načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Pozorování v přírodě -- Týden po týdnu po celý rok - Martina Drijverová

Pozorování v přírodě -- Týden po týdnu po celý rok
-15%
sleva

Kniha: Pozorování v přírodě -- Týden po týdnu po celý rok
Autor:

Ondřej a Hanka jsou kamarádi. Každý týden chodí do přírody a objevují tam věci nevídané. O tom, co viděli, píšou do deníku. Podívejte se, co všechno zjistili! A choďte také ... (celý popis)
Titul doručujeme za 4 pracovní dny
Vaše cena s DPH:  229 Kč 195
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
6,5
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 69Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » EDIKA
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2015-04-29
Počet stran: 104
Rozměr: 167 x 225 mm
Úprava: 101 stran : barevné ilustrace
Vydání: 1. vydání
Spolupracovali: ilustrace Vojtěch Otčenášek
Vazba: vázaná s potahem z jiného materiálu
Doporučená novinka pro týden: 2015-19
ISBN: 9788026607052
EAN: 9788026607052
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Ondřej s Hankou od ledna až do prosince pozorují změny v přírodě a povídají si o tom, co se dozvěděli o zvířatech a rostlinách. Příručka pro mladší děti provede čtenáře celým rokem a pozve je ke zkoumání přírody společně s hlavními hrdiny knihy. Začtěte se do deníku kamarádů Ondřeje a Hanky, kteří po celý rok týden po týdnu zaznamenávají vše, čeho si všimli na svých toulkách přírodou. Podívejte se, co všechno zjistili, v jejich deníku narazíte na spoustu zajímavostí. Pořiďte si také velký sešit v tvrdých deskách bez linek, abyste do něj mohli kreslit, psát a vlepovat sušené rostliny a peříčka. Oba kamarádi vás budou na stránkách při zkoumání přírody inspirovat.

Popis nakladatele

Ondřej a Hanka jsou kamarádi. Každý týden chodí do přírody a objevují tam věci nevídané. O tom, co viděli, píšou do deníku. Podívejte se, co všechno zjistili! A choďte také do přírody – kdoví, třeba také něco objevíte… Pořiďte si velký sešit v tvrdých deskách. Měl by být bez linek (abyste do něj mohli psát i kreslit, vlepovat peříčka i sušené rostliny) a staňte se přírodovědci! Tahle knížka vám v tom pomůže. (týden po týdnu po celý rok : pro děti)

Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Zákazníci kupující knihu "Pozorování v přírodě -- Týden po týdnu po celý rok" mají také často zájem o tyto tituly:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

BŘEZEN – 1. TÝDEN

ROPUCHA

Vždycky jsem si myslela, že ropucha je hrozně ošklivá. Je taková zavalitá – a ty

bradavice na hřbetě! Ale až tak hrozné to není. Protože ropucha má moc krásné

oči. Zlatočervené! Ani se nedivím, že se z ropuchy v pohádkách stane princ nebo

princezna. Ale dát jí pusu... to jsem přece jen nezkoušela!

Já bych ji taky nelíbal. Za očima má ropucha jedové žlázy, tak jsem na ni ani

nesáhl. Jed ropuchu chrání před nepřáteli. Sousedův pes ji jednou vzal do

tlamy a, páni, ten pak vyváděl! Z tlamy mu šla pěna a lítal po zahradě jako

šílenec. Navíc ještě dostal, protože soused si ropuchy váží. Ona totiž pojídá

slimáky, červy a hmyz, je moc užitečná!

Ropucha se mi vlastně docela líbila, hlavně to, jak si nesla samečka na zádech.

On je sice menší, ale i tak to musí být dřina. Vím, že ti dva šli hledat vodu, kam

by samička uložila svoje vajíčka. Naštěstí máme nedaleko domu rybníček, tak

nemuseli přes silnici. Tam hodně ropuch zahyne. Ale viděla jsem v televizi, že je

dobrovolníci chodí sbírat do kbelíků a přes vozovku je přenášejí.

Klidně bych šel taky! Když ropuchu nic nepřejede, tak se může dožít i padesáti

let. Vlastně její největší nepřítel je člověk. Kvůli autům a taky proto, že ruší

r ybníčky.

My budeme ropuchy chránit! Když nějakou uvidíme, odneseme ji k vodě.Připravili jsme si na to rukavice a zítra budeme po ropuchách pátrat. Dáme tomu název

Záchrana princezen. Dobré, ne?

PRO ČTENÁŘE: CO MŮŽETE UDĚLAT PRO ROPUCHY VY?

OSLOVTE DĚTI VE VAŠEM OKOLÍ A SPOLEČNĚ POMOZTE ŽÁBÁM NAJÍT VODU.

22


23


BŘEZEN – 2. TÝDEN

ČÁP

Už je vážně jaro! Protože u babičky na vesnici se objevil čáp. Přiletěl z Afriky, kde

přezimoval. Zatím jsme viděli jen jednoho, ale určitě je někde i druhý. Protože

čápi žijí v párech a jsou si celý život věrní. Žijí až třicet let. Taky se vracejí na to

samé místo, kde mají hnízdo. To místo vybírá samec a každý rok k němu pár větví

přidá. U nás už je obrovské.

To jo, může vážit až tunu! Dřív čápi hnízdili na vysokých stromech, teď sivybírají hlavně komíny a taky stavby, co jim lidi připravili. Za potravou se brodí

ve vodě, chytají žáby a pulce, ale taky brouky a plazy. A na poli vybírají myši.

Mně se hrozně líbí, jak čáp plachtí!

Využívá vzdušné proudy. Letí jako šipka, má natažený krk, zobák i nohy. Čáp

je němý, zpívat nemůže, ale dorozumívá se klapáním zobáku.

Babička říká, že kde hnízdí čáp, tam jsou lidi šťastní. Ale proč?

Možná proto, že čáp vychytal myši, co lidem jedly obilí. Tomu bych rozuměl.

Ale nevím, proč se říká, že čáp nosí děti. Asi že je tak velký, malý ptáček by

miminko neunesl!

Ne, je to jinak. Vím to od táty. V Německu, ale i v Holandsku a ve Skandinávii

věřili, že duše nenarozených dětí žijí v močálech a bažinách. A když se tam čáp

brodil, tak občas nějakou tu dušičku vylovil. Pak ji odnesl lidem. Z Německa se ta

představa dostala i k nám. Líbí se mi to. Hlavně ty obrázky, jak čáp nese miminko

v uzlíku v zobáku!

PRO ČTENÁŘE: ZJISTĚTE, JESTLI VE VAŠEM OKOLÍ TAKÉ HNÍZDÍ ČÁPI! POZORUJTE

JE A NAKRESLETE SI JEJICH LET.

24


25


26

BŘEZEN – 3. TÝDEN

JARNÍ KVĚTINYJARNÍ KVĚTINY

Vydali jsme se hledat všechno, co už kvete. Vzali jsme si s sebou atlas kurčování rostlin. Vrba jíva, ta kvete od února, kočičky jsou už skoro bez pylu. Ale pod

jívou, na břehu potoka, je úplně žluto. Tam ve stínu kvete orsej jarní.

V zahradě ji lidi považují za plevel, protože se rychle rozmnožuje. Ale mně se líbí!

Má takovou korunku z lesklých žlutých plátků, může jich být osm nebo i dvanáct.

Jsou to taková sluníčka.

Sluníčkový je i podběl. Ten roste i na úplně holé půdě. Zvláštní je, že nejdřív

kvete, teprve pak se objeví listy. A petrklíč je taky žlutý!

V lese jsou zas takové něžné květinky, jako pro víly – sasanky hajní a podléšky.

Jenom nevím, proč se jim říká jaterník podléška!

Já jsem si to vyhledal. Listy mají tvar jako lidská játra, to je, co? A protože ta

kytka roste často pod lískami, říkalo se jí podlíska – a z toho pak vzniklapodléška.

Týjo, to jsem nevěděla. A co sasanka?

Proč se tak jmenuje, to nevím. Možná po nějaké Zuzance? Ale co vím, žepatří k rostlinám pr yskyřníkovitým, takže je jedovatá. Když někdo sasanky trhal

a pak si třeba zamnul oči, tak do nich dostal zánět. Kdyby člověk snědl třicet

sasanek, tak umře. To se říkalo, ale asi to nikdo nezkusil!

Já bych je stejně netrhala. V lese jsou nejhezčí, rostou tak hustě, že je to jako

koberec.

PRO ČTENÁŘE: ZJISTĚTE, JAKÉ JARNÍ KVĚTINY VYKVETLY U VÁS! MŮŽETE JE VYLISOVAT

V SAVÉM PAPÍRU POD NĚKOLIKA KNIHAMI A SUCHÉ PAK NALEPIT PRŮHLEDNOU

PÁSKOU DO SEŠITU. ZALOŽÍTE SI TAK HERBÁŘ!


27


28

BŘEZEN – 4. TÝDEN

ZMIJE

Hajný nám řekl, ať se v lese díváme, kam šlapeme, protože se u skal probouzejí

zmije. My jsme v lese vždycky opatrní, chodíme tam v holínkách a u skal taky

trochu dupeme. Víme, že se tam zmije vyhřívají na kamenech. Zmije sicene

slyší (je hluchá), ale vnímá otřesy půdy. Je plachá, takže před námi uteče. Ale

na jaře je dost pomalá, tak ji můžeme zahlédnout.

Zmije, to je náš jediný jedovatý had. Její jed ale zdravého člověka zabít nemů

že. Ohrožuje děti, staré lidi nebo alergiky. Dřív naopak lidi zabíjeli zmije, takže

hodně ubývaly. Dnes je zmije přísně chráněná. V lese ji moc neuvidíme, leda když

se vyhřívá na slunci. Loví v noci, chytá myši, hraboše, obojživelníky, někdy sní

i malého ptáčka nebo ptačí vejce.

Zmije spaly od konce září, ale teď v březnu už ožívají. Nejdřív se budísameč

ci. Samičky čekají, až bude hodně teplo. Zmiji poznáme podle klikaté čár y na

hřbetě. Když ji polekáme – nebo kdybychom na ni šlápli –, stočí se do spirály

a vyráží proti nám hlavou. Měří 70 až 100 cm.

O zmiji lidé věřili, že její jazyk je něco jako žihadlo. Proto říkali, že je had štípl.

O hadech je vůbec spousta pověr. Třeba že když se na vás had podívá, tak strnete

a nemůžete se hnout. Nebo že do svatého Jiří – teda do května – hadi nemají jed!

O hadech se říká, že jsou zákeřní a úskoční. I o lidech se říká, že se z něčeho

vykroutí jako hadi.

Aspoň něco dobrého prý had umí – když se ubytuje u lidí, je to hospodáříček

a v domě se všechno daří. A když uvidíte hadího krále, s korunkou na hlavě, tak

před něj máte položit bílý šátek. On tam tu korunku shodí... a je vaše! Můžeme

to zkusit, ne?

PRO ČTENÁŘE: VIDĚLI JSTE UŽ ZMIJI? ZKUSTE JI NAKRESLIT!


29




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist