načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Příběh moderního práva - Pavel Maršálek

Příběh moderního práva
-11%
sleva

Kniha: Příběh moderního práva
Autor:

Stále rychleji se měnící západní svět čelí v posledních letech novým politickým, hospodářským a společenským problémům, které se nezbytně staly novými výzvami také pro obor ... (celý popis)
Titul doručujeme za 3 pracovní dny
Vaše cena s DPH:  330 Kč 294
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
9,8
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 39Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Auditorium
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2018
Počet stran: 304
Rozměr: 202 x 132 x 30 mm
Skupina třídění: Právo
Vazba: Vázaný
Datum vydání: 02. 2. 2018
ISBN: 978-80-87284-66-7
EAN: 9788087284667
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Základní pojmy a instituty z oblasti práva.

Popis nakladatele

Stále rychleji se měnící západní svět čelí v posledních letech novým politickým, hospodářským a společenským problémům, které se nezbytně staly novými výzvami také pro obor práva. Do jaké míry stále platí konstanty, na nichž vyrůstalo právo euroamerické civilizace? Obstojí toto právo tváří v tvář soudobé globální proměně světa, v éře globalizace, migrace, elektronizace a dalších podobných fenoménů? Dochází k postmodernizaci práva?

Autor ve své knize popisuje vývoj práva od minulosti po současnost a na základě toho se snaží předpovědět jeho další směřování. Čtivě napsaná kniha je zaměřena na teoretické základy práva, jeho strukturu, obsah a fungování, a to v širokém historickém a sociálním kontextu. Zvláštní pozornost je věnována recentním společenským změnám (zejména globalizačním a integračním procesům, prolínání kultur apod.) a jejich vlivu na právo, jakož i odpovědi práva na ně.

Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Pavel Maršálek - další tituly autora:
Pod ochranou hákového kříže - Nacistický okupační režim v českých zemích 1939-1945 Pod ochranou hákového kříže
Právo a společnost Právo a společnost
 (e-book)
Pohybová terapie po akutních srdečních příhodách Pohybová terapie po akutních srdečních příhodách
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

kapitola IV.

Právo, právní kultury

a multikulturní výzvy

IV.1 Právní kultury, jejich stýkání a potýkání

Právo je významnou součástí kultury společnosti a  zároveň tvoří vnitřní řád společenských svazků. Propojuje společnost (tj. soubor jednotlivců a  skupin žijících ve vzájemných interakcích) a kulturu (tedy soubor artefaktů, idejí, institucí a regulativů) v sociokulturní systém.

203

Podstatnou roli přitom hraje multidimenzionální charakter práva a komplexnost právní regulace. Právo je především systémem norem a  dalších standardů regulujících lidské chování. Jen u toho však nezůstává. Právo je také nositelem důležitých hodnot. Má hodnotový základ, určité hodnoty prosazuje a chrání. Pro adresáty právních norem představuje právo nenahraditelný informační systém, který jim zprostředkovává informace o dovoleném a nedovoleném chování a  jeho důsledcích. Právo rovněž vystupuje jako mocenský, donucovací nástroj, který realizuje státní politiku a  pomocí přímého a nepřímého donucení garantuje práva a povinnosti právních subjektů. Právní regulace má – jak bylo řečeno – komplexní povahu. Jen nevelká část sociální reality se vymyká z jejího dosahu.

204

Ze sociokulturního hlediska je právo heterogenní – dělí se na jednotlivé právní kultury (velké právní systémy, právní 203 Viz Večeřa, M. / Urbanová, M. Sociologie práva. Plzeň, 2006, s. 96 a násl. 204 Gerloch, A. Teorie práva. Plzeň, 2004, s. 19. Kapitola IV. rodiny). Ty jsou souborem podobných právních řádů, kde se vyskytují esenciální shody ve struktuře práva, ve způsobech jeho tvorby a  aplikace, v  hodnotách a  právních principech, na nichž právo stojí, v  terminologii a  v  právním myšlení. O jejich počtu a rozhraničení se ale vedou spory. Jde v nich hlavně o  to, na který z  těchto parametrů klást důraz a  jak se vyrovnat s tím, že ve stále propojenějším světě se některé rozdíly smazávají. Monolitní charakter právních kultur narušuje také existence právních enkláv, tj. území obklopených cizí právní kulturou, stejně jako výskyt smíšených právních řádů, kde je právo tvořeno několika vrstvami a má kompozitní charakter.

205

Tradičně se rozeznávala a  stavěla proti sobě kontinentál

ní a  angloamerická právní kultura. První se zrodila na bázi recepce římského práva a přirozenoprávní doktríny. Byla postavena na dominanci zákona jako rozhodujícího pramene práva a existenci kodexů. Soudci v ní právo nalézali, netvořili. Právo se dělilo na soukromé a  veřejné a  mělo římskoprávní terminologii. Kontextem tvorby a realizace práva byl právní stát. Druhá se vytvořila v rámci anglického právního vývoje v  návaznosti na instituty středověkého práva, bez recepce římského práva, zato pod silným vlivem liberalismu. Jednalo se o  právní kulturu, v  níž dominovaly precedenty, legislativě patřilo daleko skromnější místo. Soudci zde mohli právo i  tvořit, nepoužívalo se členění práva na soukromé a  veřejné a  terminologie byla ovlivněna feudální epochou. Místo právního státu se tu etablovala doktrína vlády práva (rule of law).

206

Toto klasické nastavení se však postupně modifikovalo

a  měnil se i  pohled na ně. Ukazovalo se, že v  obou těchto právních kulturách se uplatňuje mnohost pramenů práva a že soudci také právo široce dotvářejí – na kontinentu ve for- 205 Blíže Knapp, V. Velké právní systémy. Praha, 1996, s. 51 a násl., s. 103 a násl.,

s.  199 a  násl. Srov. Reimann, M. / Zimmermann, R. (eds.) The Oxford

Handbook of Comparative Law. New York, 2008. 206 Viz např. Klokočka, V. Ústavní systémy evropských států. Praha, 1996, s. 70

a násl.Právo, právní kultury a multikulturní výzvy mě nezávazné judikatury, ovšem působící kvaziprecedenčně, v  angloamerickém právu v  precedentech. To jako by obrušovalo hrany, i  pokud jde o  rozdíly v  právním myšlení obou kultur. Kontinentální systémový přístup hledající právní jistotu v zákonech se prolnul s angloamerickým problémovým přístupem ztotožňujícím právní jistotu se soudcovským právem a  naopak.

207

Ani doktrína právního státu a  vlády práva

nebyly nadále chápány jako diametrálně odlišné, nýbrž spíše jako sesterské. Obě měly přes některá specifika společný cíl: podřídit stát i ostatní subjekty právu a jeho procedurám.

208

Srovnávání obou právních kultur činěné převážně soukro

moprávní optikou bylo doplněno o  veřejnoprávní pohled. Jeho zohlednění dále relativizovalo dosud vládnoucí názor o  značných diferencích obou právních kultur.

209

Ukazovalo

se, že na rozdíl od málo kompatibilního soukromého práva ve veřejném právu jsou spojnice a  paralely jdoucí napříč právními kulturami. Těmi byly psané ústavy na kontinentu a v USA a parlamentní zřízení ve Velké Británii a ve většině zemí kontinentálního práva.

210

Proces sbližování dvou hlavních právních kultur umocni

ly globalizační procesy a evropeizace práva. Ty způsobily, že dnes není přehnané mluvit o západním právu jako o určitém vyšším celku. Oblast západního práva je sice vnitřně diferencovaná, ale zároveň má jednotný základ ve společných hod- 207 Podrobně Kühn, Z. / Bobek, M. / Polčák, R. (eds.) Judikatura a  právní

argumentace. Praha, 2006, s. 1 a násl., s. 12 a násl., s. 25 a násl.; Stelmach,

J. Systémové a  topické koncepce kontinentálního práva. In: Gerloch, A.

/  Maršálek, P. (eds.) Zákon v  kontinentálním právu. Praha, 2005, s.  119

a násl. 208 Z novější literatury viz např. Bröstl, A. Právny štát. Košice, 1995. Kindlo

vá, M. Koncept vlády práva (rule of law) v kontextu parlamentní suvere

nity ve Spojeném království. In: Jirásková, V. / Suchánek, R. (eds.): Pocta

prof. JUDr. Václavu Pavlíčkovi, CSc., k 70. narozeninám. Praha, 2004. 209 M. Radin v  r. 1948 poznamenal, že kontinentální a  angloamerické právo

byla často stavěna proti sobě, v základech jsou si však podobná mnohem

více, než se obecně připouští. Rozdíly mezi nimi jsou prý spíše záležitostí

detailů. Radin, M. The Law and You. New York, 1948, s. 124. 210 K tomu Blahož, J. / Balaš, V. / Klíma, K. Srovnávací ústavní právo. Praha,

1998, s. 64 a násl. Též viz Klíma, K. O právu ústavním. Praha, 2012, s. 182

a násl. Kapitola IV. notách, k nimž se hlásí (svoboda, rovnost, lidská práva, demokracie a vláda práva). Rozdíly se týkají důrazu na liberální nebo sociální prvek regulace. Zatímco angloamerický svět má blíže k liberálním řešením, kontinentální Evropa tenduje k receptům sociálním (různé modely sociálního státu).

211

Jako tradiční protipól dvou hlavních právních kultur je uvá

děna islámská právní kultura na Blízkém a Středním východě a  v  části Afriky, jakož i  v  jihovýchodní Asii. Vytvořila se na bázi náboženského práva (šaría) vztahujícího se na muslimy. Toto právo uznávalo tradiční prameny (korán, sunna, idžma, qijás), jeho normy měly archaický a konzervativní charakter a regulovaly i detaily života, které západní právo běžně ponechává svobodě jednotlivce. Dnes je toto právo omezeno jen na některé obory práva (hlavně na statusové, rodinné a  dědické) a  ve zbylých odvětvích jednotlivé státy navázaly na kontinentální nebo angloamerické vzory. To dále diferencovalo tuto právní kulturu, v níž nejprve docházelo k částečné deislamizaci a v poslední době místy opět k reislamizaci.

212

Islámská právní kultura ale není jedinou právní kulturou

v  afroasijské oblasti, která je protiváhou západního práva, a přitom od něj není úplně oddělena. Svébytná situace panuje v Africe, kde se lze setkat s tradičním obyčejovým právem, majícím zdroj v různých kmenových kultech a etnofilozofii, a právem převzatým od bývalých kolonizátorů. Nejvíce je tradiční obyčejové právo rozšířeno ve střední Africe a na Madagaskaru. Jeho váha vzrůstá, čím dále je člověk od metropolí. Někdy je kodifikováno, jindy na ně odkazuje psané právo, tu a tam bývá i zakázáno. Má kmenový charakter.

213

Za připomenutí stojí právo i  dalších částí světa: právo in

dického subkontinentu a  oblasti čínsko-japonské. V  obou 211 Srov. Večeřa, M. / Machalová, T. Evropeizace práva v právně teoretickém

kontextu. Brno, 2010, s. 27 a násl. Dále viz Večeřa, M. Sociální stát. Praha,

1996. 212 Komplexně o tom Osina, P. Základy islámského práva. Praha, 2012. Potmě

šil, J. Šaría. Úvod do islámského práva. Praha, 2012. 213 Hungr, P. / Kalvodová, V. Afroasijské právní kultury. Brno, 2002, s.  7

a násl.Právo, právní kultury a multikulturní výzvy těchto starých sídelních teritoriích vzniklo právo v dávných dobách jako derivát nábožensko-filozofických, resp. filozofických učení – v Indii hinduismu a dalších (neortodoxních) soustav, v  Číně konfuciánství a  legismu, dílčím způsobem taoismu, jakož i  buddhismu, a  v  Japonsku šintoismu, buddhismu a  konfuciánství. S  nástupem moderní doby převážilo právo kolonizátorů nad právem domácím. Na indickém subkontinentu se vytvořilo anglohindské právo, v Číně a Japonsku nakonec zcela zvítězilo právo přijímané po evropském (nejvíce německém) vzoru. Tradiční hodnoty si však i  nadále podržely vliv na obsah práva a  právní život, pokud ovšem nedošlo k  přílišnému podřízení se cizím vlivům jako např. v komunistické Číně.

214

Všechny tyto tradiční právní kultury dnes čelí náporu

globalizace, která zesiluje expanzi západního práva. Proces, který začal s  nástupem éry kolonialismu, v  současné době mocně pohání vpřed zájmy globálního kapitálu a integrační tendence. Tradiční společenské struktury a  životní styl jen stěží odolávají rozšiřování západní civilizace. Společně s nimi se otřásá v  základech také tradiční právo, resp. to, co z  něj zůstalo. V některých částech světa toto právo zmizelo, na jiných místech rychle ustupuje, jinde se zarputile brání. Vše provázejí četné kulturní konflikty, v  nichž se potvrzuje, že rozhodující faktory představují síla a  dynamika západní civilizace.

215

IV.2 Západní právo versus tradiční právo

Expanze západního práva do oblastí, kde není z  kulturní

ho hlediska „doma“, není nic nového. Probíhá kontinuálně za větších či menších konfliktů od dob kolonialismu. Přesto 214 Přehledně tamtéž, s. 69 a násl., s. 87 a násl. Důkladně Tomášek, M. Ději

ny čínského práva. Praha, 2004. Týž: Přehled dějin japonského práva. Praha,

2007. 215 K  tomu viz důkladná komparace – Hungr, P. Srovnávací právo. Ostrava,

2008. Kapitola IV. je na místě se ptát, jak mnoho převrací toto právo dosavadní společenské uspořádání v oblastech, kam se šíří. S tím souvisí další problém, zda ve změněném prostředí takto přenesené právo uspělo, popř. má šanci na úspěch. Poslední otázka, jíž se lze stěží vyhnout, se týká toho, zda západní právo přináší obyvatelům jím zasažených míst pozitiva, nebo naopak negativně poznamenává jejich život.

Jak velkou kulturní změnu s sebou nese rozšiřování západního práva mimo sféru západní civilizace, vidíme nejlépe ze srovnání západního a tradičního práva. Zatímco západní právo je právem moderní industriální společnosti, tradiční právo je právem společnosti předmoderní, zemědělské a pastevecké, eventuálně někde i společnosti lovců a sběračů. Západní právo je otiskem individualizované společnosti relativního dostatku, cenící si nadevše svobodu. Naproti tomu tradiční právo je právem společnosti, kde jsou jednotlivci nadřazeny kolektivní svazky (rodina, rod, kmen), kde je kardinální starostí zajištění základních životních potřeb a kde je ústřední hodnotou solidarita.

216

Západní právo je nezávislé na společenské morálce a  náboženství. S  morálkou má jen některé styčné body (např. institut dobrých mravů či profesionální etiku právnického stavu). Právní regulace se netýká každého detailu lidského života. Ten je ponechán svobodě jednotlivců.

217

Tradiční prá

vo je promíšeno s náboženstvím a morálkou. Nezřídka bývá přímo jejich součástí či derivátem. Obsahuje kromě norem regulujících vztahy mezi lidmi i normy upravující povinnosti lidí k bohu nebo bohům, resp. vůbec k posvátnu. Svobodu lidí omezují různá tabu, která přispívají k detailní reglementaci každodenního života. Charakter těchto omezení je závislý na kultuře, o jejíž právo jde. Zvláště významné jsou rozdíly diktované různým náboženstvím.

218

Další diference spočívá v poměru obou práv k lidským prá- 216 Viz Giddens, A. Sociologie. Praha, 1999, s. 66 a násl. 217 Blíže Hart, H. L. A. Právo, sloboda a morálka. Bratislava, 2003. 218 Viz O ́Callaghan, S. Malé kompendium světových náboženství. Praha, 2012.Právo, právní kultury a multikulturní výzvy vům. Zatímco pro západní právo představují lidská práva východisko a  limitaci veškeré regulace, tradičnímu právu jsou lidská práva někdy i  bytostně cizí. Suverenita boha, kterou tradiční právo v nejednom případě ctí, vylučuje ideu lidských práv v západním pojetí.

219

Nepřehlédnutelný rozdíl mezi oběma právy se týká jejich pramenů. Západní právo uznává nejvíce legislativu a  soudcovské právo, naproti tomu tradiční právo stojí na právních obyčejích a často na náboženských knihách a právnické literatuře. Není divu, že má západní právo daleko větší regulativní možnosti než právo tradiční a  že je také mnohem pružnější než rigidní tradiční právo. V  západním právu je prakticky každá norma změnitelná, nezměnitelnost si nárokují jen některé ústavní normy, relativně vysoký stupeň nezměnitelnosti se přiznává precedentům. Základními principy právní regulace jsou komplexnost, systematičnost a  racionalita. V tradičním právu bývá nezměnitelnost poměrně častá. Toto právo zpravidla netvoří propracovaný systém a obsahuje iracionální momenty.

220

Poslední rozdíl, který by se měl připomenout, se dotýká fungování právnického stavu a  právních institucí. Ve sféře západního práva má klíčovou roli vzdělaný právnický stav představovaný laiky a rozsáhlé institucionální zajištění tvorby a  aplikace práva státem. V  tradičním právu se někdy vyskytuje kněžská jurisprudence a institucionální zabezpečení tvorby a aplikace práva je na primitivní úrovni, bez vazby na stát.

221

Toto srovnání západního a tradičního práva je jen přibližné, protože obě tato práva jsou vnitřně značně diferencovaná. Na druhé straně vzdálenost mezi nimi snižuje jejich prostupování a mísení. K této komparaci je proto třeba přistupovat s patřičným nadhledem jako k pokusu o určitou generalizaci. 219 Srov. Hanko, J. Jak vnímá lidská práva islám? In: Gerloch, A. / Šturma, P.

a kol. Ochrana základních práv a svobod v proměnách práva na počátku 21. sto

letí v českém, evropském a mezinárodním kontextu. Praha, 2011, s. 413 a násl.

220 Komparaci nabízí Hungr, P. Srovnávací právo. Ostrava, 2008. 221 Tamtéž. Kapitola IV. Nicméně k  vyřešení  námi sledovaného problému – jak moc západní právo převrací dosavadní společenský pořádek na místech, kam se šíří – úplně postačí. Odpověď je totiž zřejmá. Děje se tak zásadním způsobem, a to buď evolučně, odehrává-li se vše v delším časovém horizontu, nebo revolučně, jde-li o průnik v kratším časovém údobí.

V průběhu koloniální expanze evropských zemí do mimoevropských oblastí docházelo k  rozsáhlému ničení místních kultur. Ze základů byly vyvraceny celé říše a  hromadně vyvražďovány národy označené Evropany za divochy. Hlavní prostředky v  repertoáru kolonizátorů tvořily násilí a  útisk. Ideologii, která ospravedlňovala toto barbarství, představovalo křesťanství. To hledělo na místní obyvatelstvo nejen jako na barbary, ale i jako na bezvěrce. Tím bylo mnohé předurčeno. S  domácím obyvatelstvem se často nejednalo ani jako s  lidmi. Obdobně se zacházelo s  jejich kulturou, ať už byla jakkoli vyspělá. Cokoli se vyskytlo v dosahu kolonizátorů, bylo jimi nemilosrdně decimováno. Platilo to i pro právo. Teprve postupně se přístup dobyvatelů do jisté míry zjemnil. Ponenáhlu zvítězilo přesvědčení, že i  domorodci mají duši a  jsou lidské bytosti. Genocidní nadvláda se změnila v  systém ekonomického kořistění. To vytvářelo určitý prostor pro prolínání kultur.

222

Na řadě míst světa docházelo k mísení prvků tradičního domácího práva a práva kolonizátorů. Tento vývoj byl pozorovatelný zejména v anglických a francouzských koloniích. Tak např. islámské právo bylo v anglických koloniích infiltrováno doktrínou precedentu, obecnými principy anglického práva, citem pro morálku a  svědomí. V  19. století se prosazovala legislativa, která byla symbiózou islámského a  anglického práva. Vzniklo angloislámské právo. Podobným způsobem se etablovalo v Indii anglohindské právo. Vývoj ve francouzských koloniích se v  tomto ohledu příliš nelišil. Také zde se evropské představy o právu mísily s tradičními úpravami, což 222 Přehledně Hordern, N. / Dresner, S.  / Hillman, M. Nový svět. Praha,

1987; Kosek, J. Právo (n)a předsudek. Praha, 2011.


97Právo, právní kultury a multikulturní výzvy

se nakonec promítlo i  do legislativy. O  prolínání tradičního práva a moderního západního práva se zasloužila nejen legislativa, ale i odvolací justice anglických a francouzských kolonií, která korigovala rozhodnutí domorodých soudů ve směru evropských náhledů na spravedlnost, a právní myšlení.

223

Západní právo pronikalo rovněž tam, kde existovaly nezávislé státy. Příkladem může být Osmanská říše. V  ní bylo tradiční islámské právo doplňováno a  měněno zákonodárnými akty. V  19. století se prosadila řada změn otevřeně odporujících islámskému právu a  byla zaváděna legislativa inspirovaná západními (převážně francouzskými) vzory. Dokonce i kodifikace tradičního islámského práva měla charakter spíše sekulárního než náboženského zákoníku.

224

Jiným

příkladem mohou být jihoamerické země, které navazovaly na kontinentální předlohy (francouzskou a jiné).

225

Specifický byl právní vývoj v dálněvýchodní oblasti. Probíhal pod rozhodujícím čínským vlivem. Čínské právo vytvořilo už v  nejstarší době (do 3. století po Kr.) kompaktní systém, který zahrnoval psané právo (rozsáhlá kodifikace trestního a  administrativního práva), obyčeje (týkaly se hlavně rodinných a  manželských vztahů, okrajově i  vztahů vlastnických) a precedenty (vyskytovaly se především v trestním procesu). Ve druhé polovině prvního tisíciletí se rozšířilo do sousedních států, kde položilo základy jejich právních řádů. Právo Dálného východu se postupně diferencovalo na dva subsystémy: čínsko-korejsko-vietnamský a  japonský. Toto rozrůznění bylo způsobeno vzdalováním se japonského práva jeho čínskému předobrazu (od 10. století se japonské právo vydalo vlastní cestou). Tradiční právo Dálného východu prodělalo svůj vznik, rozmach, úpadek a  zánik. Ten nastal v  19. století v  důsledku střetu s  moderním evropským a  angloamerickým právem, které přinášely koloniální mocnosti. Jeho osud byl nevyhnutelný. Tváří v tvář modernímu západnímu právu 223 Potměšil, op. cit., s. 51 a násl. 224 Tamtéž, s. 50 a násl. 225 Knapp, op. cit. sub 205, s. 117. Kapitola IV. a nárokům modernizující se společnosti se ukazovalo jako zaostalé a  nezpůsobilé regulovat společenský život (nepodporovalo svobodu a rovnost, neznalo pojem subjektivního práva a  neposkytovalo odpovídající ochranu rozmáhajícímu se podnikání). Bylo jednou z příčin, proč dálněvýchodní země za koloniálními mocnostmi zaostávaly, a představovalo významnou překážku, která kolonizátory znemožňovala dohnat. Pokusy je modernizovat selhaly, a proto bylo smeteno.

226

Výše naznačené trendy pokračovaly po rozpadu koloniální soustavy. Nové státy ponechávaly v platnosti právo z koloniálních dob a časem vytvářely své vlastní opět inspirované právem svých někdejších metropolí. Vztah tradičního a nového zákonného práva přinášejícího modernizaci právního řádu se lišil od státu ke státu. Na některých místech se z tradičního práva stalo už jen právo historické. Jinde se dostalo do legislativy. V dalších oblastech koexistovalo s právem státním. Diferenciaci právních režimů bylo možné zaznamenat zvláště v islámském světě a v subsaharské Africe. Ve světě islámu záleželo na tom, zda se stát dokázal vyprostit ze sevření náboženství, nebo s náboženstvím uzavřel kompromis, či se mu nadále podřizoval. Vedle laických států (Turecko) se vyskytly konzervativní nebo revoluční náboženské režimy (prvním je Saúdská Arábie, druhým Írán). Nejvíce však bylo zemí z druhé skupiny, kde si islám a  tradiční islámské právo podržely významné místo (typicky ve věcech statusového, rodinného a dědického práva). Podobně rozrůzněná byla situace ohledně obyčejového práva v subsaharské Africe.

227

Dnes platí, že západem ovlivněné státní právo se uplatňuje ve výše zmíněných zemích tam, kam až dosahuje státní moc. V odlehlých oblastech, kde žijí necivilizovaná primitivní společenství, vládne tradiční právo. Ani velké vzdálenosti a snaha zachovat tradiční životní formy ale nejsou zárukou, že se lze vyhnout rozšiřování západní civilizace. Starý svět, který 226 Viz pozoruhodná práce M. Tomáška: Právní systémy Dálného východu I.

Praha, 2016.

227 Podrobně Hungr / Kalvodová, op. cit., s. 27 a násl. a 53 a násl. Právo, právní kultury a multikulturní výzvy se dostane do kontaktu s expandující západní kulturou, většinou rychle podléhá nebo je vytěsňován do ještě vzdálenějších míst. Pokusy o  návrat tradičního práva odehrávající se ve více civilizovaných oblastech také běžně nemívají šanci na úspěch. Stačí si vzpomenout na snahu o restauraci tradičního islámského práva, která zasáhla některé arabské země od 70. let 20. století. Ve většině z nich časem ztroskotala pro prosazení laicizačních trendů. Ty měly více než vydatnou podporu západních zemí, které nejednou neváhaly sáhnout i k ozbrojené intervenci.

228

V  návaznosti na tento přehled expanze západního práva můžeme zodpovědět druhou otázku týkající se míry úspěšnosti tohoto práva v prostředí, kam se rozšířilo. Měřeno jen optikou rychlosti a  rozsahu rozšíření západní právo bezpochyby uspělo. Na různých místech ale nestejnou měrou. Záviselo to hlavně na tom, jak mnoho se domácí obyvatelstvo jeho pronikání stavělo na odpor. Přece jenom šlo o právo cizí a  kulturně cizorodé, přitom rozšiřované zprvu kolonialisty, později vlivem globalizačních a  integračních procesů. Jeho šíření bránilo také místy hodně vyspělé nebo naopak nadmíru zaostalé prostředí. V obou bylo problematické se zachytit. V současné době se expanzi západního práva a vůbec celé západní civilizace staví do cesty především islám. Ten v některých zemích velice zesílil a chápe šíření všeho západního jako útok na vlastní podstatu. Usiluje o restituci poměrů a snaží se rozpínání celé západní kultury všemožně zabránit. Daří se mu to místy a  zpravidla na přechodnou dobu. Žádné náboženství nemůže dnes otočit kolem dějin zpět, eliminovat šíření kulturních impulsů a  pomíjet fakt propojení celého světa.

229

Nezodpovězena zatím zůstala třetí položená otázka: co dobrého nebo špatného přináší západní právo do míst, kam 228 Srov. Osina, P. Pluralita normativních systémů – zvykové právo. In: Plura

lizmus moci a práva. Bratislava, 2009, s. 344 a násl.

229 Srov. Potměšil, op. cit., s. 188 a násl. Štefanovič, M. Svetové právne systé

my. Žilina, 2007, s. 129 a násl.


100 Kapitola IV. se šíří. Jako pozitivum se jeví hlavně to, že západní právo je prostředkem modernizace společnosti. Je schopné pomoci pozvednout i zaostalé oblasti a zlepšit kvalitu života v nich. Jeho zavádění je podmínkou činnosti nadnárodních korporací v  zemích třetího světa a  také jejich limitem. Negativně západní právo působí, šíří-li se nedemokraticky, nebo pokud ohrožuje kulturní svéráz oblastí, do nichž přichází. Obdobně tomu je, je-li toto právo zneužíváno jako prostředek politické nadvlády nebo ekonomického drancování. Takové právo je mnohem horší než tradiční právo, které jím bylo nahrazeno či modifikováno.

230

IV.3 Imigrace do západních zemí a právo

V soudobém právu nedochází jen k expanzi západního práva, jak bylo popsáno výše, ale i k procesu opačnému: k průniku zejména islámského práva do domovské sféry západního práva. Může za to nápor přistěhovalců, kteří si v souladu s jimi uznávaným principem personality práva přinesou toto právo ze své vlasti nebo se k islámu a islámskému právu přihlásí později, stejně jako jejich rozrod téměř geometrickou řadou. Tento proces je zřejmě jeden z nejvýznamnějších případů multikulturalismu v  právu – tj. stýkání a  potýkání se různých právních kultur s dopady v oblasti práva. Je také fenoménem velmi citlivě vnímaným, a  to pro závažné právní konsekvence, které jsou s ním spojeny, a proto, že vzbuzuje emoce, jež mohou vyvolat nepokoje nebo i  celospolečenský konflikt.

231

Proč je tato situace tolik problematická? Důvodů je více. Společný kořen mají v malé slučitelnosti obou kultur. Islámská kultura je postavena na rozhodujícím vlivu náboženství na organizaci a chod společnosti. Vychází ze suverenity boha 230 Obdobně Osina, op. cit. sub 228, s. 345 a násl. 231 Více viz Scheu, H. Ch. (ed.) Migrace a kulturní konflikty. Praha, 2011, s. 17

a násl.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist