Kniha: Překročení karmy -- Jak se osvobodit z pout osudu – Adrian Kezele

Přeložila Magdaléna Lorencová

2019

K ATALOGIZACE V KNIZE – NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR

Kezele, Adrian Predrag, 1962-

Překročení karmy : jak se osvobodit z pout osudu / Adrian Kezele ; přeložila

Magdaléna Lorencová. -- První vydání v českém jazyce. -

Praha : Maitrea, 2019. -- xxii, 499 stran

Název anglického překladu: Elimination of karma factor

Přeloženo z anglického překladu chorvatského originálu

ISBN 978-80-7500-506-9 (brožováno)

* 24-185.325 * 122 * 101.8 * 2-584.5 * 2-312.6 * 233-187.6 * 123.1 * 13 * (0.062)

– karma

– kauzalita -- duchovní pojetí

– dekonstrukce -- duchovní pojetí

– duchovní cesta

– duchovní probuzení

– mókša

– svoboda -- duchovní pojetí

– populárně-naučné publikace

22/24 - Náboženství Dálného východu. Indická náboženství. Hinduismus.

Buddhismus [5]

Adrian Kezele

Překročení karmy

The elimination of karma factor

Copyright © 2016 Adrian Kezele

Translation © Magdaléna Lorencová, 2019

Czech edition © MAITREA a.s., Praha 2019

Cover Photo by Sašo Kos, www.sasokos.com

ISBN 978-80-7500-506-9

Milí čtenáři,

snažíme se, aby naše knihy byly perfektní. Pokud i přesto objevíte v textu nějakou

chybu, napište nám na nakladatelstvi@maitrea.cz a my ji rádi opravíme.

Díky, Vaše nakladatelství

OBSAH

Slovo překladatelky ............................................................................. xi

Jak odstranit faktor karmy ................................................................. xv

PRV N Í Č Á S T: SVOBODA BEZ MOŽNOSTI VOLBY .................. 1

1. Okamžik prozření ........................................................................ 3

2. Neuchopitelný cíl ....................................................................... 11

3. Klíčová otázka ............................................................................ 21

4. Karma: pohled do zrcadla .......................................................... 27

5. Možnost volby a MAOZové smyčky ........................................... 41

6. Jízda na červenou ....................................................................... 51

7. Svoboda jako taková ................................................................... 57

8. Vědomí ...................................................................................... 61

9. Vymýšleči ................................................................................... 73

10. Pochopení .................................................................................. 79

11. Uvnitř sebe ................................................................................. 89

12. Nepodmíněná svoboda .............................................................. 99

13. Duchovní zralost ...................................................................... 107

14. Krátký úvod do zbytku knihy .................................................. 113

DRU H Á Č Á S T: VA ROVÁ N Í PŘ E DE M ..................................... 119

15. Podivínství ............................................................................... 123

16. Velké otázky ............................................................................. 129

17. Funus pro svobodnou vůli ........................................................ 141

18. Fenomén emergence ................................................................. 155

19. Vykladač ................................................................................... 165

20. Nevěř osvíceným ...................................................................... 179

21. Překročení mezí ........................................................................ 187

22. Zachraňte dítě .......................................................................... 197

23. Odejít ....................................................................................... 207

24. Duchovně zralý se setkává s absolutně svobodným ................... 217

25. Košile šťastného člověka ........................................................... 233

26. Dokonalé zdraví nezaručeno .................................................... 247

27. Tabulka SLDZAS ..................................................................... 259

28. Spiknutí Ganéšy a Gödela ........................................................ 265

29. Jak to, že je místo ničeho něco .................................................. 275

TŘETÍ ČÁST:

JAK UVOLNIT SEVŘENÍ KARMICKÝCH SMYČEK ............ 283

30. Slovníček užitečných pojmů ..................................................... 285

31. Problém s overfittingem ............................................................ 289

32. Jak se zbavit zlotřilého proč ....................................................... 297

33. Devět karmických smyček ........................................................ 303

34. Proudění vs. kontrola ............................................................... 307

35. Spoléhání na život vs. bezpečí ................................................... 319

36. Spontánnost vs. ztotožnění ...................................................... 327

37. Synchronicita vs. spojení ........................................................... 337

38. Moudrost neurčitosti vs. vědomosti .......................................... 345

39. Duchovní empatie vs. touhy ..................................................... 355

40. Bezčasí vs. kontinuita ............................................................... 369

41. Tajemno vs. změna ................................................................... 379

42. Hravost vs. smysl ...................................................................... 387

43. Všechno, co chcete, všechno, co potřebujete ............................ 397

ČTVRTÁ ČÁST: DEKONSTRUKCE ILUZE ............................. 403

44. Proces ...................................................................................... 407

45. Faktor karmy ............................................................................ 417

46. Úder blesku .............................................................................. 427

47. Májá a Dárce štěstí ................................................................... 431

48. Escherovy vodopády ................................................................. 441

49. Jupí! Jedeme z kopce! ................................................................ 449

50. Májino vejce ............................................................................. 455

51. Když já nejsem, tak kdo je? ....................................................... 473

52. Dekonstruktivní mysl .............................................................. 479

53. Trojhranná kola dekonstrukce .................................................. 489

Dodatek: Cesta ven .......................................................................... 495

O autorovi ...................................................................................... 499

xi

SLOVO PŘEKLADATELKY

Překročení karmy je zajímavá kniha o svobodě a osvícení, která si mě okamžitě získala. Když se mi poprvé dostala do ruky, bylo to v  chorvatském originále, a  tak si asi umíte představit mé překvapení, když mi nakladatelství MAITREA poslalo k  překladu text v angličtině. Po menší diskuzi se ukázalo, že kniha má svým způsobem originály dva.

Jak se zdá, Adrian, ač rodilý Chorvat, knihu napsal původně v  angličtině, načež ji sám přeložil do  chorvatštiny. A  i  když obě verze sdělují totéž, podoba toho sdělení se občas mírně liší. Překlad do chorvatštiny je místy trochu volnější, a místy dokonce rozšířený. Zejména líčení a rozhovory se v chorvatské verzi zdají být o něco bohatší. Mimoto zde autor zřejmě cítil potřebu myšlenky, které jsou v  původním anglickém textu formulovány poměrně stroze, poněkud rozvést nebo dovysvětlit. Z chorvatského překladu se tak vlastně stal druhý originál.

Český překlad vznikl na základě obou verzí. Výchozí pro mě byl původní anglický text, ale na místech, kde mi chorvatská verze připadala bohatší nebo informativnější, jsem se přiklonila k ní. V případě rozdílů jsem se vždy snažila zvolit tu variantu, která čtenáři sdělí myšlenku srozumitelněji. Snad se mi to podařilo.

Na závěr bych knize ráda popřála hodně úspěchu a  čtenářům příjemné čtení a spoustu osvobozujících zážitků.

Magdaléna Lorencová, 2019

KDYŽ

Když ode mě odvrátíš tvář, mé srdce ovládne smutek.

Když si zakryješ uši, abys neslyšel má slova, o samotě budu tiše plakat.

Když mě odstrčíš a obejdeš, když mě prokleješ a odvrhneš,

přesto ti podám ruku, kdykoliv se po ní natáhneš.

Dokonce i když na mě úplně zapomeneš,

když tvé myšlenky budou cizí a vzdálené,

má láska k tobě nezemře.

I přesto se ale měj na pozoru! I když je stálejší a pevnější než země

s oblohou,

musíš ji živit – svojí svobodou.

O tu musíš pečovat a starat se o ni.

Nikdy neobětuj svou svobodu, ani ve jménu mé lásky.

Protože kdybys to udělal, nevím, jestli bych byla smutná, nevím,

jestli bych plakala.

Ale vím, že by se mohlo stát, že by má láska zemřela.

xv

JAK ODSTRANIT FAKTOR KARMY

Tolik skvělých šlechticů, věcí, administrace,

tolik velkých vůdců, tolik chrabrých národů,

tolik hrdých princů a mocností tak vznešených;

v jediném okamžiku, mrknutím oka, vše nenávratně skončeno.

Da Todi Jacopone

Život je o svobodě.

V  mé mysli není ani stín pochybnosti, že  každá zdravá a  vědomá lidská bytost na této planetě bude svoji svobodu považovat za podstatu života hodného žití. My všichni toužíme po svobodě. Všichni chceme být svobodní.

Smutným faktem ovšem je, že nejsme.

Abychom si rozuměli, nemluvím o svobodě volně se pohybovat a jít, kam nás nohy, kola nebo plachty zanesou. Nemluvím o svobodě myšlení, slova nebo víry. A nemluvím ani o povrchních představách o svobodě jako o splnění všech přání, která jsou, tím jsem si jist, součástí denního snění, jemuž se tak rádi oddáváme.

Abych byl přesný, jistým způsobem, tedy částečně, to je to, co mám na mysli v okamžiku, kdy se dávám do psaní o svobodě. Protože – a to je smutný fakt – většina z nás není svobodná ani v tomto smyslu. Ach, jak moc potřebujeme ta základní vyjádření svobody! Až příliš často krvácíme, protože jsme jiní; trpíme za to, že máme vlastní názor; jsme vyháněni, podrobováni, mučeni a  zabíjeni už za pouhé pomyšlení, že bychom mohli žít svůj život svobodně. Nechápejte mě špatně. Rád budu psát, křičet, zpívat, tančit, modlit se, demonstrovat... když to bude potřeba, rád s vámi půjdu až

Překročení karmy

xvi na barikády, abych ochránil základní lidské (a právě tak nelidské) právo na svobodu, jak je chápáno v naší neklidné společnosti.

Ale to není to, o čem chci psát, mé pravé téma. Mohli bychom se bavit o tom – a v této knize se o tom bavit budeme – jaký vliv má skutečná Svoboda (dejme na  chvíli na  začátek velké písmeno, než budu moct pořádně vysvětlit, co mám na  mysli) na  všechno to lidské snažení, jímž usilujeme o  naplnění svých každodenních potřeb a tužeb.

Takže o čem to vlastně chci psát? O jakém druhu „svobody“?

Kdybych řekl, že jde o „svobodu mysli“, bylo by to klišé. A co hůř, průměrná čtenářka nebo čtenář by mě nejspíš špatně pochopili dřív, než by se mi podařilo objasnit, o co jde. Různé výklady toho výrazu mohou zahrnovat třeba pojmy jako „mít otevřenou mysl“, přijímat rozdíly, tolerance, empatie, tvořivost, nebo dokonce prostá zvědavost. Dobrá, svoboda tohle všechno určitě je, zahrnuje všechny osobnostní rysy, které náš život dělají zajímavým a... lidským. Takže když máte co do činění se skutečnou svobodou, můžete počítat s  tím, že  si budete užívat všech těchto pozitivních výhonků svobodného ducha, který učiní váš život plnějším a bohatším a – v každém ohledu hodnějším žití. Povšimněte si ovšem, že to nezahrnuje přídavná jména jako „šťastnější“ nebo „lehčí“. Tohle ovoce na stromě svobody nutně růst nemusí. Ačkoliv, mohlo by. A je tedy v pořádku doufat.

Nechtě jsem hned v úvodu knihy narazil na kontroverzi hledání svobody. Mám v úmyslu vám ji představit v úplnosti, v celé její matoucí slávě, jak bude kniha postupně pokračovat. Ale kde se vzala, tu se vzala, vynořila se tady, na  samém počátku našeho hledání. Chcete svobodu, nebo to alespoň tvrdíte. A taky si to myslíte, že? Určitě se domníváte, že svoboda je vaším cílem, že si ji zasloužíte a že vám po právu lidského zrození patří, ať už se jedná o sociální

Jak odstranit faktor karmy

xvii

svobodu, nebo nějaký neuchopitelný vnitřní stav. Ale jste si plně vědomi toho, co vám přinese? Opravdu si uvědomujete, jaké důsledky žití svobodného života přináší?

Já říkám, že ne. Nechtěl bych, abyste mě kvůli tomu nenáviděli, a prosím, neurazte se. Je lidské mít s pochopením plného významu svobody potíže. A vy jste lidé právě tak jako já. A tak budeme té nadmíru tajemné záhadě čelit společně.

Tolik toužíme po svobodě. Někteří z nás jsou připraveni pro ni zemřít (já jsem byl; a vlastně jsem to v jistém smyslu i udělal). Ale zároveň netušíme, co to svoboda je a jak ovlivní a změní náš život. A ona ho změní, to je jisté! A to všemi možnými myslitelnými i nemyslitelnými způsoby, v které můžete doufat a kterých se, máte-li alespoň za mák rozumu, musíte zároveň i bát.

Všechno to později vysvětlím. A  doufám, že  pak pochopíte, proč jsem napsal takový úvod. Hledání svobody je jedno z nejnebezpečnějších, ale zároveň nejopravdovějších a naprosto nevyhnutelných dobrodružství pro každou lidskou bytost. Pokud nesměřujeme k ní, mohli bychom být právě tak i mrtví. Tělesně jsme možná naživu, ale v  každém jiném smyslu toho slova – psychologickém, duchovním, lidském – jsme jen chodící mrtvoly.

Vím, že  jsou to silná slova. Ale i  přesto je neváhám vyslovit. A  přijdou další. Tohle je teprve začátek. Pokud nejste připraveni přijmout je coby reálný popis situace, v níž se nachází člověk, který po svobodě netouží, pravděpodobně budete mít s pochopením zbytku knihy potíže. Bude lepší, když si to vyjasníme už v této rané fázi procesu, v němž se budou na nadcházejících stránkách setkávat vaše myšlenky s těmi mými.

Svoboda, o níž se chystám psát, je hluboká, absolutní, bezpodmínečná a nepodmíněná, vetkaná do vašeho vlastního vědomí. Je základní složkou našeho bytí a  jako taková nepředstavuje něco,

Překročení karmy

xviii čeho je možné dosáhnout nebo co můžeme stvořit. Představuje spíše něco, co si musíme vybavit a znovuvytvořit, projevit a provozovat, zatímco se ubíráme po své životní cestě.

  

Rád bych si myslel, že tato kniha není výhradně duchovní. Ačkoliv je jasné, že  skončí především v  rukách těch čtenářů, kteří ke spiritualitě tíhnou. Svou roli by v  tom mohl sehrát název. Ale obecně, v  plném smyslu toho slova, se svoboda neomezuje pouze na  duchovnost. Když už, tak ji přesahuje. Měli byste však vědět, že za posledních čtyřicet let můj život zahrnuje, nebo se dokonce skládá výhradně z putování po duchovních stezkách. Byla to pěkně dlouhá procházka a vyžádala si ode mě napsání více než čtyřiceti knih. Některé z nich, doufám, stále ještě stojí za přečtení.

Tato kniha ovšem stojí na jejich ramenou a hledí přes ně ke vzdálenému horizontu, do dálky, která byla pro její předchůdkyně nedosažitelná. Tento úvod píšu v okamžiku, kdy skutečná kniha existuje pouze v  nehmotné krajině mé mysli. Už teď vám ale můžu říct, že  to, co budete číst, bude pravděpodobně v rozporu s principy, které v duchovnosti převládají. Mohlo by se dokonce stát, že to vaše představy o světě převrátí naruby a donutí vás pochybovat o duchovních vědomostech, a i o každém jiném druhu vědomostí, kterých jste dosud nabyli.

Kontroverzní pohled této knihy se opírá především o  skutečnost, že zatímco „víc svobody“ je to, co si přejete, „úplná svoboda“ je něco, před čím se třesete strachy. Mám v  úmyslu vám ukázat, proč tomu tak je, ale i jak můžete dosáhnout toho, co chcete. Přestože o druhou část – úplnou svobodu – zájem nemáte, stejně vám popíšu, jak vypadá. A taky vám vysvětlím, jak je možné, že jí nakonec stejně dosáhnete, bez ohledu na to, že o ni nestojíte.

Jak odstranit faktor karmy

xix

Vím, je to matoucí. Odstranit bariéru zmatenosti bude vyžadovat trochu trpělivosti z vaší strany a spoustu jasnosti a jednoduchosti z  mojí. Doufám, že  se mi podaří svoji část dohody splnit, a pomoci vám tak, abyste vy mohli uskutečnit tu svou.

Slovo „karma“ už používá prakticky celý svět, ale většinou je nesprávně chápáno jako „osud“. Existuje také další, o něco přesnější, ale stále ještě mylné pojetí karmy jako „zákona akce a reakce“. Aby bylo jasno, nehodlám psát o  minulých životech, karmických lekcích, vyhýbání se karmickým nemocem nebo nalézání karmických partnerů. Zajímám se o  ty věci zrovna tak, jako by se o  ně měl, nebo neměl zajímat každý jiný rozumný člověk. V každém případě ale nejsou tématem této knihy.

A  když už jsme u  toho, tato kniha také nepopisuje techniky osobnostního rozvoje, neslouží jako inspirace při naplňování vašich tužeb, ani vám neporadí, jak pro sebe stvořit nejlepší možnou skutečnost nebo jak bojovat proti energetickým upírům. To všechno souvisí se svobodou zhruba stejně jako pochutnávání si na  zmrzlině, lezení po skalách, stavění lodí nebo účast na maratonu. Tím myslím, že to s ní nesouvisí přímo, ale mohlo by to s ní mít samozřejmě souvislost nepřímou, stejně jako cokoliv z toho, co si v životě přejete, nebo nepřejete.

Karma je ale v přímém rozporu s mírou svobody, na kterou jste připraveni. A  to je důvod, proč se místo toho, abychom se bavili o všem, co může být jejím výrazem, budeme zabývat karmou samotnou. Ba co víc, naší hlavní starostí bude, jak se jí zbavit.

Tato kniha ukazuje „faktor karmy“ jako hlavní příčinu nesvobodného života. Jsme chyceni do  karmických smyček a  vykonáváme mentální, emocionální i  duchovní programy. Když oka karmických smyček povolí, budeme schopní zvýšit míru své svobody. A jakmile úplně zmizí, budeme svobodní. To první chcete,

Překročení karmy

xx a  to  druhé... inu, o  tom už jsem psal. Je to záhada, kontroverze a paradox, který je potřeba pochopit dřív, než se rozhodnete, jestli jste připraveni na  konečné střetnutí s  výzvou, kterou svoboda představuje.

Předesílám, že budu mluvit o tématech jako je probuzení, osvícení a  osvobození. To je to, o  co v  této knize, skutečně jde. Ale vzhledem k  tomu, že  jsou ty pojmy většinou nesprávně chápány a špatně interpretovány, se může stát, že vás v tom ohledu čeká pár překvapení.

Při psaní se nejspíš zmíním o některých lidech, kteří jsou známí svým duchovním učením. Navzdory skutečnosti, že  na dnešním duchovním trhu panuje jistá tlačenice, je tu jen několik autorů, kteří si opravdu zaslouží pozornost. Až příliš málo, řekl bych. Knih o probuzení najdete samozřejmě tuny, ale většina z nich vás udrží bezpečně v  dosahu karmických smyček, kterými už jste spoutáni. Pokud se zmíním o někom, kdo si zaslouží pozornost, a bude to znít pochvalně, nevysvětlujte si to špatně. Já nezastupuji žádné konkrétní učení, žádnou myšlenkovou školu, nebo nedej bože tradici. Mluvím jen sám za sebe, jsem osamělý jezdec. To, co napíšu, vychází z mých zkušeností, z toho, co znám a co žiji. Pokud je to v souladu se zkušenostmi, učením, slovy nebo posvátnými knihami někoho jiného, v pořádku. Ale to neznamená... je vám to jasné, ne?

Jedním z karmických činitelů, který nás k sobě poutá nejmocněji, je uvěřit něčemu, aniž byste tomu skutečně porozuměli a zažili to na vlastní kůži. Neudělejte tuto chybu s mou knihou. Nežádám od vás, abyste mi věřili. Zkuste prostě číst, soustřeďte se na obsah. Vzepřete se závrati, která vás nejspíš tu a tam přepadne, myslete... Myslete dál a sami sledujte, jak se svoboda ve vašem životě rozvíjí.

PRVNÍ ČÁST:

SVOBODA BEZ MOŽNOSTI VOLBY

Nejenže je pravda, že většina lidí Svobodu chápe úplně špatně, ale

někdy se mi zdá, že jsem ještě nepotkal nikoho, kdo ji chápe správně.

Walt Whitman

Vůle neoznačuje vpravdě nic jiného než způsobilost či schopnost upřed

nostnit volbu. A jakmile je vůle pod jménem nějaké schopnosti považo

vána za to, čím je, prostě za dovednost něco udělat, pak absurdita toho,

řekne-li se, že je svobodná či není svobodná, se snadno odhalí sama.*

John Locke

Vpravdě to, co nazýváte svobodou, je nejsilnějším z oněch řetězů,

i když se jeho články na slunci třpytí a oslňují váš zrak.**

Chalíl Džibrán

* LOCKE, John: Esej o lidském chápání. Praha 2012 , s. 246–7.

** DŽIBRÁN, Chalíl: Prorok. Praha 2011, s. 43.

1.

Okamžik prozření

MINULÉ STOLETÍ. Polovina sedmdesátých let. Bylo mi třináct

a právě jsem zažil své první hluboké prozření v zajetí. Bylo děsivé, ale přesto jistým způsobem vzrušující a plné naděje. Skoro hodinu jsem se schovával na nějaké louce poblíž babiččina domku a nezadržitelně plakal. Ještě dnes je pro mě obtížné vysvětlit proč. Nic se mi nestalo. Nikdo mi neumřel. Měl jsem všechno, co si jen kluk může přát, aby byl šťastný. Známky ve škole jsem dostával skvělé a čekaly mě dlouhé letní prázdniny plné svobody.

Ach, a tady ho máme zase, to slovo – svoboda. Možná, že to ono spustilo neočekávaný vpád podivna. Ano, teď si vzpomínám: chvíli předtím jsem přemýšlel o  tom, jak je krásné zbavit se nudných školních úloh (které mi nedělaly žádné potíže) a cítit, jak mi mlá - dí proudí tělem jako míza. Nechal jsem se unést tím chlapeckým nadšením a rozběhl se přes kukuřičné pole ve snaze dostat se na druhou stranu za míň než... no, rychleji než posledně. A pak jsem se, zadýchaný, snažil představit si dva dlouhé letní měsíce a všechno, co budu dělat, abych je naplnil zábavou.

Budu chodit plavat do  rybníka – samozřejmě. Hodně často. A knížky. Jasně, knížky! Budu číst spoustu knih! Těch zajímavých. Těch dobrodružných. Sci-fi. Ty o mimozemšťanech a cestách vesmírem. Ohoho, zítra se znovu porozhlédnu po skrytých poličkách v místní knihovně, a možná dokonce najdu i něco o cestování časem – to je moje oblíbená libůstka. A samozřejmě přidám trochu magie; nějaké to fantasy (tehdy jsem právě objevoval tajemný svět

Překročení karmy

4 dnes superpopulárního Tolkiena a stával se ze mě jeden z prvních fanoušků Pána prstenů) – ano, to rozhodně.

Prima, co dál? Dovolená s rodiči u moře? Super, dva týdny horkého slaného vzduchu a modrého moře na jednom z jadranských ostrovů. Proč ne? Zní to dobře.

Holky... Ach, o  holkách jsem ještě nepřemýšlel. Vlastně, přemýšlel, ale nijak zvlášť. Nebyly v centru představ, které jsem toho letního odpoledne spřádal. Kamarádi, to jistě. Nějaké ty hry, večerní vtipy u ohně u lesa, krátké výlety do mírných kopců v okolí. Na  tom nahodilém fantazírování nebylo nic zvláštního. Byl jsem jenom kluk, který bloudí svou myslí a tělem a snaží se přijít na to, co mu přinese léto.

A tehdy, zčistajasna, jsem dostal nečekaný zásah. Zamrzl jsem uprostřed skoku, něco mě přinutilo padnout na kolena a hlavu pevně přitlačit k suché žluté zemi. Ve vteřině jsem měl tvář špinavou od slz a prachu. Fyzicky se mi nic nepřihodilo. Ani jsem si náhle nevybavil, že  mě minulou noc unesli mimozemšťané. Neuštknul mě jedovatý had, ani jsem znenadání neuslyšel hlasy z pekla. Prostě jsem uviděl, že to, o čem přemýšlím, je nejen podobné, ale v podstatě stejné jako to, o čem jsem přemýšlel minulý rok. Byly tu jisté rozdíly, ale dokonce i  ty odrážely opakující se vzorec. Nebo spíš vzorec, který se vyvíjel. Rostl jsem, den za dnem, a moje myšlenky, potřeby a přání rostly spolu se mnou. Jenže byly tak... předvídatelné! Nebylo těžké uhádnout, co si budu přát dál. Kdybych měl víc času, prostoru, a hlavně vůli, abych to udělal, mohl jsem v tom, teď už velmi dávném, okamžiku sepsat seznam svých budoucích letních fantazií na příští rok; a na rok po něm, a na ten další...

Všechno bylo předem dané!

Jen jsem šel po  cestě, která se přede mnou prostírala. Myslel jsem, jednal, chodil, běhal, skákal, četl, smál se, přál si, doufal...

1. Okamžik prozření

5

Přesně jak se to ode mě také očekávalo. Ne proto, že je pochopitelné, že chlapec si myslí a dělá právě tyhle věci, ale proto, že jsem si já, zvláštní a jedinečný já, měl myslet a dělat právě to. Ten chlapec, JÁ, byl tak předvídatelný, že to bylo nesnesitelné.

A  tak jsem padl na  kolena a  začal plakat. Několik vteřin byl můj pláč tichý, ale rychle se změnil ve vzlykot. Důvod: i on byl předvídatelný. Mělo k němu dojít, bylo jasné, že k němu dojde, a jako takový představoval další úroveň nekonečné temné červotočí díry s koncem v nedohlednu.

Celou hodinu jsem byl ztracený ve  tmě, zatímco mě, znovu a znovu, bez přestání drtily čelisti strašlivého démona předvídatelnosti, který mi, aniž bych se ho o to prosil, ukázal bídnost stavu, v němž se lidé nachází. Nešlo samozřejmě jenom o mě. Když jsem konečně zvedl hlavu, cítil jsem i  další lidi. „Cítil“ – to znamená, že jsem je „viděl“ ve své mysli. „Slyšel“ jsem jejich myšlenky, jako by byly moje. Později budu mívat takové zážitky často. Začnu být schopný „ucítit“ myšlenky podobně jako tělesný pach. Je to nešťastná a pochybná „schopnost“. A jsem rád za okamžiky, kdy mě opustí – tehdy nastávají blažené chvilky klidu, které bych chtěl prodloužit, jak jen to jde.

Ale tehdy a tam jsem poprvé uviděl, i když jen na malou chvíli, co se děje v myslích jiných lidí. A to, co jsem spatřil, se mi nelíbilo.

V kukuřičném poli jsem byl sám. Díval jsem se na vesnické domky, bílé, zelené a žluté, jak si dřepí, bezpečné a chráněné, pod červenými a  hnědými střechami. Uvnitř byli lidé, kteří se věnovali svým záležitostem. Seděli, stáli, vařili; někteří z nich byli v postelích a odpočívali po práci nebo se zotavovali z nemoci; někteří byli zticha, jiní mluvili, křičeli nebo se hádali. Matky krmily svoje děti, děti mladší než já si hrály se svými hračkami, muži mnohem starší než já si hráli s těmi svými.

Překročení karmy

6

Děl se život, ano. Tak život vypadá. Mohli byste říct, že drobná změna úhlu pohledu by do toho výjevu mohla vnést radostný pocit živosti. Lidé jsou živí. Oni žijí. To je přece důvod k radosti, ne?

Ale nebyl! Právě naopak: byl to důvod pro ten nejstrašnější pocit, jaký jsem kdy zažil. „Viděl“ jsem dvacetiletou dívku a  mohl jsem přesně říct, jaká bude její příští myšlenka; jak si bude přát, aby už byla víkendová zábava, a snít o románku, který naplní její život. Cítil jsem sedmatřicetiletého muže, který přemýšlel o svém majetku a dychtivě si přál mít v garáži nový automobil. Tam, v nějakém jiném domku, šestačtyřicetiletá žena zazlívala nevěru svému muži, plánovala rozvod a říkala si, jak to asi ponese jejich dcera. V sousedství se pětapadesátiletý muž snažil skloubit rady svého lékaře, jak se vyhnout další mozkové mrtvici, s chutí opít se večer s kamarády v  hospodě. Starší pár, před sedmdesátkou, rokoval ustaraně o důchodu a své rychle se ztrácející schopnosti obdělávat půdu, zatímco se jejich potomci odstěhovali do města. Další dům, osmasedmdesátiletá žena bojuje s bolestmi v kostech a její ne o moc starší manžel se obrací k Bohu, protože ví, že se blíží čas jeho odchodu.

V každé mysli, v každém srdci – včetně těch svých – jsem viděl neviditelný vzorec, jak před námi vykresluje předvídatelnou, pochopitelnou a  přijatelnou životní dráhu. A  my po  ní jdeme, aniž bychom si její existence byli vůbec vědomi.

O čem jsem to před chvilkou přemýšlel?

O svobodě. Ano. O tom, jak budu trávit své letní volno. Plné svobody.

A to byl konec. Tehdy a tam, někde kolem mých třináctých narozenin. Od toho okamžiku, během dlouhých nadcházejících let, už nikdy nebudu o sobě, a co se toho týče, ani o nikom jiném, koho potkám, přemýšlet jako o svobodném člověku.

My všichni jsme vězni. Všichni jsme spoutaní.

1. Okamžik prozření

7

Takové myšlenky mohou člověka přivést k šílenství, nebo alespoň do deprese. Hlavou mi proběhlo, že jestliže je každá naše myšlenka jen způsobem, jak naplnit daný vzorec, pak by sebevražda mohla být jedinou svobodnou volbou, kterou máme. Nicméně jakkoliv ultrarychlá proměna mého mladého života byla, právě tohle byla jediná myšlenka, která mě ten den rozesmála. Rozhodně a bez jakékoliv pochybnosti jsem ji zavrhl. Sebevražda má coby „svobodná volba“ stejnou hodnotu, jako když si člověk chce koupit nové auto, nechat se zaměstnat, mít děti, jíst ve  fast foodech, vyjet si na kole nebo si pochutnat na čokoládové zmrzlině. Což znamená – že vůbec není svobodná.

Když jsem byl o něco starší, přečetl jsem si, co o sebevraždě říkají Camus, Sartre, Hume, a dokonce i Jean Améry. Žádný z jejich úhlů pohledu nebyl lepší než ostatní. Všechny zůstávaly UVNITŘ toho vzorce, kterého jsem si všiml. Zvláštní bylo jedině to, že jsem si tu skutečnost, bez velkého přemýšlení, uvědomil hned v tom kukuřičném poli.

Navzdory šoku jsem od  hrůzu nahánějícího světa mentálního uvěznění, který jsem okem své mysli uviděl, neutekl. Někde za tím vším jsem viděl trhlinu; nedokonalost v  tapisérii iluze. Byla tam, v samém středu předvídatelného a předem určeného kolotoče lidských životů. Nebylo to nic hmatatelného, spíš jako možnost něčeho. Uběhnou roky, než budu schopný to něco popsat. Ale od samého začátku jsem věděl – že se toho nakonec dotknu, ucítím to, poznám a budu to žít.

Naprosto nepřipravený jsem byl přinucen zhlédnout skutečnou svázanost lidských duší, mnohem dřív, než by ji měl kdokoliv spatřit, mnohem hlouběji, než ji, to teď vím, většina lidí vůbec kdy zažije. Dokonce i dnes, když se snažím popsat realitu situace, kterou jsem uviděl a  pochopil ještě jako chlapec, je jen málo těch, kteří

Překročení karmy

8 rozumějí. Je to kluzká pravda, to mohu dozajista potvrdit. Je třeba ji mnohokrát zopakovat, než vás hloubka jejího významu udeří plnou silou. Ale jakmile vás jednou zasáhne, navždy vás změní.

Jak žít s vědomím, že všechno, co jsme udělali, co děláme a co uděláme, je výsledkem snadno předvídatelného řetězce příčin a následků? A jak pak o sobě můžete přemýšlet jako o svobodném člověku? A pokud člověk není svobodný, co tedy je?

To podivné letní chlapecké odpoledne bylo prvním krokem na  mé dlouhé cestě za  skutečnou svobodou. Stejný první krok, nebo jemu podobný, platí pro každého a znamená vždy stejný předěl. Může k tomu dojít různými způsoby, někdy mnohem později v životě, následkem nějaké tragédie, nemoci nebo ztráty, a někdy následkem přehnané radosti. Ale stává se to mnohým, stejně jako se to stalo mně. A vždycky to představuje stejnou osobní zkušenost, které říkám „prozření v zajetí“.

V jednom okamžiku se na sebe díváte jako na svobodného člověka, a v dalším se vaše drahocenná svoboda změní v nestydatou lež.

Prozření nejsou zas tak vzácná. Čas od času k nim dochází. Falešná svoboda má v sobě trhliny; není dokonalá, protože pohádka o svobodě není dokonalá. A tak se čas od času zhroutí. Tehdy lidé vidí chyby, nesrovnalosti, opakování, smyčky a spoustu dalších znaků, že s jejich stavem, co se svobody týče, je něco zásadně špatně.

Vlastně se takové věci stávají mnohem častěji, než jsou si lidé ochotní připustit. Ale jen někteří z  nich, většinou po  řadě častějších prozření v zajetí, to začnou brát vážně. Žijeme ve světě, který, z toho či onoho důvodu, nepodporuje svobodu. Převládají omezení, hranice, kontrola a mentalita typu „nic nového pod sluncem“. Pokud vás postihne prozření v zajetí, nejspíš o tom nebudete moct s  nikým mluvit. Když se o  to pokusíte, budete čelit skrytému, anebo méně skrytému, popírání vašeho zážitku. „Přemýšlíš o tom

1. Okamžik prozření

9

špatně,“ řeknou vám. „Jsi jenom unavený a ve stresu. Zkus se na to dívat z té lepší stránky, vezmi si pár dní dovolené a pořádně si odpočiň, najdi si cvokaře, běž a medituj... a zase ti bude dobře. My jsme svobodní, ale víš, někdy to vypadá, že nejsme. Prostě si těch chvilek nevšímej. Ignoruj je a  ony zmizí. Jako noční můra, která prchá před svítáním. Nevzdávej to a všechno bude zase dobré.“

A  taky že  bude. Aspoň na  nějakou dobu. Než přijde další prozření.

Vaše hledání započne v okamžiku, kdy si sami přiznáte, že jste uvěznění. Ale dokud trváte na popírání situace ne-svobody, nemůžete se z ní dostat. Když pochopíte, přijmete a vydržíte úder prozření, že „si myslíme, že jsme svobodní, ale ve skutečnosti nejsme“, jste připraveni vydat se na  cestu, která vede k  pravému probuzení. Do té doby zůstanou zdi vašeho vězení nepropustné, bezpečné za vaším nepochopením vlastní situace.

2.

Neuchopitelný cíl

KDYŽ SE ZPĚTNĚ DÍVÁM na  dobu, která následovala po  mé

časné proměně z bezelstného chlapce na vášnivého hledače svobody, nemůžu odolat pokušení, abych ji nesrovnával s  dnešní duchovní scénou. Mám dojem, že jsme tehdy (oním „my“ jsme myšleni „my, duchovně zaměření“, ať už to znamená cokoliv) měli mnohem víc jasno v motivaci. Skoro každý, na koho jsem na té cestě narazil, měl v očích třpytivý jas. Usilovali jsme o něco většího, než co bylo možné vyjádřit slovy. Náš pohled se upíral k neuchopitelnému cíli. Ve většině případů se ten cíl skrýval za velikým slovem – OSVÍCENÍ.

Osvícení představovalo deštník, pod  kterým mnoho krásných duší našlo své duchovní druhy a  přátele. Byla to společná půda, na které se setkávali uprchlíci, odpadlíci, nepřizpůsobiví, zklamaní, znechucení, zmatení a rozpačití. Byl to velký modrý neonový nápis, který ukazoval směrem k Indii a na měkce hovořící guruy a svámíje v oranžových rouchách, s dlouhými vlasy a vřelýma očima.

Nepřidal jsem se k  té karavaně zcela, i  když jsem chtěl, alespoň nějakou dobu, nějakých pět šest let po svém prvním okamžiku prozření. Dorostl jsem tehdy do věku, kdy skoro každý touží odejít z domova, žít sám a vydat se na cestu, která pro užaslé rodiče nemusí být úplně přijatelná. Chtěl jsem, ale neudělal jsem to, částečně i  z  úcty k nim a lásce, kterou chovali ke svému synovi s jeho podivnými nápady. Moje zájmy nechápali ani trošku, ale nebránili mi. „Dělej si, co chceš,“ řekli mi, „ale prosíme tě, buď tak hodný, a alespoň dokonči vysokou školu. Získej vzdělání a diplom. Pak můžeš jít za svým snem.“

Překročení karmy

12

Samozřejmě že  doufali, a  oprávněně, že  během té doby moje duchovní mouchy pomřou nebo možná usnou nebo na ně alespoň zapomenu. Jejich naděje měly pevný základ v  běžné životní zkušenosti mnoha mladých lidí, kteří někde kolem dvacítky vykládají různé nesmysly, aby následně jen o pár let později přišli k rozumu. Naplnily se jen částečně. Zůstal jsem poblíž a dostal svůj diplom. A pak jsem se vydal za svými sny. K jejich obrovskému překvapení jsem udělal přesně to, co mi řekli.

Jak jsem už zmínil, takový běh událostí byl pouze částečně důsledkem mojí synovské poslušnosti. Tato část příběhu byla naštěstí v  souladu s  dalšími důvody, které mě vedly k  tomu, abych se nakonec na  tajemnou, kouzelnou cestu s  duchovními cirkusy té doby nevydal. Ty důvody byly mnohem hlubší a  způsobovaly, že  jsem pociťoval ustaranost. Prostě jsem nenašel nikoho, kdo by byl schopný zodpovědět moji otázku. A co hůř, bylo jen málo takových, kteří ji vůbec dokázali správně pochopit!

Abych se vyjádřil přesně a jasně, v duchovních hledačích, a i v jejich učitelích, jsem viděl stejné uvěznění jako v  „průměrných“ lidech. Lišila se slova, která používali, rituály, kterými se řídili, šaty, které nosili. Jiné bylo i to, jak voněli, jak se smáli nebo objímali. Ale znaky nesvobody byly očividně a bolestně přítomné všude. Byli to jen lidé s určitými potřebami. A kde je potřeba, vždycky se najde někdo, kdo se nabídne, že ji uspokojí.

Nic neukazovalo na to, že by kdokoliv z nich našel východ z vězení, které jsem vnímal všude kolem sebe i v sobě. Totéž se týkalo všech „mistrů“ a  „guruů“ bez ohledu na  to, s  jakou úporností o nich jejich následovníci tvrdili, že jsou osvícení.

Mám-li být fér, nejsem si jistý, co přesně jsem čekal, že uvidím; co za znamení jsem chtěl dostat, aby mě přesvědčilo, že někdo našel cestu ven. Teď už vím, že skutečná svoboda nemá žádné poznávací

2. Neuchopitelný cíl

13

znaky ani symptomy. Pokud nejste svobodní, není nic, co byste mohli uvidět. A pokud jste svobodní, není důvod, abyste se takovými otázkami unavovali. Ale teď už také vím, že existuje způsob, jak alespoň poznat otázku. Dokonce i když nejste svobodní, můžete ji pochopit. To je důsledek prozření v  zajetí. Pokud jste to nezažili, a neznáte dokonce ani tu otázku, a pokud se dostanete do role „mistra“, nebo se do ní sami postavíte, budete vykládat samé duchovní bláboly. A pokud se v takovém případě dostanete do role duchovního hledače, někomu na jeho duchovní bláboly skočíte.

A právě toho jsem si jako hledač všímal při většině svých cest, setkání, kurzů, seminářů, přednášek, satsangů, daršanů a  jiných forem duchovních událostí, kterých jsem se účastnil. Ta skutečnost nejspíš spasila mé rodiče před ohromným zklamáním z životních rozhodnutí svého syna. Ale mě pravděpodobně spasila před tímtéž.

Přesto však bylo osvícení cool a všichni o něm mluvili. To je to, co jsem měl na mysli, když jsem říkal, že jsme měli mnohem víc „jasno v motivaci“. Dnes je situace úplně jiná. Mnohem víc lidí – možná i  dvacetinásobně – se zabývá nějakou formou duchovnosti, takže jistě můžeme říct, že  zájem o  ni roste. Zní to jako dobrá zpráva. Jenže myšlenka „osvícení“ nebo něčeho podobného dnes jako motivační faktor více méně neexistuje. Lidé toho chtějí od duchovnosti hodně: štěstí, zdraví, klid, blaženost, efektivitu, peníze, slávu, úctu, lásku, děti, rodinu... A duchovnost je, jak se zdá, schopná jim dát všechno, co si tak jako tak přejí, nebo to o sobě alespoň prohlašuje.

V jistém smyslu se dnes duchovnost změnila v praktický nástroj k plnění přání. Před nástupem současného duchovního boomu se o to lidé snažili pomocí práce, rozhovorů, politiky... třeba i pomocí lží a  krádeží. Teď můžete udělat totéž – dostat to, co chcete – prostřednictvím vizualizace, afirmací, úmyslů nebo třeba s pomocí kosmické energie a vznešených mistrů.