načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Právo pro ekonomy - 2. vydání - Karel Schelle

Právo pro ekonomy - 2. vydání
-7%
sleva

Kniha: Právo pro ekonomy - 2. vydání
Autor:

Knižka vreckového formátu pomôže čitateľovi orientovať sa vo všetkých druhoch húb, ktoré sa u nás vyskytujú. Predstavené sú na fotografiách vo svojom prirodzenom prostredí, v ... (celý popis)
Titul doručujeme za 4 pracovní dny
pravděpodobně doručíme do Vánoc
Vaše cena s DPH:  415 Kč 386
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
12,9
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 39Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2% 80%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Key publishing
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 03.10.2011
Počet stran: 268
Rozměr: 24 cm
Úprava: 266 stran
Vydání: 2., upr. vyd.
Jazyk: česky
ISBN: 978-80-7418-115-3
EAN: 9788074181153
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Knižka vreckového formátu pomôže čitateľovi orientovať sa vo všetkých druhoch húb, ktoré sa u nás vyskytujú. Predstavené sú na fotografiách vo svojom prirodzenom prostredí, v typických miestach výskytu. Morfologické nákresy umožňujú ich rýchle zaradenie

Další popis

Publikace je určena pro studenty ekonomických věd, kteří se chtějí seznámit se základy práva. Kromě základních pojmů zde najdou organizaci veřejné správy a základy správního práva. Seznámí se s organizací soudnictví, státního zastupitelství a právní služby. Nahlédnou také do občanského práva, práva obchodního a pracovního.



Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

právo

pro EKoNoMY

KEY Publishing s.r.o.

Ostrava

2011

Karel Schelle

a kolektiv

2. upravené vydání


© Jana Dostálová, Jaromír Harvánek, Irena Píchová, Jaroslav Padrnos,

Karel Schelle, Karel Schelle jr., Ilona Schelleová, Andrea Schelleová,

Jaromír Tauchen 2011 ISBN 978-80-7418-115-3 Recenzent: JUDr. Jaromír Harvánek, CSc. Obsah 1 Základní pojmy teorie práva ...............................................................................................5

(JUDr. Jana Dostálová; JUDr. Jaromír Harvánek, CSc.) 2 Ústavní právo ....................................................................................................................59

(JUDr. et Bc. Jaromír Tauchen, Ph.D., LL.M.) 3 Organizace veřejné správy ................................................................................................75

(JUDr. Andrea Schelleová, LL.M.) 4 Organizace soudnictví, státního zastupitelství a právní služby ........................................92

(JUDr. Ilona Schelleová, Dr.) 5 Občanské právo ................................................................................................................105

(doc. JUDr. Karel Schelle, CSc.; JUDr. Karel Schelle jr.) 6 Obchodní právo ................................................................................................................165

(JUDr. et PhDr. Jaroslav Padrnos, CSc.) 7 Pracovní právo .................................................................................................................231

(JUDr. Irena Píchová, Dr.)

kapitola

Základní pojmy teorie práva

1

1.1 Vymezení pojmu a funkce práva

1.1.1 Co je právo?

Odpověď na otázku co „co je nebo co právo není“, dosud vzbuzujediskuse a rozpaky. „Jen málo otázek, které se týkají lidské společnosti, bylokladeno s takovou naléhavostí a bylo zodpovídáno tolika učenci a tolika způsoby, jako otázka – co je to právo“ (H. L. Hart, The Concept of Law) je symbolickým vyjádřením k této problematice.

Na takto položenou otázku dosud nebyla nalezena definice, která by byla všeobecně přijata. Je to způsobené řadou okolností. Pojem práva jepředevším nejednoznačný a pokusy o jeho postižení jsou potom vedeny tak, že jde o snahu vymezit některé z jeho charakteristických vlastností. Tak se právo charakterizuje jako měřítko chování, právo jako systém, právo jako výron státní moci, imperativ, právo jako hodnota apod.

Nejednoznačnost plyne i z mnohovýznamovosti tohoto pojmu, kdy běžně nebývá odlišováno mj. právo a nárok.

Proto se můžeme setkat s objektivní a subjektivní právem, psaným anesaným, vnitrostátním a mezinárodním, kogentním a dispozitivním,striktním a pružným, veřejným, soukromým a evropským, hmotným aprocesním, pozitivním a přirozeným, kontinentálně-evropským, anglo-americkým, islámským, tradičním a náboženským, nebo právem autonomním a heteronomním.

Je třeba vzít v úvahu pestrou varietu – výkon práva, chování podle práva, porušení, zneužití či šikanózní výkon práva.

V současné právní vědě se v přístupu ke zkoumání práva objevují 3základní směry, které spojují právo s dalšími přívlastky:

Směr přirozenoprávní – je vlastně směrem dualistickým – rozlišujeprávo dané (vytvořené lidmi – pozitivní) a proti němu staví právo přirozené, které pochází z různých zdrojů dané každému člověku (Bůh, ratio, produkt přírody).

Směr pozitivistický – zajímá se o právo v podobě obsahu právních norem, obsažených v pramenech práva, vytvořených právotvorným subjektem. Nezajímá se o vznik práva ve společnosti, působení práva ve společnosti tak jako směr sociologický. Vymezuje právo jako sytém státem stanovených pravidel chování, který má písemnou podobu a je jím sankcionován, jestliže byl porušen. K tomuto pojetí se přiklání i autor této části.

Směr sociologický – zkoumá právo šířeji než pozitivisté. Právo jezkoumáno jako společenský jev v širších souvislostech, nejde o „pouhý“ výklad právních norem. 1.1.2 Tvorba práva

Právo je ve společnosti tvořeno lidmi, je produktem kulturního vývoje lidstva. Tvorba vyjadřuje postup jeho utváření (konstituování) jakooptimálního regulátora chování ve společnosti.

Jedná se o různé přístupy spočívající jak v představě o tzv. samovolném vytváření (konstituování) práva ve společnosti, tak až po přesněformalizovaný proces vytváření práva zvláštními – právotvornými subjekty,provázený formálními a zejména obsahovými prvky.

V širším slova smyslu vyjadřuje tvorbu, vznik veškerých pramenů práva. Zahrnuje nejen právo zákonné, ale i právo smluvní i soudcovské či právo obyčejové (někdy označované „lidové“). Zahrnuje i tvorbu práva interpartes – tvorbu práva autonomního.

V užším slova smyslu se jedná o tvorbu práva (obvykle představovanou jako proces vzniku zákona) označovanou termíny legislativa, zákonodárství. Je cílevědomou právněpolitickou činností, která je vysoce náročná aodborná. Všechny právotvorné subjekty jsou přesně vymezeny v Ústavě Českéreubliky. Zahrnuje většinou současně prvky kreativní i derogativní (tvorbu, rušení, změnu právních norem).

Tvořit zákonné právo mohou subjekty nadané právotvornou pravomocí, tj. schopností vydávat, měnit, rušit právní normy, (mít pravomoc – tj.postuovat při řečení společenských vztahů právně kvalifikovaným způsobem) při dodržené předem stanoveného postupu.

Jde o linii postupu od zákonodárné iniciativy, projednání a schválenínávrhu zákona, podepisování a jeho publikace ve Sbírce zákonů amezinárodních smluv. Tato schopnost je vymezena funkčně (kdo může, musí právo tvořit), věcně (v jakém rozsahu) i teritoriálně. Jde o parlament ČR.

Legislativa v širším slova smyslu vyjadřuje tvorbu nejen zákonů, ale i podzákonných právních normativních aktů – nařízení vlády, jednotlivých typů vyhlášek. V užším slova smyslu jde o pojem, pod který je řazena tvorba zákonů. Nelze zapomínat i na ratifikaci normativních smluv – tj. vytváření smluvních normativních aktů.

Termín legislativa bývá užíván též jako synonymum pojmu právní řád. 1.1.3 Objektivní a subjektivní právo

Objektivní právo (law) je teorií vymezováno jako souhrn právních norem.

Subjektivní právo (right) je synonymem oprávnění. Vyjadřuje souhrn možností chovat se právem stanoveným způsobem. Objektivní právo určuje meze subjektivního práva.

Souhrn právních norem tvořících objektivní právo má systémovýcharakter. Je mu tedy vlastní zvláštnost provázející systém a to

určitá uspořádanost celku ƒ

relativní stabilita ƒ

složení z dílčích, relativně samostatných částí ƒ

části jsou spojeny vazbami. ƒ

Aplikováno na objektivní právo znamená, že nejmenší smysluplnoujednotkou tohoto celku je právní norma. Vazby zákonnosti a podzákonnosti, primárnosti a sekundárnosti, původnosti a odvozenosti umožňujíuspořádání objektivního práva. Teorie dala tomuto vertikálnímu uspořádání norem podobu pyramidy, na jejím vrcholu je právní norma absolutně nejvyššího stupně právní síly.

Objektivní právo jako specifický normativní systém je typický svýmiznaky: formou, výlučností (obecností, relativní abstraktností, určitoujedinečností), státním donucením.

Při vymezení pojmu objektivní právo klade teorie důraz na formální stránku.

Forma je pro objektivní právo znakem, který je potvrzením existencepráva. Naplněním tohoto znaku je dána možnost odlišit právo a jinénormativní systémy. Existence formy (naplnění tohoto znaku) je nezbytnýmpředpokladem možného užití státního donucení.

Forma je označením nejen vnější jevové stránky, ve které se právo prezentuje, ale také v širším slova smyslu dodržením procedurálního postupu tvorby práva až po výsledný efekt, tak jak je předvídán ústavnímzákonodárstvím, subjekty, kteří jsou ústavou stanoveni jako možní právotvůrci.

Výlučnost objektivního práva spočívá v jeho jedinečnosti. Je tedy jedno jediné státem tvořené právo, není dáno na výběr z „více variant“objektivního práva (v případě ostatních normativních systémů – náboženství,morálka – takto uvažovat můžeme – je více možností). Proto také je, jako jediný normativní systém působící ve společnosti, obecně závazné.

Státní donucení je rysem typickým pouze pro právo. Rozměr přesahuje pouhý význam sankce. Varianty státního donucení a jeho mechanismus je tvořen právem při jeho regulativním působení.

Systém objektivního práva je dynamický, mění se, není strnulý,neměnný. Je otevřený, je doplňován novými normami a derogací dochází kvyčleňování norem ze systému. Má svůj účel, tímto společenským účelem je regulace společenských vztahů či konstituování právních vztahů, vytváření podmínek pro jejich rozvoj a ochranu.

Objektivní právo jako souhrn norem působí na chování lidí preventivně – nabízí model chtěného chování nebo následně – po porušení povinnosti následuje sankce.

U subjektivního práva je teorií kladen důraz na obsahovou náplň tvořenou:

možností být nositelem práv a povinností (součást obsahu spočívající ƒ

v právní subjektivitě jako základním předpokladu)

možností realizace oprávnění (právo chovat se, míra možnosti chování) ƒ

možností plnění povinnosti (právo vyžadovat chování od jiného) ƒ

možností užití státního donucení (právo požadovat od státu právo na ƒ

ochranu svého subjektivního práva a jistota, že se mu takové ochrany

dostane).

Subjektivní právo má své zdroje (prameny) v zákoně, ve smlouvě, vúředním rozhodnutí nebo událostech. Teorie připomíná také uznání tzv. automatické normotvorby. 1.1.4 Funkce práva

Právo je celospolečenský regulativní systém. Jeho hlavním společenským účelem je optimální regulace vztahů ve společnosti. Základním úkolemregulace je ochrana lidského života a uspořádání společenských vztahůProstřednictvím práva je provedena dělba práce i v rámci státního mechanismu (zákony vymezují kompetence). Státní donucení a mechanismus jeho působí je rovněž vymezeno právními normami (zákonem). Právní normy zakotvují institut právní odpovědnosti. Základní funkcí práva je funkce regulativní.

Právo zároveň působí jako významný nástroj řízení a kontroly.Prostřednictvím práva je hodnocena realita. Dosažený efekt (realita společenského dění) je konfrontován s idealitou (prezentovanou chtěným modelem objektivního práva). Prostřednictvím nařízení a sankcí je možné řešit případné odchylky. Protiprávnost je vždy důvodem ke spuštění donucujících mechanismů.

K působení práva patří i funkce výchovná.

Právo poskytuje informace v rámci funkce informační. Vymezuje prostor pro jednání. Umožňuje poznávat, hodnotit, rozhodovat se, v případě kolize nutí nést odpovědnost za jednání, které je v rozporu s dikcí objektivního práva.

Platí: „Každý může činit vše, co není zákonem zakázáno a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá“ (citace čl. 2, odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Obdobně Ústava čl. 2, odst. 4: „Každý občan může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.“).

Informace, které právo poskytuje, umožňují jednotlivcům sladit potřeby a zájmy se zájmy a potřebami společenskými (právo svým direktivnímpůsobením usměrňuje potřeby a zájmy jednotlivce, některé omezuje, jinépreferuje – působí direktivně, restriktivně i protektivně). Právem poskytované informace usnadňují rozhodovaní, umožňují snazší orientaci v budoucích situacích (určité situace řeší konstantním způsobem – plní funkcifacilitační a prediktivní).

Právo funguje jako hodnotící soustava, vše, co se děje, má být intra legem nežádoucí je contra legem. 1.2 Prameny práva

Potřeba jeho maximálního hlubokého zkoumání a poznání práva, zda je jedním z nejvýznamnějších a optimálních řídících činitelů každé, zejména moderní společnosti, je předmětem hloubání od „nepaměti.“ Odpovědi na tyto otázky je potřebné začít u jeho zdrojů. 1.2.1 Materiální a formální prameny práva

Pod tímto pojmem se rozumí zdroje, zřídla nebo příčiny poznáníobjektivního práva. Způsob společenského působení, jejich forma, má svojivnější stránku (zákony, nařízení, vyhlášky aj.) a také vnitřní stánku (struktura právních norem, struktura právních předpisů nebo i práva jako takového).

Tento klíčový pojem je zásadně v právní teorii traktovaný ve dvojím smyslu: – Materiální prameny

Jestliže chceme nalézt odpovědi na otázky, co způsobuje vznik práva, je příčinou jeho původu a vlastností hovoříme o tzv. materiálních pramenech práva.

Pod tímto pojmem bývají chápány velmi rozmanité fenomény –historické události, lidská či boží vůle, duch národa, tradice, geografické podmínky, třídní zájmy. – Formální prameny

Formální prameny práva reprezentují druhou stranu téže mince –ukazují, jak se objektivní právo jako regulátor společnosti projevuje navenek, v jaké formě a způsobu je v konkrétním čase artikulované.

Forma jako způsob projevu navenek je reprezentována jak svou vnější stránkou, tak i vnitřním uspořádáním práva.



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist