načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Pražská konspirace - Petr Turoň

Pražská konspirace

Elektronická kniha: Pražská konspirace
Autor:

Pražská konspirace je knihou, která přináší humorný pohled na konspirační teorie. Využívá k tomu příběh odehrávající se v tajemném prostředí Prahy, jejíž úzké uličky, ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  119
+
-
4
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2% 80%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: CPress
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2017
Počet stran: 144
Rozměr: 21 cm
Vydání: 1. vydání
Skupina třídění: Česká próza
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-264-1686-9
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Pražská konspirace je knihou, která přináší humorný pohled na konspirační teorie. Využívá k tomu příběh odehrávající se v tajemném prostředí Prahy, jejíž úzké uličky, tajemné chrámy a pohnutá historie přímo podněcují fantazii nejrůznějších konspiračních teoretiků. Vše začíná vyšetřováním detektiva Milana Mahuly, který má odhalit, kdo stojí za sádrovými trpaslíky, kteří začali poštou chodit ministru obrany Stuhlému. Zatímco Milan proniká do spletitého případu, dochází v Praze k dalším událostem. Alamandin, který rozdává sluneční paprsky, řeší své problémy s bílou mafií (lékaři), katolickou církví a bratrstvem skeptiků. B33 zase odhalují židovský podíl na zničení newyorských dvojčat a zároveň řeší, zdali si bez snížení důstojnosti můžou dát koňakovou špičku s kávičkou. No a své dilema má i rusofil Emil Šťastný, který se musí vypořádat se srpnem 1968. Situaci mu totiž komplikuje Jegor Orlov, který tvrdí, že do Československa tehdy nepřijely tanky, ale kombajny pomoci se srpnovou žatvou… V tomto panoptiku konspiračních postaviček Milan postupně rozplétá i případ sádrových trpaslíků, a jak se ukáže, všechno spolu souvisí.

Zařazeno v kategoriích
Petr Turoň - další tituly autora:
Pražská konspirace Pražská konspirace
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Pražská

konspirace

Vyšlo také v tištěné verzi

Objednat můžete na

www.cpress.cz

www.albatrosmedia.cz

Petr Turoň

Pražská konspirace – e‑kniha

Copyright © Albatros Media a. s., 2017

Všechna práva vyhrazena.

Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována

bez písemného souhlasu majitelů práv.


Obsah

Začátek září 2015 Ministerstvo obrany České republiky ................................6

Milan Mahula ......................................................................13

Pátek 25. 9. 2015

B33 ........................................................................................18

Günter Brohm .....................................................................22

Společenství sedmi trpaslíků .............................................30

Sobota 26. 9. 2015 Protokoly sionských mudrců ............................................42

Alamandin ...........................................................................50

Templářské kolo ..................................................................56

Neděle 27. 9. 2015

Bača Jura ..............................................................................60

Edward Kelly ......................................................................66

Židovský hřbitov .................................................................79

Pondělí 28. 9. 2015

Pergamen .............................................................................86

Esoterika ..............................................................................91

Úterý 29. 9. 2015

Bratrstvo skeptiků ............................................................ 104

Karlův most ...................................................................... 116

Středa 30. 9. 2015

Osmý muž ......................................................................... 126

Královská cesta................................................................. 135


Konspirace je tajné spiknutí lidí – konspirátorů – za účelem

prosazování vlastních zájmů.

Konspirační teoretik je osoba, která za veškerým

děním vidí nějaký jiný, skrytý zájem – konspiraci.


Začátek září 2015


- 6 -

Ministerstvo obrany

České republiky

Ministr Stuhlý si promnul oči a  pohlédl z  okna. Bylo sedm večer a  měl toho za  celý den dost. Jedno zasedání na  úřadu vlády, dva rozhovory pro novináře, služební oběd kdoví s kým, příprava na nedělní debatu ve veřejnoprávní televizi... Vyšel ze své pracovny a požádal asistentku Karin, aby mu udělala kávu. Pak pokračoval na chodbu, kde se chtěl trochu projít a protáhnout. Za chvíli pro něj přijede tajemník a pojedou na společnou večeři s předsedou kamsi na Malou Stranu.

Na chodbě zamířil k oknu, kterým dovnitř pronikaly slábnoucí paprsky zapadajícího slunce. Když se vracel, všiml si na  zemi sádrového trpaslíka, který se díval přímo na  dveře jeho kanceláře. Ministr na  něj chvíli nevěřícně hleděl, pak těkavým pohledem proletěl celou chodbu. Znervózněl. Obešel trpaslíka, zašel za schodiště, potom za roh. Nikoho neviděl. Kousl se do rtů a asi půl minuty usilovně přemýšlel. Nakonec si sundal sako, trpaslíka do  něj zabalil a  zamířil do  své pracovny. Asistentka na něj zvláštně pohlédla.

V  pracovně se zamkl a  začal přemýšlet, kam ho schová. Nakonec vyndal dvě police ze  skříně s  luxusním alkoholem a  trpaslíka tam strčil. Sedl si na  stůl, do  dlaní uchopil šálek s horkou kávou a horečně přemýšlel.

„Jsem paranoidní, nejsem paranoidní,“ tiše mumlal. Nakonec dospěl k závěru, že možná ano. Čím více stoupá po společenském žebříčku, tím větší má z  trpaslíků strach. A  jako by ještě všeho nebylo dost, na ministerstvu kultury připravují zákon o zákazu jejich prodeje. To zas bude debat a posměšků. Ministru Stuhlému skákaly myšlenky jedna přes druhou.

- 7 -

Ministerstvo obrany České republiky

Napil se minerálky, jako by je chtěl utopit. Všechno, co souvisí s trpaslíky, mu nahání husí kůži. Pak mu zazvonil telefon. Trhl sebou. Naštěstí to byl tajemník strany. Naštěstí? V politice si musí dávat pozor na každého.

„Jardo, stojím před vchodem,“ uslyšel z telefonu.

„Dobře, už jdu,“ odpověděl zamyšleně. Jedním hltem dopil kávu, oblékl si sako a vyšel z kanceláře.

Jakmile usedl do  stranického auta, pocítil určitou úlevu. Tajemník mu nabídl whisky, kterou si prý dovezl z dovolené v Irsku. Zamířili přes Chotkovy sady na Malostranské náměstí a  pak se proplétali uličkami Malé Strany. V  jedné zastrčené, ale exkluzivní restauraci je čekal předseda strany s dalším člověkem. Měli v plánu drobnou oslavu předsedových narozenin. Stačilo pár skleniček, aby ministr na svoji starost s trpaslíkem zapomněl.

***

Druhého dne přišel do práce s čistou, avšak mírně bolestivou hlavou a  taky pořádně žíznivý. Poprosil asistentku o  minerálku a  zamířil do  své pracovny. Tam jeho pohled utkvěl na skříňce. Nejistě ji otevřel, jako by doufal, že už tam trpaslík nebude. Ale byl... Zvedl telefon.

„Karin, neztratilo se tady... nebo nebylo ukradeno včera něco?“

„U vás v kanceláři?“

„Ne, v celé budově. Nestěžoval si někdo?“

„O ničem nevím. Co by to mělo být?“

„Nevím. Ptám se preventivně,“ odpověděl Stuhlý nepřesvědčivě a  zavěsil. Chvíli seděl a  zíral do  prázdna. Pak si objednal kávu. Když mu ji Karin přinášela, připomněla, že je Pražská konspirace

- 8 -

dneska zasedání poslanecké sněmovny. Těžký je život politika, zejména když je třeba v jednom pracovním čase zastávat dvě funkce. Ovšem, jde-li o  blaho lidu, musí v  sobě člověk najít sílu a obětovat se. Stuhlý se tedy obětoval, což v jeho případě znamenalo, že toho dne musel v  práci zůstat opět do  sedmé večer.

Den uběhl celkem poklidně. Žádný novinář po  něm nic nechtěl, poslanecké interpelace směřovaly spíše na jeho kolegy. Večer tak odcházel z  kanceláře vcelku spokojený, tím víc, že žádný další trpaslík přede dveřmi nestál. Jenže pak to uviděl. Za  zábradlím schodiště vykukovalo něco červeného. Krve by se v  něm nedořezal, neboť mu okamžitě došlo, že to je zase sádrová čepice. Trpaslík se opět díval na jeho kancelář, tentokrát se však skrýval. Bleskově si sundal sako, rychle ho do něj zabalil a odnesl do své pracovny. Asistentka Karin na něj opět pohlédla zkoumavě, nebyla však zvyklá se zbytečně dotazovat.

***

Jaromír Stuhlý mířil služebním autem domů do  Nuslí. Byl velmi nervózní. Jeden trpaslík, prosím, to mohla být ještě náhoda. Ale dva zcela jistě ne! Někdo mu vyhrožuje, to je jasné. Jeho kariéra se může ocitnout v troskách. A proč? Kvůli jedné studentské hlouposti. Ale kdo by za tím mohl stát? Kdo mu může vyhrožovat?

Přejeli Vltavu. Turisté si fotili Pražský hrad. Stuhlého ale nezajímali. Turisté ani Hrad. Místo toho si začal rekapitulovat svůj život i  kariéru, která, jak mu teď připadalo, začala kvůli těm pitomým trpaslíkům směřovat ke svému konci.

Narodil se na  konci šedesátých let. Těsně po  sametové revoluci dostudoval právnickou fakultu v  Praze. Po  revoluci

- 9 -

Ministerstvo obrany České republiky

zrušil plánovanou stáž v Moskvě, kterou mu otec, prominentní komunista, domluvil, a  místo toho se vydal do  německého Pasova. Když se po dvou letech vrátil, uvědomil si, jak obrovský rozdíl je mezi Německem a jeho zemí. Jako jeden z mála lidí tehdejší doby si uvědomil, že zásadní problém rozvoje jeho země je neúcta lidí k zákonům, právnímu řádu a pořádku vůbec. Jako právník se proti ní rozhodl bojovat přednáškami a osvětou. Jeho úsilí však nepřinášelo žádné výsledky.

Dospěl tedy k názoru, že netřeba měnit přímo lidi, možná by pomohlo změnit zákony, aby byly jednodušší. Změnit zákony však mohl jen jako politik. Začal tedy uvažovat, do jaké strany by vstoupil. Nebylo to snadné rozhodnutí. Ne tak kvůli programu, politici byli něco jako fotbalisti. Každý hrál za jiný klub, ale v  podstatě šlo o  totéž – vyhrát. Pro Stuhlého bylo důležité najít si stranu, která uspěje a kde se i on dokáže prosadit.

Nakonec si vybral chybně. Jeho strana v následujících volbách neuspěla a ztratila se ve víru polistopadových dějin. Stuhlý však nelenil a přestoupil jinam. Tentokrát udělal správný krok! Považoval se za člověka, který má ideály. Šlo mu sice o to, jak se dostat co nejvýš, ale jen proto, že tam jeho slovo bude mít nějakou hodnotu a on bude schopen něco změnit.

Prozatím byl řadovým členem v  druhém pražském stranickém obvodu. Hodně řečnil, jeho slova však nebral nikdo vážně zejména kvůli jeho nevýznamné pozici a  taky proto, že v nich ještě bylo cosi z mladistvých ideálů. Bylo mu teprve 26 let. Koho vlastně v té době zajímal boj proti korupci? Stuhlý pochopil, že na to musí jít jinak. Když se uvolnilo místo účetního jeho stranické pobočky, rozhodl se tuto pozici vzít s tím, že lepší je nějaká funkce než žádná. Efekt se dostavil poměrně Pražská konspirace

- 10 -

záhy, kdy jej do jedné prestižní kavárny na Starém Městě pozval tehdejší tajemník strany Snový. Stuhlý se těšil jako malé dítě a  stejnou radost měla i  jeho manželka, která mu přestávala tolerovat jeho dlouhé noční stranické schůze bez viditelného finančního výsledku.

Stuhlého radost však ihned zkazil požadavek Snového, aby do účetnictví jejich organizace vpravil peníze neznámého původu a  tím je legalizoval. Stuhlého svrběl jazyk a  chtěl se zeptat na  původ oněch peněz. Nakonec se ale ovládl. Patrně k  tomu přispěla sklenka prvotřídního koňaku, který Snový ke kávě objednal. A tak se nad espresem a koňakem rozhodl, že se nebude zbytečně vyptávat, protože by mu to mohlo zabránit v kariéře – a ta je pro jeho ideály přece nepostradatelná.

Stuhlý peníze do  účetnictví vpravil. Následně jej pozvali na první ples stranických špiček, kde se seznámil se spoustou zajímavých a  důležitých lidí. Manželka byla v  sedmém nebi. Stuhlý se osvědčil a postoupil ve stranické hierarchii. A tak se člověk, který chtěl bojovat proti korupci politickými prostředky, sám do  korupce namočil. Tehdy to bylo poprvé, ovšem nikoliv naposledy. Strana potřebovala peníze na  billboardy a  další reklamní kampaně před volbami, protože samotným programem neoslovovala. Ale peněz z  členských příspěvků nebylo mnoho. Přispívaly jen velké firmy, ovšem nikoliv zadarmo. Jednou s nimi jednal ten, jindy onen, někdy i Stuhlý. Konečně si ve straně vybudoval pozici, kdy byl jeho hlas slyšet. Ale hovořit o  korupci na  stranických sjezdech, kde všichni znali principy jejich stranického financování... Na to měl v sobě ještě pořád trochu studu. Proto o ní mluvil jen do médií anebo na předvolební kampani.

- 11 -

Ministerstvo obrany České republiky

Občas se stal nějaký průšvih... Tajemníka Snového dokonce začala stíhat policie, ale strana byla u moci a zametlo se to pod koberec. Snový, aby nebyl na očích, dostal dobře placené místo ve správní radě kterési státní společnosti a na jeho místo nastoupil kdosi jiný. Nebo stejný?

Stuhlého hvězda dále stoupala – po  volbách se stal ministrem zdravotnictví. Tomuto oboru sice naprosto nerozuměl, ale ministra spravedlnosti dělat nemohl, protože tento post zastával koaliční partner. Na  zdravotnictví ovšem setrval pouze jedno volební období. Byla tam horká půda a strana nechtěla, aby se tak záslužný člen dostal do  nemilosti lidí. A  tak se stal Stuhlý ministrem obrany. Obrana bylo téma, jemuž také nerozuměl, dokonce měl modrou knížku, ale karty byly rozdány tak, jak byly. O  nějakých inovacích nebo boji proti korupci už samozřejmě nemohla být řeč. Ono v pětačtyřiceti už má člověk jiné priority. Je třeba konečně splatit hypotéku, zajistit se na  stáří. A čím větší máte plat, tím náročnější je i představa o takovém zajištění.

Mohlo by se zdát, že Stuhlý je zbytečný člověk, z  něhož společnost nemá žádný užitek. Z  objektivního hlediska to tak pravděpodobně bylo. Politici byli zastupitelní, politické strany taktéž a  ekonomika země navzdory jejich činnosti postupovala dopředu. Nicméně ze  subjektivního, tedy osobního hlediska si Stuhlý připadal důležitě. Každý jiný ministr by tuto práci dělal jistě hůř, a to, že se občas nějaké to výběrové řízení přihraje spřátelené firmě? To přece dělají všichni, jinak by nesehnali sponzory.

Ministr na  svém postu lpěl, taky mu hodně obětoval. Kolika stranických plesů se jen účastnil, kolik absolvoval pitek k utužení vztahů! A teď by jej měl potopit nějaký tajný spolek, jehož členem se stal ještě na právnické fakultě? Ne, to se nesmí

Pražská konspirace

- 12 -

stát! Ještě této společnosti může něco dát. Ještě není čas na to,

aby šel do  dozorčí rady některé státní společnosti. To může

dělat v důchodu. Musí si najít někoho, kdo mu pomůže. Něja

kého detektiva, možná policistu, někoho, kdo je maximálně

diskrétní a mohl by se taky orientovat ... ve světě konspirač

ních teoretiků.

- 13 -

Milan Mahula

Olomoucký vyšetřovatel vražd Milan Mahula konspirač

ním teoriím příliš nerozuměl. Byl ale člověkem, který při své

práci překračoval hranice běžných vyšetřovacích postupů.

Začalo to kdysi dávno, v roce 1998, když jeho kolega odchá

zel do důchodu. Milan byl tenkrát ještě velmi mladý, v práci

sotva půl roku. Když tedy nastal kolegův poslední den v práci,

dal mu Milan na  rozloučenou láhev whisky a  za to si vyžá

dal moudrou radu. Kolega, jmenoval se Jan, chvíli přemýšlel

a nakonec mu povyprávěl jeden příběh:

„Je tomu už pár let, kdy měli brněnští policisté zajímavý

případ: Jedna paní byla nakupovat v  supermarketu. Když se

vracela k  autu, motal se u  něj nějaký muž, který ji upozornil

na  rozbité boční okénko. Údajně si ho všiml, když procházel

kolem s nákupem. Poděkovala mu s tím, že zavolá policii. Muž

odpověděl, že to sice může, ale pravděpodobně se nic nevyřeší.

Pak ji požádal, jestli by ho nemohla kousek svézt. Souhlasila,

proč ne? Pán si tedy hodil igelitovou tašku s  nákupem dozadu

a  sám si sedl vedle řidičky. Cesta probíhala klidně, až kdesi

v  polích za  Brnem řidičce řekl, že prý mu je zle, ať zastaví, že

si přesedne dozadu. Zastavila tedy, on vylezl z auta. No a v tu

chvíli se v  ní cosi hnulo – šlápla na  plyn a  neznámému muži

ujela. Jak tak jede, uvědomí si, že vzadu zůstala pánova ige

litka. Co s ní? Zastavila tedy na nejbližší policejní stanici, aby ji

s vysvětlením předala příslušníkům policie. A víš, co v té igelitce

příslušník našel? Sekáček na maso a škrticí strunu. Ale proč ti to

vlastně vyprávím? Té paní zachránila život intuice. Má rada pro

tebe tedy zní: Vždy budeš pracovat s fakty. Přesto nikdy nepod

ceňuj intuici!“ Pražská konspirace

- 14 -

Jan ten příběh vyprávěl spoustě lidí z oboru a všichni reagovali podobně: „No jó, copak intuice!“ Milan byl možná jediný, který si tenkrát položil otázku, co to ona intuice vlastně je? V knihách našel jenom to, že se jedná o šestý smysl. Ale jaký šestý smysl? Co to vlastně je? Odpověď tehdy nezjistil, nicméně tato otázka ho otevřela alternativním postupům. A snad proto, když za ním o pár let později přišla praktikantka Jana, ji nevyhodil, jak by to udělali všichni ostatní z branže.

Tedy upřímně řečeno, Janu by nikdo nevyhodil, minimálně nikdo z  mužských kolegů. Pro její hluboké hnědé oči po  ní toužili všichni svobodní vyšetřovatelé a  většina ženatých. Milan byl výjimkou, svoji manželku nehodlal podvádět. A to přestože se s ním minimálně jednou týdně rozváděla.

Psal se rok 2005, šlo o  případ únosu ženy a  vyhrožování její smrtí, který řešila olomoucká kriminálka. Milan Mahula dostal ten případ na starost. Tentokrát ale proti němu stál člověk, který o sobě vlastně neprozradil vůbec nic. Pouze zaslal policii jeden linkovaný papír s  ručně napsaným vzkazem. V  něm sděloval, že ženu unesl. Neuvedl však ani motiv, ani nikoho nevyydíral... A  právě tehdy na  policii nastoupila asi dvacetiletá Jana. Milan, jemuž v  té době bylo třicet, ji dostal na  starost. Hned na  služebním obědě ji zasvětil do  případu, na němž pracoval.

„Vůbec nic o něm nevíte?“ ptala se Jana.

„Nevíme,“ odvětil. „Policie pročesává okolí, kontaktujeme tajné zdroje, ale nikdo nic neví. Pachatel je vlk samotář a s tím bývá vždycky problém.“

„Možná by nám pomohl nějaký senzibil,“ navrhla nesměle Jana.

- 15 -

Milan Mahula

U  vedlejšího stolu jejich rozhovor zaslechla kolegyně z  oddělení hospodářské kriminality. „Co prosím?“ pohoršila se. Milan na ni ale nereagoval, místo toho pozval praktikantku po  práci na  kávu. Když se to večer dozvěděla jeho manželka, vyváděla a  zase hrozila rozvodem, ovšem schůzka stála za  to. Jana mu svěřila, že zná někoho, kdo léčí pomocí rukou, kdo se vyzná v geopatogenních zónách a je v tom opravdu dobrý. Možná by dokázal pomoci.

Po chvíli váhání Milan s Janiným návrhem souhlasil. Hned následujícího dne navštívili jistou paní Dvořákovou. Milan se cítil nesvůj, když uviděl starší ženu podivného vzhledu s temnýma očima, která kouřila jednu cigaretu od  druhé. Nejradši by odešel, kdyby mu to nepřipadalo hloupé.

„To je jediné, co od něj máte?“ zeptala se senzibilka, když jí ukázali jeho dopis.

„Ano.“

„Dotýkalo se ho mnoho lidí. Nic z  toho nepoznám. Přineste mi nějaké osobní věci od unesené a mapu Olomouce.“

Když se ještě téhož dne vyšetřovatelé vrátili, vzala paní Dvořáková svetr poškozené a  druhou ruku si položila na  mapu. Asi minutu nehybně, soustředěně seděla a  potom udělala na mapě kroužek. „Nachází se někde tady. Je ve sklepě, ale je tam teplo... Topí se tam... Ano někde tam je oheň... Víc vám nemohu říct.“

Milan hned nahlásil svému šéfovi, že má informaci, kde se má nacházet unesená žena; její původ však neprozradil. Vymyslel si, že ji má od  tajného zdroje z  podsvětí. Tohle policejní vedení akceptovalo. Tým specialistů začal přemýšlet, kde by se mohlo uprostřed léta topit. Nakonec zjistili, že v daném okruhu se nachází pila s  kotelnou. Provedli tam razii, poškozenou Pražská konspirace

- 16 -

opravdu našli a  zanedlouho i  pachatele. Milan byl oslavován, byl mu slíben příplatek. Když však prozradil, odkud získal informace, vřelost nadřízených jaksi ochladla a  úspěch akce začali přičítat spíše náhodě. Milan žádný příplatek nedostal, zůstala mu však pověst člověka schopného řešit věci netradičním způsobem. Od té doby, když si kolegové nevěděli s něčím rady, vyhledali pomoc Milana.

O  pár let později proslul ještě více, když dopadl známého pachatele majetkové trestné činnosti Jáchyma Černého, přezdívaného „Ruka trhu“. Byl to nebezpečný zločinec, jemuž se Milanovi kolegové snažili dlouho dostat na kobylku. Marně... Černý zpočátku dělal hospodářskou kriminalitu, ale začal dělat horší věci, a nakonec se začal skrývat. Spoustu měsíců ho nemohli vypátrat, až Milana napadlo pozvat ho do známého televizního pořadu Pošta pro tebe, vždyť pošťákovi Ondrovi se prozatím podařilo nalézt každého.

Milan využil Černého ztraceného bratra. Nastrčená agentka v  něm vzbudila lítost nad promrhaným životem a  ten si nechal poradit, ať bratra Jáchyma v  rámci sourozeneckého usmíření pozve do  zmíněného pořadu. Jáchym Černý spoléhal na to, že se nejedná o přímý přenos, netušil lest a pozvání přijal. Nastalo dojemné přivítání, nad nímž slzel celý národ – kromě policie, která čekala v zákulisí. Po chvíli zahájila zteč a Černého v poutech odvedla. Policejní zákrok tenkrát vyvolal ostré protesty veřejnosti proti brutalitě bezpečnostních složek, nicméně policejní ředitel se chystal dát Mahulovi metál. Asi by ho dostal, kdyby se neozval nějaký šťouravý novinář: Prý když našel Černého pošťák, měla ho najít i policie. Milan tedy opět zůstal bez ocenění, ovšem nikoliv zapomenut. Nebylo tedy divu, že když mu 23. září roku 2015 zazvonil telefon, ozval se na druhé straně ministr obrany Stuhlý. Pátek 25. 9. 2015

- 18 -

B33

Na nádraží v Pardubicích postávali tři muži drsného vzezření. Všichni tři byli členy skupiny B33. Největší z  nich měl dva metry, asi sto kilo a jizvu na tváři. Jmenoval se Jiří, ale všichni ho přezdívali Žorž. Vedle Žorže stál Pepa alias Pumpička se svým psem Kurtem a jejich šéf Richard.

Šéfem pražské B33 byl RICHARD – velká autorita, tři roky svého života si odseděl na Pankráci. Svého času se totiž dopustil podvodu na  důvěřivých obyvatelích malebného valašského městečka Vsetín, skrytého v lůně hor. Nakoupil si plastové neprůhledné krabičky a  s  těmi, kdoví proč, vyrazil zrovna do  Vsetína. Tam s  nimi chodil po  domech a  nabízel je k  prodeji. Když do  nich prý lidé dají nějakou bankovku, pokud možno co největší hodnoty, on přilije speciální roztok, a do druhého dne se bankovky rozmnoží. Lidé ochotně přinášeli dvou- a  pětitisícovky, které do  krabiček horlivě vkládali. Richard je obratně bez jejich vědomí vytahoval a  následně do krabiček lil roztok. Když lidé následujícího dne víčka otevřeli, nic v nich nebylo.

Richard předpokládal, že kvůli ostudě se na policii nikdo nepřihlásí. V  tom se nezmýlil. Jenomže jeden děda z  ulice v horní části města jeho nabídce neuvěřil, poštval na něj psa a  zavolal policii. Richard utíkal kopcem dolů, kolem budovy soudu, pak kolem kostela, tam se dokonce pokřižoval, a přes park dolů k vlakové stanici. V tašce už měl stejně dost peněz, rozhodl se raději vrátit do Prahy.

Kdyby nezazmatkoval, vše by mu vyšlo. Proti němu se ale objevila dvě policejního auta, což ovšem s jeho činem nikterak nesouviselo. Šel proto jakoby do banky, kde jakoby cosi

- 19 -

B33

vyplňoval. Když byl čistý vzduch, odešel, nasedl do  vlaku a se čtyřiceti tisíci nakradenými korunami zamířil do Prahy. Pochvaloval si, jak chytře a  rychle zbohatl. Jenže rozšafná nálada mu vydržela až do zastávky Praha-Libeň, kdy si uvědomil, že v  bance vyplnil svoje skutečné údaje. A  tak pro něj nebylo překvapením, když na něj v bytě čekali dva příslušníci.

Richard strávil tři roky na  Pankráci, za  což vinil zejména polici, která se prý proti němu spikla. Muselo v tom něco být, když jiné zločince hledají mnoho let a  mnohdy je ani nenajdou. Skutečnost, že je pitomec, si nepřipouštěl. Když ho propustili, chvíli se potácel životem, až vstoupil do  organizace B33, od čehož si sliboval páchání nejrůznější protistátní činnosti.

Další z  členů skupiny byl PEPA, zvaný PUMPIČKA. Ten měl svoji přezdívku už od šestnácti let, kdy se začal intenzivně věnovat posilování. A  bylo to na  něm vidět. Pumpička byl skoro širší než vyšší a mohl se pyšnit jen čistou svalovou hmotou. Ve dvaceti mu však začaly padat vlasy. Matka mu říkala, že to má z těch proteinů, co jí, on na ni ale nedbal. Místo toho si hlavu oholil, čímž začal působit hrůzostrašně.

Pumpička měl psa Kurta. S tím psem to byla taková věc... Pumpička nebyl vyloženě rasista ani xenofob. Zato neměl rád ochránce lidských práv, proto se je rozhodl pozlobit. V Praze se chystal oslavit Mezinárodní den Romů, který se koná vždy 8. dubna, ohníčkem z parket. V dolní části Václavského náměstí postavil parkety a benzinem je zapálil. Zpočátku probíhalo všechno dobře. K jeho údivu se k němu dokonce přidala nějaká anglická aktivistka za  romská práva, která vůbec nepochopila zlomyslný podtext celé akce. Pražská konspirace

- 20 -

Pak se ale vše zkazilo. Shodou okolností zafoukal vítr a  Pumpičkův oheň zapálil umělecké dílo brazilského výtvarníka Pedra Koayeena „Souznění“, které stálo opodál. „Souznění“ byl asi tři metry vysoký pomeranč se závojem, jemuž rozuměli jen zahraniční turisté a  pár osvícených Pražanů, jinak nikdo. Když zafoukal vítr, dotkl se vlající závoj plamene, načež dílo ihned vzplálo. Jako by to ale nestačilo, další poryv větru zavál závoj ke stánku s fast foodem, kde si turisté už léta kazili žaludky tradiční pražskou klobásou a  pivem v  plastovém kelímku. Od  větru chytil přepálený tuk a  za chvíli celý stánek.

Z  nenápadně začínající akce tak na  sebe Pumpička strhl pozornost mnoha lidí, zejména policie a  hasičského sboru z takřka celé Prahy. Pumpička neváhal. Musí utéct! Policie se pochopitelně rozběhla za ním. Do cesty se jí marně pletla zmíněná aktivistka, proklínající a  obviňující policisty z  rasismu. To ovšem příslušníky nezastavilo. Byli by Pumpičku chytili, kdyby se poblíž neobjevil místní násilník Franta Vrba, který mu pomohl k útěku. Udělal to z principu – neměl rád policajty a navíc nesnášel ten pomeranč. Spolu zalezli do jakési putyky, kde slovo dalo slovo a  Pumpička vstoupil do  jeho party. Tam ovšem vydržel poměrně krátko. Tedy přesně tak dlouho, než se z jeho štěňátka vyklubal pes, konkrétně Kurt.

Pumpička si tehdy shodou okolností kupoval psa, no a snad z  pocitu sounáležitosti k  nové partě se rozhodl pro štěně, o  němž mu prodejce tvrdil, že je to kavkazský ovčák. Tohle plemeno patří k statným a ostrým psům. Pumpička se rozhodl dát mu i drsné jméno: Kurt. Už si přestavoval, jak jednou bude vzbuzovat hrůzu po  boku ostatních chlapů z  party. Jenže jak Kurt rostl, začínalo být jasné, že to žádný kavkazák nebude.

- 21 -

B33

Nakonec to dopadlo úplně nejhůř. Z  Kurta se vyklubal pudl.

Ale protože měl Pumpička jakž takž dobré srdce, rozhodl se

pudla si nechat. Frantovi ani ostatním ho pochopitelně neuká

zal. V lepším případě by mu dali přes držku, v tom horším by

chtěli, ať se Kurta zbaví.

Kurt svou existencí Pumpičkovi velmi komplikoval život.

Musel ho totiž tajně venčit ve  Stromovce. Nějakou dobu se

sice dařilo pudla utajovat, pak ale nastal onen osudný den,

kdy Franta Vrba na  vše přišel. Stalo se to, jak jinak, ve  Stro

movce. Franta tam venčil svoji americkou stafordšírskou teri

érku. Ta  vypadala drsně, což ještě zhoršoval obojek s  ostny.

Nicméně sama sebe tak zřejmě nevnímala, protože toho dne

za bezovým keřem podlehla kouzlu Kurta. Když Franta uviděl

jejich štěstí, zrudl a  následně zfialověl. Kurtův život zachrá

nilo jen to, že se zpoza keře vynořil Pumpička. Kdyby neměl

metrák čistých svalů, určitě by všechno dopadlo hůř. Nicméně

Franta ho označil za  pitomce a  možná i  provokatéra, načež

ho z  party vyhodil. Pumpička se tak potácel životem opět

sám, ovšem až do doby, než vstoupil do B33. Richardovi byli

psi ukradení, zajímal ho jen Gűnter Brohm a  černošský král

Bugaba Donabe III.



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist