načítání...


menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Praktický rádce pro život seniora – kolektiv; Jitka Suchá

Praktický rádce pro život seniora

Elektronická kniha: Praktický rádce pro život seniora
Autor: kolektiv; Jitka Suchá

– Jak prožít novou životní kapitolu šťastně a spokojeně!. – Kniha je určena všem, které zajímá kvalita života ve vyšším věku. Autorky jsou odbornice v problematice stárnutí a přináší komplexní dílo, které zodpoví všechny důležité otázky ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  149
+
-
5
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma ELEKTRONICKÁ
KNIHA

hodnoceni - 75.7%hodnoceni - 75.7%hodnoceni - 75.7%hodnoceni - 75.7%hodnoceni - 75.7% 100%   celkové hodnocení
1 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » EDIKA
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Zabezpečení proti tisku a kopírování: ano
Médium: e-book
Rok vydání: 2019
Počet stran: 164
Rozměr: 25 cm
Úprava: barevné ilustrace
Vydání: 1. vydání
Skupina třídění: Sociální problémy vyžadující podporu a pomoc. Sociální zabezpečení
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-264-2709-4
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Jak prožít novou životní kapitolu šťastně a spokojeně!.

Kniha je určena všem, které zajímá kvalita života ve vyšším věku. Autorky jsou odbornice v problematice stárnutí a přináší komplexní dílo, které zodpoví všechny důležité otázky ohledně stáří, přinese spoustu dobrých rad a pomůže všem čtenářům překonat obtíže ať už své nebo svých blízkých. V první části se kniha věnuje takzvanému zdravého stárnutí, ve druhé části se zabývá nejčastějšími onemocněními a potížemi spojenými s vyšším věkem. Uvnitř najdete také návody na různé cviky nebo úlohy pro trénink paměti.

(trénink paměti, cvičení, aktivity, prevence nemocí...)
Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
kolektiv; Jitka Suchá - další tituly autora:
Cvičení paměti pro každý věk Cvičení paměti pro každý věk
Hry a činnosti pro aktivní seniory Hry a činnosti pro aktivní seniory
 (e-book)
Trénink paměti pro každý věk Trénink paměti pro každý věk
Trénink paměti pro seniory -- Prevence Alzheimerovy choroby a dalších závažných onemocnění Trénink paměti pro seniory
 (e-book)
Praktický poradca pre život seniora Praktický poradca pre život seniora
Trénink paměti pro seniory: Pracovní listy Trénink paměti pro seniory: Pracovní listy
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Praktický rádce

pro život seniora

Vyšlo také v tištěné verzi

Objednat můžete na

www.edika.cz

www.albatrosmedia.cz

Jitka Suchá, Iva Holmerová

Praktický rádce pro život seniora – e-kniha

Copyright © Albatros Media a. s., 2019

Všechna práva vyhrazena.

Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována

bez písemného souhlasu majitelů práv.


Jitka Suchá, Iva Holmerová

TRÉNINK PAMĚTI, CVIČENÍ, AKTIVITY,

PREVENCE NEMOCÍ...

PRAKTICKÝ RÁDCE

PRO ŽIVOT

SENIOR A


Praktický rádce pro život seniora

Trénink paměti, cvičení, aktivity, prevence nemocí...

Jitka Suchá, Iva Holmerová, Iva Jindrová

Jazyková korektura: Šárka Dohnalová

Sazba a obálka: Ivana Mitáčková

Odpovědný redaktor: Lukáš Cohorna

Technický redaktor: Jiří Matoušek

Text © Iva Holmerová, 2019

Text © Jitka Suchá, 2019

Objednávky knih:

www.albatrosmedia.cz

eshop@albatrosmedia.cz

bezplatná linka 800 555 513

ISBN tištěné verze 978-80-264-2709-4

ISBN e-knihy 978-80-264-2769-8 (1. zveřejnění, 2019)

Cena uvedená výrobcem představuje nezávaznou doporučenou spotřebitelskou cenu.

Vydalo nakladatelství CPress v Brně roku 2019 ve společnosti Albatros Media a. s. se sídlem Na Pankráci 30,

Praha 4. Číslo publikace 35 854.

© Albatros Media a. s., 2019. Všechna práva vyhrazena. Žádná část této publikace nesmí být kopírována

a rozmnožována za účelem rozšiřování v jakékoli formě či jakýmkoli způsobem bez písemného souhlasu

vydavatele.

1. vydání


3

OBSAH OBSAH Předmluva 5 I. ČÁST 1. O VYŠŠÍM VĚKU (I. Holmerová) 6 2. ZMĚNY SOUVISEJÍCÍ S VYŠŠÍM VĚKEM (I. Holmerová) 6 Pohyb 11

Výživa a zažívací trakt 16 Frailty 18 3. VÝŽIVA A HYDRATACE (I. Holmerová) 19

Jaká by měla být strava ve vyšším věku? 19

Jak bychom se tedy měli kriticky dívat na výživu ve vyšším věku? 20 Hydratace 28 4. VOLNÝ ČAS (J. Suchá) 32 5. POHYBOVÉ AKTIVITY (J. Suchá) 34

Co pozitivního přináší pohybová aktivita? 34

Zásady realizace pohybových aktivit 36

Cvičení pro seniory – příklady vhodných cviků 38

Cvičení s některými vybranými pomůckami 43

Pohybové hry vhodné pro seniory 46 Chůze 49 Cyklistika 51

Plavání a další vodní aktivity 52 Tanec 54

Cvičení na posilovacích strojích 55

Ostatní pohybové aktivity 55 6. VZDĚLÁVÁNÍ VE VYŠŠÍM VĚKU (J. Suchá) 57

Instituce pro vzdělávání seniorů v České republice 57 7. PAMĚŤ A JEJÍ PROCVIČOVÁNÍ (J. Suchá) 62

Typy paměti 62 Zapomínání 66

Prevence poruch paměti 68

Možnosti procvičování paměti 68

Jak procvičovat jednotlivé kognitivní funkce 70

Úkoly na procvičení exekutivních funkcí 80

Řešení některých úloh 81 8. VZPOMÍNKY (J. Suchá) 86

Tipy a nápady na rozvíjení vzpomínek 87 9. HUDEBNÍ PRVKY PRO PODPORU PAMĚTI,

KONCENTRACE A UVOLNĚNÍ (I. Jindrová) 92

Praktická cvičení 93

PRAKTICK Ý RÁDCE PRO ŽIVOT SENIORA

PRVNÍ ČÁST 10. CESTOVÁNÍ SENIORŮ (J. Suchá) 102

Specifické rysy turistů-seniorů 102 11. DUCHOVNÍ AKTIVITY (I. Jindrová) 104 12. DALŠÍ ZPŮSOBY TRÁVENÍ VOLNÉHO ČASU (J. Suchá) 106 13. PÁDY A JEJICH PREVENCE (J. Suchá) 108

Příčiny pádů 109

Příklady cviků zaměřených na lepší stabilitu 111

Opatření proti pádům 113 14. BYDLENÍ VE VYŠŠÍM VĚKU (J. Suchá) 116

Vnitřní vybavení a zařízení bytu či domu 117

Další formy bydlení seniorů 118 15. BEZPEČÍ (J. Suchá) 120

Týrání, zanedbávání a domácí násilí 121 16. ZDRAVÝ SPÁNEK (I. Holmerová) 122

Postel jako místo, kde číhá nebezpečí 125 17. SEXUALITA VE VYŠŠÍM VĚKU (I. Holmerová) 128 18. ZVLÁDÁNÍ NÁROČNÝCH SITUACÍ (J. Suchá) 130 II. ČÁST 19. ZDRAVOTNÍ PÉČE VE VYŠŠÍM VĚKU (I. Holmerová) 132 20. UŽÍVÁNÍ LÉKŮ VE VYŠŠÍM VĚKU (I. Holmerová) 136 21. MOŽNOSTI PODPORY A PÉČE

V RÁMCI SOCIÁLNÍCH SLUŽEB (I. Holmerová, J. Suchá) 139

Terénní služby 140

Ambulantní služby 141

Pobytové sociální služby 142 22. FINANCE VE VYŠŠÍM VĚKU (J. Suchá) 145

Starobní důchod 145 23. SOBĚSTAČNOST A KOMPENZAČNÍ POMŮCKY (J. Suchá) 149

Nejčastěji využívané pomůcky v seniorském věku 151 24. INKONTINENCE (I. Holmerová) 155

Proč se obrátit na odborníka, v tomto případě

na gynekologa, eventuálně na urogynekologa? 157

Inkontinence u lidí s demencí 158

Inkontinence stolice 158 25. PORUCHY PAMĚTI A DEMENCE (I. Holmerová) 159

Co je Mírná kognitivní porucha? 159 26. DEPRESE (I. Holmerová) 161 III. POUŽITÁ LITERATURA 162 Další užitečné webové stránky 163

5

PŘEDMLUVA

PŘEDMLUVA

Naše kniha je určena zejména pro současné seniory, ale i pro ty,

kterých se starší věk teprve bude týkat. Snažily jsme se shrnout

všechny potřebné informace z různých oblastí tak, abychom na

bídly základní orientaci v tématech, která se stárnutím souvisí.

Knihu jsme z praktických důvodů rozdělily na část tzv. zdravého

stárnutí a na část věnovanou těm, které již výrazněji trápí urči

tá onemocnění nebo potíže častější ve vyšším věku. Jsme si ale

vědomy toho, že hranice mezi „zdravým“ a „nemocným“ senio

rem je velmi úzká a vše se prolíná navzájem.

Naše dlouholeté zkušenosti z praxe nám stále potvrzují, jak moc

je takovéto knihy zapotřebí, a snažily jsme se tedy podat maxi

mum užitečných informací, které se staršímu člověku mohou

hodit. A  to přístupnou, nenáročnou a  čtivou formou i  včetně

bohatého obrazového materiálu a dalších odkazů nebo tipů pro

doplňující informace.

Tuto knihu není nutno číst od začátku do konce (i když samo

zřejmě i to je možné), ale spíše vybírat ty kapitoly, které se nás

aktuálně týkají nebo nás zajímají a  chceme se v nich o dané

problematice dozvědět více.

Čtenářům přejeme příjemné čtení a  zejména hodně zdraví

a pozitivní mysli.

Autorky

PRAKTICK Ý RÁDCE PRO ŽIVOT SENIORA

PRVNÍ ČÁST

1. O VYŠŠÍM VĚKU Stárnutí populace, tedy přibývání počtu a podílu starších lidí v ní, je důsledek veskrze pozitivních věcí – žijeme déle, jsme zdravější, máme to štěstí, že jsme po mnoho desetiletí žili v míru a v relativním dostatku. Kvůli tomu jsme jako populace zestárli. To je spíš zákonitost než tikající bomba. Další otázkou je, jak to zvládáme. Tady už nelze jednoznačně odpovědět. Jak jsme již uvedli, dožíváme se sice více let, ale bohužel se toho dlouhého věku nedožíváme vždy ve zdraví a dobré kondici. Skoro naopak. Naděje dožití je u nás kolem osmdesátky a tzv. naděje zdravého dožití je někde kolem šedesáti let. Znamená to, že mnoho z  nás bude žít s  určitou chronickou nemocí, která bude omezovat naši soběstačnost a bude způsobovat potřebu dlouhodobé péče. Univerzální rada asi úplně neexistuje, ale existují dobré rady, které jsou založené na vědeckých důkazech. Týkají se například kondice a mobility starších lidí. Ty mohou být prvními ukazateli zhoršujícího se zdravotního stavu ještě v situaci, kdy je možné poměrně účinně zasáhnout. Mobilitě (například rychlosti chůze či jiným jednoduchým testům) by tedy lékaři měli věnovat pozornost. Pokud se zhoršuje, je vhodné doporučit adekvátní pohybový režim, úpravu stravy tak, aby obsahovala dostatek bílkovin a podobně. Starší lidé (to platí zejména pro ty nejvyšší věkové kategorie, decennia 80+) jsou totiž spíše, než obezitou ohroženi syndromem frailty (křehkosti), který je provázen výraznou ztrátou svalové hmoty (mluvíme o tzv. sarkopenii). Tedy pokud je člověk nápadně unavený, zadýchá se i po vyjití jednoho křídla schodů, neobejde blok domů a zhubl tak, že mu je například oblečení volné v pase, měl by se nejen obrátit na  odborníka, ale i  naslouchat jeho radám a  respektovat je: v  případě, že se vyloučila jiná příčina a jedná se o ohrožení frailty, je třeba dobře jíst a hýbat se. Obdobně je tomu s  duševními funkcemi – i  jim bychom měli věnovat pozornost, netrápit se zbytečně depresí, včas si uvědomit, že poruchy paměti je možné včas vyšetřit a že nemusejí vždy znamenat Alzheimerovu nemoc.

2. ZMĚNY SOUVISEJÍCÍ S VYŠŠÍM VĚKEM Knížka si zadala úkol být praktickým rádcem pro život seniora. Je tedy na  nás, abychom si upřesnili, komu je určena a koho se má týkat. Senior v původním latinském významu slova znamená starší, tedy starší než někdo jiný, kdo je mladší. Tohle srovnání se týká prakticky jakéhokoli věku, známe jej dobře ze školy, kdy pro nás prvňáky byli kluci a holky z druhé, třetí nebo dokonce čtvrté třídy skoro dospělí. Také v pozdějším věku mohou být staršími či seniory dle svého postavení relativně mladí lidé, v  rodinných

7

ZMĚNY SOUVISEJÍCÍ S VYŠŠÍM VĚKEM

firmách nemusí být majitel či jednatel senior vůbec starý a odlišuje se tak jen od juniora

(mladšího), který má stejné příjmení. Cestovní kanceláře poskytují slevy „seniorům“

starším 55 let, a to zejména v době mimo prázdniny a do určitých destinací, což je zase

zřejmě úspěšná marketinková strategie, jak rovnoměrně zaplnit ubytovací či dopravní

kapacity. Globální organizace (OSN, WHO) používají pojem starší lidé (older persons)

zpravidla pro lidi starší 60 let, a to z toho důvodu, že většinu obyvatel světa představují

lidé žijící v rozvojových zemích, kde je střední délka života (naděje dožití) stále velmi

nízká ve srovnání se zeměmi vyspělými a kde mnohdy nepřevyšuje dokonce ani 50 let

(některé země subsaharské Afriky).

Pod pojmem „senior“ v  užším slova smyslu rozumíme zpravidla lidi nad 65 let, a  to

v našem kulturním a sociálně ekonomickém prostředí, tedy v rozvinutých zemích, kde

je střední délka života nejvyšší. Například v Evropské unii je to v průměru kolem 80 let.

To platí i pro Českou republiku, která je z pohledu mnoha demografických ukazatelů

i  indikátorů zdravotního stavu „průměrnou“ evropskou zemí. Střední délka u  nás je

také v průměrná: 80 let, mírně vyšší u žen a mírně nižší u mužů, mírně se lišící v jed

notlivých regionech, ale stále oscilující právě kolem osmdesátky. Věk 65 je pak určitým

obvyklým věkem nároku na důchod.

Když už hovoříme o vymezení vyššího věku a zmínili jsme důchod, měli bychom zmínit

stále ještě poměrně užívaný pojem „důchodce“ a shodnout se na tom, že jej nebudeme

používat, protože důchod je pouhou sociálně ekonomickou záležitostí, dohodou mezi

společností a jejími občany a neměl by sloužit k nálepkování lidí. Když už se základ

ními pojmy zabýváme, možná by bylo zajímavé uvést ještě jednu jazykovou drobnost,

která se netýká českého prostředí, ale angličtiny, jazyka, který je zřejmě nejvíce užíván

v mezinárodní odborné komunikaci. Někdy se i zde používá termín senior, ale často

čteme o „elderly“ (a to nejen v odborné literatuře, ale i například na nápisech v ang

lických autobusech či metru). Gerontologové však doporučují užívat termín „older“ či

„older person“. Propagátorem této změny či zjemnění jazykového významu je napří

klad bývalý předseda Společnost geriatrické medicíny Evropské unie, prof. Desmond

O‘Neill, který na jedné z konferencí EUGMS konstatoval, že i odborníci stále hovoří

o „elderly“, a pokud je to na gerontologickém kongresu, pak to působí podobně, jako

by na kongresu o menšinách hovořili o „negrech“.

Inu i jazyky a přístupy se mění a to platí nejen u nás, ale všude ve světě. Když už jsme

začali jazykem a jeho užíváním ve vztahu ke starším lidem, je myslím důležité, abychom

pokračovali s  ohledem na  některé zdravotní problémy a  situace, které mohou nastat

a častěji nastávají právě ve vyšším věku a kterými se budeme zabývat později. Pokud

se budeme vyjadřovat či dokonce psát o  lidech s určitými problémy či zdravotním

postižením, měli bychom se držet zásady „člověk jako první“ (people first). O  lidech

8

PRAKTICK Ý RÁDCE PRO ŽIVOT SENIORA

PRVNÍ ČÁST

s jakýmkoli zdravotním postižením bychom tedy neměli mluvit jako o postižených, ale

jako o lidech s postižením nebo s disabilitou.

V současné době stále více hovoříme o demenci a zdá se, že se tento pojem zabydluje

v našem jazyce nejen jako nadávka, ale že se detabuizuje a používá se ve správném kon

textu. Stále však platí, že přídavné jméno „dementní“ je spíše vnímáno jako nadávka.

Pokud hovoříme o  lidech s  demencí, měli bychom zásadně používat termín „člověk

s demencí“ nebo „člověk žijící s demencí“.

V  odborné komunikaci se asi zcela neubráníme pojmu pacient či klient. Nicméně

ani  zde bychom již neměli slýchat „dementní pacient“ nebo „dementní klient“.

Respektive: pokud to slyšíme, mělo by to být pro nás určité varování, že pracovník či

odborník, který se takto vyjadřuje, není o problematice demence příliš dobře informo

ván, příliš se jí nezabývá, a tedy jí asi ani příliš nerozumí. V každé situaci, tedy i v tako

vé, kdy nám je poskytována zdravotní či sociální péče, bychom měli být respektováni

jako lidé (eventuálně pacienti či klienti) s určitým problémem. Nikoli jako „dementní“

či „postižené“ případy či podobné subjekty. Mnoha lidem se může zdát toto rozlišení

vyjadřování jako nepatrné, nevýznamné. Chtěla bych ale čtenáře ujistit o opaku. Lidem

(a o lidech se závažným zdravotním problémem to platí zejména) velmi záleží na tom,

jak s nimi jednáme, jak je oslovujeme a vyjadřujeme se o nich. Je to důležitá součást

jejich (naší) důstojnosti a identity. Existují různé mezinárodní iniciativy, které na tuto

problematiku upozorňují, například v oblasti demence, kde se jedná o skutečně citli

vou záležitost. Vývoj jazyka a pojmů by měl být samozřejmě respektován i ze strany stá

tu a veřejné správy. To se týká například pojmů „invalidní“ či „starobní“, které se stále

oficiálně užívají ve  vztahu k  důchodu a  jsou nepěknou připomínkou těžkopádnosti

a nemodernosti naší státní správy.

Mnohé statistické údaje nám připomínají, že naše populace stárne. To se týká zejmé

na skupin nejstarších, kde probíhá tato demografická změna nejrychleji. Do poloviny

století bude lidí starších 80 let celá jedna desetina. Zatím o této skupině lidí hovoříme

jako o „oldest old“, tedy nejstarších, ale tato hranice se může velmi brzy posunout ještě

dále. Stárnutí populace se týká nás všech v blízké či vzdálenější budoucnosti, a proto

je důležité zabývat se tím, jaké změny stárnutí pravděpodobně přinese, mohlo by či

nemuselo přinést, co můžeme posílit vhodnou životosprávou a čemu můžeme naopak

zdravým životním stylem a vlastní aktivitou zabránit.

Nejsme sami, kdo se výše uvedenými otázkami zabývá. Je to významná výzva pro celé

lidstvo. Stárnutí populace je výsledkem lepšího životního stylu, lepší zdravotní péče

a zlepšování životních podmínek. To jsou samé pozitivní faktory. Důležité je ale také

prodlužování zdravého období života, tedy období, kdy budeme žít bez onemocnění,

zejména takových, která by omezovala naši soběstačnost. A  to už je větší problém.

9

ZMĚNY SOUVISEJÍCÍ S VYŠŠÍM VĚKEM

V Evropě se dožíváme (jak je výše uvedeno) v průměru velmi vysokého věku, ale doba

života, kterou prožíváme ve zdraví, je výrazně nižší. Je to v průměru jen někde kolem

šedesáti let. Znamená to, že se u nás (a v průměru i v Evropě) sice těšíme z dlouhého

života, ale jeho celou pětinu (platí pro muže) či dokonce čtvrtinu (platí pro ženy)

prožijeme ve stavu chronické nemoci či dokonce nesoběstačnosti. V každém případě

půjde o nižší kvalitu života, než by tomu bylo ve zdraví. To představuje skutečný pro

blém a  výzvu pro zdravotnické systémy. Neměli bychom tedy bojovat se stářím, ale

s nemocemi a dalšími příčinami zhoršení funkčních schopností, a to i ve věku mladším,

protože předčasné zhoršení zdraví a funkčního stavu se zdaleka netýká jen starších lidí.

Světová zdravotnická organizace zveřejnila po  široké diskusi s  odbornou veřejností

a politiky v roce 2017 svou Globální strategii a akční plán stárnutí a zdraví („Global stra

tegy and action plan on ageing and health“) a další velmi důležitý materiál, Integrovaná

péče pro starší lidi („Integrated care for older people“). Tyto dokumenty doporučují

vládám, jak nastavit své zdravotní politiky a praktická opatření tak, aby mohly co nej

lépe reagovat na měnící se potřeby stárnoucí populace.

Na  otázku, jací jsou starší lidé, nelze jednoduše a  v  podstatě ani správně odpovědět.

Populace starších lidí je populací heterogenní, různorodou. Patří sem lidé, kteří jen

10

PRAKTICK Ý RÁDCE PRO ŽIVOT SENIORA

PRVNÍ ČÁST

nedávno překročili onu arbitrární hranici seniorského věku 65 – představují skupinu

mladších seniorů. Dále jsou ti, kteří již dosáhli 80 a více let (hovoříme o starších seni

orech, oldest old) a hranici 90 let považujeme za hranici dlouhověkosti. V první řadě

bychom však měli starší lidi charakterizovat jako dospělé. To je velmi důležité, nejsou

to jacísi jiní dospělí, ale normální dospělí lidé. V tom se tato skupina liší od dětí, které

jsou sice také malými lidmi, ale zodpovědnost za  ně mají jejich rodiče, jejich právní

postavení je jiné než postavení dospělých. U  starších lidí tomu tak není. Může však

dojít k situacím, kdy i oni mohou být v důsledku zhoršeného zdravotního stavu zvláště

zranitelní a mohou potřebovat ochranu a podporu ze strany jiných lidí, svých blízkých

a podobně. K těmto situacím však nikdy nedochází v důsledku prostého a normálního

stárnutí, ale jedná se vždy o  důsledek chorobných (patologických) stavů – nemocí,

následků poranění a  dalších. K  těmto situacím může samozřejmě dojít i  v  mladším

věku, ale ve  vyšším věku k  nim dochází častěji. To přispívá k  různorodosti seniorské

populace a k rozdílům ve funkčním stavu.

Mnozí lidé vyššího věku žijí velmi kvalitním a aktivním životem a jejich funkční zdat

nost a výkonnost jsou srovnatelné či dokonce lepší, než tomu je u mnohem mladších

jedinců. Pracují, vytvářejí významné hodnoty v rámci svého povolání či dobrovolnické

činnosti, podávají na svůj (i mladší) věk neuvěřitelné sportovní výkony a tak dále, jedná

se o doslova elitní jedince (pro které gerontologie zavedla pojem elitní senior).

Mnoho starších lidí však nemusí podávat extrémní výkony, a přesto je jejich život aktiv

ní, plný užitečné pracovní i společenské činnosti, jsou tedy aktivními seniory.

Jako autonomní seniory charakterizujeme ty, kteří žijí samostatným životem, sami si

určují vlastní priority a zásady a nemusejí se v zásadě spoléhat na pomoc či podporu

svých blízkých, eventuálně si vzájemně pomáhají.

Uvedené tři skupiny představují tu část populace vyššího věku, která se těší relativ

ně dobrému zdraví a která je soběstačná a není ani ohrožena vysokým rizikem ztráty

soběstačnosti.

Další dvě skupiny představují část seniorské populace, která je ohrožena či postižena

ohrožením nebo ztrátou soběstačnosti. Hovoříme o vulnerabilních seniorech (křeh

kých), jejichž zdravotní stav sice zatím umožňuje zatím relativně samostatný život,

avšak jejichž adaptační schopnosti jsou v důsledku zejména chronických nemocí a sta

vů natolik omezeny, že může dojít k velmi snadnému narušení této rovnováhy a výraz

nému zhoršení soběstačnosti.

Poslední skupinou, kterou je třeba zmínit, je skupina seniorů nesoběstačných,  a to

v  důsledku zejména chronických a  progresivních onemocnění závislých na  pomoci

11

ZMĚNY SOUVISEJÍCÍ S VYŠŠÍM VĚKEM

jiných a vyžadujících zpravidla dlouhodobou péči. Pokud by se zdravotní stav populace

se stárnutím nezlepšoval, došlo by k výraznému nárůstu lidí právě v poslední jmenova

né skupině a s tím by souviselo významné zvýšení nároků na systémy zdravotní, sociální

i dlouhodobé péče.

Jaké jsou tedy nejvýznamnější problémy, které sice nejsou důsledkem vyššího věku, ale

které ve vyšším věku přicházejí častěji?

Zatímco v mladším věku nebo u funkčně zdatných jedinců vyššího věku lze poruchy

zdravotního stavu charakterizovat diagnózami jednotlivých onemocnění, u  geriatric

kých pacientů (z řad křehkých či nesoběstačných seniorů) tomu tak často není. Tuto

skutečnost charakterizovala výstižně M. Tinettiová, která hovoří o  medicíně „za  dia

gnózami“, kdy se poněkud stírá význam patognomických příznaků a  kvalita přízna

ků specifických a narůstá význam příznaků nespecifických, obecných, stejně tak jako

význam funkčních a psychosociálních souvislostí.

Nejenže se jednotlivá onemocnění mohou manifestovat atypickými, minimálními,

vzdálenými příznaky či jinak modifikovanými symptomy, ale vznikají také syndromy,

které nelze pomocí diagnóz onemocnění charakterizovat. Hovoříme o  geriatrických

syndromech. Mezi významné a časté patří například syndrom demence (charakterizo

vaný chronickou progresivní poruchou kognitivních funkcí, omezením soběstačnosti

a změnami chování), delirium (akutní porucha kognitivních funkcí provázející akutní

změny zdravotního stavu seniorů s redukovanou adaptační kapacitou), deprese, nesta

bilita s pády, imobilizační syndrom, inkontinence a podobně.

POHYB

Mobilita, možnost a schopnost pohybu, představuje pro většinu lidí jeden z důležitých

faktorů kvalitního života. Mobilita má mnoho rozměrů, někteří ji chápou jako mož

nost jezdit či chodit na výlety a cestovat, jiní se spokojí s mobilitou ve svém blízkém

okolí, pro někoho znamená mobilita možnost být soběstačný ve  vlastní domácnosti

a pro jiné se jedná o základní mobilitu mezi lůžkem a toaletou, která usnadní péči blíz

kým či profesionálním pečujícím.

Schopnost pohybu je závislá na mnoha faktorech, jedná se o přiměřený stav nervové

ho systému. Je všeobecně známo, že nejzávažnější poruchy motoriky nastávají právě

v důsledku poruch mozku (například cévní mozkové příhody či poranění mozku) či

míchy (zejména poranění míchy). Prevence těchto stavů je všeobecně známá (kontro

la rizikových faktorů cévních mozkových příhod, zejména vysokého krevního tlaku

12

PRAKTICK Ý RÁDCE PRO ŽIVOT SENIORA

PRVNÍ ČÁST

a prevence úrazů), jejich léčba a následná náročná rehabilitace patří do rukou zdravot

nických týmů.

Vzhledem k tomu, že není možné stručně postihnout veškeré poruchy motoriky, zamě

říme se zejména na ty, kde je možnost prevence jednak známá a jednak je dostatečně

účinná, a proto si zaslouží naši pozornost.

Mezi nejčastější stavy ovlivňující hybnost patří řídnutí a  změny kostí (osteoporó

za), úbytek svalové hmoty (sarkopenie) a  degenerativní onemocnění chrupavek

a kloubů (artróza).

Všechny tyto stavy jsou ve  vyšším věku častější, a  přesto jsou do  značné míry

preventabilní.

V současné době existuje naprosto dostatečné množství vědeckých důkazů svědčících

pro to, že nejlepší prevencí poruch mobility je dostatek pohybu. Zní to možná para

doxně, ale je tomu tak. Pohyb má nesmírný význam pro uchování svalové a  kostní

hmoty, respektive může zmírnit jejich úbytek. Správný pohyb má také příznivý vliv

na dobré postavení kloubů (což platí o většině kloubů našeho těla, zejména o těch nej

častěji bolestivých) a funguje proto i jako prevence degenerativních artrotických změn.

Jak a kdy bychom se tedy měli pohybovat? Kdy je nejvhodnější doba? Jak často?

13

ZMĚNY SOUVISEJÍCÍ S VYŠŠÍM VĚKEM

Uvedené otázky se samozřejmě nabízejí vždy, když o  této problematice hovoříme či

přemýšlíme.

Důležité však je: hýbat se. Univerzální návod pro všechny neexistuje. Ale snad něko

lik námětů a  snad i  (dobrých) rad. Nikdy není pozdě se začít hýbat. Nebo se hýbat

více. Změny by ale neměly být náhlé. Pokud jsme déle fyzicky zaháleli či z nějakého

důvodu (nemoci) jsme se hýbat nemohli, je zapotřebí začít pozvolna. Měli bychom ale

cvičit pravidelně, alespoň deset minut – a postupně podle možností a chuti přidávat.

Cvičení by mělo být pestré a mělo by zahrnovat posilování, protahování, aerobní cviče

ní. Někdo cvičí raději doma, potom může využít různých příruček, připravených sestav

a podobně. Při zdravotních problémech je lepší se poradit s lékařem. Velmi také dopo

ručujeme sestavit své cvičení s pomocí fyzioterapeuta, který provede nejprve funkční

vyšetření a navrhne nám sestavu cviků, jež můžeme postupně doplňovat podle toho, co

naše tělo potřebuje. Cvičení je sice dobré a důležité, ale není zdaleka jediným zdrojem

pohybu. Existuje mnoho přirozených forem pohybu, které jsou stejně blahodárné jako

cvičení a kterým se mnohdy vyhýbáme.

Nejdůležitější a zároveň nejpřirozenější z nich je chůze – přiměřeně rychlá (podle mož

ností co nejsvižnější), dva až čtyři kilometry denně, a to nejlépe s odlehčením nosných

kloubů pomocí holí nordic walking. Také veškeré domácí činnosti přinášejí množství

pohybu. Není dobré se vyhýbat schodům, chůze do schodů velmi dobře posílí a zpevní

svaly dolních končetin. Pokud se rozhodneme pro použití výtahu či eskalátoru, tak

spíše směrem dolů, protože chůze ze schodů může zhoršovat obtíže například při artró

ze nosných, zejména kolenních kloubů. Kolena bolí zejména při chůzi ze svahu a  ze

schodů.

Další častou obtíží, která ovlivňuje hybnost, je již zmíněná artróza nosných klou

bů. Pokud k ní již došlo a člověk má výrazné obtíže, tak je samozřejmě nutné vyhle

dat lékaře. V  následujícím textu se zaměříme na  prevenci artrózy zejména nosných

kloubů, která je ve  vyšším věku nejčastější a  činí také největší potíže. Měli bychom

se vyvarovat nadměrného zatěžování kloubů, což souvisí zejména s  obezitou střední

ho věku. Doporučení šetřit klouby a redukovat váhu je jistě doporučením správným,

ale pravděpodobně se nepodaří každému je naplnit. Je proto dobré se snažit se svými

klouby zacházet šetrně, a to zejména tehdy, kdy se artróza nosných kloubů vyskytuje

v rodině, a také tehdy, kdy se objeví první obtíže, které nemusí být ještě výrazné. I zde

platí, že nejvíce pro sebe můžeme učinit právě my sami. Můžeme se poradit s  léka

řem či fyzioterapeutem a vytvořit si cvičební program. Měli bychom pamatovat také

na dostatek chůze, zejména již výše zmiňované chůze s odlehčením. Zejména u boles

tivých syndromů platí, že bychom veškerá opatření měli nastavovat postupně a pozvol

na, přidávat jednotlivé cviky, metry a eventuálně i kilometry. Pokud nás klouby bolí,

pravděpodobně budeme hledat i prostředky, které tuto bolest zmírní. V tomto případě

14

PRAKTICK Ý RÁDCE PRO ŽIVOT SENIORA

PRVNÍ ČÁST

bychom se zcela nepochybně měli poradit se svým lékařem, a  to přesto, že většina

léků, které budeme proti bolesti používat, je volně a bez receptu dostupná v lékárnách.

Vrátíme se k nim ještě v kapitole o lécích, ale na tomto místě je vhodné jedno doporu

čení, které bychom měli mít vždy na paměti.

Bolest je prastarý mechanismus, který se v průběhu vývoje živočichů vytvořil postupně

tak, aby chránil zvířata i lidi před škodlivými (tzv. nociceptivními) podněty. Je to tedy

nesmírně důležitý mechanismus, který prostřednictvím čití bolesti a  napojení čidel

bolesti na příslušné reflexy například způsobí, že rychle odtáhneme ruku od horkého

předmětu, mrkneme, pokud nám spadne smítko do oka, vyhledáme ochrannou polo

hu, která je pro tělo příznivější, vyhneme se situacím, které bolest způsobují. Bolestí

nám také poškozené či nadměrně namáhané tkáně signalizují, že se děje něco nepřízni

vého, hrozícího poškozením. Potud je tedy bolest velmi užitečným mechanismem, kte

rý naše tělo chrání. Pokud však ke změnám tkání či orgánů už dojde a nedají se rychle

vyléčit či odstranit, bolest je velmi nepříjemným a intenzivním zážitkem. Proto existuje

celé odvětví medicíny (algeziologie), které se problematikou bolesti zabývá. Existuje

celá řada léků, které bolest zmírňují. Snižují však také onu „ochrannou“ signalizaci,

která chrání naše tělo. A při nastavení této analgetické clony můžeme nevhodnou čin

ností poškození tkání dále zhoršovat. To platí zejména o artróze. Při bolesti kloubů by

chom měli používat léky proti bolesti zejména po námaze, v klidu, v době, kdy se naše

tělo i klouby do jisté míry regenerují. Neměli bychom je používat k tomu, abychom

bolest ztlumili a klouby dále zatěžovali. Je zřejmé, že v případě těžkého postižení pohy

bového aparátu budeme analgetika potřebovat často, ale nyní nehovoříme o  použití

analgetik u  závažných stavů, ale u  nepříliš významných obtíží, které bychom mohli

překonat jinak, než analgetiky (například právě již výše zmíněným odlehčením, lepší

obuví a podobně). To platí zejména u sportovních výkonů, ty bychom nikdy neměli

podávat pod clonou analgetik.

Důležitým předpokladem správného postavení kloubů a správného držení celého těla

je zdravá svalová hmota. S  věkem svalová hmota ubývá a  je postupně nahrazována

tukovou tkání. Mezi 20–30 lety představuje svalová hmota téměř třetinu hmotnosti

těla, ve věku 70–80 let se jedná již jen o 15 %. Tento úbytek není u každého stejný.

Svalstvo ubývá rychleji, pokud nemáme dostatek pohybu a pokud naše strava neobsa

huje dostatek bílkovin. Svaly představují nejen klíčově důležitou součást pohybového

ústrojí. Významná je také jejich úloha v metabolismu. Jedná se o zásobárnu bílkovin,

kterou lidské tělo může v případě potřeby mobilizovat.

Proto k nejrychlejšímu úbytku dochází nikoli pouze při hladovění, ale zejména v situ

acích akutního či chronického onemocnění, kdy se tyto faktory kombinují: pobyt

na lůžku, nechutenství a také působení daného onemocnění. To může vést k závažné

mu úbytku svalové hmoty ve velmi krátké době. Proto se, zejména u pacientů vyššího

15

ZMĚNY SOUVISEJÍCÍ S VYŠŠÍM VĚKEM

věku, snažíme pobyt na lůžku omezit na co nejkratší dobu a během pobytu ve zdravot

nickém zařízení zařadit do léčebného režimu pokud možno co nejčasnější rehabilita

ci. Je nutné dbát také na dostatečnou a správnou stravu obsahující dostatek bílkovin.

Základním požadavkem na příjem bílkovin je 1,2 gramu bílkoviny na 1 kg hmotnosti,

ale v situaci zátěže (tedy zejména onemocnění) to může být významně více.

K úbytku svalové hmoty však dochází i v průběhu normálního stárnutí – u některých

lidí je rychlejší, u  některých je pomalejší. Pokud v  důsledku úbytku svalové hmoty

dochází k významnému omezení síly, hovoříme o tzv. sarkopenii. Jedná se o relativně

novou „nemoc“ či „geriatrický syndrom“, který se projevuje nejprve úbytkem svalů

na  horních končetinách: starší lidé například otevírají různé lahve s  nápoji či kon

zervy, ale také například lahvičky s  léky s  většími potížemi než mladí. Dále sarko

penie postihuje svalstvo hrudníku, včetně dýchacích svalů, které jsou slabší a  méně

výkonné. Projevuje se zhoršeným držením těla, zejména pozicí lopatek, jež jsou více

viditelné. Reálný dopad takto pokročilé sarkopenie je významný: oslabení dýchacího

svalstva zhoršuje dýchání, což ovlivňuje funkční zdatnost a schopnost adaptace zejmé

na na  různá onemocnění, jak akutní, tak chronická. Sarkopenie dále postihuje svaly

axiální (zajišťující stabilitu páteře) a  také svaly dolních končetin. To může mít další

závažné následky: ohrožení stability, nebezpečí pádů, úrazů a zlomenin.

Nebezpečí zlomenin je výrazně vyšší, pokud se přidá další velmi časté onemocnění

pohybového aparátu, osteoporóza, úbytek a zhoršení kvality kostní tkáně. Osteoporóza

představuje závažný problém zejména u žen, ale není příliš vzácná ani u mužů. Mezi tzv.

osteoporotické zlomeniny patří zlomeniny krčku stehenní kosti, obratlů a tzv. distál-

ního předloktí. Tyto zlomeniny představují závažný problém zejména u  lidí vyššího

věku, kromě toho, že jsou bolestivé, také výrazně zhoršují soběstačnost a mohou mít

další závažné důsledky – to platí zejména o zlomeninách krčku. Jak u osteoporózy, tak

u sarkopenie platí, že určitý úbytek jak svalové, tak kostní tkáně nastává s věkem, ale

pokud je výrazně rychlejší, jedná se již o abnormální, patologický stav, tedy o nemoc.

V  současné době máme k  dispozici moderní léky na  osteoporózu. Ale jako většina

léků, i ony mají své nežádoucí účinky. Proto je u osteoporózy důležitá prevence: a opět

se jedná zejména o dostatek pohybu, dobrou výživu především s dostatkem bílkovin

(protože napomáhají dostatečnému udržení stavu svalstva, které zase příznivě působí

na zachování kostní hmoty).

Dále má nepochybně význam vitamin D, a to jak u osteoporózy, tak u sarkopenie. Je

totiž známo, že starší lidé, zejména lidé, kteří pobývají převážně doma, nemají dostatek

vitaminu D. Ten získáváme jednak ze stravy a jednak se vytváří v kůži, která je vysta

vena slunečnímu světlu. Proto je vždy vhodné poradit se i  o  tomto se svým lékařem

a na základě jeho doporučení nastavit potřebná preventivní opatření (s ohledem právě

na vitamin D či jeho lékové deriváty). Je nutné zjistit, jaká je denzita kostí (například

16

PRAKTICK Ý RÁDCE PRO ŽIVOT SENIORA

PRVNÍ ČÁST

denzitometrií), zda se nejedná o osteoporózu, a pokud ano, pak je důležité včas nastavit

léčebná opatření.

I při užívání léků však platí, že jsou režimová a dietní opatření stejně důležitá, možná

ještě důležitější. Opět tedy zopakujme, že je zapotřebí dostatek přiměřeného pohybu,

vhodná je zejména chůze s odlehčením, a dále strava s dostatkem bílkovin.

Poruchám mobility jsme věnovali značnou pozornost v úvodu, protože existuje mnoho

důkazů, že zásadně ovlivňují zdraví a kvalitu života. Tak to uvádí i Světová zdravotnic

ká organizace ve svých klíčových dokumentech a Strategii zdravého stárnutí. Zmínka

o poruchách mobility je významná zejména proto, že rozumnou a zdravou životosprá

vou a režimovými opatřeními tyto poruchy možné je oddálit, popřípadě zmírnit jejich

příznaky.

VÝŽIVA A ZAŽÍVACÍ TRAKT

Dalším významným faktorem ovlivňujícím zdraví a  kvalitu života ve  vyšším věku

je výživa. Stav výživy ovlivňují mj. změny trávicího ústrojí, s nimiž je třeba počítat.

Zdánlivě banálním, ve skutečnosti však velice důležitým faktorem ovlivňujícím výživu,

je stav dutiny ústní, zejména pak chrupu. Ve vyšším věku se někdy snižuje množství slin,

které jsou také důležité pro správné zpracování stravy, může to být nežádoucí efekt ně

kterých léků nebo důsledek nedostatečné hydratace. Tyto příčiny lze odstranit. Dobrý

a funkční stav chrupu je podmínkou dobrého zpracování stravy, rozmělnění a předání

dále do trávicího traktu. Zde nastupuje celá řada procesů, které vedou ke zpracování

stravy a vstřebání živin. Ve vyšším věku obvykle dochází ke snížení sekrece některých

trávicích enzymů, snížení kyselosti žaludeční šťávy a také ke snížení motility (mimovol

ní pohyblivosti) střev se všemi důsledky (zejména sklonem k zácpě). To bývá zhoršová

no jak nedostatkem celkového tělesného pohybu, tak slabostí břišní stěny a snížením

pohyblivosti bránice. Naopak snížení sekrece trávicích enzymů slinivky břišní může

vést k nedostatečnému trávení a k průjmům. K tomuto výčtu různých změn trávicího

traktu, které se vyskytují častěji ve  vyšším věku jak v  důsledku fyziologických změn,

tak i častých poruch, bychom mohli přidat ještě další. V tomto textu bychom se však

měli spíše zaměřit na možnosti prevence a na zajištění co nejvhodnější výživy. S různý

mi příznaky vznikajícími v důsledku poruch trávicího traktu bychom se měli obrátit

na lékaře.

Některým příznakům bychom však měli věnovat zvláštní pozornost a návštěvu léka

ře neodkládat. Naše země stále patří mezi země s nejčastějším výskytem rakoviny tlusté

ho střeva. Toto onemocnění se projevuje například krvácením do střeva. Krvácení může

být patrné i při pouhém pohledu (jako příměs krve ve stolici – na množství nezáleží,

17

ZMĚNY SOUVISEJÍCÍ S VYŠŠÍM VĚKEM

vždy se jedná o závažný příznak). V tomto případě je nutné vyhledat lékaře neprodleně.

Rakovina tlustého střeva se však může projevovat i tzv. okultním krvácením, tedy drob

ným krvácením do střeva, a nemusí být ve stolici vůbec patrné. Proto se doporučuje

vyšetření na  zmíněné okultní krvácení, a to pomocí testů. Testy na  okultní krvácení

jsou zdarma a  stejně tak je to i  s  dalším vyšetřením, např. tzv. kolonoskopií, pokud

je nález pozitivní. Pozitivní okultní krvácení zdaleka nemusí znamenat (a  ve  většině

případů také neznamená) rakovinu tlustého střeva. Často se jedná například o polypy

a změny střevní sliznice, které sice nejsou nebezpečené, ale ze kterých by mohla rako

vina tlustého střeva vzniknout. Jde o tzv. prekancerozy, jež je možné relativně snadno

odstranit (endoskopickým výkonem). Závažným příznakem může být také přítomnost

hlenu ve stolici – i zde bychom se měli poradit se svým lékařem.

Celkový stav výživy daného člověka je výsledkem rovnováhy mezi příjmem energie

a  jejím výdejem. Obojí můžeme významně ovlivnit. Obojí ovlivňují také různé sta

vy, nemoci a  poruchy zdraví. Zásadním způsobem můžeme ovlivnit výdej (fyzickou

aktivitou při práci, sportu a dalších činnostech) i příjem energie a jednotlivých živin.

Ve  středním věku a  v  mladším seniorském věku hrozí zejména nadváha a  obezita,

která je v naší zemi velmi častá. Většina nutričních rad, se kterými se běžně setkáváme,

bere tuto skutečnost v úvahu a dozvídáme se tak cíleně či mimochodem, jak bychom

mohli svůj kalorický příjem redukovat či alespoň udržet na přiměřené úrovni. Obezita

je vždy důsledkem nadměrného kalorického přijmu, který neodpovídá výdeji energie.

Výjimky z tohoto pravidla jsou naprosto vzácné, zcela raritní. S postupujícím věkem

a v nejvyšších decenniích (zpravidla nad 80 let) a také při některých zejména chronic

kých onemocněních však dochází k opačné situaci.

U lidí starších 80 let je již obezita relativně vzácná. Efektivní přijem energie může být

nedostatečný, a to i v případě, že člověk zdánlivě dostatečně jí. Energie se již nemusí

zpracovávat tak efektivně jako v mladším věku, a to v důsledku změn trávicího trak

tu. Také různá onemocnění mohou zvyšovat energetický nárok, takže může docházet

k postupnému hubnutí, což se může zdát zprvu žádoucí, ale pokud tato nerovnováha

a v důsledku toho hubnutí pokračuje, následný stav podvýživy, malnutrice rozhodně

žádoucí není. Nedostatečná výživa způsobuje nejprve spotřebování toho nejcennějšího,

z čeho se lidské tělo skládá – kvalitních bílkovin, zejména svalové hmoty. Svalová hmo

ta je důležitá jak pro dobrou hybnost, ale také pro celkový dobrý stav organismu, a to

z pohledu metabolického (výměny živin) tak z pohledu imunity (obranyschopnosti).

Vznikající sarkopenie je jedním z rysů celkově velice závažného geriatrického syndro

mu – frailty.

PRAKTICK Ý RÁDCE PRO ŽIVOT SENIORA

PRVNÍ ČÁST

FRAILTY

Výše uvedené faktory se podílejí na vzniku jednoho z nejvýznamnějších a nejzávažnějších geriatrických syndromů, frailty (česky někdy hovoříme o  syndromu křehkosti). Jde o situaci, kdy došlo k významnému úbytku tělesné hmotnosti, zejména svalové tkáně, a kdy jsou významně redukovány či vyčerpány adaptační mechanismy organismu. Jedná se o stav, který se vyskytuje nejčastěji v nejvyšších letech života, kterých se v současnosti dožíváme, tedy zpravidla u lidí starších 80 let. Přítomnost tohoto syndromu vidíme prakticky na první pohled, ale přesto bychom měli pátrat po jeho příznacích, kterými (dle tzv. FRAIL testu – v českém překladu bychom jej mohli nazvat USB-VN) jsou zejména:

L snadná unavitelnost prakticky při všech aktivitách, které člověk vykonává,

L neschopnost bez obtíží či pomoci vyjít jedno křídlo běžného schodiště,

L neschopnost bez obtíží či pomoci obejít jeden blok domů,

L výrazná ztráta váhy v posledních týdnech či měsících (patrná na velikosti obleče

ní, které je náhle nadměrné zejména v pase),

L více než 5 nemocí – které zpravidla nejsou zcela kompenzovány. Nejvýznamnějším geriatrickým syndromem je křehkost (frailty). Jedná se o  pojem používaný od devadesátých let (Fretwell, Bortz, Tinetti, Fried a další). Jde o stav snížení funkčních a adaptačních schopností, a to v mnoha oblastech. Typický je výrazný úbytek svalové hmoty (sarkopenie), což může souviset jak se zhoršením nutričního stavu, tak i s přítomností chronického zánětlivého stavu a komorbidity. Tento stav vede ke zhoršení svalové síly, potažmo i  celkové mobility, kondice, ale také rovnováhy. Vytváří se bludný kruh, kdy nedostatek pohybu a imobilita vede k dalšímu prohlubování a zhoršování tohoto stavu. Často je přítomna také porucha kognitivních funkcí a depresivita. Geriatrická křehkost je častým stavem, vzniká u  10–25 % lidí starších 65 let, ale až u poloviny lidí 85letých a starších. Její význam je dalekosáhlý a výrazně zhoršuje prognózu geriatrického pacienta. Syndrom frailty je, jak je výše uvedeno, závažným geriatrickým syndromem. V případě, že se tento syndrom již rozvine, je zapotřebí odborná lékařská péče. A to zpravidla od praktického lékaře ve spolupráci s geriatrickým oddělením, respektive geriatrickým multidisciplinárním týmem, který zváží, jak tento syndrom u daného pacienta co nejlépe kompenzovat a do jaké míry je možné stav zlepšit. V prevenci syndromu frailty (i v jeho managementu) je důležité zajištění kvalitní výživy, ale také adekvátní rehabilitační a pohybový režim.

19

VÝŽIVA A HYDRATACE

3. VÝŽIVA A HYDRATACE

JAKÁ BY MĚLA BÝT STRAVA VE VYŠŠÍM VĚKU?

Strava lidí vyššího věku by měla respektovat zásady normální zdravé výživy, ale vhodné

je zařadit některé prvky, které jsou prevencí nejčastějších obtíží, jež se ve vyšším věku

vyskytují. V průběhu let jsme se nepochybně setkali s mnoha doporučeními a principy,

převratnými dietami a  dietními zásadami, které byly nejprve prosazovány a  posléze

zase zatracovány: od  vychvalování másla až po  jeho zakazování, doporučování, aby

chom se absolutně vyvarovali živočišných tuků a  používali jen rostlinné oleje, jedli

co nejvíce sóju, přes doporučení, abychom ji tolik nejedli..., až po zásady: vejce jsou

zdravá – nejezte vejce vůbec – vejce jsou potřebným zdrojem bílkovin. A tak dále. A to

je jen několik drobností, které se v tomto kontextu můžou vybavit. Popularita pizzerií

a doporučování středomořské stravy, přestože žijeme ve střední Evropě, je nepochybně

také jedním ze zajímavých fenoménů.

PRAKTICK Ý RÁDCE PRO ŽIVOT SENIORA

PRVNÍ ČÁST

JAK BYCHOM SE TEDY MĚLI KRITICKY DÍVAT NA VÝŽIVU

VE VYŠŠÍM VĚKU? Naše strava by měla v první řadě respektovat naše (individuální) potřeby. V mladším seniorském věku má stále relativně mnoho lidí nadváhu, takže bychom měli pamatovat spíše na zásady mírně redukční stravy, ale se zachováním zejména dostatečného množství bílkovin. S postupem věku (zejména po osmdesátce) dochází spíše ke snižování tělesné hmotnosti, a to zejména v souvislosti s úbytkem svalové hmoty. V tomto případě bychom měli dbát jak na dostatečný přísun bílkovin, tak i na dostatek kalorií. Důležité jsou také aspekty ekonomické a  z  toho vyplývající doporučení: stravovat se dobře a zdravě, a přitom ekonomicky únosně. Asi se nedá říci, že existuje naprosto zdravá potravina či naprosto nezdravá potravina. Zdravá strava je zdravá proto, že je vyvážená a  obsahuje všechny složky, které potřebujeme. Vraťme se ještě ke  zmíněné středomořské, mediteránní stravě – stravě z  okolí Středozemního moře (Mar Mediterraneo). Vlastně bychom měli hovořit o stravě středozemní – ale už jsme si více zavedli termín středomořská. Mnohé studie prokázaly, že působí velmi příznivě, to je fakt a skutečnost. Nicméně ono se nejedná jen o stravu, ale

21

o celý komplex opatření, o způsob života lidí v oblasti okolo Středozemního moře. Patří

sem také doba, po kterou jídlo konzumujeme. V Itálii, Řecku, ale třeba i ve Francii si

na jídlo vyhrazují daleko delší dobu, než jsme u nás zvyklí. Přestože oběd nepředstavuje

hlavní denní jídlo, Ital či Francouz si na něj vyhradí nepochybně daleko více času, než

je zvykem u nás. Minimálně hodinu, lépe ale hodinu a půl. Večerní jídlo pak zpravidla

představuje několik chodů, které jsou ale rozložené v  delším čase, takže se zpravidla

zkonzumuje daleko menší množství jídla, než by tomu bylo u jednoho rychlého chodu.

Konzumování menších množství jídel také nahrávájí různá důmyslná aranžmá – napří

klad španělské tapas nebo předkrmy, které jsou obvyklé ve východní části Středomoří.

Jednotlivé komponenty tohoto chuťově velmi pestrého a  oku lahodícího stravování

mohou být velmi jednoduché, vycházejí z místních surovin, mnoho z nich je rostlin

ného původu.

Ke středomořskému stylu stravování patří také víno, které se však konzumuje zásadně

s jídlem. Samozřejmě stále platí, že alkohol je nejnebezpečnější a nejrozšířenější návy

kovou látkou. Nicméně musíme připustit, že mírné pití dobrého vína, zejména při

jídle, a to především u lidí vyššího věku, má spíše příznivý efekt. Musí se však zachovat

několik zásad: nemělo by se jednat o více než 2 dcl dobrého vína, mělo by se konzu

movat opravdu s jídlem. Opatrnost je třeba zachovat při nadváze, protože alkohol je

zdrojem kalorií, obdobně jako sladké nápoje.

Jaké jsou pak místní suroviny, ze kterých se opěvovaná středomořská strava připravuje?

Zpravidla se zdaleka nejedná jen o to, co nacházíme v pizzeriích. Pizza je spíše novo

dobým trendem, fastfoodem, který je populární globálně. Pro středomořskou stravu

jsou typické různé druhy zeleniny v rozmanité úpravě (vařená, dušená, blanšírovaná,

hlavně však syrová), ale také luštěniny, na které u nás často zapomínáme. Dále to jsou

ryby (a samozřejmě mořské plody), mírné množství masa v různé úpravě, chléb, jenž je

pravidelnou součástí servírování, a k tomu neodmyslitelně patří kvalitní olej, zpravidla

olivový. Jako přílohy pak samozřejmě těstoviny, ale i rýže, brambory a různé kombina

ce zeleniny (například chorvatská či slovinská blitva – kombinace vařených brambor

a vařeného špenátu či mangoldu).

Můžeme namítnout, že v našich podmínkách mnoho surovin pro přípravu této stra

vy nemáme, že se jedná o suroviny příliš drahé a podobně – ano, do jisté míry je to

pravda, ale jen do jisté míry. Mnoho surovin však k dispozici máme. A navíc: nežijeme

ve Středomoří, po generace jsme zvyklí například na jiné druhy zeleniny, chutná nám

něco poněkud jiného. Můžeme se tedy poučit z  toho, co je na  středomořské stravě

dobré – při přípravě „naší“ stravy. Zatímco se necháváme oslňovat třeba různými druhy

exotických druhů zeleniny a ovoce, zapomínáme na to, co hojně užívali naši předkové:

například tuřín. Kde se u nás dá koupit tuřín? Přitom se jednalo o tradiční zeleninu

našich babiček.

VÝŽIVA A HYDRATACE

22

PRAKTICK Ý RÁDCE PRO ŽIVOT SENIORA

PRVNÍ ČÁST

Strava našich předků byla také daleko jednodušší a obsahovala více potravin rostlinné

ho původu a v surovém stavu. Vzpomeňme na říkanku: „Hrách a kroupy, to je hloupý,

to my máme každý den, ale vdolky z  bílé mouky jenom jednou za  týden.“ Teprve

nedávná století a  desetiletí (kuchyň M. D. Rettigové a  léta, kdy byly obavy zejména

z tuberkulózy a vydatná strava se považovala za nejlepší prevenci) přinesla do naší stravy

kalorickou „nálož“ a hustotu, se kterou se nyní jen těžko vyrovnáváme, a proto saháme

raději k oněm středomořským či exotickým recepturám.

Jaké zásady bychom měli zachovávat a co je důležité pro stravu lidí vyššího věku (a nejen

jich)? Následující zásady jsou pouze rámcové, neznamená to, že vzácné „porušení“ je

hříchem, který se nedá napravit a kterého bychom měli litovat – naopak, vzácná, byť

„nezdravá“ výjimka je potěšením, a tak bychom to měli i brát.

Začneme (hned) jednou ze základních zásad:

Nesmažit, omezit smažená jídla – smažení je asi nejméně zdravou přípravou stravy.

Rozpálením oleje a zejména jeho opakovaným používáním vznikají volné radikály, kte

ré jsou zdraví škodlivé. Naše tělo se s nimi samozřejmě umí vypořádat, protože vznikají

v určité míře i při mnoha jiných pochodech jak uvnitř, tak vně našeho těla. Ale pokud

je přivádíme zbytečně a v nadbytečné míře, může se tato kapacita adaptačních mecha

nismů vyčerpat a volné radikály mohou opravdu škodit. Jak s touto informací naložit?

Doma: Pokud budete pamatovat na zásadu, že smažení opravdu není zdravou přípravou

stravy, zjistíte, že se bez něj doma prakticky obejdete. Většinu jídel, je možné připravit

i jinak. Pokud máme rádi třeba bramborové hranolky, zjistíme, že je můžeme připravit

ze syrových brambor na několika kapkách dobrého oleje se zázvorem a římským kmí

nem pokličkou... Pravda, jsou trochu jiné, ale stejně dobré. Mimo domov: smažené

jídlo bychom měli považovat za výjimku, kterou si samozřejmě můžeme jednou za čas

dopřát, například máme-li opravdu velkou chuť na „pravé“ hranolky, řízek či smažený

sýr. My doma opravdu vůbec nic (kromě vánočního kapra) nesmažíme, ale přiznám

se, že jednou za  čas si právě řízek dopřejeme. Opravdu jednou za  čas. Zpravidla ale

nečiníme „dvojí hřích“ a dáváme si jej s vařenými bramborami nebo jinou nesmaženou

přílohou. Fastfoodům se smaženými jídly se opravdu vyhýbáme.

BÍLKOVINY

Jedná se o  klíčově důležitou složku stravy. Zdravý člověk potřebuje asi 1 g bílkovin

na kg váhy, s vyšším věkem se tato potřeba zvyšuje. Nutricionisté (výživoví specialisté),

kteří se zabývají problematikou vyššího věku, doporučují minimálně 1,2 g bílkoviny

na 1 kg váhy. Potřeba bílkovin však je i vyšší, a to zejména v období nemoci či potřeby

23

rehabilitace. Měli bychom tedy zvážit, jaké jsou nejdostupnější zdroje bílkovin v naší

stravě.

Jak je již uvedeno výše, vejce patřilo po mnoho let k téměř zatracovaným potravinám,

a to zejména pro obsah cholesterolu ve žloutku (což se nyní ukazuje jako téměř bez

předmětné). Generace lidí si tedy zvykly konzumaci vajec omezovat. To je ale škoda.

Vejce jsou velmi významným zdrojem kvalitních bílkovin. Zejména ve  vyšším věku

bychom měli pamatovat na to, že abychom měli do svého jídelníčku zařadit alespoň

jedno vejce denně.

Dalším významným zdrojem bílkovin je mléko a mléčné výrobky. Zde je třeba vybírat

podle individuální chuti, ale i  tolerance. Existují země, kde mléko představuje stále

základní složku stravy i pro dospělé lidi, například v Holandsku je velmi často nápojem

podávaným k  obědovému sendviči. Kdo je i  u  nás zvyklý pít mléko, je dobré tento

zvyk zachovat. Kdo mléko nemá rád nebo jej z nějakého důvodu nesnáší (například pro

intoleranci laktózy), ten by měl volit mléčné výrobky, kterých je nepřeberné množství –

sýry, jogurty, tvaroh. U  jogurtů bychom neměli vybírat „odtučněné“ varianty, jejich

„odtučnění“ často provází i zbavení dalších důležitých nutričních hodnot. Do jisté míry

to platí i u jiných mléčných produktů – a mnohdy je lepší menší množství normálního

produktu než odtučněná varianta. U mléka je asi dobrou volbou střední cesta (polo

tučné mléko). K sýrům není třeba příliš dodávat, snad jen to, že mnohé z nich můžeme

různě upravovat, přidávat do salátů i grilovat a podobně. Dobře se k nim hodí i sójový

sýr nebo tvaroh „tofu“, který je mnohdy i cenově dostupnější a jeho použití v kuchyni

je opravdu mnohotvárné. Určitě stojí za bližší prozkoumání.

VÝŽIVA A HYDRATACE



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.