načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Příběhy obyčejného hrdinství - Rolf - Michal Tesař

Příběhy obyčejného hrdinství - Rolf

Elektronická kniha: Příběhy obyčejného hrdinství - Rolf
Autor:

V chladné severské krajině, mezi vlky, medvědy, trolly a stryggami žijí Seveřané, Hraničáři. Jsou stejně drsní a divocí jako příroda kolem nich. Jeden z Hraničářů – Rolf – ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  49
+
-
1,6
bo za nákup

hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2% 80%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » E-knihy jedou
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 50
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-879-7608-1
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

V chladné severské krajině, mezi vlky, medvědy, trolly a stryggami žijí Seveřané, Hraničáři. Jsou stejně drsní a divocí jako příroda kolem nich. Jeden z Hraničářů – Rolf – najde po úspěšném lovu prázdný srub. Jeho žena a syn se stanou oběťmi únosu a Rolf se vydává je osvobodit. Netuší však, kudy se jeho cesty budou ubírat a s kým se setká na svojí cestě.

Zařazeno v kategoriích
Michal Tesař - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

2

Michal Tesař

PŘÍBĚHY OBYČEJNÉHO

HRDINSTVÍ

-

ROLF


3

Copyright

Autor: Michal Tesař

Vydal: Martin Koláček - E-knihy jedou

2014

ISBN:

978-80-87976-06-7 (epub)

978-80-87976-07-4 (mobi)

978-80-87976-08-1 (pdf)


4

ROLF

Rolfův srub byl prázdný. V ohništi žhnulo ještě pár uhlíků, které nestačily

uhasnout. Rozbitým oknem vedle dveří pronikal dovnitř ostrý ledový vítr.

Kalné měsíční světlo jen matně osvětlovalo vnitřek obydlí skrz vyvrácené

dveře. Na protější stěně byla zavěšena sekera a dvě kopí. Meč zmizel, stejně

jako obě dvoubřité dýky. Srub byl postaven na pokraji temné, hluboké

propasti na straně jedné, a na hraně lesa na straně druhé.

Dál už byl jen Skålder, poslední pevnost Normanů, a divoké severské lesy, plné

trollů, elfů, zlých stryg a hlavně Rheků, divokého kmene, k nimž Normané cítili

krvavou nenávist od počátku věků. Když se Rhekové odvážili až do Morderu,

sídelního města normanského krále, aby panovníka zabili a vyvolali chaos

v řadách normanských bojovníků, vzrostla touha po krvi Rheků ještě více. Vlna

násilí zaplavila hraniční hvozdy severské oblasti Staré říše. Na kopích a

sekerách ulpívala krev divochů, ale ani Rhekové se nevzdávali. Normanská

krev se vsakovala do mechu a nejeden skalp visel v jejich příbytcích.

V mezidobí, kdy obě strany sbíraly síly k boji, byl ve Staré říši podivný klid.

Nikdo si nemohl být jist svým životem, neboť rozehnané tlupy Rheků pustošily

krajinu a braly vše, co jim přišlo pod meče. Ženy, děti, dívky, chlapce, starce

i muže. Nocí se nesly kvílivé steny mrtvých duší, divoši tančili kolem ohňů a

pekli maso, ne vždy však zvířecí...

Rolf utíkal temnou nocí. Slaný pot mu stékal po obličeji a krku až na svalnatou

hruď. Běžel už téměř hodinu a stále nemohl dostihnout čtyři Rheky. Viděl před

sebou jejich pomalované tváře, v uších mu zněl jejich jízlivý smích. Ale všechno

to přebíjel nářek jeho milované ženy a křik malého syna...

Vracel se navečer ke srubu. Slunce se klonilo za lesy, když nesl ve vaku maso

z losa. Byl to mladý kus a oštěp, vržený jistou rukou, mířil přesně. Chybělo mu

několik kroků k okraji lesa. Jeho srub stál v paprscích zapadajícího slunce,

všude byl klid. Až příliš velký na to, aby Rolf přestal být ostražitý. Hodil vak

s masem na zem a plížil se travou k domu. Dveře byly pootevřené, okenice

také, z komína stoupal jen tenký proužek dýmu. Vytáhl dýku, stiskl ji mezi

zuby a pevně sevřel kopí. Opatrně se připlížil pod okno a nahlédl dovnitř.

Zpřeházený nábytek, rozbité nádobí a strhané kožešiny dávaly tušit boj. Jeho

bystré smysly zachytily prasknutí větvičky za domem. Vběhl dovnitř a strhl ze

zdi meč. Poté se vrhl k oknu a vyhlédl ven. Na hraně lesa uviděl čtyři Rheky,

jak vlečou jeho ženu a malého syna pryč. Z hrdla mu vylétl ječivý výkřik,


5

kterým upozornil čtveřici divochů, že je odhodlán je pronásledovat. Zahodil

kopí, proskočil oknem a vyřítil se přes palouk do lesa, po stopách únosců jeho

milované ženy Verny a malého Rolfa.

Rhekové utíkali, co jim síly stačily. Věděli, že je pronásleduje Rolf Hraničář,

Seveřan, muž v boji silnější a houževnatější než lední medvěd a prudší než

polární bouře. Střídali se v nesení břemene, malého Rolfova syna. Jeho ženu

popoháněli ostřím dýky. Ale Rolfova žena byla ženou bojovníka a byla si jistá,

že je oba Rolf osvobodí, i když se dostanou do vesnice Rheků. Skrze křoví již

problikávala světla srubů a byl cítit kouř. Rhekové se zastavili a snažili se přes

prudké oddychování naslouchat. Neslyšeli však nic, co by nasvědčovalo tomu,

že je skrz lesní porost pronásleduje velký muž. Bylo ticho.

„Skvěle, bratři! Seveřan se jistě motá po lese. Kéž ho běsové roztrhají a strygy

odnesou! Ale ona je krásná.

A ten malý bastard se jistě vyplatí! Tak tedy kupředu!“

Celá skupina došla chvatně do vesnice. Zde byli přivítáni s halasným jásotem,

vždyť žena Rolfa Hraničáře a jeho syn byli výtečnou kořistí. O malý kousek dál

v lese paprsek měsíce osvítil tvář zkřivenou vztekem. Rolf drtil ve vousech

sprosté nadávky. Když Rhekové odešli se svou kořistí do vesnice, zdvihl své

mohutné tělo ze země a potichu se blížil k osadě. Věděl, že Rhekové nejsou

obezřetní bojovníci. Když ucítil kouř a zahlédl světla ze srubů, přimáčkl se

k zemi a potichu vyčkával. Prudce oddychoval do kožešinové kazajky. Nyní se

plížil k osadě divochů. Jejich skučení se ozývalo do temné noci. Z hloubi lesů

jim odpovídali vlci. Rolf se zachvěl. Večerní chlad mu vrazil do zpoceného těla

ledovou pěst. Zamručel a odplivl si chuchvalec hlenů. Meč, kterým si klestil

cestu hustým lesem, zastrčil do opasku a neslyšně se doplazil vlhkou travou

k prvnímu srubu. Pak jako stín přebíhal od jednoho obydlí ke druhému, až se

ocitl za stěnou domu, který stál uprostřed vesnice. Byl větší než ostatní a

z Rolfových zkušeností Rhekové vždy stavěli srub náčelníka ve středu své

osady. Přilepil se ke stěně a naslouchal zvukům zevnitř.

„Bratři, provedli jste statečný čin! Hraničářova kurva a ten bastard budou

prvotřídním zbožím pro Husseina, až zítra připluje. Jistě přiveze zbraně a my

je budeme mít čím zaplatit! Zatím je zavřete, kdyby snad ten zkurvysyn

zkoušel přijít! Postavte stráže kolem vesnice, jistě tu brousí někde kolem!“

Rolfovi odkápla pěna z vousů. Vzteky zaryl prsty do kypré půdy, až mu prasklo

v kloubech.

Ale poslední slova náčelníka Rheků ho donutila jednat. Rychle se stáhl na okraj

lesa, kde se rozhodl vyčkat do rána. Musel se spolehnout sám na sebe, neboť

by se nestačil vrátit pro pomoc až do Skålderu. To by jeho nejbližší byli pryč.

Pokud by se rozhodl pro boj, jistě by vybil jeden či dva sruby, ale přesile by i ve

svém běsnění podlehl a jeho skalp by visel na stěně náčelníkova obydlí. Jeho

vousatá tvář se náhle roztáhla do širokého úsměvu.


6

První paprsky slunce se prodraly skrze hustou mlhu a zahřály Seveřana na

tváři. Když Rolf otevřel oči, posadil se a odhrnul ze sebe větve, které mu

sloužily za přikrývku. V potoce si omyl tvář,

zchladil vysušené hrdlo a pojedl hrst lesních jahod a

brusinek. Poté se vypravil k pobřeží.

Vesnice Rheků ožila po noci plné piva, medoviny, halasného vychloubání a

křiku bezbranných žen, když k nim vešli opilí bojovníci. Náčelník divochů se

vypotácel ze svého srubu a křikl na hlídku:

„Přiveďte tu děvku ze Skålderu! Hussein připluje, až se slunce dostane na

vrchol, tak ať je schystaná. A ten malý bastard s ní!“

„Spolehni se, bratře!“ odvětili strážní a odešli pro Vernu a malého Rolfa.

Po chvíli se vrátili s oběma zajatci do náčelníkova srubu. Rhek si je

s opovržením prohlédl. Odplivl si a udeřil ženu do tváře. Verna na sobě nedala

znát bolest, jen ze rtu jí počal téci pramínek krve. Rolf se rozplakal a přitiskl se

k matce. Vůdce Rheků ho chytil pod krkem a zdvihl si dítě před obličej.

„Nebudu tě bít! Hussein by nechtěl poškozené zboží!“ řekl hrubě a nechal Rolfa

vyklouznout z prstů. Hoch se po pádu na zem udeřil do spánku a zůstal

nehybně ležet. V tu chvíli se Verna vrhla na Rheka a vší silou ho udeřila

svázanýma rukama do zátylku. Náčelník upadl a žena ho ještě několikrát kopla

do žeber. Pak ji stráže, překvapené náhlým útokem, teprve odtáhly.

„Taková jsi bojovnice? To tě naučil ten tvůj Seveřan?!“ křikl Rhek vztekle, když

vstal.

Odplivl si a zavolal:

„Jdeme k pobřeží. Svažte té couře nohy a naložte ji na nosítka, ať neuteče.

Parchanta přivažte matce ke krku!“

Po chvíli se skupina deseti Rheků vydala k pobřeží moře. Ani jeden neměl

potuchy, že je sleduje Rolf Hraničář, vzteklý Seveřan, kterému ukradli rodinu.

Setkání s rozzuřeným vlkem by pro divochy dopadlo lépe.

Příchodem na pobřeží se situace Verny a Rolfa nezměnila. Rhekové je

obezřetně hlídali a jejich oči těkaly ze zajatců na křoviny a pak na zátoku,

odkud netrpělivě vyhlíželi pomoc.


7

Rolf co možná nejtišeji doběhl k pásu pobřežních křovin. Jeho bystrý zrak

přelétl zátoku, blýskající se slunečními odlesky. Pak se nenávistně zahleděl na

Rheky.

„Ó Nejvyšší, dej, ať ty skřeti zhynou!“

Vzteky si hryzal vousy. Náhle za sebou vycítil pohyb. Vytáhl dýku a přitiskl se

k zemi. Bál se pohnout, neboť kolem něj probíhal asi tucet dobře vyzbrojených

Rheků. Doběhli na pobřeží a vzrušeně gestikulovali k náčelníkovi a poté hned

směrem, kterým ležel ukrytý Rolf. Podle chování bylo zřejmé, že očekávají

nepříjemnost. Rolf byl z jejich zmatenosti překvapený. Nemohli ho přece vidět!

Uprostřed podivného chování jeden z bojovníků vykřikl a ukázal na zátoku.

Oči všech se stočily udaným směrem. Do zátoky vplouvala loď, arabská

plachetnice.

„Hussein, ten sráč!“ zašeptal Rolf.

Během chvíle se plachetnice přiblížila na dostřel šípu ke břehu. Ploché dno

lodi umožnilo připlout téměř k hranici vody. Z boku spustila posádka žebřík a

po něm vystoupili na písečné pobřeží tři muži ve skvostné arabské zbroji a

kožešinovým pláštěm na ramenou. Odlesky slunce tančily na přilbicích a

prsních štítech. Náčelník Rheků postoupil mužům v ústrety.

„Bratře Husseine! Mé srdce plesá, když tě vidím! Ó, Nejvyšší, dej nám dojednat

dobrý obchod! Mám pro tebe prvotřídní zboží. Pohleď! To je žena Rolfa

Hraničáře, nejudatnějšího a nejsilnějšího bojovníka Severních plání. Mí věrní

se nezalekli jeho barbarské síly a ocele a pod rouškou tmy mu oba odvedli!“

Kývl na bojovníky a ti předvedli Vernu a Rolfa Husseinovi před oči, ve kterých

se objevil záblesk chtíče.

„Výborně. Opravdu krásné zboží! Překrásná tvář, plná prsa, útlý pas, malé

nožky!“

Hussein pohlédl na své pobočníky. Ti porozuměli a vrátili se na loď.

„Bude se u nás výborně prodávat. Plavá tygřice ze Severních plání, to bude

několik tisíc drachem! Bratře, abys ́ mohl lovit pro harémy našich pánů,

vybavím tebe a tvé věrné zbraněmi. Přineste dvakrát deset mečů, třikrát deset

seker a pětkrát deset dýk. Stejně tolik kopí a štítů; to všechno za ženu. Za toho

parchanta o polovinu míň. Platí?“

Rhekovy oči zasvítily uspokojením nad obchodem.

„Jistě, Husseine, platí!“

Arab křikl ke svým mužům:

„Vyneste zbraně!“

Po chvilce na břehu vyrostla pyramida ze zbraní.


8

Veškeré toto jednání sledoval Rolf s krajním zaujetím. Tak takhle Rhekové

získávají zbraně! A kolující pověsti o jejich kanibalismu jsou také nepravdivé.

Jsou to obyčejní obchodníci s lidmi. Rolfovi se začala vařit krev v žilách. Náhle

se někde za ním ozvalo prasknutí větvičky a současně s tím zadrnčela tětiva.

Zasvištěl šíp a jeden z divochů padl k zemi. Ranou na krku mu vylétl

karmínový proud. Hrot trefil tepnu. V té chvíli Hussein pochopil, že je jeho

obchod ohrožen. Uchopil hrubě Vernu za ruku a smýkal ji po pobřeží k lodi.

Jeho pomocník si hodil malého Rolfa přes rameno a následoval svého velitele.

Rhekové se rozprchli do skalisek na břehu. Než si Rolf uvědomil, cože se to

stalo, zadrnčela tětiva podruhé a další divoch padl naznak s šípem v hrudi.

V příštím okamžiku se na pobřeží vyřítila jako ohnivá bouře skupina deseti

Normanů. Meče obnažené, oči podlité krví, vousy zježené vztekem. Jejich

velitel dal znamení, bojovníci se roztáhli po celé šíři břehu a postupovali v řadě

k pobřežním skaliskům. Táhlé zaječení za Rolfovými zády účinkovalo na

Normany jako bodnutí kopím. Skupina dobře ukrytých a ozbrojených Rheků,

kteří předstírali útěk před normanskými vojáky a přilákali je na pobřeží, jim

vpadla do zad. Normané se jako mávnutím kouzelného proutku srazili zády

k sobě a očekávali útok v kruhovém obranném tvaru. Rhekové, hnáni

bezbřehou záští, se rozběhli proti ostří mečů a fanaticky se vrhli na Normany.

Pobřežní písek se zbarvil do ruda a začala krutá řež.

Husseinova loď se houpala na mírných vlnách. Nikdo z bojujících si jí nevšímal.

Jen Rolf. Plížil se jako had travinami, až se dostal ke stezce, kterou přiběhl

normanský oddíl. Pustil se po ní, v ruce třímaje meč. Bojová vřava doléhala

stále blíž jeho uším. Už, už se chystal proběhnout kolem bojujících mužů, když

ho instinkt válečníka zastavil. Jeho reflexy byly tentokráte rychlejší než rozum.

Ostří meče se zahryzlo do krku divocha, který vkleče natahoval tětivu luku,

aby vypustil šíp do normanských zad. Jeho chroptění nikdo neslyšel a zem

vsála teplou krev. Rolf už přestal mít zábrany. Jeho krev, zpěněná blízkostí

boje, ho hnala kupředu. Když vyběhl na písek k moři, Rhekové zle dotírali na

normanské bojovníky. Hraničář vtrhl do víru mečů a kopí jako povodeň.

Povolil stavidla vzteku a v okamžiku se několik divochů svalilo v tratolišti

krve. Rolf drtil svým mečem nepřátelská žebra, lebky, prosekával břicha a

propichoval hrudníky. Normané ucítili pomoc a přešli do útoku. Skupina

Rheků počala umdlévat, což nabudilo normanské válečníky. Po chvíli lítého

boje zůstalo na pobřežním písku, nasáklém krví, stát deset Normanů a Rolf..

Hraničář se otočil k moři. Jaké však bylo jeho zděšení, když uviděl Husseinovu

loď vyplouvat za zátoky na otevřené moře! Vzteky mrštil přílbicí o rudý písek

a odplivl si. Jeden z Normanů si otřel meč, zastrčil ho do pochvy a s prázdnýma

rukama na znamení dobrých úmyslů popošel k Rolfovi.

„Díky za pomoc, Seveřane! Nebýt tebe, tak...“

„Nebýt vás, mohl jsem mít svoji ženu a malého synka doma a ne u toho

bastarda na lodi!“ zavrčel vztekle Rolf.

„Jsme jen oddíl, vyslaný ze Skålderu. Cestou jsme narazili na Rheky a sledovali

je až sem. Neměli jsme potuchy, že je také sleduješ.“




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist