načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Praktická homeopatie -- Využití dvanácti biochemických solí - Hana Váňová

  > > > > Praktická homeopatie  
-6%
sleva

Elektronická kniha: Praktická homeopatie -- Využití dvanácti biochemických solí
Autor:

Systém biochemických solí je jasný logický koncept odpovídající pravidlům fyziologie a patofyziologie, na němž si lze poměrně snadno osvojit komplexní přístup a homeopatickou metodu.
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  150 Kč 141
+
-
4,7
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Zabezpečení proti tisku: ano
Počet stran: 201
Rozměr: 22 cm
Úprava: tran
Jazyk: česky
Médium: e-book
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-271-0109-2
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Systém biochemických solí je jasný logický koncept odpovídající pravidlům fyziologie a patofyziologie, na němž si lze poměrně snadno osvojit komplexní přístup a homeopatickou metodu. (využití dvanácti biochemických solí)

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Hana Váňová - další tituly autora:
Praktická homeopatie -- Využití dvanácti biochemických solí Praktická homeopatie
Váňová, Hana
Cena: 254 Kč
Rozvíjíme výtvarné dovednosti a fantazii dětí Rozvíjíme výtvarné dovednosti a fantazii dětí
Bezděková, Libuše; Kubecová, Markéta; Kupcová, Zuzana; Váňová, Hana
Cena: 351 Kč
Metodologie a logika výzkumu v hudební pedagogice Metodologie a logika výzkumu v hudební pedagogice
Skopal, Jiří; Váňová, Hana
Cena: 184 Kč
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky
PRAKTICKÁ HOMEOPATIE Využití dvanácti biochemických solí MUDr. Hana Váňová Systém biochemických solí je jasný logický koncept odpovídající pravidlům fyziologie a patofyziologie, na němž si lze poměrně snadno osvojit komplexní přístup a homeopatickou metodu. V řadě zemí je využíván lékaři všech oborů jako součást komplexní péče, i pacienty k samoléčbě. Biochemické soli jsou užitečné v zátěžových životních obdobích jako prevence i jako doplněk ostatních lékařských zákroků a terapií. Doktor Wilhelm Heinrich Schüssler (1821–1898) zjistil, že při léčbě nemocí je podání malých dávek minerálních látek potřebné pro chemicko-fyziologickou rovnováhu organismu. Vyslovil geniální myšlenku, že ředěné a dynamizované roztoky – látky v iontové formě –, jsou buňkami lépe asimilovány. Jsou-li to fyziologické látky, mohou se snadno zapojit do metabolického cyklu. Absorpce je zaručena, protože buňka neodmítá látky tělu vlastní. To zcela odpovídá modernímu pojetí klinické homeopatie i fyziologie. Biochemické tkáňové soli, jak tyto látky nazval sám Schüssler, působí jako synergičtí činitelé v kombinaci s jinými chemickými látkami v těle. Obnovují, revitalizují a přeměňují látky přijaté ze vzduchu a potravou v biotickou energii. Jsou zásadní součástí životních procesů. PRAKTICKÁ HOMEOPATIE MUDr. Hana Váňová Grada Publishing, a. s., U Průhonu 22, 170 00 Praha 7 tel.: 234 264 401, fax: 234 264 400 e-mail: obchod@grada.cz www.grada.cz MUDr. Hana Váňová PRAKTICKÁ HOMEOPATIE Využití dvanácti biochemických solí Copyright © MUDr. Hana Váňová, 2016 © Grada Publishing, a. s., 2016 Odpovědná redaktorka Markéta Šlaufová Korektura Barbora Srncová Obálka, grafická úprava a sazba Jakub Karman, Art007 Vydala Grada Publishing, a. s. v Praze roku 2016 jako svou 6225. publikaci Tisk FINIDR Grada Publishing, a. s., U Průhonu 22, Praha 7 978-80-271-9204-5 (ePub) 978-80-271-9203-8 (pdf ) 978-80-271-0109-2 (print) Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy Všechna práva vyhrazena. Žádná část této knihy nesmí být reprodukována a šířena v jakékoli podobě bez předchozího písemného souhlasu nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno. Děkuji manželovi, dětem a celé rodině za trpělivost a toleranci, když jsem byla na nočních službách, víkendových přednáškách a seminářích, a vy jste mě chtěli mít doma... Děkuji všem svým pacientům, kteří mě více než 20 let každodenně přesvědčují, že homeopatie je účinná léčebná metoda. MOTIVACE NA ÚVOD PRAKTICKÁ HOMEOPATIE 7 Tělo je energetický celek tvořený buňkami, velký zdroj síly, který ne - můžeme zbavit jeho energetického pramene. Biochemické soli jsou součástí tohoto souboru látek umožňujících buňkám, aby řádně fungovaly a nepoškozovaly se. Každá z těchto malých buněk tvořících lidské tělo má svou vlastní funkci a zvláštní schopnosti. Každý orgán a každá tělesná soustava je tvořena těmito buňkami. Jejich strukturu a  zdravotní stav určuje nepatrné množství biochemických solí, které buňku vyživují. V  tom tkví skutečné tajemství zdraví. Každý minerál či biochemická sůl jsou zásadně dobré pro určitý orgán, tkáň nebo část organismu. Každý má svůj účel a hraje důležitou roli; bez nich bychom nebyli zdraví. Jsme zcela závislí na  jejich působení. Podobně jako elektrárny, které mají schopnost vyrábět energii, dělají to i biochemické látky uvnitř našeho těla den co den. Použití biochemických solí v  léčbě pomáhá překonat chemické nedostatky, reguluje hormonální a bioelektrické poruchy, a tím podporuje uzdravování i  regeneraci organismu. Jako synergičtí činitelé pracují biochemické soli v  kombinaci s  jinými chemickými látkami v těle. Jako katalyzátory se podílí na metabolismu organických látek a funkci enzymů. Obnovují, revitalizují a přeměňují látky přijaté ze vzduchu a potravou v biotickou energii. Jsou zásadní součástí životních procesů. A  právě o  těch procesech to je. Tělo není strnulé jako socha: je proměnlivé, má dynamickou rovnováhu. Tedy jen samotné hodnocení laboratorních výsledků, sonografických a  komputerových nálezů mnohdy nestačí, přestože jsou to nesporně cenná vyšetření. Každý dobrý lékař umí sledovat a  hodnotit procesy. Tato dovednost nepřijde sama od sebe a nenaučíme se ji jen z knih. Sama praxe a vzájemné sdílení nás každodenně učí. MUDr. Hana Váňová 8 Tuto knihu jsem napsala právě z  této potřeby sdílet svá pozoro - vání o biochemických solích v mé praxi. Systém biochemických solí je jasný logický koncept odpovídající základním pravidlům patofyziologie, na němž si lze poměrně brzy osvojit komplexní přístup a homeopatickou metodu. Musíme si uvědomit, stejně jako u  jiných terapií, že nestačí se nazpaměť naučit popis 12  biochemických solí. Pokud chceme jít do  hloubky  nemocí, musíme nejprve uvážit, že je to osobní oblast každého člověka a že samotný symptom získá na významu, až když na  něj pohlížíme v  celém kontextu. Tělo od  mysli ani mysl od  těla nelze oddělit a je nutno připustit, že někde v hloubce jsou oba tyto systémy propojeny. Objevení neurotransmiterů dává postupně odpověď na otázku jak. Byť je tělo systém nesmírně složitý, má své jasné zákonitosti a 12 biochemických solí a jejich správné fungování je jejich základem. Pochopení této skutečnosti mnohé zjednoduší a zpřístupní homeopatii běžné každodenní lékařské praxi. Budou-li každé buňce dostupné biochemické tkáňové soli, bude dobře fungovat metabolismus. To je podmínkou pro správné funkce ostatních systémů celé centrální osy P-N-E-I: P(psychika)-N(nervový systém)-E(endokrinní systém)-I(imunita). Tak dostává známé zprofanované heslo – ve  zdravém těle zdravý duch – hlubší a logický smysl. Abyste si to ověřili, je potřeba tyto léky vyzkoušet v praxi. Jsem si jistá, že budete spokojeni a mnohdy velmi příjemně překvapeni. Dnes žijeme v rychlé, poněkud povrchní době, zahlceni informacemi. Nepátráme po souvislostech – není čas. Pokud neznáme souvislosti, těžko nacházíme systémová řešení. Bez nich pak tratíme hodně prostředků i tak drahocenného času. Investice do studia biochemických solí i  klinické homeopatie se vyplatí – naučí nás vidět PRAKTICKÁ HOMEOPATIE i myslet systémově. To důležité pak poznáme na „první pohled“, což nám ve  výsledku ušetří spoustu času. Budeme umět předvídat (ne věštit), protože budeme znát logické důsledky procesů. To nám neukáže sebelepší a sebedůmyslnější laboratorní vyšetření. Tak můžeme pacientům nabízet lepší prevenci a profylaxi a sami budeme mít větší radost z práce. To je velká odměna. Tato skripta jsem napsala pro ty, kteří neztratili touhu po poznání až ke kořenům. JSOU VELKOU NADĚJÍ. Hana Váňová, Litovel 10 DVANÁCT BIOCHEMICKÝCH SOLÍ A PRINCIPY JEJICH POUŽITÍ V KLINICKÉ HOMEOPATII PRAKTICKÁ HOMEOPATIE 11 Klinická homeopatie je terapeutická metoda založená na hlubším pochopení patofyziologických a  psychosomatických souvisl o s t í . Často se v praxi stává, že i dobře vybraný terénní homeopatický lék nebo lék citlivého typu nefunguje tak rychle a přesně, jak bychom očekávali. Obnovení činnosti organismu jako celku je totiž založeno na principu dynamické rovnováhy – je potřeba se zaměřit na  celek i na jednotlivé části zároveň. Člověk nemůže zůstat zdráv v  případě, že minerální látky a  ostatní složky výživy nejsou v  dostatečném množství a  na  správném místě. A důležitější než množství je jejich použitelnost pro tělo. O  různých potravinových a  minerálních doplňcích už bylo shromážděno mnoho informací a víme, že škodlivý je jak jejich deficit, tak i  nadbytek. Ani v  odborných kruzích nejsou přesná pravidla pro jejich dávkování. Celý metabolismus je velmi pečlivě řízený sofistikovaný systém napojený na  centrální osu P(psychika)-N(nervový systém)-E(endokrinní systém)-I(imunita), ve  kterém všechny složky působí sjednoceným způsobem. Měli bychom tedy mít na  paměti, že není nejdůležitější to, co jíme, ale to, co strávíme, a  hlavně to, co dojde k  buňce a  jejím příslušným receptorům! Minerální soli v našem těle Ve  všech živých bytostech se nacházejí anorganické molekuly – rozpuštěné, nebo v pevném stavu. Ty rozpustné ve vodě jsou v podobě iontů součástí vnitřního i vnějšího prostředí buňky. Plní funkce obecného charakteru pro udržení homeostázy, nebo mají specifické úkoly (regulace aktivity enzymů, regulace pH, utvá - MUDr. Hana Váňová 12 ření elektrického potenciálu, regulace osmotického tlaku, udržení úrovně salinity a další). Množství minerálních látek, které buňka obsahuje, je velmi malé. Fyziolog C. Schmid například prokázal, že množství chloridu dra - selného v jedné krvince odpovídá biliontině gramu, což je 10 -12 . Původ léčby pomocí minerálů Mluvíme-li o  původu této terapie, musíme zmínit jednu z  nejvýznamnějších postav renesance – Paracelsa (1493–1541). Byl první, kdo systematickým způsobem využíval k  léčení minerální látky. Tato jeho technika léčení byla známá jako iatrochemie. Podstatou metody je zjištění, že biologická reakce vyvolaná léčivou bylinou je stejná, ať už se podává extrakt živých složek jí samotné, nebo se rostlina spálí a následně se podává její popel. Tak Paracelsus otevřel brány ke dvěma vědám spojeným s farmacií a medicínou, jimiž jsou biochemie a chemoterapie. Používáním minerálních solí k  léčení se zabýval i  Hahnemann (1755–1843). Prováděl komplexní pokusy s  vápenatými a  draselnými solemi a považoval je za vynikající léčebné prostředky. Nejsystematičtěji se ale této problematice věnoval jiný německý lékař, Hahnemannův současník, Wilhelm Heinrich Schüssler (1821–1898). Byl to hledač s vědeckým kritickým myšlením. Usiloval o takový systém léčení, který by byl účinný a vystačil s minimem léků. Jeho dlouhotrvající praktické výzkumy přinesly nové medicínské poznatky, pokrok ve fyziologii a lepší znalosti biochemických souvislostí. Tuto metodu Schüssler pro sebe nazval biochemickou terapií. Podle současných poznatků klinické homeopatie můžeme říci, že se jedná o PATOFYZIOLOGICKOU PODOBNOST, která má v některých klinických situacích přednost před individualitou pacienta. PRAKTICKÁ HOMEOPATIE 13 Enzymatické a  biochemické procesy jsou „standardizované“, není potřeba individualizovat. Je dobře znám termín patoanatomická podobnost, kdy předepi - sujeme konkrétní homeopatické léky podle charakteru postižení orgánu, bez ohledu na  individualitu. V  rámci profylaxe je velmi účinné předepsat podobným způsobem léky podle patofyziologické podobnosti. Stabilizujeme tak funkčně poškozenou buňku dříve, než dojde k  její destrukci. To vytvoří dobrou základnu pro léky chronického způsobu reakce a  léky citlivého typu. Je-li dobře stabilizován organismus na  buněčné metabolické úrovni, existují pro homeopatické léky „vyššího řádu“ lepší podmínky. Tento přístup se mi velmi osvědčil u komplexních diagnóz, jako například metabolický syndrom, chronický únavový syndrom, autoimunní zánětlivé procesy, alergie, ale i při léčení akutních atak. Působím již 30 let jako praktický lékař a musím konstatovat, že stonání pacientů se změnilo – výše uvedených civilizačních diagnóz přibývá. Pochopíme-li, o  jaké procesy se jedná, budeme je umět lépe léčit. Ve  většině případů je podstatou oxidační stres a poškození základních funkcí buněk. Každá z  těchto nemocí se většinou dlouho dopředu hlásí nespecifickými funkčními potížemi, jako je např. bolest hlavy, poruchy trávení, poruchy spánku, sterilní záněty se subfebriliemi a různé psychosomatické symptomy. V klasické terapii pro ně nemáme vhodné řešení. Běžně předepisovaná analgetika, antipyretika, antibiotika a  často i  psychofarmaka mají jen přechodný efekt, potlačují symptomy, ale nejdou ke kořenům příčiny a ve výsledku tuto situaci ještě zhoršují. Taková léčba stírá homeopatické modality, takže se terénní lék a lék citlivého typu vybírá obtížně. A navíc, pokud ho podáme, přivodí často mnoho eliminačních symptomů, protože fyziologická funkce buněk je narušená. MUDr. Hana Váňová 14 Vezměme jen případ jednoduchého zánětu léčeného antibiotiky. V procesu léčení vznikají imunokomplexy, které se většinou usazu - jí ve vazivové tkáni a lymfatickém systému. Aby došlo k dokonalé úzdravě organismu, je potřeba vyčistit lymfu a  vazivo. Pokud to neuděláme, organismus sykotizuje. Mnoho zátěžových látek vzniká při nadměrném stresu i fyzické zátěži. Zdravé tělo má fyziologické pochody, jak to řešit. Přetížený organismus už tuto automatickou schopnost ztrácí. V naší uspěchané civilizaci je mnoho lidí vystaveno chronickému stresu, a navíc se zhoršila kvalita potravin (obsahují mnoho aditiv). Díky tomu je přetížen celý metabolismus, dochází k překyselení tkání, což způsobuje celou kaskádu reakcí tak, aby byla zachována fyziologická hodnota pH krve. Součástí tohoto procesu je zvýšená spotřeba minerálních látek a  narůstající nároky na  regeneraci buněk. Pokud tuto regeneraci nepodpoříme, dochází k destrukci buněk a rychlejšímu rozvoji degenerativních změn. Proto se změnilo stonání lidí. Principy homeopatie se naštěstí nezměnily. Aby homeopatické léky stále dobře fungovaly, je potřeba přizpůsobit strategii jejich předepisování. Z  mého pohledu to znamená zařadit ve  vhodných případech podle patofyziologické podobnosti do léčby biochemické tkáňové soli, které umožní lepší působení individualizovaných homeopatických léků. Biochemické tkáňové soli dle mé zkušenosti zefektivní i ostatní terapie, jako např. léčbu antibiotiky i chemoterapeutiky. Je i  mnoho situací, kdy potřebujeme podpořit výstavbové funkce na buněčné úrovni (růst dětí, regenerace ve stáří – nejen osteoporóza, náročná životní období, sporty). Zde je potřeba docenit genialitu doktora Schüsslera, který postupně pro zlepšení stavby a funkce tělesných tkání začal do své praxe PRAKTICKÁ HOMEOPATIE 15 léky v podobě minerálních solí zavádět. Aby se o všem ujistil, dělal pokusy, při kterých nechával shořet různé tělesné tkáně, a  dospěl k následujícímu důležitému shrnutí: „Není kostí bez vápníku, krve bez železa, chrupavek bez křemíku, ani slin bez chloridu draselného.“ Provedené analýzy popela ho tak přiměly k závěru, že naše tkáně mají rozdílný minerální základ, a odhalily, že poměr solí v popelu všech spálených tkání není vyšší než hodnoty na třetím, čtvrtém či pátém desetinném místě. To ho přivedlo k myšlence, že takto ředěné roztoky jsou buňkami asimilovány. Jsou-li to fyziologické látky, mohou se snadno zapojit do metabolického cyklu. Absorpce je zaručena, protože buňka neodmítá látky tělu vlastní. Schüssler zjistil, že při léčbě nemocí biochemickou metodou je podání malých dávek potřebné pro chemicko-fyziologickou rovnováhu organismu. Například ve  svém pojednání s  názvem „Zkrácená homeopatická léčba“ (vydáno v r. 1873) píše: „Jestliže se chystáte do krve vpravit síran sodný, nedělejte to formou koncentrovaného roztoku. To by vyvolalo pouze vodnatý průjem a látka by se tak vyloučila z těla. Naopak zředěný roztok této soli přechází z úst a hltanu přímo do krve a do mezibuněčných tekutin a díky své hygroskopické schopnosti přitahuje vodu z tkání a odvádí do žilní krve, čímž vyvolává velké vyměšování močí. Příroda se projevuje v atomech. Potřebujeme pouze minimální množství.“ Já bych dnes uvedla spíše příklad s hořčíkem. Mnoho lidí má příznaky latentní tetanie, přestože pravidelně užívají hořčík ve  vážiMUDr. Hana Váňová 16 telném množství. Situace se dramaticky pozitivně změní, podáme - -li jim Magnesii phosphoricu 5 nebo 9CH, někdy i  v  kombinaci s  jinými biochemickými solemi přesně podle patofyziologického kontextu. Poruchy molekulárního pohybu, které jsou pro ztrátu správné funkce buněk typické, jsou příslušnou minerální solí odstraněny. Tímto se „odbrzdí“ bloky látkové výměny mezi buňkami a extrace - lulárními tkáněmi: buňky biologicko-biochemicky regenerují. Schüssler originálním způsobem spojil tehdejší poznatky vědy o  buňkách a  minerálních solích se svým homeopatickým myšlen í m . Jeho teorie dodnes nepotřebují podstatné korektury. V dnešní době jsme konfrontováni s nadužíváním různých minerálů a  potravinových doplňků, které významným způsobem zatěžují metabolismus našich pacientů. Zařazení homeopaticky ředěných biochemických solí do  každodenní praxe by byl proto velmi dobrý počin. Pro lékaře je to terapie logická, protože plně odpovídá znalostem o patofyziologii. Víme, že pokud buňku zasáhne patogen, začne pracovat intenzivněji, tak, aby se ubránila dráždivému procesu. Důsledkem je ztráta minerálních látek a zdravá buňka se stává patologickou. Podle výše uvedeného příkladu se síranem sodným máme jasnou odpověď, proč je účinný při úrazech hlavy – zabraňuje vzniku otoku mozku! Jiným příkladem je stav trvalého stresu, při kterém se vyplavuje adrenalin. Stejně jako u  mnohých chronických a  degenerativních onemocnění se tento stav projevuje podobnými metabolickými a energetickými poruchami a ty vyvolávají v buňce následující stavy: PRAKTICKÁ HOMEOPATIE 17 • nárůst sodíku uvnitř buňky • pokles draslíku uvnitř buňky • nárůst chloru a vápníku uvnitř buňky • pokles vápníku uvnitř buňky • pokles ATP se selháním sodno-draselné pumpy • pokles glukózy a glykogenu uvnitř buňky • nárůst kyseliny mléčné a pokles pH uvnitř buňky Uvedené procesy změní elektrický potenciál membrán, tím se destabilizují proteiny. Dojde k nárůstu volné mezibuněčné tekuti - ny a k poškození buňky. Život buňky a kvalita jejích funkcí závisí na rozdílu mezimembránového náboje. Pokud dojde k poklesu tohoto rozdílu, funkce buňky se změní a může dojít až k buněčné smrti: • 60 mV – funkční poškození • 35 mV – nádorová buňka • 29 mV – buněčná smrt To známe z fyziologie. Elektrická stabilita buňky závisí na tom, zda je buňka vyživována  odpovídajícím způsobem, úměrně ke  svým potřebám pro obnovení jak energetického, tak strukturálního sta - v u. V tomto kontextu pak můžeme velmi dobře pochopit, proč Kalium phosphoricum je tak znamenitý „regenerační lék“ na mnoha úrovních. Organismus potřebuje pro správnou buněčnou výživu komplexní organické sloučeniny stejně jako anorganické látky. Jejich množství může být velmi malé. Důležitá je jejich disponibilita. MUDr. Hana Váňová 18 12 anorganických (biochemických, tkáňových) solí vystupuje jako fyziologický funkční činitel organismu. Když se nedostává některé soli, zabraňuje to buňkám asimilovat a využívat organické látky a dochází k různým funkčním poruchám. Terapeutický přínos se neuskutečňuje mechanismem přímé náhrady, ale jako spouštěcí stimul, který umožňuje buňkám po - třebnou absorpci anorganických solí obsažených v potravě (buněčná terapie). Schüssler a jeho následovníci si byli vědomi toho, že jejich biochemický repertoár otevírá brány obrovským terapeutickým možnostem, protože je to přirozená terapie bez jakýchkoliv rizik, přírodní v plném rozsahu tohoto slova. V centru jejich pozornosti bylo dvanáct v krvi a tkáních obsažených minerálních solí. Dnes se ukazuje, že podobným principem podle pravidla patofyziologické podobnosti lze předepisovat i jiné minerální látky v podobě homeopatických léků (Zinek, Mangan, Selen, Kalium arsenicosum a  další). V  těchto skriptech se omezím jen na dvanáct tradičních tkáňových solí. Schüssler je pojmenoval jako funkční tkáňové působky. Ve   s v ě t ě se užívají i další názvy – buněčné soli, soli života, biochemické soli, tkáňové soli, Schüsslerovy soli. Informace o nich najdeme ve všech materiích medikách. V těchto skriptech uvádím tři zdroje: • Schüsslera – zakladatele metody • Boerickeho – zdroj, kde vždy hledám detaily a souvislosti • Démarqua, Jouannyho – vědce a  lékaře s  moderním kritickým myšlením, kteří celý život zasvětili ověřování zdrojů a spolehlivosti symptomů * PRAKTICKÁ HOMEOPATIE 19 Je potřeba se zabývat i ředěním a dávkováním. V tomto ohledu se uvedené zdroje liší. Proč tomu tak je? Je to nepřesnost, nedorozu - mění? V principu se jedná vždy o nízká ředění – Schüssler uvádí D6 nebo D12, Démarque používá CH 5–9, Boericke je ještě „nepřesnější“, doporučuje 3.–12. potenci a  neuvádí, zda D nebo CH. Vysvětlení opět najdeme ve fyziologii. Takto naředěný a  dynamizovaný biochemický přípravek (těsně pod hranicí Avogadrova čísla), obsahuje jen něco málo molekul výchozí látky v podobě iontů. Látka v iontové podobě je lépe disponibilní pro buněčné receptory. Důležitým faktem je, že je to prostředek dynamizovaný, tedy homeopatický. Tím je dáno i jeho specifické působení. Pro důkaz účinnosti infinitezimálních ředění si dovolím na tomto místě ocitovat kapitolu z  knihy Rudolfa Hauschky (1891–1969) Člověk a substance: „VYSOKÁ ŘEDĚNÍ A JEJICH ÚČINNOST: Rozpustíme-li ve  vodě nějakou látku, například kuchyňskou sůl, pak tato látka nejprve co do  své tělesné podoby úplně zmizí. Nemůžeme ji ani vidět, ani hmatem prostorově vymezit. Jediný smyslový orgán, který pak sůl ještě dokáže vnímat, je jazyk prostřednictvím chuti. Co se tedy vlastně s touto látkou stalo? Je tu ještě? A v jaké se nalézá formě? Říká se, že je ve vodném roztoku. Lze ji chutnat a lze ji dokázat chemickými činidly, například přidáním dusičnanu stříbrného vznikne hustá bílá sýrovitá sraženina chloridu stříbrného. To dokazuje, že v  roztoku byl obsažen chlor z  kuchyňské soli schopný reakce. Tedy takto vzniklý chlorid stříbrný je viditelným důkazem neviditelné kuchyňské soli. MUDr. Hana Váňová 20 V jaké formě je však kuchyňská sůl v roztoku? Jestliže budeme ve vál - ci udržovat roztok kuchyňské soli oddělený pomocí preparovaného pergamenu od čisté vody, uvidíme, že za nějaký čas bude pergamen tlakem vyboulen na jednu stranu. Příčina tohoto jevu se nazývá osmotický tlak. Preparovaný pergamen je semipermeabilní membrána, jež propouští vodu, nikoli však látku. Pokusy ukázaly, že tento tlak je úměrný koncentraci rozpuštěné látky a že tato rozpuštěná látka se řídí zákony plynu. Při pokračujícím zřeďování roztoku se tedy látka rozpíná jako plyn a nakonec je tak řídká, že mizí i pro chuť a chemické metody. Postupně selhávají i  nejjemnější chemické reakce. Dokonce i  tolik citlivá spektrální analýza dospívá nakonec k hranici svých možností. Pokud se tento roztok dále zřeďuje, nelze ani teoreticky předpokládat jedinou molekulu látky. Nacházíme se v ředění za Avogadrovou konstantou. Proto pro dnešního školeného chemika nebo lékaře je těžké věřit účinnosti tak vysokých ředění. Přesto však homeopatie již více než dvě stě let ukazuje, že taková i mnohem větší ředění mají terapeutické účinky. Prvním, kdo stupňovitá – infinitezimální – ředění zavedl do terapie, byl německý lékař Samuel Christian Hahnemann. Začal připravovat ředění specifickým způsobem, kterému říkáme potencování nebo dynamizace. Vezmeme například 1 gram síranu měďnatého a rozpustíme v 9 gramech vody a tento roztok nějaký čas rytmicky protřepáváme. Tak vznikne první potence. Z takto získaného roztoku vezmeme 1 cm 3 a ředíme vodou na 10 cm 3 . Opět rytmicky protřepáváme a získáme tak druhou potenci. Z té vezmeme opět 1 cm 3 , doplníme vodou na 10 cm 3 a protřepeme stejným způsobem. Toto je třetí potence. Protože se v  uvedeném případě jedná o  rytmické zřeďování v  poměru 1 : 10, hovoří se ve  farmacii o  decimálních potencích. Označují se písmenem D. V  poslední době se PRAKTICKÁ HOMEOPATIE 21 častěji používá ředění 1 : 100, a tak dostáváme centezimální potence označované písmenem C. Pro názornost zůstaneme u decimálního ředění. Pro dnešní chemii je takzvaná třetí decimální potence jen vodným roztokem o koncentraci jedno promile. Kdyby se tedy rozpustil 1 gram síranu měďnatého v jed - nom litru vody, získal by se tentýž roztok jednodušším způsobem. A přesto je skutečností, že potencovaný roztok síranu měďnatého D3 není totéž co jednoduchý roztok o koncentraci jedno promile. TO JE MOŽNÉ EXPERIMENTÁLNĚ DOKÁZAT! Za tímto účelem se používají biologické testy, například klíčení rostlin v  potencovaném a  nepotencovaném roztoku (Kolisko). Rozměr listů a kořenů je v obou případech různý a navíc se při opakovaných pokusech ukazuje stále stejný poměr. Za potencí stojí totiž ještě další účinná síla, která je probouzena rytmem! Při potencování substance mizí, nejprve tělesně, pak chemicky a spektrochemicky, zato se však stále více objevuje biologická účinnost. Opustíme-li dnešní ortodoxní pojem substance, pojem, který je spojen s  představou věčné hmoty, a  připustíme-li naopak nový pojem, jak jsem se jej pokusil nastínit, pak můžeme podstatu vysokých ředění snadno pochopit. Hmota z tohoto pohledu je fixovaný stupeň existence makroskopických procesů. Co na  Zemi nazýváme hmotou, je kosmický proces ve ztuhlé fixované formě. Pozemská látkovost a kosmická podstata jsou dva póly, mezi nimiž se v nekonečných stupních rozprostírá přírodní bytí. V pochodu potencování nalézáme geniální napodobení tohoto přirozeného procesu. Není to nic jiného než převádění jevu nějaké látky do  její podstaty. V  rytmickém zřeďování se látka rozplývá, ztrácí svou tělesnou podobu, přechází z pevného do tekutého stavu, resp. do stavu podobného plynu, a dospívá nakonec do ještě vyšších stupňů existence, které již nejsou hmotné. Homeopatie léčí nikoli MUDr. Hana Váňová 22 hrubými látkovými účinky, nýbrž prostřednictvím síly uvolněné ze své hmotné fixace. Bylo provedeno mnoho pokusů, které ukazují, že různé látky mají různé a  specifické potenční křivky (Kolisko, Herzele, Hauschka). V rámci těchto pokusů byla také potencována kyselina benzoová získaná z pryskyřice benzoe a vyčištěná krysta - lizací, dokud nebyla splněna zkouška čistoty prostřednictvím bodu tání 121 stupňů. Potenční křivka kyseliny benzoové měla živý průběh sledující růst kvasinek s charakteristickými maximy a minimy. Zároveň byl prováděn naprosto stejný pokus s  kyselinou benzoovou vyrobenou z  kamenouhelného dehtu. Byla chemicky naprosto identická, také s bodem tání 121 stupňů. Ale potenční křivka byla přímkou. To znamená, že syntetická kyselina benzoová ve zředění již na kvasinky nepůsobí. Působí jen tehdy, dokud je přítomna hrubohmotně, asi do 4. potence. Pokusy byly mnohokrát opakovány se stejným výsledkem. Z toho lze vyvodit závěr, že dehtové substance už nejsou rytmickým procesem rozvolňovány a  rozpuštěny až na  svou podstatu. Vypadly ze všech rytmů mezi kosmem a Zemí a v důsledku toho už neodpovídají, když je rytmy oslovujeme. I když tedy jsou syntetické produkty zcela totožné s produkty přírodními, jsou biologicky od základu odlišné!“ Tak lze pochopit, že homeopatický lék je specifický bioregulátor působící ve směru vlastní reakce organismu. Působením homeopatického léku se harmonizují jednotlivé funkce v organismu a jejich rytmus. Tím se organismus učí, jak příště reagovat lépe. Podle historické tradice se tedy doporučuje ředění D (decimální), ale je běžné používání ředění CH (centezimální dle Hahnemanna). Pro účinnost homeopatického léku je rozhodující počet ředění PRAKTICKÁ HOMEOPATIE 23 a dynamizace. Počet kroků a dodání energetické kvality. Z tohoto pohledu se rozdíl D a CH ředění ještě více stírá. Vzhledem k  tomu, že v  České republice jsou běžně dostupné ho - meopatické léky v ředění CH, používám je ve své praxi dlouhodobě a s výborným efektem. Nejdůležitějším kritériem je předepsat lék podle patofyziologické podobnosti. V  praxi se mi osvědčily kombinace 2–4 tkáňových solí: 5 granulí od  každé rozpustit společně v  chladné převařené vodě (1–2 dl), vypít na několikrát během dne, bezprostředně nezapíjet. MUDr. Hana Váňová 24 DVA KLÍČOVÉ PŘÍSTUPY PRO ZJEDNODUŠENÍ PRESKRIPCE Pro usnadnění rozvahy zde uvádím, jak předepisovat v každodenní praxi. Podrobněji se tomuto tématu věnuji ve skriptech „Abeceda klinické homeopatie“. Homeopatie se zjednoduší pochopením souvislostí – obsaze - ný nebo poškozený receptor způsobí změnu fyziologických funkcí a kaskádu dalších reakcí. Stresové situace a emoční problémy mají velkou energii významu. (Energie významu je odborný termín z  energoinformatiky: IN-FORMACE, dokáže změnit strukturu systému.) V klinické homeopatické praxi si můžeme ověřit, že klíčový problém může být silnější než konstituce pacienta. A  zde také dochází ke změně fyziologických funkcí. V zásadě existují 2 kořeny nemoci: emoční: stres může vyvolat energetickou blokádu, narušení osy P-N-E-I (psychika, nervový systém, endokrinní systém, imunita), který vede ke změnám funkce buňky metabolický: obsazený nebo poškozený receptor způsobí změnu fyziologických funkcí a kaskádu dalších reakcí V obou případech reaguje celý organismus totalitou symptomů. PROPOJENÍ TĚLA A MYSLI PŘES NEUROTRANSMITERY JE OBOUSMĚRNÉ. Pro správnou funkci neurotransmiterů potřebujeme fyziologickou funkci buněk. Metabolický i psychický kořen nemoci tyto buPRAKTICKÁ HOMEOPATIE 25 něčné funkce narušují. Biochemické tkáňové soli předepsané podle patofyziologické podobnosti mohou tyto funkční poruchy harmo - nizovat. Zde je jejich nezastupitelné místo. Proto u  mnoha závažných patologií i  dobře vybrané terénní homeopatické léky či léky citlivého typu mnohdy nepokryjí celou totalitu symptomů. Pochopení těchto zákonitostí zjednoduší klinickou rozvahu a zefektivní homeopatickou preskripci. 26 MINERÁLY A PRVKY V TĚLE PRAKTICKÁ HOMEOPATIE 27 V biochemickém systému podle Schüsslera se setkáváme s těmito minerály: sodík (Na), draslík (K), vápník (Ca), hořčík (Mg), křemík (Si) a železo (Fe) ve formách solí kyselin: fluorovodíkové, fosforeč - né, chlorovodíkové a sírové. Vápník (Ca) • tvoří 2 % hmotnosti těla • přednostně extracelulární iont, v  plazmě se nachází jednak vázaný na bílkoviny (30–50 %), dále jako ionizovaný vápník Ca 2+ , který může prostupovat cévními stěnami, a  též vázaný v  komplexních sloučeninách, ve  kterých nemůže prostupovat cévní stěnou • je stavební složkou kostí (99 % Ca v  těle se nachází v  kostech ve formě hydroxyapatitu) • regulace strukturální a funkční integrity buněk • regulace sekreční aktivity buněk • regulace svalové kontrakce a přenosu vzruchu z nervu na sval • aktivace mnoha enzymů • regulace citlivosti cílových orgánů na hormony • regulace činnosti srdce – frekvence i síly kontrakce • účast na procesu srážení krve • regulace funkce vnitřního ucha (smysl pro polohu těla v prostoru a rovnováhu) Fosfor (P) • stavební jednotka kostí • regulace všech anabolických a katabolických procesů, funkce endokrinních žláz a metabolismu ostatních minerálů • podílí se na uskladňování a transformaci energie • účast na uvolňování kyslíku z krve do tkání MUDr. Hana Váňová 28 • součást nárazníkového systému při udržování pH • účast na protiinfekční imunitě Sodík (Na) • nejdůležitější minerál mimobuněčné tekutiny určující osmolaritu, tedy počet rozpuštěných částic v roztoku; tato fyzikální veličina charakterizuje všechny ve vodě rozpuštěné látky • hladina sodíku v  plazmě je relativně stálá, protože jakoukoliv změnu množství sodíku organismus kompenzuje pohybem vody • nerovnováha sodíku v organismu se projevuje otoky nebo vysušením těla • hladina sodíku v organismu je jedním ze základních faktorů určujících krevní tlak • regulace hladiny sodíku (hlavně aldosteron), dále hemodynamické a fyzikální faktory, které mění průtok krve ledvinami Draslík (K) • přednostně intracelulární minerál, uvnitř buněk je asi 90 % veškerého draslíku, proto má zjišťování hladiny draslíku v krvi běžným vyšetřením menší význam než zjišťování hladiny K v buňce (analýza materiálu získaného biopsií svalu) • hyperkalémie může být příznakem nadbytku draslíku v těle, ale také příznakem změny distribuce; podobně hypokalémie • pro organismus je o  hodně důležitější udržet hladinu draslíku v nitrobuněčné tekutině než v plazmě • základní úlohou draslíku je regulace nervosvalové dráždivosti, regulace kontrakce myokardu, kosterních svalů, ale i  hladkých svalů všech orgánů i cév • regulace hladiny K je hormonální (hlavně aldosteron) společně s regulací hladiny sodíku PRAKTICKÁ HOMEOPATIE 29 • úroveň hladiny draslíku je ovlivněná jednak acidobazickou rovnováhou – acidóza způsobí vyplavení draslíku z  buňky, dále energetickým příjmem; při hladovění nastupují katabolické procesy a  jejich součástí je i  výstup draslíku z  buněk, při převaze anabolických procesů je tomu naopak • hladina draslíku souvisí s  metabolismem glukózy – při vstupu glukózy do buňky se zvyšuje i vstup draslíku do buňky Hořčík (Mg) • po draslíku nejdůležitější intracelulární minerál, 99 % tělesného množství se nachází uvnitř buňky • 50–70 % celkového množství je v kostech, zbytek v měkkých tkáních, jen 0,3 % v plazmě. Proto je koncentrace hořčíku v séru jen velice orientační údaj, nelze podle ní posoudit celkové množství a hlavně využitelnost hořčíku v organismu Hlavní úloha: • stavební složka kostí • regulace nervosvalového přenosu, svalové kontrakce, membránového transportu, srdeční činnosti, krevního tlaku, distribuce vápníku, srážení krve • aktivace mnoha enzymů • nezbytný pro získávání energie v buňce (Krebsův cyklus) • udržuje rovnováhu energetického metabolismu Projevy nedostatku: • srdeční funkční poruchy od poruch rytmu až po fibrilace a následné zastavení srdce; degenerativní změny v srdečních cévách, změny cévního tonu, zvýšení hladiny tuků v krvi a následný zánět cév – ateroskleróza – infarkt MUDr. Hana Váňová 30 • poruchy funkce ledvin – tvorba kaménků a  následné oslabení funkce ledvin • nervosvalové poruchy – závratě, poruchy citlivosti, třesy, tiky, tetanie, epileptiformní křeče (hlavně u dětí) • křeče kosterního svalstva, které se projevují jako bolestivé záškuby ve svalech, křeče hladkého svalstva – koliky: močového, trávicího systému, dělohy (gravidita), vejcovodů, laryngospasmus • trávicí problémy – nechutenství, tendence k vývoji vředové choroby žaludku a/nebo duodena • změna metabolismu vápníku v  kostech, kalcifikace v  různých tkáních a  orgánech (přednostně poškození ledvin a  další konsekvence s tím spojené) • poruchy tělesného vývoje, hypomagnezémie u  těhotných může způsobit až malformace, předčasný porod, nízkou porodní hmotnost, zpomalení vývoje dětí; pozor – hypermagnéziemie – neklidné děti, časté koliky, poruchy spánku • snížená odolnost vůči stresu, pseudoalergické reakce, zčervenání kůže Při hladovění se vylučování ledvinami snižuje, při acidóze se vylučování ledvinami zvyšuje! Železo (Fe) • složka krevního barviva – hemoglobinu. Přítomnost železa je nevyhnutelnou podmínkou pro transport kyslíku krví do všech buněk organismu. Je též součástí systému vyrovnávajícího pH krve • součást enzymů a katalyzátor mnoha reakcí • 75 % železa je vždy v červených krvinkách, ostatní je uložené v játrech, stěnách střev a v buňkách RES (retikuloendoteliární systém). • při nedostatku se nejprve sníží zásoby v  RES, což podstatným způsobem ovlivní imunitu PRAKTICKÁ HOMEOPATIE 31 Projevy nedostatku: • únava, malátnost, závratě, bušení srdce, svědění pokožky, subfebrilie, snížená odolnost vůči infekcím Vstřebávání je regulováno ve střevě. V duodenu se vstřebává železo dvojmocné, v žaludku trojmocné – pro vstřebávání je tedy potřeba dobrý stav funkce sliznic a přítomnost hormonu gastroferinu. Síra (S) • složka proteinů kůže a kožních derivátů (vlasy, nehty) • součást esenciálních aminokyselin (cystein, metionin) – nachází se tedy v každé buňce těla • součást proteinů mozkové tkáně • součást mukopolysacharidů vaziva cévních stěn, chrupavek • účastní se enzymatických procesů při syntéze bílkovin • je součástí inzulinu a  heparinu (zabraňuje srážení krve během zánětu) • má i detoxikační úlohu – tvorba sloučenin síry v játrech (sulfonylace) a jejich následné vylučování žlučníkem Chlor (Cl) • je součástí každé buňky, nachází se v krvi a žaludeční šťávě (HCl) • udržuje pH krve spolu se sodíkem a draslíkem • podílí se na  udržování osmotického tlaku krevní plazmy, normalizuje napětí v tkáních • účastní se distribuce iontů, a tím tvorby membránového potenciálu buněk a udržování acidobazické rovnováhy • podílí se na trávení potravy v žaludku jako součást žaludečních šťáv • podporuje činnost jater Toto je pouze náhled elektronické knihy. Zakoupení její plné verze je možné v elektronickém obchodě společnosti eReading.


       

internetové knihkupectví ABZ - online prodej knih


Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist