načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Prachy paní Schwarzové - Karin Krausová

Prachy paní Schwarzové
-15%
sleva

Kniha: Prachy paní Schwarzové
Autor:

Bez peněz se dá žít, ale jen s penězi se dá ŽÍT! Kdo by netoužil být bohatý a patřit do „lepší“ společnosti? Karolína o takovém životě sní za bankovní přepážkou. Nic ... (celý popis)
Titul doručujeme za 4 pracovní dny
Vaše cena s DPH:  249 Kč 212
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
7,1
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 69Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
tištěná forma elektronická forma

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » MOTTO
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2017-10-31
Počet stran: 232
Rozměr: 110 x 180 mm
Úprava: 230 stran
Vydání: Vydání první
Spolupracovali: přeložila Nela Libovická
Vazba: brožovaná lepená s chlopněmi
ISBN: 9788026709589
EAN: 9788026709589
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Bez peněz se dá žít, ale jen s penězi se dá ŽÍT! Kdo by netoužil být bohatý a patřit do "lepší" společnosti? Karolína o takovém životě sní za bankovní přepážkou. Nic jiného než snít jí nezbývá, protože svůj plat dává skoro celý mámě a zbytek jí stačí přesně na tři kávy, jeden výtisk Vogue a pět baget s kuřecím masem a s mexickým salátem. A pak se jí naskytne příležitost... Slovenská spisovatelka je autorkou dalšího románu pro ženy, v němž vylíčila příběh mladé a atraktivní bankovní úřednice, které se náhle naskytne příležitost ke snadnému zbohatnutí...

Popis nakladatele

Bez peněz se dá žít, ale jen s penězi se dá ŽÍT! Kdo by netoužil být bohatý a patřit do „lepší“ společnosti? Karolína o takovém životě sní za bankovní přepážkou. Nic jiného než snít jí nezbývá, protože svůj plat dává skoro celý mámě a zbytek jí stačí přesně na tři kávy, jeden výtisk Vogue a pět baget s kuřecím masem a s mexickým salátem. A pak se jí naskytne příležitost…

Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Karin Krausová - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

5

Kapitola 1

Štěstí prý přeje připraveným a peníze nejsou vše...

Taková moudra mě dokážou rozčílit asi tak jako revma moji babičku. Lidé to s oblibouvykládají nahlas. Ubezpečují jeden druhého, že je to pravda, a tlachají o pokoře, skromnosti aodříkání. Většinou to říkají ti, kteří jsou ve svém životě nešťastní.

Protože nemají peníze.

Jsou nešťastní, protože smrdí grošem, a štěstí si bez grošů celkem určitě neumí ani představit. Natož, aby se za ním ještě někde honili.

Vždyť jak může být člověk šťastný, když má v peněžence průvan? Účet v minusu?

A smířený je tak akorát s tím, že ani dnes večer nebude v Hiltonu zapíjet kaviár sklenkoušampaňského značky Dom Pérignon.

Ve svém životě jsem kolem zmíněného hotelu prošla t ř ikrát. Pa mat uji si to přesně. D veře se auto - maticky otevírají, automaticky zavírají a já jsem stejně tak automaticky přemýšlela, zda se jednou otevřou před mou maličkostí nebo se za ní zavřou. Třikrát jsem při této úvaze zavřela oči. Hlavou mi proletěla tatáž představa. Ležérně vystupuji zkabrioletu se šátkem elegantně převázaným kolem účesu od vyhlášeného gay kadeřníka. V ruce držím černo-stříbrnou vuittonku z pravé kůže. Sdlouhými střapci a s kovovou sponou zdobenoudrahými kameny ve tvaru V. Jako první se koberce před hotelem dotkne moje pravá „gladiátorka“ Yves Saint Laurent. Tato báječná módní vychytávka stojí 588 eur, což je můj nynější plat v hrubém.

V čistém ho skoro celý, do posledního centu, dávám každý měsíc mámě. Nechávám si z nějpouze devadesát eur. Devadesát ubohých éček měsíčně na své osobní výdaje. Tři kávy, jeden výtisk Vogue a pět baget s kuřecím masem a s mexickým salátem. To je maximum, co si z těch peněz můžu dovolit.

Po maturitě jsem chtěla jít na vysokou, ale máma jen pokrčila rameny. Trochu se při tom dokonce nahrbila a vzdychla tak nahlas, že to vylekalo i moji o deset let mladší sestru. A to už bylo něco. Mou sestru totiž jen tak něco nevyleká, ani Noční můra z Elm Street. Je odvážná a nezná strach.Kdoví, co z ní bude, až vyroste.

„Lino, víš, jak na tom jsme,“ dívala se na mě máma více než smutně, „nemůžu si dovolit financovat tvoje studium. Alespoň na nějaký čas nastup do práce, a když seženeš dobře placenézaměstnání, můžeš se přihlásit na vysokou. Je mi to líto, děvče moje, ale život někdy bývá nespravedlivý.“ V očích se jí leskly slzy.

I já měla v očích slzy. Dokázala jsem je však udržet a nedovolila jsem jim skutálet se mi po tvářích. Vždycky jsem při takových řečech celá ztuhla. V tichém protestu jsem svírala rty. Časem se z toho sta l můj sou kromý r it uá l. Na št va ně jsem se sevřenými rty na protest zavřela oči.Nechala jsem je zavřené tak dlouho, dokud se mi tep nevrátil do normálu, až pak jsem je pomaluotevřela.

Kde jsem to přestala? Už vím.

Světle růžová barva jemných pásků na mých vychytaných gladiátorkách se trochu bije se zátěžovým kobercem v barvě bordó rozvinutým před vchodem do hotelu Hilton. Výborně mi však ladí s barvou laku na nehtech u nohou. Dokonale oholených, dohněda opálených nohou, které mi už od puberty záviděly všechny holky ve škole. I Sabina.

Sabina ze všech nejvíc. Ta měla na žebříčku závisti čestné první místo. Sabina s křivýmatenkýma noha ma ve t va r u O. Sice obut ýma doposledních modelů, které byly právě trendy v Bratislavě, v Praze a ve Vídni, ale přesto pořád do O.

Někdy to byly dokonce módní kousky zpoza nekonečně se vlnícího oceánu, a tehdy jsem se jen velmi těžko dokázala soustředit na obratlovce nebo plazy na hodině biologie. Nenápadně jsem se vsoukala pod lavici. Cítila jsem jejich měkkost, obdivovala jejich tvar, barvu, podpatek.

Sabina měla vkus.

Sabina měla peníze.

Sabina patřila k těm šťastným holkám na tomto světě, které si nemusí lehnout do té správ népostele. Ony se do té správné postele jednodušenarodily...

9

Kapitola 2

Po maturitě jsem místo na vysokou školunastou

pila do banky. Do pobočky banky, která refinancu

je váš zbytečně drahý hypoteční úvěr, a to i přesto,

že jste o něj nikdy nepožádali. Do pobočkyzná

mé banky, jejíž reklamní slogany se na vás valí ze

všech stran. Dokola se opakující evergreeny o vaší

zářné, fi nančně zabezpečené budoucnosti se vám

vryjí pod kůži a občas je použijete v konverzaci

se známými. Abyste vzbudili zájem. To dnes letí.

Znát slogany.

Dod nes net uším, ja k se mi poda ř ilo v yhrátkon

kurz a to místo získat. Možná jsem očarovalaper

sonálního manažera svýma dlouhýma nohama.

Možná za to vděčím svému výstřihu. Možná zabral můj milý a podmanivý úsměv. A možná to místo jednoduše potřebovali co nejrychleji obsadit.

Znáte ten pocit. Jste rádi, že vám to vyšlo, azároveň cítíte zklamání, že to tak dopadlo. Téměř všechny moje spolužačky byly přijaty na vysoké školy a užívaly si prázdniny s vědomím, že budou studovat.

Jen já jsem ani ne dva týdny po maturitěvyplnila dotazník pro zaměstnance a druhý denabsolvovala vstupní lékařskou prohlídku.

„Karolíno, ty nepokračuješ dál?“ zdvihlaobvodní lékařka překvapeně pravé obočí, když jsem si vyhrnula rukáv.

„Tenhle rok ne,“ zavřela jsem oči, protože zpohledu na krev se mi téměř vždy udělalo špatně.

„Rozhodně to nevzdávej, jsi šikovné děvče a šikovná děvčata by měla ukázat, co v nich je,“ označila zkumavku mým jménem a odsunula se na pojízdné židli k počítači.

Hodná děvčata se dostanou do nebe, zlá všude a ta šikovná vyhrají konkurz v bance, přemýšlela jsem a v duchu jsem si přála stát se na počkání „bad girl“.

„Co bys chtěla v budoucnu studovat?“vyzvídala dál.

„Cokoli,“ stáhla jsem si rukáv.

„Jsi nejen šikovné, ale i velmi milé děvče,“oznámila mi to, co jsem věděla už dávno. „Měla bys o tom ještě popřemýšlet,“ usmála se.

„Popřemýšlím,“ oplatila jsem jí to.

Myslím ten úsměv.

Ten můj pověstný podmanivý, milý aodzbrojující úsměv. Už ja ko ma lá hol ka jsem s n ím bodova la . Mohla jsem mít pusu upatlanou od pudinku, ruce špinavé až po lokty, košili zapnutou o knofl ík výš nebo se vyzvracet někomu na koženou sedačku, a stejně mi stačilo jen se usmát.

Uměla jsem se rozzlobit, pohádat se do krve kvůli ledajaké kravině, závidět i nenávidět.Věděla jsem, že umím být škodolibá, ironická, cynická i falešná. Stačilo však, abych se usmála. Širokým, skoro klaunovským úsměvem od ucha k uchu. Ukázala jsem dokonalý chrup a už se na mojiadresu sypalo to samé. Tak milé děvče.

V hloubi duše jsem však byla nešťastné děvče. Milé a nešťastné.

Z toho, že nemáme peníze.

Z toho, že ať moje máma dělala, co dělala,stále to nestačilo. Ale nejvíc mě štvalo, že jsem z té fi nanční katastrofy neviděla žádné reálnévýchodisko.

Jednou jsem dokonce zašla i do kostela.Ateisticky jsem se rozhlédla kolem sebe a potichu sezasunula do prázdné lavice v poslední řadě. Prosebně jsem sepjala ruce a nasměrovala je vzhůru. No co. Pokud za všechno na tomto světě může Pán Bůh, tak pak může také za to, že jsem ateistka. Ani tu nebudu šířit to, co jsem si tam potichu opakovala. Dokola jsem omílala to samé a tajně jsemdoufala, že jsem na té správné adrese. Po chvíli začalo být to sezení na lavici hodně nepohodlné,všechno mě bolelo, byla mi zima a z toho prazvláštního zápachu kadidla mě rozbolela hlava a rozšiřovaly se mi zorničky.

Vyšla jsem z kostela.

Vyjednáváš s Bohem, Karolíno, pomyslela jsem si. Kladeš si podmínky. Slibuješ mu, že v něj uvěříš, když ti pomůže. S Bohem se neobchoduje. Moje druhé já bylo asi rozumnější než to, které sisedlo do kostelní lavice a chovalo se jako na schůzce se strategickým obchodním partnerem, zekterého vymámíme nejlepší podmínky bez podmínek.

Když jsem se jakžtakž zahřála květnovýmsluncem a svatý zápach vystřídala světská vůně mého levného parfému, na místě jsem se zapřísáhla, že určitě něco vymyslím.

Často jsem si říkala, že určitě něco vymyslím. Vždy jsem doufa la , že jed noho d ne to zkrátka přijde.

Nikdy jsem nepřesta la věř it, že jed nou se minaskytne ta správná příležitost a já ji poznám.Bezečně ji poznám a využiji.

Ve svůj prospěch.

Ve prospěch své mámy a pro dobro mé malésestry, která nosila mé obnošené věci. Dokonce iškolní ta šku měla s ná lepkou Mickey Mouse. Na lepila jsem si ji tam v šesté třídě na základce.

Mimochodem, to, že to byl Mickey Mouse, už vím jen já.

Čas udělal svoje...



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist