načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Praktická homeopatie -- Využití dvanácti biochemických solí - Hana Váňová

  > > > > Praktická homeopatie  

Elektronická kniha: Praktická homeopatie -- Využití dvanácti biochemických solí
Autor:

Systém biochemických solí je jasný logický koncept odpovídající pravidlům fyziologie a patofyziologie, na němž si lze poměrně snadno osvojit komplexní přístup a homeopatickou metodu.
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  215
+
-
Doporučená cena:  254 Kč
15%
naše sleva
7,2
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Zabezpečení proti tisku: ano
Počet stran: 201
Rozměr: 22 cm
Úprava: tran
Jazyk: česky
Médium: e-book
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-271-0109-2
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Systém biochemických solí je jasný logický koncept odpovídající pravidlům fyziologie a patofyziologie, na němž si lze poměrně snadno osvojit komplexní přístup a homeopatickou metodu. (využití dvanácti biochemických solí)

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Hana Váňová - další tituly autora:
Hudební psychologie pro učitele Hudební psychologie pro učitele
Sedlák, František; Váňová, Hana
Cena: 345 Kč
Praktická homeopatie -- Využití dvanácti biochemických solí Praktická homeopatie
Váňová, Hana
Cena: 254 Kč
Rozvíjíme výtvarné dovednosti a fantazii dětí Rozvíjíme výtvarné dovednosti a fantazii dětí
Bezděková, Libuše; Kubecová, Markéta; Kupcová, Zuzana; Váňová, Hana
Cena: 355 Kč
Metodologie a logika výzkumu v hudební pedagogice Metodologie a logika výzkumu v hudební pedagogice
Skopal, Jiří; Váňová, Hana
Cena: 195 Kč
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

PRAKTICKÁ
HOMEOPATIE
Využití dvanácti biochemických solí
MUDr. Hana Váňová
Systém biochemických solí je jasný logický koncept odpovídající
pravidlům fyziologie a patofyziologie, na němž si lze poměrně
snadno osvojit komplexní přístup a homeopatickou metodu.
V řadě zemí je využíván lékaři všech oborů jako součást komplexní
péče, i pacienty k samoléčbě. Biochemické soli jsou užitečné
v zátěžových životních obdobích jako prevence i jako doplněk
ostatních lékařských zákroků a terapií.
Doktor Wilhelm Heinrich Schüssler (1821–1898) zjistil, že při léčbě
nemocí je podání malých dávek minerálních látek potřebné pro
chemicko-fyziologickou rovnováhu organismu. Vyslovil geniální
myšlenku, že ředěné a dynamizované roztoky – látky v iontové
formě –, jsou buňkami lépe asimilovány. Jsou-li to fyziologické
látky, mohou se snadno zapojit do metabolického cyklu. Absorpce
je zaručena, protože buňka neodmítá látky tělu vlastní.
To zcela odpovídá modernímu pojetí klinické homeopatie
i fyziologie. Biochemické tkáňové soli, jak tyto látky nazval sám
Schüssler, působí jako synergičtí činitelé v kombinaci s jinými
chemickými látkami v těle. Obnovují, revitalizují a přeměňují látky
přijaté ze vzduchu a potravou v biotickou energii. Jsou zásadní
součástí životních procesů.
PRAKTICKÁ HOMEOPATIE
MUDr. Hana Váňová
Grada Publishing, a. s.,
U Průhonu 22, 170 00 Praha 7
tel.: 234 264 401, fax: 234 264 400
e-mail: obchod@grada.cz
www.grada.cz










MUDr. Hana Váňová
PRAKTICKÁ
HOMEOPATIE
Využití dvanácti biochemických solí





Copyright © MUDr. Hana Váňová, 2016
© Grada Publishing, a. s., 2016
Odpovědná redaktorka Markéta Šlaufová
Korektura Barbora Srncová
Obálka, grafická úprava a sazba Jakub Karman, Art007
Vydala Grada Publishing, a. s. v Praze roku 2016
jako svou 6225. publikaci
Tisk FINIDR
Grada Publishing, a. s.,
U Průhonu 22, Praha 7
978-80-271-9204-5 (ePub)
978-80-271-9203-8 (pdf )
978-80-271-0109-2 (print)
Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy
Všechna práva vyhrazena. Žádná část této knihy nesmí být reprodukována a šířena
v jakékoli podobě bez předchozího písemného souhlasu nakladatele.
Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno.





Děkuji manželovi, dětem a celé rodině za trpělivost a toleranci,
když jsem byla na nočních službách, víkendových přednáškách
a seminářích, a vy jste mě chtěli mít doma...
Děkuji všem svým pacientům, kteří mě více než 20 let každodenně
přesvědčují, že homeopatie je účinná léčebná metoda.





MOTIVACE NA ÚVOD





PRAKTICKÁ HOMEOPATIE
7
Tělo je energetický celek tvořený buňkami, velký zdroj síly, který ne -
můžeme zbavit jeho energetického pramene. Biochemické soli jsou
součástí tohoto souboru látek umožňujících buňkám, aby řádně
fungovaly a nepoškozovaly se.
Každá z těchto malých buněk tvořících lidské tělo má svou vlastní
funkci a zvláštní schopnosti.
Každý orgán a každá tělesná soustava je tvořena těmito buňkami.
Jejich strukturu a  zdravotní stav určuje nepatrné množství
biochemických solí, které buňku vyživují. V  tom tkví skutečné tajemství
zdraví. Každý minerál či biochemická sůl jsou zásadně dobré pro
určitý orgán, tkáň nebo část organismu. Každý má svůj účel
a hraje důležitou roli; bez nich bychom nebyli zdraví. Jsme zcela závislí
na  jejich působení. Podobně jako elektrárny, které mají schopnost
vyrábět energii, dělají to i biochemické látky uvnitř našeho těla den
co den.
Použití biochemických solí v  léčbě pomáhá překonat chemické
nedostatky, reguluje hormonální a bioelektrické poruchy, a tím
podporuje uzdravování i  regeneraci organismu. Jako synergičtí činitelé
pracují biochemické soli v  kombinaci s  jinými chemickými látkami
v těle. Jako katalyzátory se podílí na metabolismu organických látek
a funkci enzymů. Obnovují, revitalizují a přeměňují látky přijaté ze
vzduchu a potravou v biotickou energii. Jsou zásadní součástí
životních procesů.
A  právě o  těch procesech to je. Tělo není strnulé jako socha: je
proměnlivé, má dynamickou rovnováhu. Tedy jen samotné
hodnocení laboratorních výsledků, sonografických a  komputerových nálezů
mnohdy nestačí, přestože jsou to nesporně cenná vyšetření. Každý
dobrý lékař umí sledovat a  hodnotit procesy. Tato dovednost
nepřijde sama od sebe a nenaučíme se ji jen z knih. Sama praxe
a vzájemné sdílení nás každodenně učí.





MUDr. Hana Váňová
8
Tuto knihu jsem napsala právě z  této potřeby sdílet svá pozoro -
vání o biochemických solích v mé praxi. Systém biochemických solí je
jasný logický koncept odpovídající základním pravidlům
patofyziologie, na němž si lze poměrně brzy osvojit komplexní přístup
a homeopatickou metodu.
Musíme si uvědomit, stejně jako u  jiných terapií, že nestačí se
nazpaměť naučit popis 12  biochemických solí. Pokud chceme jít
do  hloubky  nemocí, musíme nejprve uvážit, že je to osobní oblast
každého člověka a že samotný symptom získá na významu, až když
na  něj pohlížíme v  celém kontextu. Tělo od  mysli ani mysl od  těla
nelze oddělit a je nutno připustit, že někde v hloubce jsou oba tyto
systémy propojeny. Objevení neurotransmiterů dává postupně
odpověď na otázku jak.
Byť je tělo systém nesmírně složitý, má své jasné zákonitosti a 12
biochemických solí a jejich správné fungování je jejich základem. Pochopení
této skutečnosti mnohé zjednoduší a zpřístupní homeopatii běžné
každodenní lékařské praxi.
Budou-li každé buňce dostupné biochemické tkáňové soli, bude
dobře fungovat metabolismus. To je podmínkou pro správné
funkce ostatních systémů celé centrální osy P-N-E-I:
P(psychika)-N(nervový systém)-E(endokrinní systém)-I(imunita). Tak dostává
známé zprofanované heslo – ve  zdravém těle zdravý duch – hlubší
a logický smysl.
Abyste si to ověřili, je potřeba tyto léky vyzkoušet v praxi. Jsem si
jistá, že budete spokojeni a mnohdy velmi příjemně překvapeni.
Dnes žijeme v rychlé, poněkud povrchní době, zahlceni
informacemi. Nepátráme po souvislostech – není čas. Pokud neznáme
souvislosti, těžko nacházíme systémová řešení. Bez nich pak tratíme
hodně prostředků i tak drahocenného času. Investice do studia
biochemických solí i  klinické homeopatie se vyplatí – naučí nás vidět





PRAKTICKÁ HOMEOPATIE
i myslet systémově. To důležité pak poznáme na „první pohled“, což
nám ve  výsledku ušetří spoustu času. Budeme umět předvídat (ne
věštit), protože budeme znát logické důsledky procesů. To nám
neukáže sebelepší a sebedůmyslnější laboratorní vyšetření. Tak
můžeme pacientům nabízet lepší prevenci a profylaxi a sami budeme mít
větší radost z práce. To je velká odměna.
Tato skripta jsem napsala pro ty, kteří neztratili touhu
po poznání až ke kořenům.
JSOU VELKOU NADĚJÍ.
Hana Váňová, Litovel





10
DVANÁCT
BIOCHEMICKÝCH SOLÍ
A PRINCIPY JEJICH
POUŽITÍ V KLINICKÉ
HOMEOPATII





PRAKTICKÁ HOMEOPATIE
11
Klinická homeopatie je terapeutická metoda založená
na hlubším pochopení patofyziologických a  psychosomatických
souvisl o s t í .
Často se v praxi stává, že i dobře vybraný terénní homeopatický lék
nebo lék citlivého typu nefunguje tak rychle a přesně, jak bychom
očekávali.
Obnovení činnosti organismu jako celku je totiž založeno
na principu dynamické rovnováhy – je potřeba se zaměřit na  celek
i na jednotlivé části zároveň.
Člověk nemůže zůstat zdráv v  případě, že minerální látky a  ostatní
složky výživy nejsou v  dostatečném množství a  na  správném místě.
A důležitější než množství je jejich použitelnost pro tělo.
O  různých potravinových a  minerálních doplňcích už bylo
shromážděno mnoho informací a víme, že škodlivý je jak jejich deficit,
tak i  nadbytek. Ani v  odborných kruzích nejsou přesná pravidla
pro jejich dávkování.
Celý metabolismus je velmi pečlivě řízený sofistikovaný systém
napojený na  centrální osu P(psychika)-N(nervový systém)-E(endokrinní
systém)-I(imunita), ve  kterém všechny složky působí sjednoceným
způsobem.
Měli bychom tedy mít na  paměti, že není nejdůležitější to, co
jíme, ale to, co strávíme, a  hlavně to, co dojde k  buňce a  jejím
příslušným receptorům!
Minerální soli v našem těle
Ve  všech živých bytostech se nacházejí anorganické molekuly –
rozpuštěné, nebo v pevném stavu. Ty rozpustné ve vodě jsou
v podobě iontů součástí vnitřního i vnějšího prostředí buňky.
Plní funkce obecného charakteru pro udržení homeostázy, nebo
mají specifické úkoly (regulace aktivity enzymů, regulace pH, utvá -





MUDr. Hana Váňová
12
ření elektrického potenciálu, regulace osmotického tlaku, udržení
úrovně salinity a další).
Množství minerálních látek, které buňka obsahuje, je velmi malé.
Fyziolog C. Schmid například prokázal, že množství chloridu dra -
selného v jedné krvince odpovídá biliontině gramu, což je 10
-12
.
Původ léčby pomocí minerálů
Mluvíme-li o  původu této terapie, musíme zmínit jednu z 
nejvýznamnějších postav renesance – Paracelsa (1493–1541).
Byl první, kdo systematickým způsobem využíval k  léčení
minerální látky. Tato jeho technika léčení byla známá jako iatrochemie.
Podstatou metody je zjištění, že biologická reakce vyvolaná
léčivou bylinou je stejná, ať už se podává extrakt živých složek jí
samotné, nebo se rostlina spálí a následně se podává její popel.
Tak Paracelsus otevřel brány ke dvěma vědám spojeným s farmacií
a medicínou, jimiž jsou biochemie a chemoterapie.
Používáním minerálních solí k  léčení se zabýval i  Hahnemann
(1755–1843). Prováděl komplexní pokusy s  vápenatými a 
draselnými solemi a považoval je za vynikající léčebné prostředky.
Nejsystematičtěji se ale této problematice věnoval jiný německý lékař,
Hahnemannův současník, Wilhelm Heinrich Schüssler (1821–1898).
Byl to hledač s vědeckým kritickým myšlením. Usiloval o takový
systém léčení, který by byl účinný a vystačil s minimem léků. Jeho
dlouhotrvající praktické výzkumy přinesly nové medicínské poznatky,
pokrok ve fyziologii a lepší znalosti biochemických souvislostí.
Tuto metodu Schüssler pro sebe nazval biochemickou terapií.
Podle současných poznatků klinické homeopatie můžeme říci, že
se jedná o PATOFYZIOLOGICKOU PODOBNOST, která má
v některých klinických situacích přednost před individualitou pacienta.





PRAKTICKÁ HOMEOPATIE
13
Enzymatické a  biochemické procesy jsou „standardizované“, není
potřeba individualizovat.
Je dobře znám termín patoanatomická podobnost, kdy předepi -
sujeme konkrétní homeopatické léky podle charakteru postižení
orgánu, bez ohledu na  individualitu. V  rámci profylaxe je velmi
účinné předepsat podobným způsobem léky podle
patofyziologické podobnosti.
Stabilizujeme tak funkčně poškozenou buňku dříve, než dojde
k  její destrukci. To vytvoří dobrou základnu pro léky
chronického způsobu reakce a  léky citlivého typu. Je-li dobře stabilizován
organismus na  buněčné metabolické úrovni, existují pro
homeopatické léky „vyššího řádu“ lepší podmínky. Tento přístup se mi
velmi osvědčil u komplexních diagnóz, jako například metabolický
syndrom, chronický únavový syndrom, autoimunní zánětlivé
procesy, alergie, ale i při léčení akutních atak. Působím již 30 let jako
praktický lékař a musím konstatovat, že stonání pacientů se
změnilo – výše uvedených civilizačních diagnóz přibývá.
Pochopíme-li, o  jaké procesy se jedná, budeme je umět lépe léčit. Ve  většině
případů je podstatou oxidační stres a poškození základních funkcí
buněk. Každá z  těchto nemocí se většinou dlouho dopředu
hlásí nespecifickými funkčními potížemi, jako je např. bolest hlavy,
poruchy trávení, poruchy spánku, sterilní záněty se subfebriliemi
a různé psychosomatické symptomy. V klasické terapii pro ně
nemáme vhodné řešení. Běžně předepisovaná analgetika,
antipyretika, antibiotika a  často i  psychofarmaka mají jen přechodný efekt,
potlačují symptomy, ale nejdou ke kořenům příčiny a ve výsledku
tuto situaci ještě zhoršují. Taková léčba stírá homeopatické
modality, takže se terénní lék a lék citlivého typu vybírá obtížně. A navíc,
pokud ho podáme, přivodí často mnoho eliminačních symptomů,
protože fyziologická funkce buněk je narušená.





MUDr. Hana Váňová
14
Vezměme jen případ jednoduchého zánětu léčeného antibiotiky.
V procesu léčení vznikají imunokomplexy, které se většinou usazu -
jí ve vazivové tkáni a lymfatickém systému. Aby došlo k dokonalé
úzdravě organismu, je potřeba vyčistit lymfu a  vazivo. Pokud to
neuděláme, organismus sykotizuje.
Mnoho zátěžových látek vzniká při nadměrném stresu i fyzické zátěži.
Zdravé tělo má fyziologické pochody, jak to řešit. Přetížený
organismus už tuto automatickou schopnost ztrácí. V naší uspěchané
civilizaci je mnoho lidí vystaveno chronickému stresu, a navíc se zhoršila
kvalita potravin (obsahují mnoho aditiv). Díky tomu je přetížen celý
metabolismus, dochází k překyselení tkání, což způsobuje celou
kaskádu reakcí tak, aby byla zachována fyziologická hodnota pH krve.
Součástí tohoto procesu je zvýšená spotřeba minerálních látek a 
narůstající nároky na  regeneraci buněk. Pokud tuto regeneraci
nepodpoříme, dochází k destrukci buněk a rychlejšímu rozvoji
degenerativních změn. Proto se změnilo stonání lidí. Principy homeopatie se
naštěstí nezměnily. Aby homeopatické léky stále dobře fungovaly,
je potřeba přizpůsobit strategii jejich předepisování.
Z  mého pohledu to znamená zařadit ve  vhodných případech
podle patofyziologické podobnosti do léčby biochemické tkáňové
soli, které umožní lepší působení individualizovaných
homeopatických léků.
Biochemické tkáňové soli dle mé zkušenosti zefektivní i ostatní
terapie, jako např. léčbu antibiotiky i chemoterapeutiky.
Je i  mnoho situací, kdy potřebujeme podpořit výstavbové funkce
na buněčné úrovni (růst dětí, regenerace ve stáří – nejen
osteoporóza, náročná životní období, sporty).
Zde je potřeba docenit genialitu doktora Schüsslera, který
postupně pro zlepšení stavby a funkce tělesných tkání začal do své praxe





PRAKTICKÁ HOMEOPATIE
15
léky v podobě minerálních solí zavádět. Aby se o všem ujistil, dělal
pokusy, při kterých nechával shořet různé tělesné tkáně, a  dospěl
k následujícímu důležitému shrnutí:
„Není kostí bez vápníku,
krve bez železa,
chrupavek bez křemíku,
ani slin bez chloridu draselného.“
Provedené analýzy popela ho tak přiměly k závěru, že naše tkáně
mají rozdílný minerální základ, a odhalily, že poměr solí v popelu
všech spálených tkání není vyšší než hodnoty na třetím, čtvrtém či
pátém desetinném místě.
To ho přivedlo k myšlence, že takto ředěné roztoky jsou buňkami
asimilovány. Jsou-li to fyziologické látky, mohou se snadno zapojit
do metabolického cyklu. Absorpce je zaručena, protože buňka
neodmítá látky tělu vlastní.
Schüssler zjistil, že při léčbě nemocí biochemickou metodou je
podání malých dávek potřebné pro chemicko-fyziologickou
rovnováhu organismu.
Například ve  svém pojednání s  názvem „Zkrácená homeopatická
léčba“ (vydáno v r. 1873) píše: „Jestliže se chystáte do krve vpravit
síran sodný, nedělejte to formou koncentrovaného roztoku. To by vyvolalo
pouze vodnatý průjem a látka by se tak vyloučila z těla. Naopak zředěný
roztok této soli přechází z úst a hltanu přímo do krve
a do mezibuněčných tekutin a díky své hygroskopické schopnosti přitahuje vodu z tkání
a odvádí do žilní krve, čímž vyvolává velké vyměšování močí. Příroda
se projevuje v atomech. Potřebujeme pouze minimální množství.“
Já bych dnes uvedla spíše příklad s hořčíkem. Mnoho lidí má
příznaky latentní tetanie, přestože pravidelně užívají hořčík ve 
vážiMUDr. Hana Váňová
16
telném množství. Situace se dramaticky pozitivně změní, podáme -
-li jim Magnesii phosphoricu 5 nebo 9CH, někdy i  v  kombinaci
s  jinými biochemickými solemi přesně podle patofyziologického
kontextu.
Poruchy molekulárního pohybu, které jsou pro ztrátu správné
funkce buněk typické, jsou příslušnou minerální solí odstraněny.
Tímto se „odbrzdí“ bloky látkové výměny mezi buňkami a extrace -
lulárními tkáněmi: buňky biologicko-biochemicky regenerují.
Schüssler originálním způsobem spojil tehdejší poznatky vědy
o  buňkách a  minerálních solích se svým homeopatickým
myšlen í m .
Jeho teorie dodnes nepotřebují podstatné korektury.
V dnešní době jsme konfrontováni s nadužíváním různých
minerálů a  potravinových doplňků, které významným způsobem
zatěžují metabolismus našich pacientů.
Zařazení homeopaticky ředěných biochemických solí do 
každodenní praxe by byl proto velmi dobrý počin. Pro lékaře je to terapie
logická, protože plně odpovídá znalostem o patofyziologii.
Víme, že pokud buňku zasáhne patogen, začne pracovat
intenzivněji, tak, aby se ubránila dráždivému procesu. Důsledkem je ztráta
minerálních látek a zdravá buňka se stává patologickou.
Podle výše uvedeného příkladu se síranem sodným máme jasnou
odpověď, proč je účinný při úrazech hlavy – zabraňuje vzniku
otoku mozku!
Jiným příkladem je stav trvalého stresu, při kterém se vyplavuje
adrenalin. Stejně jako u  mnohých chronických a  degenerativních
onemocnění se tento stav projevuje podobnými metabolickými
a energetickými poruchami a ty vyvolávají v buňce následující stavy:





PRAKTICKÁ HOMEOPATIE
17
• nárůst sodíku uvnitř buňky
• pokles draslíku uvnitř buňky
• nárůst chloru a vápníku uvnitř buňky
• pokles vápníku uvnitř buňky
• pokles ATP se selháním sodno-draselné pumpy
• pokles glukózy a glykogenu uvnitř buňky
• nárůst kyseliny mléčné a pokles pH uvnitř buňky
Uvedené procesy změní elektrický potenciál membrán, tím se
destabilizují proteiny. Dojde k nárůstu volné mezibuněčné tekuti -
ny a k poškození buňky.
Život buňky a kvalita jejích funkcí závisí na rozdílu
mezimembránového náboje. Pokud dojde k poklesu tohoto rozdílu, funkce
buňky se změní a může dojít až k buněčné smrti:
• 60 mV – funkční poškození
• 35 mV – nádorová buňka
• 29 mV – buněčná smrt
To známe z fyziologie. Elektrická stabilita buňky závisí na tom, zda
je buňka vyživována  odpovídajícím způsobem, úměrně ke  svým
potřebám pro obnovení jak energetického, tak strukturálního sta -
v u.
V tomto kontextu pak můžeme velmi dobře pochopit, proč Kalium
phosphoricum je tak znamenitý „regenerační lék“ na mnoha
úrovních.
Organismus potřebuje pro správnou buněčnou výživu komplexní
organické sloučeniny stejně jako anorganické látky. Jejich množství
může být velmi malé. Důležitá je jejich disponibilita.





MUDr. Hana Váňová
18
12 anorganických (biochemických, tkáňových) solí vystupuje jako
fyziologický funkční činitel organismu.
Když se nedostává některé soli, zabraňuje to buňkám asimilovat
a využívat organické látky a dochází k různým funkčním poruchám.
Terapeutický přínos se neuskutečňuje mechanismem přímé
náhrady, ale jako spouštěcí stimul, který umožňuje buňkám po -
třebnou absorpci anorganických solí obsažených v potravě
(buněčná terapie).
Schüssler a jeho následovníci si byli vědomi toho, že jejich
biochemický repertoár otevírá brány obrovským terapeutickým
možnostem, protože je to přirozená terapie bez jakýchkoliv rizik, přírodní
v plném rozsahu tohoto slova. V centru jejich pozornosti bylo
dvanáct v krvi a tkáních obsažených minerálních solí. Dnes se ukazuje,
že podobným principem podle pravidla patofyziologické
podobnosti lze předepisovat i jiné minerální látky v podobě homeopatických
léků (Zinek, Mangan, Selen, Kalium arsenicosum a  další). V  těchto
skriptech se omezím jen na dvanáct tradičních tkáňových solí.
Schüssler je pojmenoval jako funkční tkáňové působky. Ve   s v ě t ě
se užívají i další názvy – buněčné soli, soli života, biochemické soli,
tkáňové soli, Schüsslerovy soli.
Informace o nich najdeme ve všech materiích medikách. V těchto
skriptech uvádím tři zdroje:
• Schüsslera – zakladatele metody
• Boerickeho – zdroj, kde vždy hledám detaily a souvislosti
• Démarqua, Jouannyho – vědce a  lékaře s  moderním kritickým
myšlením, kteří celý život zasvětili ověřování zdrojů
a spolehlivosti symptomů
*





PRAKTICKÁ HOMEOPATIE
19
Je potřeba se zabývat i ředěním a dávkováním. V tomto ohledu se
uvedené zdroje liší. Proč tomu tak je? Je to nepřesnost, nedorozu -
mění?
V principu se jedná vždy o nízká ředění – Schüssler uvádí D6 nebo
D12, Démarque používá CH 5–9, Boericke je ještě „nepřesnější“,
doporučuje 3.–12. potenci a  neuvádí, zda D nebo CH. Vysvětlení
opět najdeme ve fyziologii.
Takto naředěný a  dynamizovaný biochemický přípravek (těsně
pod hranicí Avogadrova čísla), obsahuje jen něco málo molekul
výchozí látky v podobě iontů. Látka v iontové podobě je lépe
disponibilní pro buněčné receptory.
Důležitým faktem je, že je to prostředek dynamizovaný, tedy
homeopatický. Tím je dáno i jeho specifické působení.

Pro důkaz účinnosti infinitezimálních ředění si dovolím na tomto
místě ocitovat kapitolu z  knihy Rudolfa Hauschky (1891–1969)
Člověk a substance:
„VYSOKÁ ŘEDĚNÍ A JEJICH ÚČINNOST:
Rozpustíme-li ve  vodě nějakou látku, například kuchyňskou sůl, pak
tato látka nejprve co do  své tělesné podoby úplně zmizí. Nemůžeme
ji ani vidět, ani hmatem prostorově vymezit. Jediný smyslový orgán,
který pak sůl ještě dokáže vnímat, je jazyk prostřednictvím chuti. Co se
tedy vlastně s touto látkou stalo? Je tu ještě? A v jaké se nalézá formě?
Říká se, že je ve vodném roztoku. Lze ji chutnat a lze ji dokázat
chemickými činidly, například přidáním dusičnanu stříbrného vznikne
hustá bílá sýrovitá sraženina chloridu stříbrného. To dokazuje, že
v  roztoku byl obsažen chlor z  kuchyňské soli schopný reakce. Tedy
takto vzniklý chlorid stříbrný je viditelným důkazem neviditelné
kuchyňské soli.





MUDr. Hana Váňová
20
V jaké formě je však kuchyňská sůl v roztoku? Jestliže budeme ve vál -
ci udržovat roztok kuchyňské soli oddělený pomocí preparovaného
pergamenu od čisté vody, uvidíme, že za nějaký čas bude pergamen
tlakem vyboulen na jednu stranu. Příčina tohoto jevu se nazývá
osmotický tlak. Preparovaný pergamen je semipermeabilní membrána,
jež propouští vodu, nikoli však látku. Pokusy ukázaly, že tento tlak
je úměrný koncentraci rozpuštěné látky a že tato rozpuštěná látka se
řídí zákony plynu.
Při pokračujícím zřeďování roztoku se tedy látka rozpíná jako plyn
a nakonec je tak řídká, že mizí i pro chuť a chemické metody.
Postupně selhávají i  nejjemnější chemické reakce. Dokonce i  tolik citlivá
spektrální analýza dospívá nakonec k hranici svých možností.
Pokud se tento roztok dále zřeďuje, nelze ani teoreticky předpokládat
jedinou molekulu látky. Nacházíme se v ředění za Avogadrovou
konstantou. Proto pro dnešního školeného chemika nebo lékaře je těžké
věřit účinnosti tak vysokých ředění.
Přesto však homeopatie již více než dvě stě let ukazuje, že taková
i mnohem větší ředění mají terapeutické účinky. Prvním, kdo
stupňovitá – infinitezimální – ředění zavedl do terapie, byl německý lékař
Samuel Christian Hahnemann. Začal připravovat ředění specifickým
způsobem, kterému říkáme potencování nebo dynamizace. Vezmeme
například 1 gram síranu měďnatého a rozpustíme v 9 gramech vody
a tento roztok nějaký čas rytmicky protřepáváme. Tak vznikne první
potence.
Z takto získaného roztoku vezmeme 1 cm
3
a ředíme vodou na 10 cm
3
.
Opět rytmicky protřepáváme a získáme tak druhou potenci. Z té
vezmeme opět 1 cm
3
, doplníme vodou na 10 cm
3
a protřepeme stejným
způsobem. Toto je třetí potence. Protože se v  uvedeném případě jedná
o  rytmické zřeďování v  poměru 1 : 10, hovoří se ve  farmacii o 
decimálních potencích. Označují se písmenem D. V  poslední době se





PRAKTICKÁ HOMEOPATIE
21
častěji používá ředění 1 : 100, a tak dostáváme centezimální potence
označované písmenem C.
Pro názornost zůstaneme u decimálního ředění. Pro dnešní chemii je
takzvaná třetí decimální potence jen vodným roztokem o koncentraci
jedno promile. Kdyby se tedy rozpustil 1 gram síranu měďnatého v jed -
nom litru vody, získal by se tentýž roztok jednodušším způsobem.
A přesto je skutečností, že potencovaný roztok síranu měďnatého D3
není totéž co jednoduchý roztok o koncentraci jedno promile. TO JE
MOŽNÉ EXPERIMENTÁLNĚ DOKÁZAT!
Za tímto účelem se používají biologické testy, například klíčení
rostlin v  potencovaném a  nepotencovaném roztoku (Kolisko). Rozměr
listů a kořenů je v obou případech různý a navíc se při opakovaných
pokusech ukazuje stále stejný poměr. Za potencí stojí totiž ještě další
účinná síla, která je probouzena rytmem! Při potencování substance
mizí, nejprve tělesně, pak chemicky a spektrochemicky, zato se však
stále více objevuje biologická účinnost.
Opustíme-li dnešní ortodoxní pojem substance, pojem, který je
spojen s  představou věčné hmoty, a  připustíme-li naopak nový pojem,
jak jsem se jej pokusil nastínit, pak můžeme podstatu vysokých
ředění snadno pochopit. Hmota z tohoto pohledu je fixovaný stupeň
existence makroskopických procesů. Co na  Zemi nazýváme hmotou, je
kosmický proces ve ztuhlé fixované formě. Pozemská látkovost
a kosmická podstata jsou dva póly, mezi nimiž se v nekonečných stupních
rozprostírá přírodní bytí.
V pochodu potencování nalézáme geniální napodobení tohoto
přirozeného procesu. Není to nic jiného než převádění jevu nějaké
látky do  její podstaty. V  rytmickém zřeďování se látka rozplývá,
ztrácí svou tělesnou podobu, přechází z pevného do tekutého stavu,
resp. do stavu podobného plynu, a dospívá nakonec do ještě vyšších
stupňů existence, které již nejsou hmotné. Homeopatie léčí nikoli





MUDr. Hana Váňová
22
hrubými látkovými účinky, nýbrž prostřednictvím síly uvolněné ze
své hmotné fixace. Bylo provedeno mnoho pokusů, které ukazují,
že různé látky mají různé a  specifické potenční křivky (Kolisko,
Herzele, Hauschka). V rámci těchto pokusů byla také potencována
kyselina benzoová získaná z pryskyřice benzoe a vyčištěná krysta -
lizací, dokud nebyla splněna zkouška čistoty prostřednictvím bodu
tání 121 stupňů. Potenční křivka kyseliny benzoové měla živý
průběh sledující růst kvasinek s charakteristickými maximy a minimy.
Zároveň byl prováděn naprosto stejný pokus s  kyselinou
benzoovou vyrobenou z  kamenouhelného dehtu. Byla chemicky naprosto
identická, také s bodem tání 121 stupňů. Ale potenční křivka byla
přímkou. To znamená, že syntetická kyselina benzoová ve zředění
již na kvasinky nepůsobí. Působí jen tehdy, dokud je přítomna
hrubohmotně, asi do 4. potence. Pokusy byly mnohokrát opakovány se
stejným výsledkem.
Z toho lze vyvodit závěr, že dehtové substance už nejsou rytmickým
procesem rozvolňovány a  rozpuštěny až na  svou podstatu. Vypadly
ze všech rytmů mezi kosmem a Zemí a v důsledku toho už
neodpovídají, když je rytmy oslovujeme. I když tedy jsou syntetické produkty
zcela totožné s produkty přírodními, jsou biologicky od základu
odlišné!“
Tak lze pochopit, že homeopatický lék je specifický bioregulátor
působící ve směru vlastní reakce organismu. Působením
homeopatického léku se harmonizují jednotlivé funkce v organismu a jejich
rytmus. Tím se organismus učí, jak příště reagovat lépe.
Podle historické tradice se tedy doporučuje ředění D (decimální),
ale je běžné používání ředění CH (centezimální dle
Hahnemanna). Pro účinnost homeopatického léku je rozhodující počet ředění





PRAKTICKÁ HOMEOPATIE
23
a dynamizace. Počet kroků a dodání energetické kvality. Z tohoto
pohledu se rozdíl D a CH ředění ještě více stírá.
Vzhledem k  tomu, že v  České republice jsou běžně dostupné ho -
meopatické léky v ředění CH, používám je ve své praxi dlouhodobě
a s výborným efektem. Nejdůležitějším kritériem je předepsat lék
podle patofyziologické podobnosti.
V  praxi se mi osvědčily kombinace 2–4 tkáňových solí: 5 granulí
od  každé rozpustit společně v  chladné převařené vodě (1–2 dl),
vypít na několikrát během dne, bezprostředně nezapíjet.





MUDr. Hana Váňová
24
DVA KLÍČOVÉ PŘÍSTUPY PRO
ZJEDNODUŠENÍ PRESKRIPCE
Pro usnadnění rozvahy zde uvádím, jak předepisovat v každodenní
praxi. Podrobněji se tomuto tématu věnuji ve skriptech „Abeceda
klinické homeopatie“.
Homeopatie se zjednoduší pochopením souvislostí – obsaze -
ný nebo poškozený receptor způsobí změnu fyziologických funkcí
a kaskádu dalších reakcí.
Stresové situace a emoční problémy mají velkou energii
významu. (Energie významu je odborný termín z  energoinformatiky:
IN-FORMACE, dokáže změnit strukturu systému.)
V klinické homeopatické praxi si můžeme ověřit, že klíčový
problém může být silnější než konstituce pacienta. A  zde také
dochází ke změně fyziologických funkcí.
V zásadě existují 2 kořeny nemoci:
emoční: stres může vyvolat energetickou blokádu, narušení osy
P-N-E-I (psychika, nervový systém, endokrinní systém,
imunita), který vede ke změnám funkce buňky
metabolický: obsazený nebo poškozený receptor způsobí
změnu fyziologických funkcí a kaskádu dalších reakcí
V obou případech reaguje celý organismus totalitou symptomů.
PROPOJENÍ TĚLA A MYSLI PŘES
NEUROTRANSMITERY JE OBOUSMĚRNÉ.
Pro správnou funkci neurotransmiterů potřebujeme
fyziologickou funkci buněk. Metabolický i psychický kořen nemoci tyto
buPRAKTICKÁ HOMEOPATIE
25
něčné funkce narušují. Biochemické tkáňové soli předepsané podle
patofyziologické podobnosti mohou tyto funkční poruchy harmo -
nizovat. Zde je jejich nezastupitelné místo.
Proto u  mnoha závažných patologií i  dobře vybrané terénní
homeopatické léky či léky citlivého typu mnohdy nepokryjí celou
totalitu symptomů.
Pochopení těchto zákonitostí zjednoduší klinickou rozvahu
a zefektivní homeopatickou preskripci.





26
MINERÁLY
A PRVKY V TĚLE





PRAKTICKÁ HOMEOPATIE
27
V biochemickém systému podle Schüsslera se setkáváme s těmito
minerály: sodík (Na), draslík (K), vápník (Ca), hořčík (Mg), křemík
(Si) a železo (Fe) ve formách solí kyselin: fluorovodíkové, fosforeč -
né, chlorovodíkové a sírové.
Vápník (Ca)
• tvoří 2 % hmotnosti těla
• přednostně extracelulární iont, v  plazmě se nachází jednak
vázaný na bílkoviny (30–50 %), dále jako ionizovaný vápník Ca
2+
,
který může prostupovat cévními stěnami, a  též vázaný v 
komplexních sloučeninách, ve  kterých nemůže prostupovat cévní
stěnou
• je stavební složkou kostí (99 % Ca v  těle se nachází v  kostech
ve formě hydroxyapatitu)
• regulace strukturální a funkční integrity buněk
• regulace sekreční aktivity buněk
• regulace svalové kontrakce a přenosu vzruchu z nervu na sval
• aktivace mnoha enzymů
• regulace citlivosti cílových orgánů na hormony
• regulace činnosti srdce – frekvence i síly kontrakce
• účast na procesu srážení krve
• regulace funkce vnitřního ucha (smysl pro polohu těla
v prostoru a rovnováhu)
Fosfor (P)
• stavební jednotka kostí
• regulace všech anabolických a katabolických procesů, funkce
endokrinních žláz a metabolismu ostatních minerálů
• podílí se na uskladňování a transformaci energie
• účast na uvolňování kyslíku z krve do tkání





MUDr. Hana Váňová
28
• součást nárazníkového systému při udržování pH
• účast na protiinfekční imunitě
Sodík (Na)
• nejdůležitější minerál mimobuněčné tekutiny určující
osmolaritu, tedy počet rozpuštěných částic v roztoku; tato fyzikální
veličina charakterizuje všechny ve vodě rozpuštěné látky
• hladina sodíku v  plazmě je relativně stálá, protože jakoukoliv
změnu množství sodíku organismus kompenzuje pohybem vody
• nerovnováha sodíku v organismu se projevuje otoky nebo
vysušením těla
• hladina sodíku v organismu je jedním ze základních faktorů
určujících krevní tlak
• regulace hladiny sodíku (hlavně aldosteron), dále
hemodynamické a fyzikální faktory, které mění průtok krve ledvinami
Draslík (K)
• přednostně intracelulární minerál, uvnitř buněk je asi 90 %
veškerého draslíku, proto má zjišťování hladiny draslíku v krvi
běžným vyšetřením menší význam než zjišťování hladiny K v buňce
(analýza materiálu získaného biopsií svalu)
• hyperkalémie může být příznakem nadbytku draslíku v těle, ale
také příznakem změny distribuce; podobně hypokalémie
• pro organismus je o  hodně důležitější udržet hladinu draslíku
v nitrobuněčné tekutině než v plazmě
• základní úlohou draslíku je regulace nervosvalové dráždivosti,
regulace kontrakce myokardu, kosterních svalů, ale i  hladkých
svalů všech orgánů i cév
• regulace hladiny K je hormonální (hlavně aldosteron) společně
s regulací hladiny sodíku





PRAKTICKÁ HOMEOPATIE
29
• úroveň hladiny draslíku je ovlivněná jednak acidobazickou
rovnováhou – acidóza způsobí vyplavení draslíku z  buňky, dále
energetickým příjmem; při hladovění nastupují katabolické
procesy a  jejich součástí je i  výstup draslíku z  buněk, při převaze
anabolických procesů je tomu naopak
• hladina draslíku souvisí s  metabolismem glukózy – při vstupu
glukózy do buňky se zvyšuje i vstup draslíku do buňky
Hořčík (Mg)
• po draslíku nejdůležitější intracelulární minerál, 99 % tělesného
množství se nachází uvnitř buňky
• 50–70 % celkového množství je v kostech, zbytek v měkkých
tkáních, jen 0,3 % v plazmě. Proto je koncentrace hořčíku v séru jen
velice orientační údaj, nelze podle ní posoudit celkové množství
a hlavně využitelnost hořčíku v organismu
Hlavní úloha:
• stavební složka kostí
• regulace nervosvalového přenosu, svalové kontrakce,
membránového transportu, srdeční činnosti, krevního tlaku, distribuce
vápníku, srážení krve
• aktivace mnoha enzymů
• nezbytný pro získávání energie v buňce (Krebsův cyklus)
• udržuje rovnováhu energetického metabolismu
Projevy nedostatku:
• srdeční funkční poruchy od poruch rytmu až po fibrilace
a následné zastavení srdce; degenerativní změny v srdečních cévách,
změny cévního tonu, zvýšení hladiny tuků v krvi a následný
zánět cév – ateroskleróza – infarkt





MUDr. Hana Váňová
30
• poruchy funkce ledvin – tvorba kaménků a  následné oslabení
funkce ledvin
• nervosvalové poruchy – závratě, poruchy citlivosti, třesy, tiky,
tetanie, epileptiformní křeče (hlavně u dětí)
• křeče kosterního svalstva, které se projevují jako bolestivé
záškuby ve svalech, křeče hladkého svalstva – koliky: močového,
trávicího systému, dělohy (gravidita), vejcovodů, laryngospasmus
• trávicí problémy – nechutenství, tendence k vývoji vředové
choroby žaludku a/nebo duodena
• změna metabolismu vápníku v  kostech, kalcifikace v  různých
tkáních a  orgánech (přednostně poškození ledvin a  další
konsekvence s tím spojené)
• poruchy tělesného vývoje, hypomagnezémie u  těhotných může
způsobit až malformace, předčasný porod, nízkou porodní
hmotnost, zpomalení vývoje dětí; pozor – hypermagnéziemie –
neklidné děti, časté koliky, poruchy spánku
• snížená odolnost vůči stresu, pseudoalergické reakce, zčervenání
kůže
Při hladovění se vylučování ledvinami snižuje, při acidóze se
vylučování ledvinami zvyšuje!
Železo (Fe)
• složka krevního barviva – hemoglobinu. Přítomnost železa je
nevyhnutelnou podmínkou pro transport kyslíku krví do všech
buněk organismu. Je též součástí systému vyrovnávajícího pH krve
• součást enzymů a katalyzátor mnoha reakcí
• 75 % železa je vždy v červených krvinkách, ostatní je uložené
v játrech, stěnách střev a v buňkách RES (retikuloendoteliární systém).
• při nedostatku se nejprve sníží zásoby v  RES, což podstatným
způsobem ovlivní imunitu





PRAKTICKÁ HOMEOPATIE
31
Projevy nedostatku:
• únava, malátnost, závratě, bušení srdce, svědění pokožky,
subfebrilie, snížená odolnost vůči infekcím
Vstřebávání je regulováno ve střevě. V duodenu se vstřebává železo
dvojmocné, v žaludku trojmocné – pro vstřebávání je tedy potřeba
dobrý stav funkce sliznic a přítomnost hormonu gastroferinu.
Síra (S)
• složka proteinů kůže a kožních derivátů (vlasy, nehty)
• součást esenciálních aminokyselin (cystein, metionin) – nachází
se tedy v každé buňce těla
• součást proteinů mozkové tkáně
• součást mukopolysacharidů vaziva cévních stěn, chrupavek
• účastní se enzymatických procesů při syntéze bílkovin
• je součástí inzulinu a  heparinu (zabraňuje srážení krve během
zánětu)
• má i detoxikační úlohu – tvorba sloučenin síry v játrech
(sulfonylace) a jejich následné vylučování žlučníkem
Chlor (Cl)
• je součástí každé buňky, nachází se v krvi a žaludeční šťávě (HCl)
• udržuje pH krve spolu se sodíkem a draslíkem
• podílí se na  udržování osmotického tlaku krevní plazmy,
normalizuje napětí v tkáních
• účastní se distribuce iontů, a tím tvorby membránového
potenciálu buněk a udržování acidobazické rovnováhy
• podílí se na trávení potravy v žaludku jako součást žaludečních
šťáv
• podporuje činnost jater





Toto je pouze náhled elektronické knihy. Zakoupení její plné
verze je možné v elektronickém obchodě společnosti eReading.






       

internetové knihkupectví ABZ - online prodej knih


Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2017 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist