načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Poznáváme jarní houby - Michal Mikšík

Poznáváme jarní houby

Elektronická kniha: Poznáváme jarní houby
Autor: Michal Mikšík

Kniha se skládá z úvodní části, kde jsou popsány jednotlivé skupiny jarních hub a jejich specifické ekologické nároky. Čtenář zde získá cenné informace, které by mu měly pomoci ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  339
+
-
11,3
bo za nákup

hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9% 100%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Zabezpečení proti tisku a kopírování: ano
Médium: e-book
Rok vydání: 2013
Počet stran: 208
Rozměr: 25 cm
Úprava: barevné ilustrace
Vydání: 1. vyd.
Skupina třídění: Botanika
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: Praha, Grada, 2013
ISBN: 978-80-247-4403-2
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Kniha se skládá z úvodní části, kde jsou popsány jednotlivé skupiny jarních hub a jejich specifické ekologické nároky. Čtenář zde získá cenné informace, které by mu měly pomoci tyto houby v přírodě nalézt. Součástí úvodních kapitol jsou proto i neocenitelné fotografie biotopů některých význačných skupin a druhů jarních hub. Hlavní částí knihy je pak samotný atlas, který podrobně představuje více než 80 druhů hub, přičemž mnoho dalších je zmíněno v textu u popisu jednotlivých druhů. Texty k jednotlivým druhům jsou doprovázeny názornými fotografiemi. U některých druhů hub čtenář nalezne také fotografie podstatných rozpoznávacích znaků, které jsou důležité pro vzájemné rozlišení mezi podobnými /např. i jedovatými/ druhy. Poslední část knihy seznamuje čtenáře se zásadami sběru hub. Samozřejmostí je rovněž základní seznam rozšiřující literatury pro zájemce o hlubší studium /nejen/ jarních hub. Slovenští čtenáři v knize nejspíše ocení slovenský rejstřík druhů, které jsou zahrnuty v atlasové části knihy. V knize je představeno více než 80 druhů hub, se kterými se můžete setkat na jaře.

Popis nakladatele

Už se těšíte na jaro, na to, jak si vyjdete do přírody? Pak vaší pozornosti jistě neuniknou z mechu, listí či trávy nebo dokonce z kmenů stromů vykukující hlavičky hub. V této krásně vypravené publikaci, svým tematickým zaměřením opravdu unikátní, navíc od českého autora a zkušeného mykologa, se dozvíte spoustu zajímavých informací o dosud neprávem opomíjených druzích hub. Zcela určitě vás zaujmou nejen svým vzhledem, ale mnohdy i nádherným zbarvením. Navíc řada z nich jsou výtečné jedlé houby, kterou najdou uplatnění v naší kuchyni, což vám znalci jistě potvrdí. Každý druh je představen na fotografii a nechybějí ani latinské a slovenské názvy hub, což jistě ocení uživatelé knihy na Slovensku.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Michal Mikšík - další tituly autora:
Hřibovité houby Evropy Hřibovité houby Evropy
Houby – příruční atlas Houby – příruční atlas
Hřiby Hřiby
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Poznáváme

JARNÍ HOUBY

Michal Mikšík

GRADA Publishing, a.s.,

U Průhonu 22, Praha 7, 170 00

Tel.: +420 234 264 420, fax +420 234 264 421

E-mail: obchod@grada.cz, www.grada.cz

Michal Mikšík

POZNÁVÁME

JARNÍ HOUBY

V této krásně vypravené publikaci, svým tematickým zaměřením opravdu

unikátní, je detailně představeno více než 80 druhů hub, se kterými se

můžete setkat na jaře. Několik desítek dalších je pak zmíněno v úvodních

kapitolách, které vás seznámí s životním prostředím jarních hub. Jak poznáte, jsou

to houby velice zajímavé nejen svým vzhledem, ale často i nádherným zbarvením,

navíc řada z nich pro svou výtečnost najde uplatnění v kuchyni.


2 | POZNÁVÁME JARNÍ HOUBY

GRADA PUBLISHING

Kačenka česká (Ptychoverpa bohemica)


Poznáváme

JARNÍ HOUBY

Michal Mikšík

Grada PublishinG

000houby.indb 3 3/1/13 2:25 PM



| 5

OBSAH Úvod ....................................................................................................................................... 7

1 Skupiny jarních hub ........................................................................................................9

2 Charakteristika některých skupin hub rostoucích v jarním období ......................13

2.1 Askomycety – smržovité houby ..................................................................................... 13

2.1.1 Ekologické nároky smržovitých hub ..................................................................................17

2.1.2 Základní rozlišovací znaky kačenek, smržů a ucháčů .....................................................19

2.1.3 Ostatní druhy askomycetů ..................................................................................................22

2.2 Lupenaté houby – hnojníky, křehutky a slzečníky ........................................................24

2.3 Muchomůrky .....................................................................................................................26

2.4 Holubinky a ryzce .............................................................................................................28

2.5 Lupenaté houby rostoucí ze dřeva v jarním období .....................................................28

2.6 Hřibovité houby ................................................................................................................31

2.7 Podzemní houby (podzemky) .........................................................................................33

3 Faktory ovlivňující růst hub ........................................................................................35

4 Biotopy, ve kterých můžeme nalézt houby rostoucí v jarním období ...................37

4.1 Lužní lesy (luhy) ................................................................................................................37

4.2 Pralesy .................................................................................................................................38

4.3 Jehličnaté lesy.....................................................................................................................39

4.4 Listnaté lesy a háje 41

4.5 Dubiny, dubohabřiny ........................................................................................................41

4.6 Bučiny .................................................................................................................................42

4.7 Lipové porosty ...................................................................................................................42

4.8 Hložiny, jasaniny, osikové a březové hájky, vrbiny a křoviny ......................................43

4.9 Travnaté okraje lesů, louky, stepi, pastviny, pole 44

4.10 Křoviny ...............................................................................................................................45

4.11 Sady, zahrady, dvory a ruderální stanoviště ...................................................................46

5 ATLAS JARNÍCH HUB ..............................................................................................48

Baňka velkokališná ............................................48

Masečník kulovitý ..............................................50

Krasočíška žlutá ..................................................52

Zvoneček pohárkovitý........................................ 54

Terčovnice síťnatá ...............................................56

Terčka šišková .....................................................58

Ušíčko černé ........................................................60

Ohnivec černý .....................................................62

Ohnivec zimní ....................................................64

Ohnivec rakouský ...............................................66

Destice chřapáčová .............................................69

Ucháč obrovský ...................................................72

Ucháč svazčitý .....................................................75

Ucháč obecný ......................................................77

Ucháčovec šumavský.......................................... 80

Kačenka česká .....................................................82

000houby.indb 5 3/1/13 2:25 PM


6 | POZNÁVÁME JARNÍ HOUBY Kačenka náprstkovitá .........................................86

Smrž polovolný ...................................................88

Smrž obecný ........................................................91

Smrž tlustonohý ..................................................94

Smrž jedlý ............................................................96

Smrž kuželovitý ..................................................98

Smrž vysoký (špičatý) ......................................100

Smrž pražský (zahradní) .................................102

Kališník (chřapáč) obecný ...............................104

Chřapáč rýhonohý ............................................106

Chřapáč bělonohý ............................................107

Chřapáč jamkatý. ..............................................108

Chřapáč kalíškovitý ..........................................110

Chřapáč Quéletův ............................................112

Chřapáč černý ...................................................114

Stopečka pýřitá ..................................................116

Housenice štíhlá ...............................................118

Čapulka bahenní ...............................................120

Míhavka vodní ..................................................122

Vodnička potoční .............................................123

Jehnědka olšová ................................................124

Hlízenka sasanková ..........................................126

Kornice otrubičnatá .........................................128

Černorosol bukový. ..........................................130

Boltcovitka bezová............................................132

Rosolovka mozkovitá .......................................135

Rosolovka listovitá ...........................................136

Rozpuklec hruškovitý ......................................137

Palečka zimní ....................................................138

Palečka brvitá ....................................................140

Hvězdovka Pouzarova ......................................142

Hvězdák vlhkoměrný .......................................144

Lžičkovec šiškovitý ...........................................146

Choroš šupinatý ................................................148

Sírovec žlutooranžový ......................................150

Závojenka jarní .................................................152

Závojenka podtrnka .........................................154

Závojenka sadovka ...........................................156

Vláknice začervenalá .......................................158

Čepičatka hlízonohá .........................................160

Kržatka zimní ....................................................161

Křehutka hnědošedá forma jarní ...................163

Penízovka jarní .................................................165

Penízovka sametonohá ....................................166

Penízovka smrková...........................................168

Penízovka nahořklá ..........................................170

Helmovka šiškomilná .......................................172

Strmělka štěničná .............................................174

Strmělka kořínkatá ...........................................175

Strmělka ojíněná ...............................................176

Tmavobělka žlutavá ..........................................178

Čirůvka májovka ..............................................180

Muchomůrka jarní ...........................................182

Polnička raná .....................................................184

Šťavnatka březnovka ........................................186

Kalichovka zvonečková ....................................190

Hlíva hnízdovitá ...............................................191

Houževnatec šupinatý ......................................192

Houževnatec pohárovitý ..................................194

Houževnatec přivázlý .......................................196

16 Zásady správného houbaření ...................................................................................198

17 Seznam houbařských a mykologických poraden ..................................................199

18 Použitá a doplňující literatura .................................................................................200

19 Zajímavé internetové stránky o houbách a houbaření .........................................202

10 Rejstřík českých jmen ..............................................................................................203

11 Rejstřík slovenských jmen ........................................................................................205

12 Rejstřík latinských jmen ...........................................................................................206

000houby.indb 6 3/1/13 2:25 PM


Ú VOd | 7

Úvod Houbaření patří v České republice mezi jednu z nejoblíbenějších volnočasových aktivit, které se věnují aspoň jednou ročně více než dvě třetiny Čechů, což je v porovnání s jinými zeměmi skutečně veliké číslo, nemající mezi evropskými státy pravděpodobně konkurenci. Podobnou statistikou se pochopitelně může pyšnit také Slovensko.

Houbaři vyrážejí do lesů zejména v  létě a  na podzim, kdy roste nejvíce druhů konzumních hub, hlavně hřibovitých, ale i  druhů z  dalších skupin, jako jsou holubinky, ryzce, muchomůrky apod. Zejména v  podzimních měsících pořádá mnoho mykologických a  houbařských klubů a kroužků po celé republice celou řadu výstav živých hub a významným způsobem tak přispívají k osvětě houbaření a mykologie – tedy vědy o houbách.

V České republice existuje několik desítek takových zájmových sdružení. Mykologické výstavy jsou většinou hojně navštěvovány běžnými houbaři, kteří zde mohou poznat nové druhy hub pro kuchyňské použití, odborníci jim zde určí donesené houby a také jim např. ukáží ty smrtelně jedovaté, které by měl každý houbař bezpečně znát. Díky těmto výstavám, přednáškám a také pochopitelně díky různým internetovým stránkám a fórům, jež se houbám věnují, dochází k poměrně široké houbařské osvětě. Rozšiřují se tak řady těch, kdo se naučili poznávat a sbírat širší spektrum jedlých hub, které předtím míjeli v lese bez povšimnutí. Mnozí houbaři se již naučili sbírat i takové druhy hub, které rostou mimo hlavní období, a tak se může stát, že při zimní nebo jarní vycházce do přírody potkáme houbaře s  košíkem. Vyrážejí za druhy, které jsou z  kulinářského hlediska mnohdy nejen srovnatelné třeba s hřibovitými houbami, ale mnohdy jsou i cennější. Výjimečnost těchto druhů spočívá např. v  jejich specifické chuti a  je dána také poměrně krátkým obdobím jejich růstu, proto jejich nalezení vyžaduje určité znalosti o biologii a ekologii těchto druhů.

Tato kniha se jako vůbec první, a  to nejen v  rámci České republiky, ale i  Evropy, věnuje výhradně druhům hub, které můžeme najít v  jarním období. A  nejedná se jen o  houby jedlé, zajímavé zejména pro houbaře, ale i nejedlé, neméně zajímavé z hlediska jejich ekologie, zbarvení, vzácnosti apod. Většina čtenářů možná netuší, že na jaře roste několik desítek druhů hub, které jsou vázány jen na toto období. Na konci jara (květen) se pak objevují i běžné konzumní druhy, které můžeme nalézt v průběhu celého léta nebo i na podzim. Ty pak pomyslný seznam jarních druhů hub výrazně rozšiřují až na cca 100–200 druhů.

Publikace věnuje pozornost zejména „pravým jarním houbám“, tedy těm druhům, které rostou jen v jarním období, od března do května, ale představuje rovněž i mnoho druhů z té skupiny, jejíž růstové období v jarním období začíná, nebo naopak končí. Celkem je v knize, ať již v úvodních kapitolách, nebo v její atlasové části, představeno či zmíněno více než 250 druhů hub, s kterými se můžeme na jaře setkat. Zvláštní důraz je kladen zejména na smržovité houby a jejich ekologii, protože představují hlavní skupinu hub, za nimiž houbaři v jarních měsících vyrážejí.

Kniha se skládá z úvodní části, kde jsou popsány jednotlivé skupiny jarních hub a jejich specifické ekologické nároky. Čtenář zde získá cenné informace, které by mu měly pomoci tyto houby v přírodě nalézt. Součástí úvodních kapitol jsou proto i neocenitelné fotografie biotopů některých význačných skupin a druhů jarních hub. Hlavní částí knihy je pak samotný atlas, který podrobně představuje více než 80 druhů hub, přičemž mnoho dalších je zmíněno v textu u popisů jednotlivých druhů. Texty k jednotlivým druhům jsou doprovázeny názornými fotografiemi předních českých i zahraničních fotografů. U některých druhů hub čtenář nalezne také fotografie podstatných rozpoznávacích znaků, které jsou důležité pro vzájemné rozlišení mezi podobnými (např. i  jedovatými) druhy. Poslední část knihy seznamuje čtenáře se zásadami sběru hub. Samozřejmostí je rovněž základní seznam rozšiřující literatury pro zájemce o hlubší studium (nejen) jarních hub. Slovenští čtenáři v  knize nejspíše ocení slovenský rejstřík druhů, které jsou zahrnuty v atlasové části knihy.

000houby.indb 7 3/1/13 2:25 PM


8 | POZNÁVÁME JARNÍ HOUBY

Veliké poděkování patří především mé rodině, která se mnou měla trpělivost při psaní knihy,

dále všem fotografům, kteří do knihy poskytli své fotografie, a v neposlední řadě nakladatelství

Grada, které umožnilo tuto knihu realizovat. Poznáváme jarní houby je svým zaměřením uni

kátní publikace, která se jako jediná věnuje určité skupině hub podle jejich růstového období

v roce, a proto by určitě neměla chybět v knihovně žádného houbaře a zájemce o hlubší poznání

hub. Pochopitelně je určena všem čtenářům, kteří se zajímají o přírodu, zejména o nádherný a fas

cinující svět hub.

Michal Mikšík

000houby.indb 8 3/1/13 2:25 PM


1 SkUPiNY JARNÍc H HUB | 9

1 Skupiny jarních hub

Druhy tzv. velkých hub (makromycetů), které nacházíme v jarních měsících, lze rozdělit dle urči

tých kritérií do jednotlivých skupin. První kritérium, na jehož základě můžeme jarní druhy hub

dělit, je jejich hlavní růstové období v  roce, na základě čehož nám vzniknou následující 4  sku

piny, z  nichž pro tuto knihu nejdůležitější můžeme označit jako „pravé jarní houby“. Do této

skupiny patří takové druhy nebo skupiny hub, které rostou výhradně v jarních měsících (březen–

duben) a jen zcela výjimečně je najdeme v jiných měsících, např. na podzim. V této skupině jsou

dominantní a mezi houbařemi také nejoblíbenější bezesporu smržovité houby (smrže, kačenky),

ucháč obrovský (Discina gigas), destice chřapáčová (Discina perlata), terčovnice síťnatá (Disciotis

venosa) a některé typicky jarní druhy lupenatých hub, zejména čirůvka májovka (Calocybe gam­

bosa), závojenka podtrnka (Entoloma clypeatum), šťavnatka březnovka (Hygrophorus marzuolus)

nebo penízovka smrková (Strobilurus esculentus). Především na skupinu pravých jarních hub je

zaměřena atlasová část knihy, kde jsou všechny tyto a další druhy vyobrazeny na mnoha fotogra

fiích s detailním popisem, aby je mohl každý jednoznačně rozpoznat.

Další skupinu tvoří druhy, jejichž fruktifikační (růstové) období na jaře končí a hlavní období

jejich růstu je na podzim nebo i v zimě. Do této skupiny bezesporu patří penízovka sametonohá

(Flammulina velutipes), hlíva ústřičná (Pleurotus ostreatus) a  např. ohnivci z  rodu Microstoma

a Sarcoscypha. Třetí skupina zahrnuje druhy, u kterých jejich růst sice začíná v pozdních jarních

měsících (květen), ale hlavní období v roce, kdy je můžeme najít, je léto nebo i podzim. Do této

skupiny již náleží odhadem mnoho desítek druhů, protože za příznivých meteorologických pod

mínek (průměrně vyšší teploty a dostatečné množství srážek) může značná část typicky letních

druhů hub vyrůst i v květnu. Pro houbaře jsou v rámci této skupiny pochopitelně nejoblíbenější

Klanolístku obecnou můžeme najít po celý rok, tedy i na jaře – JLF

000houby.indb 9 3/1/13 2:25 PM


10 | POZNÁVÁME JARNÍ HOUBY

hřibovité houby, zejména tzv. pravé hřiby, které se objevují na vyhřátých lokalitách již počátkem

května, např. hřib dubový (Boletus reticulatus), hřib borový (Boletus pinophilus). Z dalších hřibů pak na jaře vyrůstají hřib kovář (Boletus luridiformis), hřib koloděj (Boletus luridus), výjimečně i  vzácný a  státem chráněný hřib královský (Boletus regius) a  některé další druhy. Dále můžeme z  hřibovitých na jaře najít některé druhy kozáků a  křemenáčů (rod Leccinum). První hřibovité houby se objevují od začátku května, ale každý rok se podaří nalézt např. kozáka březového (Lecci­ num scabrum) a hřiba kováře (Boletus luridiformis) i na konci dubna. Z lupenatých hub patří do této skupiny různé druhy holubinek (rod Russula), muchomůrek (rod Amanita) a  dalších rodů nebo skupin hub. Z chorošovitých druhů patří do této skupiny např. dva druhy jedlých chorošů: choroš šupinatý (Polyporus squamosus) a  sírovec žlutooranžový (Laetiporus sulphureus). Vzhledem k množství druhů v této skupině uvádím jen některé, zajímavé např. z kulinářského hlediska.

Poslední skupinu tvoří druhy, které vyrůstají v průběhu celého roku. Tato skupina není, co se

týče počtu druhů, příliš bohatá, řadíme do ní zejména druhy, které vyrůstají ze dřeva. Patří sem většina druhů chorošovitých hub, rostoucích celoročně na živých i mrtvých kmenech listnatých a  jehličnatých stromů. Jde řádově o  stovky druhů, které nejsou pro houbaře zajímavé. Z  jiných skupin bychom do této skupiny mohli zařadit např. pařezník obecný (Panellus stipticus) a  klanolístku obecnou (Schizophyllum commune), které najdeme hojně na mrtvých a  odumírajících větvích různých druhů listnatých stromů.

Jiné členění jarních hub je možné z hlediska systematického. Houby, které jsou hlavním před

mětem zájmu houbařů, označujeme jako tzv. veliké houby, v odborné literatuře jsou uváděny jako makromycety. Patří sem takové druhy, které můžeme pozorovat lidským okem. Odhaduje se, že v České republice roste 4000–5000 druhů makromycetů. Tato veliká skupina hub se dále dělí na mnoho dalších skupin a podskupin, z nichž pro potřeby této knihy nám postačí rozdělení na dvě veliké skupiny. První skupina se nazývá houby vřeckovýtrusné (Ascomycetes), které co do počtu

Pařezník obecný (Panellus stipticus) – MM

000houby.indb 10 3/1/13 2:25 PM


1 SkUPiNY JARNÍc H HUB | 11 druhů představují vůbec nejpočetnější skupinu hub s více než 60 000 na celém světě, přičemž každý rok jsou popisovány nové rody i  druhy. Název této skupiny je odvozen od útvaru, který vzniká při jejich pohlavním rozmnožování, a nazývá se vřecko. Můžeme si ho představit jako vakovitou buňku, ve které se vytvářejí rozmnožovací orgány houby – výtrusy, jichž je zpravidla 8 v každém vřecku. U askomycetů tyto výtrusy odborně nazýváme askospory. Zralá vřecka se otevírají víčkem nebo štěrbinou a výtrusy se dostanou ven. U některých druhů tvoří vřecka palisádovitou vrstvu označovanou jako rouško (hymenium). Vřecka se mohou nacházet na téměř celém povrchu plodnice, na její ohraničené části nebo i uvnitř plodnice. Tvar askomycetů je velmi rozmanitý, plodnice ho mívají např. miskovitý, káčovitý nebo terčovitý, u některých skupin je výrazněji oddělena plodná část (kterou můžeme označit jako klobouk) od sterilní (neplodné) části, na níž je plodná umístěna. Tu označujeme jako stopka nebo třeň. Plodnice askomycetů odborně nazýváme askokarpy (mn. č.). Mezi askomycety, které mají miskovitý tvar, patří i význačné jarní rody askomycetů, např. destice (rod Discina), terčovnice (rod Disciotis s jediným druhem), některé druhy řasnatek (rod Peziza) a mnoho dalších rodů. Zároveň sem řadíme i druhy, u nichž je plodná a neplodná část výrazněji oddělena, např. smrže (rod Morchella spp.), kačenky (rod Ve r p a), chřapáče (rod Helvella) a  ucháče (rody Discina, Gyromitra a Pseudorhizina). Mezi zástupce askomycetů patří i některé podzemní rody hub, jako např. jelenka (rod Elaphomyces) nebo lanýž (rod Tub e r).

Druhou velikou systematickou skupinu tvoří houby stopkovýtrusné (Basidiomycetes), u nichž se rozmnožovací orgány – výtrusy (v odborné literatuře označované jako bazidiospory) vytvářejí na vrcholu tzv. bazidií ve výtrusorodé vrstvě (roušku, hymeniu). Hymenium se nachází na hymenoforu, který má podobu rourek (u hřibovitých a chorošovitých hub), lupenů (u lupenatých hub – např. u muchomůrek, holubinek, ryzců apod.), ostnů (lošákovitých hub), vzácněji i jiných tvarů. Bazidie jsou různého tvaru, většinou bývají válcovitě kyjovité, na vrcholu s krátkými stopečkami, které se nazývají sterigmata, na nichž se po redukčním dělení tvoří výtrusy. Výtrusy vznikají na sterigmatu bazidie v místě zvaném hilum, po oddělení od stopky zůstává na výtrusu v této části drobný výrůstek, odborně označovaný jako apikulum nebo též hilární přívěsek.

Na každém sterigmatu vyrůstá jeden výtrus a u většiny druhů se na bazidii nacházejí 4 nebo 2 sterigmata, každé s jedním výtrusem. O těchto druzích potom uvádíme, že mají tetrasporické (se čtyřmi výtrusy) nebo bisporické bazidie (se dvěma výtrusy). Výtrusy a  další mikroskopické struktury jsou pro mykology důležitými znaky, na jejichž základě lze rozlišit jednotlivé druhy, protože každý druh má odlišný soubor těchto znaků. Zejména u  askomycetů je přesné určení mnoha druhů bez mikroskopického rozboru znaků a  pečlivého porovnání s  podobnými druhy prakticky nemožné. Výtrusy jsou důležité při určování hub, patří mezi důležité mikroskopické struktury, u kterých si všímáme jejich velikosti, struktury povrchu a zbarvení. Vzhledem k velikosti měříme jejich rozměr pomocí mikroskopu v mikrometrech (tisícinách milimetru – značka μm). Pro přesné určení je ale potřeba i přesného popisu makroskopických znaků, tedy tvar, velikost, barva, konzistence, vůně, chuť, na jejichž základě je tvořena většina atlasů hub pro širokou houbařskou veřejnost. Vzhledem k tomu, že mnoho druhů lze v terénu poměrně dobře určit jen na základě makroznaků, je možné sbírat houby i bez hlubších znalostí, a také proto je houbaření tak oblíbené. V atlasové části této publikace je u každého druhu uveden detailní makroskopický popis a stručný popis mikroznaků, aby kniha byla užitečná jak laické veřejnosti, tedy houbařům, tak i amatérským nebo profesionálním mykologům.

Poslední v knize uvedené hledisko, dle něhož můžeme dělit jarní druhy hub do specifických skupin, je na základě jejich způsobu získávání živin z okolního prostředí (způsobu výživy), tedy jakým způsobem daný druh získává živiny pro svůj růst. Těmto procesům a  zákonitostem se věnuje obor, který se nazývá ekologie hub nebo také mykoekologie. Houby patří mezi tzv. heterotrofní organismy, které si neumí vytvářet organické látky samy, ale musí je čerpat z okolního prostředí. Z hlediska způsoby výživy můžeme houby rozdělit na čtyři základní ekologické skupiny:

000houby.indb 11 3/1/13 2:25 PM


12 | POZNÁVÁME JARNÍ HOUBY

1. houby saprofytické (saprotrofní),

2. houby parazitické,

3. houby saproparazitické,

4. houby mykorizní (mykorhizní).

Houby syprofytické získávají živiny z rozkládající se organické hmoty, např. dřeva, opadaného listí

a jehličí nebo ze zbytků rostlin. Tuto schopnost mají díky specifickým enzymům. Mezi saprofytní

druhy patří askomycety i  bazidiomycety, z  jarních druhů askomycetů jsou typickými zástupci

saprofytních druhů např. kačenky, smrže, ucháče a  další druhy. Z  jarních druhů, které patří do

skupiny hub stopkovýtrusných, jsou typickými zástupci např. čirůvka májovka, strmělky z rodu

Clitocybe a penízovky z rodu Strobilurus.

Na rozdíl od saprofytů čerpají houby parazitické živiny na úkor svého hostitele, kterého mini

málně výrazně oslabí, ale často jej postupně zahubí. Parazitické druhy najdeme zejména u cho

rošovitých hub (Polyporales), např. u  sírovce žlutooranžového (Laetiporus sulphureus), u  něhož

je hostitelská dřevina prakticky odsouzena k zániku. Mezi zajímavé parazity patří také housenice

(rody Ophiocordyceps, Cordyceps aj.), parazitující na larvách i dospělcích různých druhů hmyzu nebo i  jiných hub. Např. na podzemním druhu askomycetu – jelence obecné (Elaphomyces granulatus) – parazituje housenice Rouxova (Elaphocordyceps rouxii). Na druhé straně existuje celá řada fakultativních (příležitostných) parazitů. Mají schopnost využívat hostitele jak živého, tak i mrtvého, a nazývají se saproparazité. Výsledkem působení saproparazita je většinou usmrcení části nebo celého hostitele (v této fázi roste jako parazit): poté jeho mrtvá hmota slouží jako zdroj živin a houba pak na hostiteli roste saprofytně. Typickým zástupcem saproparazitního druhu je např. choroš šupinatý (Polyporus squamosus).

Poslední skupinu hub představují houby mykorizní. Mykoriza je druh symbiotického vztahu,

který je mezi houbou a rostlinou, kdy kořenový systém a mycelium houby je vzájemně propojeno a probíhá zde vzájemný transfer různých druhů látek. Zatímco houba získává od svého mykorizního partnera (stromu, keře) zejména organické látky, strom čerpá z  těla houby vodu a  některé anorganické prvky, především fosfor a dusík. U velkých hub je nejčastějším typem mykorizy tzv. ektotrofní mykoriza (ektomykoriza), při které jsou kořínky symbiotické rostliny obaleny myceliem, které tvoří na povrchu kořene plášť. Některé hyfy přitom prorůstají do mezibuněčných prostorů povrchových buněk kořene. Tento typ mykorizy najdeme zejména u stopkovýtrusných hub. Typickými zástupci ektomykorizních druhů jsou např. hřibovité houby, holubinky, muchomůrky, ryzce a  další skupiny hub. Vzácněji ji vytváří i  některé askomycety, např. lanýže z  rodu Tub e r. První mykorizní druhy hub se začínají objevovat většinou až koncem jarního období (v květnu).

000houby.indb 12 3/1/13 2:25 PM


2 Charakteristika některýCh skupin hub rostouCíCh v jarním období | 13 2 Charakteristika některých skupin hub

rostoucích v jarním období

2.1 Askomycety – smržovité houby Mezi vřeckovýtrusné druhy hub (Askomycetes), které rostou v  jarních měsících, patří tyto charakteristické rody a druhy – smrže a kačenky (rody Morchella, Mitrophora a Ve r p a), ucháče (rody Gyromitra, Discina a Pseudorhizina), chřapáče (rod Helvella), dále různé druhy destic (rod Dis­ cina), hlízenek (rod Dumontinia), jehnědek (rod Ciboria), řasnatek (rod Peziza) a  např. druhy askomycetů rostoucí ve vodě na ponořených větvích a kmenech. Mimo tyto rody mezi ně patří i několik dalších, které tvoří zejména drobnější ploché nebo miskovité plodnice, které mají často miniaturní rozměry v řádu několika milimetrů. Přesné určení většiny druhů askomycetů je možné jen na základě studia jejich mikroskopických znaků. Některé z nich jsou však (např. i díky větším plodnicím) přesto dobře poznatelné i na základě vnějších znaků, např. baňka velkokališná (Sar­ cosphaera coronaria), krasočíška žlutá (Caloscypha fulgens), masečník kulovitý (Sarcosoma globo­ sum). Smržovité houby, především samotné smrže z rodu Morchella, patří mezi tvarově velmi proměnlivé druhy hub a pojetí jednotlivých druhů je v literatuře velmi nejednotné. Ale pro houbaře není přesné určení podstatné, neboť všechny druhy smržů představují dobré jedlé houby. Často jsou jednotlivé druhy uváděny jako synonyma jiných druhů, nebo jsou naopak jednotlivé formy a variety klasifikovány jako druhy apod.

Někteří mykologové zastávají užší pojetí, kdy uznávají jen několik druhů, a  v  jejich rámci poukazují na výraznou variabilitu. Jiné pojetí (zejména francouzských mykologů) zase každou odchylku klasifikuje jako samostatný druh, formu nebo varietu. Přesto v obou pojetích můžeme najít jakýsi průsečík, do něhož náleží druhy, které jsou dlouhodobě akceptovány a v literatuře prezentovány v poměrně ustáleném pojetí. Mezi ně patří zejména smrž obecný (Morchella esculenta), smrž vysoký (Morchella elata), smrž kuželovitý (Morchella conica), smrž tlustonohý (Morchella crassipes) a smrž polovolný (Mitrophora semilibera), i když pochopitelně i tyto druhy jsou v literatuře prezentovány někdy odlišně, např. pod různými vědeckými jmény. Variabilitu jednotlivých druhů dokazují různé formy a variety, např. u smrže kuželovitého jsou známé variety: M. conica var. deliciosa (Fries ex Fries) Phill., M. conica var. distans Fries; M. conica var. intermedia Boudier; u smrže vysokého M. elata var. nivea Konrad; M. elata var. purpurascens (Krombholz) Boudier; u smrže obecného M. esculenta var. alba Pilát, M. esculenta var. rigida Krombholz, M. esculenta var. rotunda f. alba Mérat, M. esculenta var. rotunda Persoon ; M. esculenta var. umbrina (Boudier) Marchand, Morchella esculenta var. vulgaris a další. Mnohé z těchto uvedených forem a variet ale zase můžeme v literatuře najít jako samostatný druh apod.

Výrazný posun v  mykologické taxonomii a  systematice představují v  současné době molekulární studie, které mohou poukázat míru příbuznosti jednotlivých druhů nebo prokázat existenci nových druhů, či naopak mohou odhalit, že některé druhy klasifikované samostatně jsou ve skutečnosti shodné s jiným druhem, který má např. výraznou ekologickou nebo geografickou variabilitu. Například molekulární studie smržů ze Severní Ameriky a Kanady, kterou publikoval v roce 2012 specialista na tuto skupinu hub Michael Kuo, prokázala existenci 14 nových druhů, jež jsou také v jeho práci vědecky popsány. Nezávisle na této studii byla v roce 2012 publikována francouzským mykologem Philippem Clowezem komplexní taxonomická revize smržů. V této práci jsou všechny popsané druhy smržů revidovány a je představeno autorovo pojetí (platnost druhu či synonymizace s  jinými druhy) všech druhů smržů popsaných v  rámci celého světa. Součástí práce je popis několika desítek nových druhů, forem a variet. Cílem této knihy každopádně není si

000houby.indb 13 3/1/13 2:25 PM


14 | POZNÁVÁME JARNÍ HOUBY

všechny tyto druhy smržů v knize detailně představit, není to možné ani z prostorových možností,

tyto studie ovšem výrazně dokazují tvarovou a druhovou diverzitu této skupiny hub. V atlasové

části knihy jsou představeny ty druhy, které můžeme najít v  České republice, jež jsou relativně

dobře poznatelné a jsou uváděny i v dalších atlasech hub, zejména v těch od českých a slovenských

autorů. Z českých autorů se smržovitými houbami zabýval např. Svatopluk Šebek, který také jako

jediný vydal v roce 1973 drobnou monografickou publikaci České chřapáčovité a smržovité houby.

V ní podrobně popisuje mnoho druhů smržů, včetně jejich variet, a dále chřapáče a další druhy

z této skupiny.

Smrže patří mezi saprofytní askomycety a  z  hlediska ekologického je najdeme v  různých

typech biotopů. V mnoha zemích jsou velmi vyhledávanými gastronomickými pochoutkami, nej

více jsou ceněny hned za lanýžemi ve Francii, kde se ze smržů vyrábí mnoho různých produktů,

např. různé pasty, krémy, sýry, nakládané a  sušené smrže apod. Na trzích ve Francii se čerstvé

smrže prodávají i za cenu několik desítek a stovek EUR za kilogram. Málokdo ví, že smrže jsou

také velmi oblíbenou houbou v  USA (zejména v  oblasti Západu a  Středozápadu), kde se sbírají

v jehličnatých lesích, které byly postiženy požárem. Jedná se o tzv. antrakofilní druhy smržů, ros

toucí výhradně v  tomto specifickém biotopu. V  období, kdy smrže rostou, se na místa vydávají

stovky sběračů. Často jsou mezi jednotlivými skupinami i vážnější potyčky, které musí řešit místní

policejní složky. Smrže pak ale od sběračů neputují do domácností, nýbrž do výkupen, kde se za

ně platí velmi vysoké částky (cca 15–20 $ za libru = 0,453 kg), takže mnoho lidí si takto sezónně

přivydělává. Tato činnost má v  Americe i  specifické označení „moreling“ nebo se také používá

spojení „morels hunting“. Smrže se ve vypálených lesích objevují v jarních měsících, stejně jako

jiné druhy smržů. Nezřídka v těchto lesích vyrůstají smrže někdy i po stovkách plodnic na něko

lika desítkách metrů čtverečních.

Smrže patří mezi tvarově velmi proměnlivé houby – JP

000houby.indb 14 3/1/13 2:25 PM


2 Charakteristika některýCh skupin hub rostouCíCh v jarním období | 15

Popularita a vysoká cena smržů pochopitelně vedla brzy k bádání, jak je pěstovat. V Americe

v roce 1966 dokonce na určitý způsob přišli, v současné době je pěstování smržů v mnoha zemích

„oborem“, který je předmětem četných výzkumů a jsou na něj vynakládány značné finanční pro

středky. Pěstování smržů není tak jednoduché jako u ostatních druhů hub, např. u hlív, houžev

natců, penízovek, korálovců apod. Smrže totiž postrádají enzymy, s  jejichž pomocí dokáží jiné

houby rozkládat dřevní lignin nebo celulózu, a  také zcela postrádají tzv. proteolytické enzymy

schopné štěpit bílkoviny. Poradí si proto jen se substrátem, který už jiné organismy (bakterie,

dřevokazné nebo parazitické houby) natrávily a  nasytily jednoduchými cukry a  aminokyseli

nami. Existuje několik patentovaných metod pěstování, např. pomocí naočkovaného mycelia do

sazenice dřeviny ovocného stromu. Při pěstování smržů je nutná elementární znalost biologie

těchto hub. U smržů, podobně jako u některých dalších askomycetů, se vyskytují tzv. sklerocia,

do nichž probíhá skrz myceliová vlákna transfer živin. Sklerocium má různou velikost v závis

losti na jednotlivých druzích (1 mm až 5 cm) a skládá se z tzv. tlustostěnných buněk. Díky skle

rociu může houba přečkat nepříznivé podmínky, např. v  průběhu zimních měsíců. Sklerocium

pak může za příhodných podmínek vytvořit nové mycelium, nebo může produkovat i samostatné

askokarpy, tedy plodnice smržů. V rámci pěstování smržů většinou není problém aktivovat skle

rocium k vytvoření nového mycelia, ale je velmi obtížné vytvořit v umělém prostředí takové pod

mínky, aby vytvářelo plodnice. Mezi důležité faktory, které toto ovlivňují, patří výživnost sub

strátu, vlhkost, hladina oxidu uhličitého a  teplota. Všechny tyto podmínky musí být v  určitém

poměru dodrženy, aby docházelo k fruktifikaci (růstu plodnic). Při dodržení správného postupu

a  podmínek roste mycelium smrže velice rychle, za několik týdnů je již schopno tvořit sklero

cia a následně plodnice. Pokud se nám již podaří, aby sklerocium tvořilo plodnice, je nutné mít

na paměti, že nejnáchylnější jsou v  počátečním (primordiálním) stadiu, kdy se jejich růst často

Smrže patří mezi tvarově velmi proměnlivé houby – JP Smrž druhu Morchella snyderi byl popsán teprve v roce 2012 ze Severní Ameriky – CHS

000houby.indb 15 3/1/13 2:25 PM

+


16 | POZNÁVÁME JARNÍ HOUBY zastaví, protože podmínky, které je nutné dodržet v  době, kdy se již vytvářejí plodnice, bývají odlišné od těch, které jsou specifické pro předcházející fázi. Každopádně s růstem plodnice, ať již v přírodě, nebo v umělých podmínkách, sklerocium zaniká.

V současné době se pro „umělé pěstování“ využívá mulčovací kůra (štěpka). Jedná se o jed

noduchý postup, kdy v obchodě zakoupenou mulčovací kůru vysypeme na větší plochu, nejlépe na zahradě do záhonů. Rok nato se často začnou na místě, které je pokryto štěpkou (mulčovací kůrou) objevovat smrže, které jsou u  nás obecně označovány jako jeden druh – smrž pražský (Morchella pragensis). Výskyt plodnic na mulčovací kůře je způsoben tím, že v mnoha těchto štěpkách, které se komerčně dodávají v igelitových pytlích, jsou již obsažena sklerocia smržů, a ta se pak za příhodných podmínek aktivují a vytvářejí plodnice. Není ovšem dodnes zcela jasné, jakým způsobem se sklerocia do štěpky dostávají. Co se týče druhové pestrosti, současné výzkumy zatím prokázaly, že na těchto substrátech neroste jediný druh, ale celý komplex druhů, v  němž jsou pravděpodobně i zatím nepopsané druhy, geneticky odlišné od smržů, které můžeme u nás najít na lokalitách ve volné přírodě. Bylo rovněž prokázáno, že smrž pražský je druh, který, přestože roste na těchto stanovištích, není geneticky s touto skupinou příbuzný. Od ostatních druhů se také výrazně liší velikými, až 40 cm vysokými plodnicemi. Smrž druhu Morchella elatoides ze Španělska – MPG

2 foto

Smrž stepní2 – foto dodatek

Smrž dunový – foto final

000houby.indb 16 3/1/13 2:25 PM


2 Charakteristika některýCh skupin hub rostouCíCh v jarním období | 17 2.1.1 Ekologické nároky smržovitých hub Smrže najdeme jak na přírodních, tak i  na lidmi ovlivněných (synantropních) stanovištích. V přírodě se nejčastěji vyskytují na okrajích listnatých lesů, v lužních lesích, sadech, hájích, parcích, na loukách, vlhkých místech podél potoků apod., a  to hlavně v  teplých nížinách. Spíše vzácněji rostou ve vyšších polohách a v jehličnatých lesích, zejména na horských loukách, podél lesních cest nebo v  místech, kde se zpracovávalo dřevo. Zpravidla smrže najdeme na okrajích lesů, na slunných místech. Smrže jsou téměř výhradně vázány na vápenité půdy, ať už se na lokalitě vyskytují přirozeně, nebo je to vlivem působení člověka, např. v okolí cementáren, vápenek, starých ruin a skládek. Nacházíme je pod jasany, hlohy, jilmy, pod ovocnými stromy nebo v  porostech devětsilu. Některé druhy jsou však vázány na zcela specifické biotopy, např. smrž dunový (Morchella dunensis) roste výhradně v písčitých dunách u mořského pobřeží ve Francii a ve Španělsku. Klobouk i zbarvení smrže dunového se velmi podobají smrži obecnému (Mor­ chella esculenta), proto je některými autory klasifikován jen jako jeho varieta, ale makroskopicky se liší zejména v  substrátu hluboce zakořeněnou a  výrazně zprohýbaně rozšířenou bází třeně. Smrž stepní (Morchella steppicola) je dalším dobře poznatelným druhem, neboť povrch jeho klobouku je výrazně hustě laločnatě zprohýbaný, zejména u mladých plodnic. Na rozdíl od ostatních druhů smržů má dutý pouze klobouk a dutina je ve tvaru trojúhelníku. Třeň je plný, s výraznými podélnými komůrkami a dutinami, takže na příčném i podélném řezu je místy dutý. Báze třeně bývá někdy výrustkovitě rozvětvená. Povrch třeně je výrazně vločkatý. Smrž stepní roste na otevřených stepních lokalitách. V současné době je znám z Ruska, Ukrajiny, Maďarska a jedna lokalita byla objevena i na jižním Slovensku.

Kačenky můžeme na rozdíl od smržů najít na neutrálních, vzácněji i mírně kyselých půdách, nejčastěji pod jasany, osikami, trnkami a  růžokvětými ovocnými stromy. Dobrým pomocníkem při hledání smržovitých hub jsou fytoindikátory. Doba růstu kačenek a např. smrže kuželovitého, který je nejčasnějším druhem smrže, se kryje s dobou, kdy začínají vyrážet dřín, dřišťál, jahodník a  zejména petrklíč. Doba, kdy jsou petrklíče plně rozkvetlé, je zase obdobím, kdy růst kačenek končí a začínají růst smrže, zejména smrž obecný. Vliv na výskyt smržovitých hub mají i další faktory, např. bylo vypozorováno, že kačenky jen výjimečně rostou na stráních a „vyhledávají“ spíše závětrné, stinné a spíše rovinné lokality. Pokud by chtěl houbař nalézt ve svém okolí vhodné lokality podle geologického podloží, může využít např. internetové stránky české geologické služby na www.geology.cz. Na těchto stránkách stačí zadat cílenou oblast a  zvolit geologický typ mapy. Podle zbarvení jednotlivých částí na zvoleném území pak můžete dle klíče blíže určit typ podloží a vyhledat si tak o něm detaily. Tento způsob, aniž bychom byli odborníky na geologii, nám může výrazně pomoci při hledání lokalit smržovitých hub. Smržovité houby jsou velmi citlivé na meteorologické podmínky, a vzhledem k jejich krátkému růstovému období je důležité, aby se v době jejich růstu sešly ideální meteorologické podmínky, optimální teplota vzduchu, vzdušná vlhkost, množství vody v půdě aj. Vzhledem k tomu, že růstové období smržovitých hub spadá jen do relativně krátkého časového úseku roku, ve kterém jsou navíc značné meteorologické výkyvy, stává se, že plodnice můžeme najít např. ve sněhu při náhlé jarní sněhové přeháňce. Na základě uvedených faktorů je pochopitelné, že ne vždy se sejdou vhodné podmínky pro jejich růst nebo se např. houby objeví v rámci jednoho týdne a potom už kvůli radikální změně počasí další nevyrostou.

Dlouhodobá pozorování houbařů i mykologů potvrzují, že smržovité houby jsou velmi citlivé na náhlé změny v průběhu jejich růstu (zejména na náhlé výkyvy teplot) a vyžadují také specifický poměr uvedených faktorů, který, pokud nenastane, nemusí v některých letech vůbec vytvářet plodnice. Je známé, že na některých lokalitách se objevují smrže ve větším množství jen v  některých letech a mezi jednotlivými plodnými roky bývá delší časová mezera i v řádu několika let. Příčiny těchto růstových výkyvů nejsou přesně známy.

Smrž druhu Morchella elatoides ze Španělska – MPG

000houby.indb 17 3/1/13 2:25 PM


18 | POZNÁVÁME JARNÍ HOUBY

Smrž stepní (Morchella steppicola) – LUZ

Smrž dunový (Morchella dunensis) – JMM

000houby.indb 18 3/1/13 2:25 PM




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist