načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Prapověsti naše s trochou vtipné kaše - Zdeněk Železný

Prapověsti naše s trochou vtipné kaše
-15%
sleva

Kniha: Prapověsti naše s trochou vtipné kaše
Autor:

Původní kniha Aloise Jiráska Staré pověsti české je publikací, která čtenáři vypráví události z české historie, založené hlavně na lidové slovesnosti, ale i některých ... (celý popis)
Titul doručujeme za 5 pracovních dní
Vaše cena s DPH:  229 Kč 195
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
6,5
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 69Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
tištěná forma elektronická forma

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » EDIKA
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2017-11-16
Počet stran: 80
Rozměr: 167 x 240 mm
Úprava: 80 stran : ilustrace (převážně barevné)
Vydání: Vydání druhé, upravené, v Albatros Media první
Spolupracovali: ilustrace: Karel Krabat
Vazba: vázaná s laminovaným potahem
ISBN: 9788026611943
EAN: 9788026611943
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Jiráskovy pověsti nyní přicházejí na svět v úplně jiné podobě. Ve veršovaném vypravování doplněném o ironii, parodii, až sarkazmus. Pro čtenáře od 9 let. Čtenáři se setkají s praotcem Čechem, Libuší, Šemíkem, Golemem a dalšími postavami a jmény z naší minulosti, ale i spoustou vtipných odkazů na současné poměry v naší zemi.

Popis nakladatele

Původní kniha Aloise Jiráska Staré pověsti české je publikací, která čtenáři vypráví události z české historie, založené hlavně na lidové slovesnosti, ale i některých historických poznatcích. Poprvé vyšla již v roce 1894. Za předlohu Alois Jirásek používal hlavně kroniky Hájkovu, Kosmovu či Dalimilovu, ale zařadil i informace ze Starých letopisů českých Františka Palackého. Velkou inspirací však pro něj zůstaly hlavně prameny lidové slovesnosti. Jiráskovy pověsti jsou ale napsané příliš obšírně a jazykem, jemuž dnešní člověk málo rozumí, a tak se dá zcela jistě předpokládat, že tuto knihu především mladý čtenář číst nebude. Téma Jiráskových pověstí už bylo zpracováno během těch 120 let mnohokrát, jenže teď přicházejí jeho pověsti na svět v úplně jiné podobě, a to ve veršovaném vypravování s ironií, parodií až sarkazmem. Je však zcela zřejmé, že v knize „Prapověsti naše s trochou vtipné kaše“ jsou základní Jiráskovy myšlenky zachovány. Kniha je napsána pro děti a mládež od devíti do sta let. Tedy kdo se rád pobaví, trochu poučí a zasměje, je pro něj tato publikace velmi dobrá volba. Vždyť my dospělí přece chceme, aby naše děti dávná historie zajímala, i když na pověstech Aloise Jiráska je možná pravda pouze fakt, že Slované přišli na západ z východu! Jenže, ať chceme nebo ne, Staré pověsti české k naší historii neodmyslitelně patří. Co na to říká autor? Všechny dávné pověsti o útrapách, o štěstí, ač zní mnohdy neskutečně, žít v nás zůstanou už věčně. Zdeněk Železný

Další popis

Jiráskovy pověsti, které byly během posledních 120 let zpracovány už mnohokrát, nyní přicházejí na svět v úplně jiné podobě. Ve veršovaném vypravování doplněném o ironii, parodii, až sarkazmus se tak čtenáři setkají s praotcem Čechem, Libuší, Šemíkem, Golemem a dalšími postavami a jmény z naší minulosti, ale i spoustou vtipných odkazů na současné poměry v nasí zemi. Kniha je tak dobrou volbou pro všechny, kteří se rádi pobaví, trochu poučí a zasmějí.



Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Zdeněk Železný - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

21

O Libuši

Když opustil Čechy Čech

a z Čech vytratil se Lech,

rozhodli rodoví starší,

kdo jim bude vládnout další.

Hledání nového vládce

probíhalo celkem hladce,

když knížetem stal se Krok

s velkým smyslem pro pokrok.

Ač jeho tvář oholená

nemá vousy po kolena,

soudil lidi v Přerově

neúplatně – férově.

Tak plynul za rokem rok,

Čechům stále vládl Krok,

vždy moudrý a spravedlivý,

čemuž se dnes mocní diví.

Jenže osud bývá hloupý

a k dobrému často skoupý,

neměl syna – dědice,

jen tři mladé přeslice.


22

... neměl syna ani vnuka, a když smrtka na něj ťuká...


23

Neměl syna ani vnuka,

a když smrtka na něj ťuká,

bez dědice smutkem stonal,

pak to vzdal a radši skonal.

Jinde se o trůny perou,

v Čechách přemýšleli: kterou,

když nezůstal dědic mladý,

který by se chopil vlády.

Zvyk, že v české kotlině

zůstává moc v rodině,

tak se asi dalo tušit,

na kterou to chtějí ušít.

Kněžnou nezvolili Kazi,

měla smůlu, vše prý zkazí,

a z dalšího vývoje

získala jen Bivoje.

To šel Bivoj před půl rokem

k Vyšehradu těžkým krokem,

mysleli, že zkouší tance,

on však na zádech nes kance.


24

A Kazi hned po něm mžourá,

asi chtěla toho kňoura,

aby možná bezhlavě,

dlela ruka v rukávě.

Další z přeslic jménem Teta

s duchy tajné plány splétá.

Pro taje a pro kouzla,

z kandidátky vyklouzla.

... asi chtěla toho kňoura...


25

Na post kněžny byla slabá

první česká ježibaba,

která se, jak pověst znám,

věnovala bylinám.

Proto ustavili kněžnou

tu nejmladší, krásnou, něžnou,

i když se prý krásná Líba

moc nerada s chlapci líbá.

Libuška, ta duše dobrá,

velmi moudrá, očka modrá,

všemu lidu slíbila,

že z ní bude Sibyla.

Vyjeví všem, co se stane,

vidí věci nevídané,

proto rozhodla se jednou,

že musí být velkou vědmou.

Ona již, co malé poupě,

vypadala v transu hloupě,

později, jak všichni vědí,

klaply její předpovědi.


26

Což se stalo vcelku záhy,

věštila budoucnost Prahy

tam, kde Pražák tesal práh,

dlouhý skoro celý sáh.

Když ve chvílích extáze

vyprávěla o Praze,

smál se mnohý, kdo by – kdeže –

kolem řeky stavěl věže!

Nechtělo se, ale přesto

stavěli tam hlavní město,

aby sláva matky měst

mohla dotýkat se hvězd...

Tehdy nebyla věc běžná,

aby státu vládla kněžna

– i když moudře soudila,

chybička se vloudila.

Od nedávných dob ji trápí,

jak soudila ty dva chlapy,

ač svůj úřad skvěle zvládla,

k hanbě mužům prý jen vládla.


27

Oznámila proto krátce,

že jim dá mužského vládce,

sama půjde do ústraní,

ať jim velí síla zbraní.

Ultimáta byla daná,

kdy musí být holka vdaná,

a tehdy by po ní chňap

kdejaký bohatý chlap.

Nechtěla jít za boháče,

hnala posly pro oráče,

možná s ním už randila,

když poslům tak fandila.

Měla koně od Mimoně,

ten znal dobře cestu pro ně,

a tak krokem mladice

razili směr – Stadice.

Vyšli celí rozmrzelí

z toho, jak jim kněžna velí,

mysleli, že Přemysl

je vrtoch a nesmysl.


28

Její kůň jim určil trasu,

proto snadno, bez kompasu,

našli Přemysla i voly,

který s voly oral v poli.

Že o pluhu v oranici

nevěděli ve Stadici,

polem s volem rádlo vládlo,

dokud slunko nezapadlo.

Libušin kůň stanul klidně,

na oráče hleděl vlídně,

a když poslové šli blíže,

tušili – toť jejich kníže.

Ten vypřáhnuv v poli voly,

nezahnal je do stodoly,

protože je spolkla skála,

co o voly z polí stála.

Nedooral brázdy pruh,

způsobil tím orbě dluh,

vzal jen obuv lýčenou,

i když téměř zničenou.


29

... ten vypřáhnuv v poli voly, nezahnal je do stodoly...


30

Po chvíli, co nechal orby,

vyndal pecen chleba z torby

a hosty do jídla nutí

s přáním velmi dobré chuti.

Sedli, jedli na železe

chleba, co jen do nich vleze,

a v závěru skromných hodů,

pili všichni čistou vodu.

Záhy po snědení stravy

probrali vzkazy a zprávy,

kníže řek: „Dík za snahu,

já vyrážím na Prahu.“

Vyskočil pak na bělouše,

zkouše, jestli bělouš kouše,

i když z nabídky byl vedle,

uvelebil se hned v sedle.

Protože chtěl Libušku,

nespal doma na lůžku,

vyjel cestou, necestou,

chtěl být se svou nevěstou.


31

Vše skončilo velkou svatbou,

hned za vyšehradskou hradbou,

kde sám zakladatel rodu

jedl chléb a pil jen vodu.

Že byl oráčem, ne lovcem,

přitom prvním Přemyslovcem,

tak svou obuv od Stadic

zabudoval do tradic.

Netušil, že jeho „lýčí“

následníci zcela zničí

a že z rodu sedláků

vzejde tolik čtveráků.

Pro mnohé se trůn stal modlou

a s myslí zlou, duší podlou

téměř každý páchá vraždy,

než celý rod zmizí navždy.

Co k tomu dodat?

„Žili šťastně dlouhý čas,

zráli tak, jak zraje klas,

a když přišla jejich doba,

do háje šli stejně oba.“




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist