načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Prach a stín -- Zpráva dr. Watsona o vraždách Jacka Rozparovače - Lyndsay Faye

Prach a stín -- Zpráva dr. Watsona o vraždách Jacka Rozparovače
-11%
sleva

Elektronická kniha: Prach a stín -- Zpráva dr. Watsona o vraždách Jacka Rozparovače
Autor:

Před více než sto dvaceti lety zalehla londýnský Whitechapel noční můra. Zvěrstva, která páchá tajemný zabiják na prostitutkách, jsou neslýchaná a bezradný Scotland Yard hledá pomoc ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  149 Kč 133
+
-
4,4
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: PASEKA
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 326
Rozměr: 21 cm
Úprava: tran
Vydání: Vydání první
Spolupracovali: přeložil Michal Prokop
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-743-2663-9
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Detektivní román, odehrávající se v ponurém Londýně 80. let 19. století, spojuje legendu slavného detektiva Holmese se skutečným, dosud neobjasněným krvavým řáděním Jacka Rozparovače. Před více než sto dvaceti lety zalehla londýnský Whitechapel noční můra. Zvěrstva, která páchá tajemný zabiják na prostitutkách, jsou neslýchaná a bezradný Scotland Yard hledá pomoc u Sherlocka Holmese. Jedině výstřední detektiv z Baker Street, chladnokrevný podivín s geniálním mozkem, se může postavit Jacku Rozparovači a rozluštit jeho tajemství. Ani v nejčernějším snu by ho však nenapadlo, že při svém pátrání bude muset bojovat s podezřením, že Jack Rozparovač je - on sám.

Popis nakladatele

Před více než sto dvaceti lety zalehla londýnský Whitechapel noční můra. Zvěrstva, která páchá tajemný zabiják na prostitutkách, jsou neslýchaná a bezradný Scotland Yard hledá pomoc u Sherlocka Holmese. Jedině výstřední detektiv z Baker Street, chladnokrevný podivín s geniálním mozkem, se může postavit Jacku Rozparovači a rozluštit jeho tajemství. Ani v nejčernějším snu by ho však nenapadlo, že při svém pátrání
bude muset bojovat s podezřením, že Jack Rozparovač je – on sám. Mrazivý příběh zaznamenaný z pohledu dr. Watsona není jen mimořádnou a věrnou poctou holmesovskému kánonu, ale především živoucím vyprávěním a atmosférickou detektivkou, odehrávající se ve stínu londýnských ulic a přísvitu plynových
lamp. Lyndsay Faeyová dokonale propojila mýtus Velkého detektiva se skutečnými krvavými událostmi, k nimž kriminalistika dodnes hledá klíč.

(zpráva dr. Watsona o vraždách Jacka Rozparovače)

Zařazeno v kategoriích
Lyndsay Faye - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Lyndsay Fayeová

prach a stín


nakladatelství paseka

praha – Litomyšl

Bez názvu-1 1 3. 2. 2016 15:41:09

Titulni list_PRACH_A_STÍN.pdf 1 3. 2. 2016 13:44:23


nakladatelství paseka

praha – Litomyšl

Bez názvu-1 1 3. 2. 2016 15:41:09

Titulni list_PRACH_A_STÍN.pdf 1 3. 2. 2016 13:44:23


PŘELOŽIL MICHAL PROKOP

Citát ze Shakespearova Krále Leara na str. 324 je uveden

v překladu F. L. Čelakovského.

DUST AND SHADOW

Copyright © 2009 by Lyndsay Faye

All rights reserved.

Translation © Michal Prokop, 2016

ISBN 978-80-7432-663-9 (váz.)

ISBN 978-80-7432-731-5 (epub)

ISBN 978-80-7432-732-2 (mobi)

ISBN 978-80-7432-733-9 (pdf)


Pro Jima LeMondse a jeho Malé životní etudy.


7

Zpočátku se zdálo, že záležitost s rozparovačemznepokojila mého přítele sherlocka holmese stejně vážně, jakovyděsila celý Londýn. Vídával jsem, jak po celonočním bdění leží

na pohovce, housle u nohou a injekční stříkačku vypadlou

z dlouhých bezvládných prstů, přičemž ani jeden z těchto

utišujících prostředků nedokázal zaplašit přízrak muže,jehož jsme pronásledovali přes dva měsíce. Dělal jsem pro jeho

zdraví vše, co bylo v mých silách, avšak jako spolutrpící jsem

měl jen velmi omezené možnosti zaplašit hrůzu z toho, co se

stalo, a jeho ochromující obavu, že v jakémsi nadlidskémvzeětí geniality snad mohl vykonat více, než vykonal.

nakonec jsem usoudil, že bych měl případ zaznamenat, ne kvůli zveřejnění, ale pro svůj vlastní vnitřní klid. Myslím, že do té doby jsem se při kladení pera na papír potýkal s taktěžkým břemenem pouze při líčení událostí u reichenbašských vodopádů. Byly to pro mě náročné dny a holmes, na něhož se valilo víc případů, než kolika se dokázal vyhnout, se při několika příležitostech opřel o můj pracovní stůla poznamenal: „raději mi pomozte s tou tarlingtonovou věcí. tohle nemusíte sepisovat, drahý příteli. svět na něj už zapomněl. Jednoho dne zapomeneme i my.“

V tom se však sherlock holmes výjimečně mýlil. svět dosud nezapomněl. nezapomněl dodnes a jen vskutku odvážného hocha nezamrazí, když starší sourozenec vyvoláváobávaného ducha Jacka rozparovače.

Dokončil jsem kroniku událostí, přičemž jsem usilovalo nestranný biografický tón, na jaký jsem byl zvyklý. stalo se tak před mnoha lety, kdy byla holmesova úloha v záležitosti ještě


8

předmětem spekulací. avšak náš podíl na vyšetřovánírozarovačových vražd brzy přestal zajímat všechny kroměněkolika málo vybraných jednotlivců. Uznání vděčné veřejnosti

vydobyly mému společníkovi pouze zločiny prokazatelně jím

objasněné, protože příběh bez konce vlastně není příběhem

a v zájmu Londýna i nás samých muselo rozluštěnírozparovačovy aféry zůstat absolutním tajemstvím.

ačkoli snad jednám proti svým nejlepším zájmům,nedokážu se přimět ke spálení jakýchkoli záznamů o případech, na nichž jsme se s holmesem podíleli. Mám v plánu ponechat písemnosti v kufříku ve spolehlivých rukách svého advokáta právě s tímto listem navrchu. Bez ohledu na naléhavost svých požadavků si ale nemohu být jistý, že mému přání, aby tato zpráva zůstala neotištěna, bude vyhověno. Můj příběh staví do jasného světla ty nejodpornější stránky lidské povahy a já nesnesu obviňování ze zkreslování nebo touhy po senzaci. Opravdu se modlím, aby se dříve, než něčí zrak spočine na těchto stránkách, Jack rozparovač stal pouhou vzpomínkou na ponuřejší a násilnější časy.

Jediným důvodem, proč jsem tyto události vůbeczaznamenal, byla snaha oslavit jedinečné nadání a šlechetnost, pro něž snad bude muž, který byl přes padesát let mým přítelem, navěky připomínán. a přece už během psaní s radostízjišťuji – třebaže přicházejí zprávy o nové válce a novémzármutku –, že příští generace vyhradily skvělému panu sherlocku holmesovi čestné místo v dějinách.

Dr. John H. Watson, červenec 1939


9

prolog

únOr 1887

„Můj drahý doktore, obávám se, že budu dnes večerpotřebovat vaše služby.“

Vzhlédl jsem tázavě od článku o místních volbách v Colwall Gazette. „Bude mi potěšením, holmesi.“

„Oblečte se teple – barometr sice neukazuje nic zvláštního, ale fouká studený vítr. a kdyby vám nevadilo vzít si do kapsy revolver, byl bych vám zavázán. Koneckonců opatrnosti není nikdy nazbyt a váš revolver je zvlášť pádný argument.“

„copak jsem vás u večeře neslyšel říkat, že se rannímvlakem vrátíme do Londýna?“

sherlock holmes se tajemně usmál skrze mlžný závojdýmkového kouře, který zvolna obklopoval jeho křeslo. „Máte na mysli mou poznámku, že oba budeme daleko užitečnější ve městě než tady v herefordshiru. trvám na ní. V Londýně nás

očekávají tři různě zajímavé případy.“

„ale co ten zmizelý diamant?“

„té záležitosti jsem už přišel na kloub.“

„Milý holmesi!“ zvolal jsem. „Blahopřeji vám. ale kde tedy je? Zpravil jste o tom lorda ramsdena? a poslal jste dohostince zprávu inspektoru Gregsonovi?“

„Řekl jsem, že jsem tomu přišel na kloub, nikoli, že jsem věc uzavřel, milý příteli.“ holmes se zasmál, vstalz damaškového křesla v našem krásném pokoji pro hosty a vyklepal lulku o mříž krbu. „to nás teprve čeká. Od začátku to nebyla žádná výjimečná záhada, ačkoli náš přítel ze scotland Yardu zřejmě pořád tápe.“

„Já jsem zmatený úplně stejně,“ připustil jsem. „prstenukradený ze soukromého trezoru, nevysvětlitelně chybějící část


10

trávníku na jižní straně pozemku, baronova tragickáminulost...“

„Máte jisté nadání, milý Watsone, ale žalostně málo hovyužíváte. právě jste určil tři nejvýmluvnější body celé věci.“

„přesto přiznávám, že nemám sebemenší tušení, oč tu jde. Máte v úmyslu usvědčit dnes večer pachatele?“

„K porušení zákona vlastně zatím nedošlo. My dva bychom

však na sebe měli navléknout tolik vlny, kolik si dokážeme

opatřit, chceme-li sledovat probíhající zločin.“

„probíhající zločin! holmesi, jaký zločin máte na mysli?“

„Vykradení hrobu, pokud mi ještě slouží rozum. sejdeme se

na dvoře v jednu hodinu, pokud vám to vyhovuje – většina

služebnictva tou dobou bude v posteli. na vašem místě bych

si dal pozor, aby mě při opouštění domu nikdo neviděl.Zbytečné zdržení by mohlo být opravdu nešťastné.“

a s těmito slovy se odebral do své ložnice. Deset minut před jednou jsem vyšel z budovy, zachumlaný do teplého oblečení, neboť noc byla vskutku studená a jinovatka na trávě odrážela svit hvězd. snadno jsem zpozorovalpřítele, jak kráčí po široké pěšině uhrabané s téměřkontinentální pečlivostí, zjevně zaujatý vyhlídkou na dokonale viditelná souhvězdí, která příroda rozesela po obloze. Odkašlal jsem si a holmes se s kývnutím vydal ke mně.

„Můj drahý Watsone,“ řekl tiše. „také raději riskujetenachlazení, než abyste si nechal ujít Malvernské vrchy v noci?

nebo co si o tom má hospodyně myslet?“

„nepředpokládám, že je paní Jeavonsová vzhůru a něco

si myslí.“

„Výborně. Zjistěme tedy, jestli můžeme chladnému počasí

vzdorovat svižnou chůzí.“

Vydali jsme se po cestě, která zprvu směřovala k zahradám, ale brzy již sledovala ohyb nedalekých srázů. Zanedlouho nás holmes provedl dřevěnou brankou porostlou lišejníkem


11

a nechali jsme pozemek kolem Blackheath house za sebou.

Kvůli závažným nejasnostem ohledně našich záměrů jsem se

prostě musel zeptat: „spojujete snad vykradení hrobus nedávnou krádeží dědictví?“

„proč nedávnou? nezapomínejte, že máme jen velmi málo informací, pokud jde o dobu zmizení.“

Zamyslel jsem se nad tím a dech se mi před očimazhmotňoval do znepokojivých přízraků. „Jistě. ale jestliže seschyluje k vykradení hrobu, neměli bychom mu spíš zabránit než přihlížet?“

„to si nemyslím.“

ačkoli jsem dokonale přivykl holmesovu důrazu nadiskrétnost v závěrečných fázích vyšetřování, občas mi šla jeho strohá vyhýbavost na nervy. „nepochybně brzy objasníte, jak ten bizarní případ zahradnického vandalismu souvisís poskvrněním svatého místa posledního odpočinku.“

holmes na mě pohlédl. „Jak dlouho by vám asi tak trvalo vykopat hrob?“

„Mně? to nedokážu odhadnout. Kdybych se nemusel na nic ohlížet, možná den.“

„a kdyby bylo nutné pracovat v naprostém utajení?“

„tak nejspíš o pár dnů víc,“ odpověděl jsem pomalu.

„předpokládám, že skoro stejně dlouho byste hrob opět zasypával, pokud by to bylo zapotřebí. a jestliže by bylonezbytné, aby vás při práci nikdo nespatřil, určitě byste si díky své vrozené mazanosti našel způsob, jak ji schovat předzraky okolí.“

„holmesi,“ vydechl jsem, neboť jsem se konečně dovtípil, „chcete říct, že ta chybějící část trávníku –“

„pst!“ zašeptal. „tamhle. Vidíte?“ přešli jsme vrcholzalesněného hřebene asi půl míle od sídla a nyní jsme shlíželi do drsné prolákliny, která tvořila jednu z hranic blízkého města. holmes ukázal hubeným prstem. „sledujte kostel.“

V jasném měsíčním světle jsem mezi stromy na hřbitově


12

sotva rozeznával shrbenou postavu muže, který kladl poslední

hroudy hlíny na hrob s malým bílým kamenem. Otřel si čelo

hřbetem ruky a podíval se přímo k nám.

„to je sám lord ramsden,“ zamumlal jsem.

„Zpátky za kopec,“ zavelel holmes a oba jsme se stáhli do

houští.

„Už to má skoro hotové,“ poznamenal můj společník.„přiznávám, Watsone, že mé sympatie jsou v této věci jed no znač ně

na straně pachatele, ale vy zůstaňte tady ve skrýši a vy tvoř te si

vlastní úsudek. Mám v úmyslu setkat se s baronem o sa mo tě,

a jestliže se bude chovat rozumně, tím lépe. pokud ne – ale

pozor! skrčte se a buďte tiše jako pěna.“

Vlezl jsem za balvan a lehce jsem sevřel revolver v kapse

svého zimníku. stačil jsem zaznamenat škrtnutí sirky a závan

kouře z holmesovy cigarety, když vtom z úbočí zadusalykroky. Zjistil jsem, že holmes mou skrýš vybral s velkou péčí,neboť jsem byl ukryt za kamenem a škvíra mezi ním a přilehlou

skálou mi poskytovala jen omezený výhled na scénu.

Objevil se baron, stoupal do kopce, dokonce i v mrazivém vzduchu viditelně zpocený, a ztěžka oddechoval. Vzhlédlk lesu před sebou, zděšeně se zastavil a z kabátu lemovanéhokožešinou vytáhl pistoli.

„Kdo je tam?“ otázal se chraplavě.

„tady sherlock holmes, lorde ramsdene. nezbytně s vámi musím mluvit.“

„sherlock holmes!“ zvolal muž. „co tu děláte v tuhlehodinu?“

„na totéž bych se mohl zeptat já vás.“

„Do toho vám nic není,“ odsekl baron, avšak jeho hlas se

chvěl panikou. „Byl jsem na návštěvě. U přítele –“

holmes vzdychl. „Vážený pane, nemohu dovolit, abyste se dál uchyloval k podobným lžím, protože je mi známo, že jste se dnes v noci nevypravil za živými, ale za mrtvými.“

„Jak to můžete vědět?“ zeptal se baron.


13

„Já vím všechno, pane.“

„V tom případě jste objevil její hrob!“ ruka se mu značně třásla a zbraň obrácená k zemi opisovala malé kroužky, jako by nevěděl, co s ní.

„ráno jsem se tam na chvilku zastavil,“ připustil holmes mírně. „sám jste se mi přiznal, že jste Elenoru rowleyovou miloval. považoval jste to za rozumné, jelikož jste usoudil, že vzhledem k tomu, kolikrát jste se sešli a kolik dopisů jste si vyměnili, byste takovou věc po její smrti neudržel zcela v tajnosti.“

„přesně tak – a proto jsem vám všechno řekl!“

„Od chvíle, kdy vaše rodina zjistila, že prsten je pryč, jste to hrál mistrovsky,“ pokračoval holmes a nespouštěl uhrančivé šedé oči z baronova obličeje, ačkoli jsem věděl, že stejně jako já pozorně sleduje i pistoli. „povolal jste doktora Watsona a mě, abychom pomohli policii, a trval jste na tom, abychom zůstali v Blackheath house, dokud se vše neobjasní.I k tomuto povedenému tahu vám musím poblahopřát.“

Baron vztekle přimhouřil oči. „Byl jsem s vámi čtrnáct dnů. prokazoval jsem vám a vašemu příteli všechny myslitelnélaskavosti. tak proč jste to udělal? proč jste vůbec chodilk jejímu hrobu?“

„Jednoduše kvůli vašemu tvrzení, že nevíte, kde se nachází.“

„a proč bych měl?“ dožadoval se baron. „Znamenala pro mě celý svět, to ano, jenže –“ chvilku se vzpamatovával. „střežili jsme svou lásku jako oko v hlavě, pane holmesi, a já jsem se už dost ponížil, když jsem o ní mluvil s najatým detektivem.“

„Muži vašeho postavení se nepouštějí do hovorůs neznámými o bolestných a důvěrných tématech jindy než z čirénutnosti,“ trval holmes na svém. „Vsadil jste na to, že naprostá upřímnost během našeho úvodního setkání v Londýněukončí můj zájem. Otevřenost by vám skutečně získala dost času na dokončení záležitosti, kdybyste jednal s horšímvyšetřovatelem. Dokonce i vaše historka o tom, že trávník poničili


14

nezvedení kluci z vesnice, byla uvěřitelná. Mnohé mi však

prozradil stav vašeho oblečení minulou neděli večer.“

„to jsem vám už vysvětlil – můj pes běžel za bažantema chytil se do oka, které tu kladou vesničané.“

„Čekal bych tedy, že budete mít zablácené jenom kalhoty,“ odvětil holmes trpělivě. „ale nejvíc hlíny jste měl na zadní straně rukávů, právě tam, kde se člověk opírá lokty, když se vytahuje z jámy, jejíž hloubka téměř odpovídá jeho výšce.“

Lord ramsden se šíleným pohledem namířil zbraň naholmese, avšak můj přítel dál klidně vyprávěl.

„Miloval jste Elenoru rowleyovou tak vášnivě, že jstez rodinné pokladnice, bezpečné natolik, že její obsah zřídkakdy někdo kontroluje, vzal babiččin snubní prsten. pak jste tento dar věnoval slečně rowleyové, plně odhodlán oženit ses dcerou místního obchodníka, jejíž kráse, alespoň jak jsem sedoslechl, se vyrovnala pouze šlechetnost jejího ducha.“

Baron se zadíval kamsi do dáli a nepatrně sklonil hlavu, ale pistole dál mířila na holmese. „a také bychom se vzali,kdybych o ni nepřišel.“

„Dnes dopoledne jsem dlouze hovořil s bývalou služebnou slečny rowleyové. Když Elenora rowleyová onemocněla, vzká zala vám, že odjela s rodiči na kontinent na léčení.“

„Odborníci nic nesvedli,“ doplnil baron a zoufale zaťalprázdnou pěst. „po návratu průběh nemoci ještě urychlilo vypětí

z cestování. Kanálem, který jsme si vytvořili, mi poslalazprávu, že mě miluje pořád stejně – už od doby, kdy jsme oba byli

děti a její otec do naší domácnosti dodával textilní zboží. Za

tři dny –“ Křečovitě se otřásl a přejel si dlaní po čele.„Jakýkoli jiný osud by byl lepší. Dokonce i má vlastní smrt.“

„tak či tak faktem zůstává, že zemřela,“ dodal můj přítel

soucitně, „a než jste si v zármutku stačil uvědomit, že důkaz

vaší lásky nosila zašitý v lemu šatů, byl pohřben společně s ní.

Jakmile jste se zase vzpamatoval, určitě vám došlo, žerodinný klenot zmizel mimo váš dosah.“


15

„sám jsem onemocněl. Zešílel jsem. skoro na měsíc jsem se stal pouhým stínem sebe samého. nezáleželo mi na ničem a na nikom,“ líčil baron otupěle. „nesčetné pošetilosti méhobratra však následují jedna po druhé jako dny v kalendáři a naše rodina není tak bohatá, jak se matka domnívá.“

„Jistá účetní záležitost tedy upozornila na chybějící šperk.“

„Jinak bych ho od ní nikdy nechtěl nazpátek – za života ani po smrti. Bože můj! Všechna trápení, kterými nászahrnul bratr, nejsou ničím v porovnání s tím mým. Jak se bude vedle jména ramsden vyjímat přívlastek ‚vykradač hrobů‘?“ zvolal. poté se z posledních zbývajících sil uklidnil, napřímil se a jeho modré oči se přízračně zatřpytily. „Možná nijak,“ pokračoval a v jeho slovech byl mrazivý klid. „třeba jediný člověk, který o té věci ví, dnes v noci zahyne.“

„není to příliš pravděpodobné, viďte?“ poznamenalholmes vyrovnaně.

„to si jen myslíte,“ zavrčel jeho klient, „ale podcenil jste můj –“

„nejsem takový blázen, abych se s vámi setkal úplně sám,“ přerušil ho detektiv. „Můj přítel doktor Watson byl taklaskav a doprovodil mě.“

Opatrně jsem vystoupil zpoza skalnatého výběžku.

„takže jste si přivedl vlastní špehy!“ zvolal baron.„chcete mě zničit!“

„Musíte věřit, lorde ramsdene, že vám nechci jakkoliuškodit,“ namítl holmes. „Můj společník a já jsme připraveniodřisáhnout, že o této záležitosti neřekneme nikomu ani slovo, pokud se prsten vrátí, kam patří.“

„Je tady.“ Baron položil dlaň na náprsní kapsu. „alemyslíte to vážně? to je neuvěřitelné.“

„Moje skromná kariéra by brzy skončila krachem, kdybych nedbal nejlepších zájmů svých klientů,“ prohlásil můj přítel.

„p olicie, má rodina ani nikdo jiný se o věci nedozví, když jsem teď získal prsten zpátky? to je mnohem víc, než si zasloužím.“


16

„Já jim to nepovím. Máte mé slovo,“ pronesl holmes vážně.

„I moje,“ dodal jsem.

„to mi stačí.“ Baron omámeně sklonil hlavu, vyčerpaný

smut kem.

„není to první přečin, kterého jsem se dopustil, a obávám se, že zřejmě nezůstane posledním,“ podotkl můj přítelstejně ztišeným hlasem.

„Budu vám nadosmrti zavázán za vaši mlčenlivost. Během celé této záležitosti jste byl vskutku diskrétní a choval jste se mnohem chvályhodněji než já.“

„V tom s vámi nemohu souhlasit,“ začal holmes, ale baron hořce pokračoval.

„Ellie raději zemřela sama, než aby zradila mou důvěru. co jsem jí nabídl na oplátku?“

„no tak, vaše lordstvo. podobné úvahy sotva přinesounějaký užitek. Jednal jste v zájmu své rodiny a vaše tajemství je

koneckonců v bezpečí.“

„samozřejmě máte pravdu,“ zašeptal baron. „Můžete sevrátit do domu, pánové. Je po všem. Věřte mi, že já sám budu

od nynějška mlčet.“

Otočil jsem se k odchodu, avšak holmesův náhlýnesrozumitelný výkřik mě přiměl k prudkému obratu. pistolevystřelila právě ve chvíli, kdy holmes zoufalým skokemdoletěl k baronovi. Zachytil ho kolem trupu a položil na zmrzlou

zem. V okamžiku jsem byl u nich.

„rychle, člověče! Ještě dýchá – co kdybyste –“

avšak pro lorda ramsdena jsme už nemohli nic udělat.

Když jsem mu uvolnil límec, tiše, rozechvěle vzdychla přestal se hýbat.

„holmesi, je –“

„Je mrtev.“ Můj přítel přejel dlaní přes baronovy očia uhlazenost toho pohybu poněkud otupila šok z tragédie.„Kdybych tak – ale lord ramsden by se jistě prozradil nějak jinak! ne, ne, Gregson je osel, jenže cihlovou zeď pozná, když stojí


17

před ním. Jenom já jsem prsten mohl bezpečně vrátit.“spěšně se sehnul a vytáhl lesklý kroužek z horní kapsy vestymrtvého muže.

„co musel vidět, aby jej získal,“ zamumlal jsem v hrůze.

„Bůh nám pomáhej, Watsone.“ ačkoli můj přítel navenek působil klidně, byl otřesený jako nikdy dřív. „takový zážitek bych nikomu nepřál.“

Mlčky jsme klečeli v černých stínech stromů a pomalu si znovu začali uvědomovat, jak vlezlá panuje zima.

„co jim řekneme?“

„aspoň v tomto směru nemáme na výběr,“ usoudil holmes. „Zaslechli jsme výstřel těsně za hranicí pozemku a šli jsme se tam podívat. našli jsme barona, kterému už nebylopomoci. to je celé.“

přikývl jsem. „předpokládám, že sebevraždu citlivéhočlověka lze přičíst zátěži způsobené finanční tísní, ale co ten prs ten?“

„co se týče prstenu, jsem ochoten zajít ještě dál,“ odpověděl holmes polohlasně. „Baron měl za to, že svým životemohrožuje tajemství, a já nehodlám připustit, aby stejné nebezpečí představovala i jeho smrt.“ Ze smutku, který v sídle zavládl poté, co jsme se vrátilis politováníhodným nákladem a vyhlásili poplach, člověkazabolelo u srdce. paní domu po ztrátě nejstaršího syna zjevnězapomněla, že její matka vůbec kdy měla nějaký prsten. protože jsme si uprostřed toho zmatku připadali naprosto zbyteční, ráno jsme brzy vstali a šli se do hostince rozloučits inspektorem Gregsonem a konstáblem, kterého si přivezl z Londýna, aby mu pomohl s vyšetřováním. Obsadili celé apartmáa v jednoduchém předpokoji si zřídili kancelář. Inspektor svýmjedinečným způsobem vyjádřil značné znepokojení nad naším náhlým odjezdem.

„Víte, vlastně vám docela rozumím. Jakmile člověkpochoí, že mu věc přerostla přes hlavu, je dobré si to připustit


18

a vycouvat. Já ale hodlám hrát až do konce, pane holmesi.

Zkrátka nedokážu odejít od rozdělaného případu, ve kterém

se děje tolik věcí.“

„Objevil jste tedy nějaké nové stopy?“ otázal se můj přítel klidně.

„především je tu ten bratr zesnulého barona – hráča prostopášník, jestli můžu věřit svým zdrojům.“

„nepovažuji za příliš pravděpodobné –“

„a teď ta sebevražda!“ zvolal inspektor Gregson. „Zadaných okolností zvlášť temný čin.“

„proč?“

„přece kvůli vině! Kvůli čemu se člověk zabije, když ne

z po citu viny? Kdybyste zůstal, pane holmesi, možná byste

dí ky nejnovějšímu vývoji situace získal představu, co se děje.“

„Z Londýna jsem obdržel zprávu o tom šperku,“ pokrčil

přezíravě holmes jedním ramenem. „Jeden můj známýklenotník mi poskytl důvod k návratu do města a důkazy zde

v colwallu mi připadají natolik chabé, že považuji zapřínosnější sledovat tuto čerstvou stopu.“

„promiňte, pane,“ ozval se hlas od stěny. „Důkazů je tubezochyby dostatek.“

holmes obrátil hlavu k mladému konstáblovi, kterýpoznámku pronesl. „Myslíte?“ zeptal se suše. „podle mě jezločin prakticky neobjasnitelný, pokud nelze ani stanovit dobu

je ho spáchání s přesností na dvanáct měsíců.“

tato odpověď pobavila Gregsona, jenž dodal: „Vidíte,hochu, přivedl jsem vás sem, abyste viděl v akci opravdového profesionála. a od pana holmese se taky můžete lecčemupřiučit. ale myslím, že byste měl raději poslouchat a nechat si své názory pro sebe.“

policista se nedal vyvést z míry. „ale co ten poničenýtrávník?“

„trávník?“ zachechtal se Gregson. „Kam tím míříte? Jako

kdyby v téhle věci hrálo nějakou roli zahradničení!“


19

„také jsem to považoval za poněkud zvláštní, než jsemnarazil na kluky, kteří se o to zasloužili,“ zasáhl holmes spěšně. „při včerejší krátké prohlídce stáje ve vašem hostinci jsem se osobně setkal s mladým Fergusem Macarthurem a několika jeho společníky. natírali sedla hostů lojem, zatímcopodkoní chrápal v seně. Kdyby vynalézavost byla zárukouúspěchu v našem světě, tahle mladá parta by brzy vládlabritskému impériu.“

Můj přítel důstojně vstal a zvedl z lavičky u dveří svou čapku. „Jakmile v Londýně něco zjistím, okamžitě vám dám vědět.“

„Dobrá. nepochybuji, že než se nám znovu ozvete, věc už bude vyřešena, ale stejně – děkuji vám.“

„sbohem, inspektore Gregsone, a vyřiďte pozdravy svým podřízeným. Jsou talentovanější, než si myslíte.“ holmesnaosledy kývl a pevně za námi zavřel dveře.

„Zpátky do Londýna,“ zauvažoval jsem.

„ano, v herefordshiru už nejsme zapotřebí,“ odvětil můj přítel. „přesto věřím, že prostřednictvím tajemného kupce se podaří prsten vypátrat.“ poklepal si po náprsní kapse a na vážné tváři se mu objevil náznak úsměvu. nebyli jsme v Londýně dlouho, když holmes poslal la dy rams denové telegram, že prsten její matky byl nalezen. ra dost z návratu rodinného klenotu nestačila k rozptýlení chmur, které venkovské sídlo zastíraly, avšak k přítelovuviditelnému uspokojení umlčela otázky ohledně zmizení šperku. Greg sonův případ zůstával bohužel neuzavřený, avšakjakmile prsten s doprovodem ze scotland Yardu bezpečně dorazil z Lon dýna do Blackheath house, nálada dobrého inspektora se zlepšila natolik, že soukromému detektivovi pogratuloval k „ne obyčejnému štěstí“.

O dva týdny později jsem ležel na pohovce a četl lékařský časopis, když vtom jsem na schodech uslyšel povědomé kroky a poté holmes vstoupil do obývacího pokoje. Zamyšleně pod


20

lampou podržel jakýsi dopis a vzápětí jej lhostejně pohodil

na hrozivou kupu písemností vedle knihovny.

„holmesi, myslím, že někteří vaši příležitostní malídetektivové* jsou menší než tahle hromada,“ podotkl jsem.

„hmm?“ zamručel nepřítomně. „to sotva. Maličký Graves se od doby, kdy jste ho viděl naposled, hodně vytáhl.“

Usmál jsem se. „tak čeho se to týká?“

„ten dopis?“ holmes natáhl šlachovitou paži pro papír, na okamžik zaváhal a potom mi jej podal. List byl napsanýkřiklavě červeným inkoustem podivně nepravidelným písmem a zněl takto:

Pane Holmes,

jste chytrák. Nemám pravdu? I když jste možná ďábelsky chytrej

nebo ďábel osobně, nejste tak chytrej, aby vás neviděl pan Nikdo.

Ano, vidím vás dost zřetelně a možná vás uvidím v pekle.

Dřív, než si myslíte, pane Holmes.

Zlostně jsem vzhlédl. „holmesi, ten dopis je otevřenávýhrůžka!“

„tón je poněkud nepřátelský,“ připustil a šátral v hlubinách

perské trepky po tabáku.

„co chcete dělat?“

„Dělat? nic. Vaše korespondence patrně není tak poutavá jako moje. Když prohlížím poštu a hledám případ, který by byl hoden mého času a talentu, až příliš často narážím nanesmysly bláznivých starých panen nebo výplody znuděných novomanželů. Jeden neocenitelný příklad z Brightonuz minulého týdne vám musím ukázat –“

„Vás tenhle bizarní vzkaz vůbec nezajímá?“

„Zahanbeně doznávám, že znám až příliš mnoho zločinců na to, abych takovou věc občas neočekával,“ odvětil holmes * skupina uličníků, kteří holmesovi často obstarávali informace.


21

ne důtklivě. „Dopis je napsaný na laciném kancelářskémpapíře, odeslaný z East Endu a nenese otisky prstů či jinéidentifikační znaky. co s ním mám dělat? rukopis je ovšem krajněneobvyklý. takový se často nevidí.“ pozorně si stránku prohlížel.

„Jaké kroky podniknete?“ zeptal jsem se ještě jednou.

„ty nejlepší, milý Watsone – přemístím jej mezi odpadky.“ hodil papír směrem ke svému psacímu stolu a energickyobrátil téma hovoru k působení richarda Owena v oblastifilozofické anatomie.

teprve druhý den odpoledne jsem při pohledu naotevřenou knihu poznámek na holmesově stole zjistil, že dopis ne skončil v koši, nýbrž pečlivě nalepený v rubrice „různá poš ta“. chtěl jsem se přítele zeptat, jestli ve věci narazil na ně jakou stopu, avšak po náhlém příchodu méhospolubydlícího s naléhavou žádostí z camberwellu se moje myšlenky ubíraly docela jiným směrem.


22

kapitola jedna

DVa ZLOČInY

Mým pokusům zaznamenat přehledně život a dílo panasher

locka holmese bývají často vytýkány nedostatky v oblasti

přes né chronologie. třebaže přijímám vlídně míněnáupo

zornění na chyby způsobené překotným zapisováním čine

dbalými literárními agenty, musím připomenout, že většina

opomenutí, jakkoli zarážejících, byla zcela záměrná.holme

sova neústupnost, nemluvě o mém vlastním vrozeném taktu,

mi mnohdy bránila uplatňovat preciznost, jež jeu životopis

ců tak ceněna. Býval jsem nucen upravovat data vedlejších

případů, abych utajil ta podstatná, měnit jména a okolnosti

a současně přesně zaznamenávat klíčové události, bez kterých

by nemělo smysl vůbec něco psát. V této situaci by všakkaž

dé zatemňování bylo absurdní, neboť fakta jsou známa nejen

obyvatelům Londýna, ale celému světu. proto vylíčím celou

pravdu, jak se přede mnou a holmesem odvíjela,a nevyne

chám nic, co se týká nejpříšernější série zločinů, které jsme

kdy s mým slavným přítelem měli vyšetřit.

rok 1888 byl pro pana sherlocka holmese již tak důležitý,

protože během něj poskytl cenné služby jednomuevropské

mu panovnickému rodu a pokračoval v potírání činnostipro

fesora Jamese Moriartyho, jehož moc nad londýnskýmpod

světím byla z pohledu mého přítele stále patrnější. Veřejnost

se o holmesových pozoruhodných dovednostech dozvěděla

díky několika velmi sledovaným vyšetřováním včetně otřesné

aféry s vadnou olejovou lampou a případu záhadnéhozmi

zení náprstku paní Victorie Mendosové a jeho následků.ta

lent mého přítele, dříve opomíjený coby okrajová odborná

záležitost, se v onom roce stal předmětem širokého obdivu.


23

navzdory zaneprázdněnosti, která vyplývala ze šířících se zvěstí o holmesově vševědoucnosti, jsme toho večera posvátku na začátku srpna byli doma, můj společník se věnovalchemické analýze jedu jednoho amerického hada, podlepředešlých zkušeností téměř nezjistitelného, a já jsem četl noviny. K mému potěšení se na obloze nad domy objevil tennejprchavější ze všech přírodních úkazů, totiž londýnské slunce, a svěží vánek proudil okny (z nichž jedno jsem otevřel kvůli bezpečnosti během holmesova chemického snažení), když vtom mou pozornost zaujal článek ve večerním vydání Staru.

„nedokážu pochopit,“ pronesl jsem spíš sám pro sebe, „co vraha vede k tak naprostému zneuctění lidského těla.“

aniž vzhlédl od práce, holmes poznamenal: „nabízí sedomněnka, že úplné zneuctění lidského těla má ukončit jeho pozemskou užitečnost, z čehož by vyplývalo, že na všechny vrahy se vztahuje totéž specifické obvinění.“

„tohle přesahuje všechny meze. píše se tady, že nějakounebohou ženu, jejíž totožnost zatím není známa, našliubodanou ve Whitechapelu.“

„Ohavná, avšak stěží nepochopitelná událost.předpokládám, že si tam vydělávala na jídlo, pití a přístřeší. takové po li to váníhodné nešťastnice, jak úřady a novináři označují pros titutky, jako by ponoukaly ke zločinům z vášně muže, s ni miž se spolčují.“

„Utrpěla dvacet bodných ran, holmesi.“

„a váš nenapadnutelný lékařský názor zní, že by stačila jedna.“

„Vlastně ano,“ odvětil jsem. „ten bídák ji podle všeho bodal dál, i když už byla po smrti, aspoň to naznačují krvavé stopy.“

Detektiv se usmál. „Jste nanejvýš soucitný džentlmen, milý Watsone. Jak vás znám, pravděpodobně byste usoudil nazločin z vášně, spáchaný v agónii zoufalství nebo pomsty,a nevidíte žádný přijatelný důvod pro tak morbidní útok.“

„Mám dojem, že jste to vystihl.“


24

„přiznávám, že ani já si nedokážu představit, jaký vztek by se mě musel zmocnit, abych oběť takhle zohavil,“ podotkl. „píšou ještě něco?“

„policie zatím nic neví.“

holmes vzdychl a odsunul vědecké propriety stranou. „Kéž bychom my dva měli moc zajistit bezpečí pro celý Londýn, můj milý, ale prozatím zanechme úvah, jak hluboko mohou naši spoluobčané klesnout, a raději se zamysleme, jestlidokážeme stihnout začátek Brahmsovy symfonie č. 4 e moll v royal albert hall o půl osmé. Můj bratr Mycroft mě upozornil na druhého violoncellistu a já bych uvítal vaši společnost, až toho pána budu pozorovat v jeho přirozeném prostředí.“

Uzavřít záležitost s druhým cellistou trvalo sherlockuholmesovi přesně pět dní, a jakmile ji měl za sebou, dostalo se mu poděkování z vysokých míst britské vlády, v níž hrál jeho bratr Mycroft důležitou úlohu. Moje povědomí o významné pozici Mycrofta holmese bylo v té době přísně střeženýmtajemstvím, neboť svého bratra příležitostně zapojoval dovyšetřování celostátní důležitosti, o nichž jsme já ani sherlock holmes neměli mít sebemenší tušení. nerad však přiznávám, že když se v následujících týdnech nedělo nic kromě těchnejbanálnějších přestupků, můj přítel upadl do melancholické strnulosti, která mimořádně zatěžovala jak mě, tak našihospodyni, paní hudsonovou. holmes odjakživa zastával názor, že bychom se mu v tomto stavu měli zcela vyhýbat, ale já jsem se jako lékař děsil jeho drobné a pečlivě udržované injekčnístříkačky a tajemných návštěv lékárny, které věstily, žev následujících dnech či týdnech přítel bude ničit sám sebe, pokud mu v tom nějak nezabráním. Marně jsem pročítal novinya stejně marně jsem se holmese pokoušel přesvědčit, že tolikbodných ran by žena utržit neměla, ve Whitechapelu ani nikde jinde. nakonec jsem zatoužil, na kratičkou chvíli a navzdory svému svědomí, aby došlo k nějakému senzačnímu neštěstí.

V onu osudnou sobotu prvního září jsem vstal brzy, a když


25

jsem si po snídani zapálil dýmku, do obývacího pokojevstouil holmes, úplně oblečený a začtený do Daily News.ruměnec na jeho bledé pokožce napovídal, že se vrací z ulice, a já

jsem s úlevou shledal, že v bdělém pohledu není ani stopy

po droze, jíž jsem opovrhoval. soustředěně se zamračil,odložil noviny na jídelní stůl a rychle otevřel sedm či osmdalších listů, které jsme odebírali, vyhledal v nich tentýž příběh

a rozkládal archy po nábytku.

„Dobrý den, holmesi,“ ozval jsem se ve chvíli, kdyobývacímu pokoji hrozilo, že zmizí pod záplavou papíru.

„Byl jsem venku,“ odpověděl.

„Jistě,“ opáčil jsem suše.

„Doufám, že jste dneska ráno už jedl, Watsone.“

„co tím myslíte?“

„Zdá se, že zohavování mrtvol je ve Whitechapelu navzestupu. Objevili další, drahý příteli. s rozřezaným břichem.“

„Jaká byla příčina smrti?“

„Vrah jí málem oddělil hlavu od těla.“

„Dobrý bože. Kde ji našli?“

„Zřejmě v Buck’s row, což mě okamžitě zaujalo. předchozí případ jsem pokládal za důsledek bizarního pomatení mysli, jenže teď brzy po něm následuje podobný.“

„Už ten první byl příšerný.“

„ta žena se jmenovala Martha tabramová a původnízprávy nebyly přesné: vrah jí zasadil ohromujících devětatřicet bodných ran,“ konstatoval holmes věcně. „Oběť zevčerejšího rána, nějaká Mary ann nicholsová, údajně přišla o část vnitřních orgánů.“

„Mohu tiše doufat, že se tou věcí budete zabývat?“ zeptal jsem se.

„sotva spadá do mé kompetence, pokud mě nikdonepožádá o náz–“

Vtom se dostavila paní hudsonová a s tichým cynismem přehlédla náš nově vyzdobený nábytek. hospodyně nebyla


26

v nejlepší náladě, jelikož holmes ve své bezstarostnostipoužil její zdobenou lžíci k rozpouštění chemických prvků nad

hořákem a následný spor zatím nedospěl k řešení, které by

ji uspokojilo.

„přišli za vámi dva pánové,“ oznámila ode dveří. „Inspektor Lestrade a ještě jeden. chcete něco z mého příborníku, pane holmesi, nebo máte všechno, co potřebujete?“

„ha!“ zvolal holmes. „Lestrade se občas dokáže objevit skutečně v pravou chvíli. ne, paní hudsonová, stolníhonáčiní mám dost, ale kdyby se mi nedostávalo vidličky naokurky nebo jiné součásti příboru, zazvoním na vás. Uveďteinspektora, prosím.“

paní hudsonová se s upjatou důstojností vzdálila. O chvíli

později vešli inspektor Lestrade a jeho společník. holmesovi

se už naskytlo mnoho příležitostí lkát nad intelektemnašeho přítele, štíhlého a upraveného policisty s protáhlou tváří,

avšak Lestradova píle vzbuzovala naši úctu i ve chvílích, kdy

jeho naprostý nedostatek představivosti napínal detektivovy

nervy k prasknutí. tentokrát Lestrade vypadal obzvlášťzdrceně a úzkostně. Jeho druh měl na sobě tmavý tvídový oblek

a pyšnil se působivým knírem s krátce zastřiženou bradkou.

Byl bledý a plaše těkal očima mezi holmesem a mnou.

přítel dvojici příchozích přejel pohledem. „Jak se máte,Lestrade? Velice rádi vám oběma nabídneme kávu nebo něcosilnějšího, když budete chtít. těší mě, že vás poznávám,doktore...?“

„Llewellyn. K vašim službám, pane,“ doplnil návštěvník se

zjevným neklidem.

„Doktore Llewellyne, ujišťuji vás, že já jsem k dispozici vám. Omlouvám se, že jsem si dovolil odhadnout váš titul –nedávno jste utrpěl lehké poranění pravé ruky a způsob,jakým máte upevněný obvaz, mě vede k přesvědčení, že jste si ji sám ovinul levou končetinou. a použitá látka je druhu, ja ký se nevyskytuje mimo zdravotnická zařízení. překvapilo


27

by mě, kdyby dovednosti našich lékařů upadly natolik, že by

jim bandáž musel přiložit někdo jiný.“

„Ve všem máte pravdu, pane – velmi pozoruhodné.“

holmes krátce přikývl. „tohle je můj přítel a kolega,doktor Watson.“

„těší mě. rád poznám každého, kdo chce přispětk objasnění této příšerné záležitosti.“

holmes pokynul Lestradovi a našemu novému nervóznímu známému, ať se usadí na židle, na jejichž opěradlech stálevisely novinové archy. sám klesl do svého ušáku.

„přišli jste kvůli té věci v Buck’s row, předpokládám,“poznamenal. „Vás do vyšetřování zapojili včera, doktore Llewellyne?“

„Mám ordinaci ve Whitechapel road číslo padesát dva, pár minut odtamtud,“ odpověděl lékař. „přivolali mě včera ráno krátce před čtvrtou hodinou. právě jsem dokončil posmrtné ohledání.“

„Moment, prosím. Lestrade, i když vás jako obvykle moc rád vidím, proč jste proboha čekal celý den, než jste přišel za mnou?“

„pověřili mě vyšetřováním teprve před dvěma hodinami!“ bránil se Lestrade. „nejdřív na věci pracoval inspektor sprat ling, pak helson. hned jsem doktora Llewellynapřivedl k vám.“

„hluboce se omlouvám, inspektore,“ usmál se holmes.„neotálel jste, naopak jste jednal nebývale rázně.“

„stejně nebývalý byl stav oběti. Kdybyste viděl, co já dnes ráno a doktor Llewellyn včera...“ Lestrade zavrtěl hlavou. „Vaše metody jsou možná nekonvenční, ale potřebujemepříad co nejrychleji ukončit. Je na něm cosi velmi podivného, pane holmesi, a snad nejsem daleko od pravdy, když řeknu, že v takových situacích většinou nastupujete vy.“

holmes se opřel v křesle a přivřel oči. „Dobrá tedy.Doktore Llewellyne, povězte mi ze svého pohledu, jak tovšechno bylo.“


28

„Jak jsem řekl, pane holmesi,“ začal lékař váhavě, „mám ve Whitechapel road lékařskou praxi, kterou jsem si otevřel po studiích na Londýnské univerzitě. hlavní ulice jepoměrně slušná a mou ordinací denně procházejí víceméně ty též choroby – chřipka, revmatismus, zimnice – ta nejběžnější one mocnění. protože ale bydlím v East Endu, občas mívám ne příjemnější práci. Jednou ke mně vrazil můj pravidelnýpacient s ošklivou bodnou ranou, protože zabloudil do končiny, kde nějaké rabiáty zajímala jeho peněženka. Myslím, žebezrostřední sousedství chudinské čtvrti by se hned projevilo, kdybych se dostal k léčení některého ze svých nemajetných sousedů, ale obávám se, že na to nemají peníze. Kdyžonemocní, koupí si u pouličního mastičkáře za penci gin nebo opiovou tinkturu. a v případě zranění, ke kterým častodochází za podezřelých okolností, raději anonymně trpí, než aby riskovali jednání s policií.

ta příšerná vražda v George Yard Buildings před třemitýdny na mě silně zapůsobila. Všechny nás šokovala ta zuřivost. nemůžu před vámi zakrývat hrůzu z toho, k čemu měpřivolali včera.“

holmes varovně zvedl dlaň. „prosím,“ zasáhl, „popište vše

tak, jak jste to viděl.“

„Buck’s row je jedna z těch odporných černých uliček,kterými Whitechapel oplývá, jakmile člověk odbočí z hlavnítřídy. tělo leželo před rozpadlou bránou ve vjezdu do dvora se

stájí. Kromě těla jsem neviděl nic zvláštního, ale k tomu by

se snad mohl vyjádřit spíš inspektor.“

„Kéž by,“ vzdychl Lestrade. „Jak říkáte, kromě mrtvoly tam nebylo nic mimořádného.“

„a tělo samotné?“ naléhal holmes.

„Bylo jí něco přes třicet,“ řekl doktor Llewellyn a otřel si čelo kapesníkem. „Měla hnědé vlasy a vepředu jí chybělo několik zubů, ale nejspíš o ně nepřišla v poslední době. tělo byloještě teplé, až na okrajové části. Měla dvě brutální řezné rány na


29

krku. skoro přišla o hlavu. Kromě hrdla jsem na horní části

těla žádné rány nenašel, zato na spodní – ně kdo ji rozpáral,

pane holmesi. sukni měla vyhrnutou a několik di vokých řezů

proniklo břichem a odhalilo vnitřní orgány.“

hleděl jsem na lékaře s hrůzou, ale u holmese musel šok ustoupit profesionálnímu zaujetí. „Říkáte, že hrudník měla netknutý? ale aspoň oblečení muselo být od krve, viďte?“

„Měla hnědé šaty a ujišťuji vás, že zůstaly zcela bezposkvrny.“

„V tom případě musela ležet tváří dolů, než vznikly rány na krku. Kde je teď, Lestrade?“

„V márnici. Jmenuje se Mary ann ‚polly‘ nicholsováa identifikovala ji přítelkyně z chudobince v Lambethu, která si říká Mary ann Monková. Do útulku pro chudé občany jsme se vydali kvůli jeho znaku na spodničce oběti. Měla obnošené oblečení, černý čepec, u sebe hřeben, kapesník a malézrcátko. s největší pravděpodobností to byl veškerý její majetek.“

„Kdy podle vás nastala smrt, doktore Llewellyne?“

„na místo jsem dorazil ve tři padesát ráno. nemohla být mrtvá déle než deset minut.“

„a kdo učinil ten příšerný objev?“

„nějaký charles cross, který s kárkou rozváží maso,cestou do práce,“ odpověděl Lestrade a nahlédl do poznámek. „podle mého názoru šel kolem náhodou. chudák byl úplně vyděšený. Krátce po něm na místo dorazil konstábl neila poslal pro doktora Llewellyna v naději, že ženu zachrání. tou dobou už bylo samozřejmě pozdě.“

seděli jsme mlčky a zvedal se vítr. Zauvažoval jsem, jestli byla rodina polly nicholsové zpravena o jejím strašlivémosudu a jestli žena vůbec měla nějaké příbuzné.

„Lestrade,“ začal holmes po chvíli, „zaznamenala policie nějaký pokrok při objasňování vraždy Marthy tabramové ze začátku měsíce?“

Lestrade zkormouceně zavrtěl hlavou. „právě jsme ten


30

případ znovu otevřeli. Já sám jsem na něm nepracoval, ale

všichni jsme se klonili k názoru, že to bylo dostaveníčko, které

vzalo tragicky špatný konec. proboha, pane holmesi, vy snad

myslíte, že by ty události mohly nějak souviset?“

„ne, to jistě ne. Je za tím pouze profesionální jistota, že stojí za povšimnutí, pokud jsou dva tak hrozné zločiny spáchány deset minut pěšky od sebe.“

Doktor Llewellyn vstal a natáhl se pro klobouk. „Moc mě

mrzí, pánové, že vám nemohu povědět víc. Bohužel semusím vrátit do ordinace, protože pacienti se budou divit, co se

mnou je.“

„Buďte tak laskav a zanechte nám navštívenku, doktoreLlewellyne,“ požádal holmes a nepřítomně mu potřásl rukou.

„Jistě. hodně štěstí vám všem. Dejte mi vědět, kdybych mohl být ještě nějak nápomocen.“

po lékařově odchodu se Lestrade s vážným obličejemobrátil k mému příteli.

„ani trochu se mi nezamlouvá, že se vracíte k případuMarthy tabramové, pane holmesi. Opravdu si myslíte, že obě ženy napadl stejný muž? pravděpodobnější je, že pollynicholsovou zabil žárlivý milenec, nějaký gang neborozzuřený opilý zákazník.“

„nejspíš máte pravdu. Určitě mi ale vyhovíte, když váspožádám o podrobnosti obou zločinů.“

Lestrade pokrčil rameny. „pokud vás zajímá tabramová, samozřejmě nemám námitek. shromáždit papíry by nemělo být těžké. Můžu je pro vás mít dnes odpoledne.“

„na důkazy se potřebuji podívat ihned.“

„Máte volný přístup, pane holmesi – prostě v márnici nebo na místě činu řekněte moje jméno. Uvidím se s vámi oběma ve scotland Yardu.“ Inspektor pokýval hlavou a odešel.

přítel se přesunul ke krbové římse, vyklepl z prázdnévázičky doutník a v nejhlubším soustředění začal kouřit. „Vražda té tabramové je velmi pozoruhodná záležitost,“ poznamenal.


31

„Myslíte vraždu nicholsové?“

„Myslím přesně to, co říkám.“

„Zatím jste o ní moc nedumal, holmesi.“

„Každé ráno jsem v novinách očekával zprávu, že ji užobjasnili. nestává se často, aby muž devětatřicetkrát bodlbezbrannou ženu a pak se rozplynul v éteru. Motiv takového ohavného činu bude nezbytně senzační.“

„a tyhle ženy nezbytně mívají mnoho známých, většinou nevypátratelných,“ upozornil jsem.

„to je zřejmé,“ odvětil. „také je zřejmé, že čtvrťWhitechael poskytuje útočníkovi mnoho přirozených výhod. Jakmile zapadne slunce, člověk sotva vidí ruku před obličejem, navíc kvůli blízkým jatkům si nikdo nevšímá procházejícíchzakrvácených mužů. Méně jasné je, zda plyne něco hrozivéhoz blízkosti oněch dvou smrtí v prostoru a čase.“

„ta shoda okolností je určitě znepokojivá.“

holmes zavrtěl hlavou a sáhl pro vycházkovou hůl.

„Jedna brutálně zohavená mrtvola je znepokojivá. Dvě jsou něco docela jiného. Obávám se, že nesmíme ztratit aniokamžik.“


32

kapitola dva

DůKaZY

Mrtvola polly nicholsové si evidentně žádala našibezodklad

nou návštěvu, a tak jsme se drožkou ihned přepravili domár

nice v chudinské nemocnici na Old Montague street.Zatím

co jsme se kodrcali směrem k East Endu, budovy kolem se

zmenšovaly a jejich fasády se pokrývaly vrstvou sazí zadesít

ky let. Když jsme však dojeli k Whitechapel road, jako vždy

mě zaskočilo tamní hemžení. pokřikující kazatel stál proti

hloučku pošklebujících se místních a soupeřil o jejichpozor

nost se zdobenou restaurací na jedné straně a stejně hlučným

prodejcem pánských pracovních košil na druhé. na povozech

se senem jiskřilo světlo a prach a mrtvý dobytek se houpal

na hácích nad vozíky plnými čerstvých kůží. ale navzdory

prosperující živosti nejširší třídy ve čtvrti mnou opět otřásla

nuzota, jež nás obklopila, sotva jsme z hlavní ulice odbočili

do úzkých průchodů s krámky po obou stranách a míjelivý

rostky, kteří se na nárožích prali o to, kdo tam bude prodávat

sirky, i vrávorající opilé osoby obou pohlaví, opřené v časném

odpoledni o rámy dveří.

Márniční bouda byla svou podstatou skličující místo,na

prosto nevhodné pro zdravotnické účely a navštěvovanépou

ze těmi, jejichž jedinou šancí na důstojný život bylo uzavřít

smlouvu s farností, že ji budou zbavovat lidských ostatků.

Lestrade poslal zprávu, že co nevidět přijedeme, takže jakmile

jsme chatrnou stavbu stlučenou ze směsky latí našli, spatřili

jsme na vlastní oči to, co tak rozrušilo doktora Llewellyna.

na hrubé dřevěné desce vyšetřovacího stolu ležela ženavy

soká něco málo přes pět stop. Do jejího drobnéhoobliče

je s výraznými, veselými lícními kostmi a citlivým čelem se


33

hluboce vryla přízemnost starostí a dřiny. Krk mělaopravdu skoro přeťatý a břicho otevíraly bestiální bezúčelné rány.

chtěl jsem se holmese zeptat, zda něco zaujalo jeho ostřejší zrak, avšak přítel se náhle s netrpělivým výkřikem vrhl k tělu.

„přece jen jsme přijeli pozdě! Umyli ji, Watsone,“ zvolal. „Bez přemýšlení a důkladně ji umyli.“

přikývl jsem. „Je to běžný postup, jak víte. někteřídokonce tvrdí, že jinak nejsou pořádně vidět poranění.“

holmes málem odfrkl. „Říkám vám, Watsone, že kdyby mi

scotland Yard zaplatil za vyhledání každé stopy, kterouztratili kvůli nedbalosti nebo hysterické hygieně, mohl bych hned

odpoledne odejít na odpočinek. takhle se musím spokojit

s tím, co zbylo. Vidíte něco, co mohlo doktoru Llewellynovi

uniknout, protože o světě zločinu neví tolik co vy?“

„nepřeceňujte mě, holmesi.“

Šibalsky nahlédl přes mé rameno. „no tak, milý příteli.Mistrovství není o nic méně obdivuhodné jen kvůliodpudivosti oboru.“

přejel jsem mrtvolu pohledem. nešťastnici potkalžalostný konec a vskutku bylo požehnáním, pokud jí vrah nejprve podřízl hrdlo a hněv si vybil teprve na neživé schránce.

„Krk je přetnutý skoro až k obratlům, rána přerušuje obě hlavní tepny a je tu ještě sedm zbytečných řezů v břišní tkáni. nezdá se, že by se stala obětí nějakých dalších nemravností, neboť nevidím žádnou známku nedávného styku, řezné rány mají hladké okraje a svědčí o rozmyslu. co z tohovyvozujete, holmesi?“

Detektiv se zadumaně nakláněl nad tělem. „Všimněte sizměny barvy u čelisti. Zbavil ji vědomí a pak ji ležící na zemipodřízl, protože na pažích scházejí podlitiny, které by zůstaly po zápasu s útočníkem, a také by to vysvětlovalo nepřítomnost krve na horní části trupu, o níž se zmínil doktor Llewellyn. Z čistoty řezů, kterou jste tak přesně zaznamenal, můžeme usoudit, že byla mrtvá, omámená nebo jinak neschopná se


34

vzpírat, když vznikaly, neboť jinak by rány byly zubaté nebo

potrhané. Domnívám se, že všechna tato zranění bylazpůsobena stejnou zbraní, tedy důkladně nabroušeným nožem

o délce šest nebo osm palců, možná s dvojitým ostřím. Zabil

ji, rozřezal ji v téměř úplné tmě – čímž vážně ohrozil vlastní

bezpečnost, uvážíme-li, kolik času navíc potřeboval –a potom unikl.“

„ale proč? K čemu mohlo mezi polly nicholsovou a jejím

vrahem dojít, že ho to tak rozzuřilo?“

„Dobrá otázka. pojďte, Watsone – podíváme se do Buck’s

row. Jestliže budeme mít výjimečné štěstí, můžeme objevit

něco, na co policie nenarazila nebo co neskončilov popelnici.“

než jsme dojeli na místo vraždy, rámus z Whitechapel road opadl a nahradil jej lomoz severní železniční trati. Jednustranu Buck’s row obsadily ošklivé patrové domy, narychlovystavěné a mizerně udržované, zatímco druhá patřila prázdným průčelím jednoduchých skladišť. holmes seskočil z drožky a přistoupil k hloučku reportérů a novinářů, zatímco já jsem zaplatil kočímu a přiměl ho ke slibu, že vyčká našeho návratu.

„samozřejmě, pane holmesi,“ řekl mladý strážník a dotkl

se okraje přilby, právě když jsem docházel na místo.„chystali jsme se to tu celé vydrhnout, ale dáme vám deset minut,

jestli chcete. nenašli jsme nic mimořádného.“

holmes, jehož štíhlá postava ožila do poslední šlachynervózní energií, která se projevovala pouze na místě činu, se pustil do pátrání. Detektiv býval při práci na případudychtivý právě tak, jako byl netečný, když se zrovna žádnýmnezabýval, a jeho důkladnému zkoumání neunikla na vozovce či v přilehlém dvoře ani skvrnka. po téměř dvaceti minutách netrpělivě udeřil holí do ohrady stájí a vrátil se ke mně.

„nějaký pokrok?“

holmes semkl tenké rty a zakroutil hlavou. „Z krve na zemi usuzuji, že sem tělo nebylo přemístěno odjinud, což je dobré


35

vědět. roztržka skončila tady. Kromě toho jen vím, žetamten lékárník byl nedávno oloupen, že u toho pruhu bláta se

poprali dva džentlmeni kvůli sázce a že konstábl hned nalevo

od vás je starý mládenec a má teriéra. a tak, příteli Watsone,

na tom nejsme o nic líp, než když jsme začínali.“ pokynulpolicistům, aby pokračovali v práci.

„předpokládám, že skutečnosti, které jste uvedl, se zločinem nemají nic společného, ale jak jste je vydedukoval?“

„cože?“ Šedé oči zaujatě přejížděly po horních podlažích okolních budov. „ach ano... staré dveře s novým zámkem a vedle rozbité okno, přetržený pikový kluk z drahéhobalíčku uprostřed očividných známek zápasu, zejména stoppánských bot s hranatou špičkou, a příšerný stav nohavicstrážníka andersona. ne, s naším vyšetřováním nijak nesouvisejí. ale přece jen se můžeme zaměstnat něčím užitečným. poloha tamtoho okna je pro naše účely ideální.“

se zájmem jsem vzhlédl. Za námi stály Brownův a Eaglův sklad vlny a schneiderova továrna na čepice, shodněpostavené v naprosté oddanosti průmyslu, který pohrdá slovemarchitektura. Okno, které měl holmes na mysli, patřilok obytnému domu a bylo takřka přímo nad námi. Můj přítel nemarnil čas. Vykročil vpřed a zaklepal na dveře.

Zprvu jsem myslel, že mi jeho záhadné úmysly zůstanou utajeny, neboť nikdo neotvíral. Detektiv se mírně usmál.„pomalé kroky... žena, řekl bych. ano, a trochu kulhá na jednu nohu. samozřejmě nedokážu určit na kterou. Omlouvám se. Á, už ji tady máme.“

Dveře se otevřely a ukázala se vrásčitá, dopředu vyčnívající tvář, obklopená gloriolou chomáčovitých bílých vlasůa přiomínající krtka vylézajícího z chodby. Brýle měla takšpinavé, až jsem skoro nechápal jejich účel. podívala se na nás jako na dva prašivé pouliční psy a pevně sevřela hůl.

„co chcete? nepronajímám pokoje, a jestli máte co dočinění s mými syny nebo manželem, vydělávají na živobytí.“


36

„to je ale smůla,“ zvolal holmes. „Doslechl jsem se, ženěkdo od vás zná člověka, co může opatřit kárku.“

„ano, pane,“ odpověděla a přimhouřila oči ještě víc, „ale

náš nejmladší se vrátí nejdřív v sedm.“

„U Joviše! Dnes nám tedy není přáno, Milesi,“ opáčilholmes s úšklebkem. „Zaplatil bych skoro jakoukoli cenu,vzhledem k tomu, co máme za zboží, ale prostě se musíme přeptat jinde.“

„počkejte. potřebujete ten dvoukolák dneska?“

holmes sklonil orlí nos ke stařeně a odpověděl: „Mámejisté... věci, které musíme převézt. Obávám se, že to je spíšmužská záležitost, paní...?“

„paní Greenová.“

„Jistě, jste jeho matka. a víte jistě, že se pan Green hned

tak nevrátí? no, to je škoda. Vy sama s těmihle věcmi nemáte

žádné zkušenosti?“

Žena sešpulila vrásčitá ústa, dospěla k jakémusisoukromému rozhodnutí a gestem nás pozvala dovnitř. Byli jsmeuvedeni do malého, tlumeně osvětleného pokoje, zařízeného jen nejnutnějším nábytkem, a posadili jsme se.

„Musím přiznat,“ začal holmes, „že mi poslední události

nahnaly strach.“

Oči paní Greenové vzplály jako voskové svíce. „Myslíte tu vraždu, viďte? promiňte, jak se jmenujete?“

„Já jsem Worthington a toto je můj společník pan Miles.“

Moudře pokývala hlavou a opáčila: „Odporná věc.“

„a jak děsivá! Musela jste něco slyšet, vzhledem k tomu, že bydlíte tak blízko.“

„nic, pane. I když vám můžu říct, že mám dost lehké spaní.

Jednou mě probudila kočka, co v přízemí skočila na zábradlí.“

„no tohle. ale určitě spíte v přízemí, když jste slyšela něco

takového.“

Žena hrdě zavrtěla hlavou. „to ne. spíme s dcerou v patře.

Jsem hodně vnímavá, co se noci týče, pane.“


37

„tak to vás museli vyrušit! Máte okno přímo nad tímmístem.“

„Určitě bych něco viděla nebo slyšela, ale spala jsem jako nemluvně až do rána. Je to učiněná záhada. ale kdy budete potřebovat tu káru?“

„Upřímně řečeno, paní Greenová, neměl bych o svémzboží mluvit s nikým kromě vašeho syna. svou absolutní důvěru v jeho diskrétnost na vás přenést nemůžu, ale upřímně vám blahopřeji k tomu, jak jste ho vychovala. Vrátíme sepozději.“ holmes se s ní srdečně rozloučil a žena nás kulhavěvyrovodila ke dveřím.

„Bylo pozoruhodné, jak jste dokázal proniknout dovnitř,“ poznamenal jsem, když jsme se vraceli k drožce.

holmes se usmál, ale zíral kamsi do dáli. „V této čtvrti se rozumí samo sebou, že pokud je v domácnosti aspoň jeden muž, celá rodina bude znát někoho s dvoukolákem. těžko se můžete splést, pokud použijete dostatečně mlhavá zájmena.“

„Škoda že nám nic neřekla.“

„naopak,“ odpověděl můj přítel mírně, „sdělila nám toho spoustu.“

„Jak to myslíte?“

„Doufal jsem, že to navzdory chladnému provedení bylnějaký monstrózní zločin z vášně. pokoj paní Greenové je přímo nad místem napadení a já vím jistě, že tělo nicholsové nikdo nepřemístil. pokud má paní Greenová lehké spanía s nicholsovou se nehýbalo, ale paní Greenová nic neslyšela, taknedošlo k žádné hádce. Jestliže nedošlo k hádce...“

„pak to byla předem promyšlená vražda,“ doplnil jsem. „a jestli že byla vražda předem promyšlená –“

„pak je to horší, než jsem si myslel,“ uzavřel holmeszlověstně. „Kočí, do Whitehallu, prosím! Do scotland Yardu!“ Do budovy policejního velitelství jsme vstoupili zadnímvchodem a po známém schodišti jsme pospíchali za inspektorem


38

Lestradem. Kancelář našeho spolupracovníka nebyla vzorem

po řádku ani v těch nejlepších časech, avšak toho odpoledne

jsme místnost bez oken sotva rozeznávali pod vrstvoupo



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist