načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Přehled religionistiky – Ivan O. Štampach

Přehled religionistiky

Elektronická kniha: Přehled religionistiky
Autor: Ivan O. Štampach

Přehledné shrnutí základních poznatků vědy o náboženství. Vymezení oboru, typologie náboženství, jednotlivé náboženské systémy. V úvodu autor - religionista a teolog - nastiňuje dějiny religionistiky v českém prostředí, charakterizuje vztah ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  259
+
-
8,6
bo za nákup

hodnoceni - 61.1%hodnoceni - 61.1%hodnoceni - 61.1%hodnoceni - 61.1%hodnoceni - 61.1% 65%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » PORTÁL
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2012
Počet stran: 237
Rozměr: 21 cm
Vydání: Vyd. 1.
Skupina třídění: Náboženství
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: Praha, Portál, 2008
ISBN: 978-80-736-7384-0
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Přehledné shrnutí základních poznatků vědy o náboženství. Vymezení oboru, typologie náboženství, jednotlivé náboženské systémy. V úvodu autor - religionista a teolog - nastiňuje dějiny religionistiky v českém prostředí, charakterizuje vztah religionistiky k jiným humanitním disciplínám. Zabývá se definicí náboženství (vztah člověka k transcendentní skutečnosti), věnuje pozornost klasifikaci (typologii) náboženských fenoménů podle různých hledisek. Důležitou částí knihy je přehled jednotlivých náboženských systémů, závěrečné kapitoly pojednávají o ateismu, nové religiozitě, sektářství a mezináboženském dialogu.

Popis nakladatele

Religionisticko-teologický přehled se zabývá vývojem a strukturou religionistiky jako vědního oboru, vztahem religionistiky a teologie a přináší přehled náboženských systémů včetně důkladné charakteristiky spektra náboženských směrů s přihlédnutím k situaci v České republice. Těžištěm knihy jsou kapitoly autorovi tematicky zvláště blízké. Týkají se nové religiozity, problematiky sektářství a mezináboženského dialogu. Knihu ocení studenti religionistiky a teologie i učitelé společenskovědních oborů. Doc. ThDr. I. O. Štampach, religionista, teolog a filozof, je vedoucím katedry religionistiky a filozofie na Univerzitě Pardubice. V nakladatelství Portál vyšly jeho knihy Náboženství v dialogu (1998), A nahoře nic… (2000).

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Ivan O. Štampach - další tituly autora:
 (e-book)
Náboženství v dialogu -- Kritické studie na pomezí religionistiky a teologie Náboženství v dialogu
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

3

PŘEHLED

RELIGIONISTIKY

Ivan O. ŠTAMPACH


4

© Ivan O. Štampach, 2008

© Portál s. r. o., Praha 2008

ISBN 978-80-7367-384-0

KATALOGIZACE V KNIZE - NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR

Štampach, Odilo Ivan

Přehled religionistiky / Ivan O. Štampach. -- Vyd. 1. -

Praha : Portál, 2008. -- 240 s.

ISBN 978-80-7367-384-0 (brož.)

2-6 * 21/29-027.543 * 2-1/-9 * 2-1 * 2-79 * 2-67

- religionistika

- světová náboženství

- náboženské učení

- religiozita

- náboženské sekty

- mezináboženský dialog

- studie

2 - Náboženství [5]


5

Obsah

1. Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11

1.1 Situace oboru . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11 1.2 Místo této práce v oborové souvislosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12 1.3 Vztah k dosavadní literatuře. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13 1.4 Jaké cíle si klade tato práce? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14 1.5 Poznámkový aparát a práce s prameny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14 1.6 Poděkování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15

2. Religionistika jako obor . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16

2.1 Nástin dosavadních pojetí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16

2.1.1 Sebeprezentace náboženství v odborné literatuře . . . . . . . . . . . . . . 16

2.1.2 Pozitivistická religionistika a fi losofi e náboženství . . . . . . . . . . . . . 18

2.1.3 Česká religionistika v letech 1948–1989 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18 2.2 Charakter současného studia náboženství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19 2.3 Oborové jádro religionistiky a kontextové interpretace . . . . . . . . . . . . . . . 22

2.3.1 Kontextová religionistika obecně . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23

2.3.2 Dějiny náboženství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23

2.3.3 Kulturní antropologie a příbuzné obory o náboženství . . . . . . . . . 23

2.3.4 Orientalistický přínos ke studiu náboženství . . . . . . . . . . . . . . . . . 24

2.3.5 Psychologie náboženství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25

2.3.6 Sociologie náboženství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26

3. Defi nice náboženství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 27

3.1 Poznámka o stavbě a funkci defi nice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 27 3.2 K historii defi nic náboženství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 28 3.3 Defi nice náboženství jako východisko této práce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30

3.3.1 Komentář východiskové defi nice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30

3.3.2 Pojmy „sakrální“, „numinósní“ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 32 3.4 Religionisticky významné termíny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 32

4. Typologie náboženství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 34

4.1 Obecné uvedení do typologie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 34

4.1.1 Důvody typologie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 34

4.1.2 Zásady typologie. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 34 4.2 Typologie užité v české religionistické literatuře . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35 4.3 Nástin typologie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 37

4.3.1 Rozlišení religionistické látky na náboženství

a jevy náboženství podobné . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 37

4.3.2 Typologie podle pojetí protipólu náboženského vztahu . . . . . . . . . 38

4.3.3 Typologie podle situovanosti náboženského subjektu . . . . . . . . . . 40

4.3.4 Dělení náboženství podle typu kultury . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 43

4.3.5 Dělení náboženství podle vztahu k profánní společnosti . . . . . . . . 43 4.4 Meze typologie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 44

5. Religiozita . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45

5.1 Co je religiozita? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45 5.2 Metody zkoumání religiozity . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45

5.2.1 Použitelnost sociologických metod a jejich meze . . . . . . . . . . . . . . 45

5.2.2 Problematika otázek v religionistických šetřeních . . . . . . . . . . . . . 47 5.3 Stav a vývoj religiozity . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 49

5.3.1 Hypotézy o religiozitě před jejím empirickým zjišťováním . . . . . . 49

5.3.2 Shrnutí a výklad významných údajů z empirických šetření . . . . . . 50

5.3.3 Interpretace shromážděných dat . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 53

6. Vznik náboženství a jeho raná stadia . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 57

6.1 Místo úvah o vzniku náboženství v religionistice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 57 6.2 V jakém smyslu lze mluvit o vzniku náboženství? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 57 6.3 Metodologie studia raných etap náboženství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 58 6.4 Nejstarší stadia náboženství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 59 6.5 Dvě pojetí počátků náboženství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 59

6.5.1 Evoluční koncepce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 60

6.5.2 Degenerační pojetí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 62 6.6 Česká responzivní hypotéza o původu náboženství . . . . . . . . . . . . . . . . . . 62 6.7 Různé výpovědi původu náboženství – mezioborová souvislost . . . . . . . . . 63

7. Nástin speciální religionistiky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 64

7.1 Co je speciální religionistika? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 64 7.2 Zaniklá starověká náboženství vybraných evropských etnik . . . . . . . . . . . 64

7.2.1 Keltské náboženství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 64

7.2.2 Náboženství starých Germánů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 65

7.2.3 Náboženství starých Slovanů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 66 7.3 Antická náboženství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 66

7.3.1 Náboženství starých Egypťanů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 67

7.3.2 Antické řecké náboženství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 68

7.3.3 Antické římské náboženství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 69

7.3.4 Íránské náboženství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 71 7.4 Současná neliterární náboženství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 72

7.4.1 Africká neliterární náboženství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 72

7.4.2 Náboženství Oceánie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 73

7.4.3 Indiánská náboženství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 73

7.4.4 Náboženství arktických a sibiřských etnik . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 75

8. Čínské národní náboženství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 76

8.1 Původ a obecné rysy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 76 8.2 Konfuciánství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 77 8.3 Náboženský taoismus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 79

9. Hinduismus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 81

9.1 Terminologické poznámky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 81 9.2 Od prehistorie k védám . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 81 9.3 Védské náboženství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 82 9.4 Hinduismus jako etapa indické náboženské tradice . . . . . . . . . . . . . . . . . . 83 9.5 Hinduismus v současnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 85

10. Buddhismus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 88

10.1 Terminologie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 88 10.2 Původ buddhismu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 88 10.3 Buddhistické kanonické spisy. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 89 10.4 Th éraváda . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 90 10.5 Mahájána . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 91 10.6 Současný buddhismus a jeho místo v západním světě . . . . . . . . . . . . . . . . 92 10.7 Doktrína a praxe buddhismu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 93

11. Judaismus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 96

11.1 Pojmoslovné potíže . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 96 11.2 Původ judaismu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 97 11.3 Základní náboženská literatura judaismu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 98 11.4 Nástin dějin židovského společenství v diaspoře . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 99 11.5 Židovské mystické směry . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 100

11.5.1 Kabala . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 100

11.5.2 Chasidské hnutí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 101 11.6 Současné uspořádání židovského náboženského společenství . . . . . . . . . 102 11.7 Víra a náboženská praxe judaismu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 103

11.7.1 Víra . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 103

11.7.2 Mravnost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 103

11.7.3 Bohoslužba . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 104 11.8 Vztah judaismu k jiným náboženstvím . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 104

12. Křesťanství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 106

12.1 Místo křesťanství v současném světě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 106 12.2 Křesťanství na pozadí jiných náboženství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 107 12.3 Kdo je Ježíš Kristus? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 108 12.4 Křesťanská Bible . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 109 12.5 Církev a církve . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 111 12.6 Čemu křesťané věří . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 114

12.6.1 Bůh stvořitel . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 115

12.6.2 Vtělený Boží syn . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 115

12.6.3 Vykoupení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 115

12.6.4 Duch svatý a milost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 116

12.6.5 Svátosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 116

12.6.6 Poslední věci světa a člověka. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 117 12.7 Křesťanská morálka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 117 12.8 Křesťanská liturgie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 119 12.9 Křesťanské církve v České republice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 120

13. Islám . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

123

13.1 Význam islámu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 123 13.2 Vznik islámu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 123 13.3 Prameny Božího zjevení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 124 13.4 Dva hlavní směry islámu – sunnité a ší’ité . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 125 13.5 Islám v náboženském a kulturním kontextu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 125 13.6 Další diferenciace v islámu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 126 13.7 Islámská mystika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 126 13.8 Výklad Koránu a islámská věrouka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 127 13.9 Morálka islámu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 128 13.10 Islámské duchovní společenství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 129 13.11 Vztahy islámu k jiným náboženstvím . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 129

14. Změny náboženského paradigmatu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 131

14.1 Důvod zájmu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 131 14.2 Proč paradigmatická koncepce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 131 14.3 Změna paradigmatu není univerzální a pevně vázaná na dobu . . . . . . . . 132 14.4 Situace před změnou náboženského paradigmatu . . . . . . . . . . . . . . . . . . 133 14.5 Změna náboženského paradigmatu v různých kulturách . . . . . . . . . . . . . 134

14.5.1 Oblast řecké kultury – od mýtu k logu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 135

14.5.2 Hinduistické fi losofi cké a náboženské školy . . . . . . . . . . . . . . . . 136

14.5.3 Buddhismus jako výsledek změny paradigmatu . . . . . . . . . . . . . . 137

15.5.4 Čínské klasické náboženství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 138

14.5.5 Změna paradigmatu v náboženství Izraelitů . . . . . . . . . . . . . . . . 139 14.6 Společné rysy nového náboženského paradigmatu . . . . . . . . . . . . . . . . . 140 14.7 Další paradigmatická změna? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 141

15. Kritika náboženství a ateismus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 143

15.1 Ateismus jako předmět religionistiky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 143 15.2 Co je ateismus? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 143 15.3 Otázka důslednosti ateismu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 144

15.3.1 Praktický ateismus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 145

15.3.2 Teoretický ateismus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 145

15.3.3 Náboženská indiference . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 145

15.3.4 Militantní ateismus. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 146 15.4 Kořeny ateismu. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 146

15.4.1 Je třeba hledat kořeny ateismu? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 146

15.4.2 Individuální kořeny ateismu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 147

15.4.3 Sociokulturní kořeny ateismu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 148 15.5 Nástin historie ateismu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 150 15.6 Typy ateismu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 151

15.6.1 Humanistický ateismus. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 151

15.6.2 Sociální ateismus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 152

15.6.3 Scientistní ateismus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 153 15.7 Rozhovor mezi náboženstvím a ateismem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 156

16. Nová religiozita . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 159

16.1 Nová situace, přechod od moderny k postmoderně . . . . . . . . . . . . . . . . . 159 16.2 Nová religiozita v křesťanství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 160

16.2.1 Římskokatolická církev . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 160

16.2.2 Nová religiozita v protestantských církvích . . . . . . . . . . . . . . . . . 161 16.3 Atypické směry vycházející z křesťanství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 161

16.3.1 Původ a společné rysy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 161

16.3.2 Unitářství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 162

16.3.3 Křesťanská věda . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 163

16.3.4 Grálová hnutí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 163

16.3.5 Rosikruciánství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 164

16.3.6 Martinismus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 165

16.3.7 Anthroposofi e . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 166

16.3.8 Obec křesťanů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 167

16.3.9 Unifi kační hnutí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 167

16.4 Mimokřesťanská nová religiozita . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 168

16.4.1 Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 168

16.4.2 Západní ezoterismus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 170

16.4.3 Obnovená náboženství předků dnešních evropských národů . . . . 171

16.4.4 Satanismus jako kontroverzní jev současné náboženské scény . . . 172

16.4.5 Orientální systémy v nové religiozitě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 173

16.4.6 Čínské náboženství v nové religiozitě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 174

16.4.7 Hinduistické prvky nové religiozity . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 175

16.4.8 Buddhismus v nové religiozitě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 176 16.5 Současný náboženský eklekticismus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 177 16.6 Kvazireligiózní aspekty v hnutích lidského potenciálu . . . . . . . . . . . . . . . 178 16.7 Některé charakteristické společné znaky nové religiozity . . . . . . . . . . . . 179

17. Fenomén náboženského sektářství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 181

17.1 Dosavadní refl exe náboženského sektářství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 181 17.2 Posuny významu slova „sekta“ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 181 17.3 Vymezení sekty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 182

17.3.1 Falešné znaky sektářství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 183

17.3.2 Znaky sekty použitelné pro defi nici . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 184 17.4 Sektářství na současné náboženské scéně . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 186 17.5 Reakce na sektářství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 188 17.6 Studium problematiky sekt v českém prostředí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 190

18. Mezináboženské vztahy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 191

18.1 Důvody a východiska úvah o mezináboženských vztazích . . . . . . . . . . . . 191 18.2 Uspořádání dílčích témat v této kapitole . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 192 18.3 Objasnění pojmů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 193 18.4 Pojetí mezináboženských vztahů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 194

18.4.1 Náboženský exkluzivismus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 194

18.4.2 Náboženský pluralismus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 195

18.4.3 Náboženský inkluzivismus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 196 18.5 Mezináboženský dialog . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 196 18.6 Praktické podoby dialogu a spolupráce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 198 18.7 Kroky za dialog . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 200

Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 202

Rejstřík . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 211

Poznámky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 217


11

1. Úvod

Úvod charakterizuje místo této knihy v oborové souvislosti, mezi

dosud vydanou odbornou literaturou poskytující úvody a přehle

dy do religionistiky, včetně religionistických slovníků, dává čtená ři

doporučení, jak s knihou pracovat, a vyslovuje poděkování těm,

kdo přispěli ke vzniku knihy. Vysvětluje návaznost na dřívější

autorovu publikaci Náboženství v dialogu. 1.1 Situace oboru Česká religionistika se na začátku devadesátých let 20. století vrátila na akademickou půdu a je dnes skromným, i když už pevně usazeným oborem v širším celku humanitních věd. Spolupracuje s obory, které rovněž zkoumají náboženské jevy, ale činí to samostatně. Vytváří se tradice oboru, například témata, konkrétní přístupy k jejich řešení a aplikace. Religionistika jako věda o náboženství si musela vyjasnit vztah k teologii, pod jejíž ochranou, ale i usměrňováním se u nás po jistou dobu pěstovala a dále pěstuje. Omezené uplatnění našlo i to, co lze při dobré vůli označit za religionistickou práci a co probíhalo v ideologickém sevření ofi ciální ideologie minulého režimu (a v jejích službách) pod názvem vědecký ateismus. Obor se nově ustavuje jako specifi cké a zároveň interdisciplinární studium složité a pojmově ne příliš jasně vymezené skutečnosti označované slovem náboženství. Tato oblast lidského individuálního a společenského života, již je někdy těžké vydělit z širší souvislosti, se studuje ve spolupráci s psychologií, sociologií, sociální a kulturní antropologií a historií. Od religionistiky nelze odloučit fi losofi i náboženství, a ta je mostem k dalším fi losofi ckým disciplínám, zejména k fi losofi cké antropologii.

Oborové religionistické studium poskytují univerzity v Praze, Brně a Par

du bicích. Religionistiku jako předmět nabízí vysoké a vyšší odborné školy so ciálního zaměření a pedagogického zaměření. Religionistika tvoří pevnou součást přípravy budoucích učitelů předmětů občanská výchova pro základní školy a základy společenských věd pro školy střední, i když už dnes nejsou před měty školám předepsány. Religionistika se podílí i na teologickém studiu.

Religionistika si našla soukromé zájemce, kteří pozorují náboženství jako součást lidského života kolem sebe a chtějí si pro sebe zjednat jasno v nepřehledných rozdílech mýtů, doktrín, rituálů, organizačních struktur a re ferovaných vnitřních prožitků, chtějí pochopit roli náboženství v dějinách a v současnosti. Mají zájem si ujasnit, co od náboženství na veřejné scéně očekávat, jaké naděje a jaká rizika lze s ním spojovat. Jiní lidé pomocí popisné, srovnávací a kontextové religionistiky chtějí vnést jasno do vlastního náboženského hledání a do zkušeností popsaných jako náboženské. Týká se to často lidí na pomezí zavedených náboženských organizací, stoupenců menšinových a atypických náboženských směrů. 1.2 Místo této práce v oborové souvislosti Religionistiku, stejně jako jiné obory, postihla specializace. Proto je nesnadné, ne-li nemožné vytvořit přehled oboru, který by v dostatečné šíři popsal náboženské fenomény, srovnal je a poskytl jejich například fi losofi ckou interpre taci. Jednotlivá pracoviště a odborníci se specializují na některé náboženství a na některou jeho součást (rituál, náboženská autorita, proces instituciona lizace apod.), již jeden autor nemůže pro všechna náboženství pokrýt v žádoucí šíři. Tento text nemůže poskytnout o mnoho více než jen nastínit ně kolik témat, jež autor pokládá za důležitá, a uvést do studia podrobnějších, přes nějších a aktuálnějších detailních textů podle čtenářovy potřeby a možnosti.

Tato práce je důkladným přepracováním knihy Náboženství v dialogu. Liší se od ní mimo jiné tím, že se nezaměřuje na teologické výklady ná boženství. Religionistické informace měly v prvním vydání doprovod v podobě teologických komentářů. Od toho v tomto vydání upouštím. Tato edice opravuje dílčí nedostatky, doplňuje nové poznatky, odkazuje na novější literaturu a nabízí nové interpretace.

Zde chci zdůraznit to, o čem se domnívám, že se v tom religionisté shodují. Některá témata pojednávám nově a jejich zpracování pokládám za výsledek vlastního bádání, samozřejmě i v těchto případech v návaznosti na podobnou práci českých a zahraničních kolegů. Týká se to třídění náboženství, změn náboženského paradigmatu, kritiky náboženství a odpovědí náboženství na ni, současné religiozity, tematiky náboženského sektářství a mezináboženských vztahů. Domnívám se, že u těchto témat nejde o pouhou rekapitulaci jinými provedené badatelské práce. Vybraným významným náboženstvím jsou věnovány kapitoly, které nenahrazují literaturu věnovanou těmto náboženstvím, odkazují na ni a uvádějí do její četby. 1.3 Vztah k dosavadní literatuře Tato práce chce vypovídat o náboženství paralelně se všemi ostatními knihami, které jsou k dispozici v českém jazykovém prostoru, ať již jde o překlady, nebo původní práce českých autorů, a v dialogu s nimi.

Výraz religionistika se v osmdesátých letech 20. století znovu po desetile tích objevil v publikaci Nástin religionistiky od Jana Hellera a Milana Mrázka (první vydání jako skriptum tehdejší Komenského evangelické teologické fakulty 1988, druhé vydání Kalich 2004).

Dějiny náboženství od Josefa Kubalíka (v několika částečně upravovaných vydáních mezi lety 1963 a 1992) nabízely přehled významných nábožen ství v historickém uspořádání. Vše v tomto spisu mělo ukazovat, že jediným pravým náboženstvím je křesťanství v jeho katolické podobě. Šlo spíše o jakousi historizující teologii náboženství s využitím religionistické látky.

Úvod do religionistiky vydal v nakladatelství OIKOYMENH v roce 1994 Břetislav Horyna. Zabývá se tam v těsné vazbě na nizozemského autora Jacquesa van Waardenburga zejména metodologickými otázkami. Spíš než meritorní uvedení do religionistických témat jsou to prolegomena religionistické badatelské práce. Waardenburgovu přehledovou práci pod českým názvem Bohové zblízka vydalo později brněnské pracoviště.

1

K tomu lze

přidružit práci Williama A. Padena: Bádání o posvátnu: náboženství ve spektru interpretací.

2

Studijní zájem o problematiku nesporně vyžaduje také používání dosud vy daných religionistických slovníků.

3

Podobný význam mají encyklope dic

ké publikace s bohatou faktografi í na úrovni solidní vědecké popula ri zace. Z nich lze připomenout dvě publikace pod redakčním vedením Christophera Partridge, z nichž jedna je přehledem světových náboženství, správněji ovšem náboženství světa, a druhá se zabývá novými náboženstvími.

4

Z dnes už hojné religionistické literatury v češtině je třeba připomenout projevy jiné religionistické koncepce, než představují shora uvedené spisy. Jedná se o řekněme názorově angažované práce na pomezí religionistiky a fi losofi e náboženství. Jde zatím o dva autory perennialistické školy postupně uváděné na českou intelektuální scénu, o Hustona Smitha

5

a Karen Armstrongovou

6

.

Vydání četných spisů se dočkal i Mircea Eliade, klasik fenomenologie náboženství religionisty dnes obvykle přijímaný s výhradami, přesto však hodný pozornosti všude tam, kde se od někdy jednostranně vybrané a někdy ne zcela faktografi e odvažuje postoupit k interpretaci.

7

Religionistika sama sebe refl ektuje v brněnském sborníku Dějiny religionistiky s úvodní studií, medailony a ukázkami z textů světových a českých religionistických autorů.

8

1.4 Jaké cíle si klade tato práce? Tam, kde je náš text tematicky blízký tomu, co už je probráno v dostupných učebnicích, slovnících, monografi ích a odborných studiích v češtině, snažím se navázat na myšlenky spolupracovníků a vést je o krok dál. Byl bych rád, kdyby práce přispěla k překonání vžitých schémat. V knize se tážu na předpoklady, které dosud v našem prostředí nejsou radikálně dotazovány. Neníli to příliš smělá ambice, pokládal bych za úspěch vyjasnění pojmů, s nimiž se v religionistice pracuje. Rád bych přispěl k přehlednému uspořádání látky obecné a speciální religionistiky. Zpřehlednění není ovšem podmaněním látky a vítězstvím nad ní. Jde o humanitní obor, a proto není možné se zkoumanými objekty dělat to, co navrhoval Francis Bacon činit s přírodou, totiž natahovat je na skřipec. Jasný pohled na problém nevylučuje, že protějšek religionistického bádání, náboženský člověk, si plně ponechá svobodu, nenechá se vměstnat do determinismů a badatele překvapí.

Tam, kde si v této knize troufám navrhovat alternativní řešení, dovoluji si s míněním kolegů diskutovat v důvěře, že se tak společně přibližujeme k plnějšímu poznání. Některé kapitoly jsou pouze novým promyšlením a novou formulací, toho, co už je řečeno jinde. Za těžiště vlastního přínosu považuji pasáže věnované metodologii religionistiky, nové religiozitě, náboženskému sektářství a mezináboženskému dialogu. 1.5 Poznámkový aparát a práce s prameny Pod čarou jsou uvedeny poznámky, na něž se v textu odkazuje čísly. Obsahují doplňky, upřesnění a především údaje o pramenech, včetně případných výhrad k jejich spolehlivosti. Odkazy zejména na častěji citované prameny

15

jsou úsporné a obsahují podle zavedené praxe pouze údaje potřebné pro

identifi kaci v seznamu literatury na konci práce, který je řazen abecedně

a obsahuje všechny potřebné bibliografi cké údaje. Podle potřeby jsou někdy

úplné údaje i v poznámce. Odkazy na další studijní literaturu obsahuje spíš

komentovaná bibliografi e v tomto úvodu. Bibliografi cký soupis v závěru

práce zahrnuje co nejúplnější soupis zdrojů, které srovnávám a navazuji na

ně, třeba i kriticky svými myšlenkami. Pokud je k dispozici literatura v češ

tině, dávám jí přednost, aby čtenář ne tak zběhlý v dalších jazycích měl

možnost konfrontovat má tvrzení se závažnějšími a rozsáhlejšími zdroji

informací a nalézt tam pro mé využití těchto textů širší kontext.

Některé poznámky odkazují na texty, které nejsou akademicky seriózním

zdrojem odborných ilustrací. Jde také o primární náboženskou literaturu,

o texty, které spíše ilustrují určitý styl smýšlení a cítění, ale nelze je beze

všeho pokládat za akademicky solidní zdroj odborných informací.

1.6 Poděkování

Děkuji studentům, kteří mne pobízeli k novému vydání Náboženství v dia

logu, dě ku ji nakladatelství Portál, které na to odvážně a velkoryse přistou

pilo a umožnilo zásadní změny včetně nového titulu. Děkuji svým kolegům

na katedře za trpělivost, že v době vrcholné práce na rozsáhlé aktualizaci

textu a tvorbě zcela nových pasáží respektovali, že se záležitostem praco

viště nevěnuji tak důsledně a že přenechávám s důvěrou některé věci jejich

iniciativě. Děkuji svým blízkým, zejména A. B., jakož i P. Ř., a také J. Č.,

R. W. a P. D., že mi svým oddaným přátelstvím a časem, který mi věnovali,

udělali dny úmorné práce nejen snesitelnými, ale dokonce radostnými. 2. Religionistika jako obor

Religionistika se zde představuje jako neutrální popis náboženství

vedle té prezentace, již poskytují náboženství sama, nastiňují se

dějiny oboru v českém prostředí a vedle oborového jádra religionis

tiky se představují další obory, které se náboženstvím zabývají ve

spolupráci s religionistikou, například historie, antropologie, orien

ta listika, psychologie, sociologie. 2.1 Nástin dosavadních pojetí 2.1.1 Sebeprezentace náboženství v odborné literatuře Religionistika jako obor je neutrální, nepředpojatá, není ve službách žádného nábo žen ství a neslouží také ideologickému boji s náboženstvím. S různě mo tivovaným zájmem těch, kdo přemýšlejí a píší o náboženství, však musí počítat. Koná své dílo vedle těch, kdo náboženství zevnitř nebo zvenčí hodnotí, a nejen vedle nich, nýbrž společně s nimi.

Většina náboženství současného světa se představuje v literatuře, již v re li

gionisti ce pojímáme jako literaturu primární, jako téma svého zájmu. Může jít již o kanonic kou literaturu, a pak o další texty, v nichž se náboženství ofi ciálně vyslovuje, ale i o psané projevy lidí, kteří se k danému náboženství sami přiklánějí, ale píší za sebe, nikoli jménem náboženských organizací. Takové psaní na náboženská témata, pokud má systematický ráz, bývá v křesťanském prostředí označováno jako teologie. Obdobné je to také v judaismu a islámu. Tam může jít také o zpracování religionistické látky v teologické souvislosti. Takto se náboženstvím v českém akademickém kontextu zabývá pravoslavná, katolická a evangelická teologie.

V katolické teologii najdeme pojednání v duchu teologických škol počí

naje scholastickým zařazením tohoto tématu do tzv. fundamentální teologie. Účelem takového pojednání bývá nalezení „pravého“ náboženství. Po krocích se postupuje od obecného náboženského postoje k víře v jediného Boha (to se označuje jako demonstratio religiosa – náboženský důkaz) přes uznání Ježíše Krista jako toho, kdo Boha zjevuje (demonstratio christiana – křesťanský důkaz), po uznání římskokatolické církve jako instituce, která ve své doktríně pravé Boží zjevení jako podklad pravého náboženství neomylně podává (demonstratio catholica – katolický důkaz). Představitelem takového pojednání v české odborné literatuře byl profesor Josef Kubalík.

9

Jinou interpretaci křesťanství zevnitř přinesl profesor v oboru sociologie, teolog a reprezentant Ústavu fi losofi e a religionistiky Filozofi cké fakulty Univerzity Karlovy Tomáš Halík. Přiznává náboženské východisko, ale přitom je z práce zřejmá bohatá religionistická informovanost a použití religionistické metody. Scholastiku možná nějak zahrnuje v tom nejlepším, co přinesla, ale překračuje ji směrem k fenomenologickému nazírání a k hermeneutice náboženských znakových soustav.

Evangelická teologie se o náboženství zajímá v různých názorových proudech odlišně. Liberální a modernistická teologie pěstovaná kromě evangelického také v prostředí Církve československé (dnes husitské) se zajímá o antropologickou interpretaci náboženství. František Kovář, František Linhart, Alois Spisar a Franti šek Žilka hledali mravní a duchovní podstatu náboženství.

10

Křesťanství jim bylo jed ním z náboženství vedle jiných, snad

jen evolučně vyšším. Naproti tomu dialektická teologie představovaná u nás především Josefem Luklem Hromádkou (1889–1969) si zjednala kritický odstup od všeho náboženského mimo křesťanství. Ne vždy úspěšná byla její snaha odmítat náboženské aspekty křesťanství. Tím otevírá dveře nové podobě nenáboženské interpretace podstaty křesťanství. Od šedesátých let 20. století rozvíjí u nás tuto myšlenku fi losof s evangelickým náboženským zázemím Ladislav Hejdánek.

11

Druhou oblastí zájmu evangelických teologů o náboženství byla biblistika. K po cho pení Bible a její interpretaci v teologii pokládají za potřebné také vyložit nábo žen ské pozadí Bible

12

, v podstatě náboženské předsta

vy a náboženský život prostředí, v němž se odehrávají biblické události. Vodítkem pro výklad četných, jinak těžko pochopitelných starozákonních míst je jim údajný kontrast prorockého poselství se soudobými mimobiblickými náboženstvími, ale i jejich vliv na Izraelity. Diskuse o tom, je-li křesťanství náboženstvím a je-li možné nenáboženské křesťanství, ještě doznívají. Nejdále tímto směrem došel původně evangelický teolog Otakar A. Funda, který se od paradoxní neteologické teologie propracoval k deklarovanému ateismu a sám vyložil tento svůj názorový posun jako posun oborový, od teologie k religionistice.

13

Religionistikou v kontextu biblických bádání s přihlédnutím k širším souvislostem se zabývá emeritní profesor Starého zákona na Evangelické teologické fakultě Univerzity Karlovy a svého času též předseda tehdejší České společnosti pro studium náboženství

14

Josef Heller.

15

Tamtéž na

teologizující religionistiku navazuje vlastními zevrubnými sondami a ese

18

jistickými interpretacemi náboženských normativních textů profesor Milan

Balabán.

16

V následující generaci, či spíše ob jednu generaci na to samo

statně navazuje naděje české religionistiky Pavel Hošek, pečlivě sledující

náboženské osobnosti a proudy a mezináboženské vztahy.

17

2.1.2 Pozitivistická religionistika a fi losofi e náboženství

Náboženství se záhy stalo tématem zájmu badatelů, kteří se výslovně

k náboženství ne hlásili nebo svou případnou náboženskou angažovanost

od tohoto bádání přísně oddělovali. Z neteologických oborů se nábožen

stvím nejvíce zabývala disciplína s pro měnlivým názvem: národopis, etno

grafi e, kulturní či sociální antropologie. V kontextu literárních studií se

odehrávalo zkoumání mytologie a folkloru, obojího s náboženskými obsa

hy. Příležitostně se náboženství stávalo předmětem zájmu psychologů, soci

ologů, historiků, a ovšem často také fi losofů. Zakladatelem religionistiky

jako samostatného oboru na pražské fi lozofi cké fakultě byl původně indo

log Otakar Pertold (1884–1965). Uvedl v našem prostředí religionistiku na

akademickou půdu v podobě srovnávací vědy náboženské.

18

Religionistika

v Pertoldově pojetí je nezávislá na teologii, což nepochybně dává možnost

nahlédnout náboženství z nových zorných úhlů. Je ale třeba poznamenat,

že zůstává spjata s jednou z fi losofi ckých interpretací fenoménu nábožen

ství, a sice v jeho případě s pojetím pozitivistickým. Plynule přejde do služ

by protináboženské propagandy stalinského režimu.

19

Jakožto deskriptivní

nauka chce takto pojatá religionistika zůstat u popisu, případně doplnit

komparaci. Vědomě se nechce pouštět do interpretací, tím méně do speku

lací. Přesto se nevyhýbá odvážným hypotézám o oblasti ne dost podložené

fakty, jíž je vznik náboženství a jeho prehistorické osudy. Je jí vlastní redu

kovat náboženskou zkušenost na jiné prožitky nebo též vysvětlovat ji ryze

sociologicky.

Filosofi cký, ne teologický výklad náboženství představoval Josef Tvrdý

(1877–1942). Za rozhodující považoval to, co pak také rozvíjeli náboženští

fenomenologo vé, totiž kontrast mezi svatým a profánním, přičemž v ná

boženství jde podle jeho mínění o koncentraci hodnot lidských a jejich objek

tivaci.

20

2.1.3 Česká religionistika v letech 1948–1989

Další osudy studia náboženství jsou spjaty s režimem v letech 1948–1989.

Reli gio nistika jako uznaný samostatný badatelský a studijní obor vymizela. Její faktografi e a analýzy dostaly ryze instrumentální určení. Oboru bylo administrativně určeno, k jakým závěrům smí dospět. Dostal jméno podle jediné dovolené fi losofi cké hypotézy, vědecký ateismus. Sotva šlo o kritickou teorii náboženství inspirovanou fi losofi í Karla Marxe a rozvíjenou fi losofy a badateli 19. a 20. století. Spíše šlo o pokračující pozitivistický či scientistický přístup k náboženským faktům sloužící barbarskému emocionálnímu ateismu a o ochotu posloužit protináboženským cílům režimu. Takovým bádáním o náboženství se zabýval brněnský Ústav vědeckého ateismu, který se po změnách názvů nakonec transformoval v dnešní Ústav religionistiky Masarykovy univerzity. Někteří jeho pracovníci, roztroušení i po jiných univerzitních pracovištích, dodnes pokládají distanci od náboženství za podmínku pěstování religionistiky. 2.2 Charakter současného studia náboženství Vědecký status oboru zajišťuje jasné vymezení předmětu a metod. Hu manitní obory, tedy vědy o člověku, s tím mají jistou potíž. Religionistika od počátků své akademické existence určila jako svůj předmět náboženství a jako metodu deskripci a komparaci náboženských jevů. To však naráží na několik problémů.

V religionistice jde o náboženství. Jisté potíže jsou již s tím, co vše náboženství je a kde a jak jednoznačné jsou tematické hranice religionistického zájmu. Chceme-li náboženství prohlásit za předmět (objekt) religionistiky, zapomněli jsme, že náboženství je jev lidského života a o člověku sotva můžeme říci, že je objektem, respektive předmětem. Zpředmětnění či zvěcnění člověka v teorii má nebezpečné praktické důsledky. Je nutné respektovat a hájit proti objektivitě lidskou subjektivitu. Bylo by ovšem možno namítnout, že člověk je subjektem sám o sobě, ale že se může stát objektem vědeckého bádání. Že tedy věda jeho subjektivitu objektivuje.

Humanitní obory se v éře akademické vlády pozitivismu snažily napodobo vat objektivitu exaktní přírodovědy. Například psychologie se musela vzdát zájmu o psychiku, o lidské vnitřní prožívání, které je subjektivní a není empiricky přímo do stup né. Musela se stát vědou o lidském chování (angl. behaviour), přeměnila se na behaviorální bádání. Podobně ekonomie se plně zaměřila na matematicky zachytitelné neosobní vztahy hodnot a poza pomněla, že hospodaření a práce jsou lidskými projevy, projevy lidské péče o sebe a o svět.

Je nutno hájit závaznost základních metodologických principů společných všem vědním oborům, ale zároveň i specifi kum humanitních disciplín. Religionistika nemusí své téma, jímž je náboženství, striktně objektivovat. Stačí úsilí o pečlivé, důsledné, kontrolovatelné myšlení od východisek, která mají být všem dostupná, přes kroky úvahy až k vyslovovaným závěrům. Nemusí se však obávat interpretujícího přístupu.

Tím se od domnělého předmětu religionistiky jako vědy dostáváme k jejím metodám. Jaké metodologické direktivy musí dodržovat? Při jakých metodách půjde ještě o intersubjektivně přijatelné výsledky a kdy už jen o osobní domněnky? Jaké zpracování religionistické látky nazveme dílem humanitní vědy a kdy už půjde o publicistiku či esejistiku na religiózní témata?

Základem jistě zůstává popis, deskripce pozorovaných jevů. Dnes je však zřejmé, že fakta se netransformují v popisné výroky nějak samovolně. Deskripce nezrcadlí data. Popis je mentální aktivita. Výběr jevů, připsaní významu některým a opomenu tí jiných, zachycení vnímaného těmi či oněmi termíny, to vše je proces, v němž se projevuje subjektivita badatele. I za popisem stojí jeho refl ektovaná nebo spontánní fi losofi cká stanoviska, jeho konkrétní zájmy. Badatel v roli pozorovatele a popisovate le náboženských jevů je historicky situovaný, není přístrojem, který by mechanicky snímal a registroval jevy ve svém okolí.

Tradiční metodou religionistiky je komparace. Ve svém raném období byla často charakterizována a dodnes se občas označuje jako srovnávací či komparativní věda o náboženství. Komparace měla zajistit nezávislost na teologii. To je naivní. Teologicky ražená religionistika může samozřejmě také komparovat. Za zdůrazněním srovnávacího přístupu stojí dobová představa, že vedle sebe jako podobné útvary stojí náboženské systémy a že v nich můžeme spatřovat kromě nepochybných rozdílů i shody. Lze například komparovat kanonickou literaturu, věroučné teze, organizaci, obřady, osobní projevy zbožnosti. Tak jednoduše to už dnes nevidíme. Může jít o srovnávání nesrovnatelného.

21

Deskripce a komparace předpokládají jistou stabilitu religiózních jevů, které však beze sporu jsou v neustálém pohybu, v dějinném procesu. Deskripce a komparace musí od procesuálního rázu náboženských jevů odhlédnout. Musí udělat synchronní průřez jevy, jež chce sledovat. Všímá si spíše struktury než dynamiky jevů. Nesleduje hybné síly dějinného procesu. Ti, kdo však dávají přednost diachronii, respektu k času, které zajímá vztah přítomnosti (či jiné zvolené etapy) k minulosti a předpokládané budoucnosti, nevidí jako metodologické jádro religionistiky popis a srovnání, nýbrž dějiny náboženství, používají historickou metodu, se všemi jejími přednostmi, požadavky a úskalími.

Subjektivita badatele a subjektivita bádaného nevylučují vědecký charakter oboru, pokud se vědeckost nechápe zúženě a nečiní se z ní dogma včetně represe, která s jakoukoli dogmatizací souvisí. Riziku subjektivní předpojatosti jednotlivých badatelů (skupin, pracovišť), jakož i možnému zkreslení popisu a jednostranné interpretaci se zamezuje odbornou diskusí, jejímž výsledkem může být vyrovnanější pohled na tematiku, lépe reprezentující religionistiku jako obor.

Zjištěná data a fakta mohou být nahlížena jako fenomény. V náboženských (jako jakýchkoli jiných) fenoménech potkáváme jevené v jevícím (se). Lze snad říci s jistou újmou na přesnosti, že skutečnost má projevující „povrch“ a svou projevenou „hloubku“, k níž se propracováváme díky tomuto povrchu. Povrch není totožný s hloubkou a musí být minut, máme-li dospět do hlubiny a zároveň nelze jít jinudy. Tak můžeme krátce vyslovit, oč jde ve fenomenologii, konkrétně ve fenomenologii náboženství. Fenomenolog pozorně hledí na jevy a na to, co se děje v něm a s ním, co sám, možná zpočátku nerefl ektovaně, činí. Zaznamenává jevy jako souhru předpokládané skutečnosti a své poznávací (a spolutvořící) aktivity.

Za klasika fenomenologického přístupu je pokládán teologizující religionista Rudolf Otto.

22

Nizozemský religionista Gerardus van der Leeuw

jde cestou prostřednictvím vnějších projevů k náboženskému prožitku dál, do větších podrobností a stal se klasikem různě lokalizované zkušenosti posvátna.

23

Kolem další postavy, jíž je rumunský, též ve Francii a ve

Spojených státech působivší autor Mircea Eliade, se, jak už bylo naznačeno v kapitole o religionistice jako oboru, vznášejí politické a odborné pochybnosti. Po religionistické stránce se mu vyčítá, že jeho mohutná komparace (v základu fenomenologické práce) není vždy faktografi cky čistá. Sotva kdo může být odborníkem na všechna období, všechny regiony, všechny kultury a civilizace. Časté bezstarostné srovnávání velmi vzdálených tradic jako by nerespektovalo složitý kontext. Možná jsou jevy vybrány tak, aby ilustrovaly předem zaujatá stanoviska. Přes tyto nedostatky Eliade vstupuje s porozuměním a možná solidárně do oblasti náboženské zkušenosti, aniž by se s některým jejím směrem bezvýhradně ztotožnil a ukázal cestu, již není nutno pro jeho případné chyby zavrhnout. Je možné napravit chyby a v navrženém postupu pokračovat lépe.

24


22

Náboženství se často vyjadřuje v textech, a pokud jde o texty z jiného prostředí a ze vzdálených dob, stojí před úkolem vyložit je v jejich předpokládané aktuálnosti pro současného člověka. Nad kanonickými i jinými texty probíhá exegetická a hermeneutická práce. I mimo rámec vnitronáboženské práce je možné se pokoušet o hermeneutiku náboženských textů, případně i jiných znakových struktur (výtvarných a hudebních děl, obřadů, symbolů). Nejde o naivní cíl jakéhosi „správného“ výkladu soupeřícího s jinými, označenými za nesprávné. Vykladačská práce nepodléhá verifi kaci, ba ani falzifi kaci, leda, že by byla nekonzistentní, vnitřně rozporná (a nešlo o záměrný paradox). Volba výkladového klíče je do jisté míry libovolná. Nelze popřít předporozumění. Předem očekávané základní rysy výkladu nemusí znamenat, že znaky znásilňujeme, že je nutíme mluvit ve prospěch zvolené interpretace. Metodicky pěstovaná hermeneutika může obhájit svůj vědecký status a je reprezentována osobnostmi hermeneutické tradice, které se zabývaly i náboženstvím a přispěly k jeho pochopení.

25

Není defi nitivně rozhodnuto, jak daleko může religionista jít vstříc náboženským skutečnostem. Jeho osobní postoj je sotva kdy neutrální. Příslušnost k (některému) náboženství skýtá pro religionistickou práci výhody (bohatší zkušenost s látkou) i rizika (nezáměrná apologetika); totéž ale platí o pozici kritika náboženství, programového agnostika či ateisty. V religionistické praxi najdeme vědomé participativní přístupy, snahu, kam až to jde, sdílet s náboženskými lidmi jejich prožitky a dostat se k náboženství zevnitř.

26

Ale najdeme také kritickou teorii náboženství, zkoumání

jeho hlubinně psychických a hlubinně sociálních kořenů, zkoumání, nakolik a kde je náboženství výrazem odcizení a touhy po emancipaci, nakolik je její překážkou a snad i pomocí. Pomocníky kritické teorie mohou být mistři podezření, psychoanalytici, především Sigmund Freud, sociální analytici, například teoretici první frankfurtské školy Erich Fromm (který paradoxně, možná dialekticky, kombinuje kritickou metodu s participací)

27

,

Herbert Marcuse, v návaznosti na marxovské impulzy

28

.

2.3 Oborové jádro religionistiky

a kontextové interpretace

Je-li oborovým jádrem religionistiky synchronní, strukturálně pojaté pozorování, popis a srovnání, případně diachronní historické zprostředkování, je nutno jako vrstvu kolem tohoto jádra vidět specifi cky religionistické

23

interpre tující přístupy. Všechno totiž nedokáže religionistika zvládnout

vlastními silami. Kontextem náboženských jevů je psychika jednotlivce

a sociální struktury a děje. Těmi se zabývají další disciplíny s vlastní tradicí,

zkušeností a metodikou. Jde především o psychologii a sociologii. Tak se

s religionisti kou spojuje práce dalších oborů. Někdy se v této souvislosti

mluví o kontex tové religionistice. Vhodné je též hovořit o interdisciplinár

ním (v případě překvapivých vazeb na vzdálené obory též o transdisciplinár

ním) zkoumání náboženství.

2.3.1 Kontextová religionistika obecně

Kolem oborového jádra jsou seskupeny disciplíny, které přinášejí do stu

dia náboženských a příbuzných jevů nové pohledy. Zkoumají náboženství

z určitého specifi ckého zorného úhlu, nebo se podrobně zabývají některým

dílčím aspektem (náboženství v lidském nitru, náboženství a sociální struk

tury apod.) Břetislav Horyna upozorňuje,

29

že náboženství vystupují vždy

v celkové souvislosti řady různých podmínek a okolností. Proto poznání ná

boženství v širším kontextu sociokulturních skutečností přispívá k bohat

šímu poznání, než dává deskripce a komparace izolovaných náboženských

fenoménů v synchronním a diachronním průřezu. Tato kontextová religio

nistika zajišťuje zachování specifi čnosti oboru v mezioborových vazbách.

2.3.2 Dějiny náboženství

K dosavadní úvaze o dějinách náboženství jako možném základu religio

nistiky zde můžeme přidat postřeh, že náboženské dějiny nelze vytrhnout

z celku dějin a že v této dílčí disciplíně na hranicích oborů platí meto

dologická pravidla historie. Historie náboženství si také musí klást stejné

otázky ohledně možností zachytit a interpretovat dějiny. Synchronní a dia

chronní přístup k fenoménu náboženství se vždy mohou doplňovat. Zdá

se, že religionistika je občas redukována na dějiny náboženství, například

pod vlivem dobového historicismu. Celý obor se pak chápe jako history of

religion.

30

U religionistiky takto redukované je třeba dbát především na to,

aby historický determinismus nechtěl rozmanité projevy tohoto či onoho

náboženství odvozovat od jejich místa na časové ose.

2.3.3 Kulturní antropologie a příbuzné obory o náboženství

Obor označovaný v našem prostředí původně jako národopis (etnografi e),

případně v součinnosti s folkloristikou, je prostředím, v němž můžeme hle



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.