načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Prázdná země - Jiří Sádlo

Prázdná země

Elektronická kniha: Prázdná země
Autor:

Beletristický útvar oscilující mezi deníkem, fenologickým zápisem a básní lze doporučit každému milovníkovi beletrie, fenologických zápisů a především básní. Texty nepřímo ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  121
+
-
4
bo za nákup

hodnoceni - 77.3%hodnoceni - 77.3%hodnoceni - 77.3%hodnoceni - 77.3%hodnoceni - 77.3% 95%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: DAUPHIN
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 87
Rozměr: 20 cm
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-727-2108-5
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Poetický přírodozpytný a sebezpytný deník. Zimní deník, Podzimní deník a Jarní deník tvoří tři části těžko zařaditelného textu biologa Jiřího Sádla. Silně introspektivním poetickým textem prolíná analytické vidění biologovo - a naopak. Autor hledí na změny přírody během roku pohledem silně subjektivním a ve své zdánlivé popisnosti nečekaně poetickým, vnímavým vůči detailům. Vznikl tak výjimečný umělecký text. A pokud máte dojem, že něco schází: "A letní deník není schválně, aby se to nezacyklilo." Jistým mínusem knihy jsou téměř nečitelné šedé stránky v úvodu k jednotlivým částem. Ale možná je to určitý záměr...

Popis nakladatele

Beletristický útvar oscilující mezi deníkem, fenologickým zápisem a básní lze doporučit každému milovníkovi beletrie, fenologických zápisů a především básní. Texty nepřímo odkazující na nesmírnou poetickou erudici české vědy se pro čtenáře i bez hlubších znalostí přírodovědných stávají intelektuálním dobrodružstvím, odvážnou expedicí za tajemstvími suburbií české krajiny, v časech jejich zdánlivého klidu.

Zařazeno v kategoriích
Jiří Sádlo - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Je suburbánní obyvatel, profesí pak biolog.

Svého času důkladně zpracoval většinu křoví

v Česku. I dnes se věnuje hlavně rostlinné

sociologii, ale také cenogenezi, reliktům

a neofytům, dynamice krajiny v holocénu

a kulturně-naturálním jevům a procesům,

(zejm. nové divočině, suburbii, postrustikální

krajině, nepřírodním biotopům). Krom textů

nadobro již odborných je autorem eseje

Krajina jako interpretovaný text aspoluautorem knih Biologie krajiny a Krajina arevoluce. Vzácně publikuje v časopisech Vesmír

a Analogon. Když se mu podaří něco divného

zazpívat nebo uvařit, cítí zřejmé zadostiučinění. Je-li však pokládán za blba, smutně

souhlasí, což prý není ani ze skromnosti, ani

z pokrytectví.

J i ř í S á d l o

J i ř í S á d l o

P r á z d n á z e m ě

RNDr. Jiří Sádlo, CSc. (*1958)

P r á z d n á z e m ě

l i s t o p a d o v á č á s t r o k u

Na obálce:

Hromada hlíny nad příkopem u budoucí dálnice,

v popředí pásy geotextilie. Foto © Jan Horáček. Je suburbánní obyvatel, profesí pak biolog. Svého času důkladně zpracoval většinu křoví v Česku. I dnes se věnuje hlavně rostlinné sociologii, ale také cenogenezi, reliktům a neofytům, dynamice krajiny v holocénu a kulturně-naturálním jevům a procesům, (zejm. nové divočině, suburbii, postrustikální krajině, nepřírodním biotopům). Krom textů nadobro již odborných je autorem eseje Krajina jako interpretovaný text a spoluautorem knih Biologie krajiny a Krajina arevoluce. Vzácně publikuje v časopisech Vesmír a Analogon. Když se mu podaří něco divného zazpívat nebo uvařit, cítí zřejmé zadostiučinění. Je-li však pokládán za blba, smutně souhlasí, což prý není ani ze skromnosti, ani z pokrytectví.

J i ř í S á d l o

J i ř í S á d l o

P r á z d n á z e m ě

RNDr. Jiří Sádlo, CSc. (*1958)

P r á z d n á z e m ě

l i s t o p a d o v á č á s t r o k u

Na obálce:

Hromada hlíny nad příkopem u budoucí dálnice,

v popředí pásy geotextilie. Foto © Jan Horáček.

9 788072 721085


D A U P H I N


Č e s k á s l o v a


P r á z D N á z e m


Jiří Sádlo

P r á z D N á z e m

L i s t o p a d o v á

č á s t r o k u


z I m N í D e N í k

© Jiří Sádlo, 2007

Photo © Jan Horáček, 2007

© Dauphin, 2007

ISBN 978-80-7272-108-9 Tato kniha se těší laskavé podpoře ministerstva kultury Čr. z I m N í D e N í k

10

z a č á t e k z i m y

sive: Phenologia antiqua Bohemica. Pars I: Finis Terrae

Macularum. Regnum hiemale venit. Pars II: Observatio

nucleorum iuglandium supra oppidum Pragam. Pars

III: Bohemia alba, hiemalis. Pars IV: Passio Sancti

Fabiani. Pars V: Hirneola. Pars VI: Reginae Bohemicae

umbra mirabilis. Pars VII: Clamor merulae. Pars VIII:

Orbis similis. Pars IX: Via dubia. Pedem ovinum hoc

loco pono. Pars X: Dies commutationis rerum. Color

rutilus nascitur. Pars XI: Terra nova. Pars XII: Tempus

praeveris. Pars XIII: Inter publicos sepulcrorum locos.

Pars XIV: Exitus hiemis. Pars XV: Lamentatio. Pars

XVI: Ianus vel Unicornuus. Pars XVII: Nux et nox. Pars

XVIII: Rossia nivalis. Pars XIX: Summa meteorologica:

nec hiems, nec ver. Pars XX: Piscina. Pars XXI: Summa

astrologica: nec corvus, nec stella. Pars XXII: Carmen

praepulchrum per sapranos et bassos. Pars XXIII: Ursus

invisibilis. Pars XXIV: Canis sordidus.

čili: Česká fenologie prastará. Konec Země Skvrn. Zimní vláda

přichází. Pozorování jader ořechových nade městysem Prahou.

Čechy bílé, zimní. Utrpení sv. Fabiána. Ucho. Královny české

předivný stín. Hulákání kosákovo. Podobný svět. Cestapochyb

ná. Kladu zde ovčí nohu. Den obratu věcí. Barva dozrz jest

zrozena. Nová země. Čas předjarní. Mezi veřejnými hřbitovy.

Skon zimy. Nářek. Janus nebo Jednorožec. Ořech a noc. Sněžná

Rus. Úhrn povětrnostní: ani zima, ani jaro. Rybník. Úhrn

hvězdopravný: ani havran, ani hvězda. Přesličná píseň skrzevá

soprány a basy. Neviditelný medvěd. Špinavý pes.

Psáno od pondělí 2. 11. do středy 3. 4.

z I m N í D e N í k 2. 11. Dnes byl poslední den. Naposled podzimní Země skvrn. Na stromech v zahradách jsou větve některé již holé, blízkost Bílé hory, nebe už neodpovídalo. ráno bylo velmi větrno, později na dvoře Archeologického ústavu rudé listí Prunus pisardii

a velké zlaté cípaté listy javorů větrem v dešti kolmo přilepeny na zdech, servány, strženy, syrový vzduch mezi zdmi, jel jsem tramvají přes Prahu. Nebe z čárek: bílá na bílé, sněhová přeháňka. země skvrn: zlatá na černé, déšť, vítr. Oblast průhledného večerního nebe: nebe z teček, havrani, mráz.

z a č á t e k z i m y


12

O ř e c h y

10. 11.

konám dobro, zlé oplácím zlým a včas odpouštím,

ráno vstanu pozdě, bolí mne hlava, jedu tramvají,

jsem rád, podél náspů, úhorů, ohrad, plotů, hro

mad větví, hromad listí, hromad země, hromad

izolace z kabelů, podél starých domů, cest s vytr

hanou dlažbou, slepých ramen zpola zasypaných

navážkou, míst pustých, kde bylo zrušeno zahrad

nictví, podél rozpadlých skleníků, podél vysokých

aster, které popálil mráz. Podél ptačích srdcí,vyře

zaných na hromadách. Řeznické krámy, kůravrbo

vá, pod mostem řeka zvracela listí. Ohniště, kde

se topilo pražci. Podél hrud, podél zbytků polí,

zahrad, zdí.

Pozorování hromad: hromady listí se zachvívají

v podzimním větru.

z a č a l f o u k a t s t u d e n ý v í t r


13

16. 12.

Vrátil jsem se z Prahy.

Doma nebylo nic.

Potom jsem lil vodu z čajníku. Říkal jsem si: teď

liju vodu, je horká, je to pečlivá práce, jaká má

být, když se dělá čaj a horká voda se lije načajo

vé lístky v šálku. Čajník je těžký, ale šálek malý

a brzy bude plný. když byl šálek plný, bylo vidět,

že z něj stoupá pára, která tam dříve nebyla,

a že je najednou plný čaje a čajových lístečků.

Než jsem se stačil vynadívat, lístky se rozvinuly

a čaj byl připraven. Položil jsem čajník, vzal šálek

a odnesl ho ke stolu. Po cestě mi zahřál prsty,

mávl jsem jimi.

První ořech byl uvnitř seschlý, nedal se sníst. To

nám ořechy často dělají, že některý dřív uschne. Je

to dobře, protože hned další bývá plný a na něj se

můžeme těšit, že brzy budeme mít ořech.

Ozval se zvuk, který znám, když louskáme před

Vánoci ořechy. Teď je před Vánoci. Je advent,

neboli, že má něco přijít. Je jiný než na podzim,

dokud jsou ořechy v listí a skořápky vlhké.

Byl podzim, teď je zima. A z ořechu se udělaly dvě

půlskořápky s nepravidelným okrajem. Napil jsem

se čaje a napsal jsem to. To jen zdánlivě bylynepra

videlné, protože každá byla jiná, ale byly souměrné,

protože co jedné na zubech přebývalo, to druhé

O ř e c h y


14

v mezerách chybělo. Napsal jsem to, byla to dlouhá

a složitá věta. A napil jsem se čaje.

Vyndal jsem z půlskořápek čtvrtky jader. zase to

suše skřípalo.

Jedné se nechtělo, tak jsem jí pomohl a dal jsem si

ji hned do pusy. kousl jsem, dotkl jsem se špičkou

jazyka, bylo to jádro vlašského ořechu. Bylo to hořké,

dalo se to chroustat, bylo to jinak hořké než čaj.

Předtím jsem se vrátil z Prahy. Svítil jsem stropní

lampou a přichystal jsem se k určité operaci, ale

nemělo to být světlo. Chtěl jsem čaj a ořechy. Tu

řekne zvenku Paul Leppin: Sníh, který má svůjvlast

ní pach, jako jablka, která ležela dlouho mezi okny, a uv

nitř meyrink: Jak se moje světnice najednou změnila!

Čtyři křesla mi připadala jako staří lidé, kteří sedí kolem

stolu a s veselým pochechtáváním hrají taroky... Sníh.

* * *

Ach sníh. který zmrzl na staré kosti, je práchnivý,

má hrubý povrch, a tam jsou různé tvary, někdesto

py, zaváté úkrojky suchých zmrzlých listů, odpadky,

někde se z něj tyčí stará psí hovna.

zbytky časopisů. Tam jsou různé pověry, struktu

ry, tvář krále, drny městských trávníků se stočenou

trávou. který má hrubý povrch, práchnivý, a tma

hladký, kožišný. A tam jsou různé tvary, někdestro

my, někde lípy skrz lampy, někde se z něj tyčí staré

lampy; nad sněhem. zbytky pověr, nádraží, černá

nároží, která budou ještě černá ráno, až bude den.

Přes léto se skrývala v cihelnách, v tunelech.


15

Vrátil jsem se z Prahy. Doma nebylo nic. Už bude

černá zima, řekl jsem. Potom jsem přijel, vodu na

čaj natočil do čajníku, čajník dal na vařič a chtěl

ořechy. Byla za oknem tma, sníh, mráz, nesouvislý

rekrystalizovaný sníh s mezerami po někdejšíchsto

pách opět zasypávanými novým skřípatým pýřím,

jen okolo kanálů tálo, přijel jsem autobusem ve tmě

ze stanice Harfa. Tma nad drny městských trávníků

spala se stočenou trávou. A že bydlím nahoře vLib

ni, spala opodál stočená, mírně páchnoucí Praha,

něco milého se jí as, čubě, zdálo: oháňkou vpolo

spánku sekala do ztvrdlého sněhu, tuhým ocasem

Vysočan, všude bylo zhašeno, i Ocasu svist s Ocasu

klepáním šli oba pěšky přes Černý most a Hutě,

nade tratí a okolo zahrádek a pak po té silnici ve

tmě šli přes krátké melírované pole až do Satalic.

A psal jsem:

„V krajině jeruzalémské, v Palestině, naproti Jerichu

to okrasné a to užitkové roste spolu: evropsképoje

tí, že účel je krása. z teras visí červené kosmatce.

Víno na opěrách, kamenné zídky s korunou z trní

– trnité jehlice a kozince vytrhané na polích, jinde

na korunách opuncie, jinde žlutá routa. Olivy agra

nátová jablka. Afrikány, slezovky, máta, A. verlotio

rum, okrasné černé bezy.“

21. 12.

Vánoce. Slunovrat. Jez pod mostem: „kdyssi...“

A havrani: „kterrá...“ Pevná zem.


16

21. 1.

Za soumraku dlouho trvala červená záře, kterásma

závala vzdálenosti. Teď zimní noc s pár hvězdami,

při obzoru mlha, po zemi jinovatka, mráz, nikde

sníh. V mrazu zimní hvězdy jsou nad Polabím. Nikde

sníh. V lese je to na vílu. Černé oči, hvězdy. kořenů,

větvic, pníků; ochmet se ježí, dub strmí, lípa se líše.

Jak je krásné chodit v zimě lipinou! Chodím lipo

vou alejí, lipovým lesem, často se zastavuju, vracím,

nechodím dopředu.

U poslední lampy vesnice zastávka autobusu,

u zastávky: bílé světlo lampy, bílý sníh po krupič

kách znovu trochu padá, v pámelníku bílé hrudky

starého sněhu, kulaté bílé plody. Tak celkem čtyři

různé bílé, pátý mráz, všecky táž tma.

Jak je krásné chodit na mraze pod lipami! Chodím

lipovou alejí... ztratit se ve svém vlastním světě.

rákos v rákosí.

Do rána se udělala jinovatka. Všechno jinak, to

nejsou ty hlohy, břízy, lípy, bezinky. Vysoké ráko

sí. Přitom neudělala nic, než že pečlivě starostli

vě oběhla kontury. z jinovatky poučení koncep

tualismu: Opakování triviálního udělá pohádku.

I nejhloupější kopie mění svět. Opakovánítriviální

ho je zvláštní metafora.

L e d e n


17

Jinovatka, pečlivost zvýrazňovat to zřejmé.

Víla, pečlivost nebýt; mírné oči, hvězda.

Červená záře za soumraku smazala vzdálenos

ti, takže všechno souviselo. Dlouho bylo všechno

v samotě na mrazu jako doma, halouzky sespojova

ly, obzor byl nedaleko jako stěny bytu. Pak serych

le diferencovala nová lednová noc, zesílil mráz, na

nebi se postupně generovaly jednotlivé hvězdy. Ale

obzor zachvátila mlha. Vyšel jsem z lesa na silnici.

Do druhé vesnice čtyři staří černí Cikáni pomalu

jeli v soumraku na kolech, tiše povídali si, mráz jim

neviděl na řidítka. Ale obzor zachvátila mlha:

Jinovatka, krev mrazu.

Ráno dlouhé rákosí.

Mírné oči, hvězda.


18

28. 1.

Je po svatém Fabiáně ta neděle před Hromnicemi

a celý den padá sníh. Celý den padal sníh. I včera:

celý den padal sníh. Ale padá maličko, nařídko,

málo ho napadlo.

Bylo tam pole, zpola holé, zpola bílé, a nad ním

nebe bílé.

málo dosud, dosud všude něco. Ještě je pořád ta

země bílá plna značek, krámů, i žďabců, i poskvrn,

i trošinek; všude něco. Na sněhu * * * každé zblo černé. Jakoby popel na sněhu neb síto děrované. Je to zimní minimalismus barev: pozdní grafika, účast chaotických skvrn v textu, jediná obyčejná bílá, mnoho pak ušlechtilých složitých barevtemných, počerných i docela černých ve zjemnělých tónech. Ale když jsme byli až u olší, tu již bylo všechno jinak. Viděli jsme, že zblízka je to jinak. Co olše? mají také drobné neúpravné větývky. A jak to u nich bylo? Počoudlé, hrubé, neorientované větývky skuhraly písničku stejnou nestejnou, podle měřítka pozorování. Tak. Ale každé již i nejdrobnější souvětví mělo otevřené olšové šišky z loňska, které byly zcela dokořán (ejhle: živě hnědá!), a s nimi zároveň vše

na jaro připravené a zcela zavřené: pupeny a tuhé

visuté jehnědy a mladé šištičky (ejhle: stříbrně fiaO b a r v á c h


Toto je pouze náhled

elektronické knihy. Zakoupení

její plné verze je možné v

elektronickém obchodě

společnosti eReading.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist