načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Příběh knihy Ester - Jigal Ariel Rav

Příběh knihy Ester

Elektronická kniha: Příběh knihy Ester
Autor:

Kniha komentářů rav Jigala Ariela k biblické knize Ester. Publikace se skládá ze dvou hlavních části – česko-hebrejské bilingvy svitku Ester (v překladu rabína Karola E. Sidona) a ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  119
+
-
4
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9% 100%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » P3K
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 167
Rozměr: 20 cm
Úprava: tran, xvi dvoustran : ilustrace
Vydání: První vydání
Spolupracovali: překlad Jan Divecký
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-873-4362-3
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Kniha komentářů rav Jigala Ariela k biblické knize Ester. Publikace se skládá ze dvou hlavních části – česko-hebrejské bilingvy svitku Ester (v překladu rabína Karola E. Sidona) a komentáře rav Jigala Ariela (v překladu Jana Diveckého). Rav Jigal Ariel je významným izraelským rabínem a patří k nejuznávanějším současným komentátorům tanachických knih.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Rav Jigal ArielMegilat Ester

מגילת

אסתר

Produkce NAKLADATELSTVÍ P3K

se zaměřuje na humanitní obory

a publikace pro školství. Základní edice

zahrnují judaika, knihy o historii 20. století,

odbornéa naučněopulární geografi cké

publikace.

Aktuální informace o produkci

nakladatelství najdete na facebookové

stránce www.facebook.com/p3k.cz

a na stránkách www.p3k.cz.

9 788087 343623

Rav Jigal Ariel

se narodil v roce 1946 do jeruzalémské

rodiny Mošeho a Ester Stiglitzových.

Stejně jako tři starší bratři (Jaakov, Jisrael

a Joezer) studoval na rabínských školách

zbožného sionismu (Merkaz Harav).

V šedesátých letech minulého století

se podílel na založení a rozvoji ješivy

v Netivot. V sedmdesátých letech se

přestěhoval na sever na Golanské výšiny,

kde byl jedním ze zakladatelů osady

Nov, v níž se stal ředitelem talmudické

školy Ješivat Hagolan. Po odchodu

do důchodu zůstává i nadále veřejně

a publikačně činný.

אסתר

מגילת

Příběh knihy Ester

Příběh

knihy

Ester


Gustave Doré (1832–1883): Ester před králem


KOMENTÁŘ

Rav Jigal Ariel

PŘEKLAD

Jan Divecký

Nakladatelství P3K

Praha 2016

Příběh

knihy

Ester


příběh knihy ester

Z hebrejského originálu Rav Jigal Ariel: Mor veHadas

(Midrešet Golan, 2000) přeložil Jan Divecký

Megilat Ester přeložil Karol E. Sidon

Zdroj hebrejského originálu knihy Ester:

The Complete Tanach, Chabad-Lubavitch Media Center

Vydalo Nakladatelství P3K s. r. o. v Praze

v roce 2016 jako svou 82. publikaci

Redakce Petr Karas

Jazyková redakce Kateřina Dejmalová

Grafická úprava a sazba Karel Kupka

Ilustrace byly převzaty z volných zdrojů

První vydání

© Rav Jigal Ariel, 2000

Translation © Jan Divecký, 2016

Translation © Karol E. Sidon, 2016

© Nakladatelství P3K, 2016

ISBN 978-80-87343-64-7 (eKniha – pdf )

Publikace vychází za podpory Nadace Židovské obce v Praze

a Nadačního fondu obětem holocaustu.


Obsah

i. Hranice reality 7

ii. Král 12

iii. Skrytá tvář 26

iv. Nepřítel všech Židů 50

v. Žid Mordechaj 74

vi. Mordechaj a/nebo Ester 88

vii. Královna 100

viii. Osudná noc 1 1 8

ix. Nepřítel 125

x. Mordechajova velikost 135

xi. Purim 142

xii. Achašverošova daň 163

Přepisy biblických jmen a zkratky knih Tanachu 170

Megilat Ester (hebrejský text a český překlad) i–xvi


Gustave Doré (1832–1883): Ester obviňuje Hamana


7

KAPITOLA PRVNÍ

Hranice reality

Kniha Ester je v souboru knih Tanachu, hebrejské bible, výjimečná.

Jestliže ostatní knihy Bible odkrývají způsob, jakým Bůh řídí svět,

který stvořil, jestliže člověku přinášejí Boží slovo, v celé Megile¹

nepadne o Bohu jediná zmínka. Zdá se, jako by místo Boží ruky

uváděl události do chodu los a náhoda. A nejen to. Kniha Ester sice

vypráví o záchraně perských Židů, smrtelně ohrožených výnosem

krále, ale nijak je neosvobozuje z jeho područí. Megila nepřináší

vykoupení či vysvobození fyzické ani duchovní. I výchovný rozměr

knihy Ester pokulhává. Jestliže se ostatní knihy Tanachu snaží vést

lidi po cestách Tóry a učí je napravovat chyby, Megila nijaknevy

světluje, čím se Židé prohřešili a za co byli potrestáni.

Megila sice obdivně popisuje vzestup královny Ester, ale na

druhou stranu jde o nežidovské království a Ester dosáhla na

královskou korunu v prapodivné soutěži plné necudnosti, násilí

a – velmi pravděpodobně – i proti své vůli. Život šušanských Židů,

vylíčený v knize Ester, je zcela odříznutý od Jeruzaléma a od dění

v Izraeli, což je opravdu podivné, připustíme-li názor, že celý příběh

je datován do doby, kdy již stál druhý Chrám. Kniha Ester dokonale

ovládá slovník perského královského dvora, zná i ty nejjemnější

detaily jeho pravidel a bezpečně se orientuje v jednotlivýchkom

natách paláce. Zná velmi dobře krále Achašveroše, ale tají nám

jeho panovnické a vojenské úspěchy, jako by se chtěla vědomě

odstřihnout od velké politiky – a tak spíše než historickou fresku

představuje legendu. Klíčové momenty knihy zůstávají zahaleny

1 Megila – „svitek“. Obecně jakýkoliv z Pěti svitků, konkrétně Svitek Ester,před

čítaný na Purim. (Pozn. redakce)


8

rouškou tajemství. Proč Haman nenávidí Židy? Proč Mordechaj

neuznává Hamanovu autoritu? Ani názory krále Achašveroše nám

nejsou jasné.

Jak již bylo řečeno, Megilat Ester se liší od ostatních knihTana

chu. A právě tato odlišnost a výjimečnost jí dodává na důležitosti.

Kniha Ester se nevrací zpět, aby nám zopakovala, co již víme z ji

ných knih, ale snaží se říct něco nového, bez čehož by Tanach nebyl

úplný. Megila nás učí, že i mimo Izrael, v Persii, v temnotě exilu,

v situaci, která se ne náhodou nazývá hester panim (zakrytí Tváře),

dohlíží Bůh na běh dějin. I když tak činí ve skrytu a sebeklikatěji.

Kniha Ester nám úmyslně nesděluje události, které purimovému

zázraku předcházely, aby zdůraznila univerzálnost příběhu jako

předobrazu následných běd a záchrany židovského národa v exilu

(galut). To je pravý důvod, proč zamlčuje detaily o svých hrdinech.

Megila schválně podtrhává všeobecnost a hloubku duchovního

úpadku – není v ní Země Izrael (erec jisrael), není v ní Tóra, není

v ní Boží jméno a není v ní ani vykoupení (geula). Běh událostí

nám nedává smysl, úmysl nebes není zřetelně patrný, a přesto je

Izrael zachráněn. Vše se odehrává skrytě a podivně, ale to nevadí,

protože to nejdůležitější ze všeho je poznání, že ani v černočerné

tmě se ze světa nevytrácí Boží dohled (hašgacha).

To, co popisuje žalmista jako jedinec (Ž 139:8–12), předkládá

kniha Ester jménem věčnosti celistvého Izraele: „Vstoupím-li do

nebes, ty jsi tam. Sestoupím-li, abych si ustlal v podzemí, i tam jsi ty.

Kdybych se vznesl na křídlech světla jitřního a přistál za mořem ze

všech nejvzdálenějším, i tam by mne vedla ruka tvá a pravice tvá by

mne držela. I řeknu pak: ,Alespoň tma mne jistě skryje, i noc kolem

mne však světlem zůstane. Ani tma před tebou nic skrýti nemůže,

neboť noc jako den, tma stejně jako světlo ti svítí.‘ “²

Význam svátku Purim nedosáhl výšin svátků Tóry, nejedná se

o Jom tov³, neplatí pro něj předpisy, které zakazují všední práci,

2 Překlad Fischl, V. (2013): Kniha žalmů s Rašiho výkladem. Garamond, Praha.

(Pozn. překladatele)

3 Jom tov – halachický svátek. (Pozn. překladatele)


9

a většina těch, kdo na oslavu svátku křepčí, vůbec nechápe jeho

hloubku. Učenci ale vyzdvihují výjimečnost knihy Ester a svátku

Purim přiřkli úroveň, dotýkající se věčnosti, když v jeruzalém

ském Talmudu řekl rabi Jochanan: „V budoucnu budou zrušeny

všechny prorocké knihy Tanachu, všechny Spisy a zůstane jen pět

knih Tóry.“ Rabi Šimon ben Lakiš k tomu dodal: „Ani kniha Ester

nebude zrušena.“

Stručně řečeno, kniha Ester obsahuje pět důležitých principů:

1. Bůh nikdy neopustí židovský národ, a to ani v galutu, jak je

psáno (Ž 94:14): „Neboť Bůh neopustí svůj lid a dědictví své

nenechá na pospas.“

2. Ploché až stereotypní vykreslení postav má zdůraznit, že spra

vedlivý (cadik) je vždy spravedlivý a bude odměněn, hlupák

(kesil) zůstane hlupákem a je příčinou všech strastí a zloduch

utiskovatel (raša corer) bude po zásluze zničen.

3. Boží ruka vede svět prostřednictvím lidí, zahalena do zdánlivě

přirozených událostí.

4. Bůh vždy nejdřív zajistí lék a teprve pak uvede na svět ránu,

stejně jako se hříšný Haman vyšvihl k moci až poté, kdy Mor

dechaj zachránil krále a Ester se stala královnou.

5. Dokonalost Božího dohledu se plně projeví úplným převráce

ním hrozivé situace, kdy zlo, které Haman zamýšlel páchat, nyní

dopadá na jeho vlastní hlavu.

DVA PROTI DVĚMA

Purimový zázrak má dva kladné hrdiny – Mordechaje a Ester.

Zdvojený počet zachránců jistě není náhodný a je třeba ho

správně pochopit, protože text Megily téma opakovaně rozvíjí

a posiluje například tím, že i nepřátelé Izraele jsou dva – Haman

a Achašveroš.

Zatímco jeden hrdina postupuje jednoznačně, podle srozumi

telného klíče, který odpovídá jeho povaze a osobnosti, dvojice vždy


10

znamená určité komplikace. Obraz příběhu nese dvě odlišné tváře

a dva hrdinové musí společně usilovat o shodu a soulad. Dvojice

zachránců není novinkou Megily Ester, už Moše (Mojžíš) šel kfa

raonovi se svým bratrem Aharonem (Áron) a v rabínské tradicina

cházíme i obraz budoucího vykoupení, na kterém se budou podílet

dva mesiášové – jeden z rodu Josefova a druhý z rodu Davidova.

Dokonce ani vůdčí pár muže a ženy nemá premiéru v knize Ester –

v izraelském dávnověku doby soudců se Kenaáncům postavil Barak

s Dvorou (Deborou)⁴.

Určité odlišnosti mezi Mordechajem a Ester vedly k tomu, že mezi

jejich činy nalezneme zásadní rozdíly, které si v dalším textu vy

ložíme:

1. Ester jedná zásadně jen s králem, zatímco Mordechaj čelí Ha

manovi a jeho synům.

2. Ester jedná v utajení, zatímco Mordechaj vede otevřený boj.

3. Esteřin part je v podstatě přirozený, zatímco Mordechajovi

pomáhá zázrak a neobvyklý sled událostí.

4. Ester před Hamanovým výnosem brání židovský národ, zatímco

Mordechaj má s Hamanem osobní spor.

5. Ester se pohybuje po vnější kružnici příběhu, Mordechaj stojí

ve středu událostí.

Mordechaj je v knize Ester paradoxně představen jako „Žid“ (iš

jehudi⁵) z „kmene Binjamin“ (iš jemini), ale od počátku protežuje

svou „židovskou“ polovinu, když tak jako Jákovův (Jákobův) syn

Jehuda (Juda) koná otevřeně a hrdě, zatímco Ester tahá v bezpečí

nitra paláce za nitky osudu stejně, jako jsme to poznali u Ráchel,

matky Josefa a Binjamina.

Dvojice zachránců se v příběhu chová jako klasický biblický pár.

Mordechaj ve své mužské roli Ester aktivně vede a instruuje, Ester

pasivně přijímá a naslouchá. Přes veškerou harmonii – otcovskou

4 Viz Divecký, J. (2006): Izrael soudců a králů. P3K, Praha. (Pozn. redakce)

5 Příslušník kmene Jehuda. (Pozn. překladatele)


11

roli, úctu, lásku, poslušnost a spolupráci – k nám doléhají idishar

monická zaskřípání, napětí, neporozumění a neshody.

S trochou nadsázky se dá říct, že i nepřátelé Izraele si rozdělili

práci. Achašveroš se tváří jako dobrý a starostlivý král, který se

důsledně drží zákonů a vše koná ve prospěch poddaných, zatímco

Haman Židy nenávidí otevřeně a bez zábran a každá špatnost je

mu dobrá. Přitom se jejich cesty potkávají a král svou pečetí stvrdí

Hamanův genocidní plán. I nenávist vůči Židům má v Megile dvojí

podobu: lidovou, primitivní, xenofobní, která pramení ze skuteč

nosti, že se Židé odlišují; a proti ní podobu zavedenou státem,

nenávist podpořenou zákony a odrážející „historickou pravdu“,

která v Hamanově verzi pro krále zní takto: „Židé jsou národem

buřičů, národem pohrdajícím zákony krále a všeobecně platnou

morálkou.“

Proti dvěma podobám nenávisti se v Megile brání dvojice za

chránců. Na jedné straně stojí proti králi královna, která předsta

vuje loajálnost Židů vůči koruně a jejich oboustranně prospěšné

zapojení do perské společnosti, a proti násilné lidové nenávisti

stojí Mordechaj, odhodlaný bránit sebe a svou odlišnost. Záchrana

Izraele je pak zajištěna společnými kroky obou dvou.


12

KAPITOLA DRUHÁ

Král

Megilat Ester, 1:1–8

Stalo se to za dnů Achašveroše, toho Achašveroše, jenž vládl od Indie

až po Etiopii sto a dvaceti a sedmi provinciím. Za oněch dnů, kdy

král Achašveroš seděl na svém královském trůně, jenž měl v hlavním

městě Šušanu, třetího roku jeho kralování, udělal hostinu pro všechna

svá knížata a své služebníky, pro perské a médské vojsko, hodnostáře

a někdejší knížata států, předváděje bohatství majestátu své vlády

a přepych krásy své velikosti mnoho dní, po sto osmdesát dní! A když

se ony dny naplnily, udělal král pro všechen lid, nacházející se vhlav

ním městě Šušanu, od velkého po malého, sedmidenní hostinu v za

hradě královského paláce. Samý damašek, batistové a modré tkaniny,

zavěšené na provazech z bílých a karmínových nití mezi stříbrnými

stožáry a mramorovými sloupy, a na podlaze z alabastru, z mramoru

obyčejného, z mramoru perleťového a z mramoru perského byla všude

zlatá a stříbrná lehátka! A nápoje se podávaly ve zlatých nádobách

nejrozličnějších tvarů a víno královské bylo mocné jako králova pěst.

Pití však bylo dle vůle, bez nucení a dle přání každého jednotlivce, jak

to král uložil všem majordomům svého domu.

Výnos o vyhlazení židovského národa a zázračná záchrana jsou

v Megile vnořeny do rámce příběhu, který začíná dávno před sa

motným výnosem a končí značný čas po vlastní záchraně. V úvodu

knihy Ester se s velkou podrobností dočítáme o nádheráchAchaš

verošova dvora: o slavnostech, o zvyklostech, o chodu královského

soudního dvora, o rádcích. K popisu Achašverošovy vlády se

vracíme i v závěru knihy, kdy se dozvíme mimo jiné i o daních

uvalených na obyvatele vzdálených ostrovů.


13

Popis perského dvora, který Megila nabízí, je velmi detailní.

Nesmírné bohatství, opulentní hostiny, nekonečný proud vína,

luxusní látky, vonné koření, ženy a intriky – to vše lze vnímat jako

přirozenou součást dvora mocného krále, ale Megila míří hlouběji.

Vidí nedbalého, omezeného vladaře, který se nechá ovládat okolím,

hloupého krále, který bez rozmyslu odkývá důležitá rozhodnutí,

všímá si, jak nicotné důvody a náhoda mění tok dějin. Lehkovážný

Achašveroš podle Megily přenechává svou královskou pečeť jiným,

aby jeho jménem konali podle své vlastní libovůle.

V jiných knihách Tanachu jsme přivykli stručnosti jazyka,

náznakům a významovým zkratkám, naopak kniha Ester slovy

nešetří a nabízí čtenáři více než podrobný popis událostí a věcí,

které s hlavním příběhem mají jen málo společného, od jmen

rádců a dvořanů přes podrobný popis výzdoby paláce včetně jeho

sloupů po detaily přípravy žen před vstupem do královy ložnice.

Autor knihy Ester pod pláštíkem věrného popisu stavu krá

lovství předkládá jeho přesně cílenou kritiku. Nabubřelost vnější

formy staví do rozporu s vnitřní prázdnotou, a tak je rámec

vlastního příběhu vlastně peprnou karikaturou perské vlády.

V Achašverošově království se nejvyšší úředníci na dobu zjevně

neomezenou místo správy země věnují nekonečnému večírku.

Pořádání hostiny je nejvyšším úkolem a v jejím průběhu jsouvy

dávány nesmyslné zákony a výnosy. Kdyby to nebylo k pláči, bylo

by to k smíchu. Místo důležitých státnických problémů se řeší

královnina nepřítomnost u stolu plného opilců. Soud s královnou

Vašti je absurdní parodií a výsměchem vší spravedlnosti, ale snad

právě proto je proveden nadutě a s pečlivým důrazem na veškeré

detaily právní formy.

Po fyzické likvidaci královny spouští státní aparát kuplířskou

mašinérii, aby se král mohl dosyta nabažit žen, které zcela ne

smyslně ve jménu jediné noci podstupují celoroční kosmetickou

přípravu, po níž jsou na doživotí odeslány a zavřeny mezi královy

konkubíny. Žena je pro krále Achašveroše sexuální objekt. Tečka.

Nic dalšího ho nezajímá. Vlastnosti, schopnosti, ba dokonce ani

původ budoucí královny nehrají v perských dvorních zvyklostech


14

té doby žádnou roli. Královská rodina, děti, budoucnost, dynastie,

pokračovaní rodu, dědictví trůnu – o ničem podobném se v Megile

nedočteme. Autor knihy Ester se Achašverošovi vysmívá a zbavuje

nás od počátku všech iluzí.

KARIKATURA

Přísný pohled na Achašverošovu vládu nekončí v knize Ester při

popisu vnějšího rámce příběhu, ale prostupuje i samotný zázrak

záchrany perských Židů od korunovace Ester po povýšení Mor

dechaje. Kdo chápe náhodnou podstatu Achašverošova panování,

ví, že ani záchrana Židů nemohla být na věky. Lidový obdiv ke

královně Ester, který svým způsobem trvá dodnes, je založen na

krátkozrakosti, na povrchní zaslepenosti z barevnosti hávu, dokte

rého Megila své události odívá. Esteřina velikost je dočasná,Este

řin úspěch je bez skutečné vážnosti a královna zůstává královou

druhořadou služebnou. Achašveroš k Ester nepřilnul. Mezi oběma

veličenstvy nevznikl hlubší vztah, natož pevnější pouto. Král svou

ženu vnímá jen jako zdroj rozptýlení. Jestliže měl král se svou první

ženou Vašti nedobré vztahy, s Ester je má při nejlepším povrchní.

Megila popisuje dlouhou řadu žen, které večer přijdou za králem

a ráno z jeho světa zase zmizí. A přestože si král Ester vyvolil za

ženu, dočítáme se později o dalším shromáždění adeptek – král

totiž ani po svatbě nepřestává „hledat“.

Ester sama dobře ví o svém slabém postavení u dvora, když si

stěžuje, že „již třicet dní nebyla ke králi povolána“, a nezná přesnou

podobu svého vztahu ke králi, pokud se právě nenachází v jeho

náručí. Není-li král právě s ní, je dosti možné, že se věnuje jiné

favoritce. Ani velikost Mordechajova postavení se neopírá o nic

podstatného s výjimkou okamžité královy náklonnosti. Megila

podtrhuje velikost zázračného obratu v běhu událostí, když na

Hamanovo místo staví Mordechaje, ale právě v tom tkví i samotná

vratkost úspěchu. Tak jako Haman i Mordechaj může padnout

z výsluní do propadliště dějin jediným rozmarným gestem krále.


15

Dokonce ani samotná záchrana neodráží pravou podobu situace.

Nedošlo k žádnému jednoznačnému obratu, k hlubší změně a ani

Hamanova smrt neznamenala pro perské Židy jistotu vítězství.

Stručně řečeno, v příběhu odehrávajícímu se v odloučení od Svaté

země, ve Svitku vyhnanství (megilat galut) není pro skutečnou

záchranu místo. Před zázrakem jsme byli Achašverošovi otroci a po

zázraku jsme jimi zůstali.

Perská říše je královstvím práva a pořádku, ale vládne v ní los,

rozmar a libovůle. Nic to lépe nedokumentuje, než dva zcelaproti

chůdné výnosy, Hamanův a Mordechajův, které souběžně putovaly

k národům říše ve všech jejích jazycích. Královo slovo je zákonem,

ale král obrací řád v anarchii a rozesílá výnosy, které si vzájemně

protiřečí. Král souhlasí, aby byli všichni Židé království v předem

stanovený den vyhlazeni, a zároveň souhlasí s tím, že Židé smějí

pobít své nepřátele. A to vše je označeno královskou pečetí, ob

řadně sepsáno a uvedeno ve všeobecnou známost.

Megila shrnuje podstatu zázraku těmito slovy: „Haman, syn

Hamedatův, Agagův potomek, utiskovatel Židů, zamýšlel Židyvy

hladit, a aby je ničil a hubil, vrhal pur, to je los.“ Jinými slovy vrhá

kniha Ester veškerou vinu na Hamana a o králi neřekne křivého

slova. I v okamžiku, kdy Achašveroš posílá Hamana na šibenici,

hází text veškerou špínu jen na králova ministra a doslova píše

o odplatě za „zlo, které zamýšlel spáchat Židům“ a které nyní padá

na jeho vlastní hlavu. Dostává se nám tak obraz spravedlivého krále,

jenž v okamžiku, kdy prohlédne svého ministra, ihned zasahuje

a zjednává nápravu. Nic nemůže být vzdálenější pravdě a Megila

také králův „obrat“ opisuje způsobem, který jemné ucho snadno

zachytí. I staří Peršané ovládali umění jemné narážky a měli po

chopení pro všudypřítomnost autocenzury, charakteristické pro

literaturu v každé formě diktatury. Satirický šleh knihy Ester je

proto dobře patrný a Megila dosahuje svého cíle.


16

MOUDRÝ NEBO HLOUPÝ KRÁL?

Čeho chce Megila svou dvojakostí dosáhnout? Proč až podlézavou

oslavu Achašverošovy vlády mísí s pichlavou kritikou mezi řádky?

Zdá se, že kniha nevysílá tajné signály chápajícímu čtenáři jen

proto, že je obtížné kritizovat panovníka, který stále pevně sedí

na trůnu, ale i proto, že dvojakost je důležitým tématem celého

příběhu. Výsměch se totiž netýká jen perského krále, ale obecně

veškeré světské vlády a potažmo chování každého člověka.

Achašveroš není hlupák. Hlupák by nemohl vládnout nad sto

dvaceti sedmi státy od Indie po Etiopii. Hlupák by neudržel takroz

sáhlou říši plnou protikladů a odstředivých tendencí. Proto se vTal

mudu (Megila 12a)⁶ uvádí, že Achašveroš byl „moudrý král“ (melech

pikeach). Achašveroš se k moci dostal až po těžkém boji o korunu

a svou vládu stabilizoval teprve po třech letech. I po upevnění moci

se choval rozumně a všemožnými nástroji své postavení posiloval.

Pokoušel se do svého okruhu přitáhnout zástupce všechnárodnost

ních složek království. Snažil se být, dnešním jazykem, populárním

politikem. Uspořádal okázalou hostinu, která byla přístupná všem

„úředníkům a služebníkům“ a zároveň neopomněl prokazovat svou

přízeň vojákům médskoerské armády. Myslel i na prosté obyva

tele hlavního města, kterým se otevřely brány paláce. Přesto, jak píše

Megila, nevládl, ale byl ovládán. Nebyl králem, ale sluhou (eved).

Velký panovník zajisté potřebuje mnoho rádců a úředníků, kteří

mu jsou po ruce a pomáhají mu řídit chod říše. Přesto si musí

zachovat možnost rozhodnout se sám. Naproti tomu Achašveroš

neumí čelit svým rádcům a pasivně přijímá vše, co mu předloží.

Nakonec ztratí i zbytky vlastní vůle a úředníci rozhodují i o osudu

jeho manželky. Jednotliví aktéři příběhu vodí krále jako loutku.

Haman táhne krále jedním směrem, Ester druhým.

Achašveroš si přeje být rozumným králem, ale vše důležitéroz

hoduje opilý při hodování. Opilý zavrhne Vašti, opilý si vyvolí Ester,

6 Dále je Talmudem, není-li uvedeno jinak, myšlen vždy traktát Megila zbaby

lonského Talmudu. (Pozn. překladatele)


17

opilý souhlasí s Hamanem a opilý nechá Hamana popravit. Král,

který nevládne ani ve vlastních komnatách, se pokouší vládnout

nad všemi zeměmi světa. Achašveroš projevuje dobrou vůli konat

tak, aby se to každému líbilo. Výsledkem je jen zmatek. Král sepo

hybuje od extrémního liberalismu (každý muž si smí dělat, co se mu

zlíbí) po krutou tyranii (učiň národu vše, co se ti zamane). Moudrý,

silný a velký král se nakonec projeví jako hlupák. Přes veškerou

vůli vládnout toho v podstatě není schopen a je vláčen okolnostmi,

které neovládá. Dvě lodě kotvily v přístavu. Jedna si přála severní

vítr, druhá jižní. Mohl snad jeden vítr vyhovět oběma naráz?

SOUD S KRÁLOVNOU VAŠTI

Megilat Ester 1:9–22

Také královna Vašti uspořádala v královském paláci krále Achašveroše

hostinu pro ženy. A sedmého dne, když víno rozjařilo královo srdce,

řekl král Mehumanovi, Biztovi, Charvonovi, Bigtovi, Aparmišvagtovi,

Zetarovi a Karkasovi, těmto sedmi kleštěncům, obsluhujícím krále

Achašveroše, aby před krále přivedli královnu Vašti v královské koruně,

chtěl národům a knížatům předvést její krásu, jak pěknou má postavu.

Královna Vašti se však vzepřela královu slovu, vyřízenému těmi kleš

těnci, a král se velice rozzlobil a vzplanul vztekem.

Protože měl před sebou, jak bylo u krále obvyklé, všechny znalce

nařízení a zákonů, vyžádal si král názor učenců znalých časů. Nejbližší

mu byli Karšena, Šetar, Admata, Taršiš, Meres, Marsena, Memuchan,

sedmero knížat perských a médských, zřících královu tvář a sedících

nejvýše v království. „Co podle názoru věd je třeba učinit s královnou

Vašti, když nevykonala výrok krále Achašveroše, vyřízený kleštěnci?“

A Memuchan před králem a těmi knížaty pravil: „Královna Vašti

se neprovinila pouze vůči králi, ale vůči všem knížatům a vůči všem

národům ve všech provinciích krále Achašveroše! Vždyť jestliže se všem

ženám donese případ královny Vašti, pohne je to k pohrdání jejich

manžely, neboť kněžny perské a médské, které slyšely královnino slovo,

když král Achašveroš kázal přivést před svou tvář královnu Vašti, a ona


18

nepřišla, řeknou ještě dnes to samé všem královým knížatům, a máme

připustit takové pohrdání a špatnost? Pokud to král uzná za vhodné,

nechť od něho vyjde královské nařízení a je zapsáno do vyhlášek Persie

a Médie a není překračováno, že když královna Vašti nepředstoupila

před krále Achašveroše, dá král její královskou hodnost jiné ženě, lepší

nežli ona! A králův výrok, vydaný pro její rozlehlost v celé jeho říši,

bude tak slyšen, a všechny ženy budou vzdávat svým manželům od

velkého až po malého úctu!“

Ta slova se králi a jeho knížatům zalíbila a král učinil dle Memu

chanových slov. Rozeslal do všech králových provincií, na adresu každé

provincie a každému národu v jeho řeči dopisy, aby každý muž byl ve

svém domě pánem a říkal si, co chce!

Mezi Achašverošem, Vašti, ministry a lidem se odehrávalo dobře

ukrývané měření sil. Megila uvádí, že „I královna Vašti uspořádala

hostinu,“ protože se mezi ženami chovala stejně jako Achašveroš

mezi muži. Na krátký moment se jí dokonce mohlo zdát, že je

opravdovou královnou. Ale Achašveroš, který si přál získat přízeň

lidu stůj co stůj, pozval obyvatele Šušanu do jinak pečlivě střeže

ného soukromí paláce a při pijatice se pro pobavení přítomných

rozhodl předhodit Vašti jako lacinou atrakci.

Ani náznak manželské harmonie. Achašveroš těžce nesl nezá

visle vystupující královnu, vadila mu její hrdost, možná i pýcha,

která pramenila v jejím vysoce urozeném původu vnučky velkého

(a hříšného) krále Nevukadnecara (Nabukadnezara). A tak se při

první vhodné příležitosti Achašveroš rozhodl Vašti zostudit. A Vašti

se zase nemínila v žádném případě podřídit a předstoupit před

opilý dav.

Achašveroš nafoukl banální rodinnou hádku ve vzpouru proti

královskému majestátu. Vzdal se práva řešit vlastní domácí spor

a předložil záležitost přítomným ministrům, jako by šlo o vysoce

státnický problém. Není divu, že pak i ministři našponovali své

rozhodnutí a rozhodli se řešit běžné domácí záležitosti formálním

zákonem. Výsledkem byl absurdní pokus podrobit každičký detail

života královskému zákonodárství.


19

Když se Achašveroš vyspal z vinného opojení, zjistil, že přišel

o manželku. Možná, že kdyby Vašti soudil s chladným rozumem,

uvědomil by si, že svým zdráháním oblažit opilé poddané chránila

nejen svou, ale i jeho čest. Achašveroš ale nebyl trpělivý a logicky

uvažující král. Byl zbrklý a bezohledný. Stejně jako jeho soud. Celý

proces měl určitě náležitou formu, ale soudci rozhodli hloupě

a rychle bez naděje na odvolání a nápravu. To, co se mohlo naza

čátku jevit jako opilé a přihlouplé kralování, se velmi rychle zvrhlo

v kruté, nebezpečné a brutální panování.

Memuchan dobře věděl, jak opilému králi říct přesně to, co si

přál slyšet. S obřadnou pompou nafoukl královnino provinění avy

vodil z něj zcela nepřiměřený trest. Memuchan zde v plném světle

předvádí vzorec myšlení, který ještě v Megile poznáme – stereo

typní, plné předsudků a vlastního prospěchu. Chování Vašti podle

něj představuje chování všech žen. Král musí být maximálně přísný,

jinak se nákaza vzpoury rozšíří jako oheň ve vyprahlé savaně. Vý

mluvy a intriky, které mají ministra do budoucna ochránit předpří

padnou zlobou střízlivého krále. Vaština hrozba představuje hrozbu

všech žen, stejně jako Mordechajova nepoddajnost představuje

nepoddajnost všech Židů. Stejný stereotyp, zobecnění a předsudky.

I proto se v Talmudu uvádí, že Memuchan se ve skutečnosti jme

noval Haman. Memuchan šikovně zaťal drápek do Achašverošova

srdce. Chceš-li vládnout celému světu, musíš nejdřív vládnout ve

vlastním domě. „Každý muž musí vládnout ve svém domě.“

KRÁL

Megila a hrdinové jejího příběhu se jako loutky otáčejí kolem

Achašveroše, krále, který ve svých rukou třímá moc a rozhoduje

o všem, co se děje v Perské říši od Indie po Etiopii. Patří aleAchaš

veroš mezi hlavní postavy knihy Ester? Co o něm víme? Kým byl?

Odkud byl? Na tyto a podobné otázky Megila neodpovídá.Achaš

veroš ji jako člověk nezajímá. Důležitá je jen jeho koruna. Král,

král, král. Jméno Achašveroš se v celé knize samostatně objeví jen


20

jednou jedinkrát. Na samém úvodu, a pak je to již jen král a král

a král. Občas ještě narazíme na spojení král Achašveroš. To není

v Tanachu obvyklé. Králové Izraele – Šaul (Saul), David, Šlomo

(Šalomoun) – jsou povětšinou nazýváni svými jmény, nepanovnic

kým titulem. A naopak – v útlé knize Ester se slovo melech (král)

opakuje tak často, že v ní napočítáme plnou čtvrtinu veškerého

užití slova „král“ v Tanachu.

Achašveroš nebyl horší král než jiní. Cestou na trůn a při

upevňování moci se choval tak, jak se králové chovají. Využíval

možností, které měl, jistě to nebyl hloupý člověk, dokázal býtrafi

novaný a lstivý. Vládnout říši od hranic Indie po Etiopii, říši, čítající

sto dvacet sedm zemí, není malým úkolem. Megile však nestačí

povrchní pohled, nenechá se opít vnější nádherou. Achašveroš se

stavěl do pozice největšího ze všech králů, ale kniha Ester dokazuje,

jak moc byl král nahý.

Megila nekarikuje samotnou Achašverošovu vládu, její ostny

míří mnohem dál a hloub. Skutečným adresátem jejího výsměchu

je vládnutí jako takové, dnes bychom mohli říct politika, aAchašve

roše využívá jako symbolu, zástupce všech generací vládců, a proto

ho nazývá obecným označením „král“.

ACHAŠVEROŠ, DAVID A ŠLOMO

Po vyhnání Vašti předstoupili před Achašveroše jeho rádcové sná

padem najít králi novou manželku. Podobný návrh již v Tanachu

padl. Starému a věčně promrzlému Davidovi radili jeho rádcové,

aby si našel dívku z lidu, která ho zahřeje. (A chceme-li hledat další

podobný příběh, vzpomeňme si, jak rádcové navrhli depresemi

zmítanému Šaulovi vyhledat vhodného hudebníka – Davida.)

Megila šikovně využívá znalosti těchto případů⁷ a na zdánlivých

podobnostech vykresluje propastný rozdíl mezi Achašverošem

a Davidem.

7 Viz Divecký, J. (2010): Králové Izraele. P3K, Praha. (Pozn. redakce)


21

{ Achašveroš hledá novou manželku, protože vlastní vinou přišel

o Vašti, zatímco David hledá ženu v nouzi, přinucen nemocí.

{ Achašveroš se aktivně podílí na hledání a výběru dívky, zatímco

David na návrh rádců nijak nereaguje, v textu nenaleznemeote

vřený souhlas s návrhem, dívku Avišag (Abíšag) si sám nevybral

a nakonec ji ani „nepoznal“.

{ Davidovi vybrali rádcové dívku, která se jim zdála objektivně

nejvhodnější kandidátkou, a volili rozumem, Achašveroš si

vybíral sám a řídil se výhradně pohledem.

{ Achašveroš nechal vybudovat rozsáhlou úřední mašinérii, jen

aby si mohl vybrat z dostatečného počtu uchazeček.Shromáž

dil dívky způsobem, jakým se sbírají klasy nebo snad ještě hůř,

jakým se shání dobytek. Zařídil dívkám tělesnou péčisrovnatel

nou v textech Tanachu snad jen s mumifikací zesnulého Jákova,

kterou v Egyptě nařídil jeho syn Josef. Mimochodem, organizace

zajišťující králi Achašverošovi pravidelný přísun mladých dívek

se nezastavila, ani když se Achašveroš oženil s Ester. Oproti

tomu jednali Davidovi služebníci s vybranou cudností, o kráse

Avišag nepadlo ani slovo a vše se odehrávalo v soukromí čtyř zdí.

Megila srovnává Achašveroše i s dalším z králů Izraele – Šlomem,

a to v oblasti nejcitlivější, při popisu nádhery, moci a schopností

korunovaného majestátu. A tak se dočítáme, že:

{ Achašveroš panoval od Indie po Etiopii, zatímco Šlomo ovládal

celý (západní) břeh Eufratu od Tifsachu po Azu.

{ Achašveroš dosedl na trůn, Šlomo dosedl na Boží trůn (kise

hašem), aby panoval.

{ Achašveroš uspořádal hostinu pro všechny své ministry a slu

žebníky po mnohé dny, kterých bylo sto osmdesát, a Šlomo

uspořádal hostinu pro všechny své služebníky.

{ Achašveroš se chtěl pochlubit váhou (množstvím) svého ma

jetku, ale Šlomo nežádal Boha o bohatství (ošer).

{ Achašveroš postupně usiloval o život Vašti, Mordechaje, Ha

mana, Bigtana, Tereše, zatímco Šlomo nežádal Boha o smrt

svých nepřátel.


22

{ Oba vyřkli soud, oba byli obklopeni stříbrem, zlatem, mramo

rem, drahými látkami.

{ Před Achašveroše odmítla přijít jeho vlastní žena, před Šloma

přivedli dvě prostitutky, aby je soudil.

{ Achašveroš se ptal svých rádců, znalců času (astrologů), zatímco

u Šloma všichni věděli, že je nadán Boží moudrostí (chochmat

elokim).

{ Achašveroš se rozčilil a zuřil, zatímco Šloma přemohla milost.

Stručně řečeno, mezi perským královstvím Achašverošovým

a izrael ským královstvím Šlomovým existuje jistá vnější podobnost,

ale ve skutečnosti, v podstatě, v základech se – tak jako ve srovnání

s Davidem – jednalo o naprosté opaky. Achašveroš se opíjel a slavil,

když dosedl na trůn a upevnil svou moc, Šlomo uspořádal hostinu,

když dosáhl Boží moudrosti. (Midraš Šir haširim Raba uvádí, že

král Šlomo hodoval na počest dokončení studia Tóry.) Král Šlomo

si vystavěl palác, jehož vnitřek byl podle Písně písní (Šir haširim)

vyložen láskou jeruzalémských dcer, zatímco Achašveroš vládl od

Indie po Etiopii, ale nebyl pánem ani ve vlastním domě.

První kapitole knihy Ester dominuje soud na královnou Vašti,

stejně jako se v úvodu knihy Královské (Melachim) dočítáme

o soudu, který vystihuje podstatu Šlomovy vlády. Proti sobě tak

stojí Šlomův soud „nejmoudřejšího ze všech lidí“ a Achašverošův

soud, pro nějž ho učenci v Talmudu nazvali bez obalu „králem

hlupákem“ (melech typeš). Nic nemůže různost obou panovníků

vystihnout lépe.

Megila nezastírá, že Achašveroš mířil výš, než by mnozí čekali.

Tak jako jeho předchůdce Nevukadnecar (v knize Daniel) i on se

snažil vybudovat novou alternativu k Boží vládě nad zemí a kpo

zemskému obrazu Boží vlády, ke království Izraele. V talmudických

komentářích vystupuje Achašveroš oděný do velekněžských šatů,

hostina se podává na chrámových mísách, víno se pije z chrámo

vých číší. Lidé vnímají moc a slávu jako cíl a smysl svého konaní,

a proto je jejich vláda pak vnitřně prázdná a udržuje v podstatě jen

sebe samu. Naproti tomu se David a králové z jeho rodu vnímali jen


23

jako nástroje Boží vlády a jen díky ní se také udrželi na trůnu. Tím

byl dán smysl jejich panování, a tak získali nástroj k napravení sebe

sama, k opanování sebe sama a následně k vládě nad ostatními.

Slavný Šlomův soud byl o záměně dítěte a hledání pravé matky.

A stejně tak i v Megile Ester můžeme vnímat téma záměny, kdy se

syn otrokyně (Haman) dostane do postavení, ve kterém ovládá syna

králů (Mordechaje), kterému původně sloužil. Ester nahradí Vašti,

nepřátelé Izraele získají svolení zabíjet, aby pak byli sami pobiti.

Vrcholem Megily je pak odhalení původně skryté velikosti Ester

a Mordechaje. Mordechaj v Megile vystupuje jako pravý vládce

a skutečně svobodná bytost. A zůstává vnitřně svobodný i v oka

mžiku pádu, kdy se dostává do Hamanova područí. Proti tomu

Haman, podle komentářů prodaný do otroctví za jeden bochník

chleba, zůstává v jádru otrokem i ve chvíli, kdy je okolnostmi vy

nesen do vrcholného úřadu.

Achašveroš nesoudil jen Vašti. Jeho soudu byla vydána i Ester,

a to dokonce dvakrát: na počátku příběhu a v jeho závěru. Vše

ovšem bylo zahaleno do dlouhé řady chyb a omylů, ve kterých

si král počínal jako slepec uvězněný v neznámé místnosti, kde si

s ním pohrávali rádcové a zahrával osud. Achašveroš je Megilou

vláčen událostmi, které nemá pod kontrolou. Nakonec sice zvolil

správně, ale až v okamžiku, kdy se před pravdou nemohl déleskrý

vat. Zatímco král Šlomo viděl pravdu od počátku, Achašveroš k ní

doklopýtal až v úplném závěru.

KRÁL SVĚTA

Kniha Ester ani jednou nezmiňuje Boží jméno, ale o to víc se

věnuje nedostatkům pozemských králů. Pokud král nevládne,

tak jak má, vzniká v jeho království volný mocenský prostor, do

kterého vstupují jiní a manipulují králem. Z Megily se nám může

zdát, že Mordechaj zachránil perské Židy, ale ve skutečnosti není

ani Haman primárním zdrojem nebezpečí a ani Mordechaj není

skutečným zachráncem. Oba jsou jen vedlejší postavy dramatu.


24

Hlavní roli obsadil král. Není to ale ubohý král (melech evjon),

nýbrž Král Nejvyšší (melech eljon). Megila nás učí, že za všemi

silami světa stojí další skrytá síla (koach neelam), která ostatními

pohybuje. Boží ruka vládne světu, ovládá všechny činitele, spřádá

propracovanou síť a drží krále a jeho poddané v hrsti. A tak se dá

říct, že ve skutečnosti je v Megile jediný král – Král světa (malcho

šel olam), a to je také hlavní sdělení celé knihy: „Není jiného

krále.“

Lidskému oku se může zdát, že králové z masa a krve vládnou

světu. Světská moc se dokonce dokáže bouřit proti Božímukrálov

ství (malchut hašem). Ba co více, ti, kdo jsou v područí světské

moci, ze sebe snímají jho Božího království. Text knihy Ester do

kazuje, jak hluboce mylný je tento povrchní pohled na svět. Pro

roci nabízejí cestu k řešení, odmítají prokazovat bezmeznou úctu

mocným lidem, a to dokonce i králům, včetně králů Izraele. Bojují

se strachem před cizí mocí. A naopak – brojí proti spoléhání se na

moc králů a vyhledávání úkrytu v jejich blízkosti.

Jsou doby, kdy je Boží ruka v dějinách zjevnější a konflikt se

světskou mocí otevřenější. Moše se postavil faraonovi a varoval ho:

„Poznáš, že nikdo není jako Bůh.“ Podobně se judský král Chizki

jahu (Chizkijáš) vzbouřil proti mocné Asýrii. Jindy je Boží vláda ve

světě skryta pečlivěji a králové se zdají nezranitelní a neotřesitelně

silní. Ale i tehdy jsou pouhými nástroji Boží vůle a vykonavateli

jejích záměrů.

Ješajahu (Izajáš) řekl (10:5): „Asýrie je holí mého hněvu, v jejich

rukou je má zloba.“ A Jirmejahu (Jeremiáš) řekl (27:6): „A já jsem

dal všechny tyto země do rukou svého služebníka, Nevukadnecara,

krále babylonského.“ Ale v době krále Achašveroše se staly mno

hem horší věci. Povstala říše ještě mocnější a rozsáhlejší, Bůh zakryl

svou tvář, vytratily se zázraky, proroci umlkli a proroctví přestalo

ukazovat cestu vpřed. Megila odpovídá na novou situaci a vážně se

věnuje tématu světské moci. Není možné přehlížet velikost Perské

říše, není správné zlehčovat její moc a sílu. Stejně tak ale není na

místě obdiv a poddání se. Kniha Ester odhaluje prázdnou nadutost

pozemské vlády.


25

Zvláštní kapitolou knihy Ester je popis perské nenávisti vůči

Izraeli (sinat jisrael). Megila se tématu věnuje velmi pečlivě

a odkrývá nebezpečnost světské vlády, která se neřídí Tórou amo

rálními imperativy vyvěrajícími z bohabojnosti (jirat šamajim).

Již Avraham (Abrahám) věděl, že tam, kde není bohabojnost, je

jeho život v přímém ohrožení. Megila neuvádí hlubší souvislosti

a příčiny perského antisemitismu, čímž pootvírá možnost univer

zálnějšího čtení textu. To, co v příběhu hrozí Židům (vyhlazení,

zničení), může rychle a snadno postihnout i jiné. V ohrožení je de

facto celý svět. Nekontrolovaná moc je nebezpečná, a pokud státní

aparát nebrzdí náboženské a etické hodnoty, může přivést do zkázy

celý národ.

Megila ozřejmuje, že i události, které se seběhnou víceméně

náhodně, se nakonec spojí do logického celku, vše do sebe zapadne

a dobro zvítězí. Tím spíš platí, že pokud člověk zná své místo na

zemi a s dobrým úmyslem slouží Nebeskému království, tak určitě

uspěje. A ještě jinak řečeno, platí, že člověk se stane skutečným

vládcem, pokud se skloní před vládou Krále světa a načerpá zne

bes sílu.


26

KAPITOLA TŘETÍ

Skrytá tvář

LÉK PŘEDCHÁZÍ RÁNĚ

Megilat Ester 2:1–4

Po oněch událostech, když hněv krále Achašveroše opadl, vzpomínal

však král na královnu Vašti a na všechno, co mu dělala a co on pak

o ní nařídil. Královi mladíci, kteří ho obsluhovali, mu proto řekli, že

by pro krále měli hledat mladinké panny pěkné postavy. Ať král pověří

úředníky ve všech provinciích své říše, aby všechny mladinké panny

pěkných postav sebrali do hlavního města Šušanu, do paláce žen pod

dohled králova kleštěnce Hegaje, dozorce žen, a aby byly podrobeny

očistě. Ta dívka, jež pak uspěje v králových očích, bude kralovat místo

Vašti! To se králi zalíbilo a tak učinil.

Ještě než začne ústřední příběh Megily, dočítáme se o dvou udá

lostech, které mu předcházely. Obě později napomohly záchraně

perských Židů. Ester se stala královnou a Mordechaj odhalilspik

nutí Bigtana a Tereše. Boží ruka řídí chod světa s předstihem. Již

v přítomnosti rozehrává situace, které budou v budoucnu důležité,

a zahaluje své plány do roucha běžných lidských skutků (maase

habrijot). Zázraky jsou vměstnány do činů opilců a bláznů a na

záchraně se přímo podílí ti, kdo plánovali zkázu.

Úvodní kapitoly podrobně popisují podmínky, za nichž se zrodil

Hamanův výnos a které ho zároveň umožnily zrušit. Poznáváme

hlavní Achašverošovy rysy, jeho slabosti, touhy a jeho nestálost,

zjišťujeme sílu ministrů a jejich schopnost manipulovat králem dle

libosti, uvědomujeme si, jak lehkovážný král je, jak se po paláci šíříin

triky, a dočítáme se o zmařeném spiknutí proti králi. Megila odkrývá


27

praskliny ve zdánlivě pevné zdi moci perského království, díky nimž

bylo možné přežít bez ohledu na její krutost a hříšnost. Právě tyto

slabiny umožnily, aby Ester krále okouzlila svou krásou a obrátila

Achašveroše proti Hamanovi a aby se nepovedený palácový puč

Bigtana a Tereše stal nástrojem budoucí záchrany perských Židů.

Rava v Talmudu (12b) řekl: „Nebýt prvních dopisů, nezbyl by

z Izraele nikdo. Co nám král v prvních dopisech napsal? Aby si

každý muž vládl ve svém domě po svém. A co tím myslel? Aby si

každý bránil to své, i proti úředníkům a vládcům.“ Božíprozřetel

nost zasadila semínko budoucí záchrany ještě před tím, než nastal

čas nouze, z čehož se učíme velmi důležitý a hluboký princip – Boží

lék předchází ránu (makdim refua lemaka).

Rava v Talmudu dále pokračuje a vykládá slova Megily: „A bylo

po těchto událostech.“ Po jakých? Poté, kdy Bůh stvořil lék na

budoucí ránu. A podobně to říká i Reš Lakiš: „Bůh neuvádí na

Izrael ránu, dokud není přichystán vhodný lék.“ Pokud již předem

existuje vhodný lék, sama rána ztrácí svou závažnost. I to dokládá

Talmud v traktátu Megila, když píše: „Židé zhřešili jen na oko, ze

strachu z krále, proto je Bůh také potrestal jen na oko.“ Čímzhře

šili? Tím, že se klaněli soše a zúčastnili se Achašverošovy hostiny.

Ale dělali to jen ze strachu. Proto nebyli ve skutečnosti potrestáni

a Hamanův rozkaz nebyl naplněn. Židé měli být jen postrašeni, aby

si uvědomili svou chybu.

Rána, která nemá dopadnout, není trestem, ale výchovnýmná

strojem. Smyslem hrozeb v Megile bylo dovést Izrael k duchovní

nápravě. Tento moment knihy Ester pochopili učenci šířeji a uči

nili z něj univerzální pravidlo, díky kterému lze pochopit utrpení

spravedlivých i nepřízeň přírodních sil. Nejen semínko záchrany

spravedlivých předchází ráně, ale i náprava veškerého zla, jak řekl

rabi Avahu ber Zeira: „tšuva je tak důležitá, že byla stvořena dříve

než sám svět.“ V tom není náprava osamocená, podle midraše bylo

stvořeno sedm věcí dříve než sám svět: Tóra, Trůn Boží slávy (kise

kavod), rajská zahrada (gan eden), peklo (gehinom), náprava

(tšuva), nebeský chrám (bejt mikdaš šel maala) a mesiášovo

jméno (šem mašiach). (Midraš Tehilim)


28

Fakt, že tšuva předcházela stvoření světa, nabízí od samého

počátku prostor k nápravě hříchu (chet), a tak ani pád není nikdy

úplný a definitivní. Proto se v midraši Tanchuma píše: „Pojď apo

dívej se, že na světě není rány, na kterou by nebylo léku. A čím se

léčí sklon ke hříchu (jecer hara)? Duchovní nápravou.“

MYRTA JMÉNEM ESTER

Megilat Ester 2:5–9

V hlavním městě Šušanu byl židovský muž jménem Mordechaj ben Jair

ben Šim'i ben Kiš z kmene Binjamin, jenž byl odvlečen s exulanty, kteří

byli odvlečeni z Jerušalajim spolu s judským králem Jechonjáhem, jehož

dal do exilu odvléci babylonský král Nevukadnecar. Byl pěstounem

Hadasy, tj. Ester, dcery jeho strýce, a poněvadž neměla otce ani matku

a dívka byla pěkného zjevu a pěkného vzezření, vzal ji Mordechaj po

smrti jejího otce a její matky sobě za dceru. A když se rozneslo královo

slovo a jeho nařízení a množství dívek bylo sebráno do hlavního města

Šušanu pod dohled Hegaje, byla do královského paláce pod dohled

dozorce žen Hegaje vzata i Ester. Dívka se mu zalíbila a vzbuzovala

jeho přízeň, takže nezdržoval její očistu, dával jí dárky a měla k obsluze

sedm dívek z králova paláce, které k tomu byly určeny, a oblékal ji a její

dívky do nejlepších šatů domu žen.

Ačkoliv se klíčové osoby zapojené do děje Megily postupně samy

představí v běhu událostí a my je lépe poznáme až z jejich postojů

v kritických chvílích, přesto nám je kniha Ester krátce uvede vse

vřeném textu, podtrhujícím jejich hlavní rysy a rodinné zázemí.

„Mordechaj ben Jair ben Šim'i ben Kiš,“ spojuje postavu Mor

dechaje s tzv. prvním exilem z dob krále Jechonjáha (Jekonjáš),

kterého s předními velmoži odvlekl do zajetí babylonský král

Nevukadnecar ještě před zničením Jeruzaléma a Chrámu. Mimo

chodem, pražský Maharal si ve svém komentáři Or Chadaš všímá,

že text Megily naznačuje, že Mordechaj nebyl na rozdíl od ostat

ních odvlečen, ale šel sám a dobrovolně. Buď proto, aby zůstal ve


29

spojení se srdcem národa (lev šel haam), nebo proto, že do zajetí

odešla učenost (tóra). Každopádně text knihy Ester uvádíMorde

chaje jako muže z velmi vážené rodiny (mišpacha mejucheset⁸),

jejíž kořeny sahají až ke králi Šaulovi (šaul ben kiš), čímž nabývá

konflikt s Hamanem, potomkem Agaga, amalekitského krále, šir

ších historických souvislostí.

Samo Mordechajovo jméno souvisí s babylonskou modlou

Morduchem (Marduk). Ukazuje se tedy, že Židé v době Megily

dávali svým dětem místně obvyklá jména a nezabývali se jejich

významem, stejně jako je tomu dnes. Co by se u jiného přešlo bez

povšimnutí, u hlavního hrdiny zaráží. Megila navíc o Mordechajovi

píše, že byl z kmene Jehuda, přestože sama dokládá Mordechajův

původ z kmene Binjamin. Učenci v tomto popisu neviděli jen prosté

kmenové vymezení, ale hlavní klíč k pochopení celé Mordechajovy

osobnosti, k pochopení hlavního úkolu, který před Mordechajem

stál – dosáhnout národní jednoty.

Řekl Raba bar Chana jménem rabi Jehušuy ben Levi: „Jeho otec

byl z kmene Binjamin, matka z kmene Jehuda.“ Byl-li Mordechaj

napůl z kmene Jehuda a napůl z kmene Binjamin, mohl lépe sehrát

roli tmelu, který spojil tyto dvě hlavní větve národa v jednu.⁹

Rabi Jochanan řekl: „Byl jen z kmene Binjamin, ale říkalo se mu

,Žid‘, protože se postavil modloslužbě, tak jako se na jiných místech

(viz Da 3:12) pod pojmem jehudi nemyslí genetický, fyzický rys, ale

duchovní kvalita.“ Mordechaj podle tohoto názoru sice pocházel

z kmene Binjamin, ale měl vrozený vnitřní odpor k modlám aod

hodlání jinak charakteristické pro příslušníky kmene Jehuda.

Rabanan¹⁰ zastávají třetí názor, podle nějž si oba kmeny, Jehuda

i Binjamin, přisvojovaly zásluhy na purimovém zázraku. Jehudovci

vyzdvihovali zásluhy svého krále Davida, který ušetřil život Šimiho,

8 Rodina s původem, obdoba šlechtické rodiny. (Pozn. překladatele)

9 Deset dalších kmenů se ztratilo v asyrském zajetí, zbyly jen dva kmeny – Jehuda

a Binjamin. (Pozn. překladatele)

10 Souhrnné označení pro rabíny v době Talmudu. (Pozn. překladatele)


30

syna Gery, Mordechajova přímého předka. A Binjaminovci se dr

želi doslovného výkladu textu, podle nějž byl Mordechaj z jejich

kmene a zásluhy tedy patří jim.

Celá záležitost je ovšem v Megile přece jen komplikovanější,

takže se nakonec objevuje i značně odlišná verze sporu. Podle ní

byla Mordechajova tvrdošíjnost a neústupnost vůči Hamanovi

příčinou nesnází a pronásledování, a vedla až k rozbrojům uvnitř

národa. V této verzi výkladu vyčítají Jehudovci Binjaminovcům

Mordechaje, který se zrodil z Davidovy milosti, když ušetřil Šimiho,

aby pak jeho potomek uvrhl všechny do neštěstí, když se vzepřel

Hamanovi. „A nejen to!“ pokračovali Jehudovci, „byl to přece

Binjaminovec Šaul, první král Izraele, který nesplnil Boží příkaz,

nechal naživu Amelekitu Agaga, z kterého se pak narodil Haman,

trýznitel Izraele.“

Správné porozumění rodinným vztahům mezi Mordechajem

a Ester je přirozeně důležité pro pochopení následujícího vývoje

příběhu. Megila sama vše uvozuje větou, podle níž se Mordechaj

„staral (omen) o Hadasu“. Odpovědnost (achrajut) a láska (ahava)

k bezbranné dívce dobře vykreslují povahové rysy, díky nimž se

v budoucnu dokázal Mordechaj dobře a odpovědně starat o celý

národ. Mimochodem, zde je na místě si připomenout, že v případě

jiných vůdců, jmenovitě Mošeho a Davida, nám Tanach nejdříve

vykreslil lásku, s jakou se starali o svá stáda ovcí. V Mošeho případě

dokonce midraš (Šmot Raba) výslovně spojuje Mošeho starost

o zbloudilou ovečku s jeho nadáním starat se o židovský národ

a vést ho.

omen je ve své podstatě pěstoun, u kterého dítě vyrůstá. Pěs

toun do jisté míry nahrazuje rodiče, stará se o dítě, vychovává ho,

chrání ho, nese za něho odpovědnost. Mordechajovo pěstounství

vůči Ester mezi nimi vytvořilo pevně danou hierarchii, kterou

musíme v průběhu dalšího příběhu vnímat a rozumět jí, zejména

pokud spolu musí Mordechaj a Ester úzce spolupracovat. Byl-li

Mordechaj Ester otcem, nešlo o přirozené otcovství, ale o otcovství

ze svobodné vůle. Esteřina poslušnost vůči Mordechajovi vychází

z její vděčností, ale právně nebyla vynutitelná, tudíž je také dána


31

svobodnou volbou. Nešlo tedy ani z jedné strany o slepou lásku

otce a dcery, což ještě prohl



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist