načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Příběhy se šťastným koncem - Zasněžená červenka - Mary Kelly

Příběhy se šťastným koncem - Zasněžená červenka

Elektronická kniha: Příběhy se šťastným koncem - Zasněžená červenka
Autor:

Příběh se šťastným koncem, který se skutečně stal! Evan s Hanou najdou ve sněhu promrzlou červenku. Chytila se do pasti a nemůže se hýbat. Hned zavolají na pomoc zvířecí ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  79
+
-
2,6
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 66.5%hodnoceni - 66.5%hodnoceni - 66.5%hodnoceni - 66.5%hodnoceni - 66.5% 75%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » FRAGMENT
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 127
Rozměr: 20 cm
Úprava: tran : ilustrace
Vydání: 1. vydání
Spolupracovali: ilustroval John Davis
překlad Žofie Lopatová
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-253-3396-9
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Příběh se šťastným koncem, který se skutečně stal! Evan s Hanou najdou ve sněhu promrzlou červenku. Chytila se do pasti a nemůže se hýbat. Hned zavolají na pomoc zvířecí záchranáře. Podaří se jim ptáčka vyprostit včas? Stále totiž velmi hustě chumelí a sněhu přibývá… Krásný příběh o lidech s dobrým srdcem, kteří pomáhají zachraňovat zvířátka.

Zařazeno v kategoriích
Mary Kelly - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Příběhy se šťastným

koncem – Zasněžená

červenka

Vyšlo také v tištěné verzi

Objednat můžete na

www.fragment.cz

www.albatrosmedia.cz

Mary Kellyová

Příběhy se šťastným koncem –

Zasněžená červenka – e-kniha

Copyright © Albatros Media a. s., 2017

Všechna práva vyhrazena.

Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována

bez písemného souhlasu majitelů práv.


Napsala Mary Kellyová

Ilustroval Jon Davis

Příběhy se šťastným koncem

Z

a

e

r

č

a

n

e

k

v

s

n

ě

ž

á

n

e


Obsah

1 5

2 17

3 28

4 42

5 54

6 64

7 88

8 101

9 113

Skutečná záchrana 125

Zajímavosti o  červenkách 127


5

1

Evan si užíval poslední den ve škole. Jako

kdyby se už do třídy vkrádaly prázdniny.

I když do konce vyučování zbývalo ještě

deset minut, všichni se už bavili a slečna

Parkerová je nechala. Rozdělila žáky do

dvojic a měli kreslit vánoční pohledy. Evan

se zadíval na svůj obrázek. Hmm, pomyslel

si, nevypadá to moc jako sob. Asi by to měl

nakreslit ještě jednou, ale to jediné, na co

teď dokázal myslet, byly Vánoce.

„Evane, ty se vůbec nesnažíš!“

napomenula ho jeho nejlepší kamarádka

Hana. „Jen si okusuješ pastelku.“


6

„Já vím,“ povzdychl si Evan. „Myslím na

dárky, co dostanu pod stromeček.“

Už teď tam nějaké ležely. Evan se k nim

v noci posadil a snažil se zjistit, co v nich

může být. Horší ale bylo, že Poppy se je

pokoušela rozbalit. Už dvakrát se jí to

povedlo, proto Evan hlídal, aby se těch jeho

ani nedotkla.

„Poppy dostane nádobí do hrací kuchyňky,“ prozradil kamarádce. „Dřív, než stihla roztrhnout další balicí papír, maminka její dárky schovala do spíže.“

Hana se při pomyšlení na dárky ve spíži zasmála. Evanově sestřičce byly zatím jen dva roky, ale už si všechno dělala po svém.

„A co dostaneš pod stromeček ty?“ zeptal se Evan.

„Chtěla bych skicák a barvy,“ odvětila Hana, aniž by zvedla zrak od své kresby. „Věřím, že je dostanu.“

„Určitě ano,“ řekl Evan. „Tvoje máma ví, jak ráda kreslíš. Já jsem si přál...“

„Tu novou hru na Xbox?“ dokončila za něj větu Hana.

Evan se zasmál. „Jak jsi to uhádla?“

„Vždyť o ní mluvíš už celý týden,“ připomněla mu.

Evan se chtěl podívat na Hančin obrázek, ale zakrývala ho pramenem vlasů. Místo toho se teda podíval ven z okna na těžkou, šedivou oblohu. „Myslíš, že bude sněžit? Bylo by super, kdybychom měli bílé Vánoce!“

Hana vzhlédla od kresby a odhrnula si ofinu z očí. „Ach,“ rozzářila se. „To by tedy bylo! Už se nemůžu dočkat, až postavím sněhuláka.“

„Já se těším na bobování,“ řekl Evan. „Jsem zvědavý, jak rychle se bude dát jezdit za naším domem. Máme dvoje boby, mohli bychom závodit!“

Hana se zasmála. „Dobře, uvidíš, že tě porazím. Ale jen když si pak zasoutěžíme i ve stavění sněhuláka.“

Evan se zadíval na Hanin obrázek. „Jéé, ten se ti povedl,“ pochválil ji, když na něm uviděl saně s hromadou zabalených dárečků.

„Říkala jsem ti, že se nemáš dívat,“ napomenula ho Hana a předstírala, že ho chce švihnout pravítkem. „Ještě není hotový.“

„Oukej,“ řekl s rukama nad hlavou. „Slibuju, že už nebudu nakukovat.“

Znovu se zadíval z okna a uvažoval, kdy začne sněžit. Těžká oblaka byla nízko. Jistě jsou plná sněhu, pomyslel si. Dokonce i mrzlo, do školy přeci všichni přišli s červenými nosy.

„Hotovo,“ prohlásila Hana. „Vyměníme si

výkresy. Ty první.“

Evan, i když trochu zahanbeně, jí podal

svůj obrázek soba.

„Není tak hezký, jak by měl být, že?“

zeptal se.

„Nakreslil jsi mu šest nohou. A co to má

na hlavě za ovoce?“

„To není ovoce! To jsou parohy.“

„Aha,“ řekla Hana a snažila se zamaskovat smích.

„Teď ukaž ten tvůj,“ vyzval ji Evan.

Podala mu ho. „Páni!“ zvolal Evan. Byl to obrázek chlapce v závodním autě, které uhánělo vedle saní, na nichž seděl Mikuláš. Kluk měl pihy, malý nosík a na tváři mu zářil obrovský úsměv.

„Vypadá jako já!“ zasmál se Evan.

Hana nakreslila za oběma koly tři čárky,

které naznačovaly, že auto jede rychle.

Vlajku v cíli držel malý ptáček. Pod

obrázkem bylo napsáno: Veselé Vánoce, Evane.

„To je krása, Hano,“ poznamenala slečna

Parkerová, která právě procházela okolo. „Za

tohle můžeš dostat pochvalu do příštího

pololetí.“

Hana se začervenala a Evan viděl, že je

trochu nesvá. Odjakživa byla tišší než on

a nikdy by se sama nevychloubala tím, co


11

umí, proto se mu zdálo skvělé, že ji jiní lidé

oceňují.

„Nechám si to,“ řekl a vložil si kresbu do batohu. „A až z tebe bude uznávaná umělkyně, vydělám na tom,“ žertoval.

V tom okamžiku zazvonilo a celá třída jásala. „Vánoční prázdniny!“ vykřikl někdo.

„Potichu,“ zvýšila hlas slečna Parkerová, aby ji přes všechen ten hluk a skřípání židlí bylo slyšet. „Krásné Vánoce všem! A nezapomeňte si své kabáty a čepice.“

„Veselé Vánoce, slečno Parkerová,“ zakřičely děti sborově a všechny najednou se začaly hrnout ke dveřím.

Na hřišti začaly poletovat první sněhové vločky. Všichni hleděli na šedou oblohu a drobné bílé vločky, které z ní padaly. Na chvíli zůstali strnule stát, jako kdyby je kouzlo sněhu uhranulo. „Páni!“ vyjekl Evan. „Přesně včas. Na prázdniny!“

„Pochytáme je!“ navrhl někdo. Kouzlo jako

12

kdyby najednou pominulo. Všichni se

rozprchli a s rukama schovanýma v rukavicích

se celí bez sebe honili mezi vločkami.

„Jednu jsem chytil jazykem,“ zvolal Evan

hrdě.

Hana stála opodál a sledovala, jak se

spolužáci honí, vyskakují a natahují se za

sněhovými vločkami. Světlé vlněné čepice

a dlouhé šály vybarvovaly hřiště do různých

barev. Hanu svrběly prsty, tak moc chtěla tu

scénu nakreslit.

Vystrčila ruce a žasla nad dokonalými

drobnými vločkami, které jí padaly na černé

rukávy kabátu. V slábnoucím světle

obdivovala jejich složité tvary.

Vločková hra se změnila v honičku

a Hanina kamarádka Beth ji okamžitě

chytila za ruku a tahala, aby se k nim

připojila.

Evan za nimi vystartoval a vrčel přitom

jako závodní auto.

„Mám tě!“ křikl, když je doběhl.

Hráli si i poté, co se školní hřiště vyprázdnilo. Rodiče si přišli vyzvednout děti a volali na ně, aby si zapnuly bundy a našly svoje čepice.

„Pojď, Evane,“ pobízela kamaráda Hana, jen co začala paní učitelka všechny vyprovázet k bráně.

„Nechceš jít k nám?“ zeptal se Evan.

Bydlel jen tři domy od Hany, takže většinu času trávili spolu. Jednou u jednoho z nich, jindy u druhého, nebo venku. „Máme čokoládový koláč a plněné šátečky.“

„Dobře!“ souhlasila Hana s úsměvem.

Evan chvíli hledal svou šálu a potom šel s Hanou ke školní bráně.

„Veselé Vánoce!“ popřál kamarádům.

„Veselé Vánoce!“ odpověděli. „Měj se, Evane! Ahoj, Hano!“

Rozběhli se křížem přes sníh. Evan se už těšil, až se zakousne do jedné z maminčiných dobrot.

Hana se pořád ohlížela a obdivovala, jak

sníh všechno mění. Najednou zahlédla

veverku, které se ve chvíli, kdy přeskakovala

z jedné větvičky na druhou, povedlo spustit

spršku sněhu.

„Asi i veverka shání nějaké jídlo,“ řekla.

„Možná se pokouší vzpomenout si, kam

zahrabala všechny oříšky.“

„Jsem rád, že si takové věci nemusím


15

pamatovat,“ ulevilo se Evanovi. „Byl bych

pěkně zoufalá veverka!“

Po chvíli rozhodil rukama a oznámil: „Já,

Evan Smith, prohlašuju, že tenhle sníh se

neroztopí.“

Hana se zachichotala. „Vážně?“ ujišťovala

se. „Jak to víš?“

„Podívej se na vrcholky stromů a sloupky

plotů. Všechno je pokryté sněhem.“ Pohlédl

na Hanu a oči se mu radostí rozzářily.

„Stačí to na koulovačku?“ zeptala se Hana.

„Čteš mi myšlenky.“

Vzápětí se oba dva sehnuli a nahrnuli si

do rukou sníh. Evan dokončil sněhovou

kouli jako první a hodil ji na Hanu. Jen to

žuchlo, když přistála na její prošívané

bundě.

„Teď si mě nepřej!“ zvolala Hana se

smíchem.

Za chvíli už utíkali dolů po ulici a házeli

na sebe sněhové koule.


„Ach,“ vykřikla náhle Hana. „Podívej se nahoru!“

„To je trik, jak mi poslat jednu kouli za límec?“ vyzvídal Evan.

„Ne,“ zasmála se Hana. „Vážně.“

Ukázala mu ruce, aby viděl, že v nich nic nedrží. Potom se spolu zahleděli na oblohu. Vločky padající ze šedé oblohy byly větší a třpytily se, protože se od nich odráželo světlo pouličních lamp.

„Zbožňuju sníh,“ řekla Hana. „Jako kdyby už začaly Vánoce.“

2

Odbočili do vedlejší ulice, která vedla do slepé

uličky. Tam bydleli. Neměli to daleko, proto

šli pomaličku a vychutnávali si první sníh.

Evan zase povídal o hře, kterou tak moc

chtěl, Hana přejížděla prstem v rukavici po

vršku zídky a zanechávala stopu v jemné vrstvě sněhu.

„Počkej chvilku,“ zastavila Evana

a nakreslila na zídku ptáčka. Tentokrát

k němu přikreslila i větvičku a posadila ho

na ni.

„Vypadá to jako sněžné graffiti,“ řekl

Evan. Vedle ptáčka nakreslil šestinohého


18

soba, což Hanu rozesmálo. „Dokresli ještě

něco,“ prosil ji.

Hana se rozhlížela, aby našla nějakou

inspiraci, až nakonec uviděla naproti v okně

domu tlustého černého kocoura.

Přecházel po parapetu a motal se okolo

závěsů, spokojený sám se sebou. Když na něj

Hana pohlédla, zelené oči se mu rozšířily

a mrknul na ně.

Rychle ho načrtla na zídku hned vedle

Evanova soba.

„Úplně jsi ho vystihla,“ pochválil ji Evan.

„Zřejmě je v teple a pohodlí. Vlastně proto

je sníh tak skvělý. Nejdřív se můžeš

vybláznit venku v zimě a potom se ti

všechno uvnitř zdá příjemně teplé a útulné.“

„Ano,“ souhlasila Hana. „Už se mi na

koláče tvé mamky sbíhají sliny. Jsou

nejlepší.“

„Je fajn, když je tvoje máma

šéfkuchařka,“ chlubil se Evan. „Myslím, že


19

jí to chybí, když je teď doma s Poppy. Zato

my máme o super jídlo postaráno!“

Když vešli do slepé uličky, pryč od hluku

aut, nastalo zvláštní ticho. Pouliční lampy

nad nimi vrhaly tajuplnou záři, jejich žlutá

světla byla zahalena sněhem.

Tyhle Vánoce budou nejkrásnější ze všech,

pomyslel si Evan.

V domech se svítilo. Hana si v oknech

všímala vánočních stromků, zářivých

vánočních koulí a drobných blikajících

světýlek. „Všechno vypadá, jako by to byl

obrázek, že?“

„Doufám, že bude sněžit celou noc,“

pokračoval Evan. „Až ráno vstaneme,

všude bude napadaný čerstvý sníh. Běhat

po čisťoučkém, ničím neporušeném

křupajícím sněhu je jedna z mých

oblíbených činností.“

„Ničím, když nepočítáš zvířecí stopy,“

opravila ho Hana. „Pamatuju si, že před pár




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist