načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Přestaňte se v práci stresovat -- 44 doporučení pro ty, kteří nechtějí práci obětovat své zdraví - Jan Urban

-15%
sleva

Elektronická kniha: Přestaňte se v práci stresovat -- 44 doporučení pro ty, kteří nechtějí práci obětovat své zdraví
Autor:

Stres, zvláště ten pracovní, patří k nejhorším moderním zabijákům. Jeho hlavní příčinou ale často není práce samotná, dokonce ani náš šéf či kolegové. Můžeme si za něj ...
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  169 Kč 143
+
-
4,8
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2% 80%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Zabezpečení proti tisku: ano
Počet stran: 154
Rozměr: 21 cm
Úprava: tran
Vydání: První vydání
Jazyk: česky
Médium: e-book
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-247-5820-6
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Stres, zvláště ten pracovní, patří k nejhorším moderním zabijákům. Jeho hlavní příčinou ale často není práce samotná, dokonce ani náš šéf či kolegové. Můžeme si za něj z velké části sami, a to tím, jak ke své práci přistupujeme, jak na pracovišti jednáme. Můžeme jej proto podstatně omezit. Jak? To se dozvíte v této knize! (44 doporučení pro ty, kteří nechtějí práci obětovat své zdraví)

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Přestaňte
se v Práci
stresovat
44
doporučení pro
ty, kteří nechtějí
práci obětovat
své zdraví
Jan Urban










Grada Publishing
Přestaňte
se v Práci
stresovat
44
doporučení pro ty,
kteří nechtějí práci
obětovat své zdraví
Jan Urban





Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy
Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy
nesmí být reprodukována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě
bez předchozího písemného souhlasu nakladatele. Neoprávněné užití této
knihy bude trestně stíháno.
Jan Urban
Přestaňte se v práci stresovat
44 doporučení pro ty, kteří nechtějí práci obětovat své zdraví
Vydala Grada Publishing, a.s.
U Průhonu 22, 170 00 Praha 7
tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400
www.grada.cz
jako svou 6196. publikaci
Odpovědný redaktor Mgr. Petr Mušálek
Grafická úprava a sazba Eva Hradiláková
Návrh a zpracování obálky Eva Hradiláková
Počet stran 160
První vydání, Praha 2016
Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a.s.
© Grada Publishing, a.s., 2016
Cover Photo © Depositphotos/konstantynov
ISBN 978-80-271-9162-8 (ePub)
ISBN 978-80-271-9161-1 (pdf )
ISBN 978-80-247-5820-6 (print)





Obsah
O autorovi ..................................................................................................................................................................... 7
Úvod ................................................................................................................................................................................... 9
1 Uvědomte si, že příčina stresu může být ve vás ........................................................... 11
2 Vyvarujte se uvažování, které stresuje .................................................................................. 14
3 Využijte mentální techniky a změňte své zvyky ......................................................... 17
4 Nevěřte, že vás stres přivede k úspěchu .............................................................................. 19
5 Neberte si věci zbytečně osobně ................................................................................................ 22
6 Nestresujte se tím, co bylo, nebo teprve nastane ...................................................... 26
7 Nestresujte se časovými termíny ............................................................................................... 28
8 Přestaňte se stresovat odkládáním ............................................................................................ 33
9 Neveďte bitvy, které jsou zbytečné ........................................................................................... 37
10 Připusťte, že všem se nezavděčíte ............................................................................................ 41
11 Nestresujte se tím, co lze předvídat ......................................................................................... 43
12 Nedělejte z malých chyb velké ...................................................................................................... 47
13 Zvykněte si naslouchat druhým ................................................................................................... 50
14 Počítejte s tím, že všichni kolem vás nejsou nejschopnější ............................... 53
15 Netlačte na pilu: nevíte‑li jak dál, vyčkejte ........................................................................ 55
16 Nestresujte se náročným šéfem ................................................................................................... 59
17 Neřešte své spory konfrontací ....................................................................................................... 63
18 Nestresujte se (nespravedlivou) kritikou .............................................................................. 68
19 Nepřistupujte na „střety osobností“ .......................................................................................... 75
20 Nenechte se stresovat nudnými poradami ....................................................................... 79
21 Nestresujte se vlastními sliby ani obavou říci „ne“ .................................................... 81
22 Se svým názorem vyčkejte ................................................................................................................ 86
23 Sledujte, jak osoby kolem vás jednají ..................................................................................... 88





24 Dávejte svým spolupracovníkům najevo, že si jejich práce vážíte ............. 93
25 Zamyslete se nad svými zvyklostmi ......................................................................................... 96
26 Nesnažte se o absolutní dokonalost ........................................................................................ 99
27 Všimněte si, jak často nejrůznější události dopadají dobře ............................ 106
28 Zbavte se uvažování „kdyby“ ........................................................................................................ 108
29 Zabraňte svému vyhoření ............................................................................................................... 111
30 Nestresujte se „jedovatými“ spolupracovníky .............................................................. 114
31 Nestresujte se byrokracií ................................................................................................................... 119
32 Neobávejte se požádat o to, co chcete, ale na své žádosti netrvejte ...... 121
33 Neberte se příliš vážně ....................................................................................................................... 124
34 Nesnažte se lidem ve svém okolí bránit být sami sebou ................................ 126
35 Omezte sklon prosazovat své ego .......................................................................................... 128
36 Naučte se „včas přibrzdit“ ................................................................................................................ 131
37 Připusťte, že občas můžete mít špatný den ................................................................... 133
38 Nestyďte se občas pochválit ......................................................................................................... 136
39 Nestresujete se „zlatými pouty“ ................................................................................................. 138
40 Nenechávejte své úkoly nedokončené ............................................................................... 141
41 Nekritizujte ostatní v jejich nepřítomnosti ...................................................................... 144
42 Nestresujte se veřejnými vystoupeními ............................................................................. 146
43 Své cíle nesledujte příliš přímočaře ....................................................................................... 149
44 Přestaňte se zbytečně strachovat ............................................................................................ 151





7
O autorovi
Jan Urban
Absolvent Vysoké školy ekonomické v Praze
a Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, obor
psychologie práce a řízení. Působil jako poradce v několika
mezinárodních firmách, více než patnáct let je
ředitelem poradenské společnosti Consilium Group,
Management Consultants, zabývající se vzděláváním a poradenstvím
pro rozvoj lidských zdrojů. Je předsedou správní rady a garantem
studijních programů European Business School. K jeho knižním
publikacím patří Byznys je o lidech, Jak zvládnout deset nejobtížnějších situací
manažera, 10 nejdražších manažerských chyb, 10 kroků k vyššímu výko‑
nu zaměstnanců, Řízení lidí v organizaci, Ekonomie bez mýtů a iluzí, Jak
lépe naložit s časem atd.










9
Úvod
Stres patří k nejhorším moderním zabijákům. Vyvolává či zhoršuje řadu
chorob, urychluje stárnutí a podepisuje se na mnoha emocionálních
obtížích. Nedávné výzkumy dokonce ukázaly, že nepolevující dlouhodobý
stres (jakým může být i zátěž vyvolaná „jedovatým“ šéfem), dokáže
změnit i vaši genetickou výbavu. Důsledky stresu pro zdravotní stav tak
mohou být někdy horší než dopady všech nezdravých potravin dohromady.
Zrádnost stresu spočívá navíc v tom, že jej velmi často zhoršují
způsoby, jimiž na něj reagujete. Stresovaný organismus si jako kompenzaci za
svou újmu žádá odměnu. „Odměna“, které se mu dostává nejčastěji, však
pro něj žádnou skutečnou odměnou není, ale naopak jej jen dále a více
stresuje. Nejčastěji jde totiž o odměnu v podobě nadměrného či
nezdravého jídla a pití, sledování televize, surfování na internetu, propadání
počítačovým, nebo dokonce hazardním hrám, kouření či (přílišného)
nakupování. Stres tak často vytváří určitý svérázný začarovaný kruh.
Na obranu proti stresu jsou často doporučovány nejrůznější relaxační
metody. Sahají od pravidelného pohybu či cvičení, častějšího pobytu
na čerstvém vzduchu, pravidelného odpoutání se od práce, častější
dovolené, delšího spánku, pomalejšího a prohloubeného dýchání až po
meditace nebo solné koupele. Tyto či další metody mohou při boji se
stresem nepochybně pomoci, především tím, že zvyšují vaši odolnost
či toleranci vůči zátěži a odstraňují některé její důsledky. Příčiny stresu
však většinou samy o sobě neodstraňují.
Tato publikace je věnována stresu, který patří v současnosti
k nejčastějším, a to stresu vznikajícího v souvislosti s prací. Zaměřuje se na jeho





10
nejčastější příčiny, především však na to, jak si s ním poradit. Ukazuje,
že stresující většinou není práce samotná, ale spíše způsob, jakým k ní
přistupujete, či okolnosti, které ji provázejí. Váš stres souvisí totiž často
s tím, jak v určitých situacích uvažujete nebo jak na ně reagujete. Je
důsledkem vašeho pracovního stylu, mezilidských vztahů nebo určitých
zvyklostí. Svůj pracovní stres si v důsledku toho často sami navozujete,
přivoláváte či posilujete, většinou zcela zbytečně.
Kniha, kterou držíte v rukou, se tomu snaží předejít. Ukazuje, že
zbavíte-li se zlozvyků, které ke stresu přispívají, či vytvoříte-li si zvyklosti,
které mu čelí, podaří se vám nad ním do značné míry zvítězit. A to bez
toho, že byste své nároky či požadavky na sebe sama omezovali.
K dosažení tohoto cíle slouží 44 praktických doporučení. Vztahují se
jak k pracovním zvykům, tak k určitým psychickým technikám, které
stres redukují. Některá z těchto doporučení jsou velmi jednoduchá, jiná
trochu složitější. Většinou však nevyžadují nic víc než zamyslet se nad
vlastními zvyklostmi či rituály a provést v nich určité změny.
Doporučení jsou určena nejen těm, kteří pracovním stresem občas či
dokonce pravidelně trpí, ale i těm, kteří stres na pracovišti občas
spoluvytvářejí, tedy vedoucím. Jim by měla sloužit jako inspirace, jak svým
spolupracovníkům stres snížit. I kdyby k tomu neměli žádný jiný
důvod, mělo by stačit, že stres na pracovišti (i manažer, který jej posiluje)
zvyšují firemní náklady.
Uváděná doporučení lze číst v pořadí, v němž jsou uvedena, ale
i v jakémkoli pořadí jiném. Pro ty, kteří chtějí postupovat systematicky, však
doporučujeme, aby začali s kapitolami 1, 2 a 3. Ty se totiž zabývají
tím, co je pro stresující uvažování společné. Nastiňují i podstatu
mentálních technik, které vám pomohou je změnit. Další kapitoly tyto
principy podrobněji rozvádějí.





11
1 Uvědomte si, že příčina stresu může být ve vás
Určitá míra pracovního stresu je normální a přirozená. Každá práce,
i ta, kterou máte velmi rádi, má své náročné či stresující prvky. Mírný
stres, především ten vytvářející náročné termíny, může být navíc
prospěšný. Nutí vás totiž k tomu, abyste ze sebe vydali to nejlepší. Týká se
to především těch, kteří zápasí se sklonem rozptylovat se, opomíjet své
priority nebo své úkoly odkládat.
Vedle mírného či pozitivního stresu však existuje i zátěž vznikající
tehdy, jsou-li požadavky, jež na vás práce klade, nad vaše možnosti.
Podobný je stres pramenící ze situací, které se vymykají vaší kontrole.
Stává‑li se takovýto stres opakovaným, promítá se v poklesu cel ‑
kové psychické pohody. V závažnějších případech může mít i tr‑
valejší dopady. K těm nejčastějším patří bolesti hlavy a žaludku,
poruchy spánku, zvýšená vznětlivost nebo narušení schopnosti
koncentrace. Při chronickém přetrvávání stresu může jít i o vyso‑
ký krevní tlak, srdeční problémy či oslabení imunitního systému.
K dlouhodobějším psychickým důsledkům stresu patří především
nespavost, deprese, apatie či zvýšená únava, případně i  trvalý
pokles pracovní spokojenosti a motivace, označovaný jako efekt
vyhoření.
Pracovní stres vytváří začarovaný kruh. Působí-li častěji, snižuje vaši
výkonnost, především proto, že zvyšuje únavu a výskyt chyb. Stává se
i podhoubím pracovních sporů, které narušují spolupráci. Přetrvává
přitom často i po skončení práce, například po ukončení pracovního
dne či týdne.





12
Pomineme-li fyzické příčiny stresu (například zvýšený hluk či
nedostatečný prostor), patří k jeho důvodům především nadměrný rozsah
úkolů, nerealistické termíny a omezené pravomoci, bránící ovlivnit
výsledky, za něž jste odpovědní. K dalším náleží neslučitelné požadavky,
které na vás organizace klade, nespravedlivé hodnocení či nedocenění
vlastních zásluh a schopností. Obdobně však působí i nejistá pracovní
perspektiva, nedostatek příležitostí k postupu či dalšímu rozvoji,
nadměrné soutěžení či omezené sociální kontakty při práci. Zdrojem stresu
může být i to, že vaše práce není příliš zajímavá nebo že vás příliš časově
nevytěžuje. V posledním případě i proto, že vyvolává potřebu tuto
okolnost před ostatními zastírat.
Všechny výše uvedené příčiny stresu mají společného jmenovatele. Jsou
sociální, tedy spojené s lidským jednáním, a tvoří je okolnosti, které
nebývají nutné. Často jsou totiž spojeny především s nevhodným
jednáním přímých nadřízených nebo s nevyhovujícím způsobem organizace
práce.
Většinu těchto vnějších okolností přesto nemáte zcela pod kontrolou,
a to přesto, že se o to snažíte. Neznamená to však, že jste zcela
bezbranní i vůči tomu, jak na vás tyto okolnosti dopadají. Podstatný je totiž
i  způsob vašeho uvažování a jednání. Tedy to, jak stresující prostředí
interpretujete a jak na ně reagujete.
Tyto okolnosti alespoň do určité míry pod kontrolou máte, a to
i v situaci, kdy na vás stresující okolnosti doléhají téměř ze všech stran. Svůj
stres, a to se všemi jeho dopady, tak můžete omezit. Bohužel to však
platí i naopak. Svým nevhodným jednáním či uvažováním jej můžete
i zvýšit nebo trvale udržovat.





13
Dokládá to jednoduchý fakt, a to skutečnost, jak podstatně se lidé
svou schopností zvládat stres vzájemně liší. Určitou roli v tom ne‑
pochybně hrají jejich vrozené předpoklady, velmi důležité jsou však
jejich zvyklosti, tedy to, jak na zcela stejné stresové situace reagují.
Tyto zvyklosti, na rozdíl od vrozených dispozic, přitom lze měnit.
Jednoduchým příkladem takové situace je kritika ze strany
nadřízeného. Pro některé osoby je natolik stresující, že se kvůli
ní rozčilují, odmítají ji přijmout, dlouze o ní se svým vedoucím
diskutují, a svou situaci většinou dále zhoršují. Jiní se naopak za ‑
mýšlejí nad tím, není‑li na ní zrnko pravdy a nebylo‑li by možné
ji přijmout jako snahu jim pomoci. Zjistí‑li, že ano, jsou za ni do‑
konce vděčni. Dojdou‑li však k závěru, že kritika opodstatněná
není, neberou ji osobně. Chápou ji jako projev, který nevypovídá
o nich, ale o osobě jejich nadřízeného.
Rozdíl mezi prvou a druhou skupinou může souviset s tím, jak
je kritika podána. Spočívá však i ve zvyklostech uvažování. Osoby
spadající do první skupiny mají zvyk se kritice bránit, osoby druhé
skupiny si osvojily zvyk brát ji jako podnět ke zlepšení či možná
lepšímu pochopení druhé strany. Zvyk druhé skupiny je nepochybně
nejen produktivnější, ale i podstatně méně stresující.
Aby nedošlo k omylu, nechceme tvrdit, že příčiny stresu leží jen či
převážně „uvnitř“ vás samotných. Většina z nich je velmi reálných.
Hrozí-li vám ztráta zaměstnání nebo požaduje-li od vás nadřízený něco, co
není v lidských silách, máte ke svému stresu velmi pádný důvod. Dopad
stresu i délku jeho působení můžete však svým postojem v řadě situací
podstatně ovlivnit.





14
Dopad stresu i délku jeho působení
můžete podstatně ovlivnit
svým postojem, přístupem
či způsobem uvažování.
Lidé, kteří stresem trpí více než jiní, si tak za to často mohou sami.
Uvažují totiž způsobem, kterým si sami škodí. S určitou nadsázkou lze říci,
že své uvažování využívají jako nástroj v boji proti sobě samému.
Svými zvyklostmi navíc zbytečně stresují i své okolí.
2 Vyvarujte se uvažování, které stresuje
Uvažování, které vytváří zbytečný stres, může mít řadu podob. K jeho
nejčastějším projevům patří sklon:
• Přisuzovat určitým okolnostem význam, který nemají. Může jít
o tendenci brát si určité události osobně, ale i se zbytečně a dlouho
dopředu strachovat věcmi, které velmi pravděpodobně nikdy
nenastanou. Propadají jí osoby, jejichž uvažování je poznamenáno
vztahovačností a úzkostlivostí či které své problémy zbytečně nebo rády
zveličují. V jisté míře jde však o uvažování, jímž se čas od času
zbytečně stresuje téměř každý z nás.
Příkladem je situace, kdy se vedoucí svých spolupracovníků zeptá,
jak se jim jejich práce daří. Otázku klade všem a nepřisuzuje jí žádný
zvláštní význam. Zaměstnanec trpící zvýšenou vztahovačností si ji
však vyloží jako výraz nedůvěry. Začne se proto zabývat úvahou, co





15
k ní vedoucího vedlo. Pojde-li k závěru, že cílem bylo ho kontrolovat,
může na ni reagovat podrážděně.
• Vnímat jen nepříznivé stránky situace, nebo se na ně nadměrně
zaměřovat. Jde o sklon k negativnímu myšlení, které se koncentruje
na problémy, nevidí příznivé stránky či nechce vidět, že i nepříznivé
okolnosti s sebou přinášejí svá pozitiva. Osoby s tímto sklonem si
v roli oběti zdánlivě libují, svým uvažováním se však zbytečně
stresují. Odmítají připustit, že jejich pocity by se rázem zlepšily, pokud by
svou pozornost obrátily ke stránkám příznivějším.
• Měnit okolnosti, které jsou (alespoň v dané chvíli) nezměnitelné.
Jde o uvažování, které nerozlišuje mezi tím, co změnit lze, a tím, co
nikoli, a které se o změnu snaží i v situacích, kdy toto úsilí je jen
zbytečně stresující. Nejčastěji jde o snahu změnit vlastnosti určitých
osob či bojovat se „systémem“.
• Nedůvěřovat vlastním schopnostem či rozhodnutím.
K nejčastějším projevům patří zbytečné a svazující obavy z neúspěchu či
přílišný ohled na to, jak vaše jednání posuzují a hodnotí ostatní. V obou
případech jde o uvažování, které nejen stresuje, ale i snižuje vaši
šanci na úspěch.
• Odkládat úkoly. V  pozadí tohoto sklonu je uvažování, které vás
z  různých důvodů odvádí od úkolů, které jsou důležité. Může jít
o představu, že pokud úkol odložíte, nic se nepřihodí, či
o domněnku, že na ně v budoucnu budete mít víc času. Časté je i uvažování,
které odkládání ospravedlňuje. Příkladem je sklon zaměstnat se
nedůležitou činností bránící vám věnovat se činnosti důležité.
• Vstupovat do zbytečných konfliktů, nebo je dokonce
podporovat. Jde většinou o  neplodné střety osobností, vyvolané odlišným





16
pracovním stylem či protikladnými osobními vlastnostmi. Příčinou
těchto konfliktů bývá však i sklon činit rychlé závěry, pronášet
nepromyšlené poznámky, zbytečně soutěžit, bezdůvodně se bránit či
prosazovat své ego.
• Usilovat o naprostou dokonalost, a to i v situacích, kdy to není
důležité. Postihuje osoby se sklonem k úzkostlivosti a pedantství a jeho
důsledkem bývá nejen stres, ale i opožděné dokončení práce.
Uvažování zasažené výše uvedenými či podobnými sklony může být
vědomé, častěji však probíhá, aniž abyste si ho plně uvědomovali.
Mnohdy je spíše zvykem, který jste si v určité situaci vytvořili a který vás
pronásleduje i nadále.
Prvním a nejobtížnější krokem, jak mu zabránit, je si jej uvědomit. Tedy
připustit, že vás zcela zbytečně stresuje. Většinou je totiž snazší si říci:
„Můj stres je vyvolán podmínkami či požadavky mé práce,“ než přiznat
si: „Jsem ve stresu v důsledku toho, jakým způsobem jednám či uvažuji.“
Připustíte-li, že váš stres může být vyvolán či posílen vlastním
uvažováním, můžete své konkrétní stresující zvyky identifikovat, potlačit
a nahradit jinými.





17
3 Využijte mentální techniky a změňte své zvyky
K potlačení stresujících návyků slouží tak zvané mentální techniky.
Jejich podstatou je uvažování měnící úhel vašeho pohledu na věc, jejich
cílem pak vytvoření zvyklostí nových.
Trpíte-li zvykem přisuzovat určitým událostem větší význam, než
skutečně mají, může vám pomoci pohlížet na ně z širší perspektivy či
s  větším nadhledem. Tento nadhled vám totiž umožní chápat jejich
skutečné příčiny a souvislosti, a s nimi i to, že za většinou z nich není
snaha vám osobně ublížit. Jde většinou o události, které čas od času
potkají každého, a v jisté míře je lze očekávat. Pokud k nim dojde, není
důvod zabývat se tím, kdo a proč se za nimi nachází.
Trápí-li vás stres v důsledku negativního uvažování, je třeba je
nahradit uvažováním pozitivním. Tedy zvykem vidět či záměrně se
zaměřovat na konkrétní příznivé stránky, které s sebou nepříznivé okolnosti
přinášejí. Příkladem je zvyk hledat (a najít) u každé nepříznivé události
alespoň jednu velmi konkrétní věc, která je pro vás přínosem.
Podstata mentální techniky, označované jako pozitivní myšlení,
je jednoduchá. Není nijak magická a má hlubší opodstatnění, po‑
tvrzené experimenty. Lidská mysl, jak průzkumy ukázaly, není
totiž schopna zaujmout vůči téže okolnosti současně příliš odlišné
postoje, například negativní postoj a postoj, který v sobě zahrnu‑
je vděčnost. Vnímáte‑li proto nepříznivé události jako okolnosti
z jistého pohledu přínosné, pak jejich negativní psychický dopad
automaticky omezíte.





18
Pronásleduje -li vás snaha měnit věci, které měnit nelze, měli byste si
osvojit zvyk oba okruhy okolností jasně oddělovat. Tedy rozlišit ty,
které ovlivnit můžete, a ty, u nichž to nedokážete. Vzdáte se tak zbytečné
snahy ovlivňovat to, co je mimo vaše možnosti, a své úsilí soustředíte na
to, co ovlivnit lze.
Trpíte-li nedůvěrou ve vlastní schopnosti či zvýšenou obavou, že
v určité situaci neuspějete, měli byste si uvědomit, že tento sklon tvoří
začarovaný kruh. Zvyšuje totiž pravděpodobnost, že se chyby skutečně
dopustíte. Podobný dopad má i  zvýšená pozornost vůči tomu, co si
o vás či vaší práci myslí ostatní. Řešením je zaměřit namísto toho svou
pozornost na práci samotnou.
Vytváříte-li si zbytečný stres účastí ve sporech, které jsou zbytečné,
pomůže vám, pokud si uvědomíte, že tyto spory vznikají často jako
důsledek poznámek pronesených bez velkého zvažování. Osvojíte-li si
zvyk se před tím, než takovou poznámku pronesete, hluboce
nadechnout, můžete se mnoha zbytečných sporů vyvarovat. Svou mysl
„ochladíte“ a vaše emoce, hrozící vyvolat konflikt, alespoň částečně odezní.
Čas věnovaný tomuto nadechnutí vám zabrání reagovat příliš rychle.
Vytvořením nových zvyklostí lze předcházet i sklonu k odkládání.
Nejefektivnější mentální technikou (jak ukazuje kapitola 8) je ta, která zvyk
odkládat mění v jeho opak, tedy zvyk vykonávat obvykle odkládané
věci jako první.
Mentální techniky, které mění zvyklosti, mohou někdy, zejména
z počátku, vyžadovat určitou vůli. Nové zvyky mají však velkou šanci, že se
po krátkém čase stanou samozřejmé. Oproti zvyklostem starým mají
totiž podstatnou výhodu. Nejsou stresující.
*





19
4 Nevěřte, že vás stres přivede k úspěchu
Ve vztahu ke stresu existuje jedno časté nedorozumění. Jde o představu,
že je zdrojem úspěchu nebo alespoň nezbytnou cenou za jeho dosažení.
Chcete-li být úspěšní, říká tento názor, musíte se smířit s tím, že
budete téměř trvale žít ve stresu. Stres se v důsledku této představy stává
jedním z mála mentálních onemocnění považovaných za společensky
přijatelná.
Lidé, kteří uvedené představě věří, žijí v neustálém stresu nikoli jen
proto, že je k tomu okolnosti jejich práce nutí, ale i kvůli domněnce, že se
tak stanou výkonnějšími. Jsou uspěchaní a nervózní, vznětliví
a popudliví, nedokážou naslouchat ostatním, ztrácejí schopnost se nad věcmi
podrobněji zamyslet a na nic jim nezbývá dostatek času, jsou však
přesvědčeni, že jde o jedinou cestu, jak být trvale výkonní.
Skutečností je, že stres předpokladem úspěchu ani zvýšené výkonnosti
není. Je naopak jejich překážkou. Vaši výkonnost až na výjimky
nezvyšuje, ale naopak snižuje, a to ze dvou hlavních důvodů.
Tím prvním je, že brání koncentraci a narušuje schopnost jasného
myšlení i správného rozhodování. Vyvolává zkratové jednání a vede
k některým typickým chybám v uvažování, například k černobílému
vidění, pomíjení širších souvislostí nebo přijímání příliš rychlých soudů.
Potlačuje i kreativitu, tedy schopnost vytvářet či zvažovat více možných
řešení. Navíc má sklon vyčerpávat, a vede tak k rychlejší únavě.
Neurologické výzkumy ukázaly, že stres může mít trva‑
lé negativní dopady na fungování mozku. Jste‑li i  jen několik
dnů vystaveni stresu, výkonnost nervových buněk ve  vašem





20
hippokampu – důležité části mozku, jež zpracovává informace
z mozkové kůry a ukládá je do dlouhodobé paměti – klesá. Po týd‑
nech stresu dochází k nevratným změnám neuronových dendritů,
tj. výběžků nervových buněk, které od jiných neuronů přijímají
informace. Několikaměsíční stres pak může vést i k trvalému zni‑
čení neuronů, které jak známo postrádají schopnost obnovy. Stres
se tak stává podstatnou hrozbou nejen pro vaši okamžitou výkon‑
nost, ale i pro dlouhodobé zdraví vašeho mozku.
Druhým důvodem, proč stres výkonnost snižuje, je to, že narušuje lid‑
ské vztahy, především schopnost spolupráce.
Stres vede ke sklonu k podrážděnosti, posiluje negativní emoce,
a snižuje tak schopnost adekvátně reagovat na vypjatější sociální
situace. Mimo jiné i z toho důvodu, že snižuje – jak bylo proká ‑
záno – velkorysost ve společenských vztazích. Lidé trpící stresem
jsou proto vůči ostatním méně tolerantní a ohleduplní, a stres se
tak stává častým podhoubím konfliktů. Stresem přitom může být
i příliš dlouhá pracovní doba: výzkumy ukázaly, že pracují‑li lidé
dlouhodoběji více než 55 hodin týdně, jejich pocit štěstí či spoko‑
jenosti prudce klesá.
Nedorozumění týkající se vlivu stresu na výkonnost souvisí se
zaměňováním vysoké a mírné úrovně stresu. Vliv vyššího či trvale zvýšeného
stresu na výkonnost se totiž může od vlivu mírného stresu lišit.





21
Mírná úroveň stresu je pro výkonnost často příznivá a stimulující. Je
tomu však především tehdy, jde-li o  stres vyvolaný třemi vzájemně
souvisejícími příčinami – náročnými, současně však dosažitelnými ter -
míny, vědomím, že výsledky práce budou kontrolovány či hodnoceny,
a tím, že jde o práci, která je pro vás i vaše okolí důležitá.
Mírná úroveň stresu spojená s těmito příčinami je přínosná především
u osob, majících problémy s udržením pracovního tempa či s vnitřní
pracovní motivací. Pracují-li pod vlivem stresu vyvolaného blížícím se
termínem, dosahují zpravidla lepších výsledků. Nikoli však proto, že by
stres zvyšoval jejich schopnosti, ale z toho důvodu, že jim brání plýtvat
časem.
Vysoká úroveň stresu, a to i stresu vyvolaného výše uvedenými
příčinami, má však na výkonnost účinek přesně opačný. Termíny, které jsou
nejen náročné, ale i nerealistické, výkonnost snižují. Brání totiž
kvalitnímu provedení práce, na němž řadě osob záleží. Podobně působí
i nadměrná kontrola vyvolávající pocity nedůvěry či příliš vysoká
rizika, například vysoké sankce spojené s případnými chybami. Dopad
zvýšeného stresu na výkonnost se pochopitelně může u různých osob
v závislosti na jejich individuální toleranci stresu lišit. Od jisté úrovně
však platí bez výjimky pro všechny.
Zajímavou zkušenost učinil v této souvislosti před lety jeden ang‑
lický obchod s porcelánem – majitel dospěl k závěru, že pracovníci
při manipulaci se zbožím příliš mnoho porcelánových výrobků
rozbijí. Rozhodl proto, že sankce za rozbité zboží zvýší. Dosažený
výsledek byl však právě opačný. Vyšší stres, vyvolaný zvýšenými
sankcemi, způsobil, že výkonnost pracovníků (v tomto případě
bezchybná manipulace se zbožím) dále snížil.





22
Snaha vykonávat práci odpovědně a dokonale přináší pochopitelně
vyšší nároky a vede nevyhnutelně i k určitému stresu. Představa, že stres
výkonnosti napomáhá a umožňuje vám dosáhnout lepších výsledků či
lépe obstát v konkurenci, je však zavádějící a škodlivá. Zpravidla vede
naopak k tomu, že konkurence vítězí nad vámi.
Začnete-li proto ve své práci pociťovat stres, uvědomte si, že neexistuje
žádný důvod, proč ho obhajovat.
V úsilí o vyšší výkonnost
stres není váš spojenec, ale nepřítel.
5 Neberte si věci zbytečně osobně
Tendenci „brát věci osobně“ lze chápat jako postoj ke světu. Osoby,
které jím trpí, se v jeho důsledku stresují týmiž okolnostmi silněji než
ostatní. Doporučení „neberte si to osobně“ tak není jen zdvořilostní
frázi, provázející odmítnutí nebo kritiku. Je i jednou z nejdůležitějších
zásad uvažování, umožňující čelit zbytečnému stresu.
Spektrum okolností vnímaných zbytečně či příliš osobně je široké. Patří
k nim způsob, jak s vámi určité osoby jednají, ale i obtíže, které vás
provázejí, například při získání lepšího pracovního místa. Tendence brát
si tyto či podobné skutečnosti osobně vede k úvahám, proč si na vás
někdo ve vašem okolí zasedl, co proti vám má apod.





23
Nepříznivé události, chápané tak, že vám je někdo provedl záměrně,
vyhlížejí však podstatně hůře . Berete-li si je proto osobně, pak stres,
který ve vás vyvolávají, zbytečně zvyšujete. Věnujete-li jim i větší
pozornost, ztrácíte navíc čas, který vám schází někde jinde.
Proč k tomuto sklonu dochází? Jedním z důvodů je, že je typický pro
děti.
Během svého raného dětství vnímáme svět, jako by se točil jen ko‑
lem nás. Nechápeme, že druhá strana jej může vnímat odlišně.
Doložil to již před lety švýcarský psycholog Jean Piaget, jenž expe‑
rimentálně ukázal, že malé dítě nechápe, že obrázek, na který se ze
své strany dívá, vidí osoba z opačné strany jinak.
Důležitou součástí dalšího psychického vývoje je dospět k po‑
chopení, že to, co vidíme či vnímáme, není vždy totéž, co vnímají
ostatní, a že druhá strana může tutéž věc vidět z jiné perspektivy.
Schopnost oddělit vlastní pohled od pohledu jiných se přesto vyvíjí
postupně a v okamžicích emocionálně vypjatých může klesat. Sklon brát
věci osobně v těchto situacích roste: jednání druhých, vycházející jen
z nich samotných, chápeme jako jednání, které se vztahuje k nám.
Jak tomuto sklonu čelit? Řešení je většinou jednoduché. Základním
předpokladem je zvyk brát nepříznivé okolnosti stejně „osobně“ jako
špatné počasí. Tedy pochopit, že s vámi nijak nesouvisejí.
Berte nepříznivé okolnosti stejně
„osobně“ jako špatné počasí.





24
Události, jež vám komplikují život, jsou totiž svou povahou většinou
nahodilé a nemají k vám žádný osobní vztah. Berete-li je osobně, tedy
vnímáte-li je jako okolnosti, které z nějakého důvodu zasahují právě
vás, například proto, že se vám okolí snaží uškodit, dáváte jim význam,
který nemají.
Pomoci může i to, uvědomíte-li, že to, jak se k vám určité osoby
chovají, vypovídá daleko více o nich samotných než o vás. Jejich jednání
souvisí s jejich zvyklostmi, se situací, v níž se nacházejí, s tím, jak byly
vychovány, jaké emoce prožívají a jak na ně reagují apod. Není
proto zvláštní důvod přisuzovat tomuto jednání větší pozornost: podobně
jako počasí s vámi nemá nic společného.
Příkladem je situace, kdy vás stresuje vedoucí, který je velmi nároč‑
ný a s vaší prací není nikdy zcela spokojen. Pokud si uvědomíte, že
jeho náročnost vůči vám není nijak osobní, protože stejně náročný
je ke všem včetně sebe samotného, váš přístup ke stresující situaci se
změní. Nároky šéfa nezmizí, stres, který ve vás vyvolávají, se však
sníží.
Podobně můžete postupovat v  situaci, kdy se vám zdá, že se
k vám určitá osoba chová nepřátelsky. Je třeba kriticky zvážit, jestli
jí nepřisuzujete úmysly, které ve skutečnosti nemá. Důvodů vedou‑
cích ji k jejímu jednání může být řada a je možné, že o dopadu své‑
ho jednání na vás ani neví. Zvyšuje‑li hlas a je nepříjemná, může
to být například proto, že je mrzutá či zahořklá, a zlobí se nejen na
vás, ale na celý svět kolem sebe. Ať je důvod jejího jednání jakýkoli,
velmi pravděpodobně nestojí za to, abyste mu věnovali čas.





25
Přestanete-li se domnívat, že jste určité nepříznivé okolnosti sami, ať již
přímo či nepřímo, vyvolali, stanou se pro vás méně významné.
Zabráníte tomu, aby zbytečně poutaly vaši pozornost.
Výše uvedené pravidlo má však jednu výjimku. Neměli byste je
používat v situacích, které byste si osobně naopak brát měli.
Příkladem je situace, kdy se vám vaše okolí snaží sdělit něco, co je pro
vás důležité. Řekne-li vám kolega, že se mu zdá, že se příliš nezajímáte
o to, co říká, jde o zprávu, která velmi pravděpodobně stojí za
vyslechnutí. Možná i za to, vzít si ji osobně.
Rozlišit situace, které je třeba si brát osobně, od těch, v nichž to namístě
není, je někdy složité. Kolega stěžující si na to, že jej neposloucháte, si
na totéž možná stěžuje i všem dalším. Je-li tomu tak, není třeba brát si
jeho slova příliš osobně. Snaží-li se však sdělit něco podstatného právě
vám, je situace odlišná. A to i tehdy, jde-li o výtku. Shledáte-li, že je
opodstatněná, měli byste ji ve svém zájmu připustit. Tedy vzít si ji
osobně a podle toho s ní i naložit.
K odlišení obou situací vám pomůže otázka: „Je to, co určitá osoba říká,
nebo to, jak se k nám chová, něčím, co jsme sami vyvolali, nebo jde jen
o způsob, jímž se z určitých důvodů chová ke všem?“ Jste-li na
pochybách, stačí většinou danou osobu chvíli pozorovat.





26
6 Nestresujte se tím, co bylo, nebo teprve nastane
Definice stresu říká, že jej vyvolávají skutečné nebo představované
hrozby. K závažným zdrojům stresu patří proto i vaše představy,
především ty, které berete téměř stejně vážně jako realitu. Alespoň část
z těchto představ vás totiž občas stresuje zcela zbytečně.
Častým způsobem, jak k tomu dochází, je tendence žít v jiném než pří‑
tomném čase. Může jít buď o tendenci „žít v minulosti“, a tuto
minulost trvale analyzovat, nebo naopak o sklon zabývat se příliš obavami
z věcí budoucích. Značná část těchto úvah bývá totiž věnována
událostem, které již změnit nelze, nebo problémům, které ve skutečnosti nikdy
nenastanou.
V  prvním případě jde nejčastěji o  sklon znovu si ve své mysli
„přehrávat“ události, které vás v minulosti stresovaly, případně se je snažit
„mentálně napravovat“. Tedy zamýšlet se nad tím, jak jinak a lépe by se
daná situace odvíjela, pokud byste byli postupovali jinak.
Události, k nimž se takto vracíte, nebývají zpravidla ty, ve kterých byl váš
stres vyvolán složitým úkolem nebo náročným termínem. Jedná se
spíše o určité společenské situace, například ty, kdy jste ostatní zklamali či
zbytečně kritizovali, kdy jste jednali nespravedlivě nebo způsobem, který
ve vás s odstupem času (ať již právem nebo nikoli) vyvolává pocit viny.
Litujete-li chyby, které jste se dopustili, či sporu, který jste zbytečně
vyvolali, má to pochopitelně svůj význam. Z chyby se můžete poučit
a příště postupovat jinak. Sklon oživovat nepříjemné události však sám
o  sobě k  ničemu pozitivnímu nepřipívá. Minulost již nijak ovlivnit
nemůžete, a stres způsobený danou situací v minulosti, si tak jen dále
a zbytečně oživujete. Často i způsobem, který vám bere optimismus
a sebedůvěru.





27
Zbavit se tohoto sklonu vyžaduje odpustit sobě i ostatním a zaměřit se
na to pozitivní, co vám daná událost přinesla. Vyjádřeno jinak, co se
stalo, změnit nemůžete, co však změnit můžete, je způsob, jak na mi‑
nulé události pohlížíte, i význam, který jim přisuzujete. Nejde o to
zapomenout, co se událo, ale uniknout sklonu se minulostí zbytečně
stresovat.
Obdobně stresující bývá i sklon „žít v budoucnosti“. Vzniká zpravidla
pod vlivem obav z budoucích situací – hrozících problémů, potíží či
překážek, blížících se termínů apod., které zbytečně zveličujete. Často
jde i o události, k nimž v budoucnu nikdy nedojde. Obavy
z budoucnosti vás totiž mnohdy pronásledují dříve, než se ukáže, že jsou reálné.
Obavy mohou pochopitelně upozorňovat na hrozící nebezpečí. Často
však vedou spíše k tomu, že toto nebezpečí přivolávají. Nejčastěji tím,
že stres, který vyvolávají, brání v možnosti se na nebezpečí připravit.
Strach má velké oči, říká přísloví, a zveličené představy o hrozícím
nebezpečí jsou jen zřídka východiskem jeho úspěšného řešení.
Nežijte v minulosti ani budoucnosti,
soustřeďte se na přítomnost.
Tendence žít v minulosti nebo budoucnosti je stresující i proto, že brání
soustředit se na současnost. Provází-li vás totiž tento sklon i ve
chvíli, kdy byste měli soustředěně pracovat, nemůžete být příliš výkonní.
Hodina práce, kdy se plně koncentrujete, přináší totiž často
podstatně lepší výsledky než celodenní činnost provázená trvalým mentálním
rozptylováním. Mimo jiné i proto, že při tom plně vnímáte, co vám
říkají ostatní.





28
„Likvidace“ myšlenek, které vás vrací do minula nebo posunují do
budoucna, vyžaduje reagovat na ně hned, jakmile se vyskytnou. Nikoli
však tak, že se určitou událostí začnete znovu zabývat, ale tím, že danou
myšlenku hned v zárodku odstraníte. Nejlépe tím, že ji zlehčíte nebo
znevážíte. Použít k tomu můžete humor, nadsázku nebo jinou formu
bagatelizace.
Vyruší-li vás například při práci vzpomínka, vztahující se k určité
nepříjemné události, můžete ji komentovat slovy, že jste se opět stali
svědky svého vlastního útoku na sebe sama, nebo že se vám vaše myšlení
opět snaží postavit do cesty. Nepohodlnou myšlenku, kterou označíte za
nadbytečný výplod vlastního uvažování, totiž snáze sprovodíte ze světa.
Není žádný důvod věnovat jí pozornost nebo ji brát vážně.
Získáte-li v této metodě určitou zběhlost, můžete ji rozšířit i na další
situace. Myšlenky ovlivňující vaši náladu můžete totiž určitým způsobem
„filtrovat“. Klíčem je, zda jde o myšlenky, které podporují optimismus
a umožňují vám dostat ze sebe to nejlepší, nebo naopak myšlenky, které
vás jen zbytečně rozptylují a stresují.
7 Nestresujte se časovými termíny
Termíny, mnohdy šibeniční, jsou faktem života. Jsou nutné nejen proto,
že vaši práci někdo potřebuje a na její výsledky čeká, ale i z toho
důvodu, abyste ji skutečně vykonali. Řada osob je totiž schopna své úkoly
začít nebo dokončit pouze tehdy, pokud před nimi stojí zcela konkrétní
termín. Pokud jej nemají, úkoly odkládají, někdy do nekonečna.





29
Jak ukázal profesor Parkinson, práce má navíc sklon bujet, a vyplnit tak
veškerý čas, který je pro ni k dispozici. Chcete-li proto určitý úkol
vykonat dříve, je třeba jeho termín zkrátit. Kvalita práce tím většinou nijak
neutrpí.
Pokud vás proto fakt, že vaše práce má své termíny, stresuje, podívejte
se na ně z té lepší stránky. Tedy jako na něco, co velmi často dobře
slouží svému účelu.
Stres, který je s termíny spojen, však mnohdy nevyplývá z nich
samotných. Pramení spíše z toho, jak k termínovaným úkolům
přistupujete. Příčina stresu tak není ve „spuštěných hodinách“, ale ve vaší mysli.
Podaří-li se vám své jednání či uvažování změnit, stres s nimi spojený
z velké části zmizí. A to i tehdy, kdy nemáte svůj čas zcela pod
kontrolou a stanovené termíny nemůžete nijak pozměnit.
Stanovujete-li si své termíny sami, stávají se stresujícími především
proto, že nejste schopni správně odhadnout čas, který budete na vykonání
úkolu potřebovat. Často se totiž domníváte, že úkol spojený s určitým
termínem je jednoduchý a nebude s ním příliš práce. Máte proto
tendenci přidělit si na něj méně času, než by bylo potřebné, nebo na něm
pracovat pomaleji, než je třeba. A to často až do chvíle, kdy se termín
nebezpečně blíží.
Snažte se realisticky odhadnout čas,
který budete na úkol potřebovat.
Pomoci může, zvážíte-li, kolik času jste na podobné úkoly
potřebovali v minulosti, a pro jistotu „trochu“ přidáte. Orientačně můžete vyjít
z toho, že úkoly většinou trvají zhruba dvakrát déle, než očekáváte.





30
K realističtějšímu odhadu potřebného času vám proto někdy pomůže,
přistupujete-li k úkolu jako k novému či neznámému. Zdají-li se vám
totiž určité kroky úkolu známé, stává se vaše představa o jeho
náročnosti méně přesná. Čas potřebný k dokončení úkolu tak můžete
podcenit, začít na úkolu pracovat později, než je třeba apod. Přistoupíte-li ke
každému úkolu jako ke zcela novému, bude váš odhad času potřebného
k jeho vykonání zpravidla přesnější.
Stanovuje-li vám termíny pro dokončení úkolu někdo jiný, například
nadřízený nebo zákazník, je situace složitější. Časové náročnosti úkolu
je však třeba věnovat pozornost i tak. Dojdete-li na základě svého
odhadu k závěru, že termín dokončení úkolu je vzhledem k jeho náročnosti
nerealistický, měli byste se pokusit jej změnit.
K termínům, které stanoví jiní, se totiž občas vyplatí přistupovat s jistou
dávkou skepse. Jejich důvody nemusí být vždy závažné. Váš vedoucí
nemusí mít o náročnosti úkolu zcela jasnou představu a ke kratšímu ter -
mínu jeho odevzdání ho může vést snaha předat úkol svým nadřízeným
dříve, někdy i před tím, než je skutečně třeba.
Je-li tomu tak, lze termín často bez větších následků změnit. Cílem by
však nemělo být oddálení termínu jako takového, ale možnost
kvalitnějšího provedení úkolu. A to především tehdy, je-li to v zájmu věci
(a je-li uspěchané provedení nebo nekvalitní odevzdání úkolu pro vás
stresující).
Snaha o změnu termínu by se pochopitelně měla opírat o realis‑
tický odhad náročnosti jednotlivých kroků, které vykonání úko‑
lu předpokládá. Vyjednávat o změně termínu můžete například
s odvoláním na to, že „v rámci tohoto úkolu bude třeba provést





31
činnosti A, B a C, o nichž lze realisticky předpokládat, že budou
trvat tak a tak dlouho, pokud ovšem vše půjde dobře“. Dodáte‑li,
že byste raději na úkol měli dostatek času, abyste ho nemuseli
uspěchat, existuje vždy určitá pravděpodobnost, že se vám jej po ‑
daří posunout.
Je -li termín úkolu stanoven pevně, je třeba si čas, který na něj máte
k dispozici, správně rozvrhnout. Tedy stanovit, kolik času budete úkolu
věnovat, kdy a jak dlouho na něm budete pracovat.
Je‑li například třeba, aby byl úkol odevzdán do týdne, tj. máte‑li
na něj k dispozici celkem 40 hodin práce, můžete se rozhodnout,
že mu souhrnně věnujete 35 hodin. Poté je úkol třeba rozdělit do
dílčích kroků, kterým realisticky přiřadíte určitý čas. Tyto kroky by
ve vašem časovém plánu na nastávající dny měly získat prioritu.
Prakticky to znamená, že byste si jejich provádění měli napláno‑
vat do doby, kdy jste schopni pracovat s maximální výkonností (je
to zpravidla 2–3 hodiny dopoledne a 2–3 hodiny odpoledne) a kdy
vás v práci nikdo příliš nevyrušuje.
Pokud tyto zásady dodržujete a váš stres spojený s dodržováním
termínů trvá, měli byste si položit několik otázek:
• Nesnažíte se své úkoly vykonávat příliš dokonale, tedy dokonaleji,
než je zapotřebí? Termín vás možná stresuje jen proto, že se toho
v daném čase snažíte vykonat více, než je nutné. Je možné, že váš
nadřízený či zákazník by dal přednost možnosti získat výsledek vaší





32
práce včas, a to i za cenu jejího méně dokonalého provedení. U kaž -
dého úkolu je proto třeba ověřit, zda správně chápete jeho priority.
Pokud jste si termín úkolu stanovili sami, můžete zvážit, jestli
byste neměli uplatnit pravidlo 20/80. To říká, že k dosažení osmdesáti
procent výsledků postačuje zpravidla dvacet procent práce.
Vyjádřeno jinak, úsilí o naprostou dokonalost je často časově i finančně
vysoce náročné, možná i nerentabilní, protože nevede k podstatnému
či odpovídajícímu zlepšení výsledků.
• Pracujete skutečně tak efektivně, jak byste mohli? Je možné, že
některé části úkolu byste ve snaze o efektivnější nakládání s vlastním
časem mohli delegovat na někoho jiného. Možná byste mohli použít
i lepší nástroje nebo rychlejší způsob, jak práci vykonat. Můžete se
proto pokusit zeptat kolegů, pracujících na podobných úkolech, zda
postupují podobně jako vy.
• Nemáte sklon určité činnosti odkládat nebo se při jejich provádě‑
ní nechat zbytečně vyrušovat? Je-li tomu tak, je namístě zamyslet
se nad tím, co vás k tomu vede, a pokusit se využít některou z metod
umožňujících čelit sklonu k odkládání (viz kapitola 8).
• Nesnažíte se pracovat příliš dlouho bez přestávky? I úkoly, které
mají náročné termíny, nelze vykonávat, aniž byste práci občas
přerušili. Práce bez přestávky zpravidla není efektivní: vaše produktivita
při nepřerušované práci vždy postupně klesá. Přestávku lze vyplnit
jakoukoli jinou činností, především však tou, která je spojena
s pohybem. Tato činnost by vám však neměla bránit, abyste se po krátkém
čase k práci opět vrátili.
Jestliže vám ani tyto otázky zcela nepomohou, a termíny jsou pro vás
i nadále stresující, zbývá poslední pravidlo. Před prací se zhluboka
nadechněte, uvolněte, připomeňte si, co všechno jste již pro provedení





Toto je pouze náhled elektronické knihy. Zakoupení její plné
verze je možné v elektronickém obchodě společnosti eReading.






       

internetové knihkupectví ABZ - online prodej knih


Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist