načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Prašivý pes - Don DeLillo

Prašivý pes
-15%
sleva

Kniha: Prašivý pes
Autor:

Prašivý pes je mistrovským, stylisticky vytříbeným dílem autora, jehož měl český čtenář možnost poznat prostřednictvím románů Bod omega, Padající muž či Bílý šum. DeLillův ... (celý popis)
Kniha teď bohužel není dostupná.

»hlídat dostupnost
Alternativy:


hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: PLUS
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2011-11-09
Počet stran: 312
Rozměr: 130 x 200 mm
Úprava: 309 stran
Vydání: 1. vyd.
Název originálu: Running dog
Spolupracovali: přeložil Petr Fantys
Vazba: vázaná s pap. potahem s lam. přebalem
ISBN: 9788025900406
EAN: 9788025900406
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Prašivý pes je mistrovským, stylisticky vytříbeným dílem autora, jehož měl český čtenář možnost poznat prostřednictvím románů Bod omega, Padající muž či Bílý šum. DeLillův „thriller“ z roku 1978 je přímo esencí konspiračních teorií a paranoidního vnímání reality, jež je tak typická pro určitý segment postmoderní literatury. Příběh se točí kolem údajné existence pornografického filmu, v němž těsně před koncem nacistické třetí říše vystupuje samotný Adolf Hitler. Skrze pátrání novinářky Moll Robinsové z undergroundového časopisu Running Dog pronikáme do temného světa obchodníků s erotickým uměním, z něhož vedou nitky do nejvyšších mocenských sfér. Autor vytváří celou síť tajných vztahů, souvislostí a asociací, jejíž charakter se nikdy zcela neodhalí, a skrze stupňující se napětí a vzrůstající násilí, které sebou přináší hledání „perverzního grálu“, zároveň čtenáři nabízí jemnou analýzu systému mocenských i technologických manipulací, které jsou pro naši dobu typické.

Související tituly dle názvu:
Anděl Esmeralda Anděl Esmeralda
DeLillo Don
Cena: 208 Kč
Psi, které člověk použil Psi, které člověk použil
Hasil Tomáš, Hochmanová Irena, Kroulík Jiří, Říha Martin
Cena: 210 Kč
Měkká knížka Pes Měkká knížka Pes

Cena: 257 Kč
Můj pes je erotoman Můj pes je erotoman
Jan Zlatohlávek
Cena: 105 Kč
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

16 17

„Nevšimli jsme si schodiště.“

„Cože? Jakýho schodiště?“

„Kdysi tu bejvala restaurace. Na západní stěně budovy

je postranní služební schodiště, který vede až nahoru do

kuchyně. Tys nešel kolem?“

„Šel jsem kolem východní stěny,“ odpověděl Del Bravo.

„No, po tom schodišti tam tu oběť dostali. A my le­

zeme po lešení. Vedli ho nahoru po schodech a dovnitř

pěkně dveřma. Na konci toho schodiště jsou dveře, Robby.

A nebyly zamčený.“

„Omrknul jsem to vzadu. Vzadu, vepředu a na východní

straně.“

„To jsou tři možnosti ze čtyř,“ ozval se seržant.

Gannet, s rukama stále založenýma na prsou, si zastrčil

dlaně do podpaží.

„Nebylo by mi teď líp někde na Floridě?“

„Tak si běž ještě dát šlofíka do auta. Možná se ti o ní

bude zdát.“

„Jasně. O tý pláži.“

„Zdává se mu o kamenech,“ vysvětlil seržantovi Del

Bravo.

„O těch, co bejvaj na pláži.“

Seržant čekal, co bude následovat.

„Jsem tam a zároveň tam nejsem,“ uzavřel Gannett.

I

VESMÍRNÁ EROTIKA

1

Lightborne si ve svých šestašedesáti zvykl při procházkách

po západní Broadwayi a galeriích v Soho používat hůlku.

Jenže toho jarního večera mu krátce poté, co vyrazil, začala

plandat podrážka pravé boty – švihácké mokasíny –, což

poněkud narušilo efekt, který se pomocí své hůlky pokoušel

vytvořit.

Namířil si to zpátky a velmi opatrně přitom našlapoval

na pravou patu. Vstoupil do litinové budovy a dočtvrtého patra vyjel samoobslužným nákladním výtahem, což

bylo zařízení sužované věčným průvanem, které v něm

vzbuzovalo strach a nenávist. Na mohutných kovových

dveřích jeho půdního bytu stál nápis z červených písmen:

VESMÍRNÁ EROTIKA

LIGHTBORNEOVA GALERIE

Prošel galerií a kolem dělicí příčky do prostoru, který

využíval jako obytnou část. Stál tu tmavý a těžký nábytek,

zdobený spirálovými ornamenty. Konferenční stolek semírně nakláněl. Přední nohy psacího stolu byly kvůli stabilitě

podložené krabičkami od sirek. Lightborne z jeho zásuvky 1 vyndal lahvičku Elmerova univerzálního lepidla a pokusil se odchlíplou podrážku znovu přilepit.

V půl deváté mělo dorazit zhruba dvacet hostů. Šlopředevším o jeho nejdůležitější klienty, jimž chtěl předvést

některé novinky. Čekal jen jedinou neznámou tvář, jakousi

Moll Robbinsovou, novinářku, která měla v úmyslu napsat

sérii článků o tom, jak se sex stává velkým byznysem.

Zbytek tvořili sběratelé, pár lidí, kteří sběratelezastupovali, a nezbytná skupina rozpačitých amatérů uchvácených

vší tou neobvyklostí. Ti mu nevadili. Obvykle Lightbornea

považovali za výstředního učence, jakési zřídlo erotického

vědění, a vždycky ho někam zvali a zpravidla ho něčím

obdarovali.

Když dolepil botu, vzal holičské nůžky a zastřihl si kotlety.

Pak si začal kartáčem vytvářet účes, který se blížil stylu

„potápka“. Vlasy měl stříbřitě šedivé s nádechem jakéhosi

žlutavého odbarvení a rád je nosil dlouhé. Nakonec si uvázal

westernovou kravatu a oblékl si manšestrové sako s páskem.

Ne že by měl zvláštní důvod zabývat se svým zevnějškem.

Setkání v galerii probíhala zcela neformálně. Sběratelé to tak

chtěli. Do papírových kelímků jim naléval limonádu Wink.

Moll Robbinsová úplně náhodou dorazila dřív než osta­

tní. Měla na sobě džíny a objemný svetr, byla vysoká,

štíhlá a pohybovala se jakýmsi líným, plíživým krokem.

Na popruhu, který jí obepínal pravé rameno, visela velká

kožená aktovka.

Lightborne ji provedl po galerii, kterou netvořil obvyklý

chladný prostor pravých úhlů a malých, rádoby důmyslných

ramp. Podobala se spíš starožitnictví ve fázi těžkého úpadku.

Stolky byly plné bronzových a porcelánových předmětů

a pokrývaly je haldy kreseb, tisků, knih, rytin, váz a hrníčků.

Nacházelo se tu i několik podstavců, na nichž spočívala

poněkud zajímavější díla, na stěnách viselo množstvíolejomaleb spolu se zvětšenými fotografiemi, které znázorňovaly

průčelí hinduistických chrámů a faly pro štěstí, původem

z Pompejí. Podél stěn se vršily bedny s dalšími kresbami,

dalšími tisky i dalšími fotografiemi a několik vitrínnaplněných prsteny, náramky a náhrdelníky.

Moll Robbinsová prošla kolem těch exponátů poněkud

nejistě. Prstem přejela po víčku porcelánové konvičky

(očividně nějaký čínský císař s konkubínou) a delší dobu

upřeně zírala na minci za sklem (flirtující Řekové mužského

pohlaví).

„Je to takové nevinné, že?“

„Protože se to nehýbe,“ opáčil Lightborne.

„Protože se to nehýbe?“

„Pohyb, akce, počet okének za sekundu. To je doba,

ve které žijeme. Se vším dobrým i zlým. Tohle působí tak

trochu bezzubě. Stojí to na místě. Není to nic jiného než

hmota a tíha těla.“

„Čistá gravitace.“

„Jistě. Věc nemůže být v plném slova erotická, pokud

není schopná pohybu. Proč muži šílí z pohledu na ženu, která

si dává nohu přes nohu? Zkrátka proto, že se hýbe. Pohyb,

činnost, změna polohy. Právě to je dnes třeba k tomu, aby

člověk vnímal erotičnost v její plnosti.“

„Asi na tom něco bude.“

Když dorazili všichni ostatní, Lightborne zavřel obrovské

dveře a začal obcházet hosty. Moll si svlékla svetr apřehodila ho přes ztopořený penis jakéhosi sádrového vikáře. 1 vyndal lahvičku Elmerova univerzálního lepidla a pokusil se odchlíplou podrážku znovu přilepit.

V půl deváté mělo dorazit zhruba dvacet hostů. Šlopředevším o jeho nejdůležitější klienty, jimž chtěl předvést

některé novinky. Čekal jen jedinou neznámou tvář, jakousi

Moll Robbinsovou, novinářku, která měla v úmyslu napsat

sérii článků o tom, jak se sex stává velkým byznysem.

Zbytek tvořili sběratelé, pár lidí, kteří sběratelezastupovali, a nezbytná skupina rozpačitých amatérů uchvácených

vší tou neobvyklostí. Ti mu nevadili. Obvykle Lightbornea

považovali za výstředního učence, jakési zřídlo erotického

vědění, a vždycky ho někam zvali a zpravidla ho něčím

obdarovali.

Když dolepil botu, vzal holičské nůžky a zastřihl si kotlety.

Pak si začal kartáčem vytvářet účes, který se blížil stylu

„potápka“. Vlasy měl stříbřitě šedivé s nádechem jakéhosi

žlutavého odbarvení a rád je nosil dlouhé. Nakonec si uvázal

westernovou kravatu a oblékl si manšestrové sako s páskem.

Ne že by měl zvláštní důvod zabývat se svým zevnějškem.

Setkání v galerii probíhala zcela neformálně. Sběratelé to tak

chtěli. Do papírových kelímků jim naléval limonádu Wink.

Moll Robbinsová úplně náhodou dorazila dřív než osta­

tní. Měla na sobě džíny a objemný svetr, byla vysoká,

štíhlá a pohybovala se jakýmsi líným, plíživým krokem.

Na popruhu, který jí obepínal pravé rameno, visela velká

kožená aktovka.

Lightborne ji provedl po galerii, kterou netvořil obvyklý

chladný prostor pravých úhlů a malých, rádoby důmyslných

ramp. Podobala se spíš starožitnictví ve fázi těžkého úpadku.

Stolky byly plné bronzových a porcelánových předmětů

a pokrývaly je haldy kreseb, tisků, knih, rytin, váz a hrníčků.

Nacházelo se tu i několik podstavců, na nichž spočívala

poněkud zajímavější díla, na stěnách viselo množstvíolejomaleb spolu se zvětšenými fotografiemi, které znázorňovaly

průčelí hinduistických chrámů a faly pro štěstí, původem

z Pompejí. Podél stěn se vršily bedny s dalšími kresbami,

dalšími tisky i dalšími fotografiemi a několik vitrínnaplněných prsteny, náramky a náhrdelníky.

Moll Robbinsová prošla kolem těch exponátů poněkud

nejistě. Prstem přejela po víčku porcelánové konvičky

(očividně nějaký čínský císař s konkubínou) a delší dobu

upřeně zírala na minci za sklem (flirtující Řekové mužského

pohlaví).

„Je to takové nevinné, že?“

„Protože se to nehýbe,“ opáčil Lightborne.

„Protože se to nehýbe?“

„Pohyb, akce, počet okének za sekundu. To je doba,

ve které žijeme. Se vším dobrým i zlým. Tohle působí tak

trochu bezzubě. Stojí to na místě. Není to nic jiného než

hmota a tíha těla.“

„Čistá gravitace.“

„Jistě. Věc nemůže být v plném slova erotická, pokud

není schopná pohybu. Proč muži šílí z pohledu na ženu, která

si dává nohu přes nohu? Zkrátka proto, že se hýbe. Pohyb,

činnost, změna polohy. Právě to je dnes třeba k tomu, aby

člověk vnímal erotičnost v její plnosti.“

„Asi na tom něco bude.“

Když dorazili všichni ostatní, Lightborne zavřel obrovské

dveře a začal obcházet hosty. Moll si svlékla svetr apřehodila ho přes ztopořený penis jakéhosi sádrového vikáře.

20 21

Všimla si, že starý galerista tráví nejvíc času po bokuupra

veného a pečlivě oblečeného muže, čerstvého třicátníka

man ažerského typu připomínajícího mladého šéfa, který

má největší potěšení z toho, když může svým podřízeným

vydávat stručné a rázné příkazy.

Prohodila pár slov s několika návštěvníky a zjistila, že

se rafinovaně vyhýbají tématu – ne že by se jim nechtělo

hovořit o své zálibě v erotickém umění, ale spíš se na to téma

nedokázali soustředit. Zdálo se, že je cosi pohání kupředu,

že je rozptyluje nějaká jejich vlastní vidina – elitní dostihoví

hráči, z nichž vyzařuje utajované vzrušení.

Lightborne ji představil muži, s nímž si předtím povídal.

Glen Selvy. Pak ho několik dalších hostů odvedlo někam

stranou.

„Proč vás tohle zajímá, pane Selvy?“

„Co asi člověka zajímá na sexu?“

„Z každého se ale sběratel nestane,“ poznamenala Moll.

„Je to jenom koníček. Linie, půvab, symetrie. Krásalid

ského těla. A tak dále.“

„Utrácíte za to hodně peněz?“

„Docela dost.“

„Nejspíš toho o umění víte spoustu.“

„Kdysi jsem navštěvoval jeden kurz.“

„Kdysi jste navštěvoval jeden kurz?“

„Naučil jsem se dost na to, abych věděl, že Lightborne si

ty lepší kousky schovává pro sebe.“

„Můžete mi o Lightborneovi říct něco, co by mi on sám

nebyl ochoten sdělit?“

Selvy se usmál a odkráčel. Později, když už většinanáv

štěvníků odešla, se spolu Lightborne a Moll dali do řeči

v obytné části galerie. Zodpověděl všechny její otázky,

vysvětlil jí, že v tomhle oboru začal podnikat v roce 1946

v Káhiře, kde žil v naprosté bídě, než se mu do rukou dostal

prsten s vyobrazením značně vzrušeného egyptského boha

plodnosti. Prodal ho za slušnou částku jednomu bývalému

nacistovi a později se dozvěděl, že skončil na prstěsamot

ného krále Farúka. Pak následoval jeden kontakt za druhým.

Lightborne procestoval střední Ameriku, Japonsko, Střední

východ i Evropu. Díky celosvětové síti kupoval, prodával

a vyměňoval.

„A co váš přítel Selvy? Jsem zvědavá. Není to úplně ten

typ. Jak vypadá jeho sbírka?“

„Teď budu držet jazyk za zuby.“

„Jak to myslíte?“ zeptala se Moll.

„Někteří se tu jenom dívají. Někteří nakupují. Jiní zase

nakupují pro jiné lidi.“

„Dělají zástěrku.“

„Jistě.“

„Nakupují za určitého člověka nebo skupinu, který nebo

která netouží po tom, aby jeho či její totožnost znal celý

svět.“

„To je sice gramaticky dost neobratné, ale jinak zcela

přesné,“ zhodnotil Lightborne.

„A vy víte, pro koho nakupuje Selvy?“

„Mám v tomhle ohledu jen určitou domněnku.“

„Je to někdo, o kom jsem slyšela?“

„Selvy to dělá asi čtvrt roku a docela mu to jde. Pár

základních znalostí má.“

„Víc mi neřeknete?“

„V téhle branži se šíří spousta fám, slečno Robbinsová.

20 21

Všimla si, že starý galerista tráví nejvíc času po bokuupra

veného a pečlivě oblečeného muže, čerstvého třicátníka

man ažerského typu připomínajícího mladého šéfa, který

má největší potěšení z toho, když může svým podřízeným

vydávat stručné a rázné příkazy.

Prohodila pár slov s několika návštěvníky a zjistila, že

se rafinovaně vyhýbají tématu – ne že by se jim nechtělo

hovořit o své zálibě v erotickém umění, ale spíš se na to téma

nedokázali soustředit. Zdálo se, že je cosi pohání kupředu,

že je rozptyluje nějaká jejich vlastní vidina – elitní dostihoví

hráči, z nichž vyzařuje utajované vzrušení.

Lightborne ji představil muži, s nímž si předtím povídal.

Glen Selvy. Pak ho několik dalších hostů odvedlo někam

stranou.

„Proč vás tohle zajímá, pane Selvy?“

„Co asi člověka zajímá na sexu?“

„Z každého se ale sběratel nestane,“ poznamenala Moll.

„Je to jenom koníček. Linie, půvab, symetrie. Krásalid

ského těla. A tak dále.“

„Utrácíte za to hodně peněz?“

„Docela dost.“

„Nejspíš toho o umění víte spoustu.“

„Kdysi jsem navštěvoval jeden kurz.“

„Kdysi jste navštěvoval jeden kurz?“

„Naučil jsem se dost na to, abych věděl, že Lightborne si

ty lepší kousky schovává pro sebe.“

„Můžete mi o Lightborneovi říct něco, co by mi on sám

nebyl ochoten sdělit?“

Selvy se usmál a odkráčel. Později, když už většinanáv

štěvníků odešla, se spolu Lightborne a Moll dali do řeči

v obytné části galerie. Zodpověděl všechny její otázky,

vysvětlil jí, že v tomhle oboru začal podnikat v roce 1946

v Káhiře, kde žil v naprosté bídě, než se mu do rukou dostal

prsten s vyobrazením značně vzrušeného egyptského boha

plodnosti. Prodal ho za slušnou částku jednomu bývalému

nacistovi a později se dozvěděl, že skončil na prstěsamot

ného krále Farúka. Pak následoval jeden kontakt za druhým.

Lightborne procestoval střední Ameriku, Japonsko, Střední

východ i Evropu. Díky celosvětové síti kupoval, prodával

a vyměňoval.

„A co váš přítel Selvy? Jsem zvědavá. Není to úplně ten

typ. Jak vypadá jeho sbírka?“

„Teď budu držet jazyk za zuby.“

„Jak to myslíte?“ zeptala se Moll.

„Někteří se tu jenom dívají. Někteří nakupují. Jiní zase

nakupují pro jiné lidi.“

„Dělají zástěrku.“

„Jistě.“

„Nakupují za určitého člověka nebo skupinu, který nebo

která netouží po tom, aby jeho či její totožnost znal celý

svět.“

„To je sice gramaticky dost neobratné, ale jinak zcela

přesné,“ zhodnotil Lightborne.

„A vy víte, pro koho nakupuje Selvy?“

„Mám v tomhle ohledu jen určitou domněnku.“

„Je to někdo, o kom jsem slyšela?“

„Selvy to dělá asi čtvrt roku a docela mu to jde. Pár

základních znalostí má.“

„Víc mi neřeknete?“

„V téhle branži se šíří spousta fám, slečno Robbinsová. 23 Někdy se mi něco donese. Ten a ten objevil v nějaké neprodyšně uzavřené kostelní kryptě na Krétě bronzovou sošku. Římská kopie řeckého hermafrodita. Pořád se něco dozvídám. Vždycky mi někdo dá echo. Vzduchem se šíří spousta vibrací. Někdy na nich bývá i zrnko pravdy. Často je to ale jen šumění větru.“

Glen Selvy vystrčil hlavu zpoza dělicí příčky, aby serozloučil. Lightborne ho pozval na kávu, která se filtrovala na

elektrické plotýnce v rohu místnosti. Selvy mrkl na hodinky

a posadil se do obrovského zaprášeného křesla.

„Můj člověk v Guatemale mi sdělil, že z téhle cesty můžu

očekávat prvotřídní kousky,“ oznámil Lightborne.

„Už taky bylo načase.“

„Z těch hrobek je vyhrabal vlastníma rukama.“

„Takže těch hrobek bylo víc?“

„Ty džungle jsou dost neprostupné,“ prohlásil galerista

tajemně.

„Můj zmocnitel má za to, že ty vaše předkolumbovské

kusy jsou podvrhy. Chcete slyšet, jak se vyjádřil o kvalitě

jejich provedení?“

„Zmiňte se mu o téhle výpravě.“

„To je něco jiného.“

„To je,“ potvrdil Lightborne.

Nalil tři šálky kávy. Moll měla pocit, že v Selvyho hlase

a chování zachytila náznak lhostejnosti. Jeho reakce jí v jisté,

velmi nepatrné míře připadaly zcela mechanické. Možná ho

tohle všechno příšerně nudilo.

„Zatím vám můžu ukázat dámu s chobotnicí,“ nabídl mu

Lightborne.

„Až jindy.“

„Je to mistrovský kousek vyvedený v porcelánu.“

„Ne, teď vážně. Schováváte tu něco? Jestli ne, tak

mizím.“

„Říkáte ‚vážně‘? Slyšel jsem dobře?“

„Slyšel jste dobře.“

„Právě jsem této mladé dámě vyprávěl o nejrůznějších

fámách. O tom, jakou roli v takovémhle podnikání hrají.

Před půl rokem se ke mně například donesla zvěst o jedné

věci, která by se mohla stát předmětem zájmu neomezeného

množství lidí, podle všeho i vašeho zaměstnavatele. Podivné

na té povídačce je to, že jsem ji poprvé zaslechl před třiceti

lety – nejdřív v Káhiře a Alexandrii, kde byl seznam mých

známých velmi pestrý a různorodý, a poté, pokud mě paměť

neklame, ještě téhož roku v Paříži, kam jsem se přestěhoval.

Dotyčným předmětem byla kopie jistého filmu. Nebo abych

byl přesnější, šlo o originál.“

Beze slova jim nabídl cukr.

„Také jsem této mladé dámě tvrdil, že pohyb, tedy prostá

schopnost měnit polohu, je pro erotiku velmi důležitoupředností. Jediný a největší rozdíl mezi starými a novými styly

erotického umění tvoří pohyblivé scény. Film. Obraz, který

se pohybuje. Což ovšem předpokládá, že film považujete za

umění.“

„Já ano,“ ozvala se Moll.

„Je to stejná kategorie jako malba nebo sochařství.“

„Samozřejmě.“

„Tak dobrá,“ pokračoval Lightborne. „Fámy o tomhle

dost kuriózním filmu jsem slýchával několik měsíců od lidí

z oboru. Sběratelé, překupníci, agenti. Je to svět klevetníků.

Co s tím naděláme. Jenže pak ten šum ustal. Takovédrob>



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist