načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Příběh jedné kuny - Jiří Šebela

Příběh jedné kuny

Elektronická kniha: Příběh jedné kuny
Autor:

Jde o detektivku pro děti, ve které dva malí chlapci pátrají po záhadách kolem jejich kuny a psa. Navíc tito chlapci natáčejí klíčové záběry videokamerou a většina jejich fotografií ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  79
+
-
2,6
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » E-knihy jedou
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 70
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-751-2038-0
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Jde o detektivku pro děti, ve které dva malí chlapci pátrají po záhadách kolem jejich kuny a psa. Navíc tito chlapci natáčejí klíčové záběry videokamerou a většina jejich fotografií je pak zařazena do textu této knížky.
Jsem autorem této knihy a hned musím říci, že spolupráce s oběma popisovanými chlapci byla výborná, spočívala hlavně v půjčování mé automatické videokamery, se kterou oba nafilmovali většinu záběrů v této knize. A protože malé děti dovedou sice filmovat, ale neumějí ještě číst, uspořádal jsem jejich záběry přímo do textu knihy.

Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

P ř í b ě h

J e d n é

K u n y

Jiří Šebela


.

1. Kuní mládě přichází

Dnes byl opravdu krásný sluneční den, plný bzukotu hmyzu a

zpěvu malých ptáčků. Zdálo se, že nic nemůže narušit

pohodu, která panovala kolem naší chaty, zvláště když má

žena podávala na stůl oběd.

„Tak co máme dobrého?“ hrnul se ke stolu Alex, mladší

z obou našich chlapců. „Už mám hlad!“


„Tak nemluv a jez!“ odpovídal mu s nadhledem starší Marek..

Sám se už pustil do jídla. Alex jej za tu radu bouchl do zad –

přece si od staršího bráchy nenechá nic líbit!

Byla to taková rodinná idylka, prostě pohoda. Ale v tom se

stalo něco neočekávaného, co rázem změnilo situaci!

Kdesi za chatou se ozvalo zanaříkání. Znělo hrozně, asi tak,

jako když malé miminko křičí hlady z posledních sil, aby na

sebe upozornilo. Všichni jsme v úleku strnuli.

„Co to je?“ zakoktal se Alex.

Ale to už jsme všichni viděli,

jak se náš jezevčík Dan žene

za narušitelem poledního

klidu. Bleskově jej také

vyčenichal.

Jaké však bylo jeho psí

překvapení, když původce

zvuku objevil! Bylo jím jakési mládě, které zřejmě zůstalo

bez rodičů. Vystrkovalo hlavu z dutého pahýlu stromu a

žalostně přitom křičelo.

Jezevčík Dan cítil, že jako

správný lovecký pes by měl

po mláděti skočit a

bleskurychle jej zakousnout,

ale cosi jej drželo zpátky.

Zaraženě na mládě civěl.

Dokonce si ho pěkně zblízka

prohlížel!

Mládě si však psa vůbec

nevšímalo, zřejmě proto, že

takové nebezpečí ještě

v životě nepoznalo. Dokonce

se zdálo, že si psa celkem bez

zájmu i prohlíželo. Pak si

však vzpomnělo na předchozí

činnost a začalo zas usilovně naříkat dál.

Pak se zřejmě hladové

mládě rozhodlo z dutiny

vylézt ven. Když už však bylo

polovinou těla venku, došlo

mu, že je příliš vysoko nad

zemí. Místo aby zařadilo

zpátečku a lezlo pozpátku

zpět do dutiny, zamotalo se u

vchodu a zadníma nohama

bezmocně komíhalo ve

vzduchu.


Na to už se pes nemohl dívat a tak svým vlastním čumákem

pomohl mláděti dostat se zpátky do dutého stromu. Ale

jakmile svou samaritánskou službu skončil, už se neudržel a

pořádně se rozštěkal. Přivolal tím oba kluky, kteří nechali

oběd obědem, přiběhli k němu a vyjeveně se dívali na mládě.

Teprve teď mě kluci zavolali.

„Dědo, pojď, to musíš vidět!“ táhl mě Alex od stolu.

Okamžitě jsem poznal, že jde o mlaďounké kuní mládě, a také

jsem se musel okamžitě rozhodnout.

„Kluci, na to mládě nesahejte! Kuní máma ucítí na mláděti

lidský pach a pak možná od něj i uteče!“

Nechali jsme tedy milé kuňátko na pokoji, ale to naříkalo

celou noc i celý příští den.

Jeho volání bylo čím dál

slabší, určitě už muselo mít

ukrutný hlad!

„Kde je ta máma?“ ptali se

zaražení chlapci.

„Nevím,“ odpověděl jsem.

„Tady v údolí lítají dravci, ve

dne jestřáb, v noci výr,

možná, že oba kuní rodiče

dostali. My ale budeme muset to mládě utratit, aby se dlouho netrápilo.“

„Co utratit?“ vyhrkl

Marek. „To je jako zabít?“

Hned jsem si uvědomil, že

tak tvrdě jsem to říkat

neměl. Kluci spustili nářek.

„My si to mládě chceme

nechat!“ topil se Alex

v slzách. Marek si zase

zakryl obličej a už to

mluvilo za vše! Když jsem ty tvrdé raubíře takhle slyšel,

musel jsem v duchu kapitulovat, zvláště když i náš pes Dan

zřejmě začínal chápat, o co tu vlastně jde.

„Tak dobře, zkusíme záchranu. Kuní mléko od jeho matky

však nemáme, jen to, co je v lednici. Uvidíme!“

Na chatě se našla lékovka s gumovým kapátkem, ta se

naplnila kravským mlékem, ale mláděti se do pití nechtělo.

Pak si však dalo říci a náhradní mámu v podobě gumového

kapátka bralo všemi deseti.

Mládě přitom leželo na

zádech Alexovi v klíně a

otevřenou tlamičkou

dychtivě lapalo kapky

mléka z lékovky, kterou

obratně obsluhoval Marek

Scéna připomínala kojení

malého mimina. Mládě

mělo slastně roztažené

všechny čtyři packy a ty nás okamžitě zaujaly.

„Podívejte se“, řekl za nás všechny Alex. „Jaké má ta kuna

šlapky! Vždyť je úplně bosá! Ale úplně!“

Tímhle poznáním vlastně byla kuna přijata do naší rodiny.

Kdyby však chlapci už tenkrát tušili, jaké dobrodružství

s tímto mláďátkem užijí, kolik detektivního úsilí budou muset

vynaložit, aby toto dobrodružství s kunou dobře skončilo!

2.

A takhle se nám naše rodina opravdu rozrostla! Původně nás

bylo v naší chatě pět, když započítáme i našeho psa a teď

přibyla kuna. Ale rozšíření rodinky nikomu nevadilo, s malou

kunou byla ohromná legrace a do našeho opuštěného údolí se

rozhodně vešla.

Ale přece jenom se tady objevil problém: kuní mládě hrozně

smrdělo! Nebyl to však zápach z neslušného pokakání, ale


byl to ten zvláštní zápach, vycházející ze žláz z pacek i

z čumáčku. Klukům nevadilo, když je mládě takhle

pusinkovalo na tváři, ale zápach vadil mé ženě, když jím byla

nasáklá celá chata.

Museli jsme s chlapci uspořádat poradu. Co teď? Už mě ani

nenapadlo, že kuna musí pryč, ale snažil jsem se najít nějaké

řešení, aby byla zase pohoda.

Na řešení přišel Marek. Úplně přitom vyskočil. „Dědo, přece

na půdě máme klec po andulkách. Tu spravíme!“

To byl přece výborný nápad! Hned jsme klec našli, umístili na

její dno kus dutého stromu, vystlaný hadříky, pověsili na

otevřenou terasu a prvotřídný byteček byl hotov. V noci byla

tato klícka kuním domovem, velice oblíbeným, protože

umožňoval nerušené spaní. A bylo až neuvěřitelné, jak dlouho

takové kuní mládě dokázalo spát!

Občas se probudilo,

naštěstí ne v noci a tak

dostalo z lahvinky napít.

Jinak se chlapci věnovali

svým záležitostem. Ty

spočívaly většinou

v častém sledování

televize, kdy hoši napjatě

sledovali souboje

detektivů i strážců zákona se zlotřilými bandity, kteří pak byli –jak jinakostříleni. Anebo končili za popelnicemi po mistrných kopech policistů.

Neviděl jsem to rád, měl jsem dojem, že právě tohle moji

kluci vidět nemusí. „Ale dědo, vždyť my doma máme taky

revolvery, ale ty nám vůbec nestřílí. Jsou to jen hračky!“

namítl Marek. „A v televizi vidíme, jak vypadá opravdické

střílení! Dědo, viď, že nám koupíš pořádný revolver, budeme

střílet aspoň do terče! Kdo je lepší!“

„No to určitě, někoho trefíte a dostanete deset let káznice.

Kdepak! Ale mám pro vás jiný návrh! Půjčím vám foťák, tím

si můžete střílet, co chcete. Jako co? No třeba lidi, přírodu,

srnce, kteří chodí k chatě, brouky, co chcete!“

„Ale filmy jsou

přece drahé,“ namítl

Marek, protože o

focení taky něco

doma slyšel.

„Ale tento fotoaparát

není na filmy, je to

dogiťák,“ odpověděl

jsem. „Budete střílet

třeba brouky,

motýly, večer si ty fotky přetáhnete do počítače a hned

uvidíme, kdo z vás dvou má bystřejší oči a šťastnější mušku!“

S tím hoši nadšeně souhlasili. Už se začínali nudit a tohle by

přece mohla být dobrá zábava!

Ráno, hned po nakrmení mláděte mi Marek připomněl můj

slib. Vytáhl jsem tedy jeden z fotoaparátů, dal jej Markovi do

ruky a foťák i Marka jsem nastartoval ke snímkové střelbě. „Vidíš tady ten květinový záhon? Pěkně jej vyfoť, babičku

překvapíš! Hezky si

rozmísti květinky po

celé matnici, co máš

tady vzadu, o zaostření

ani expozici se starat

nemusíš, je to automat!

Hlavně ať se ti netřesou

ruce! Máš to? Výborně!

A teď se dívej po jednotlivých

květech, jestli na nich něco nenajdeš. Cože tam vidíš?

Motýla? No tak se k němu pomalu přibližuj, až bude na

matnici hodně velký. Nepoplaš ho! Cvak! Výborně! Teď ho

máš v paměti fotoaparátu!“

Marek se zvedl a narovnával si páteř. „Tady je nějaký

pavouk,“, hlásil. „A motýl!“ „Vyfoť napřed toho motýla, než

ti uletí!“ pobídl jsem ho. „A ještě jednou, zprava i zleva. A

znovu, až bude ta správná trefa!“




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist