načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Poznáním osvobozovat budoucí – Martin Ritter

Poznáním osvobozovat budoucí
-16%
sleva

Kniha: Poznáním osvobozovat budoucí
Autor: Martin Ritter

Kniha nabízí celkovou interpretaci myšlení Waltera Benjamina prostřednictvím výkladu jeho teorie pravdy. Pravda je podle Benjamina ve věcech samých, nikoli v poznání, ve světě však není ... (celý popis)
Titul doručujeme za 3 pracovní dny
Vaše cena s DPH:  188 Kč 158
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
5,3
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 74Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » OIKOYMENH
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2019
Počet stran: 191
Rozměr: 21 cm
Vydání: Vydání první
Skupina třídění: Filozofické systémy a hlediska
Jazyk: česky
Vazba: kniha, brožovaná vazba
Datum vydání: 16.01.2019
ISBN: 978-80-7298-352-0
EAN: 9788072983520
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Kniha nabízí celkovou interpretaci myšlení Waltera Benjamina prostřednictvím výkladu jeho teorie pravdy. Pravda je podle Benjamina ve věcech samých, nikoli v poznání, ve světě však není vyjádřena dokonale, a Benjamin si proto klade otázku, jakými poznávacími a výrazovými prostředky ji lze zpřítomnit. Zpřítomnění pravdy přitom není jen teoretickým problémem, ale také problémem etickým a politickým, ba dokonce eschatologickým: Pravda si žádá své zpřítomnění, svou aktualizaci, a je proto zapotřebí změnit, spasit svět. Rekonstrukce Benjaminovy teorie pravdy tak umožňuje ukázat provázanost teoretických a praktických, materialistických a náboženských momentů Benjaminova myšlení. (Benjaminova teorie pravdy)

Další popis

Kniha nabízí celkovou interpretaci myšlení Waltera Benjamina prostřednictvím výkladu jeho teorie pravdy. Podle Benjamina pravda je skutečnost sama, nikoli poznávací vztah, což vyvolává otázku, jak souvisí pravda s výkonem poznání, resp. s pojmy. Stejně důležité je tázat se, kdy se pravda děje a kde se děje, tj. zda se vůbec může uskutečnit v dějinách a v tomto světě. A konečně, pravda si žádá své zpřítomnění a tento požadavek či nárok úzce souvisí s etickou a potažmo politickou dimenzí Benjaminova pojetí pravdy.


Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Martin Ritter - další tituly autora:
Filosofie jazyka Waltera Benjamina Filosofie jazyka Waltera Benjamina
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Obsah

Předmluva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9 I. K imanentnímu stavu dokonalosti . . . . . . . . . . . . . . . . . 15

Zviditelnit dokonalost. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15

Pád do dějin . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17

Nerozhodnutelnost, nikoli nerozhodnost . . . . . . . . . . . . . .20

Úkol překladatele . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23

Čisté násilí. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26 II. Tušení metafyzické zkušenosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30

Kantova teorie zkušenosti. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30

Vyvození metafyzické zkušenosti. . . . . . . . . . . . . . . . . . 32

Teorií poznání k jednotě náboženství a filosofie . . . . . . . . . . 36

Tušení jako základ teorie zkušenosti . . . . . . . . . . . . . . . . 39

Symbol souvislosti (v) poznání . . . . . . . . . . . . . . . . . . .42

Metafyzická zkušenost jako zpřítomnění pravdy reality . . . . . . 43 III. Absolutní podmínka možnosti pravdy . . . . . . . . . . . . . . 46

Jazykovost veškerenstva a překlad jako transformace . . . . . . . 46

Jazyková (dis)kontinuita mezi věcmi, člověkem a Bohem . . . . .47

Lidské stvoření adamovského jazyka. . . . . . . . . . . . . . . . 50

Filosofie jazyka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 52

Jména vyjadřující pravdu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 53

Rozklad jmen, slova-znaky, abstrakta. . . . . . . . . . . . . . . . 55

Srovnání s Gadamerovou filosofickou hermeneutikou . . . . . . . 58

Bezedná medialita jazyka a překlad „zpřítomňující“ dokonalost. . 62 IV. Asubjektivní médium fantazie (a slovo) . . . . . . . . . . . . . 64

Chromatické paradigma zkušenosti? . . . . . . . . . . . . . . . . 64

Barvy a fantazie. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 66

Barvy fantazie a barvy malby, aneb o malířství. . . . . . . . . . . 67

Fantazie vně subjektu a objektu. . . . . . . . . . . . . . . . . . . 70

Médium barevných ploch a slovo. . . . . . . . . . . . . . . . . . 72

Dvojznačnost fantazie. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 75 V. Příliš reflexivní romantika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 78

Romantické reflexivní médium . . . . . . . . . . . . . . . . . . .80

Nenázorná intuice: individuální pojem . . . . . . . . . . . . . . .81

Kontinuita mezi dílem a ideou . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 82

Romantická inspirace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .84

Bezobsažnost romantického formalismu: proti racionalizaci. . . . 85 VI. Tajemství uměleckého díla . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 89

Za romantiku i Goetha . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 89

Osvícenská nevěcnost vs. pravda ve věci. . . . . . . . . . . . . . 91

Dílo jako planoucí hranice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 93

Znázornění prozaického jádra vs. nazírání krásy . . . . . . . . . .94

(Ne)přístupnost pravdy díla. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 96

The Medium Is the Message . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 98 VII. Jednota pravdy. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .100

Pojem pravdy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 101

Návaznosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 103

Jednota pravdy vs. systém, aneb fasáda a obrazy. . . . . . . . . 105

Sebe-vyslovování pravdy skrze věc. . . . . . . . . . . . . . . . 107 VIII. Objektivní interpretace světa . . . . . . . . . . . . . . . . . .111

Filosoficky vedená pojmotvorba . . . . . . . . . . . . . . . . . 111

Původem vedená pojmotvorba . . . . . . . . . . . . . . . . . . 113

Extremismus, aneb záchrana indukce. . . . . . . . . . . . . . . 115

Prohlubování historické perspektivy . . . . . . . . . . . . . . . 116

Monáda jako interpret jevů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 118

Vše ve všem, nebo ideje mimo svět? . . . . . . . . . . . . . . . 122

Krása (znázornění) pravdy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 124 IX. Záhyb na kabátu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .129

Po truchlohře . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 129

Přítomnost původu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 131

Jednota pravdy mimo jevy?. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 132

Pravda mimo věci vs. nynějšek poznatelnosti pravdy věci . . . . 133

Původ vs. záhyb na kabátu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 134

X. Dialektický obraz . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 138

Historické vědomí. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 138 Tradice vs. konstelace. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 140 Primát politiky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 142 Ukazování obrazů. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 143 Monáda zastavující myšlení. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 145 Kritický bod vnitřního pohybu . . . . . . . . . . . . . . . . . . 146 Proti zdání tradice. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 148 Politický zájem o historický předmět. . . . . . . . . . . . . . . 149 Duchapřítomnost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 150

XI. Pravda v dějinách? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 153

Politika a eschatologie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 153 Pravda v dějinách jako časový podíl na apokatastasi. . . . . . . 156 Spása anihilací světa? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 157 Pravda ve světě?. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 159

XII. Poledne dějin . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .161

Katastrofa: propásnout příležitost. . . . . . . . . . . . . . . . . 161

Slabá mesiánská síla . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 162

Blochovo Eingedenken . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 164

„Dialektický, kopernikánský obrat pamatování“ . . . . . . . . . 166

Hostina . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 168

Přítomná zkušenost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 170

Strašidlo theologie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 172

Seznam literatury . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .175

Jmenný rejstřík . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .182

Věcný rejstřík. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .184

Summary . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .189

Poděkování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .191



9

Předmluva

Tato kniha systematicky vykládá Benjaminovo pojetí pravdy. Za úče

lem vytvoření plastického obrazu postupuje chronologicky, nikoli však

proto, aby rekonstruovala vývoj Benjaminovy koncepce. Jde spíše

o identifikaci různých dimenzí a kontextů, které je třeba zohlednit,

máme-li získat komplexní představu.

Soustředění pozornosti na pojetí pravdy vychází z přesvědčení, že

jeho výkladem lze Benjaminovo myšlení uchopit celistvým způso

bem. Ačkoli existuje řada kvalitních monografií o Benjaminovi, chybí

studie, jejímž těžištěm by byla jeho teorie pravdy. Přesněji řečeno,

neexistuje monografie, v níž by teorie pravdy byla explicitním svorní

kem a jádrem výkladu. Tento fakt je do jisté míry překvapivý. Je totiž

patrné, že v mnohých Benjaminových statích, jejichž zásadní význam

je obecně uznáván, je klíčovým problémem právě pravda: otázka je

jího poznání, zpřítomnění, resp. samé možnosti (a nemožnosti) pravdy.

Platí to zejména pro dva texty, které tvoří osu prvních dvou třetin této

knihy, pro stať O jazyce vůbec  a o jazyce lidském z roku 1916 a pro

předmluvu knihy Původ německé truchlohry napsanou v roce 1924;

třetím nosným prvkem, na nějž se soustředí poslední třetina výkladu,

jsou některé části nedokončeného projektu Pasáží, na němž Benjamin

pracoval od konce 20. let, konkrétně konvoluty K a N.

Stejně jako Eli Friedlander, jenž nedávno předložil systematizu

jící výklad Benjaminova myšlení prostřednictvím analýzy některých

jeho zásadních pojmů a motivů, se domnívám, že je žádoucí usilovat

o podrobný, zároveň však celistvý výklad filosofické dimenze Benja

minova myšlenkového úsilí; nelze se spokojit s představou rozekla

ného myslitele s geniálními vhledy do různorodých oblastí.

1

Vychá

zím z předpokladu, že rekonstrukce teorie pravdy umožňuje takovýto

výklad, jehož součástí se musí stát i interpretace filosofického fun

damentu Benjaminových uměnovědných úvah a uměleckých kritik:

1

Viz E. Friedlander, Walter Benjamin. A Philosophical Portrait, str. 2.


10

Předmluva

účelem kritiky, jak to velkolepým způsobem ukazuje kritika Goetho

vých Spříznění volbou (1921‒1922), je totiž právě znázornění pravdy.

První kapitola osvětluje širší kontext Benjaminova uvažování

o pravdě. Jde zejména o to, že jeho koncepce pravdy je nemyslitelná

bez určité filosofie dějin, jejíž zásadní součástí je představa mesi

ánské záchrany (z) dějin. Tato představa je přítomna jak v nejraněj

ším, tak v pozdním Benjaminově myšlení. Požadavek „poznáním

osvobozovat budoucí z jeho znetvořené podoby v přítomném“, jejž

Benjamin formuluje v raném Životě studentů (1914), je v této kapi

tole zasazen do kontextu Benjaminovy filosofie jazyka. Dějiny jsou

předznamenány, a poznamenány, pádem, jenž vede k jazykové ne

jednoznačnosti a nerozhodnutelnosti o tom, co je pravda. Praxe pře

kladatele, jak ji Benjamin líčí v Úkolu překladatele (1921), nicméně

svědčí o tom, že do dějin lze specifickým způsobem intervenovat,

a tak poukazovat, byť nejednoznačně, na pravdu. Již první kapitola

tak načrtává podstatné téma celé knihy, jímž je napětí mezi předsta

vou pravdy jako dokonalosti a její faktickou – světskou, historickou –

neuskutečnitelností.

Druhá kapitola se věnuje stati O programu nadcházející filosofie

(1917). Základním cílem tohoto programu je teoretické zdůvodnění

možnosti zkušenosti, a tím i reality něčeho, co není empiricky dáno,

co je však daností v silnějším, meta-fyzickém smyslu. Benjamin si

přitom uvědomuje, že zkušenost rekonstruovatelná v poznání není

totožná se zkušeností samou, a zkušenost vykazatelnou v poznání

vykládá jako symbol „skutečné“ zkušenosti. Myšlence symbolického

zpřítomnění zkušenosti je přitom analogická myšlenka symbolického

znázornění pravdy, která rovněž hraje v Benjaminově myšlení zásadní

roli. Benjamin nechápe poznání jako reprodukci empirických jevů,

nýbrž právě jako médium symbolizace pravdy, která je trans-empi

rická, meta-fyzická.

Pravda je, přinejmenším podle raného Benjamina, jazyková, a proto

se třetí kapitola soustředí na jeho filosofii jazyka. Lidský jazyk je stejně

jako všechny jazyky výrazem duchovní podstaty, zároveň je však,

na rozdíl od ostatních jazyků, poznávajícím překladem jazyka věcí.

Tento překlad je dokonale realizován Adamovým jazykem, který je

jazykem jmen jakožto výrazů pravdy věcí, výrazů, v nichž jsou věci

vysloveny ve své dokonalosti. Tento jazyk je sice po pádu ztracený,

sama koncepce adamovského jazyka jakožto jazyka pravdy nicméně

zůstává fundamentem Benjaminovy teorie pravdy a není náhodou,


11

Předmluva

že jde o jazyk, který stejně jako metafyzická zkušenost vyložená ve

druhé kapitole překračuje subjekt-objektovou dichotomii.

Kapitola čtvrtá věnuje pozornost Benjaminovým raným úvahám

o malířství a fantazii mimo jiné kvůli analogii mezi člověkem, který

se dívá na malířské dílo, a Adamem, který v ráji vnímá věci. Benjamin

pojímá jako součást podstaty malířství to, že obraz si nárokuje být po

jmenován – podobně jako si věci, prvotně v ráji, nárokují své jméno.

Jelikož kompozice obrazu hraje v Benjaminově koncepci podobnou

roli jako schéma v Kantově koncepci poznání a zdrojem kompozice/

schématu je právě fantazie, mohli bychom si myslet, že ontologicky

pojatá fantazie je „zdrojem“ pravdy. Fantazie však nutně potřebuje

protipól, který „zarazí“ její potenciálně destruktivní, mámivé půso

bení, a tímto principem je jméno jako vlastní „místo“ pravdy. Protihra,

a tudíž i souhra zdání a pravdy je rovněž jedním z klíčových prvků

Benjaminova pojetí pravdy, který je snad nejhmatatelněji přítomen

v kritice Goethových Spříznění volbou.

Pátá kapitola stručně shrnuje základní teze Benjaminovy diser

tace Pojem umělecké kritiky v německé romantice (obhájené v roce

1919) s cílem ukázat příbuznosti a rozdíly mezi Benjaminovou kon

cepcí a myšlenkami Friedricha Schlegela. Podobně jako Benjaminovo

„jméno“ překlenuje Schlegelův „individuální pojem“ dichotomii smys

lovosti a rozumu, Benjamin si nicméně uvědomuje podstatné slabiny

romantické koncepce, která je ryze formální a nedokáže učinit zadost

obsahu uměleckého díla a v tomto smyslu „věci samé“. Ztotožnění

všeho s reflexivitou nadto fakticky znamená neudržitelnou raciona

lizaci veškerenstva. V návaznosti na toto negativní vyústění rekon

struuje šestá kapitola pozitivní pojetí umělecké kritiky, které zakládá

již zmiňovanou kritiku Goethových Spříznění volbou. Výklad ukazuje,

že Benjamin překonává romantické i Goethovo pojetí, a analyzuje

jeho důraz na přítomnost pravdy ve věci, nikoli v reflexi. Oproti ro

mantické představě, podle níž kritika usiluje o vyjádření prozaického

jádra uměleckého díla, akcentuje Benjaminovo pojetí ne-prozaický či

přímo ne-racionální charakter umění úzce spjatý s jeho krásou. Kritika

musí tento charakter respektovat, což znamená, že musí respektovat

specifičnost uměleckého média; a to i přesto, že je sama neumělec

kým, diskursivním médiem. Respekt ke specifičnosti uměleckého díla

přitom není ničím jiným než respektem k pravdě: respektem vůči

tomu, že pravda se v uměleckém díle nemůže dávat jinak než skrze

„tajemné“ znázornění, v němž pravdu nelze oddělit od zdání.


12

Předmluva

Jak bylo řečeno, předmluva knihy o barokní truchlohře je druhým

ze tří hlavních pilířů zde rozvíjené interpretace. Sedmá kapitola se

proto nejprve ohlíží zpět a identifikuje, po elementárním shrnutí hlav

ních charakteristik pravdy podle předmluvy, návaznosti mezi touto

koncepcí a myšlenkami z dřívějších Benjaminových statí. Poté se

soustředí na jednu z klíčových charakteristik pravdy, tj. jednotu, v sou

vislosti s Benjaminovou polemikou proti možnosti uchopení pravdy

prostřednictvím systému: systematizace či encyklopedizace vytváří

pouze kulisu pravdy. Pozitivním protějškem Benjaminovy kritiky sys

tematického způsobu poznávání je koncepce kladoucí důraz na ne

ustálý kontakt s věcí, který ovšem nezůstává na úrovni empirického

poznání, nýbrž věc se jeho prostřednictvím ukazuje jako místo zpří

tomnění trans-empirické pravdy. Toto zpřítomnění ovšem vyžaduje

pojmovou práci, jejímž prostřednictvím se filosof v kontaktu s věcí

rozpomíná na ideje, resp. na jména vyslovující pravdu samu.

Úkolem osmé kapitoly je podrobnější výklad této koncepce. Na

rozdíl od běžného způsobu pojmové práce usiluje filosoficky vedená

pojmotvorba o to, aby se empirie ukázala jako prostředí zpřítomňo

vání tzv. původu, který se v jevech projevuje jako stále totéž v jedi

nečných jevových podobách. Pojmová práce tudíž vytváří pojmovou

konstelaci, jejíž vyvstání předpokládá induktivní ohled na extrémní

fenomény. Předpokladem identifikace původu je přitom neustálé rozši

řování historické perspektivy. Tímto postupem vyvstává jednota ideje,

resp. jednota monády, která je zároveň interpretací, určitým význa

movým výrazem světa. Vyvstává přitom otázka, zda ideu/monádu

máme pojímat jako mimo-světský „nástroj“ interpretace jevů, nebo

jako ontologicky základní světskou jednotku.

Kapitola devátá se obrací k Benjaminovým Pasážím a soustředí

se na vykázání styčných bodů mezi Pasážemi a koncepcí předmluvy,

nejenom se zřetelem k pojmu původu. Jsou tematizovány zejména dvě

otázky: zda je pravda nečasová, nebo časová; a zda je mimo jevy, nebo

je naopak přítomna (jedině) v nich. Pojem nynějšku poznatelnosti, na

nějž Benjamin nyní klade důraz, zodpovídá tyto otázky pozoruhodným

způsobem: pravda je ve věcech, avšak ukazuje se pouze ve specifické

časové konstelaci, ba dokonce lze říci, že „patří“ pouze situaci.

Kapitola desátá odstiňuje Benjaminův důraz na historickou konste

laci od Gadamerova důrazu na tradici. Vedle problému historického

vědomí se tak dostává do hry zejména otázka, v čem spočívá poli

tická dimenze dialektického obrazu, který je klíčovou ontologickou


13

Předmluva

„jednotkou“ Benjaminova pozdního myšlení, rozvíjející a nahrazující

koncept jména. Výklad analyzuje dialektický obraz coby monádu,

čímž (opět) dokládá souvislost s koncepcí předmluvy, a soustředí se na moment vyvstání historického předmětu právě jakožto dialektic

kého obrazu: tento moment je kritickým bodem vnitřního pohybu

předmětu samého, ale též jeho recepce, která je integrální součástí

tohoto předmětu jakožto historického. Tím lze též ukázat, v čem spo

čívá politický rozměr zájmu (přítomnosti) o historický předmět.

Na rozdíl od desáté kapitoly, jež vyzdvihuje materialistický a revo -

luční charakter Benjaminova přístupu v Pasážích, se jedenáctá kapi

tola obrací k jeho náboženské dimenzi. S motivem záchrany, výslovně

přítomným již v předmluvě (i dříve), pracuje pozdní Benjamin ještě

výslovněji eschatologickým způsobem. Důraz na spásu přitom (opět)

vyvolává otázku, kdy je v dějinách přítomna pravda, resp. zda v nich

vůbec může být přítomna, či zda se neukáže až na konci dějin. Vý

klad tematizuje otázku Benjaminova gnosticismu a koncipuje pravdu

v dějinách, schematicky řečeno, jako časový podíl na apokatastasi,

jež nepředpokládá zničení světa. Pravda je naopak ve světě, jde však

o přítomnost v nepřítomnosti.

Schematické úvahy jedenácté kapitoly jsou konkretizovány v ka

pitole poslední, která se nejprve věnuje obrazu dějin jako katastrofy

a zaměřuje se na ztotožnění katastrofy s promeškáním příležitosti.

V souvislosti se slabou mesiánskou silou, kterou Benjamin připisuje současným lidem ve vztahu k lidem minulým, je podrobně analyzována Blochova koncepce „pamatování“, již Benjamin aktualizuje ve

svém pojetí dialektické historiografie. Minulost je v tomto přístupu

něčím, co vpadává do přítomnosti, co na sebe upomíná a vyžaduje

pozornost. Díky této (duchapřítomné) pozornosti lze v revoluční zku

šenosti uskutečnit spásu minulosti, tzn. zpřítomnit to, co bylo, resp.

je minulé generaci upřeno. Eschatologický důraz na spásu mrtvých

přitom neznamená, že je Benjaminova koncepce politicky neúčinná;

zakládá však důvod intervence do světa v etickém a náboženském

nároku zakoušeném v pamatování.

Není cílem této knihy dokázat určité interpretační tvrzení. Mám za to,

že Benjaminův přístup k pravdě není možné smysluplně shrnout do

několika jasných tezí. Jak již bylo řečeno, ucelená interpretace, o niž

se zde snažím, má spíše vytvořit plastický obraz, k jehož vyvstání má

posloužit též sledování vývoje, srozumitelných návazností v koncepci

Předmluva

pravdy, jak ji Benjamin promýšlel. Přesto je snad žádoucí na závěr

tohoto úvodního shrnutí pojmenovat hlavní myšlenky a tematické leit

motivy Benjaminova uvažování, byť tak před námi zůstane pouze

neživý skelet, v němž zmizí řada podstatných aspektů.

Především platí, že Benjamin zastává ontologické pojetí pravdy:

pravda je skutečnost sama, nikoli (poznávací) vztah. Jedním z pod

statných problémů Benjaminovy teorie poznání je pak otázka, jak

pojímat vztah mezi pravdou, ztotožněnou se jménem, monádou či

dialektickým obrazem, a výkonem poznání. Jde tedy, řečeno konkrét

nějším, byť zužujícím způsobem, o to, jaký je vztah mezi pravdou

a pojmy. Řešení této otázky je pak komplikováno dalším podstatným

prvkem Benjaminovy teorie: pravda je dokonalost, na rozdíl od ne

dokonalého jevení, a tato dokonalost je zároveň, jakožto završenost,

protikladem dění. Na pozadí tohoto rysu jasně vyvstává otázka, kterou

nejzřetelněji řeší Pasáže, otázka časovosti pravdy: kdy se děje, udává

pravda a zda se vůbec může udát uvnitř dějin. Problém přítomnosti

dokonalého v nedokonalém, nekonečného v konečném, se tak v časové perspektivě konkrétně ukazuje jako problém přítomnosti spásy v (dosud) nespaseném světě. Motiv nepřítomně přítomného či, jinak

řečeno, daného v nedaném, jenž je zde klíčový, přitom poukazuje také

k tomu, že pravda si žádá své zpřítomnění – tento požadavek či nárok

identifikuje neredukovatelnou etickou, a potažmo politickou dimenzi

Benjaminovy koncepce a zdůrazňuje také význam (subjektivní) zku

šenosti v této zdánlivě neživotné struktuře.



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2020 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist