načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Povinná mlčenlivost zdravotnických pracovníků - Pavel Uherek

Povinná mlčenlivost zdravotnických pracovníků

Elektronická kniha: Povinná mlčenlivost zdravotnických pracovníků
Autor: Pavel Uherek

Příručka vymezuje aktuální podobu právní úpravy povinné mlčenlivosti zdravotnických pracovníků. ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  319
+
-
10,6
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Zabezpečení proti tisku a kopírování: ano
Médium: e-book
Rok vydání: 2008
Počet stran: 182
Rozměr: 21 cm
Úprava: formuláře
Vydání: 1. vyd.
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: Praha, Grada, 2008
ISBN: 978-80-247-2658-8
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Příručka vymezuje aktuální podobu právní úpravy povinné mlčenlivosti zdravotnických pracovníků.

Popis nakladatele

Autor se soustřeďuje nejen na pravidla přístupu ke zdravotním údajům, sdělování údajů o zdravotním stavu a na ně navazující rozhodování soudních instancí, ale snaží se reagovat na aktuální trend. Tímto trendem je vyšší důraz na právo pacienta znát údaje o svém zdravotním stavu a dle své vlastní vůle s těmito údaji nakládat. Zabývá se výjimkami z povinné mlčenlivosti zdravotnických pracovníků. Zákon obecně uvádí tři okruhy situací, v nichž povinná mlčenlivost může být prolomena: souhlas pacienta, výjimka je stanovena právním předpisem nebo je-li proti zdravotnickému pracovníkovi zahájeno řízení, v němž je přezkoumávána poskytnutá zdravotní péče. Rozebrána je i problematika právní odpovědnosti za porušení povinné mlčenlivosti, jsou popsány jednotlivé typy odpovědností – občanskoprávní, správněprávní, trestněprávní, smluvní, pracovněprávní a disciplinární. Součástí jsou zpracované formuláře, které mohou zdravotničtí pracovníci při nakládání s údaji o zdravotním stavu pacientů používat. (komplexní rozbor aktuální právní úpravy : výjimky a právní odpovědnost : řešení sporných čí komplikovaných případů z praxe : praktickou součástí jsou zpracované vzory formulářů)

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Pavel Uherek - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Edice Právo pro praxi

JUDr. Pavel Uherek

Povinná mlčenlivost zdravotnických pracovníků

Vydala GRADA Publishing, a.s.

U Průhonu 22, Praha 7, jako svou 3 261. publikaci

Grafická úprava obálky Vojtěch Kočí

Sazba Jan Šístek

Odpovědná redaktorka Dana Kristen

Počet stran 184

První vydání, Praha 2008

Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a.s.

Husova ulice 1881, Havlíčkův Brod

_________________________________________

© GRADA Publishing, a.s., 2008

ISBN 978-80-247-2658-8

GRADA Publishing: tel.: 220 386 401, fax: 220 386 400, www.grada.cz


Obsah

Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9

1. Povinná mlčenlivost zdravotnických pracovníků – obecně

k jejímu pojmu, významu a metodě právní úpravy . . . . . . . . . 10

2. Prameny právní úpravy povinné mlčenlivosti

zdravotnických pracovníků . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19

3. Subjekty povinné mlčenlivosti zdravotnických

pracovníků . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25

4. Předmět povinné mlčenlivosti zdravotnických

pracovníků . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30

5. Výjimky z povinné mlčenlivosti zdravotnických

pracovníků . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 38

5.1 Obecná pravidla přístupu ke zdravotnické dokumentaci –

souhlas pacienta a určení osoby s právem na informace o zdravotním stavu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 39

5.2 Prolomení povinné mlčenlivosti umožňuje zákon o péči

o zdraví lidu nebo jiný právní předpis . . . . . . . . . . . . . 50 5.2.1 Výjimky stanovené zákonem č. 20/1966 Sb., o péči

o zdraví lidu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 51 5.2.2 Výjimky z povinné mlčenlivosti v souvislosti

s trestním řízením a řízením o přestupcích . . . . . . 74 5.2.3 Výjimky v souvislosti se sociálněprávní ochranou

dětí a utajenými porody . . . . . . . . . . . . . . . . 84 5.2.4 Výjimky v souvislosti s poskytováním péče bez

souhlasu pacienta a v souvislosti s řízením o zbavení

způsobilosti k právním úkonům . . . . . . . . . . . . 94 5.2.5 Výjimky z povinné mlčenlivosti v souvislosti

s úmrtím pacienta a prováděním pitvy . . . . . . . . 97 5.2.6 Výjimky v souvislosti s prováděním transplantací

tkání a orgánů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 98 5.2.7 Výjimky dle zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném

zdravotním pojištění . . . . . . . . . . . . . . . . . 101 5.2.8 Výjimky v souvislosti s ochranou veřejného

zdraví . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 103 5.2.9 Výjimky v souvislosti s poskytováním dávek

sociálního zabezpečení . . . . . . . . . . . . . . . . 106


5.2.10 Výjimky v souvislosti se shromažďováním

informací o zdravotním stavu obyvatelstva

a evidencí obyvatel . . . . . . . . . . . . . . . . . . 111

5.2.11 Výjimky v souvislosti s klinickým hodnocením

léčiv a zdravotnických prostředků . . . . . . . . . . 117

5.2.12 Výjimky v souvislosti s exekučním řízením

a řízením o výkonu rozhodnutí . . . . . . . . . . . 119

5.2.13 Výjimky stanovené v dalších právních

předpisech . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 119

5.3 Výjimky v případě řízení proti zdravotnickému zařízení

nebo zdravotnickému pracovníku, které je vedené

v souvislosti s poskytováním zdravotní péče . . . . . . . . 120

6. Právní odpovědnost při porušení povinné mlčenlivosti . . . 126

6.1 Občanskoprávní odpovědnost . . . . . . . . . . . . . . . . 130 6.2 Správněprávní odpovědnost . . . . . . . . . . . . . . . . . 131 6.3 Trestněprávní odpovědnost . . . . . . . . . . . . . . . . . 133 6.4 Pracovněprávní odpovědnost . . . . . . . . . . . . . . . . 135 6.5 Disciplinární odpovědnost . . . . . . . . . . . . . . . . . . 137 6.6 Smluvní odpovědnost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 137

7. Povinná mlčenlivost zdravotnických pracovníků

v některých problematických případech . . . . . . . . . . . . . . . . 139 7.1 Povinná mlčenlivost v případě poskytování informací ze

zdravotnické dokumentace zemřelých pacientů . . . . . . . 139 7.2 Povinná mlčenlivost v případě vymáhání pohledávky

zdravotnického zařízení, která představuje neuhrazené

náklady za poskytnutou zdravotní péči . . . . . . . . . . . 143 7.3 Oznamovací povinnost lékaře při ztrátě způsobilosti

pacienta k řízení motorových vozidel . . . . . . . . . . . . 147 7.4 Právo pacienta na informace o vlastním zdravotním stavu

a přístup pacienta k vlastní zdravotnické dokumentaci . . . 150

8. Základní zásady právní úpravy povinné mlčenlivosti

zdravotnických pracovníků – návrhy de lege ferenda . . . . . 156

9. Vybraná zahraniční právní úprava povinné mlčenlivosti . 158

9.1 Spojené státy americké . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 158 9.2 Francie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 159 9.3 Spojené království . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 160 9.4 Kanada . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 162 9.5 Slovensko . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 162 9.6 Právní úprava povinné mlčenlivosti na úrovni mezinárodních

organizací (OSN, Rada Evropy, OECD, Evropská unie) . . 164 9.7 Závěrem k zahraniční právní úpravě povinné mlčenlivosti . . 166


10. Příloha – vzory formulářů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 168

Vzor č. 1 – určení osoby, která má být informována o zdravotním

stavu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 168 Vzor č. 2 – souhlas pacienta se sdělením údajů o svém zdravotním

stavu jiné dožadující se osobě [souhlas dle § 55

odst. 2 písm. d) zákon o péči o zdraví lidu] . . . . . . . . . 169 Vzor č. 3 – souhlas pacienta se sdělením údajů o svém zdravotním

stavu osobám získávajícím způsobilost k výkonu

zdravotnického povolání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 170 Vzor č. 4 – zákaz podávání informací o zdravotním stavu

pacienta . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 171 Vzor č. 5 – poučení pacienta o právech týkajících se

zdravotnické dokumentace zastupovaného – obecná

informace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 172 Vzor č. 6 – poučení zákonného zástupce pacienta o právech

týkajících se zdravotnické dokumentace zastupovaného

pacienta – obecná informace . . . . . . . . . . . . . . . . . 173 Vzor č. 7 – oznámení podle § 168 trestního zákona . . . . . . . . 174

Seznam použitých tuzemských právních předpisů, stavovských

předpisů a dalších norem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 175

Seznam použité literatury a dalších zdrojů . . . . . . . . . . . . . . . . . . 178



Úvod

9

Úvod

Předmětem této publikace je problematika povinné mlčenlivosti zdravotnic

kých pracovníků ve světle aktuálních právních předpisů.

Právní úprava v oblasti povinné mlčenlivosti zdravotníků a sdělování údajů

o zdravotním stavu prochází v poslední době poměrně bouřlivým obdobím, kdy

se novely př íslušných právních předpisů a na ně navazující rozhodování soudních

instancí snaží reagovat na aktuální trend v oblasti ochrany osobních údajů

ve zdravotnictví. Tímto trendem je vyšší důraz na právo pacienta znát údaje

o svém zdravotním stavu a dle své vlastní vůle s těmito údaji nakládat.

Kniha se soustřeďuje zejména na pravidla přístupu ke zdravotním údajům

zahrnutým ve zdravotnické dokumentaci nebo získaných při poskytování

zdravotní péče. Obsah tedy není primárně zaměřen na problematiku vedení

zdravotnické dokumentace či zpracovávání osobních údajů obecně. Jejím

cílem je především popsat příslušnou právní úpravu povinné mlčenlivosti

a praktické problémy vznikající při sdělování údajů o zdravotním stavu

a nakládání s nimi.

Řešení sporných či komplikovaných případů, která jsou v textu publikace

navrhována, by pak měla být vodítkem nejen pro zdravotnické pracovníky při

výkonu jejich každodenní zdravotnické praxe, ale také pro pacienty a další

fyzické či právnické osoby, kterým zákon umožňuje do zdravotnické dokumen

tace přístup, popř. které se s otázkou nakládání s údaji o zdravotním stavu

mohou při své činnosti či výkonu pravomoci setkat.

autor


Povinná mlčenlivost zdravotnických pracovníků 10

Povinná mlčenlivost 1.

zdravotnických pracovníků –

obecně k jejímu pojmu,

významu a metodě právní

úpravy Důvěra pacienta k jeho ošetřujícímu lékaři a dalším zdravotnickým pracovníkům je jedním z faktorů významně ovlivňujících kvalitu i výsledek poskytované zdravotní péče. Předpokladem pro vznik této důvěry je mimo jiné povinnost zdravotnických pracovníků dodržovat mlčenlivost o skutečnostech, které se při výkonu svého povolání dozvěděli. Kromě povinné mlčenlivosti je dalším nástrojem pro navázání důvěry mezi zdravotníkem a pacientem sdělování informací o zdravotním stavu a poskytované péči pacientovi. Právo pacienta na informace o zdravotní péči zakotvené v obecně závazných právních předpisech je proto nutné ve zdravotnické praxi reflektovat, a to tím spíše, že dle mnohých průzkumů je pro pacienty spíše než technická a odborná vybavenost nemocnice důležitá právě ochota zdravotníků s pacienty komunikovat. Povinná mlčenlivost zdravotnických pracovníků a s ní související právo pacientů na informace o poskytované péči jsou zdánlivě jednoduchými tématy. Z právního i praktického hlediska se však často jedná o složité problémy, jejichž komplikovaná a sporná řešení jsou někdy sdělovacími prostředky prezentována i před širokou veřejností. Příčinou některých sporů na poli povinné mlčenlivosti je nejen psychologická a emoční náročnost mezilidských vztahů vznikajících při poskytování zdravotní péče, ale i příslušná právní úprava. Ta je místy mezerovitá, v jiných oblastech ji př íslušné právní předpisy naopak dovádějí až do zby tečného f ilig ránu. Proto se nelze divit, že zdravotničtí pracovníci mnohdy postrádají jistotu, jak s informacemi, které se při výkonu svého povolání dozvědí, zacházet. Sdělení údajů o zdravotním stavu neoprávněné osobě je přitom považováno za závažné porušení jak etických, tak i právních norem týkajících se výkonu zdravotnického povolání a příslušné právní předpisy za ně stanovují velmi přísné sankce. Povinná mlčenlivost je jedním z nástrojů, jak zajistit ochranu osobních údajů, ochranu soukromí a ochranu nedotknutelnosti fyzické osoby. Tato ochrana se prolíná celým právním řádem, když její konkrétní způsoby a formy upravují jednotlivé zákonné a podzákonné právní předpisy.


Povinná mlčenlivost zdravotnických pracovníků – obecně k jejímu pojmu...

11

Obecně můžeme povinnou mlčenlivost vymezit jako zákonem uloženou nebo státem uznanou povinnost fyzické osoby nesdělovat nepovolené osobě určité skutečnosti a současně povinnost nést právní důsledky v případě, že by tato povinnost byla porušena. Jako zásada přitom platí, že povinnost mlčenlivosti váže dotyčnou osobu i po skončení pracovního či služebního poměru či jiných činností, s jejichž výkonem tato povinnost souvisí. Na druhé straně může být ten, jehož se týká, této povinnosti zproštěn zpravidla se souhlasem osoby, v jejíž prospěch ji má, nebo na základě rozhodnutí určitého statutárního orgánu, vedoucího pracovníka, nadřízeného orgánu nebo na základě výjimky stanovené obecně závazným právním předpisem. Údaje kryté povinnou mlčenlivostí jsou ve většině případů chráněny již od počátku svého vzniku a k ochraně nevyžadují žádné specializované procedury. Český právní řád obecně rozeznává následující druhy povinné mlčenlivosti:

státem uznaná povinnost mlčenlivosti, a) kdy se jedná o mlčenlivost, jejíž

rozsah není vymezen zákonem, ale vyplývá z právního úkonu učiněného

na základě zákona. Stát tuto mlčenlivost tedy v zákoně pouze uznává, ale

nestanovuje ji (např. obchodní tajemství nebo zpovědní tajemství),

zákonem stanovená (uložená) povinnost mlčenlivosti, b) která vyplývá

přímo ze zákona (např. u zaměstnanců správce daně nebo zaměstnanců

zdravotních pojišťoven, povinná mlčenlivost advokáta, služební tajemství,

ochrana utajovaných informací apod.),

povinná mlčenlivost uložená na základě mezinárodních smluvc) –

např. čl. 13 Evropské úmluvy o zabránění mučení a nelidskému či poni

žujícímu zacházení nebo trestání, popř. Úmluva Rady Evropy č. 108 na

ochranu osob se zřetelem na automatizované zpracování osobních dat. Povinnou mlčenlivost zdravotnických pracovníků můžeme označit za zákonem stanovenou mlčenlivost. Zda ji lze považovat i za služební tajemství, již tak jednoznačné není, a to zejména z důvodu specificky vymezeného účelu povinné mlčenlivosti zdravotnických pracovníků. Zatímco cílem služebního tajemství je ochrana zájmů veřejnoprávního subjektu, zájmů zaměstnavatele nebo ochrana veřejného zájmu jako takového, primárním účelem povinné mlčenlivosti zdravotnických pracovníků je především nastolení vzájemné důvěry ve vztahu mezi zdravotnickým pracovníkem a pacientem. Tento účel je typický pro povinnou mlčenlivost zdravotnických pracovníků, stejně jako např. pro povinnou mlčenlivost advokáta či notáře. Na uvedený základní a typický cíl mlčenlivosti zdravotníků pak navazuje další účel v podobě ochrany před neoprávněným zasahováním do pacientova soukromí, ochrany nedotknutelnosti osoby pacienta a ochrany jeho lidské důstojnosti, osobní cti, dobré pověsti a jména.


Povinná mlčenlivost zdravotnických pracovníků

12

Soukromí přitom zahrnuje soukromý a rodinný život, včetně ochrany osobních,

mezilidských pout, ať již rodinných nebo jiných, zahrnujících vedle sféry ryze

intimní též přátelství, osobní známosti apod. Spadá sem i právo vstupovat do

osobních styků s jinými lidmi a vytvářet si tak svůj osobní citový život. Před

mětem práva na ochranu soukromí je zajistit pro fyzickou osobu nerušenost

soukromé sféry, v níž by mohla všestranně rozvíjet svou osobnost a v níž by

měla právo rozhodnout, v jakém rozsahu a jakým způsobem mají být sku

tečnosti týkající se jejího soukromí zpřístupněny dalším osobám. Součástí

práva na ochranu soukromí je zároveň možnost bránit se proti neoprávněným

zásahům do soukromé sféry ze strany jiných osob. Stejným způsobem se pak

projevuje právo na ochranu cti, důstojnosti a dobré pověsti. Občanskou ctí,

důstojností a dobrou pověstí rozumíme vážnost (reputaci) konkrétní fyzické

osoby, kterou pro své postoje i chování postupně získala a požívá ve společ

nosti. Obsah těchto pojmů se u jednotlivých fyzických osob mění v průběhu

života a není pro všechny fyzické osoby stejný (srov. publikaci citovanou

v následující poznámce).

Dalším cílem povinné mlčenlivosti je zabránění diskriminaci pacienta

pro jeho sociální, národnostní či etnický původ, popř. pro jeho politické či

náboženské vyznání, sexuální orientaci nebo samotný zdravotní stav, a to

zejména v oblasti pracovněprávní, sociální nebo rodinné.

Výklad předpisů upravujících povinnou mlčenlivost (méně již jejich text) stejně

jako šíře účelu povinné mlčenlivosti se velmi výrazným způsobem měnily a mění

v návaznosti na konkrétní politický režim, v jehož rámci jsou příslušné právní

předpisy aplikovány. Dalším významným faktorem pro posuzování a úpravu

povinné mlčenlivosti je samotný právní systém a právní kultura dané země.

Lze přitom vysledovat určitou úměru v podobě principu – čím demokratičtější

stát, tím širší a důraznější ohled na povinnou mlčenlivost.

Autoritářské či totalitní režimy, které nerespektují soukromí a nedotknutelnost

jednotlivce, zároveň mnohem méně dbají práv fyzických osob na ochranu osob

ních údajů. Nesvobodné státy preferující veřejný zájem či zájem úzké vládnoucí

elity před zájmy svých občanů tak v právním vědomí či v rámci uplatňování

práva neberou přílišný zřetel ani na institut povinné mlčenlivosti.

Malá úcta k soukromí a osobním údajům se ze strany nedemokratické vlády

projevuje buď zcela nepokrytě, kdy platné obecně závazné právní předpisy

flagrantně porušují přirozená lidská práva na ochranu soukromí a tím i po

vinnou mlčenlivost. Pro konkrétní úpravu povinné mlčenlivosti zdravotnických

pracovníků pak tento pohrdavý přístup platí dvojnásob.

Jako příklad jasného a v právním řádu zakotveného porušování povinné

mlčenlivosti zdravotnických pracovníků můžeme uvést období nacistického

režimu v Německu v letech 1933 – 1945. Důvěrnost zdravotních údajů byla

tehdy účelově narušována, a to v rámci snahy nacistů o očistu společnosti od

„škodlivých jevů“. Dle zákonů hitlerovského režimu museli lékaři v Německu


Povinná mlčenlivost zdravotnických pracovníků – obecně k jejímu pojmu...

13

nacistickým úřadům povinně hlásit některé zdravotní problémy či genetické poruchy pacientů za účelem odstranění jakýchkoliv neárijských prvků (ty přitom nebyly nikdy žádným způsobem definovány) nebo zbavení se osob s dědičnými či duševními nemocemi, popř. osob mentálně zaostalých. Informace poskytnuté od lékařů pak byly důvodem např. pro sterilizace romských či židovských žen, v kontextu dané doby samozřejmě bez jejich souhlasu. Lékař byl navíc dle tehdy platné právní úpravy povinen porušit princip důvěrnosti informací sdělovaných pacientem, bylo-li to v zájmu „zdravého veřejného cítění“.

1

Na tomto reálném historickém příkladě můžeme vidět, že

problematika nakládání se zdravotními údaji může být politicky zneužita a právní úprava této oblasti i její výklad tak v minulosti záleželi rovněž na povaze státního režimu a jeho cílech. Uvedený pr ů lom do lékařského tajemstv í z důvodu „zdravého veřejného cítění“ je pak klasickou ukázkou příliš obecně formulované výjimky, kterou lze programově a účelově využívat k politickému teroru a pronásledování. Daleko vyšší důraz na povinnou mlčenlivost v demokratickém společenském systému v porovnání s obdobím autoritativní vlády lze ještě patrněji vysledovat v českém prostředí. Příslušná právní úprava povinné mlčenlivosti zdravotnických pracovníků zakotvená zákonem č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, totiž zůstala stejná i po roce 1989. Šíře její aplikace se však v nových společensko-politických poměrech postupně měnila a problematika povinné mlčenlivosti začala vyvstávat v oblastech, kde by to dříve čekal jen málokdo. Po změně politického režimu se náhle objevil problém s přístupem do zdravotnické dokumentace ze strany policejních orgánů, kdy jako důležitý státní zájem a tím i výjimka z povinné mlčenlivosti přestal být chápán zájem na vyšetření trestné činnosti.

2

Zároveň se objevila překážka v podobě požadavku

na ochranu osobních údajů zemřelých osob, čímž se zkomplikoval přístup k vydávání zdravotnické dokumentace zesnulých. Na tyto nově vzniklé problematické situace a konflikt mezi zájmem soukromým a veřejným i mezi jednotlivými zájmy soukromými dokázal výklad předpisů o povinné mlčenlivosti reagovat jen polovičatě. Zatímco v období autoritativní vlády bylo možné nejasnost právní normy nahradit odkazem na veřejný zájem, v režimu chránícím v první řadě individuální svobody již takový zjednodušující a materiálně vadný přístup nestačí. S nedemokratickým politickým režimem zároveň souvisí paternalistický pohled zdravotníků na své pacienty. Jak právní úprava v oblasti zdravotnictví, tak i její myšlenkové pojetí před r. 1989 vycházeli v českých zemích z povinnosti státu zajistit všem svým občanům minimální standard zdra- 1

Viz Gellately, R.: Kdo podporoval Hitlera – společenský souhlas a režimní nátlak

v nacistickém Německu, Prostor, Praha 2003. 2

Tento přístup ke vztahu povinné mlčenlivosti a trestního řízení byl však nedávno

korigován nálezem Ústavního soudu České republiky – viz kapitolu 5.2.2.


Povinná mlčenlivost zdravotnických pracovníků

14

votní péče. Toto paradigma nahlíželo na pacienta jako na objekt, který se

musí zdravotnickému systému podřídit, protože systém nejlépe ví, co je pro

pacienta správné. Role pacienta jako objektu systému se projevovala i při

výkladu povinné mlčenlivosti. Jeho práva na přístup k vlastní zdravotnické

dokumentaci nebo nárok na ochranu dokumentace nebyly zakotveny buď

vůbec nebo jen velmi mlhavě.

Ve státě kladoucím důraz na svobodnou vůli jednotlivce je naopak zdravotní

péče vnímána jako nabídka určité služby a pacient má nárok na její výběr

i kvalitu. Respektování pacientovy volby a jeho individuality pak mění také

výklad povinné mlčenlivosti. Mělo by být samozřejmostí, že pacient má nárok

na informace o svém zdravotním stavu v takové míře, aby o poskytované péči

mohl spolurozhodovat a zároveň má nárok na ochranu těchto informací před

neoprávněným užitím.

Z uvedené teoretické úvahy týkající se celospolečenského kontextu povinné

mlčenlivosti zdravotnických pracovníků vyplývá, že na tuto problematiku

můžeme nahlížet z několika úhlů pohledu. Povinná mlčenlivost hraje roli jak

ve vztahu zdravotnický pracovník – pacient, tak i ve vztazích zdravotnický

pracovník – příbuzní pacienta nebo příbuzní pacienta – pacient. Do těchto

soukromoprávních vztahů pak ve vymezených případech vstupují i orgány

veřejné moci.

Při pohledu na povinnou mlčenlivost zdravotníků ze strany pacienta je nutné

zvažovat zejména rozsah údajů, k nimž má mít pacient přístup, a to jak údajů

o svém vlastním zdravotním stavu, tak údajů o zdravotním stavu osob jemu

blízkých nebo jiných osob.

Jak jsme již naznačili, je ochraně osobních údajů a ochraně soukromí věnová

na v současné právní úpravě i obecném právním vědomí zvýšená pozornost.

K nároku na ochranu soukromí se přiřazuje i nárok pacienta na informace

o zdravotní péči na jedné straně a technické, praktické i medicínské překážky

informování pacienta a ochrany zdravotních údajů na straně druhé.

Je zřejmé, že po roce 1989 směřuje oblast zdravotní péče k větší smluvní

volnosti mezi zdravotnickým pracovníkem jako expertem nabízejícím službu

a pacientem, tj. klientem, zákazníkem či ošetřovanou osobnou, která o službu

žádá. Byť se takové tvrzení může jevit poněkud materialistickým, až nemrav

ným, princip smluvního vztahu mezi zdravotnickým pracovníkem a pacientem

k němu nevyhnutelně svádí.

Skutečnost, že paternalistický postoj zdravotnického pracovníka k jeho pa

cientům je nahrazován přístupem kladoucím důraz na rovnost vztahů při

poskytování zdravotní péče, se pak projevuje i požadavkem na srozumitelné

informování pacienta o poskytované péči. V rámci rozšiřování nároků pa

cienta na úplné informace o vlastním zdravotním stavu je rozmělňována také

bariéra kladoucí dosud překážky v přístupu pacienta k vlastní zdravotnické


Povinná mlčenlivost zdravotnických pracovníků – obecně k jejímu pojmu...

15

dokumentaci. Jak jsme naznačili v samotném úvodu, vědomost pacienta o tom,

jaké záznamy vedou zdravotničtí pracovníci o jeho vlastním zdraví, je nutným

požadavkem pro nastolení vzájemné důvěry mezi ním a zdravotnickým pracov

níkem. V tomto kontextu si již nelze představit situaci, kdy lékař pacientovu

otázku: „Pane doktore, co si to do těch papírů píšete?“, přejde mlčením či na

ni rovnou odmítne odpovědět.

Je však zpřístupnění zdravotnické dokumentace pacientovi jediným a zázrač

ným řešením rébusu, jak důvěru mezi zdravotníkem a pacientem nastolit?

Lékař do dokumentace mnohdy zaznamenává i své dojmy či prognózy, které se

nemusí ze zpětného pohledu ukázat jako správné a pacienta (v drtivé většině

případů medicínského laika) mohou podobné poznámky mást nebo trauma

tizovat. Na druhé straně je zde zákonný požadavek na úplnost záznamů ve

zdravotnické dokumentaci a zákaz zpřístupňovat údaje třetích osob, které

mohou být v dokumentaci také obsaženy. Proto ani zpřístupnění zdravotnické

dokumentace nemusí být pro nastolení důvěry mezi zdravotníky a pacienty

zcela univerzálním a bezkonfliktním receptem.

Z pohledu zdravotnického pracovníka je pak mlčenlivost vymezena jednak

negativně a jednak pozitivně. Negativním vymezením máme na mysli soubor

informací, které zdravotnický pracovník nesmí sdělovat třetím osobám. To je

hlavní praktický dopad povinné mlčenlivosti a je zároveň největším zdrojem

právních i skutkových otázek.

Problém vzniká již při samotné definici údajů spadajících pod povinnou

mlčenlivost. Praxe vyžaduje, aby tato definice byla co nejširší, protože ta

xativní a komplexní vymezení jednotlivých skupin údajů krytých povinnou

mlčenlivostí v právním předpise by přineslo výkladové problémy a přílišná

kazuistika by jistě byla příčinou možného obcházení zákona. Široká definice

údajů, krytých povinnou mlčenlivostí ve formě „všeho, co se zdravotnický

pracovník dověděl“, však v sobě zároveň zahrnuje i skutečnosti, jež jsou

obecně známé a jejich nesdělením a odvoláním se na povinnou mlčenlivost

budí zdravotnický pracovník dojem neochotného byrokrata. I v této otázce,

tj. jak široký je dopad povinné mlčenlivosti, proto musí v určitých případech

zdravotnický pracovník citlivě zvažovat okolnosti konkrétního případu, míru

anonymity údajů i důvody, proč je sdělení daných údajů požadováno.

Zdrojem problémů je vedle širokého spektra informací spadajících pod povinnou

mlčenlivost i stejně široký okruh výjimek, na základě kterých je povinná ml

čenlivost prolamována. Povinná mlčenlivost obecně a s ní související ochrana

osobních údajů si totiž neklade za cíl klást absolutní překážky používání údajů,

které jsou povinnou mlčenlivostí kryty. Účelem povinné mlčenlivosti je sice

zabránit zneužití či úniku osobních údajů, ale na druhé straně má právní

řád stanovením výjimek z mlčenlivosti umožnit zpřístupnění příslušných

údajů k legálnímu užití. Prostřednictvím výjimek se tak realizuje volný tok

+


Povinná mlčenlivost zdravotnických pracovníků

16

informací, který je zcela v souladu se zákonem a chrání zájmy, které jsou

účelu povinné mlčenlivosti nadřazeny.

Výjimky z povinné mlčenlivosti jsou principiálně upraveny ve zdravotnické

legislativě a patří mezi ně jednak výjimky vznikající na základě vůle pacienta

(souhlas pacienta s poskytnutím údajů v konkrétním případě nebo předem

vyjádřené určení osoby, která má na informace o jeho zdravotním stavu nárok)

nebo na základě samotného faktu, že je zdravotní péče poskytována (sdělo

vání údajů v souvislosti s požadavkem na efektivní a správnou péči nebo na

kontrolu poskytování péče). Další výjimky stanoví jiné obecně závazné právní

předpisy upravující jednotlivé oblasti veřejné správy či jiné právní instituty.

Mohlo by se zdát, že právní problémy budou v praxi činit jen výjimky upra

vené právě těmi obecně závaznými právními předpisy nespadajícími pod

zdravotnické právo, a to zejména z důvodu jejich velkého množství a rozesetí

ve všech částech právního řádu. Není tomu tak. Právně i skutkově může být

v některých případech velmi složitá také problematika informování příbuz

ných o zdravotním stavu či sdělování jiných údajů na základě souhlasu či

jinak projevené vůle pacienta, tj. výjimky předvídané přímo zákonem o péči

o zdraví lidu jako základním předpisem pro zdravotnické právo.

Poskytování zdravotní péče sebou denně v oblasti povinné mlčenlivosti přináší

nejrůznější varianty problémů – příbuzní si stěžují na nedostatek informací

o zdravotním stavu osob blízkých, na to, že zdravotníci informují jen některé

příbuzné či na skutečnost, že jim zdravotníci brání v nahlížení do zdravot

nické dokumentace, ať již žijícího nebo zemřelého člena rodiny. Ze strany

zdravotnického pracovníka je také nutné brát v potaz důvod, proč příbuzní

chtějí nahlédnout do zdravotnické dokumentace, např. zda chtějí přezkoumat

zdravotní péči nebo zda jejich příbuzný netrpí či netrpěl dědičnou chorobou.

I v těchto situacích je proto nutné brát v úvahu citlivost mezilidských vztahů

vznikajících v rámci zdravotní péče, na něž právní úprava nedokáže vždy

úspěšně reagovat a nabídnout jednoznačný návod na jejich řešení.

Samostatnou kapitolou je sdělování údajů krytých povinnou mlčenlivostí

orgánům veřejné moci. U většiny z nich je výjimka v příslušném zákoně

stanovena zcela jednoznačně (např. u orgánů sociálního zabezpečení, orgánů

na úseku ochrany veřejného zdraví nebo v případě sociálněprávní ochrany

dětí). Problémy však úprava pov inné mlčenlivosti budí opět v oblastech, které

jsou svojí povahou nejkonfliktnější, tj. při sdělování údajů soudům a orgánům

činným v trestním řízení. Příslušníci Policie České republiky vyšetřující trest

né činy jsou mnohdy zaskočeni zcela oprávněnou námitkou zdravotníků, že

povinná mlčenlivost je překážkou ve sdělení určitých skutečností, a jako nutný

podklad je proto ze strany policistů potřebné předložit buď souhlas pacienta

nebo souhlas soudce. Neméně překvapen může být i soudce civilního soudu

ve chvíli, kdy mu zdravotnický pracovník s odkazem na povinnou mlčenli


Povinná mlčenlivost zdravotnických pracovníků – obecně k jejímu pojmu...

17

vost rovněž odmítne, a to opět v souladu s právní úpravou, sdělit požadované

informace o zdravotním stavu.

Problémy však nevznikají jen při povinnosti údaje chránit, ale stejně tak

i při povinnosti jejich aktivního sdělování. Zde se dostáváme k pozitivnímu

vymezení povinné mlčenlivosti ze strany zdravotnického pracovníka. Zdra

votnický pracovník je povinen aktivně informovat jednak příbuzné pacienta

a v určitých situacích i orgány veřejné moci.

Při posuzování nároku příbuzného na aktivně podávané údaje ze strany

zdravotníka vzniká řada otázek – je dle současné úpravy při informování

příbuzného např. nutné rozlišit údaje o nemoci či úraze od ostatních údajů

o zdravotním stavu? Opravňuje tzv. terapeutické privilegium k zadržení

některých údajů při nepříznivé prognóze nebo je lékař povinen sdělit všech

ny údaje bez ohledu na psychický i fyzický stav pacienta? Praxe vyžaduje,

aby i na tyto otázky právní úprava odpovídala. Je však věcí diskuse, zda je

s ohledem na již zmíněnou psychologickou a skutkovou náročnost vztahů při

poskytování zdravotní péče takový požadavek reálný.

Povinnost aktivního sdělení údajů jinak krytých povinnou mlčenlivostí

vůči orgánům veřejné moci je upravena na několika místech právního řádu.

Jedním z nich je např. detenční řízení, tj. řízení o přípustnosti hospitalizace

bez souhlasu pacienta. Umístění pacienta ve zdravotnickém zařízení bez

jeho souhlasu je zdravotnické zařízení povinno hlásit příslušnému soudu. Je

však zdravotnický pracovník zároveň povinen soudům sdělit podrobné údaje

o zdravotním stavu či předat kopii lékařské zprávy?

Podobné nejasnosti mohou vznikat také u povinnosti zdravotníka oznamovat

stanovené trestné činy, informovat policii, že se pachatel trestného činu do

stavil k ošetření nebo sdělovat, zda je pachatel schopen výslechu. Ani v těchto

situacích nedává právní úprava vždy jasný návod k řešení.

Na základě uvedených sporných situací lze konstatovat, že povinná mlčenlivost

zdravotnických pracovníků se stejně jako ostatní druhy povinné mlčenlivosti

pohybuje na sporné hranici veřejného a soukromého. A jako každý potenci

onální konflikt nemá ani povinná mlčenlivost zdravotnických pracovníků

jednoduchá řešení, vždy některá ze stran nebo některý z chráněných zájmů

musí ustoupit.

Je pak ve prospěch věci podrobná, místy až kazuistická právní úprava nebo

úprava obecná, dávající prostor pro úvahu a použití zdravého rozumu?

V rámci tohoto obecného výkladu se lze přiklonit k závěru, že tam, kde je

mlčenlivost prolomena na základě veřejného zájmu je výslovná a zákonem

podrobně upravená výjimka potřebná. V oblasti soukromoprávních vztahů,

kde je každý případ jinak citlivý a jinak závažný, by však právní úprava

měla dávat jen rámcový návod, např. jasným zakotvením základních práv

a povinností zdravotníků i pacientů. Jakýkoliv podrobný právní předpis téměř


Povinná mlčenlivost zdravotnických pracovníků 18 automaticky vyžaduje další prováděcí či metodické úpravy, resp. může být zdrojem navazujících otázek a konfliktů. Proto by příslušná legislativa měla pro úpravu povinné mlčenlivosti zdravotnických pracovníků najít návod, jak citlivě vyvážit dva svou povahou protichůdné požadavky – jednoznačný právní předpis na straně jedné a jeho dostatečná abstraktnost a bezrozpornost na straně druhé. Otázky k obecnému tématu povinné mlčenlivosti:

Co je primárním účelem povinné mlčenlivosti?1)

Trvá povinná mlčenlivost i v případě, kdy zdravotnický pracovník zcela 2)

přestane vykonávat zdravotnické povolání (např. začne být zaměstnán zcela

mimo oblast zdravotnictví, odejde do důchodu apod.)?

Změnil se text právního zakotvení povinné mlčenlivosti zdravotnického 3)

pracovníka v zákoně o péči o zdraví lidu bezprostředně po změně politic

kého režimu v roce 1989?

Má zdravotnický pracovník v určitých případech stanovenou povinnost 4)

sdělit údaje jinak kryté povinnou mlčenlivostí i bez výslovné výzvy orgánu

veřejné moci?

Je povinná mlčenlivost čistě otázkou vztahu mezi zdravotníkem a pacientem 5)

nebo její aplikaci ovlivňuje také ochrana veřejného zájmu?

3

3

Správné odpovědi: 1) zajištění důvěry ve vztahu zdravotnický pracovník-pacient,

a to cestou ochrany údajů, které se zdravotnický pracovník doví při poskytování

péče, 2) ano, 3) ne, 4) ano, 5) ano, ochrana veřejného zájmu odůvodňuje průlomy do

povinné mlčenlivosti, které však vždy musejí být stanoveny právním předpisem.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist