

sleva
Kniha:
Práce jako droga
Autor:
Tomáš Novák
Podtitul: Příručka pro workoholiky a jejich blízké
doručujeme do Vánoc

Nakladatelství: | » BIZBOOKS |
Médium / forma: | Tištěná kniha |
Rok vydání: | 2012 |
Počet stran: | 168 |
Rozměr: | 148 x 210 mm |
Vydání: | 1. vyd. |
Vazba: | brožovaná lepená |
Novinka týdne: | 2012-33 |
Datum vydání: | 8. 8. 2012 |
Nakladatelské údaje: | Brno, BizBooks, 2012 |
ISBN: | 9788026500162 |
EAN: | 9788026500162 |
Ukázka: | » zobrazit ukázku |
Příručka odhaluje projevy workoholismu, poukazuje na rizika, která závislost na práci přináší, a nabízí cesty k oproštění se od této závislosti. Workoholismus začíná jako pracovitost a končí jako choroba - stojí jako motto na obalu knihy. Renomovaný moravský psycholog popisuje příznaky závislosti na práci, nabízí možnosti otestování, jak na tom člověk s workoholismem je. Varuje před negativními dopady na psychické i fyzické zdraví jedince, který neumí odpočívat a střídat volný čas s pracovním nasazením. Závěr knihy přináší rady pro zbavení se pracovní závislosti a návody na relaxaci.
„Workoholismus začíná jako pracovitost a končí jako choroba.“ - Na svoji práci myslíte, ať děláte, co děláte – prostě stále? - Nejen, že na ni myslíte, ale také o ní bez přestání mluvíte? - Ovlivňuje vaše pracovní vytížení záporně vaše vztahy s okolím? - Na nic jiného než na práci nemáte čas? - Nesnášíte dovolené? - O víkendu se nudíte? - Když zrovna nepracujete, cítíte se bídně? Pokud jste alespoň na jednu z těchto otázek odpověděli kladně, je kniha Práce jako droga určená právě pro vás. Zabývá se relativně nejsympatičtější drogovou závislostí – workoholismem, závislostí na práci. O problémech workoholiků i jejich blízkých knížka pojednává realisticky, s nadhledem a bez moralizování. Vyhýbá se obecně známým, dobrým, nicméně pramálo splnitelným radám. Místo nich nabízí skutečná řešení pro workoholiky a jejich rodiny, ale i pro ty, kterým tato závislost zatím jen hrozí. Workoholik není člověk, jehož pracovat pouze baví. Není to ani ten, kdo má velkou hypotéku, a aby ji splatil, musí pracovat od nevidím do nevidím. Workoholik své práci zcela propadl, nezná odpočinku, byť by si odpočinout mohl. Poznáváte v tomto popisu sebe nebo svého blízkého? Nepropadejte panice, pomoc držíte v rukou.
O workoholismu by se dalo říci, že začíná jako pracovitost a končí jako choroba. Pokud touto chorobou trpíte nebo vás teprve začíná ohrožovat, kniha Práce jako droga vám nabízí návod, jak jí předejít, případně vyléčit. O problémech workoholiků i jejich blízkých autor pojednává realisticky, s nadhledem a bez moralizování. Vyhýbá se obecně známým, dobrým, nicméně pramálo splnitelným radám, místo nich nabízí skutečnou pomoc.
Osobní rozvoj
Naučná literatura > Osobní růst > Osobní rozvoj
Katalog vybraných autorů > N > Novák - Tomáš Novák
Katalog nakladatelství > B > BIZBOOKS
Vybrané knižní novinky
Práce jako droga 57
Gender aspekty
a souvislosti
workoholismu
Tvrdit, že závislost na práci bývala přinejmenším v minulosti muž
skou drogou, je zjednodušení. Tzv. hospodyňský běs má dlouhou
tradici. Workoholismus se může plně projevit i v rámci domácnosti
a péče o ní. Televizní seriály nejsou jistě objektivní sociologickou
studií, leč není šprochu... Například britský, i u nás populární seriál
Panství Downton mixující osudy panstva i služebnictva na počátku
minulého století. Některé z relativně výše postavených komorných
tam jsou vykresleny jako typické workoholičky, a to v časech, kdy
urozený muž pracovat prostě nesměl. Dnes nám již média nena
bízejí z relativně nedávné minulosti známé příběhy á la sovětská
tkadlena Valentina Ivanovna Šarapavová, která obsluhuje stále více
a více tkacích strojů... až jich nakonec obsluhuje nejvíce na světě
širém.
Občas dnes zahlédneme reportáž o poslankyni či jiné vysoce posta
vené ženě, která si ze zásadních jednání odskakuje kojit. Oko nezů
stávalo suché, když to četlo například o jedné z bývalých ministryň
školství. Její tehdejší šéf, nyní již expremiér Zeman ovšem o ní na
psal, že je neobyčejně líná. Že by se v pamětech Jak jsem se mýlil
v politice (Ottovo nakladatelství, 2005) mýlil též?
Klinická zkušenost říká, že ženy patří méně často než muži mezi
„workoholiky-extroverty“ realizující se v práci mimo rodinu. Častě
ji než muži propadají workoholismu „introvertnímu“ typu zavařo
vání, mytí oken, pečení vánočního cukroví atd. Děti se zřejmě lépe
adaptují na workoholismus otce než matky. To zejména za předpo
kladu, že je doma vytvářeno pozitivní image (věčně) nepřítomného
otce, muže, který se věnuje důležité a dobře honorované práci.
58 Práce jako droga
Gender aspekty a souvislosti workoholismu
Význam pozitivní prezentace dříče, který musí být často a dlouho
mimo rodinu pro image a kupodivu i dostatečný obraz otce u dítě
te potvrdil rozsáhlý výzkum v rodinách polských námořníků. Tito
muži dlouhodobě pobývající mimo rodinu – na moři – jsou dětmi
vesměs velmi dobře přijímáni. To zvláště pokud je se stavem srozu
měna i maminka. Nezanedbatelnou roli tu hraje i dobré materiální
zabezpečení. Obecně, přinejmenším v našich podmínkách, ovšem
platí, že workoholici-muži vesměs přeceňují význam peněz, které
přinášejí do rozpočtu rodiny. Jejich význam spíše vystihuje rčení
„peníze jsou důležité až v první řadě“. Když peníze jsou, roste vý
znam nemateriálních faktorů. Pro muže obecně, ne tedy jen pro
workoholiky, je typickou reakcí na nevěru partnerky tzv. „omezení
penězovodu“. Dají méně peněz. Ženy takto, alespoň v první řadě
neuvažují.
Závislost na drogách se u žen formuje ještě rychleji než u mužů.
Motivem, který je k závislosti častěji než muže dovedl, jsou neu
těšené vztahy v rodině. S jistým zjednodušením je možné tvrdit,
že závislost u ženy je důsledkem neutěšeného rodinného života,
naopak závislost u muže onu neutěšenost spíše vyvolává. Snad to
souvisí s typickým mužským přístupem, kdy si muž myslí, že když
bude vše v pořádku s ním, bude též vše v pořádku s jeho rodinou.
Pro ženy je naopak typičtější přístup předpokládající, že bude-li vše
v pořádku s její rodinou, bude vše v pořádku i s ní. Deprese jsou
obecně častější u žen než u mužů, což platí i mezi workoholiky obo
jího pohlaví.
Jako „přidanou hodnotu“ svých workoholických aktivit si na pra
covišti častěji najde novou (obvykle mladší) partnerku muž než
žena-workoholička. Se svou asistentkou tráví muž-workoholik
ostatně mnohem více času než s manželkou. Blízká kolegyně mu
také v rámci předmětu jeho dominantního zájmu lépe rozumí.
Není divu. Stačí po namáhavé schůzi, promiňte nyní po meetin
gu či briefi ngu, říci: „Ten X, to zas bylo!“ a k souznění přinejmen
ším duší není daleko. Hrdinské činy mužů jsou pro ženy odedávna
afrodiziakum.
Gender aspekty a souvislosti workoholismu
Práce jako droga 59
Jisté též je, že společný v práci úzce kooperující „boj o zrno“ sbližu
je, sex mu dává nové dimenze a redukuje potenciální úzkost. Jeden
z mých klientů mi před časem sdělil sladké tajemství workoholika:
„Nejsnáze a nejrychleji se potřebné projedná vleže.“ Útěk do práce
může ovšem v manželství a rodině znamenat i útěk před intimitou
a manželskými povinnostmi v nejširším slova smyslu. Za zmínku
stojí i začarovaný komunikační workoholický kruh. Jeho gradaci
naznačíme formou připomínající stylizovaný dialog.
Muž: Chová se jako workoholik.
Žena: Naznačuje mu, že práce není vše, je zde také rodina, děti.
Ona sama na vše nestačí.
Muž: Chová se jako workoholik.
Žena: Zdůrazňuje mu, že práce není vše, je zde také rodina, děti.
Ona sama na vše nestačí. Argumentačně i co hlasitosti projevu po
někud přitvrdí.
Muž: Chová se jako workoholik.
Žena: Velice muži zdůrazňuje, co a jak. Práce není vše, je zde také
rodina, děti. Ona sama na vše nestačí a on si svým workoholismem
škodí. Argumentačně i co hlasitosti projevu více a více přitvrzuje.
Muž: Chová se jako workoholik.
Žena: Má mylný dojem, že ji muž neslyšel. Nebo ji neposlouchal?
V afektu mu zdůrazňuje, co a jak. Práce není vše, je zde také rodina,
děti. Ona sama na vše nestačí a on si svým workoholismem škodí.
Konečně by si to měl už jednou (sakra) uvědomit, takto to přece
nejde dál.
Muž: Chová se jako workoholik.
Žena: Má mylný dojem, že muž je buď hluchý, nebo... blbý. Nebo ji
zase neposlouchal? Snad ji ani neslyšel, jinak by se asi musel změ
nit. Lehce hystericky podbarveným křikem mu zdůrazňuje, co
a jak. Práce není vše, je zde také rodina, děti. Ona sama na vše ne
60 Práce jako droga
Gender aspekty a souvislosti workoholismu
stačí a on si svým workoholismem škodí. Konečně by si to měl už
jednou (sakra) uvědomit. „Dokud je čas,“ vzlykne.
Muž: Chová se jako workoholik. Znechuceně odchází do práce
a na dotaz, kdy přijde z práce domů, zamumlá, že neví. Jak že to
bylo v hymně workoholiků? „Jak útulná je kancelář...“
Křivé zrcadlo workoholismu – zelené vdovy
Termín „zelené vdovy“ je používán pro partnerky pracovně značně
vytížených mužů za předpokladu, že společně s nimi bydlí v satelit
ním městečku na okraji nebo i několik málo kilometrů za okrajem
města. Zmíněné „městečko“ popřelo tradiční, tisíciletími ověřený
vesnický půdorys s návsí, kostelem a dalšími místy usnadňujícími
sociální vazby obyvatel. Vše je jinak, a jinde.
Muž odjíždí ráno za prací a vrací se domů pozdě odpoledne nebo
až večer. Žena zůstává sama v domku. Pečuje o děti. Často druhým
autem v rodině zajišťuje jejich rozvoz do různých kroužků. V prv
ní fázi užívání onoho termínu se mylně předpokládalo, že typickou
zelenou vdovou je choť bohatého podnikatele. Domků v satelitech
je ale mnohem více než bohatých podnikatelů ochotných přistě
hovat se do onoho příměstského městečka. Hypotéky činí bydlení
tohoto typu relativně dostupné nadprůměrně vydělávající střední
třídě. Jsou ovšem zároveň tvrdým zásahem do rodinného rozpoč
tu. Je-li žena navíc s dětmi v domácnosti, což je při daném životním
stylu nutné, pak i jeden vysoký plat není na počet vyživovaných
osob, hypotéku a dvě auta mnoho.
Řada žen se do „nového bydlení“ stěhuje s přinejmenším pod
prahově reklamou posilovanou představou hnízdečka lásky jako
stvořeného pro rodinný život a klidnou výchovu dětí na zdravém
vzduch nenarušeného venkova, kousek od velkoměsta s kulturním
a společenským zázemím. Ve skutečnosti jde o shluk domků s ne
velkými zahradami, kam sousedi vidí, a mnohdy nijak oslnivým
životním prostředím. Všude je daleko.
Gender aspekty a souvislosti workoholismu
Práce jako droga 61
Odborná literatura v této souvislosti hovoří o negativním vlivu ur
banismu na rodinný život. Podle mého názoru má zásadní vliv ani
ne tolik urbanismus. Podstatný je „začarovaný kruh workoholis
mu“, byť situačně leckdy vynucený. Muž musí hodně pracovat, aby
vydělal. Jeho život je v oné „bitvě o zrno“. Domek a zaplacené slo
ženky považuje za důkaz své lásky. Pohroužení do práce si raciona
lizuje ve smyslu „je draho a co bych v satelitu mohl dělat“.
Přichází domů, kde na něj čeká nevymluvená žena toužící si popo
vídat o maličkostech. Místo slova maličkost v duchu, případně při
stále častějších hádkách užívá muž odpovídající vulgarismy. V prv
ní fázi volívá spíše ty z oblasti fekálií. V další fázi přitvrdí volbou
vulgárních označení pro genitálie. Osamělá, uražená, nepochopená
žena se značně pracovně vytíženým a tudíž i stále unaveným man
želem má k nevěře určité předpoklady. K nevěře má samozřejmě
předpoklady i muž, který má leckdy vcelku oprávněný pocit, že jeho
svět žena nechápe, zatěžuje ho drobnostmi, nemá nadhled a ničeho
si neváží. O nesmírně erotickém potenciálu po jednání v práci jen
na okraj pronesené věty „Ten X, to zas bylo...“ jsme již psali.
Jistěže ani manželství workoholiků s trvalým bydlištěm v satelit
ním městečku není předem odsouzeno k nevěře. Nicméně nevěra
je, a to nejen tam, jev možný.
V dané konstelaci je relativně nejpravděpodobnější nevěra muže
na pracovišti a ženy mimo vlastní satelit. V městečku je to jednak
značně riskantní a navíc tam zvláště v obvyklé pracovní době bývá
malý výběr potenciálních milenců. Velmi atraktivní bývají v dané
souvislosti různí trenéři, cvičitelé a vedoucí dětí.
To navíc potvrzuje dávný poznatek, že nejbezpečnější cesta k srdci
i k dalším orgánům ženy vede přes její děti.
Jak žít v manželství s workoholiky?
Následující úvaha je skeptická leč realistická. Ti, kdož jsou přesvěd
čeni, že láskou lze každého změnit, nechť ji snad raději ani nečtou.
62 Práce jako droga Gender aspekty a souvislosti workoholismu Nejen pomocnou ruku, ale i změnu je nejlepší hledat sám u sebe. Do rámce manželských mýtů patří názor, že každý má nárok na šťastné manželství, jakož i postoj věřící v to, že když někomu vysvětlím, v čem chybuje, opakovaně ho na chyby upozorním, odstraní je. Obě tvrzení lze vědecky zhodnotit slovy: „Tudle nudle!“ Nastává čas rozhodnutí. Buď od partnera odejít, nebo se se stavem v rámci možností smířit. Afekt tu není dobrý rádce. Naopak, obzvláště varianta odchodu vyžaduje naprosto chladnou úvahu. Začít lze otázkou: Opravdu ho chci opustit? Poté pokračovat po čertech věcně: Kde budu bydlet? Z čeho budu žít? Uživím děti? Snesu, když se tatínek-workoholik jednou za čas objeví, rozmazlí dítka luxusními dárky a opět zmizí? Nebudu po rozvodu stejně, nebo dokonce více sama než teď, navíc ještě ke všemu opuštěná materiálními statky zpříjemňujícími život? Je rozhodnutí pro rozvod opravdu moje, tedy nejsem k němu manipulována někým z okolí, kdo si na mém trápení přihřívá svoji polívčičku? Naznačené otázky jsou vhodné před každým rozvodem. U workoholiků je třeba počítat s tím, že obvykle nemají čas, ale mívají (mnohdy šikovně ulité) peníze. Za ty zaplatí neméně šikovné advokáty. Poté se můžeme divit, jak se z černého stává bílé a naopak. Velmi důležitá otázka coby benefi t na konci rozhodování zní: Nechce nakonec workoholik koupit koně?
Příběh ze života: Patnáctiletá dcera workoholika a úspěšného
manažera otce již dlouho nesnášela. V tom se shodovala s ma
minkou. S řešením rozvodem obě dámy po vzájemné dohodě
vyčkaly, až mladší z nich bylo patnáct. Vcelku realisticky vychá
zely z toho, že přání občana u koho být po rozvodu rodičů bu
dou soudy respektovat. A kdyby snad ne, tak se máma odvolá,
čas poběží a zletilost dcerky není tak daleko.
Milující papá byl ovšem manažer krizový. Minutku si v přepl
něném diáři přece jen našel a koupil kvalitního koně se vším
vybavením a ustájením. Též předplatil lekce mladého, ambicióz
ního a přitažlivého trenéra. To vše nabídl dceři za předpokladu,
že s ním bude bydlet ve vile nepatřící sice jemu, ale jeho fi rmě,
Příběh ze života: Patnáctiletá dcera workoholika a úspěšného
manažera otce již dlouho nesnášela. V tom se shodovala s ma
minkou. S řešením rozvodem obě dámy po vzájemné dohodě
vyčkaly, až mladší z nich bylo patnáct. Vcelku realisticky vychá
zely z toho, že přání občana u koho být po rozvodu rodičů bu
dou soudy respektovat. A kdyby snad ne, tak se máma odvolá,
čas poběží a zletilost dcerky není tak daleko.
Milující papá byl ovšem manažer krizový. Minutku si v přepl
něném diáři přece jen našel a koupil kvalitního koně se vším
vybavením a ustájením. Též předplatil lekce mladého, ambicióz
ního a přitažlivého trenéra. To vše nabídl dceři za předpokladu,
že s ním bude bydlet ve vile nepatřící sice jemu, ale jeho fi rmě,
Gender aspekty a souvislosti workoholismu
Práce jako droga 63
„eseróčku“ či něčemu podobnému potřebnému k přesměrování
majetku. Kůň byl dávným dceřiným snem. Kývla, bydlí teď s tá
tou a na maminku nemá čas. Je jasné, že škola, trénink i známost
s trenérem chce své. Rozvádět se nechci? Výborně, to je jasná zpráva. Radost by z ní měla bohyně rodinného krbu Hestiá. Ta totiž dobře ví, že většina lidí s odstupem času svého rozvodu lituje. Respektive tvrdí, že kdyby věděli tenkrát to, co ví dnes, k rozvodu by nedošlo. V minulosti si již několikrát ověřili, že v pomyslném duelu s přitažlivostí workoholikovy práce to prostě vždy prohrají. Jak se projevuje patologická závislost na něčem, to již z předchozích řádků víme. To je to ono, co nefunguje. Co ale funguje? Nadhled, nezávislost, umění zaplnit si smysluplně život. Přístup shrnutý ve výroku a psychoterapeutickém mottu Fredericka Perlse, tvůrce tvarové terapie: Já dělám svou věc a ty děláš svou věc. Nejsem na světě proto, abych žil podle tvých představ. A ty nejsi na světě proto, abys žil podle mých. Ty jsi ty a já jsem já. Najdeme-li se náhodou vzájemně, je to krásné. Nenajdeme-li se, nedá se nic dělat... Mimo jiné z toho vyplývá i doporučení přemýšlet spíše o tom, co máme a jak to můžeme využít, než se trápit tím, co nám chybí. Máte zodpovědnost za sebe a za své nezletilé děti. Ne za partnera. Ten je dospělý. A svéprávný. Vy nejste jeho tatínek, maminka, psycholog, trenér, poradce a už vůbec ne „zlé svědomí“. Zapomeňte na různá „kdyby“. Byl by to málem ráj na zemi, kdyby se více snažil, nebo kdybyste si raději vzala Pištu Hufnágla, jenže je to takové, jaké je. Workoholikem se člověk nerodí, ale stává Titulek parafrázuje známý výrok doc. Jaroslava Skály. Ten větu ovšem začíná slovem alkoholismus. Oboje zní zvučně, leč tak docela pravda to není. Ani jedna ani druhá závislost se nedědí v plné míře. O jisté náchylnosti (dispozici k bažení po něčem) v souvislosti s dě
„eseróčku“ či něčemu podobnému potřebnému k přesměrování
majetku. Kůň byl dávným dceřiným snem. Kývla, bydlí teď s tá
tou a na maminku nemá čas. Je jasné, že škola, trénink i známost
s trenérem chce své.
64 Práce jako droga
Gender aspekty a souvislosti workoholismu
dičností ovšem uvažovat lze. Takto připravený genetický terén je po
silován mnohdy nevědomou nápodobou. Existuje tendence chovat
se zvláště v zátěžové situaci obdobně jako rodič stejného pohlaví.
Stejně tak lze pozorovat tendenci vstoupit do manželství s protějš
kem jistým způsobem připomínajícím rodiče opačného pohlaví.
Sklon v obou případech platí i tehdy, když s chováním rodičů ne
souhlasíme. Tento sklon lze ovládnout, ovšem za cenu neurotizace.
Podobnost v důsledku generačního přenosu je systémová, tj. modi
fi kovaná sociálně, neboť časy se mění. Tatínek se například v práci
kdysi rozhodně nepředřel, spíše se tam léčil z přepracování v dů
sledku víkendové opravy chalupy a telefonicky sháněl nedostatko
vé stavební materiály. Syn je workoholikem v práci. Na velmi řídké
chvíle volna si pořídil nové apartmá v atraktivní turistické destina
ci. Rozhodně nechce žádnou nemovitost v potu tváře zvelebovat.
A když už musí mít občas volno, tak v oné destinaci je i golfové
hřiště. Tam lze s jinými důležitými workoholiky ledacos projednat
snadněji než telefonem.
Jedním ze základních kamenů výchovy dítěte v pojetí psychologic
kého směru transakční analýza je přístup: „Máme tě rádi, protože
jsi...“. Za škodlivou je považována obecně častější varianta: „Máme
tě rádi, když si to zasloužíš“. Když se ctižádostivé a po lásce toužící
dítě setká s takovou premisou, je o rozvoj workoholismu postará
no. V tomto směru na dítko působí i styl, kdy jeden rodič nahrazu
je druhého v neúplné nebo nefunkční rodině. Takové dítě se naučí
takříkajíc „kmitat“.
Podobný model může užívat i v dospělosti. Workoholismus je mimo
jiné podporován i přístupem: „Musíš mít samé jedničky, nebo...“,
případně také snad až drogovou (ve smyslu workoholickém) závis
lostí na kroužcích. Rytmika, plavání, košíková, keramika, drama
tika, gramatika a chov okrasného ptactva se střídá s pravidelností
hodnou lepší věci. Uhonění rodiče budoucí rádoby polyhistory po
tažmo i tělesně a psychicky harmonicky rozvinuté lidi rozvážejí au
tem. Jinak by se to stihnout nedalo.
Gender aspekty a souvislosti workoholismu
Práce jako droga 65
Vsadili jste si?
V roce 2006 jsem v nakladatelství Grada vydal knížku Manželství
s nervákem aneb Jak přežít problematické manželství a nezhroutit se
z toho. Jako ilustraci marných očekávání, že „nervák“ konečně po
chopí, změní se k lepšímu a dá manželství, ženě i dětem, jak se říká,
co jejich jest, v knize přetiskuji kursy největší sázkové kanceláře
u nás na mistra české ligy ve fotbale v sezoně 2005/6. Největší oče
kávání se týká Sparty s kursem 1,4 : 1. Pokud bude mistrem, na vsa
zenou stokorunu dostanete korun 140. Pomyslný závěr tabulky, kde
se za uhádnutí eventuálního mistrovského titulu nabízí kurs 500 : 1,
tvoří kluby Blšany, Most, Plzeň a Jihlava.
Dále cituji z textu knihy: Mám-li odhadnout šanci na dosažení zlep
šení u partnera (rozumí se „nerváka“, tedy osobnosti disharmonické,
dle starší defi nice mnohdy až psychopatické) pod tlakem manželky
(tj. opakované prosby, vysvětlování, užívání „cukru a biče“, dělání
scén), přirovnal bych to k šanci, že kterékoliv mužstvo ze čtveřice Bl
šany, Most, Plzeň nebo Jihlava vyhraje nejen českou ligu, ale následně
se stane i vítězem ligy mistrů...
S odstupem času konstatuji: V zásadě je vše možné. Něco je ovšem
pravděpodobnější než jiné. Úpadků bývá více než nečekaných ra
dostných změn k lepšímu, ba přímo k báječnému.
V sezoně 2010–2011, tedy za pouhých pět let, Plzeň českou ligu
vyhrála. Náročnými předkoly se probila do základní skupiny Ligy
mistrů. Tam obsadila úspěšné třetí místo zaručující postup do jiné
atraktivní soutěže v sezoně 2011–2012. Zisk klubu bezprostředně
z tohoto úspěchu se odhaduje na 300 milionů korun.
Most a Jihlava nyní hrají českou druhou ligu, Blšany hrají v kraj
ském přeboru, tedy v páté nejvyšší soutěži České republiky. Spor
tovní areál F. C. Chmel má v současnosti tři vlastníky, všichni jsou
stejného jména, majetek je v konkurzu.
Plyne z toho poučení, že zázraky jsou (téměř) možné. Svou váhu
má i rčení, že „zázraky se dějí jen jednou“. Mohou příjemně pře
kvapit, ale i ony obvykle jen v určitých mezích. Ostatně ani Plzeň
66 Práce jako droga
Gender aspekty a souvislosti workoholismu
Ligu mistrů nevyhrála. Počítat je třeba i s nevalnými alternativami
včetně partnerských trojúhelníků, v byznysu i jinde.
PS: I člověk, který sleduje dění ve fotbale zběžně, si musí povšim
nout, že na přelomu roku 2011–2012 není v F. C. Plzeň vše opti
mální. Podivná aféra kolem přestupu jednoho z hráčů do Německa,
přestupy dalších hráčů zřejmě v budoucnu mužstvo velmi oslabí,
klub se v české lize nestal „půlmistrem“ před jarem 2012, jeden
z fotbalistů bude distancován zřejmě na několik let. Dopingová
kontrola mu našla pervitin v krvi, ne na technoparty, ale v mezi
národním zápase právě o postup do základní skupiny Ligy mistrů.
Trenér zvažuje nabídku na jiné lukrativní angažmá... A kdož ví, co
ještě, o čem se v novinách nepíše. Budiž to připomínkou, že ve fot
bale, ale ani jinde, například v partnerských či pracovních vztazích,
nemá nikdo nic „míti za defi nitivní“.
Závěrem kapitoly malý test:
Jste jasnovidec?
Na počátku této publikace z rozhovoru pro Lidové noviny ze dne
11. února 2012 již částečně citovaný pan Antony James Denny
mimo jiné též řekl: „Dnes mi je padesát a v pětapadesáti míním jít
do důchodu.“
Odpovězte podle vašeho názoru:
Ano, tak to bude.
Ne, bude tomu jinak.
Svůj názor zaznamenejte na bezpečné místo.
Vyhodnocení:
Nejdříve dne 11. února 2017 zjistěte, kdo je majitelem fi rmy AAA.
Pokud jste to uhádli, stáváte se certifi kovaným jasnovidcem (s ru
čením omezeným a se specializací na workoholiky).