načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Předané trauma - Ellie Izzová; Millerová Vicki Carpelová;

Předané trauma
-14%
sleva

Kniha: Předané trauma
Autor: Ellie Izzová; Millerová Vicki Carpelová;

Lidé, kteří zažili tíživé a traumatické situace, potřebují pomoc druhých. V důsledku své práce často trpí nejrůznějšími potížemi, například depresemi, úzkostí, závislostmi, ... (celý popis)
Titul doručujeme za 4 pracovní dny
doručujeme do Vánoc
Vaše cena s DPH:  249 Kč 214
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
7,1
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 49Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: TRITON
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2019
Počet stran: 200
Rozměr: 200 x 140 x 14 mm
Úprava: ilustrace
Vydání: 1. vydání
Spolupracovali: přeložila Eva Klimentová
Skupina třídění: Psychopatologie
Vazba: Paperback
Datum vydání: 17. 5. 2019
ISBN: 978-80-7553-662-4
EAN: 9788075536624
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Lidé, kteří zažili tíživé a traumatické situace, potřebují pomoc druhých. V důsledku své práce často trpí nejrůznějšími potížemi, například depresemi, úzkostí, závislostmi, obezitou či poruchami imunity. Příčinou široké škály potíží může být předané trauma, které negativně ovlivňuje tělesný, psychický i duchovní stav pomáhajících.

Tato kniha nabízí vysvětlení, naději a pomoc odborníkům i laikům, kteří prodělávají předané trauma: od terapeutů, lékařů, záchranářů a zdravotníků přes sociální pracovníky, poradce, učitele, soudce a právníky až po blízké osoby traumatizovaných lidí. Už nemusíte mlčky strádat, předané trauma je problém, který vám tato kniha pomůže vyřešit. (druhotný traumatický stres, zprostředkovaný šok, jak pomoci sobě a druhým)

Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

41

5. KAPITOLA

Kdy jde o předané trauma?

Traumatizovaný může být každý. Je-li někdo vystaven traumatu, zvy

šuje se riziko posttraumatické stresové poruchy. Dlouhodobé nebo

četné traumatické zážitky bývá těžší překonat než většinu jednotli

vých případů traumatu. Posttraumatická stresová porucha se také

s  větší pravděpodobností vyskytne, jestliže jedinec využívá pasivní

obrany, jako je strnutí nebo disociace, a nikoli aktivní obrany, jako je

boj nebo útěk. Existují určité důkazy, že traumatické zážitky v raném

věku, zvláště jsou-li dlouhodobé či opakované, mohou výrazně zvy

šovat riziko vzniku posttraumatické stresové poruchy po vystavení

traumatu v dospělosti (Baldwin, 2007).

Nyní se zaměříme na podskupinu syndromu zprostředkovaného

šoku – předané trauma: postihuje především pracovníky, kteří pomá

hají obětem traumatu a  katastrof a  setkávají se s  bolestnými výjevy

a příběhy. Patří mezi ně psychologové a další odborníci z oblasti du

ševního zdraví, právníci, právní asistenti, soudci, soudní znalci, zdra

votníci záchranné služby, sanitáři, zdravotní sestry, lékaři, duchovní,

policisté, kriminologové, zubaři, novináři, hasiči a záchranáři, rodin

ní příslušníci a blízcí přátelé. Tyto lidi často nazýváme našimi hrdiny.

Riziko druhotné traumatické stresové poruchy však hrozí v podstatě

každému, kdo je vystaven nadměrné dávce utrpení obětí. Pokud

k  tomu přidáte složku kontrolované empatie, o  níž jsme hovořily

v druhé kapitole, vzniká předané trauma. Jak už jsme psaly, několik

studií pomáhající populace prokázalo, že nejméně 53 procent pomá

hajících profesionálů uvádí, že v  dětství prodělali nějaké trauma

(Pearlman, Saakvitne, 1995). Tato situace z  minulosti zvyšuje mož

nost postižení předaným traumatem.


42 Ellie Izzová, Vicki Carpelová Millerová | PŘEDANÉ TRAUMA

Jestliže pracujete s příběhy mnoha obětí traumatu/katastrof, mějte na paměti tři hlavní rizikové faktory vzniku předaného traumatu: 1. expozice příběhům mnoha obětí traumatu nebo traumatickým vý

jevům; 2. vaše kontrolovaná empatická senzitivita vůči jejich utrpení; 3. jakékoli nevyřešené emoční otázky, které se citově a/nebo symbo

licky vztahují k viděnému či slyšenému utrpení.

Odborníci varují, že symptomy předaného traumatu je třeba brát vážně a podniknout kroky k vyléčení, podobně jako byste se snažili vyléčit z fyzické choroby. Množství času či pomoci, které jsou zapotřebí k  uzdravení z  emočního traumatu, se stejně jako u  jakýchkoli tělesných potíží individuálně liší.

Předané trauma mohou podněcovat některé aspekty vaší práce (Lee, 2007): 1. kumulační dopad traumatických příběhů klientů; 2. opakovaný kontakt s lidmi, kteří mají nevyřešené potíže; 3. intenzivní osobní kontakt s těmito lidmi, když s nimi pracujete; 4. dlouhodobé angažování; 5. etický tlak zachovávání diskrétnosti; 6. role dávajícího obecně.

Neléčené předané trauma může způsobit silnou, ochromující úzkost, která přetrvává po celé měsíce, ba dokonce i  roky. Opravdu může pomáhající pracovníky zlomit na duchu. Jelikož nejsou přímými účastníky událostí, jejich potíže bývají často nezjištěné a neléčené.

Vraťme se nyní ke kazuistice Anny z druhé kapitoly. Takto vylíčila svůj příběh vlastními slovy:

Požádaly jste mě, abych napsala o případu, který mě nejvíce za

sáhl. Vybrat jen jediný je opravdu těžké. Můj život různými způso

by ovlivnila řada případů. Nejhorší jsou pravděpodobně tragické

43

Kdy jde o předané trauma?

případy týkající se dětí. Většinou se s  nimi citově vyrovnávám

odůvodněním, že „tohle by se mně ani většině lidí stát nemohlo,

protože...“ Případ, který vyberu, se však mohl stát komukoli. Tý

kal se mladé maminky, které bylo něco přes třicet let. Byla to silná

žena, dobrá manželka a matka. Když byla mladší, měla problém

s alkoholem, ale zdárně se vyléčila. V roce 1998 byla na pravidel

ném vyšetření děložního čípku. Provedl je lékař v  Arizoně a  stěr

poslal do laboratoře v Novém Mexiku. Výsledek testu byl vyhod

nocen jako normální nález. V roce 1999 byla na dalším pravidel

ném stěru, vzorek byl odeslán na vyhodnocení do téže laboratoře

v Novém Mexiku. Nález byl opět negativní. Mladá maminka měla

abnormální menstruační potíže a  bolesti. V  roce 2001 nový test

odhalil rakovinu děložního čípku. Při vyšetřování bylo zjištěno, že

vzorky z let 1998 a 1999 byly nesprávně vyhodnoceny. Oba je vy

hodnocoval tentýž laborant, kterého později vyhodili. V roce 2001,

kdy byl zjištěn pozitivní nález, už bylo pro tuto mladou maminku

příliš pozdě. Veškerá radikální léčba byla marná. Kdyby jí zhoub

né onemocnění řádně zjistili v roce 1998 nebo 1999, měla více než

osmdesátiprocentní šanci na uzdravení. Zemřela zhruba za rok po

stanovení diagnózy a před smrtí trpěla strašnými bolestmi. Na fo

tografi ích je vidět, jak pomalu chřadla, až nakonec vypadala jako

kostlivec. Její děti prožívaly nesnesitelnou bolest a  nespravedlivě

trpěly. Jejich maminka nebude u  toho, až odmaturují, vystudují

vysokou školu, ožení se a  provdají nebo založí rodinu. Její smrt

traumatizovala i  manžela, který ji hluboce miloval. Od matčiny

smrti měly děti spoustu potíží, zvláště to nejmladší.

Vzorky měly být správně vyhodnoceny. Na laboranta měl lépe do

hlížet hlavní patolog. Laboranti v této laboratoři neměli být pod tla

kem, že musejí vyhodnotit přes padesát vzorků denně. Měl fungovat

lepší systém. Ta mladá maminka měla zůstat naživu. Tento případ

byl pro mě srdcervoucí. Doslova jsem cítila bolest, kterou prožívala

až do posledního dne svého života, včetně smutku vůči dětem.

(Anna, asistentka v advokátní kanceláři) Ellie Izzová, Vicki Carpelová Millerová | PŘEDANÉ TRAUMA

Anně hrozilo riziko předaného traumatu kvůli intenzivnímu a  dlouhodobému kontaktu s  manželem a  dětmi oběti. Její profesionální kontakt začínal vyvolávat osobní zájem, protože z Annina hlediska se taková traumatická událost určitě mohla stát i jí. Navíc musela kontrolovat svou empatickou odezvu a  zatěžovat schopnost mozku automaticky vyřešit situaci způsobem, který by byl bolestný, ale vyvážený, a normalizoval by její stav.

Jsme-li silně sklíčení nebo ze sebe prostě nedokážeme setřást příběh některého klienta, pravděpodobně máme potíž zvládat biochemickou stresovou reakci nebo nám to činí stále větší potíže (únava ze soucítění). Dokonce nás může překvapit, co v nás spouští stresovou reakci z onoho příběhu: článek v časopisu, obraz, který zahlédneme koutkem oka, postava z  knihy, kterou právě čteme. Máme potíže zklidnit svůj sympatický nervový systém. Vnitřní prožívání sebe, druhých a vyšší moci se proměňuje způsobem, jenž odpovídá zkušenosti klienta, který prodělal trauma. Jinými slovy, symptomy předaného traumatu jsou velmi obdobné symptomům posttraumatické stresové poruchy.

Zde je několik varovných příznaků předaného traumatu:  Citové vyčerpání: emoční přetěžování kontaktu s  druhými, které

má za následek vyčerpání vlastní energie. Citové vyčerpání zahr

nuje pocity apatie, bezvýchodnosti, nespokojenosti, beznaděje,

bezmoci, nervozity, podrážděnosti, pesimismu a prázdnoty.  Odosobnění: necitelný a zatvrzelý postoj k druhým.  Snížené osobní výsledky: zhoršený pocit profesionality či úspěchu

v práci s druhými.  Somatizace: zahrnuje změny chuti k jídlu, gastrointestinální potí

že, zlost, nízkou sebeúctu, nedostatek sebedůvěry, zhoršený úsu

dek a uvažování.



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist