E-kniha: Prevence traumatu u dětí -- Průvodce k obnovení důvěry, vitality a odolnosti – Peter A. Levine

PREVENCE

TRAUMATU

U DĚTÍ

PREVENCE

TRAUMATU

U DĚTÍ

Průvodce k obnovení důvěry,

vitality a odolnosti

PETER A. LEVINE, Ph.D.

MAGGIE KLINEOVÁ, MS, MFT

(terapeutka v oblasti manželství a rodiny a školní psycholožka)

2014

PREVENCE

TRAUMATU

U DĚTÍ

Průvodce k obnovení důvěry,

vitality a odolnosti

PETER A. LEVINE, Ph.D.

MAGGIE KLINEOVÁ, MS, MFT

(terapeutka v oblasti manželství a rodiny a školní psycholožka)

KATALOGIZACE V KNIZE – NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR

Levine, Peter A.

Prevence traumatu u dětí : průvodce k obnovení důvěry, vitality a odolnosti / Peter A.

Levine a Maggie Klineová ; [z anglického originálu ... přeložila Klára Meissnerová]. -

1. vyd. v českém jazyce. -- Praha : Maitrea, 2014. -- 271 s.

Název originálu: Trauma-proofing your kids

ISBN 978-80-87249-61-1

615.851 * 159.922.7 * 159.974 * 616.89-008.441 * 37.03:364-212

- psychoterapie

- psychická traumata

- úzkostné poruchy

- psychologie dítěte

- prevence (sociální problémy)

- příručky

615.8 - Fyzioterapie. Psychoterapie. Alternativní lékařství [14]

Peter A. Levine a Maggie Klineová

Prevence traumatu u dětí

Trauma-Proofing Your Kids

Copyright © Peter A. Levine a Maggie Klineová, 2008

Translation © Klára Meissnerová, 2012

Czech edition © MAITREA a.s., Praha 2014

ISBN 978-80-87249-61-1

ix

Obsah

Věnování a poděkování ...................................................................XVII

Předmluva .......................................................................................XIX

Úvod ...............................................................................................XXI

KAPITOLA I

Trauma je faktem života ..................................................................1

Příklady ze života dětí, které jsme znali ............................................... 4

Trauma nespočívá jen v samotné události ........................................... 7

Strach z našich vlastních reakcí ............................................................ 9

Recept na trauma .............................................................................. 12

Recept na odolnost ............................................................................ 13

KAPITOLA II Vytváření odolnosti posilováním smyslového vnímání skrze praxi, praxi a další praxi ..........................................................................15

Poskytnutí vhodné podpory přehlcenému dítěti .................................16

Jednoduché kroky k vytváření odolnosti ........................................... 17

Rozvíjení klidné přítomnosti ............................................................. 18

Seznamte se s vlastními vjemy ........................................................... 20

Cvičení: Zaznamenávání vjemů .................................................... 21

Slovníček vjemů ................................................................................ 24

Cvičení: Zkoumání vjemů a rytmu přecházení ............................. 26

Cvičení: Stopování vjemů s partnerem ......................................... 29

Tabulka jazyku vjemů ........................................................................ 30

x

Cvičení: Vytváření pokladnice vjemů ........................................... 32

První pomoc pro prevenci traumatu:

Průvodce krok za krokem .................................................................. 35

KAPITOLA III

Obnova odolnosti pomocí her ......................................................47

Čtyři principy, jak vést dětskou hru k léčebnému zpracování ............. 52

Cvičení......................................................................................... 53

Další způsob, jak pomoct dětem formou „fantazijní“ hry .................. 61

Umělecké aktivity: hlína, modelína, malování a kreslení .................... 67

Říkanky a obrázky s tématikou přírody,

které posilují zdroje ...................................................................... 72

KAPITOLA IV

Léčebné postupy pro specifické situace: od A do Z .......................87

První pomoc při nehodách a pádech .................................................. 88

Záměr doteku při poskytování

podpory dítěti v šoku ................................................................... 94

Moc řeči tišit a hojit ......................................................................... 96

Cvičení: Prožitek moci slov ......................................................... 97

Další říkanky se zvířecí tématikou, které pomáhají dítěti znovu

získat sebedůvěru ........................................................................ 102

Pomoc s vytvářením léčivého příběhu .............................................. 112

Prevence traumatu z lékařského prostředí ........................................ 115

Jak mohou rodiče připravit dítě na chirurgický nebo jiný

lékařský zákrok ........................................................................... 119

Lékařský zákrok v nouzové situaci ................................................... 127

Volitelné operace ............................................................................. 130

Citlivost k bolesti dětí ..................................................................... 130

xi

Několik slov o šikanování a střelbě ve škole ..................................... 136

KAPITOLA V

Vývojová stádia dítěte: budování sebedůvěry posilováním

zdravého vývoje ......................................................................141

Péče o miminko: Otázka bezpečí a důvěry ...................................... 142

Potřeby vašeho batolete: „Já sám“ .................................................... 143

„Přetahování“ s vaším tří až čtyřletým dítětem ................................. 144

Flirtující čtyř až šestileté děvčátko nebo chlapec ............................... 147

Vývoj v dospívání: Kdo jsem? .......................................................... 148

KAPITOLA VI Sexuální zneužití: snížení jeho rizika a včasné rozpoznání ..........153

Snížení rizika sexuálního napadení .................................................. 156

Co je to sexuální zneužití? ............................................................... 158

Kroky, které mohou pečovatelé udělat pro snížení

pravděpodobnosti napadení ...................................................... 159

Hry pro děti, které pomáhají vytvářet hranice.................................. 171

Proč to většina dětí neřekne a jak pro ně vytvořit pocit bezpečí,

aby vám to řekly ......................................................................... 174

Znásilnění na milostné schůzce a další témata dospívajících ............ 175

KAPITOLA VII Oddělení, rozvod a úmrtí: jak pomoci zpracovat vašemu dítěti zármutek .....................................................................................179

Zármutek versus trauma a symptomy s nimi spojené ....................... 179

Dva pohledy na rozvod: Růžový a černý .......................................... 183

Jak přežít rozvod: Průvodce pro zachování celistvosti vašeho dítěte .. 185

Pomoc dětem při zpracování zármutku ............................................ 196 Smrt domácího zvířátka .................................................................. 199

Kroky, které dětem pomáhají zpracovat zármutek ............................ 205

Cvičení: Léčení zármutku ........................................................... 205

KAPITOLA VIII

Válka v našem sousedství: Skutečná bitva o to, jak děti ochránit

před terorem ..........................................................................213

Modely změn v nemocnicích a lékařských centrech ......................... 214

Pohled na ukázkovou dětskou nemocnici, pro niž jsou důležité

zájmy rodiny .............................................................................. 219

Krizový zákrok v komunitách .......................................................... 226

Vlk honí králíka .............................................................................. 232

Imaginární skákání přes provaz ........................................................ 234

Nový model krizového pohovoru ve školách .................................... 237

Poznámky ........................................................................................ 247

Bibliografie ...................................................................................... 253

Dodatečné zdroje ............................................................................ 259

O autorech ...................................................................................... 263

Foundation for Human Enrichment ................................................ 265

xiii

Věnování a poděkování

Od Petera A. Levina

Knihu Prevence traumatu u  dětí věnuji svým kmotřencům, Jacobovi,

Jadě a Ossianovi. To, že jsem se mohl podílet na vašem životě, od po

rodu po vaše dětství a později dospělosti, až po rané období vaší do

spělosti, byl pro mě dar z největších. Vy a mnoho dalších nemluvňat,

miminek, batolat, dětí a dospívajících, které jsem během života potkal,

jste mě naučili o léčení víc než všechny akademické texty na světě. Tato

kniha je věnována vám, s nejhlubším uznáním a s vášnivou nadějí, že

to, co jsem se od vás naučil, mohu sdílet se všemi maminkami a tatín

ky, aby mohli lépe provést své děti jejich trápením a porážkami ke ko

nečnému vítězství v životě. Má nekonečná vděčnost patří všem dětem

světa: vy jste naše naděje do budoucna.

Mé hluboké uznání patří též mým studentům (mnoho z  nich

je teď mými kolegy). Ergoterapeutce Anně DoValle, u níž oceňuji

její citlivý přístup k práci s traumatizovanými dětmi. Děkuji Julianě

DoValle (z  níž je nyní mladá žena a  začíná úžasnou kariéru jako

herečka a  spisovatelka), která ve svých jedenácti letech nakreslila

ilustrace, jež najdete v této knize. Děkuji Lorin Hagerové, která po

mohla upravit verše. Nakonec mé nesmírné poděkování patří Ma

ggie Klineové, mé velmi talentované a kreativní kolegyni a spiklen

kyni. Jsem jí zavázán, víc než mohu vyjádřit slovy, za její podporu,

nasazení, oddanost a píli.

xiv

Prevence traumatu u d tí

Od Maggie Klineové

Tuto knihu věnuji svému synu Jakeovi, který mě tolik naučil o tom, co

děti potřebují k tomu, aby se cítili sebejisté, hravé a odolné. Jsem vděčná

za jeho velkorysého ducha, a  houževnatost, které projevil tváří tvář vý

zvám života.

Chtěla bych ze srdce vyjádřit uznání všem dětem a dospívajícím, s nimiž

jsem během života pracovala a  hrála si, jak ve školách v  centrech měst,

tak i v soukromé praxi. Jsem vděčná za jejich odvahu, otevřenost, upřím

nost a spontaneitu, neboť mě naučili naslouchat, následovat jejich vedení

a důvěřovat v jejich přirozenou schopnost léčit se, a to i z těch největších

zranění. Nejvíc chci poděkovat Peterovi Levinovi, který vymyslel a rozvi

nul metodu somatického prožívání (R) za účelem prevence a léčení trau

matu. Jeho vedení, moudrost, vášeň, inspirace a láska změnily můj osob

ní i profesní život hluboce a navždy. Jeho vize budoucnosti dětí na celém

světě je víc než jen vizí – je to jasná a jednoduchá cesta, po níž mohou jít

rodiče dětí krok za krokem, a zmírnit tak zbytečné utrpení. Nejvíce jsem

vděčná za jeho velké srdce a péči o všechny děti.

xv

Předmluva

Příběh z našich časů

Bylo nebylo – kdysi dávno – jedno překrásné království.

Král, který v tomto království panoval, byl velmi moudrý a dobrý člověk, avšak velmi nešťastný. Král měl dceru, kterou velmi miloval; chytrou a krásnou osmiletou dívku. Tato malá holčička však odmítala opustit královský palác, nikdy nechodila ven a zoufale plakala, kdykoliv viděla psa nebo když ho jen slyšela štěkat.

Král tedy vydal prohlášení: „Žádní psi v království.“ Tak byli zapovězeni všichni psi. Jeho dcera se tak však svého strachu nezbavila, a navíc, ostatní děti byly z tohoto nařízení velmi smutné. Ale princezna stále nevycházela z paláce. Král tedy vydal další prohlášení: „Ten, kdo dokáže, aby moje dcera vyšla z domu ven, dostane půlku království.“

Na venkově tehdy žili starý čaroděj a moudrá žena: Peter Levine a jeho drahá přítelkyně Maggie Klineová. Oznámili, že dokáží pro tuto situaci najít lék. Král souhlasil. Peter a Maggie přijeli do paláce a vysvětlili, že dítě prožilo trauma (pokousal ji pes, když jí byly čtyři roky). S použitím moudrosti, kterou naleznete popsanou v  této knize, postupovali v  léčení princezny z  jejího zranění. A  k  velkému překvapení a  radosti krále princezna nejenže se brzy odvážila vyjít ven z paláce, ale dokonce požádala o štěňátko.

V království zavládla veliká radost. Všichni psi se vrátili a děti si opět mohly hrát se svými miláčky. Nikdo však nemiloval svého psa tolik jako princezna. „Nyní,“ řekl král Peterovi a Maggie „je polovina království vaše.“

„Nechceme polovinu vašeho království,“ odpověděli. „Máme království uvnitř sebe samých. Chceme však mluvit se všemi rodiči ve vašem xvi

Prevence traumatu u d tí

království, abychom je mohli naučit, jak předcházet traumatu dětí a léčit jej. Král byl ohromen a nadšen. „Samozřejmě! Okamžitě splním vaše přání.“ A tak se stalo.

Tento národ byl poté šťastný. Byl to národ, kde bylo jen minimum šikany, rvaček a strachu, a děti se mohly svobodně učit a učily se rády. Byl to národ, kde dokonce i  válka a  sexuální zneužití byly eliminovány do druhé, třetí a čtvrté generace.

Peter Levine a Maggie Klineová jsou velmi pozoruhodní lidé. Kniha Prevence traumatu u  dětí předává jejich vzácné dary pomocí jednoduchého vysvětlení, inspirujících cvičení na základě bohatých zkušeností z práce s dětmi, které osobně znají a kterým pomohli. Kombinace znalostí Petera a Maggie a míra empatie vůči dětem ve všech stádiích vývoje je ohromující. Nejenže dokonale rozumí dětem, ale i jejich rodičům. Peter a  Maggie nás učí jak porozumět a  respektovat bolest našich dětí, jejich radosti a  strachy, a  tak přivést na svět šťastnější, sebejistější a  odolnější generaci dětí, dospívajících a  dospělých. Tuto knihu by si měli přečíst všichni rodiče, učitelé, poradci a vedoucí skautu. Pomáhá nám porozumět jednotlivým fázím vývoje dítěte a rodičům pomáhá rodičům zvládat každou fázi vhodnějším způsobem a s větší citlivostí. Je to průkopnická práce, která díky vizionářskému zdravému rozumu přináší průkopnický vhled a triumfální vítězství – čistě a jednoduše.

- Mira Rothenbergová

Autorka knihy Children with Emerald Eyes:

Stories of Extraordinary Boys and Girls

a spoluzakladatelka a bývalá ředitelka

Blueberry Treatment Centres v Brooklynu

v New Yorku

xvii

Úvod

Záměrem této knihy je být dostupným a  konkrétním průvodcem pro prevenci a  léčení traumatu dětí. Součástí tohoto ilustrovaného svazku jsou základní nástroje pro rodiče, pečující osoby a odborníky v různých oborech, kteří svůj život zasvětili každodenní práci s  dětmi ve  školách, nemocnicích, zdravotnických zařízeních a  terapeutických pracovnách. Autoři nabízejí nejen snadné návrhy, jak si v těchto nesnadných časech zjednodušit život a udělat ho pro všechny bezpečnějším, ale najdeme zde i mnohé příklady z bohaté klinické praxe obou autorů.

Práci Petera A. Levina utvářelo jeho studium lékařské biofyziky, psychofyziologie a psychologie jeho průkopnické teorie vycházejí z jeho vášnivého pozorování instinktivního chování divokých zvířat v  jejich přirozeném prostředí. Všiml si jejich vrozené odolnosti vůči traumatickým symptomům a  strávil třicet pět let tím, že rozvíjel a  dále zdokonaloval metodu, kterou nazval somatické prožívání (R), založenou na pozorování světa přírody.

Jedinečný přístup Petera Levina k práci s traumatem je velmi uznáván na národní i mezinárodní úrovni jak mezi širokou veřejností, tak mezi odborníky. Jeho nejprodávanější kniha Probouzení tygra: Léčení traumatu byla přeložena do osmnácti jazyků (původně byla vydaná v angličtině nakladatelstvím North Atlantic Books v roce 1997). Dále vydal knihu Healing Trauma: A Pioneering Program in Restoring the Wisdom if Your Body (kniha a CD); a vytvořil audio programy vydané nakladatelstvím Sounds True It Won ́t Hurt Forever: Guiding Your Child Through Trauma a Sexual Healing: Transforming the Sacred Wound. Dr. Levine je vyhledávaným xviii

Prevence traumatu u d tí

přednášejícím, učitelem a poradcem. Poskytuje konzultační služby hlavnímu rezidenčnímu centru pro léčení drogové závislosti v Arizoně, The Meadows. Stál v čele občanských iniciativ pracujících s komunitami, jež byly traumatizovány válkami a  přírodními katastrofami. Jeho profesionální výcvik se rychle šíří po celém světě.

Maggie Klineová, M.S., MFT, zasvětila svůj život pomoci dětem všech věkových kategorií po  dobu téměř třiceti let jako učitelka, psychoterapeutka a školní psycholožka. To, co se již téměř před deseti lety naučila od  Dr.  Levina, jí poskytlo chybějící kousek do  skládačky efektivního, a  přitom jemného léčení traumatu, které překračuje kulturní, etnické, náboženské a  sociálně-ekonomické hranice. Tvořivě integruje umění, hru, poezii a vyprávění příběhů do metody somatické prožívání SP (R). Maggie používá znalosti, jež získala z metody SP (R), ve své soukromé praxi, ve veřejném školství i v práci s rodiči. Jako jeden z hlavních členů profesorského týmu nadace Dr. Levina Foundation for Human Enrichment (FHE) v rámci programu profesionálního osvědčení také vede výcvik metody Somatické prožívání (R). Maggie se také podílela na práci zpracování traumatu v Thajsku po ničivé vlně tsunami v roce 2004. Spolupracovala s  Peterem Levinem na  jeho audio vzdělávacích programech nakladatelství Sounds True a  napsala společně s  ním článek „It Won ́t Hurt Forever – Guiding Your Child Through Trauma“, který se objevil v časopise Mothering (leden/únor 2002).

Peter i Maggie následovali touhu svého srdce – zmírnit zbytečné utrpení tolika dětí po celém světě, jejichž cennými mladými životy otřásly události, které by byly příliš šokující a zahlcující i pro většinu dospělých. Autoři rozumí tomu, že trauma plodí násilí a násilí plodí trauma, a jejich záměrem je poskytnout informace, příklady a aktivity, které mohou pomoci vyjít z tohoto začarovaného kruhu. Když se vnitřní zmatek promění ve  vnitřní klid, děti si mohou začít svobodně budovat silný pocit sebe

xix

sama, což je základní předpoklad pro to, aby mohly být vším, čím mohou být. V tomto komplexním průvodci se vás autoři snaží nalákat k tomu, abyste začali zakládat „komunity péče“, které podporují a posilují přirozenou odolnost dětí. Sousedství, školy, nemocnice a kliniky jsou vedeny k tomu, aby vnášely do života „trochu prevence“ nezbytné k tomu, aby mohl současný proud zoufalství nabrat nový směr.

Tato kniha nabízí nadějnou alternativu k internalizovanému projevu emocí v  podobě úzkosti a  nemocí či externalizovanému projevu emocí v  podobě hyperaktivity a  násilí, které jsou v  současné době bolestně rozšířené následkem tolika traumatizujících stimulací. Peter a  Maggie vás vlídně zvou k tomu, abyste se připojili ke společnému snu utváření nového sociálního pojiva prostřednictvím mocných nástrojů zásahu při traumatu, jež zde nabízejí, tak, aby děti po celém světě měly opravdovou svobodu k tomu být dětmi.

Webové stránky nadace Foundation for Human Enrichment najdete na adrese www.traumahealing.com.

Úvod

1

KAPITOLA I

Trauma je faktem života

Špatná zpráva je, že trauma je faktem života. Dobrá zpráva je, že faktem života je i odolnost vůči traumatu. Jednoduše řečeno, odolnost je schopnost zotavit se ze stresu a  pocitů strachu, bezmoci a  přehlcení, jež jsou nám všem vlastní. Tuto odolnost lze názorně přirovnat ke kovové pružince. Když ji natáhnete, pružinka se přirozeně navrátí do své původní velikosti a tvaru. Samozřejmě, že pokud budete pružinku natahovat příliš často (nebo příliš velkou silou), ztratí svoji pružnost.

Není však potřeba, aby lidé (a zvláště mladí lidé) ztratili svou odolnost a pružnost kvůli „častému používání“. Naopak, tím, jak se setkáváme se stresem a  tíhou života, se ve skutečnosti stáváme odolnějšími. Odolné děti mají tendenci být odvážné. Neznamená to, že je přitahují nebezpečné situace, spíše to znamená, že když s chutí a živostí prozkoumávají svůj svět, jsou otevřené a zvědavé. A  při svém prozkoumávání nevyhnutelně dostanou svou dávku kotrmelců, pádů, střetů a konfliktů.

Když se odolné děti setkají s těmito přírodními silami, jsou spíše otevřené, než aby se uzavřely. Otevřenost je vskutku rysem, který je pro odolné děti nejtypičtější. Jsou otevřené k druhým dětem a rády s nimi sdílejí. Zároveň jsou schopné stanovit hranice svého osobního prostoru a svých věcí. Jsou v  kontaktu se svými pocity, vyjadřují je a  komunikují o  nich způsoby, které odpovídají jejich věku. A  hlavně, když se stane něco nepříjemného, mají úžasnou schopnost tyto situace prodýchat (mají-li podporu). Jsou to ty šťastné, živé děti, jakými bychom chtěli být i my sami.

Prevence traumatu u d tí

Největší výzvy přinášejí události, které jsou potenciálně traumatizující. Podívejme se na to, jaké typy životních situací mohou u našich dětí vyvolat reakce velkého zahlcení.

K traumatu může dojít následkem událostí, které jsou zcela jistě mimořádné, jako je násilí a zneužití, mohou ho však způsobit i každodenní, „obyčejné“ události. I běžné situace jako jsou nehody, pády, lékařské zákroky a rozvod mohou způsobit, že se děti stáhnou, ztratí sebevědomí nebo začnou trpět úskostmi a fóbiemi. U traumatizovaných dětí se mohou objevit problémy s chováním včetně agresivity, hyperaktivity a v dospívání sklonem k závislostem v mnoha podobách. Dobrou zprávou je, že za vedení rodičů a dalších pečovatelů, kteří jsou na ně naladění a kteří jsou ochotní naučit se potřebné dovednosti, mohou být rizikové děti rozpoznány a ušetřeny zranění na celý život bez ohledu na to, jak strašlivé události se jim staly nebo jak hrozné se mohou zdát.

Rodiče se někdy ocitají v konfliktní situaci, kdy se musí rozhodnout, zda budou své děti chránit, nebo jim umožní, aby mohly riskovat, a vytvořit si tak pocit sebevědomí a  důvěry ve své schopnosti. Je to jemný akt balancování, protože i když se děti naučí zvládat výzvy svého světa, k traumatizaci může dojít také tehdy, když nevyhnutelně dojde k něčemu nečekanému. Jakkoliv se můžete snažit vytvořit doma prostředí, které je pro dítě co nejbezpečnější, děti – díky své přirozené zvědavosti – stejně nakonec začnou své prostředí prozkoumávat a zraní se. Tímto způsobem se učí a dostávají svou dávku pádů, popálenin, elektrických šoků, kousnutí zvířetem a dalších setkání s neúprosnými silami přírody. Bez ohledu na to, jak moc se snažíme, nemůžeme své děti uzavřít do neproniknutelné bubliny bezpečí (z které ani není úniku).

Děti jsou potenciálně traumatizujím událostem vystaveny často. Rodiče však nemusí zoufat. Následky výše uvedených „obyčejných“ událostí je možné minimalizovat, stejně jako následky událostí neobyčejných,

I – Trauma je faktem  ivota

jako jsou přírodní pohromy a pohromy způsobené člověkem, včetně násilí, války, terorismu a zneužití.

Je to směšné, když tvrdíme, že dospělí mohou zabránit tomu, aby byly děti traumatizovány? Věříme, že ne. Pamatujte, že přestože bolesti nemůžeme zabránit... trauma je faktem života ...stejně tak je však faktem života odolnost, schopnost navrátit se do původního stavu.

V této knize získáte praktické dovednosti, jak ve vašich dětech co nejvíce podpořit odolnost tak, aby mohly znovu získat rovnováhu, když jsou stresovány. Ozbrojeni tímto „receptem na odolnost“ mohou rodiče a další zodpovědní dospělí pomoci zabránit traumatizaci svých dětí a zároveň mohou obecně zvýšit jejich toleranci ke každodennímu stresu. Všichni zúčastnění tak mohou získat více síly a stát se radostnějšími, soucitnějšími a více pečujícími lidskými bytostmi.

Slovo „trauma“ se objevuje v titulcích novin a časopisů zcela pravidelně. Populární televizní pořady, jako například pořad Oprah Winfreyové, usilují o  to, aby miliony diváků pochopily silný vliv traumatu na tělo a duši. V dnešní době již konečně vstupuje do všeobecného povědomí, jak ničivý může být vliv traumatu na emoční a  fyzické prospívání dětí a  rozvoj jejich myšlení a  chování. Od událostí z  11. září se objevil celý příval informací o tom, jak si poradit s následky katastrofy.

Přesto však bylo napsáno jen velmi málo knih o  běžných příčinách traumatu či o  jeho prevenci a  léčení bez použití léků. Pozornost se naopak zaměřuje na diagnózu a  medikaci nejrůznějších symptomů traumatu. „Trauma je nejspíš tou nejopomíjenější, nejvyhýbanější, nejvíce snižovanou, popíranou a  nejméně pochopenou a  léčenou příčinou lidského utrpení.“ (1) Naštěstí vy – rodiče, tety, strýčkové a prarodiče, kteří děti vyživujete a chráníte – jste v takovém postavení, že můžete ničivým následkům traumatu předejít, či je alespoň zmírnit.

Prevence traumatu u d tí

Abyste mohli dětem ve vaší péči co nejvíce pomoci, nejprve je třeba rozpoznat kořeny traumatu. Poté se blíže podíváme na mýty s ním spojené, a na skutečnost. Tak porozumíte, proč dítě zůstává zahlcené, přestože bezprostřední nebezpečí už pominulo.

Tato kniha by vás měla naučit, jak pomoci dětem rozpoznat bolestivé vjemy a pocity a jak jimi projít, aniž by byly zbytečně ve stresu. Vaše nové znalosti vám pomohou zbavit se strachu z  mimovolních reakcí a  emocí, díky nimž se děti zotavují z traumatu a dalších náročných prožitků. V této knize najdete mnoho příkladů ze života, které ukazují, jak můžete dětem pomoci zotavit se z  přehlcujících událostí. Naučíte se rozpoznat znaky traumatu a získáte jednoduché dovednosti, jak předejít či zmírnit symptomy traumatu poté, co dítě něco vyděsí nebo vystresuje. Záměrem těchto základních principů je poskytnout vědomou „emoční první pomoc“. Přesto však samozřejmě existují situace, kdy je nanejvýš vhodné vyhledat odbornou pomoc, a  my vám pomůžeme rozpoznat, kdy je to zapotřebí.

Příklady ze života dětí, které jsme znali

Nyní nahlédneme do života pěti různých dětí, a vy tak budete moci získat lepší představu o rozsahu traumatu, k němuž může dojít u dítěte každého věku. Některé situace, jež zde popisujeme, vám dokonce mohou připomenout vaše dítě! Až si přečtete, jaké mají níže uvedené děti problémy, zjistíte, co způsobilo jejich chování.

Lisa hystericky pláče pokaždé, když se rodina chystá nastoupit do auta.

Carlos, velmi stydlivý patnáctiletý chlapec, chodí opakovaně za školu.

„Už nechci mít stále jen strach,“ říká. „Jediné, co chci, je být normální.“

I – Trauma je faktem  ivota

Sarah, která chodí do druhé třídy, přijde svědomitě každé ráno do

školy včas; pokaždé se však do 11 hodin dostaví ke zdravotní sestře

a stěžuje si na bolest břicha, přestože se její chronické symptomy ne

dají z lékařského hlediska vysvětlit.

Curtis, oblíbený dobromyslný student střední školy, říká své mámě,

že by nejraději někoho – kohokoliv – kopl! Nemá tušení odkud se

v něm to nutkání bere. O dva týdny později se začíná chovat agresivně

ke svému malému bratrovi.

Rodiče tříletého Kevina si dělají starosti s  jeho „hyperaktivitou“

a zdánlivě „autistickou“ hrou, když je ve stresu. Opakovaně si lehá na

podlahu, tělo mu ztuhne, předstírá, že umírá, a pak se pomalu vrací

do života a říká, „Zachraňte mě...zachraňte mě!“

Co mají tyto děti společného? Jak vznikly jejich symptomy? Zmizí, nebo se postupem času zhorší? Abychom na tyto otázky zúčastněným stranám – učitelům, zdravotníkům a rodičům – mohli odpovědět, podívejme se nejdříve na příčiny jejich potíží.

Začneme u  Lisy, která hystericky pláče. Když jí byly tři roky, seděla v autě připoutaná do sedačky, když tu najednou do nich zezadu nabouralo jiné auto. Lisa ani její maminka, která řídila, nebyly fyzicky zraněny. Ve skutečnosti na sobě auto nemělo téměř ani škrábnutí a  celá nehoda byla považována za „velmi mírnou“. Pláč malé Lisy nikdo nedával do souvislosti s nehodou, protože trvalo několik týdnů, než ohromující následky události odezněly. Lisa po nehodě začala být nezvykle tichá a neměla chuť k jídlu. Když začala jíst, její rodiče si mysleli, že už situaci „zvládla“. Její symptomy se však místo toho změnily v  hysterický pláč pokaždé, když se přiblížili k rodinnému autu.

Prevence traumatu u d tí

Zatímco Lisa zažila jednorázovou událost, Carlosovy symptomy se vyvinuly během delšího časového období. Po více než pět let ho fyzicky ohrožoval jeho citově narušený dospívající nevlastní bratr. Nikdo nezasáhl. Jeho rodiče to vnímali jako „normální“ sourozenecký konflikt. Netušili, že Carlos se bratra bojí, protože své tajemství skryl hluboko uvnitř a  bál se, že by rodiče zuřili, že nemá pro svého mentálně narušeného bratra více soucitu. Pokusil se svůj strach vyjádřit matce, ta však nebrala na jeho pocity ohled; naopak ho požádala, aby byl tolerantnější.

Nikdo kromě Carlosovy starší sestry, která byla sama kvůli rodinné dynamice zoufalá, jeho bolest a potíže nevnímal. Carlos si zatím ve dne v noci představoval, že je profesionální zápasník. Ve skutečnosti však neměl dost síly a sebedůvěry ani na to, aby ráno vstal z postele a šel do školy, natož aby začal chodit do středoškolského sportovního týmu. Teprve když ve škole prozradil, že pomýšlí na sebevraždu, jeho rodiče konečně pochopili, jak opakované násilí jejich syna zasahuje.

Další jmenované dítě je Sarah, která se do druhé třídy moc těšila. Poté, co jely s maminkou koupit nové oblečení do školy, což byla velká zábava, jí rodiče náhle a nečekaně řekli, že se rozvádějí a její táta se za dva týdny odstěhuje! Sarah si spojila radost ze školy s panikou a smutkem. Její pocit živosti v bříšku se proměnil v pevně stažený uzel. Není divu, že byla u zdravotní sestry každý den!

Když Curtis jednoho dne ráno čekal na autobus do školy, stal se svědkem přestřelky, při níž zůstala oběť ležet mrtvá na chodníku. Curtis stál v malé skupince spolužáků na zastávce autobusu, a když děti přijely do školy, všechny šly na pohovor s  psychologem. Dny plynuly, Curtis byl však i nadále rozrušený a úzkostlivý.

Poslední jmenované dítě je Kevin. Narodil se císařským řezem a během 24 hodin po porodu musel podstoupit operaci, při které mu šlo o  život. Narodil se s  vrozenými vadami, které si vyžadovaly okamžitou

I – Trauma je faktem  ivota

úpravu střev a konečníku. Lékařské a chirurgické zákroky jsou často zapotřebí a  zachraňují život. Cítíme úlevu a  oslavujeme život, který byl zachráněn, a  přitom můžeme snadno přehlédnout skutečnost, že tytéž zákroky mohou způsobit trauma, které může mít vliv na emoce a chování člověka ještě dlouho poté, co se fyzické rány zahojily.

Až na střelbu, které byl svědkem Curtis a  zásadní operaci, kterou podstoupil Kevin po porodu, nejsou výše uvedené situace neobvyklé; ve skutečnosti je zažívá mnoho dětí. Přestože byla každá „událost“ velmi odlišná, tyto děti mají něco společného – každé z nich prožilo pocity přehlcení a bezmoci. Každé dítě bylo traumatizované tím, co se stalo, a jak prožívalo to, co se stalo. Jak to víme? Odpověď je zcela jednoduchá. Všechny děti žily i nadále tak, jako by se událost stále odehrávala. „Uvízly“ v čase, když jejich těla spustila alarm jako reakci na nebezpečí. Přestože si děti nemusí danou událost pamatovat (a  ani jejich rodiče nemusí událost spojovat s jejich chováním), způsob, jak si hrají, jejich chování a fyzické stížnosti prozrazují, že uvnitř zápasí s novými, často děsivými pocity.

Výše uvedené příklady ukazují hloubku a rozsah běžných situací, které mohou být pro dítě přehlcující. V této knize se budou průběžně objevovat příklady skutečných případů a návrhy první pomoci, v nichž ukazujeme, jak pracovat s řadou situací, jak běžných, tak neobvyklých, u různě starých dětí a v různých stádiích vývoje.

Trauma nespočívá jen v samotné události

K traumatu dojde, když dítě zasáhne intenzivní situace jako blesk z čistého nebe; přehltí jej, dítě je v jejím důsledku jiné, odpojené od svého těla, mysli a ducha. Všechny ochranné mechanismy, které mělo, jsou podkopány, a  cítí se naprosto bezmocné a  zoufalé. Je to, jako by mu někdo podtrhl

Prevence traumatu u d tí

nohy. Trauma může být i důsledkem dlouhodobého strachu a nervového vypětí. Dlouhodobý stres dítě vyčerpá a naruší jeho zdraví, vitalitu a sebedůvěru. Tak tomu zcela jasně bylo u Carlose a jeho agresivního bratra.

Trauma je protikladem síly. Náchylnost k traumatu se u jednotlivých dětí liší, závisí zde na celé řadě faktorů, zvlášť na věku, kvalitě vztahu s matkou po porodu, předchozích traumatech a genetickém potenciálu. Čím je dítě mladší, tím je pravděpodobnější, že ho přehltí i běžné situace, které by na starší dítě nebo dospělého neměly takový vliv. Dosud se všeobecně věřilo, že závažnost symptomů traumatu je úměrná závažnosti vnějších událostí. Míra stresující události je sice důležitým faktorem, trauma však nedefinuje. Zásadní je zde schopnost dítěte stresujícím vlivům odolávat. Navíc „trauma nespočívá v samotné události; ale spíše v jejím vlivu a následcích v nervovém systému.“

(2)

Podstata „jednorázového“

traumatu (na rozdíl od přetrvávajícího zanedbávání a zneužívání) spočívá ve fyziologii spíše než v psychologii.

„Fyziologií“ myslíme to, že když se setkáme s nebezpečím, nemáme čas přemýšlet; naše prvotní reakce jsou instinktivní. Základní funkcí našeho mozku je zajistit přežití! Jsme tak nastaveni. U kořenů traumatických reakcí je naše 280 milionů let staré dědictví – dědictví, které sídlí v nejstarších a nejhlubších strukturách mozku. Když tyto primitivní části našeho mozku zaznamenají nebezpečí, automaticky aktivují nesmírné množství energie – v podobě přílivu adrenalinu, díky němuž například může matka nadzvednout auto, pod kterým leží její dítě, a odvést ho do bezpečí.

My osobně známe ženu, které v  osmi letech uvízla ruka pod kolem kamionu. Záchranáři jí nedokázali pomoct, dokud nezavolali jejího tátu, který jí s ochranitelskou medvědí silou dokázal vyprostit.

Tato nesmírná energie, jejímž záměrem je přežití a kterou v sobě má každý z nás, v nás vyvolává bušení srdce a více než dvacet dalších fyziologických

9

I – Trauma je faktem  ivota

reakcí, jež nás mají připravit na to, abychom mohli bránit a chránit sami

sebe a naše milované. Při těchto rychlých mimovolních změnách v organi

smu dochází ke změně proudění krve od trávicích orgánů a kůže do vel

kých motorických svalů sloužících k útěku, začneme rychle a mělce dýchat

a sníží se obvyklá intenzita vyměšování slin. Oční zornice se rozšíří, čímž se

zvýší schopnost očí přijímat více informací. Zvýší se srážlivost krve, schop

nost slovního vyjadřování se naopak sníží. Svalová vlákna začnou být velmi

vzrušivá, často až do té míry, že se dítě začne třást. Naše svaly také mohou

tváří v tvář smrtelnému nebezpečí nebo při dlouhodobém stresu selhat ná

sledkem toho, že se celý systém přehltí a uzavře.

Strach z našich vlastních reakcí

Když je dítěti nebo dospělému nepříjemné, co se děje v  jeho těle (vjemy

a pocity), pak nás tytéž reakce, které jsou tu proto, aby nás fyzicky podpo

řily, mohou až vyděsit. To platí zvláště tehdy, když se kvůli své velikosti,

věku nebo jiné slabosti buď nemůžeme hýbat, nebo by to bylo nevýhodné.

Například miminko nebo malé dítě nemá možnost utéct z místa nebezpečí

či ohrožení. Starší dítě nebo dospělý, kteří normálně běhat mohou, však

také někdy musí zůstat nehybní, jako například při operaci nebo znásilně

ní. Nemají vědomou volbu. Jsme biologicky naprogramovaní tak, aby naše

tělo zmrzlo (nebo znehybnělo), když je útěk nebo boj buď nemožný, nebo

ho vnímáme jako nemožný. Zmrznutí a zhroucení je naším posledním úto

čištěm při stavu ohrožení, z kterého není úniku, dokonce i když je touto

hrozbou mikrob v  naší krvi. Miminka a  děti mají sníženou schopnost se

bránit, a proto jsou zvláště náchylné ke zmrznutí, a tedy i k traumatizaci.

Proto je tak zásadní, aby dospělí dokázali svému vyděšenému dítěti poskyt

nout emoční první pomoc. S podporou rodiče může dítě pomalu zpracovat

akutní stresovou situaci a znovu získat sílu a dokonce i radost.

Prevence traumatu u d tí

Je třeba porozumět tomu, že při zmrznutí tělo sice vypadá jako nehybné, ale fyziologické mechanismy, které připravují tělo k úniku, jsou stále zapnuté „naplno“. Svaly, které byly v době nebezpečí připraveny k akci, se dostávají do stavu nehybnosti nebo „šoku“. Když je člověk v šoku, má bledou kůži a jeho oči mají nepřítomný výraz. Dýchání je mělké a rychlé, nebo jen mělké. Vnímání času je narušené. V této situaci bezmoci se skrývá nesmírná životní energie, a  tato energie čeká na to, aby mohla celý proces dokončit. Velmi malé děti mají navíc tendenci vyhnout se aktivním reakcím a svůj systém znehybní. Později, přestože nebezpečí již pominulo, jim může nějaká drobná situace připomenout původní událost a v těle se opět spustí tytéž varovné signály, dokud se neuzavře. Když k tomu dojde, dítě začne být mrzuté, depresivní, ukňourané, začne se na vás lepit nebo se stáhne do sebe.

Ať už je systém vašeho dítěte v pohotovosti nebo se uzavřel, děti potřbují ke zmírnění traumatických reakcí a  k  tomu, aby znovu nabraly sílu, naše vedení. Mnoho malých dětí v  situaci ohrožení neuteče pryč, ale běží k  blízké dospělé osobě. K  tomu, aby dítě mohlo svoje trauma zpracovat, je tedy zapotřebí, aby mu byl k dispozici dospělý, který pro něj představuje bezpečí. Rodiče, kteří svému dítěti poskytnou emoční první pomoc, mu doslova pomohou vše „setřást“ a znovu volně dýchat.

Jak naše děti tato aktivace energie zajišťující přežití a velké změny ve fyziologii ovlivňují z dlouhodobého hlediska? Odpověď na tuto otázku je pro porozumění traumatickým následkům zásadní a závisí na tom, co se děje během přehlcující události a po ní. K tomu, abychom mohli předejít vzniku traumatu, je potřeba, aby se přebytečná energie, která se vybudovala na naši ochranu, „spotřebovala“. Pokud se tato energie nemůže plně vybít, neodejde pryč. Zůstane v nás v určité podobě jako „paměť těla“ a  vytváří potenciál pro vznik opakujících se traumatických symptomů.

I – Trauma je faktem  ivota

Čím je dítě mladší, tím méně má k  dispozici zdrojů potřebných k  tomu, aby se dokázalo chránit. Dítě, které chodí do školky nebo základní školy, nedokáže utéct před zlým psem nebo na něj zaútočit, zatímco miminka nejsou schopná se sama ani zahřát. Z  těchto důvodů je ochrana respektujícího dospělého, který vnímá potřeby bezpečí, tepla a klidu dítěte (a respektuje jeho hranice) a snaží se je naplnit, pro prevenci traumatu nanejvýš důležitá. Dospělí navíc mohou dítě utěšit a  navodit mu pocit bezpečí tím, že mu dají hračku, panenku, anděla nebo i  vymyšlenou postavu, která může představovat jeho kamaráda. Tyto předměty mohou děti velmi dobře utěšit zvlášť tehdy, pokud musí být dočasně odloučeny od svých rodičů, či jako podpora při usínání, když jsou v noci ve svém pokoji samy. Takové zdroje mohou dospělým připadat zanedbatelné, ale pro malé dítě mohou být zásadní, protože jim pomáhají předejít pocitu přehlcení.

Dospělým lidem, kterým rodiče v  dětství takový pocit bezpečí při ohrožení poskytli, může výše zmíněná informace připadat „běžná“. Z toho plyne, že si běžně všímají potřeb dítěte a věnují se jim. Dříve však lidé věnovali pozornost potřebám dětí bohužel jen minimálně, nebo je přehlíželi docela. Vývojový psychiatr Daniel Siegel, autor úspěšné knihy Developing Mind, poskytuje syntézu neurobiologického výzkumu, který vysloveně zdůrazňuje, jak zásadní jsou pro miminka a  děti bezpečí a  spokojenost, jež jim poskytují dospělí. V mozku se již v raném stádiu vyvíjí inteligence, emoční odolnost a schopnost seberegulace díky anatomickému tvarování neuronů, k  němuž dochází v  kontextu přímého kontaktu dítěte s  jeho pečovatelem. Pokud nastane traumatizující situace, dochází k  dramatickému nárůstu vzniku neurologických vzorců. Proto, když se dospělí naučí poskytovat jednoduchou emoční první pomoc, kterou vás chceme naučit, zásadním způsobem přispívají k tomu, aby se mozek a chování jejich dětí mohly vyvíjet zdravým způsobem.

12

Prevence traumatu u d tí

Recept na trauma

Pravděpodobnost vzniku traumatických symptomů souvisí s mírou uza

vření systému a s množstvím zbytkové, nashromážděné „energie přežití“,

která byla původně aktivována k  boji nebo útěku. Tento sebeobranný

mechanismus nyní přestal fungovat. Děti potřebují konzistentní trpěli

vou podporu, aby se v nich tento vysoce energetický náboj mohl uvolnit

a ony se mohly navrátit ke zdravému, pružnému stavu. Mýty o tom, že

miminka a  batolata „jsou příliš malá na to, aby je ovlivnily nepříznivé

události“ nebo že „na tom nezáleží, protože si to nebudou pamatovat“,

můžeme odložit stranou. To, co nebylo příliš zřetelné, začne být evident

ní, když zjistíme, že děti v prenatálním období, novorozenci a velmi malé

děti jsou nejvíce náchylné ke stresu a  vzniku traumatu díky nedovyvi

nutému nervovému, svalovému a sensorickému systému. Takto zranitel

né jsou i  starší děti, které mají omezenou pohyblivost, permanentní či

dočasnou, jako je např. dlaha, korzet nebo sádra, jež musí nosit kvůli

ortopedickému úrazu nebo napravování. Do této kategorie patří i děti se

sníženými pohybovými schopnostmi v důsledku mozkové obrny, vroze

ných deformací či opoždění ve vývoji.

Proč naše tělo nezapomene:

Co jsme se dozvěděli z výzkumu mozku

Jak je možné, že i  když nebezpečí pomine, zůstáváme i  nadále v  jeho

sevření? Proč i  nadále cítíme úzkost a  živé vzpomínky, které náš život

navždy změní, pokud nenajdeme pomoc, kterou potřebujeme?

Vysoce uznávaný neurolog Antonio Domasio, autor knih Descar

tes ́ Error a The Feeling of What Happens, zjistil, že emoce jsou doslo

va anatomicky umístěny v části mozku odpovědné za zajištění přežití.

(3)

13

I – Trauma je faktem  ivota

Emoce strachu mají tedy v mozku vymezený velmi specifický neurologic

ký okruh, který odpovídá specifickým fyzickým pocitům v jednotlivých

částech těla. Pokud nám něco, co vidíme, slyšíme nebo chutnáme, navodí

podobné tělesné vjemy jako při původní situaci ohrožení, vyvolá to v nás

opět emoce strachu a bezmoci, a navozuje se tak původní pocit ohrože

ní. Zkušenost strachu byla původně důležitá. Pomohla tělu zorganizovat

plán na „útěk či zmrznutí“, abychom se rychle dostali z  dosahu nebez

pečí. Událost, která tyto reakce nastartuje, v nás nyní vyvolává podobný

strach, přestože ani nemáme vědomou vzpomínku na původní událost

(pouze fyzické reakce). Tep srdce prudce vystoupá nebo klesne, začneme

se potit a cítit úzkost, protože tělo plně vnímá a mylně považuje své re

akce za původně ohrožující situaci, jako by se děla právě teď. Rodiče jsou

tak často svědky zdánlivě nevysvětlitelného chování a emocí svých dětí.

Recept na odolnost

Jak jsme vysvětlili dříve v této kapitole, to, zda dítě zůstane ve stresu nebo

se navrátí zpátky ke zdraví, záleží na tom, co se děje během události, kte

rá dítě ohrožuje, či těsně po ní. Dozvěděli jste se, že aby nemuselo dojít

k  traumatizaci, je třeba získat přístup k  přebytečné energii, kterou vaše

dítě zaktivovalo v marném pokusu se bránit, a poté ji „spotřebovat“. Po

kud se tato energie určená k přežití plně nevyužije a nevybije, jen tak jed

noduše neodejde a dokáže způsobit celou řadu obtěžujících symptomů,

jak brzy uvidíte v  Henryho příběhu. Také uvidíte, jak Henryho averze

k jistým jídlům a zvukům brzy zmizela poté, co „spotřeboval“ energii úz

kosti a s radostí se za podpory svých rodičů navrátil ke zdraví. Dovednos

ti, které Henryho rodiče použili, se budete učit s pomocí této knihy tak,

abyste mohli pomoct svým dětem, když jsou znepokojené, vystresované

či přímo vyděšené v důsledku nepříjemné události.

Prevence traumatu u d tí

HENRY Maminka čtyřletého Henryho si začala dělat starosti, když odmítl jíst svá dříve oblíbená jídla: arašídové máslo a  rosol se sklenicí mléka. Když je nyní před něj položila, Henry začal být podrážděný, ztuhl a  odsunul je stranou. Ještě více znepokojivý byl fakt, že se začal třást a plakat pokaždé, když zaštěkal jejich pes. Nikdy ji nenapadlo, že jeho „vybíravost“ a strach ze štěkání přímo souvisí s „obyčejnou“ událostí, která se odehrála téměř před rokem, kdy Henry ještě používal vysokou židličku.

Seděl ve své vysoké židli, jedl svá oblíbená jídla – arašídové máslo, rosol a mléko – a hrdě nastavil svou poloprázdnou sklenici, aby mu ji maminka dolila. Jak se to někdy stane, Henry sklenici neudržel a ta spadla na zem a rozbila se na kusy. To vyděsilo psa, který uskočil dozadu a porazil jeho vysokou židli. Henry spadl dozadu a uhodil se do hlavy o zem. Ležel tam, lapal po dechu a nemohl ho popadnout. Jeho máma křičela a pes hlasitě štěkal. Podle matky Henryho averze k jídlu a očividný strach ze psa nedávaly smysl. Z pohledu traumatu nicméně jednoduchá asociace mléka a arašídového másla, které měl Henry bezprostředně před pádem, a  divoké štěkání jejich psa daly v  pavlovském reflexu podnět ke vzniku jeho strachu a averze k jídlu, které měl dříve rád.

Když Henry za dozoru „procvičoval“ padání na hromadu polštářů (s návrhy, které v  této knize detailně uvádíme), naučil se, jak uvolnit své dříve ztuhlé svaly postupným poddáváním se gravitaci. Předtím nechtěl jíst zmíněné jídlo a nemohl dobře spát, když v sousedství štěkali psi. Po několika sezeních formou hry naštěstí tento malý chlapec znovu začal jíst svá oblíbená jídla a  hravě štěkal spolu s  jejich psem. Jinak řečeno, Henry během těchto bezpečných „lekcí padání“ spotřeboval energii, jež byla vázána v jeho ochraně před pádem ze židle. Když znovu získal rovnováhu – v bezpečí a za pomoci svých rodičů – Henryho strach se proměnil v nadšení.

15

KAPITOLA II

Vytváření odolnosti posilováním

smyslového vnímání skrze praxi,

praxi a další praxi

K tomu, abyste mohli podpořit své dítě k návratu ke zdraví poté, co

prožilo zahlcující událost, se budete muset nejprve naučit několik

dovedností a procvičit si je. V této kapitole najdete mnoho příkladů,

díky nimž budete moci spolu s  vaším dítětem prozkoumat bohatou

říši vjemů, která existuje ve vašem těle. Pravděpodobně si u  nich vy

i vaše rodina užijete spousty legrace a posílíte svou energii. Rodičům

a dětem pomůžeme osvojit si nový slovník pro tento nový terén. Jazyk

vjemů je komunikován z hlubokých vrstev mozku – kterým budeme

říkat „paměť těla“. Naučíte se rozpoznat tyto spontánní vnitřní signály

a  impulzy, které vycházejí z  instinktivní části vás samých. Osvojení

těchto dovedností zmenšuje propast mezi vědomými a  nevědomými

tělesnými procesy. Tato znalost vjemů získaná zkušeností vám nejen po

skytne nástroje k tomu, jak zvládnout své rozrušení, ale pomůže i vám,

rodičům, abyste nemuseli být rozrušení. V této kapitole se naučíte na

ladit na potřeby a  rytmy vašeho dítěte a  pomůžeme vám zdokonalit

vaše pozorovací schopnosti skrze pozorování, naslouchání a rezonanci

s dítětem.

16

Prevence traumatu u d tí

Poskytnutí vhodné podpory přehlcenému dítěti

K tomu, aby bylo možné traumatu předejít, snížit možnost jeho vzniku

na minimum a zmírnit stres, je důležité se přesvědčit o tom, že vy sami

nejste zahlcení tím, co se vašemu dítěti stalo. Je jasné, že to není vždy

snadné! Děti jsou ve své podstatě zranitelné i odolné. Možná vás může

uklidnit, že pokud je vhodným způsobem podpoříte, pak jsou obvykle

schopné se z náročných situací zotavit. Když zvítězí nad šoky a ztrátami

života, ve skutečnosti z nich vyrostou schopnější, odolnější dospělí plní

života. Schopnost léčení je vrozená a  váš úkol coby dospělého je tedy

snadný – pomoci dětem se s touto schopností spojit. Váš úkol je v mnoha

ohledech podobný funkci obvazu nebo dlahy. Obvaz nebo dlaha ránu

neléčí, ale ochraňuje a podporuje tělo, aby se léčilo samo. Naše návrhy,

cvičení a vedení krok za krokem, které zde najdete, by vám měly umož

nit, abyste byli dětem dobrým „obvazem“.

Je více než důležité, abyste byli jako dospělí v klidu. Klid je zásadní!

Pokud si dítě ublíží nebo je vyděšené, pak je přirozené, že je dospělý také

trochu v šoku nebo má strach. Díky našemu vlastnímu strachu a ochran

ným instinktům není neobvyklé, že zpočátku reagujeme zlostně a máme

strach. To však může dítě ještě víc vyděsit. Naším cílem je zmírnit vyděše

ní, pocity zahanbení, trapnosti a viny, které dítě již pravděpodobně pro

žívá, na minimum – nikoliv je umocnit. Nejlepší protilátkou je věnovat

se nejprve vlastním reakcím. Dopřejte si dostatek času na to, aby se reakce

vašeho vlastního těla mohly usadit, než abyste začali dítěti hned nadávat

nebo k němu vystrašeně běželi, i když není ve skutečném ohrožení. Ze

zkušeností s našimi dospělými klienty víme, že nejděsivější částí událostí,

které zažili jako děti, často bývá reakce jejich rodičů! Děti „čtou“ výraz

obličeje svého pečovatele jako barometr toho, jak závažné nebezpečí nebo

zranění je.

II – Vytvá ení odolnosti posilováním smyslového vnímání

Jednoduché kroky k vytváření odolnosti

Dospělý se může naučit získávat stabilitu praxí. Uvedená praktická cvičení zvýší jeho schopnost rychle a přirozeně se vrátit do klidu a zvládnout stresující okolnosti s  lehkostí. Jakmile se vaše tělo naučí, že „to, co naroste (náboj/vzrušení/strach), se může zase zmírnit (vybití/relaxace/pocit bezpečí)“, pak jste na dobré cestě k  tomu, aby byl váš nervový systém pružnější a zvládal vrcholky i pády života. Začnete se podobat vysokému bambusu nebo vrbě, která se ohýbá někdy až k zemi, ale nezlomí se ani během monzunu! Když to vaše tělo „pochopí“, začnete být nakažliví – v dobrém slova smyslu. Pomocí řeči těla, výrazu obličeje a tónu hlasu váš vlastní nervový systém komunikuje přímo s nervovým systémem dítěte. Tímto způsobem se skutečně ladíme na naše děti! Nejsou to naše slova, která mají na dítě největší vliv; je to právě neverbální řeč těla, která vytváří pocit bezpečí a  důvěry. Dříve, než se napojíme na potřeby, rytmy a emoce dítěte, si musíme uvědomit, co se odehrává v nás. Pak se váš klid může stát jejich klidem.

Prvním krokem v tomto procesu ladění je porozumět tomu, jak důležité je cítit příjemné i nepříjemné vjemy, postupně se naučit je tolerovat a spřátelit se s nimi. To je zásadní k tomu, abychom mohli být odolní. Tato často opomíjená hlubší zkušenost nás samých utváří samotné jádro našeho bytí. Je to náš vlastní dech a tělo, které nám dávají základní pocit sama sebe a pomáhají nám učit to i naše děti.

Až budete zkoumat fyzické vjemy, zpočátku může být obtížné se na ně soustředit. Pokaždé to však půjde o něco lépe. Je důležité být schopný tolerovat nepříjemné vjemy dostatečně dlouho, aby se mohly proměnit, jak se také nevyhnutelně stane. Stejně tak důležité je prožít velkou radost a příjemné pocity. S postupující praxí bude vaše tělo schopné vnímat (a „obsáhnout“) více vjemů a emocí, aniž byste se cítili vystresovaní

18

Prevence traumatu u d tí

a  měli pocit, že vyletíte z  kůže. Až se dospělí naučí být více „doma“ se

svými pocity a  vjemy, pak se přirozeně stanou vzorem pro své děti, jak

nejlépe zvládat emoce.

Rozvíjení klidné přítomnosti

Pokud pro vás není obvyklé být v krizové situaci v klidu a ve svém středu,

pak si nemusíte zoufat. Vezmeme-li v úvahu stres moderního života v po

době zápasící rodiny a odpovědnost v zaměstnání – aniž bychom zmiňo

vali osobní problémy a vaše vlastní nezpracovaná traumata – jak by mohl

být rodič nebo jiný pečovatel klidný a odolný? To je obzvlášť těžké v kri

zových situacích, když například pozorujeme první akrobatické kousky

našeho batolete padajícího ze schodů či propadávajícího okenním sklem!

K tomu, abyste vy sami byli odolnějšími a efektivnějšími – nejen ve zvlá

dání domácích katastrof, ale v rodičovství obecně – je zásadní, abyste měli

ze své vlastní zkušenosti cit pro to, jak fungují vaše vlastní instinkty, když

jste v  ohrožení nebo ve stresu. Jak se tedy máme naučit být oázou klidu,

když miminko pláče nebo se vaše batole právě píchlo klackem do oka?

Začněme tím, že se seznámíte s tím, co se děje ve vaší vlastní „paměti těla“

(a vašeho dítěte), když jste vyděšení nebo ve velkém stresu.

Souvislost s pamětí těla

Lidský mozek se skládá ze tří částí (tři samostatné mozky, které do

hromady fungují jako jedna mysl). Jednoduše řečeno to znamená, že

existují tři části, které v ideálním případě harmonicky spolupracují. Vý

vojově nejmladší část, neokortex, je zodpovědná za komplexní vnímá

ní, jako je řešení problémů, plánování a vnímání, a za sociální funkce.

Savčímu (střednímu) mozku se také říká limbický systém nebo „emoční

II – Vytvá ení odolnosti posilováním smyslového vnímání

mozek“ (1), protože zpracovává paměť a emoce. Vývojově nejstarší plazí mozek je zodpovědný za přežití díky nesmírnému množství funkcí, které doprovázejí základní regulační mechanismy organismu, jako je tep srdce a dýchání. Mezi ně patří i práce nervové sous