načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Právní, náboženské a politické aspekty starověké římské rodiny - Miroslav Frýdek

Právní, náboženské a politické aspekty starověké římské rodiny
-7%
sleva

Kniha: Právní, náboženské a politické aspekty starověké římské rodiny
Autor: Miroslav Frýdek

Publikace s názvem Právní, náboženské a politické - aspekty starověké římské rodiny je dílem kolektivu - autorů, vyučujících na Právnické a Filozofické fakultě - Masarykovy ... (celý popis)
187
Kniha teď bohužel není dostupná.


»hlídat dostupnost

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: Key publishing
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2012
Počet stran: 122
Rozměr: 24 cm
Vydání: Vyd. 1.
Jazyk: česky
Datum vydání: 26.11.2012
Nakladatelské údaje: Ostrava, Key Publishing, 2012
ISBN: 978-80-7418-157-3
EAN: 9788074181573
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Publikace s názvem Právní, náboženské a politické

aspekty starověké římské rodiny je dílem kolektivu

autorů, vyučujících na Právnické a Filozofické fakultě

Masarykovy univerzity. Výsledkem této autorské

spolupráce právních romanistů, historiků starověku

a klasických filologů je tato monografie, která

z různých pohledů popisuje starověkou římskou rodinu

na základě právních a narativních pramenů.

V úvodu práce je antická rodina zasazena do

mytologických představ. Následuje část věnovaná

náboženství a tradici v římské společnosti. Další

kapitola je věnována postavení rodu, rodiny

a jednotlivce z pohledu veřejného a soukromého práva.

Navazující kapitola se věnuje tzv. serviovské ústavě

a přežívání některých rodových zvyklostí. Jádro práce

tvoří rozbor římské rodiny, postavení jejích členů jako

osob sui a alieni iuris a tzv. přechodové rituály, které

doprovázely důležité okamžiky v životě starověkého

člověka (narození, dospělost, svatba, smrt a pohřeb).

V posledním století republiky, v důsledku dlouhodobých

občanských válek a proskripcí dochází v římské

společnosti k náboženskému a mravnímu úpadku,

o jehož nápravu se snaží Octavianus Augustus.

Tomuto tématu je věnována kapitola popisující

Augustovy reformy rodinného života. Předposlední

kapitola se věnuje tzv. rodinnému trestnímu právu resp.

oprávněním otce a manžela trestat svou manželku či

děti za provinění (např. nevěra). Závěr práce se věnuje

i úpravě postavení ženy v tzv. barbarském právu. Jako

příklad bylo vybráno vizigótské právo. Tato závěrečná

kapitola popisuje význam rodiny ve vizigótském státě

a postavení ženy v rodině a ve veřejném životě.

Předmětná hesla
Související tituly dle názvu:
Legie římského impéria - Římské války IV Legie římského impéria - Římské války IV
Kovařík Jiří
Cena: 343 Kč
Vespasián: Padlý římský orel Vespasián: Padlý římský orel
Fabbri Robert
Cena: 169 Kč
Frýdek-Místek Frýdek-Místek
Adamec Tomáš
Cena: 533 Kč
Autorita v abrahamských náboženstvích Autorita v abrahamských náboženstvích
Fiala Petr, Hanuš Jiří, Vybíral Jan
Cena: 108 Kč
Dvojí pohled na římské dějiny Dvojí pohled na římské dějiny
Velleius Paterculus, Publius Florus
Cena: 357 Kč
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

1

Právní, náboženské

a Politické asPekty

starověké římské rodiny

KEY Publishing s.r.o.

Ostrava

2012

Miroslav Frýdek

a kolektiv


© Jarmila Bednaříková, Miroslav Frýdek, Markéta Melounová, Silvie Šimordová, Irena Radová, Ivana Stará, Renata Veselá 2012 Foto na obálce © Erica Guilane-Nachez/Fotky&Foto ISBN 978-80-7418-157-3 (KEY Publishing s.r.o.) ISBN 978-80-87475-20-1 (The European Society for History of Law) Autorský kolektiv: doc. PhDr. Jarmila Bednaříková, CSc. (4. kapitola) JUDr. Miroslav Frýdek (vedoucí autorského kolektivu,

autor kapitol 2.1, 2.2, 2.3, 5.4.1, 5.4.2, 5.4.3, 5.4.4, 6.1, 6.2,

rejstříku použitých pramenů,

spoluautor 2.4, 2.4.1, 2.4.2, 2.4.3, 2.4.4, 2.4.5, 3, 5.3.3, 5.2.2, 5.4.5) Mgr. et Mgr. Markéta Melounová (autorka kapitoly 5.6) Mgr. Silvie Šimordová (autorka kapitoly 7) doc. Irena Radová, Ph.D. (autorka kapitoly 1) Mgr. Ivana Stará (autorka kapitol 5.1, 5.2, 5.2.1, 5.2.3, 5.2.4, 5.3.1, 5.3.2,

5.3.4, 5.5, 5.5.1, 5.5.2, 5.5.3, 5.5.4, 5.5.5,

spoluautorka kapitol 2.4, 2.4.1, 2.4.2, 2.4.3, 2.4.4, 2.4.5, 5.3.3) JUDr. Renata Veselá, Ph.D. (spoluautorka kapitol 3, 5.2.2, 5.4.5) Kniha je výstupem těchto výzkumných projektů:

Interdisciplinární výzkum starých indoevropských jazyků, jejich literatur -

a příslušných kultur (MUNI/A/0782/2011)

Právní postavení osob alieni iuris v římském právu (MUNI/A/0943/2011)-

Obsah

Slovo úvodem .................................................................................................................................5

1. Mytologie a antická rodina ve vzájemném vztahu ...................................................................6

Použitá literatura a prameny......................................................................................................11

2. Náboženství a tradice jako základní stavební kámen římské společnosti ..............................13

2.1 Nástin veřejných kultů a slavností ....................................................................................15

2.2 Cizí kulty.............................................................................................................................21

2.3 Kult císařů ...........................................................................................................................24

2.4 Domácí kult – sacra privata ...............................................................................................24

2.4.1 Penáti .....................................................................................................................27

2.4.2 Larové ....................................................................................................................27

2.4.3 Mánové ...................................................................................................................29

2.4.4 Geniové ..................................................................................................................30

2.4.5 Vesta .......................................................................................................................30

Použitá literatura a prameny......................................................................................................32

3. Rod, rodina a jednotlivec v římském soukromém a veřejném životě ....................................34

Použitá literatura a prameny......................................................................................................38

4. Přežívání některých rodových zvyklostí po tzv. serviovských reformách ..............................39

Použitá literatura a prameny......................................................................................................47

5. Římská rodina ........................................................................................................................48

5.1 Pojem familia .....................................................................................................................48

5.2 Členové římské rodiny a pravomoc nad členy rodiny .....................................................49

5.2.1 Manus.....................................................................................................................50

5.2.2 Patria potestas – světská a náboženská moc otce rodiny.

Status familiae ......................................................................................................51

5.2.3 Moc nad otroky – dominica potestas ...................................................................54

5.2.4 Osoby v mancipiu .................................................................................................56

5.3 Přechodové rituály ............................................................................................................56

5.3.1 Narození ................................................................................................................56

5.3.2 Dospělost ...............................................................................................................57

5.3.3 Svatba ....................................................................................................................57

5.3.4 Smrt a pohřeb ........................................................................................................60

5.4 Římská rodina z pohledu práva majetkového ...................................................................61

5.4.1 Vznik soukromého vlastnictví .............................................................................61

5.4.2 Familia jako soubor majetku patřící jedné rodině ................................................66

5.4.3 Nabývání ve prospěch otce rodiny skrze osoby podřízené

jeho pravomoci a výjimky z tohoto nabývání .......................................................67

5.4.4 Dědické právo .......................................................................................................68

5.4.5 Zásahy proti marnotratníkům ..............................................................................69

5.5 Manželství .........................................................................................................................70

5.5.1 Zásnuby ................................................................................................................72

5.5.2 Svatba a svatební obřady ......................................................................................72

5.5.3 Způsoby uzavření manželství.

Právní a náboženské následky uzavření manželství ...........................................74


5.5.4 Zánik manželství ..................................................................................................77

5.5.5 Další typy soužítí muže a ženy v Římě .................................................................78

5.6 Augustovy reformy rodinného života ...............................................................................81

5.6.1 Osobnost C. Iulia Caesara Octaviana Augusta .....................................................81

5.6.2 Obroda rodinného života a morálky Římanů ......................................................84

5.6.3 Lex Iulia de maritandis ordinibus et lex Papia Poppaea ......................................85

5.6.3.1 Příkazy .....................................................................................................85

5.6.3.2 Postihy ......................................................................................................86

5.6.3.3 Odměny .....................................................................................................87

5.6.4 Lex Iulia de adulteriis coercendis ........................................................................88

Použitá literatura a prameny......................................................................................................91

6. Římská rodina a trestní právo ...............................................................................................94

6.1 Římské trestní právo – pojem a terminologie ...................................................................94

6.2 Trestní pravomoc otce rodiny a domácí soud ..................................................................98

6.3 Pravomoc otce rodiny a manžela při přistižení dcery/

manželky „inflagranti s milencem“ a jiné sexuální činy ................................................100

6.3.1 Obroda rodinného života a morálky Římanů ....................................................100

6.3.2 Mravnostní trestné činy podle lex Iulia de adulteriis .......................................101

6.3.2.1 Adulterium a stuprum ............................................................................101

6.3.2.2 Lenocinium ............................................................................................103

6.3.2.3 Incestum ................................................................................................103

Použitá literatura a prameny....................................................................................................105

7. Postavení ženy ve vizigótském státě .................................................................................... 106

7.1 Úvod a prameny ...............................................................................................................106

7.2 Postavení ženy v rodině ...................................................................................................108

7.2.1 Vstup do manželství ...........................................................................................109

7.2.2 Děti ......................................................................................................................111

7.2.3 Ukončení manželství ..........................................................................................112

7.3 Postavení ženy ve společnosti .........................................................................................113

7.3.1 Vdovy ..................................................................................................................113

7.3.2 Ženy v politice ....................................................................................................114

7.4 Ženy v nápisech ...............................................................................................................116

Použitá literatura a prameny....................................................................................................117


5

kapitola

Slovo úvodem

Vážení a milí čtenáři, do rukou se Vám dostává kniha, která vznikla jako

práce sedmi lidí a čtyř odborů: dějin starověku, klasické filologie, mytolo

gie a právní romanistiky. Na počátku této publikace byla snaha o naplnění

následující myšlenky Marca Tullia Cicerona, který popisoval největší roz

díl mezi člověkem a zvířetem: „Ale mezi člověkem a zvířetem je největší

rozdíl v tom, že zvíře jako tvor řízený smysly přizpůsobuje se pouze svému

okolí a přítomnosti a jen zcela málo vnímá minulost nebo budoucnost, kdež

to člověk obdařený rozumem vnímá jeho pomocí dějovou následnost, vidí

příčiny věcí, uvědomuje si jejich podmínky a předpoklady, srovnává jevy po

dobné, spojuje těsně s přítomností budoucnost – a tak vidí běh celého života

a předem si zařizuje věci nezbytně potřebné“. Naším cílem je tedy provázat

a uvědomit si období minulé, srovnat jevy v řadách několika staletí a zasa

dit společnou studií další kamínek do mozaiky historie starověkého Říma

a jeho práva.

JUDr. Miroslav Frýdek

vedoucí autorského kolektivu


6

kapitola

Mytologie je jedním z projevů náboženského smýšlení archaické společ

nosti a jako taková je vhodným předmětem zkoumání, i pokud chceme po

znat religiózní praktiky rodinného života. Vždyť locus communis literatury

o dějinách rodiny zní, že právě rodina je přirozenou elementární společen

skou formou pro vykonávání náboženských ritů.

1

Chceme-li pak pojedná

vat o reflexi mytologie v antické rodině, musíme si uvědomit především tři

skutečnosti. Předně je to fakt, že dnešní pojem rodiny se svým významem

nekryje s významem slov, která se používala k označení rodiny v antice.

Latinské výrazy familia či domus, stejně jako řecké οἶκος/οἶκία a δἶμα v sobě

zahrnovaly kromě standardní nukleární rodiny také všechny osoby žijí

cí v příslušném domě, typicky otroky, popřípadě i služebníky žijící mimo

dům, např. na venkově, a rovněž veškerý movitý i nemovitý majetek, který

náležel pod právní moc otce rodiny (zatímco v Římě byl pater familias ví

ceméně neomezeným pánem daného majetku, řecký κύριος byl spíše jeho

vrchním správcem); latinské familia pak zahrnuje v dalším významu i „širší

1

Kehrer, GüNTer. Religion und Familie. Religionssoziologische Überlegungen zum

Verhältnis von zwei gesellschaftlichen Institutionen. In GLADIGOw, B. & KIPPeNBerG, h. G.

(eds.). Neue Ansätze in der Religionswissenschaft. München: Kösel, 1983. S. 79.

Mytologie a antická rodina

ve vzájemném vztahu

1

Mytologie a antická rodina ve vzájemném vztahu

Mytologie je jedním z projevĤ náboženského smýšlení archaické spoleþnosti a jako

taková je vhodným pĜedmČtem zkoumání, i pokud chceme poznat religiózní praktiky

rodinného života. VždyĢ locus communis literatury o dČjinách rodiny zní, že právČ rodina je

pĜirozenou elementární spoleþenskou formou pro vykonávání náboženských ritĤ.

1

Chceme-li

pak pojednávat o reflexi mytologie v antické rodinČ, musíme si uvČdomit pĜedevším tĜi

skuteþnosti. PĜednČ je to fakt, že dnešní pojem rodiny se svým významem nekryje

s významem slov, která se používala k oznaþení rodiny v antice. Latinské výrazy familia þi

domus, stejnČ jako Ĝecké ȠݭțȠȢ/ȠݧțȓĮ a įࠛȝĮ v sobČ zahrnují kromČ standardní nukleární

rodiny také všechny osoby žijící v pĜíslušném domČ, typicky otroky, popĜípadČ i služebníky

žijící mimo dĤm, napĜ. na venkovČ, a rovnČž veškerý movitý i nemovitý majetek, který

náležel pod právní moc otce rodiny (zatímco v ěímČ byl paterfamilias víceménČ

neomezeným pánem daného majetku, Ĝecký țȪȡȚȠȢ byl spíše jeho vrchním správcem);

latinské familia pak zahrnuje v dalším významu i „širší rodinu“.

2

Ve svČtle tČchto skuteþností

bude proto nutné, abychom pĜi každé zmínce o „rodinČ“ mČli na mysli vždy celou

„domácnost“.

3

Další skuteþnost, na kterou je tĜeba pĜi studiu antických náboženských pĜedstav a

praktik ve vztahu k rodinČ neustále brát zĜetel, je, že Ĝecká i Ĝímská rodina byly velkou mČrou

vzorem pro vyšší správní jednotku, tedy pro stát. Budeme-li chtít z tohoto faktu vyvodit

dĤsledek pro náboženskou sféru života, mĤžeme Ĝíci, že domácí kulty byly menší verzí kultĤ

obecných.

4

OstatnČ nejednou došlo k tomu, že se rodinný þi soukromý kult vĜadil do

náboženských praktik komunity a naopak. První pĜípad nám ilustruje pĜíhoda ze života Marka

Tulia Cicerona, o níž referuje sám velký Ĝeþník.

5

V roce 58 pĜ. n.l., kdy byl Cicero odsouzen

1

KEHRER, GÜNTER. Religion und Familie. Religionssoziologische Überlegungen zum Verhältnis von zwei

gesellschaftlichen Institutionen. In GLADIGOW, B. & KIPPENBERG, H. G. (eds.). Neue Ansätze in der

Religionswissenschaft. München: Kösel, 1983. S. 79.

2

K definici Ĝímské rodiny viz napĜ. BODEL, JOHN. An outline of Roman Domestic Religion. In BODEL, JOHN

– OLYAN, SAUL M. (eds.). Household and family religion in antiquity. Oxford, Malden (Mass.): Blackwell,

2008. S. 14; DIXON, SUZANNE. The Roman family. Baltimore, Md.: The Johns Hopkins University Pr.

London, 1992. S. 1–11; GESTRICH, ANDREAS – KRAUSE, JENS-UWE – MITTERAUER, MICHAEL.

Geschichte der Familie. Stuttgart: Kröner, 2003. S. 95–96; k vymezení Ĝecké rodiny pak viz napĜ. FARAONE,

CHRISTOPHER. A. Household Religion in Ancient Greece. In BODEL, JOHN – OLYAN, SAUL M. (eds.).

Household and family religion in antiquity. Oxford, Malden (Mass.): Blackwell, 2008. S. 211–212; GESTRICH,

A. – KRAUSE, J.-U. – MITTERAUER, M. (2003, 44–45).

3

Srov. STOWERS, STANLEY K. Theorizing Ancient Household Religion. In BODEL, JOHN – OLYAN,

SAUL M. (eds.). Household and family religion in antiquity. Oxford, Malden (Mass.): Blackwell, 2008. S. 6.

4

BOEDEKER, DEBORAH. Domestic Religion in Classical Greece. In BODEL, JOHN – OLYAN, SAUL M.

(eds.). Household and family religion in antiquity. Oxford, Malden (Mass.): Blackwell, 2008. S. 233.

5

Cic. Leg. II, 42; k interpretaci této události viz BODEL, J. (2008; 252nn.).

Mytologie a antická rodina ve vzájemném vztahu

Mytologie je jedním z projevĤ náboženského smýšlení archaické spoleþnosti a jako

taková je vhodným pĜedmČtem zkoumání, i pokud chceme poznat religiózní praktiky rodinného života. VždyĢ locus communis literatury o dČjinách rodiny zní, že právČ rodina je pĜirozenou elementární spoleþenskou formou pro vykonávání náboženských ritĤ.

1

Chceme-li

pak pojednávat o reflexi mytologie v antické rodinČ, musíme si uvČdomit pĜedevším tĜi skuteþnosti. PĜednČ je to fakt, že dnešní pojem rodiny se svým významem nekryje s významem slov, která se používala k oznaþení rodiny v antice. Latinské výrazy familia þi domus, stejnČ jako Ĝecké ȠݭțȠȢ/ȠݧțȓĮ a įࠛȝĮ v sobČ zahrnují kromČ standardní nukleární rodiny také všechny osoby žijící v pĜíslušném domČ, typicky otroky, popĜípadČ i služebníky žijící mimo dĤm, napĜ. na venkovČ, a rovnČž veškerý movitý i nemovitý majetek, který náležel pod právní moc otce rodiny (zatímco v ěímČ byl paterfamilias víceménČ neomezeným pánem daného majetku, Ĝecký țȪȡȚȠȢ byl spíše jeho vrchním správcem); latinské familia pak zahrnuje v dalším významu i „širší rodinu“.

2

Ve svČtle tČchto skuteþností

bude proto nutné, abychom pĜi každé zmínce o „rodinČ“ mČli na mysli vždy celou „domácnost“.

3

Další skuteþnost, na kterou je tĜeba pĜi studiu antických náboženských pĜedstav a

praktik ve vztahu k rodinČ neustále brát zĜetel, je, že Ĝecká i Ĝímská rodina byly velkou mČrou vzorem pro vyšší správní jednotku, tedy pro stát. Budeme-li chtít z tohoto faktu vyvodit dĤsledek pro náboženskou sféru života, mĤžeme Ĝíci, že domácí kulty byly menší verzí kultĤ obecných.

4

OstatnČ nejednou došlo k tomu, že se rodinný þi soukromý kult vĜadil do

náboženských praktik komunity a naopak. První pĜípad nám ilustruje pĜíhoda ze života Marka Tulia Cicerona, o níž referuje sám velký Ĝeþník.

5

V roce 58 pĜ. n.l., kdy byl Cicero odsouzen

1

KEHRER, GÜNTER. Religion und Familie. Religionssoziologische Überlegungen zum Verhältnis von zwei gesellschaftlichen Institutionen. In GLADIGOW, B. & KIPPENBERG, H. G. (eds.). Neue Ansätze in der Religionswissenschaft. München: Kösel, 1983. S. 79. 2

K definici Ĝímské rodiny viz napĜ. BODEL, JOHN. An outline of Roman Domestic Religion. In BODEL, JOHN – OLYAN, SAUL M. (eds.). Household and family religion in antiquity. Oxford, Malden (Mass.): Blackwell, 2008. S. 14; DIXON, SUZANNE. The Roman family. Baltimore, Md.: The Johns Hopkins University Pr. London, 1992. S. 1–11; GESTRICH, ANDREAS – KRAUSE, JENS-UWE – MITTERAUER, MICHAEL. Geschichte der Familie. Stuttgart: Kröner, 2003. S. 95–96; k vymezení Ĝecké rodiny pak viz napĜ. FARAONE, CHRISTOPHER. A. Household Religion in Ancient Greece. In BODEL, JOHN – OLYAN, SAUL M. (eds.). Household and family religion in antiquity. Oxford, Malden (Mass.): Blackwell, 2008. S. 211–212; GESTRICH, A. – KRAUSE, J.-U. – MITTERAUER, M. (2003, 44–45). 3

Srov. STOWERS, STANLEY K. Theorizing Ancient Household Religion. In BODEL, JOHN – OLYAN, SAUL M. (eds.). Household and family religion in antiquity. Oxford, Malden (Mass.): Blackwell, 2008. S. 6. 4

BOEDEKER, DEBORAH. Domestic Religion in Classical Greece. In BODEL, JOHN – OLYAN, SAUL M. (eds.). Household and family religion in antiquity. Oxford, Malden (Mass.): Blackwell, 2008. S. 233. 5

Cic. Leg. II, 42; k interpretaci této události viz BODEL, J. (2008; 252nn.). rodinu“.

2

Ve světle těchto skutečností bude proto nutné, abychom při každé

zmínce o „rodině“ měli na mysli vždy celou „domácnost“.

3

Další skutečnost, na kterou je třeba při studiu antických náboženských

představ a praktik ve vztahu k rodině neustále brát zřetel, je, že řecká i římská rodina byly velkou měrou vzorem pro vyšší správní jednotku, tedy pro stát. Budeme-li chtít z tohoto faktu vyvodit důsledek pro náboženskou sféru života, můžeme říci, že domácí kulty byly menší verzí kultů obecných.

4

Ostatně nejednou došlo k tomu, že se rodinný či soukromý kult vřadil do náboženských praktik komunity a naopak. První případ nám ilustruje příhoda ze života Marka Tullia Cicerona, o níž referuje sám velký řečník.

5

V roce 58 př. n. l., kdy byl Cicero odsouzen k vyhnanství, byl jeho dům stržen a na místě ruiny nechal Ciceronův úhlavní nepřítel P. Clodius Pulcher postavit chrám bohyně Libertas. Než však došlo k tomuto zneuctění Ciceronových domácích bůžků, odnesl řečník sošku Minervy – předmět své osobní úcty – do chrámu Iova Optima Maxima, kde ji zasvětil Minervě, strážkyni Říma. Tak se Ciceronova soukromá Minerva dostala do sféry veřejného kultu.

Opačný proces, tedy proměnu veřejného rituálu v privátní, pozorujeme

v Aristofanově komedii Acharnští (ἶχαρνἶς) z roku 425 př. n. l.

6

V tom

to dramatu je protagonistou občan Dikaiopolis, původem z příměstského athénského dému Acharnai, unavený dlouhotrvající válkou mezi svým městem a Spartou. Dikaiopolis se zprvu snaží prosadit mír pro celou obec, když však v tomto svém úsilí neuspěje, frustrován bezútěšným stavem věcí, uzavře s nepřítelem alespoň separátní mír pro sebe sama a své blízké a po návratu domů organizuje falické procesí, spojené s obětí koláčků, k uctění boha Dionýsa. Podobné oslavy na počest boha vína jsou přitom doloženy právě ve venkovském okolí Athén, a to pod patronací místních úředníků.

7

Dikaiopolis tak vlastně přejímá obřad, jak jej znal z obecné praxe. 2

K definici římské rodiny viz např. BODeL, JOhN. An outline of Roman Domestic Religi

on. In BODeL, JOhN – OL yAN, S AUL M. (eds.). Household and family religion in antiquity. Oxford, Malden (Mass.): Blackwell, 2008. S. 14; DIx ON, SUZANNe. The Roman family. Baltimore, Md.: The Johns hopkins University Pr. London, 1992. S. 1–11; GeSTrICh, ANDreAS – Kr AUSe, JeNS-Uwe – MITTerAUer, MIChAeL. Geschichte der Familie. Stuttgart: Kröner, 2003. S. 95 – 96; k vymezení řecké rodiny pak viz např. FAr AONe, ChrISTOPher. A. Household Religion in Ancient Greece. In BODeL, JOhN – OL yAN, S AUL M. (eds.). Household and family religion in antiquity. Oxford, Malden (Mass.): Blackwell, 2008. S. 211 – 212; GeSTrICh, A. – KrAUSe, J.-U. – MITTerAUer, M. (2003, 44 – 45). 3

Srov. STOwerS, STANLey K. Theorizing Ancient Household Religion. In BODeL, JOhN –

OL yAN, S AUL M. (eds.). Household and family religion in antiquity. Oxford, Malden (Mass.): Blackwell, 2008. S. 6. 4

BOeDeKer, DeBOrAh. Domestic Religion in Classical Greece. In BODeL, JOhN – OL yAN,

SAUL M. (eds.). Household and family religion in antiquity. Oxford, Malden (Mass.): Blackwell, 2008. S. 233. 5

Cic. Leg. II, 42; k interpretaci této události viz BODeL, J. (2008; 252nn.).

6

Srov. F Ar AONe, Ch. A. (2008; 214 – 215).

7

ID. (2008; 214 – 216).

k vyhnanství, byl jeho dĤm stržen a na místČ ruiny nechal CiceronĤv úhlavní nepĜítel

P. Clodius Pulcher postavit chrám bohynČ Libertas. Než však došlo k tomuto zneuctČní

Ciceronových domácích bĤžkĤ, odnesl Ĝeþník sošku Minervy – pĜedmČt své osobní úcty – do

chrámu Iova Optima Maxima, kde ji zasvČtil MinervČ, strážkyni ěíma. Tak se Ciceronova

soukromá Minerva dostala do sféry veĜejného kultu.

Opaþný proces, tedy promČnu veĜejného rituálu v privátní, pozorujeme v AristofanovČ

komedii Acharnští (݃ȤĮȡȞ߱Ȣ) z roku 425 pĜ. n.l.

6

V tomto dramatu je protagonistou obþan

Dikaiopolis, pĤvodem z pĜímČstského athénského dému Acharnai, unavený dlouhotrvající

válkou mezi svým mČstem a Spartou. Dikaiopolis se zprvu snaží prosadit mír pro celou obec,

když však v tomto svém úsilí neuspČje, frustrován bezútČšným stavem vČcí, uzavĜe

s nepĜítelem alespoĖ separátní mír pro sebe sama a své blízké a po návratu domĤ organizuje

falické procesí, spojené s obČtí koláþkĤ, k uctČní boha Dionýsa. Podobné oslavy na poþest

boha vína jsou pĜitom doloženy právČ ve venkovském okolí Athén, a to pod patronací

místních úĜedníkĤ.

7

Dikaiopolis tak vlastnČ pĜejímá obĜad, jak jej znal z obecné praxe.

Jako doklad provázanosti domácího a obecního religiózního konání ve starém ěecku

slouží i to, že úþast na správČ státu mohla být podmínČna participací v soukromém

náboženském životČ. Na mysli máme dvČ otázky, které byly v Athénách každoroþnČ

pokládány designovaným archontĤm bČhem provČrky (įȠțȚȝĮıȓĮ) pĜed tím, než se ujali svého

úĜadu. Ony otázky znČly: Máš Apollóna Otcovského a Dia Herkeia? Kde stojí jejich oltáĜe?

8

Otcovský Apollón, tedy Apollón zdČdČný po pĜedcích, patĜí již svým epitetem do sféry

božstev uctívaných v rodinČ. Zeus Herkeios pak je typickým bohem ctČným v domácnostech,

který však mČl vliv i na obecní kult.

9

TĜetí a poslední vČc, kterou si musíme neustále pĜipomínat, chceme-li hledat obraz

antické rodiny v tradiþních vyprávČních, þi naopak reflexi mytologie v rodinČ, je variabilita

mýtĤ. Mýty kolovaly v mnoha verzích lišících se lokálnČ i dobovČ, a nutnČ tak odrážely

realitu rĤzných epoch i rĤzných míst. Navíc literární zpracování mýtĤ, která jsou pro nás

hlavními zdroji pro poznání antické mytologie, byla pochopitelnČ závislá na autorech

dotyþných literárních dČl – pĜedevším pak na cílech, které svou tvorbou sledovali. Naše

vývody tak nemohou v žádném pĜípadČ nikdy platit ani pro rodiny ve všech koutech

antického svČta, ani pro všechna dČjinná období. PĜidáme-li k tomu skepticky realistický

pĜístup Mary Beard, totiž že literární svČdectví, jež z antiky máme a z nichž pĜevážnČ

6

Srov. FARAONE, CH. A. (2008; 214–215).

7

ID. (2008; 214–216).

8

Viz. ID (2008; 212) a BOEDEKER, D. (2008; 232).

9

ID (2008; 233).


8

Jako doklad provázanosti domácího a obecního religiózního konání ve

starém Řecku slouží i to, že účast na správě státu mohla být podmíněna

participací v soukromém náboženském životě. Na mysli máme dvě otáz

ky, které byly v Athénách každoročně pokládány designovaným archontům

během prověrky (δοκιμασία) před tím, než se ujali svého úřadu. Ony otáz

ky zněly: Máš Apollóna Otcovského a Dia Herkeia? Kde stojí jejich oltáře?

8

Otcovský Apollón, tedy Apollón zděděný po předcích, patří již svým epite

tem do sféry božstev uctívaných v rodině. Zeus herkeios pak je typickým

bohem ctěným v domácnostech, který však měl vliv i na obecní kult.

9

Třetí a poslední věc, kterou si musíme neustále připomínat, chceme-li

hledat obraz antické rodiny v tradičních vyprávěních, či naopak reflexi my

tologie v rodině, je variabilita mýtů. Mýty kolovaly v mnoha verzích lišících

se lokálně i dobově, a nutně tak odrážely realitu různých epoch i různých

míst. Navíc literární zpracování mýtů, která jsou pro nás hlavními zdroji

pro poznání antické mytologie, byla pochopitelně závislá na autorech do

tyčných literárních děl – především pak na cílech, které svou tvorbou sle

dovali. Naše vývody tak nemohou v žádném případě nikdy platit ani pro

rodiny ve všech koutech antického světa, ani pro všechna dějinná období.

Přidáme-li k tomu skepticky realistický přístup Mary Beard, totiž že literární

svědectví, jež z antiky máme a z nichž převážně vyvozujeme naši představu

tehdejšího světa, jsou povětšinou obrazem ideálu vyšší vzdělané vrstvy,

10

bude naše výchozí pozice při studiu vzájemného vlivu rodiny a mytologie

neútěšná. Přesto se na následujících stranách pokusíme alespoň naznačit –

rozhodně nepůjde vzhledem k rozsahu této kapitolky o více než jen nazna

čení – možnosti takového bádání.

Podstatná část mytického věku starověkého Řecka a posléze – vlivem he

lénizace římské společnosti – i Říma se odvíjí pod dozorem nejvyššího boha

Dia/Iova. Jeho manželkou je bohyně hérá/Iuno a společně se svými dětmi

Areem/Martem, héfaistem/Vulcanem a hébou/Iuventutou bydlí na Olympu.

Nejsou tam však sami, svá obydlí tam mají i další bohové, kteří přísluší do

nadzemské oblasti. Některá z těchto božstev jsou pak v jakémsi služebném

postavení – např. Íris, a hermés/Mercurius, kteří jsou vládnoucímu páru po

ruce coby poslové. Družina olympských bohů tak představuje řecký οἶκος

i latinskou familia par excellence. Diovo vrchní postavení v této rodině je

neustále zdůrazňováno a přídomek „otec bohů“ je jeho epiteton constans

jak v řecké, tak v římské literatuře.

11

Řečtí i římští literáti proto využívali

Dia coby vhodného předmětu přirovnání, kdykoliv chtěli polichotit svému

8

Viz ID (2008; 212) a BOeDeKer, D. (2008; 232).

9

ID (2008; 233).

10

BODeL, JOhN – OL yAN, S AUL M. Comparative Perspectives. In BODeL, JOhN – OL yAN,

SAUL M. (eds.). Household and family religion in antiquity. Oxford, Malden (Mass.): Black

well, 2008. S. 282.

11

V řečtině se setkáváme např. se spojením πατὴρ ὴνδρὴν τε θεὴν τε (otec lidí i bohů) – hom.

Il. IV, 235; xxI, 508 – v latině pak pater deorum – viz např. glosu 227 v komentáři k Vergiliově

Aeneidě.

vyvozujeme naši pĜedstavu tehdejšího svČta, jsou povČtšinou obrazem ideálu vyšší vzdČlané

vrstvy,

10

bude naše výchozí pozice pĜi studiu vzájemného vlivu rodiny a mytologie neútČšná.

PĜesto se na následujících stranách pokusíme alespoĖ naznaþit – rozhodnČ nepĤjde vzhledem

k rozsahu této kapitolky o více než jen naznaþení – možnosti takového bádání.

Podstatná þást mytického vČku starovČkého ěecka a posléze – vlivem helénizace

Ĝímské spoleþnosti – i ěíma se odvíjí pod dozorem nejvyššího boha Dia/Iova. Jeho manželkou

je bohynČ Hérá/Iuno a spoleþnČ se svými dČtmi Areem/Martem, Héfaistem/Vulcanem a

Hébou/Iuventutou bydlí na Olympu. Nejsou tam však sami, svá obydlí tam mají i další

bohové, kteĜí pĜísluší do nadzemské oblasti. NČkterá z tČchto božstev jsou pak v jakémsi

služebném postavení – napĜ. Íris, a Hermés/Mercurius, kteĜí jsou vládnoucímu páru po ruce

coby poslové. Družina olympských bohĤ tak pĜedstavuje Ĝecký ȠݭțȠȢ i latinskou familia par

excellence. Diovo vrchní postavení v této rodinČ je neustále zdĤrazĖováno a pĜídomek „otec

bohĤ“ je jeho epiteton constans jak v Ĝecké, tak v Ĝímské literatuĜe.

11

ěeþtí i Ĝímští literáti

proto využívali Dia coby vhodného pĜedmČtu pĜirovnání, kdykoliv chtČli polichotit svému

vladaĜi – otci pĜíslušného státu. Tak napĜ. Kallimachos ve svém Hymnu na Dia pĜedstavuje

Ptolemaia II. Filadelfa, svého chlebodárce (HDia 87–90) tak, že svou nejdĤležitČjší pĜedností

nápadnČ pĜipomíná právČ nejvyššího z bohĤ (HDia 55). PodobnČ si pak poþíná tĜeba Ovidius,

když s Iovem srovnává Octaviana Augusta:

12

Takové jméno máš v svČtČ, jak Jupiter v nebeské

výši: / otcem lidí jsi ty, otcem všech bohĤ je on. Posléze Ovidius vynechává ze svého

podobenství Iova a místo nČj se objevuje legendární zakladatel ěíma Romulus. Toho ěímané

považovali za jednoho z otcĤ svého národa, avšak jeho kvality ve srovnání s Augustem jsou

podle Ovidia pochybné. Jinak by mu básník nemohl Ĝíci tato slova:

13

Násilí bylo ti milé, však

za nČho rozkvétá právo, / ty jsi byl pánem zván, v národČ prvním zván on. / Tebe sám Remus

viní, on milost i odpĤrcĤm dává, / bohem tČ uþinil otec, otce však bohem on sám. A tak

skuteþnými otci rodiny, hodnými toho jména, zĤstávají nakonec pro Ovidia Iuppiter – mezi

bohy – a Augustus – mezi ěímany.

10

BODEL, JOHN – OLYAN, SAUL M. Comparative Perspectives. In BODEL, JOHN – OLYAN, SAUL M.

(eds.). Household and family religion in antiquity. Oxford, Malden (Mass.): Blackwell, 2008. S. 282.

11

V ĜeþtinČ se setkáváme napĜ. se spojením ʌĮIJ੽ȡ ਕȞįȡ૵Ȟ IJİ șİ૵Ȟ IJİ (otec lidí i bohĤ) – Hom. Il. IV, 235; XXI,

508 – v latinČ pak pater deorum – viz napĜ. glosu 227 v komentáĜi k VergiliovČ AeneidČ.

12

Ov. fast. II, 131–132: hoc tu per terras, quod in aethere Iuppiter alto, / nomen habes: hominum tu pater, ille

deum. Citováno v pĜekladu Ivana Bureše.

13

Ov. fast. II, 139 –144: tu rapis, hic castas duce se iubet esse maritas; / tu recipis luco, reppulit ille nefas; / vis

tibi grata fuit, florent sub Caesare leges; / tu domini nomen, principis ille tenet; / te Remus incusat, veniam dedit

hostibus ille; / caelestem fecit te pater, ille patrem. Citováno v pĜekladu Ivana Bureše.

vyvozujeme naši pĜedstavu tehdejšího svČta, jsou povČtšinou obrazem ideálu vyšší vzdČlané

vrstvy,

10

bude naše výchozí pozice pĜi studiu vzájemného vlivu rodiny a mytologie neútČšná.

PĜesto se na následujících stranách pokusíme alespoĖ naznaþit – rozhodnČ nepĤjde vzhledem

k rozsahu této kapitolky o více než jen naznaþení – možnosti takového bádání.

Podstatná þást mytického vČku starovČkého ěecka a posléze – vlivem helénizace

Ĝímské spoleþnosti – i ěíma se odvíjí pod dozorem nejvyššího boha Dia/Iova. Jeho manželkou

je bohynČ Hérá/Iuno a spoleþnČ se svými dČtmi Areem/Martem, Héfaistem/Vulcanem a

Hébou/Iuventutou bydlí na Olympu. Nejsou tam však sami, svá obydlí tam mají i další

bohové, kteĜí pĜísluší do nadzemské oblasti. NČkterá z tČchto božstev jsou pak v jakémsi

služebném postavení – napĜ. Íris, a Hermés/Mercurius, kteĜí jsou vládnoucímu páru po ruce

coby poslové. Družina olympských bohĤ tak pĜedstavuje Ĝecký ȠݭțȠȢ i latinskou familia par

excellence. Diovo vrchní postavení v této rodinČ je neustále zdĤrazĖováno a pĜídomek „otec

bohĤ“ je jeho epiteton constans jak v Ĝecké, tak v Ĝímské literatuĜe.

11

ěeþtí i Ĝímští literáti

proto využívali Dia coby vhodného pĜedmČtu pĜirovnání, kdykoliv chtČli polichotit svému

vladaĜi – otci pĜíslušného státu. Tak napĜ. Kallimachos ve svém Hymnu na Dia pĜedstavuje

Ptolemaia II. Filadelfa, svého chlebodárce (HDia 87–90) tak, že svou nejdĤležitČjší pĜedností

nápadnČ pĜipomíná právČ nejvyššího z bohĤ (HDia 55). PodobnČ si pak poþíná tĜeba Ovidius,

když s Iovem srovnává Octaviana Augusta:

12

Takové jméno máš v svČtČ, jak Jupiter v nebeské

výši: / otcem lidí jsi ty, otcem všech bohĤ je on. Posléze Ovidius vynechává ze svého

podobenství Iova a místo nČj se objevuje legendární zakladatel ěíma Romulus. Toho ěímané

považovali za jednoho z otcĤ svého národa, avšak jeho kvality ve srovnání s Augustem jsou

podle Ovidia pochybné. Jinak by mu básník nemohl Ĝíci tato slova:

13

Násilí bylo ti milé, však

za nČho rozkvétá právo, / ty jsi byl pánem zván, v národČ prvním zván on. / Tebe sám Remus

viní, on milost i odpĤrcĤm dává, / bohem tČ uþinil otec, otce však bohem on sám. A tak

skuteþnými otci rodiny, hodnými toho jména, zĤstávají nakonec pro Ovidia Iuppiter – mezi

bohy – a Augustus – mezi ěímany.

10

BODEL, JOHN – OLYAN, SAUL M. Comparative Perspectives. In BODEL, JOHN – OLYAN, SAUL M.

(eds.). Household and family religion in antiquity. Oxford, Malden (Mass.): Blackwell, 2008. S. 282.

11

V ĜeþtinČ se setkáváme napĜ. se spojením ʌĮIJ੽ȡ ਕȞįȡ૵Ȟ IJİ șİ૵Ȟ IJİ (otec lidí i bohĤ) – Hom. Il. IV, 235; XXI,

508 – v latinČ pak pater deorum – viz napĜ. glosu 227 v komentáĜi k VergiliovČ AeneidČ.

12

Ov. fast. II, 131–132: hoc tu per terras, quod in aethere Iuppiter alto, / nomen habes: hominum tu pater, ille

deum. Citováno v pĜekladu Ivana Bureše.

13

Ov. fast. II, 139 –144: tu rapis, hic castas duce se iubet esse maritas; / tu recipis luco, reppulit ille nefas; / vis

tibi grata fuit, florent sub Caesare leges; / tu domini nomen, principis ille tenet; / te Remus incusat, veniam dedit

hostibus ille; / caelestem fecit te pater, ille patrem. Citováno v pĜekladu Ivana Bureše.


9

vladaři – otci příslušného státu. Tak např. Kallimachos ve svém Hymnu na Dia představuje Ptolemaia II. Filadelfa, svého chlebodárce (HDia 87 – 90) tak, že svou nejdůležitější předností nápadně připomíná právě nejvyššího z bohů (HDia 55). Podobně si pak počíná třeba Ovidius, když s Iovem srovnává Octaviana Augusta:

12

Takové jméno máš v světě, jak Jupiter v nebeské

výši: / otcem lidí jsi ty, otcem všech bohů je on. Posléze Ovidius vynechává ze svého podobenství Iova a místo něj se objevuje legendární zakladatel Říma romulus. Toho Římané považovali za jednoho z otců svého národa, avšak jeho kvality ve srovnání s Augustem jsou podle Ovidia pochybné. Jinak by mu básník nemohl říci tato slova:

13

Násilí bylo ti milé, však za něho rozkvétá

právo, / ty jsi byl pánem zván, v národě prvním zván on. / Tebe sám Remus viní, on milost i odpůrcům dává, / bohem tě učinil otec, otce však bohem on sám. A tak skutečnými otci rodiny, hodnými toho jména, zůstávají nakonec pro Ovidia Iuppiter – mezi bohy – a Augustus – mezi Římany.

Diův nástup do čela rodiny odráží obvyklé převzetí vrchní moci synem,

který vystřídal svého otce, aby zajistil kontinuitu oiku.

14

Spolu s ním naby

la vrchní postavení mezi ženami v domácnosti jeho manželka. héřin život zrcadlí velmi výrazně realitu bytí řeckých žen, které ačkoli byly v pozadí a neměly stejnou volnost pohybu jako jejich manželé, ve skutečnosti přece hrály důležitější roli. Měly totiž větší vliv na život dětí a vůbec na chod domácnosti.

15

Tak si Zeus sice v mytických vyprávěních užívá velké svobody,

když cestuje po světě a prožívá různá fantastická dobrodružství, avšak důležitější hybatelkou dění je jeho zdánlivě podrobená choť.

16

Kromě reflexe uspořádání rodiny spatřujeme v antických mýtech pocho

pitelně také další aspekt, který k rodině neodmyslitelně patří, a sice stránku emoční. Nalézáme zde důkazy mimořádné mateřské lásky, když spolu s bohyní Démétrou bloudíme o hladu a žízni po celém světě, jen abychom nalezli ztracenou Persefonu.

17

Setkáváme se rovněž s pocitem zhrzené váš

ně a frustrace ze zrady, kterou na manželku nastrojil nepoctivý choť. Taková situace vyžaduje podle Médeie či podle Prokny jedinou pomstu – smrt otcova syna.

18

Zavražděné děti jsou tak obětními beránky za své otce.

19

Otcové

12

Ov. fast. II, 131 –132: hoc tu per terras, quod in aethere Iuppiter alto, / nomen habes: hominum tu pater, ille deum. Citováno v překladu Ivana Bureše. 13

Ov. fast. II, 139 –144: tu rapis, hic castas duce se iubet esse maritas; / tu recipis luco, reppulit ille nefas; / vis tibi grata fuit, florent sub Caesare leges; / tu domini nomen, principis ille tenet; / te Remus incusat, veniam dedit hostibus ille; / caelestem fecit te pater, ille patrem. Citováno v překladu Ivana Bureše. 14

ArThUr, M. B. Cultural strategies in hesiod‘s Theogony. Law, family, society. Arethusa 1982 xV, s. 65. 15

SLATer, PhILIP e. The Greek family in history and myth. Arethusa 1974 VII, s. 12; ID. (1974; 22) uvádí jako další důkaz životní příběh Agamemnónovy manželky Klytaiméstry. 16

Ibid. a ID. (1968; passim ). 17

Srov. např. homérský hymnus na Démétru 40nn. 18

Srov. např. eur. Med. 1078nn.; Ov. Met. VI, 611nn. 19

Srov. SLATer, Ph. e. (1974; 22) a FAr AONe, Ch. A. (2008; 215). se v mýtech zase často bojí svých synů jakožto budoucích soupeřů

20

nebo

naopak jsou na své potomky pyšní a truchlí pro jejich ztrátu v boji.

21

Pro

smrt svých nejbližších ovšem smutní i sourozenci, jako např. hyady, které pláčou pro ztrátu svého bratra hyanta,

22

nebo héliovny, jež se rozplývají

v slzách nad nešťastným koncem svého Faethonta.

23

A tak bychom mohli

pokračovat ještě dlouho a pátrat v mýtech po dalších a dalších citových projevech, až bychom odhalili kompletní škálu emocí spojenou s rodinným životem. Jedná se však o obrazy platné pro rodiny obecně, tedy nejen pro ty ve starověku.

Další aspekt, který můžeme v mýtech spatřit, nazveme s jistou mírou

nadsázky aspektem právním. Nalézáme zde například důležitou součást běžného života – nedotknutelnost osobního majetku, zejména pak hranic pozemků apod. Tu v řeckém prostředí zajišťoval Zeus herkeios, který patřil především do sféry domácího kultu,

24

v římském pak existoval pro dané

pole působnosti bůh Terminus. Ovidius uvádí příběh, kdy Terminus odmítl, na rozdíl od jiných bohů, opustit své původní místo na Kapitolu, aby zde mohl být postaven chrám Iovovi.

25

Terminus tak zůstal součástí Iovova slav

ného chrámu, přičemž ani nejvyšší bůh se neodvážil dotknout jeho hájemství. S dalším příkladem jednání dotýkajícího se právní stránky života antického člověka se setkáváme u rheie, která se obrátila s prosbou o pomoc s řešením své těžké situace – manžel Kronos pojídal všechny její potomky, a rheiny mateřské pudy tak zůstávaly nenaplněny – na své rodiče Gáiu a Úrana. rheino řešení můžeme přirovnat k praxi obvyklé i v pozdních fázích athénského práva, kdy existovala možnost uchýlit se k členu rodiny či příteli v případech soukromé arbitráže a rozhodnout určitou situaci mimoprávním způsobem.

26

Podobně v římské historické legendě o Lucretii

27

na

cházíme příklad consilia, kdy Lucretia pozve své nejbližší, aby vynesli soud nad jejím znásilněním.

28

20

Již Kronos se bál, že by jej syn mohl zbavit vlády tak, jako on to učinil otci (srov. např. hes. Theog. 453nn.). Zeus pak ze strachu z proroctví, které bylo dáno Thetidě, raději provdal sličnou bohyni za smrtelníka Pélea, třebaže sám po ní toužil. Vždyť bohyně měla porodit muže mocnějšího, než by byl jeho otec (srov. např. Ov. Met. xI, 225; xV, 856; xI, 350). To jsou jen dva z dlouhé řady příkladů takového smýšlení mytických otců. 21

Srov. četná úmrtí nejen božích synů provázená povzdechem jejich otce (hom. Il. et Od., passim). 22

Např. hyg. astr. II, 21. 23

Ov. met. II, 340. 24

herkeios byl předmětem kultu jak v historické době, tak v mytické. V literárních zpracováních mýtu je však jakousi ironií osudu, že herkeiův oltář je často svědkem či bezprostředním místem vraždy (srov. např. hom. Od. xxII, 335; Sen. Ag. 442nn.). Bůh, který měl být ochráncem domácnosti a zárukou nedotknutelnosti majetku, tak vlastně nedokázal zajistit integritu členům příslušného domu. 25

Ov. fast. II, 667. 26

ArThUr, M. B. (1982; 72), který v tomto případě odkazuje rovněž na D. M. Mac Dowella. 27

Ov. fast. II,721 – 852. 28

DIx ON, S. (1992; 72).



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist