načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Příběhy terapeutických skupin - Prof. PhDr. Stanislav Kratochvíl CSc.

Příběhy terapeutických skupin

Elektronická kniha: Příběhy terapeutických skupin
Autor:

Knížka uvádí příklady praktického využití skupinové psychoterapie v léčení neurotických poruch i ukázky využití skupinových forem sebezkušenostního výcviku psychoterapeutů. ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  149
+
-
5
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9% 80%   celkové hodnocení
4 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: TRITON
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 266
Rozměr: 21 cm
Vydání: Vyd. 1.
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-725-4934-4
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Knížka uvádí příklady praktického využití skupinové psychoterapie v léčení neurotických poruch i ukázky využití skupinových forem sebezkušenostního výcviku psychoterapeutů. Příběhy skupin poutavě dokumentují, jak může skupinové dění pomáhat při odstraňování konfliktů, řešení problémů či zvládání obtížných situací a přispívat tak k lepším vztahům s lidmi, k větší osobní spokojenosti a ke zvýšení kvality života.
Publikace je určena psychoterapeutům a dalším pracovníků pomáhajících profesí, studentům příslušných oborů i laickým zájemcům o psychologii a psychoterapii, kteří si přejí poznat, co se děje ve skupinových sezeních.

Další popis

 Skupinová psychoterapie je účinnou formou léčení různých poruch i způsobem pomoci v problémech a krizích. Využívá se u neurotických poruch, u závislosti na alkoholu a drogách i u psychóz, v poradenské praxi i ve výcviku psychoterapeutů a dalších pracovníků pomáhajících profesí. Probíhá v ambulancích, denních klinikách a stacionářích i v lůžkových zařízeních. Tato publikace přináší ukázky z průběhu skupinové psychoterapie ve specializovaném lůžkovém zařízení pro neurotické pacienty. Ukazuje, co se v jednotlivých sezeních odehrává, jakou roli hrají vztahy, které si pacienti do skupinové psychoterapie přinášejí ze svého domácího života, jak se ve skupinových sezeních zkoumají a zpracovávají nepříznivé zážitky ze současnosti i minulosti, které vedly ke vzniku neurotických potíží, a jak se hledají a pak nacvičují vhodné formy chování pro harmonickou a zdravou budoucnost.    Výběr předložených skupin ukazuje společné rysy skupinové dynamiky, platné pro všechny druhy skupinové psychoterapie, i specifické rysy, ovlivněné složením skupiny, organizací terapie, osobnostmi terapeutů a používanými technikami. Publikace je určena jak psychoterapeutům, tak všem, kdo chtějí vědět, co se ve skupinových sezeních děje, čemu to slouží a jak to pomáhá.



Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Prof. PhDr. Stanislav Kratochvíl CSc. - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

TRITON

Praha/Kroměříž


PŘÍBĚHY TERAPEUTICKÝCH SKUPIN

Stanislav Kratochvíl



STANISLAV KRATOCHVÍL

Příběhy

terapeutických skupin

TRITON Praha/Kroměříž


Stanislav Kratochvíl

Příběhy terapeutických skupin

Tato kniha ani žádná její část nesmí být kopírována, rozmnožována ani

jinak šířena bez písemného souhlasu vydavatele.

© Stanislav Kratochvíl, 2006

© TRITON Praha/Kroměříž, 2007

Cover © Renata Brtnická, 2007

Vydalo nakladatelství TRITON Praha/Kroměříž

Vykáňská 5, 100 00 Praha 10,

www.triton-books.cz

ISBN 978-80-7254-934-4


OBSAH

Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9

11 TTeerraappeeuuttiicckkéé sskkuuppiinnyy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11

22 IIkkaarroovvéé . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21

2.1 Členové skupiny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21

2.2 Průběh sezení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26

2.3 Zisky členů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 88

2.4 Zhodnocení skupiny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 94

33 KKvvěětt . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 103

3.1 Členové skupiny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 103

3.2 Průběh sezení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 107

3.3 Zisky členů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 154

3.4 Zhodnocení skupiny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 159

44 OOddvvaahhaa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 167

4.1 Členové skupiny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 167

4.2 Průběh sezení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 171

4.3 Zisky členů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 193

4.4 Zhodnocení skupiny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 198

55 JJuunnááccii . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 207

5.1 Členové skupiny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 207

5.2 Zisky členů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 211

5.3 Zhodnocení skupiny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 217

66 ZZhhooddnnoocceenníí ddaallššíícchh ppaacciieennttsskkýýcchh sskkuuppiinn . . . . . . . . . . . . . . . 225

6.1 Lvi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 225

6.2 Mezci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 230

6.3 Nezmaři . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 235

7


77 KKoommeennttáářř kk tteerraappeeuuttiicckkýýmm sskkuuppiinnáámm . . . . . . . . . . . . . . . . . . 239

7.1 Způsob vedení skupin . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 239

7.2 Otázky, rady, pocity a interpretace . . . . . . . . . . . . . . . 240

7.3 Využití technik . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 241

7.4 Témata . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 241

7.5 Atmosféra ve skupině . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 242

7.6 Činitelé změny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 243

7.7 Vývoj skupin v čase . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 244

7.8 Vztahy mezi terapeuty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 245

88 UUkkáázzkkyy zzee sseezzeenníí vvýýccvviikkoovvýýcchh sskkuuppiinn . . . . . . . . . . . . . . . . . . 247

8.1 Strach ze smrti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 248

8.2 Konflikt zásad . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 249

8.3 Generační problém . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 249

8.4 Matka a dcera . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 250

8.5 Péče matky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 251

8.6 Rodiče a děti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 252

8.7 Nespokojenost v manželství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 253

8.8 Milenec manželky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 254

8.9 Rodinný rozpočet . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 254

8.10 Atmosféra ve skupině . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 255

8.11 Interakce ve skupině . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 255

8.12 Vztah člena ke skupině . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 256

8.13 Nadváha . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 257

8.14 Odchod od manžela . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 257

8.15 Nestálost a jiné problémy ve vztazích . . . . . . . . . . . . . 258

8.16 Komentář k výcvikovým skupinám . . . . . . . . . . . . . . . . 261

Závěr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 263

Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 265

8


ÚVOD

V poslední době se staly populárními překlady knih, v nichžpsycho

terapeuti líčí svoje zážitky z léčení různých pacientů. Popisují, co se

v takové terapii odehrává, a odtajňují, jak nejen pacienti, ale také oni

sami psychoterapeutický proces a psychoterapeutický vztah prožívají.

Ke zvýšení přitažlivosti dávají psychoterapeutickým příběhůmpovíd

kovou nebo dokonce románovou formu. Tyto publikace jdou naod

byt jak mezi laiky, kteří jsou zvědavi na lidské příběhy i na to, co se

v psychoterapii vlastně děje, tak mezi psychoterapeuty, kteří si chtějí

porovnat své vlastní zkušenosti se způsobem práce a vnitřnímiprožit

ky svých kolegů.

K povídkově pojatým dílům patří zejména knížky I. Yaloma „Láska

a její kat“ a „Máma a smysl života“, Y. Yovella „Nepřítel v mémpoko

ji a jiné příběhy z psychoterapie“, D. Luepnitzové „Schopenhauerovi

dikobrazi“, J. Kottlera a J. Carlsona „Mumie u jídelního stolu“ a od

týchž autorů „Nezdařená terapie“. Zajímavé pokusy o nabídnutípříbě

hů z poradenské praxe máme v Česku v knížkách Z. Vybírala „Útěky

před láskou“ a J. Svobody „Modelkou v padesáti“. Románovězpraco

val individuální psychoterapeutické příběhy I. Yalom v knížkách „Lži

na pohovce“ a „Když Nietzsche plakal“.

Zmiňované publikace se zabývaly především psychoterapiíindividuál

ní, příběhem vztahu jednoho pacienta k jednomu terapeutovi. Teprve

vydání nejnovějšího románu I. Yaloma „Léčba Schopenhauerem“

(2006) obrátilo pozornost veřejnosti i k psychoterapii skupinové. V ní

se prolínají vzájemné vztahy více osob, které nejen přijímají podněty

od terapeuta, ale především si pomáhají vzájemně. Rád bych přispěl

k této zatím málo popularizované oblasti zpracováním vybranéhovzor

ku terapeutických skupin pro neurotické pacienty, které probíhají na

psychoterapeutickém oddělení Psychiatrické léčebny v Kroměříži.

9


V porovnání s výše uvedenými publikacemi jsem se nepokoušelpří

běhy povídkově upravovat. Proto patří vzniklá monografie spíše klite

ratuře odborné než beletristické. Snažil jsem se ji však připravit tak, aby

mohla zaujmout nejen odborníky a studenty, ale i veřejnost, která se

zajímá o lidské osudy, mezilidské vztahy, řešení konfliktů, zvládánípro

blémů a o skupinové dění. K historii sedmi terapeutických skupin,vy

braných z našeho archivního materiálu, jsem připojil navíc ukázkude

vatenácti skupinových sezení z různých výcvikových skupin, v nichž se

formou zážitků na sobě cvičí budoucí skupinoví psychoterapeuti akte

rých jsem se zúčastnil jako pozorovatel-supervizor. Ukazují, žepodob

né problémy jako pacienti mohou mít i ti, kdo jim chtějí pomáhat.

A podobně je můžeme mít všichni, protože život pro většinu z násne

ní jen procházkou růžovou zahradou, ale přináší i mnohé starosti astras

ti. Rád bych s využitím našich poznatků poukázal na velkoupodpůr

nou sílu, kterou mají lidské vztahy a dobrá skupina, do níž jsme se

začlenili a která nás přijala.

10


1 TERAPEUTICKÉ SKUPINY

Dříve než se začteme do osudu nabídnutých skupin, je třeba vyložitrámec, ve kterém vznikly. Tím je terapeutická komunita pro neurózy

v pavilonu 18b Psychiatrické léčebny v Kroměříži. Pacienti sepřijímají na základě doporučení psychiatrů i jiných lékařů a psychologů zterénu a objednávají se na volný termín, kdy se z nich vytvoří osmi- až

dvanáctičlenná uzavřená skupina, která spolu na oddělení žije šesttýdnů. V polovině jejího pobytu odchází předchozí skupina a přijímá se

nová, takže souběžně jsou na oddělení dvě skupiny v různém stadiuléčení. Každá skupina má skupinová sezení v trvání devadesáti minutsamostatně, a to denně mimo víkendy.*



Každá skupina má svůj čtyřčlenný terapeutický tým, skládající se

z psychologa nebo lékaře a terapeutů z řad středních zdravotnických

pracovníků oddělení. Na každodenní ranní schůzce celé komunity se

řeší převážně organizační úkoly. Jednou týdně je „velká“ schůzekomunity, na které se za přítomnosti terapeutů obou skupin hodnotí adiskutují pokroky v léčbě všech pacientů na oddělení. Podklad tvořípísemné hodnocení připravené spolusprávou, ve které má každá skupina

svého zástupce označovaného jako šerif a která je ve funkci jeden týden. Šerifové pomáhají skupinu organizačně řídit, zahajují a ukončují

sezení a každý den určují služby starající se o pořádek na oddělení.

11

* V obdobích, kdy je na oddělení menší počet členů týmu (např. v důsledku onemocnění

nebo při dovolených) nebo menší počet pacientů, přecházíme na systém jedné otevřené

skupiny, který umožňuje průběžné přijímání pacientů i ukončování jejich pobytu každý

týden.


Z více než dvou set svazků zachycujících historii jednotlivýchuzavřených skupin, jejichž členové absolvovali šestitýdenní léčbu, jsem vybral

sedm, na kterých chci ukázat, co se ve skupinové psychoterapiiodehrává. V každém svazku jsou na začátku souhrny z přijímacích vyšetření,

pak následují záznamy z jednotlivých sezení, kterých je obvykle třicet,

proložené záznamy z různých společných aktivit obou skupin, jako je

psychodrama, psychogymnastika a projektivní arteterapie, atýdenními hodnoceními na velkých schůzích komunity. Pak následujízávěrečná zhodnocení průběhu léčby u každého pacienta a závěrečné zhodnocení

(epikríza) celé skupiny, které zpracovává hlavní vedoucí skupiny. Kporozumění zápisům ze skupinových sezení je třeba čtenáře seznámit sněkolika pojmy a několika skutečnostmi.



Orientace skupinového sezení nebo jeho částí může být v podstatě trojí:

na jednotlivce, na téma a na interakci.

1. Orientace na jednotlivce.Označujeme ji také jako biografickou. Člen

skupiny nejprve vypráví svůj životopis a členové skupiny se k jeho

osudům vyjadřují. Později se k jeho životním událostem vracejí,nebo si všímají jeho současného chování ve skupině a v průběhuspolečného života na oddělení a často se snaží obojí, tj. minulost isoučasnost, propojit. Označujeme to jako „stupínek“, „pacient má

stupínek“ nebo „je na stupínku“. Název vznikl před lety vterapeutické komunitě v Lobči, kde si probíraný pacient skutečně sedal

před skupinu na psychodramatický stupínek či pódium. Vsoučasnosti se používá tento výraz, i když pacient zůstává sedět v kruhu

své skupiny. 2. Orientace na téma. Téma se obvykle týká problému, který jespolečný většímu počtu členů skupiny. Buď ze skupinového sezenívylyne, nebo je terapeuti skupině navrhnou. 3. Orientace na interakci. Skupina se zabývá tím, co se zjevně i skrytě

odehrává mezi členy skupiny, případně také mezi členy aterapeuty: kdo jak na koho působí, jaké jsou vztahy, konflikty a napětíne>12


bo naopak pozitivní vazby a skupinová soudržnost. Někdy se ktomu využívá i kreslených grafů se šipkami nebo nastavováníblízkosti či vzdálenosti jednotlivých členů v prostoru. Poznatky ovytváření vztahů ve skupině slouží zároveň k poznávání vhodných i méně

vhodných způsobů chování a prožívání členů v domácímprostředí, které se do skupinového dění promítají. Za příznivýchokolností může docházet k jejich posílení nebo k žádoucí korekci. Zápisy ze speciálních skupinových sezení, společných pro obě skupiny, jako jsou sezení psychodramatická, psychogymnastická aarteterapeutická, nebudeme v publikaci uvádět. Odkazy na ně či užitečnépoznatky z nich se však mohou vyskytnout v tzv. aktualitách v úvodní části skupinových sezení. Aktuality umožňují upozornit na to, covýznamného pro skupinu se odehrálo mezi jednotlivými sezeními.



Psychodrama je improvizované divadelní přehrávání situací ze životačlenů skupiny, které se odehrává na zvláštním pódiu nebo uprostředskuiny. Namísto pouhého povídání o událostech či konfliktech si jedinec vybere spolupacienty, kteří mu v přehrávané scéně zastupují osoby

z jeho života, a předvede své chování v popisovaných situacích. To

umožňuje jednak účinnější odreagování (emoční uvolnění), jednak se

scény mohou obměňovat s hledáním vhodnějších způsobů zvládání

vztahových problémů a nalézání řešení. To mu mohou modelověpřehrávat další členové skupiny. Terapeut vystupuje jako režisér řídící

a ukončující akce, publikum vyjadřuje k dění na scéně své pocity. Při

účasti rodinných příslušníků ve skupinových sezeních mohou vescénkách účinkovat nejen zástupné osoby, ale mohou se konfrontovat iskuteční partneři.



Psychogymnastika je neverbální pantomimické ztvárňování situací avyjadřování vztahů bez použití řeči. Témata a úkoly mohou vycházet zre>13


álné situace, např. vyjadřování pocitů členů vzájemně vůči sobě nebo

hledání pomocné ruky, nebo mohou mít symbolický charakter, např.

překonávání překážek ve formě spojených židlí, vyjadřování vztahu

k „zakázanému ovoci“ znázorněnému nějakým předmětem aprojevování typických způsobů chování ve scénkách „v mateřské školce“, „dvě

soupeřící království“ nebo „život skupiny na pustém ostrově poztroskotání lodi“. O chování a prožitcích se pak diskutuje a hledají separalely v běžném životě, sloužící k hlubšímu sebepoznání.

Ve speciálním sezení arteterapeutickém ztvárňují pacienti malovánímnebo kreslením nabídnutá témata, do nichž mohou promítnout svévztahy k sobě, práci, rodině, skupině, pociťovaným obtížím a svébudoucnosti.

 Nácviková podskupina je vytvářena pro členy skupiny, kteří potřebují nacvičovat chybějící sociální dovednosti, k nimž patří zejménaschopnost mluvit před lidmi a schopnost přiměřeného sebeprosazení beznevhodné agresivity. Obvykle se po určenou dobu schází vícekrát vtýdnu v podvečer na půl hodiny pod vedením některého z terapeutů nebo i pověřeného pacienta a formou hraní rolí v modelových scénách se v ní zkoušejí a upevňují vhodné způsoby projevování přání, žádání olaskavost, trvání na vlastních právech nebo odmítání nepřijatelnýchpožadavků.

 Rodinný maratón označuje u nás prodloužené sezení nebonahromadění většího počtu sezení během jednoho dne při účasti pozvaných rodinných příslušníků (manželů, rodičů nebo dospělých dětí). Takovásezení umožňují, aby skupina poznávala problematiku rodinných vztahů nejen z vyprávění svého člena, ale mohla slyšet i „druhou stranu“ apozorovat interakci „naživo“. Může toho využít v další skupinové práci.

14


Dojde-li k delšímu, tj. několikadennímu až týdennímu pobyturodinného příslušníka na oddělení s jeho včleněním do celodenníhoprogramu, lze ve skupině zkusit pracovat přímo s problematikou příslušné

dvojice a pomáhat k hlubšímu vzájemnému porozumění auspokojivému řešení. Názvu maratón se původně používalo pro skupinovásezení prodlužovaná na celý den i noc, kdy měla přicházející únavapomáhat snižovat sebekontrolu a překonávat zábrany, a tím urychlit

sebeotevření členů. U nás se tato forma maratónu nepoužívá.

 Sexterapie nebo sexuální terapie je párová metoda léčení sexuálníchporuch, při které dostávají dvojice postupné pokyny ke cvičením, jimiž se mají odstranit obavy z nezdaru a nežádoucí napětí, má se podpořit porozumění potřebám vlastním i partnera a naučit se využívat účinných forem dráždění, které postupně povedou k oboustrannémuuspokojení. Na psychoterapeutickém oddělení jsme mohli sexterapiiprovádět řadu let v průběhu hospitalizace příslušné dvojice, která měla k dispozici samostatný pokoj v malé budově mimo oddělení. Pozbourání této budovy pro její nevyhovující technický stav je možno tutoformu provádět již jen ambulantně.

 Empatieje totéž co vciťování se do prožitků vyprávějícího,abreakce(odreagování) znamená otevřené projevení silných emocí, jako jsousmutek, lítost, zklamání, hněv, bezmoc či pocity viny. Je spojeno s pláčem nebo projevy zlosti, což může mít v příznivém případě očistný účinek s uvolněním napětí a dosažením smíření a vnitřního klidu.

 Náhled znamená pochopení souvislostí. V terapii může mít několikúrovní. První úrovní je pochopení souvislosti mezi potížemi, jako jsouboles>15


ti hlavy, nervozita, úzkosti, strachy či deprese a různé tělesné příznaky,

které nemají organický podklad, a problémy, jako jsou stresy a konflikty

a nespokojenost v různých životních oblastech. Druhou úrovní je pochopení souvislostí mezi stresujícím chováním lidí k pacientovi a jehovlastním chováním k nim. Takový náhled se nazývá interpersonální. Mápomoci pochopit a odstranit ty stránky v jeho chování, které můžeme

označit jako sebepodrývající, tj. takové, jimiž sám přispívá ke konfliktům, které se pak nepříznivě odrážejí na jeho životní spokojenosti.Třetí úrovní je pochopení souvislosti mezi současným chováním (aprožíváním) a minulými citově významnými zážitky (zejména v dětství). Tento

náhled se nazývá genetický nebo patogenetický. Odhaluje, co z našíminulosti mohlo ovlivnit naše postoje a náš život v přítomnosti.

 Zpětnou vazbou se rozumějí informace poskytované členu skupiny od dalších členů nebo terapeutů o tom, jak jeho chování působí nadruhé, jaké pocity v nich vyvolává. V příznivém případě může vést kinterersonálnímu náhledu, zejména k uvědomění si nevhodných reakcí a ke snaze je změnit, nebo naopak k upevňování chování vhodného a žádoucího.

 Je-li terapeutů ve skupinovém sezení současně více, mohou veskupinovém kruhu sedět buď vedle sebe, jako by představovali spojenéexerty nebo zastupovali „rodiče“, nebo se mohou posadit proti sobě „do světových stran“, vyjadřovat odlišné pocity a zastupovat různé názory, případně spolu konstruktivně polemizovat.

 Autogenní trénink je relaxační technika, při níž se spolu se svalovým uvolňováním nacvičují autosugestivní formulky tíhy, tepla, klidného

16


dechu a další. Po zvládnutí základních pocitů si pacienti vytvářejí

vlastní formulky, které jim mají pomoci zvládat potíže a dosahovat

žádoucích vlastností. V navozené relaxaci si je v duchu vícekrát opa

kují.



Názvy skupin, jména členů a některá identifikační data jsem z důvodů

uchování důvěrnosti samozřejmě změnil. Z týchž důvodů neuvádím,

ve kterém časovém období vybrané skupiny probíhaly. Jménapřidělu

ji členům podle abecedy a v úvodním seznamu členy seřazuji odnej

mladšího k nejstaršímu, napřed ženy, pak muže. Beze změnyponechá

vám pouze jména terapeutů, jak psychologů, tak terapeutů z řad

středního zdravotnického personálu, které k odlišení od pacientůuvá

dím v textu kurzivou.

V této publikaci se nezaměřuji na hodnocení výsledků či efektuskupi

nové psychoterapie. Výsledky se statistickým zpracováním údajůbez

prostředně po léčbě a po uplynutí jednoho roku jsme se podrobněza

bývali v jiných pracích (srov. Kratochvíl, 1983, 2003). Zde mi jde

především o postižení procesu, toho, co se ve skupinové psychoterapii

odehrává. Jde o komentovaný popis skupinového dění, v němž seza

býváme i prožitky terapeutů a vztahy mezi nimi.

Podrobnější informace o kroměřížském systému a o používaných

psychoterapeutických technikách najde zájemce v odborné monografii

„Skupinová psychoterapie v praxi“ (Kratochvíl, 2005) a v populárním

podání v knížce „Jak žít s neurózou“ (Kratochvíl, 2006).

Uvedu nyní v úplnosti – jen s malými úpravami – záznamy třívybra

ných skupin, které jsem nazval Ikarové, Květ a Odvaha. Z další sku

piny s názvem Junáci uvedu informace o členech se závěrečnýmhod

nocením skupiny a u dalších tří skupin, jimž dám názvy Lvi, Mezci

a Nezmaři, jsem pro porovnání vybral jen závěrečná hodnocení prů

běhu.

17


Pět z uvedených sedmi skupin vedl autor, v jednom případě skoteraeutkou PhDr. Alenou Plhákovou, ve druhém s PhDr. JanouBrezinovou (Jankou). Skupinu Junáci vedla PhDr. Daria Hudspethová,skupinu Nezmaři PhDr. Jana Dorazilová. Na vedení skupin, jak bylo

uvedeno, se od počátku existence oddělení podílejí terapeuti z řadstředních zdravotnických pracovníků. U vybraného vzorku skupin to byli:

Marie Adamovská (Majka A.

1

), Martina Ekrtová, Jarka Jedličková, Jiří

Lisý (Jura), Leona Němcová a Emílie Rudolfová (Ema).

V záznamech budeme uvádět jména přítomných terapeutůkurzivou, abychom je odlišili od pacientů.

Originální poetický pohled na terapeutickou skupinu a její vývoj(zároveň s důkladným popisem řady užitečných technik) přináší knížka

Z. Riegra s metaforickým názvem „Loď skupiny“ (1998). Vychází ze

zkušeností s ambulantními skupinami, které se scházejí jednou týdně

po dobu asi půl roku, a obsahuje mj. komentovaný příběh jednéskuiny, které pacienti dali název „Loď“. Jak se při srovnání s našimiskuinami ukazuje, je každá skupina svérázným živým organismem se svou

vlastní historií, při čemž základní léčebné procesy, které v níprobíhají, jsou terapeutickým skupinám společné.



Při zpracovávání rukopisu této publikace jsem byl na tvůrčímdovolenkovém pobytu v psychiatrické léčebně v Bílé Vodě a byl jsem pozván

na skupinové sezení v terapeutické komunitě pro pacienty sezávislostí na drogách. Všichni členové již měli těžké odvykací období za sebou

a zabývali se ve skupině svým životem, svými vlastnostmi a svýmivztahy. Probíhal stupínek jednoho z nich. O závislosti se již nemluvilo.Ho>18

1 Iniciálu A zde připojuji proto, že v týmu pracovala jako terapeutka mnoho let také jiná

Majka, Marie Holubářová, která se významně zasloužila o založení oddělení a později

v roli staniční sestry o jeho udržení a efektivní fungování. Je známa mnoha pacientům,

kteří „kroměřížskou osmnáctkou“ za dobu její pětatřicetileté existence prošli.


vořil o svém dětství bez rodičovské podpory a lásky, o nedůvěře kli

dem, o pocitech viny a nespokojenosti s tím, jak se chová. Někteří ho

kritizovali, jiní se vciťovali a všichni k tomu měli z vlastníchzkušenos

tí co říct. Prožíval jsem emoce zklamání i nadějí spolu s nimi, a cítil

jsem se podobně jako v našich kroměřížských skupinách, i kdyžslože

ní této skupiny bylo jiné. Utvrdilo mne to v přesvědčení, žeskupino

vá psychoterapie je nejen u neurotických poruch, ale i u dalších druhů

potíží a problémů významným prostředkem nápravy a léčby.



A ještě jednu poznámku na závěr. Následující příběhy terapeutických

skupin z kroměřížského psychoterapeutického oddělení 18b jsou vy

právěny z pohledu terapeutů. Může být užitečné porovnat je spříbě

hem jedné skupiny z téhož oddělení, který je vyprávěn z pohledupa

cientky. Příběh, napsaný publicistkou Janou Dohnalovou, vyšel knižně

pod názvem „Opraváři pomatených duší“ (2005). I když je zpracován

s určitým novinářským přibarvením, odpovídá skutečnému skupino

vému a komunitnímu dění a naši publikaci významně doplňuje.

19



2 IKAROVÉ

Skupina měla dvanáct členů, sedm žen a pět mužů. Terapeuty byliStanda, Alena, Jura, Hanka a Jarka.

2.1 ČLENOVÉ SKUPINY

ADÉLKA: 19letá svobodná elektromechanička. Dětství vcelku dobré.

Žije s rodiči a s o rok mladším bratrem, se kterým měla dobré vztahy.

Známost s partnerem má, vídají se jen málo, často si píší, ale vadí jí, že

přítel hodně pije. Rodiče jí známost s ním zakazují. Má potíženeurastenické, se zvýšenou spavostí. Maličká úzkostná poslušná holčička.

 BÁRA: 20letá, svobodná, pracuje ve spořitelně. Žije ve společnédomácnosti s otcem a bratrem. Rodiče jsou již sedm let rozvedeni, manželství bylo konfliktní, děti byly tělesně trestány. Velkým traumatem byla pro pacientku smrt staršího bratra při autonehodě, které byla svědkem. Po rozvodu rodičů umístěna na dva roky v dětském domově. Nyní žije trvale u otce. Matku navštěvuje jednou za měsíc. Matka se znovuprovdala. Vychází s ní teď dobře, ale vřelejší vztah má k otci. Trápí jiúzkostné stavy. Trpěla koktavostí od sedmi let, tyto potíže však má vsoučasné době celkem dobře upravené. Přitažlivá mladá dívka se zvládnutou poruchou řeči a snahou o sebeprosazení.

 DÁŠA: 26letá vdaná matka dvou dětí (3letá dcera a roční syn),vyučená uzenářka, nyní na mateřské dovolené. Dětství si moc nepamatuje.

21


O domácnost se starala babička, rodiče bývali hodně často mimodomov kvůli zaměstnání, dětem se mnoho nevěnovali. Je prostřední zpěti sourozenců, vycházela se všemi kromě nejstaršího bratra dobře.Porvé se vdala v 19 letech, manžel byl o dva roky starší. Manželství trvalo

pouze půl roku, již krátce po svatbě se objevily silné konflikty, manžel

ji surově bil. Rozvedla se, krátce žila sama, pak se po roce znovu vdala

za zámečníka o šest let staršího. Manželství trvá tři roky, je opětdisharmonické, manžel ji soustavně podceňuje, provokuje ji zlomyslnýmiřečmi o jiných ženách. Cítí se bezradná, proto navštívili po silnémkonfliktu manželskou poradnu. Drobné postavy, astenická, pomáhající si

smíchem z rozpaků.

 EDITA: 26letá vychovatelka provdaná za výzkumného pracovníka. V manželství je napětí v souvislosti s povahami obou manželů. Mají dvě děti, bytové podmínky jsou příznivé. Manžel byl rovněž léčen na psychoterapeutickém oddělení. V souvislosti s manželskou situacíuvádí „problém s vlastní identitou“. V současné době jsou přítomnypotíže neurastenického typu – nespavost, předrážděnost, labilita nálad,nechutenství, bolesti hlavy. Působí jako komplikovaná intelektuálka, která všechno „zašmodrchá“ a „hledá samu sebe“.

 GÁBINA: 28letá, vdaná, má dvě děti (2 a 4 roky). Vyrůstala vneuspokojivém citovém zázemí při konfliktním soužití rodičů. Vystudovaná bioložka, nyní pracuje jako agronomka v neuspokojivých pracovních podmínkách s nenaplněnými ambicemi. Žije v nevyváženémmanželství s inženýrem. Trvá dlouhodobá disharmonie s neuspokojenoucitovou potřebou. Na těchto základech se u ní rozvíjí neurastenickodepresivní syndrom s neurovegetativními potížemi. Štíhlá, pohyblivá, dynamická, pružná a řečná.

22


 HELENA: 31letá, vdaná, matka tří dětí, dělnice. Otec je zámečník, přísný. Vdaná od 21 let, manžel o čtyři roky mladší řidič, manželství je „průměrné“, vadí jí, že se manžel občas napije. Poruchyneurotického rázu trvají asi tři roky. Bývá výbušná, zlá na děti i manžela, neví proč, dokáže ji všechno snadno vyvést z míry. Působí jako zakřiknutá, stažená a vztahovačná.

 ILONA: 49letá vdaná matka dvou dětí, nyní v domácnosti, dříveadministrativní pracovnice. Dětství měla těžké, je druhá ze šesti sourozenců, nuzné finanční poměry v rodině. Bližší vztah měla k otci, i když se občas rád napil. Nebyl zlý, spíše matka ho provokovala, bylapřísnější. Vdávala se ve 24 letech, manžel o půl roku starší, pracoval jakojeřábník, nyní je v invalidním důchodu. Manželství je od počátkukonfliktní, manžel je alkoholik, dělá v rodině časté scény. Když se napije, vyhrožuje pacientce, že ji zabije, že spáchá sebevraždu apod. Když je střízlivý, slibuje nápravu. Dokáže se přetvařovat i před lidmi, že je na ni milý a hodný. Je žárlivý, osočuje ji, že má milence, protože ona s ním již osm let sexuálně nežije. Má k manželovi odpor od té doby, co ji chtěl zabít a šel na ni s nožem. Chtěla by se rozvést, ale bojí semanželova vyhrožování. Nechá se vždy uprosit, když manžel slibuje, že užbude hodný. Neurastenické potíže. Životem zklamaná a sebou zaujatá, navenek působí mateřsky.

 LOJZA: 25letý svobodný bezdětný zedník. Dětství měl nepěkné,rodiče neměli k dětem dobrý vztah, přikazovali jim jen pracovat,nedokázali si s nimi popovídat. Pacient je nejstarší ze 4 sourozenců, 21letá sestra trpí psychózou. Partnerku pacient nemá, má velké problémy se seznamováním, je nejistý, rozpačitý, má strach z lidí. Mladý mužstřed>23


ní postavy s touhou po dobrodružství, ale s pocitem nejistoty a křivdy,

při rozhovoru klopí zrak.

 BEDŘICH: 28letý svobodný malíř-natěrač. Dětství bylodisharmonické, otec alkoholik, matka klidnější, starostlivá, pečlivá na děti. Otecdělal doma časté scény, byl na matku surový, ale rodiče se snažili to před dětmi skrývat. O tři roky starší a o pět let mladší sestra. Ke staršísestře měl v dětství negativní vztah. Před rokem se rozešel s dívkou, těžce to nesl, začal mít neurotické potíže. Ztratil zájem o okolí, obává se, že zůstane sám, je neobratný v kontaktech s lidmi, zvláště se ženami. Chlap jako hora, který se může dívat na všechny svrchu, s duší maléhoustrašeného poddajného dítěte.

 DAVID: 28letý ženatý učitel, otec tříletého syna. Dětství měl dobré, byl jedináček, rodiče na něm hodně lpěli a hodně ho na sebe citově poutali. Po vystudování gymnázia odešel na VŠ, bydlel na kolejích, byl rád, že se mohl odpoutat od rodiny. Od 24 let ženatý, manželka jepodle něj „intelektuálka“. Manželství je již delší dobu disharmonické. Manželka se odstěhovala ke svým rodičům, kde žije již půldruhéhoroku. Manželé jsou v rozvodovém řízení. V zaměstnání je spokojen.Trí potížemi neurastenického typu s vegetativní labilitou. Klidný muž, který ví, jak se chovat, ale někdy se vyjadřuje zbytečně složitě.

 EMIL: 29letý požární technik, ženatý otec dvou synů (4 roky a 8měsíců). V zaměstnání by byl vcelku spokojen, vadí mu však nízký plat a špatná pracovní morálka spoluzaměstnanců. Dětství měl pěkné,velkým traumatem pro něho byla otcova smrt (bylo mu 14 let). Vmanželství vcelku spokojený, konflikty jen kvůli hospodaření s penězi.Man>24


želka je t. č. na mateřské dovolené. Potíže trvají asi tři roky, k bolestem

žaludku se přidružily deprese, fobie a úzkostné stavy. Mužněvyhlížejí

cí, štíhlý, s ostře řezanou tváří, navenek rázný, uvnitř přecitlivělý.



FRANTA: 39letý pokrývač, ženatý, má dvě děti. Bratr pacienta se léčí

pro neurózu. Před 15 lety utrpěl frakturu páteře, pět let měl částečný

invalidní důchod, nyní již je plně práceschopný. Povahověúzkostlivěj

ší, kamarádský se zájmem o svoji práci a práce kolem domu, vcelku

bezkonfliktní. Nyní má asi rok různorodé neurotické potížeměnlivé

ho charakteru. Pyknický málomluvný kliďas.

25


2.2 PRŮBĚH SEZENÍ

PPrrvvnníí sseezzeenníí

Přítomní terapeuti Standa, Jura, Hanka

V úvodu jsme členům společně vysvětlili zásady práce skupiny anavrhli jsme, že v průběhu prvního sezení mohou jednak sdělit své prvnípocity a dojmy ze skupiny a z dalších členů skupiny, a pak mohoupovědět své hlavní problémy a důvody, pro které do skupiny přišli.

Dojmy začíná Edita. Vadil jí chlad a lhostejnost starší skupiny na oddělení. Někteří členové se k tomu přidávají, jiní mají pocit, že sečlenové starší skupiny chovali přátelsky, příjemně a vysvětlili jimzákladní pravidla režimu.

Ilona sděluje pocit, že se tady cítí jako nejstarší a tím trochuizolovaná, několik členek by mohlo být jejími dcerami, atd. Pak začínávyrávět svůj příběh. Manžel pije, je žárlivý a dělal doma opakovaněscény. Vždy, když se rozhodla, že se s ním rozejde, vyhrožoval sebevraždou a několikrát se dokonce demonstrativně o sebevraždu pokusil.Dramaticky vypráví o svém těžkém životě, Bára se při tom rozpláče. Nadotaz uvede, že jí to připomíná situaci doma, když se rodiče mezi sebou hádají. Po delším vyprávění Ilony, která již začíná monopolizovatskuinové sezení, navrhuji, aby i další členové sdělili, zda jim totovyprávění něco připomnělo. Včleňuje se Gábina, která uvádí, že manžel ji označuje jako žárlivou. Popisuje situace, kdy manžel odchází za jejíkamarádkou Květou, zůstává u ní celé odpoledne, nebo dokonce i déle do noci, a když ona nad tím projevuje nespokojenost, označuje ji za žárlivou. Skupina sympatizuje s Gábinou a dává najevo, že byla naopak až příliš tolerantní vůči manželovi. Další mladá pacientka, Dáša, která je podruhé vdaná, uvádí stížnosti jak na prvního, tak na druhéhomanžela. Jde o nadávky, žárlivost, bití.



26


Na řadu se pak dostávají muži. První dva sdělují pocity méněcennosti

a neschopnost se prosadit. Emil uvádí pocity strachu, které vzniklypoté, co jeho známým zemřela malá dcerka. Začal mít strach o svéchlapce a i řadu dalších strachů. Jinak žádné konfliktové situace domanemá. Vyprávění se rozběhlo, bylo možno pokračovat dál, ale čas nás už

tlačil k ukončení sezení. Zvolili ještě šerifa a vybrali název skupiny.



Celkově začala skupina pozitivně. Nejprve si někteří stěžovali nanepřízeň druhé skupiny, což je poněkud semklo v jisté rivalitě vůči tétoskuině. Dále si začali sdělovat životní osudy, potíže a problémy. Začala

se rozvíjet podpůrná atmosféra.

Zapsal Standa

DDrruuhhéé sseezzeenníí

Přítomní terapeuti Standa, Jura

Zahájil Jura upozorněním na nutnost zpracovat životopisy. Pak seaktivita spontánně rozběhla sama, pokračovali dál představováním se.

Podněcovatelem a dotazovatelem byla opět Edita, která je zřejměmotivována se od druhých dozvědět co nejvíc a trochu funguje jakopomocný terapeut. Dotazuje se, a to hodně, snaží se uvádět problémyčlenů skupiny do souvislostí. Tři dnešní sdělení, malé stupínky Adélky,

Lojzy a Báry, měla přímo terapeutickou návaznost: jednalo se onesmělé, zakřiknuté osoby, které měly podobné problémy se svými rodiči.

Adélka – uváděla pocity méněcennosti pro malou postavu a matčiny

výtky až výsměch, že je neschopná, neumí vařit. Otec ani matka k ní

nemají citový vztah, cítí se osamělá. Mladší bratr je neukázněný,neposlušný a nemá o ni zájem. Opakovaně měla myšlenky na sebevraždu.

Jednou si dokonce vzala několik prášků a pak jí bylo špatně. Nemá se

komu svěřit. To se zřejmě přenáší i do zaměstnání, kde dělámechanic>27




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist