barbora Srncová a Stanislav Zindulka, z řad Dukly pozvání přijali např. Luboš Kozel, Patrik Gedeon, Petr Kostelník, Michal Kolomazník, Petr Malý, Tomáš Berger, Günter Bittengel, Ivan Lietava a další.

Milan Švihálek v doslovu napsal: „Příběhy z tribuny jsou knížkou, jejímž jevištěm je sport. Nejde však o vyprávění, z něhož bychom mohli vyčíst informaci o výsledku utkání nebo o tom, jak zázračně kdo chytil penaltu. Ale ani Ota Pavel nepsal o brankách, bodech a vteřinách, ale o životě. Nechci být patetický, ale jsem přesvědčen, že Zuzana Maléřová je Otou Pavlem v sukních. Její schopnost vciťování se do často velmi klikatých životních osudů je nezměrná. Svá vyprávění formuluje s pokorou, prostě, jednoduše a valašsky zarputile. Pracuje s krátkými větami. Její úsečný styl připomíná vesnického ogara, zatloukajícího hřebíky. Hned po prvních větách se však pozná moudrost, ohleduplnost a talent.“   

Významnou součástí knihy jsou fotografie Vlada Bohdana, grafickou úpravu provedl Filip Skalák.

Předmětná hesla
FK Dukla Praha
Fotbalisté -- Česko -- 20.-21. století
Osobnosti -- Česko -- 20.-21. století
Zařazeno v kategoriích
Zuzana Maléřová - další tituly autora:
Příběhy z tribuny Příběhy z tribuny
 (CDmp3 audiokniha)
Vladimír Čech - Zpověď v rozhovoru Zuzany Maléřové - CD Vladimír Čech
Kdy se dotknout dospělosti Kdy se dotknout dospělosti
 (e-book)
Kdy se dotknout dospělosti Kdy se dotknout dospělosti
O květině O květině
 (e-book)
Proč kluci milují fotbal Proč kluci milují fotbal
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Zuzana Maléřová fotografie Vlado Bohdan

AHEEEHAPDPIEINLIAKNPKPAHEEEHA

BNFFFNBPNHIHNLEDALBGIPBNFFFNB

NFNMINFGFIHCFLHEGBCKNCMJKMLDH

MBLCEBFNJIGBNGHBHJKCJHCHLKOHK

POIDMIFLCHOGOFGMOFJJLKKAJAFPJ

MFFNNNEHBNHBJLAJOFJAAHFHAKDGP

APBBBPAPOICDLCHIGJNBDCEDEIOFC

HHHHHHHPPPHHHPHPPHPHPHHPHPHPP 2

Zuzana Maléřová

Příběhy z tribuny

fotografie Vlado Bohdan

© Zuzana Maléřová, 2013

Photographs © Vlado Bohdan, 2013

Postface © Milan Švihálek, 2013

Editor © Josef Pepson Snětivý, 2013

Cover & Layout © Filip Skalák, 2013

© Nakladatelství ČAS, 2013

ISBN 978-80-7475-007-6

Zuzana Maléřová

Příběhy z tribuny

fotografie Vlado Bohdan

Bajka na úvod

Stoupám dlouhými schody na fotbalový stadion Dukly Praha. Je mi dvacet let a píšu svou knižní prvotinu.

Život je kulatý. U vstupní brány na mne čeká brankář Dukly, reprezentant Petr Kostelník, který je jedním

z aktérů knihy. Přivítáme se, zaslechnu vtipné poznámky spoluhráčů, na které nereaguju. Jsem zvyklá,

odchovaná ostravským Baníkem. Přesto se přistihnu, že chvílemi zadržuju smích. „Slečno, přijďte zase,

budeme se těšit na vaše krásné – pauza – oči.“ Pochopila jsem, že popichují spíš Kosťu než mne. Tak si

pamatuju naše první setkání. Petr však tvrdí, že úplně poprvé jsme se viděli právě na Bazalech. Ví přesně

datum i výsledek zápasu, ba i střelce gólů. A už tam prý kluci měli řeči. Stali jsme se partou na mnoho let.

Až mne profese a muž fotograf odvedli do jiného světa. V tom sportovním jsem vyrostla, umělecký jsem si

zvolila. Po dceři Alžbětě se nám však narodil syn Jeroným. Svým nezlomným rozhodnutím, že bude hrát

fotbal, ve mně rozdělené světy spojil. Konečně jsem celá. A obloukem mnoha let znovu stoupám dlouhými schody na Julisku. Když projdu bránou, u které kdysi čekal Kosťa, zmocní se mě zvláštní nostalgie. Dívám se z tribuny do otevřené krajiny. Začínám chápat, proč jsem naše ostravské setkání vytěsnila. Překryl ho tenhle výhled. Z žádné fotbalové tribuny není vidět do takové dálky jako z této. Jen z mých valašských

kopců. Jeroným o mé duklácké minulosti nemá tušení a důvodem, proč klepeme na dveře právě tohoto

klubu, není minulost, ale současnost. Setkání s Janem Suchopárkem nás utvrzuje v tom, co jsme už z mnoha úst slyšeli. Že sportovní filozofie nového vedení klubu je ojedinělá a celá koncepce je podmíněna

etikou a lidskou kvalitou. První, co mě oslovuje při vstupu do hlavní budovy, je fotografie tibetských

mnichů. Stojí na stadionu a doslova s ním ladí. Jejich oděv má stejnou barvu „dresu“ jako hráči Dukly.

Žlutá a vínově červená. Pomoc Tibetu a Nepálu tady neplní funkci charity pro zviditelnění, je to způsob

myšlení. A svým způsobem i trénování. Usedám vedle šéfa mládeže Dukly Petra Fišara. Dívá se mi do

očí, usmívá se a nespěchá. Dávám mu přezdívku „Slunce v duši“, i když mu říkají jednoduše „Fiška“.

Vstupní pohovor do vrcholového fotbalového klubu vypadá spíš jako společné pojmenování životních

hodnot, usilování, vydání se na cestu. Poznej sám sebe, překonej sám sebe, ať pochopíš, kam vedou tvé

kroky. Ty jeho vyšlapaly stopy po stejných valašských kotárech jako ty moje. Nikdy je nezametl vítr,

7

stále se k nim vrací. Je poutník. K životu mu stačí velmi málo. Vše podstatné nosí v sobě. A v malém

batůžku knihu. Třeba o Rytíři v rezavém brnění. Ctnostný rytíř, hrdina a zachránce, pádící na svém

koni od jedné bitvy k druhé, si najednou uvědomí, že se stal vězněm svého brnění. Brání mu v životě,

v doteku s nejbližšími i se sebou samým. Plný bezradnosti se vydá na výpravu dosud zcela neznámou.

Za hledáním vlastního já, za sebepoznáním. Jak by řekl Merlin, „jede objevit pravdu mocnější než meč“.

Petr Fišar nevede své svěřence, aby se ukryli do brnění a byli nezranitelní a zdánlivě silní. Usiluje však

o to, aby pevnost, odolnost a pravou sílu budovali sami v sobě. „Odraž tu bolest,“ slyšela jsem ho jednou

říkat jeho svěřencům. Neběhají udřeně kilometry k získání kondice. Vystavuje je prožitkům a zážitkům,

které jsou ve výsledku fyzicky i psychicky často ještě náročnější. Ale mají nadstavbu. Přenocuj v lese,

v zimě spi v iglú, přežij v přírodě. Dívám se na nástěnku vedle jeho psacího stolu a tajně si čtu indiánskou

bajku, kterou tam má připnutou. Pak ho žádám, aby mi ji dal, ani nevím přesně proč.

V tuto chvíli vlastně začaly vznikat Příběhy z tribuny. Žili jsme s naším ročníkem 2000 a trenérem

Žipajem opravdu mnohobarevný čas. Právě jsem napsala knihu Proč kluci milují fotbal a na přání trenéra

se hráči účastnili všech akcí, které byly s knihou spojené. Když mě tedy generální ředitel Dukly Michal

Šrámek vyzval vlídně a laskavě ke spolupráci, měla jsem už na základě předešlých zkušeností nápad

v hlavě. Připravit specifický pořad pro tyhle talentované a bystré kluky, ve kterém jim významní sportovci

a umělci budou vyprávět své příběhy. Ale budou je vyprávět naprosto otevřeně, důvěrně, budou putovat

svými životy plnými chyb a selhání, strachu a nejistoty, aby nalezli statečnost, obětavost a „pravdu

silnější než meč“. Tak se scházeli indiáni u ohně. Tak se jejich děti „vyučovaly“. Každý večer naslouchaly

vyprávěním těch nejzkušenějších z kmene. Číst se učili z lidské duše a jejich prvním učitelem bylo

srdce. Nastala zásadní otázka. Kde se mohou taková setkání odehrávat? Můj pohled i pohled Petra

Fišara se okamžitě otočil k tribuně. Pod její střechou jsem viděla prosklené prostory. „Co to je?“ zeptala

jsem se. Michal Šrámek vzal svazek klíčů a společně jsme se všichni tři vydali „k nebi“. Místnost byla

zcela prázdná, ale bylo jasné, že tady může „slétnout génius, aby hovořil s člověkem“. Kluci, zvyklí na

neustálou aktivitu a pohyb, naslouchali v naprostém tichu dvě hodiny hovorům dospělých. Z dětství si

pamatuju, že nejvíc jsem napínala uši, když návštěva nebo rodiče ztišili hlasy, protože si říkali něco, co

by ještě děti neměly zaslechnout. Na tribuně jsme se rozhodli, že není nic, co by kluci neměli slyšet. Tak

jsme jim vyprávěli o zrození stejně jako o smrti, o citu stejně jako o násilí, o lásce stejně jako o rozvodu,

o věrnosti stejně jako o zradě. Ale především o schopnosti usebrat se, jít dál. Občas jsem v očích kluků

zahlédla nevěřícný úžas, jindy pochopení a přikývnutí „ano, to znám z domova taky“, někdy zase smích

nebo dojetí či nesouhlas s krutostí a zlobou. Ale vždy jsme zjitřili své city a prožívali pocit sblížení. Tolik

chlapů se slzami v očích na pár metrech čtverečních už asi neuvidím. Začala jsem psát. Na každé tribuně

četl herecký host ještě příběh navíc. Uvědomovala jsem si hloubku našich zpovědí, mnozí z hostů se

vraceli k vypjatým okamžikům svého života nejen v paměti, ale i v pocitu. Vzpomínám si, jak se Patrik

Gedeon na pár vteřin odmlčel a já viděla v jeho očích, že zase stojí jako malý kluk v předsíni a marně se

snaží bránit svou maminku před opilým otcem. Požádala jsem Martu Kubišovou, aby zazpívala Modlitbu pro Martu. Naši rodiče při ní plakali, když v roce 1968 vjely do jejich životů ruské tanky. Naše generace ji přijala jako hymnu svobody, když po roce 1989 tanky konečně odjely. Chtěla jsem, aby i naše děti jednou

mohly říct: „Byli jsme u toho, když Marta Kubišová zpívala Modlitbu. Bylo to na Julisce a zpívala ji jenom pro nás.“ Někteří kluci ji slyšeli poprvé, ale někteří, stejně jako jejich rodiče, se přidali a zpívali s ní.

Venku už se setmělo, byla zima a tribunou se neslo: „Ať mír dál zůstává s touto krajinou, zloba, strach

a zášť, ty ať pominou.“ Když jsem se zeptala Barbory Srncové, jestli by namalovala pro kluky z Dukly

obrázek a přinesla ho na tribunu, souhlasila. Domluvily jsme se na malé kresbě fotbalisty. Ale čím déle

jsme spolu o Příbězích mluvily, tím hlouběji se Bára obrázkem zabývala. Věnovala mu hodiny a na

tribunu přinesla krásný olej s nápisem Jsem hrdý na svůj klub. Jeho zvětšenina zdobí vstupní prostory stadionu a každý z kluků si jeho reprodukci odnesl domů. Táňa Fischerová řekla po Tribuně: „Bylo to silné. Uvědomila jsem si, že takhle lidé běžně nemluví.“ Četla příběh o Jaroslavu Žipajovi, se kterým se

kluci po dvou letech loučili. Chodili si s ním jeden po druhém plácnout, poprvé ho viděli plakat, dojetí

až bolelo. Alžběta, která některým klukům zpívala na dobrou noc už u jejich postýlek, měla pocit, že tentokrát nevydá ani tón. Nakonec statečně zazpívala o tom, jak padá obloha, hrdlo stažené, abychom se my ostatní nadechli. Za okny tribuny poletovalo listí stejně jako sníh, Vánoce vystřídaly Velikonoce, tmu a šero přemohlo jarní slunce. Jen na stole svítilo stále stejné zelené světlo. Na první tribunu přinesl starožitnou lampu Petr Fišar. Sám pak musel odjet za svojí těžce nemocnou babičkou. Když ten večer

Naďa Konvalinková vyprávěla, jak se postarala o svoji babičku až do úplného rozloučení, jak si ji sama učesala a umyla, řekla jsem klukům, proč musel Petr odjet. A za jeho babičku, co rozdávala bonbony dětem z celé ulice, jsme na tribuně zapálili svíčku. Když ho pak Jeroným potkal na hřišti, řekl mi: „Fiškova



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist