načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Povídky ze zadní kapsy - Jiří Kostúr

Povídky ze zadní kapsy

Elektronická kniha: Povídky ze zadní kapsy
Autor:

„Povídky ze zadní kapsy“ byly napsány předtím, než jsem se poznal s lidmi z českého un-dergroundu, což bylo až ke konci sedmdesátých let minulého století. Při vzniku ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  99
+
-
3,3
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Jiří Kostúr
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 53
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 999-00-017-7551-3
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

„ Povídky ze zadní kapsy “ byly napsány předtím, než jsem se poznal s lidmi z českého un-dergroundu, což bylo až ke konci sedmdesátých let minulého století. Při vzniku povídek mi bylo kolem 33 let. Dneska mi je 75 roků, takže povídky jsou staré 42 let. Žádná z povídek nikdy neopustila prostor šuplíku, teprve až teď. Okolnost proč nespatřily světlo světa v době svého vzniku, ta je nasnadě: byly napsány v komunistických normalizačních časech. Tehdy jsem prožíval osamocené časy, kterým jsem čelil těmito literárními hříčkami. Připadá mi, že by mohly zaujmout i dnešní čtenáře.

Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

1


2

Povídky

ze

zadní kapsy

Jiří Kostúr


3

Jiří Kostúr Povídky ze zadní kapsy Vydáno v roce 2017 Nakladatelství Jiří Kostúr (jiri.kostur@seznam.cz) © Jiří Kostúr, 2017 Fotografie: Jaroslav Kukal, Jiří Kostúr ISBN: 978-80-88139-21-8 (PDF) ISBN: 978-80-88139-22-5 (EPUB) ISBN: 978-80-88139-23-2 (MOBI)

4

Bibliografie Jiřího Kostúra (1942):

Roční doby (přírodní lyrika), Severočeské nakladatelství, 1973.

Satori v Praze (autobiografické povídky), Pragma, 1993, rozebráno.

Lesní hovory (přírodní lyrika), Torst, 2000, rozebráno.

Toulavý kopyta (cestopis o putování s koněm po Šumavě a Vysočiny,

vlastní vydání, 2006.

Vidět sekvoje, a zemřít...(cestopis z amerického Jihozápadu),

Akcent, 2008.

Baráky – souostroví svobody (se spoluautorem Františkem Stárkem

Čuňasem kniha rozhovorů s aktéry undergroundových komun zko

munistické doby), Pulchra, 2010, rozebráno.

Je zastoupen v Antologii české poezie I. díl (1966-2006), Dybbuk,

2009 a v antologii Chlévská lyrika (aneb zvířata nám odcházejí

ze života), Sursum, 2010.

Časopis Revolver revui č. 83, 2011 otiskl kratší výběr ze sbírkymi

lostné poezie Stařec a láska. V literární revui Pandora č. 24, 2012

vyšla ukázka z připravované knihy Dobrý práskač Švejk, kterávy

chází ze svazků StB, které byly na Jiřího Kostúra vedeny jako nane

přátelskou osobu a s nimiž se seznámil teprve po 23 letech, vlastní

vydání, 2013. Tištěná kniha je už rozebrána a na jaře roku 2015vy

šla jako e-kniha.

Tančící derviš (cestopis o Turecku), e-kniha 2015.

Island-země v zrodu (cestopis o putování Islandem), e-kniha 2015.

Stařec a láska (troufalý milostný deník), milostná lyrika, e-kniha

2015.

Union Jack (cestopis o Anglii, Walesu, Skotsku a Irsku), e-kniha

2016.

Tří hároši v Pobaltí (cestopis o Litvě, Lotyšsku a Estonsku), e-kniha

2016.

Toulky Bosnou, Albánií a Řeckem (cestopis), e-kniha 2016.

Tři hároši na Sicílii (cestopis o Itálii), e-kniha 2017.

Tři hároši v Podněstří (cestopis o Rumunsku, Moldávii a Podně

sterské Moldavské Republice), e-kniha 2017

Ještě Evropou – Zámky na Loiře, Bretaň, Amsterdam, Hamburg,

Skandinávie (cestopis), e-kniha 2017

5

Obsah:

Úvodní poznámka

Sněhová královna

Patálie s Miláčkem

Bonny a Clay v Elixíru

Lesní rachota

Cikánský pláč

Modré oči od pumpy

Plot

Dopis českému rozhlasu

Závěrečná poznámka

6

Úvodní poznámka

„Povídky ze zadní kapsy“ byly napsány ještě před dobou, z které

pochází fotografie od Jardy Kukala. Bylo to předtím, neţ jsem se

poznal s lidmi z českého undergroundu, coţ bylo aţ ke konci sedm

desátých let minulého století. Při vzniku povídek mi bylo kolem 33

let. Druhá fotka dokumentuje rozpětí času, který uplynul, kdyţ je mi

dneska roků 75. Takţe povídky jsou staré 42 let. Ţádná z povídek

nikdy neopustila prostor šuplíku, teprve aţ teď. Okolnost pročne

spatřily světlo světa v době svého vzniku, ta je nasnadě: bylynapsá

ny v komunistických normalizačních časech. Tehdy jsem proţíval

osamocené časy, kterým jsem čelil těmito literárními hříčkami. Při

padá mi, ţe by mohly zaujmout i dnešní čtenáře.

SNĚHOVÁ KRÁLOVNA V modrém cibuláku se černal studený lógr. Vypil jsem páté kafe, ale s rukopisem jsem moc nepokročil. Zamáčkl jsem dokouřený filtr do přecpaného popelníku a narovnal si záda. Bolelo mi v nich pořádně.

Utichlý klapot psacího stroje předal ţezlo monotónnímu tikání na stěně. Otočil jsem ztuhlý krk a koukl na hodiny. Ukazovaly za pět minut jedenáct. Těbůch, to jsem za celý večer sesmolil jen třistránky? Za oknem prošlehávaly rudé záblesky z rozestavěné Petrochemie mrazivou prosincovou noc.

Sklonil jsem se radostně znovu nad stroj a zavrtěl jsem hlavou, kdyţ jsem dočetl pitomost, kterou jsem naklepal. No co, horory jsou dneska v kurzu, vzpomněl jsem si na filmovou horečku s hadovitými frontami na americké Čelisti. Chtěl jsem odhodlaně uhodit doklaek, ale za zády mi břeskně zazvonil zvonek.

Na chodbě se motala vyzáblá holčice. Nohy měla nacpané vrozdrbaných dţínách se záplatami a z ušmudlaného beraního koţichu jí koukal černý vytahaný rolák. Sladce se usmála a upadla mi dopředsíně.

Byl jsem celý u vytrţení z jejího hihňání, kdyţ se mi ji podařilo postavit na nohy. „Copak byste si, slečno, přála?“ zeptal jsem seroztomile.

Kymácivá ţába pronesla: „Přišla jsem k vám na návštěvu!“

Drţel jsem v náručí beraní koţich s chichotající blonďatou hlavou a honem zavřel dveře. Netouţil jsem sklízet po udrbaném věţáku slávu zhýralého děvkaře. „To jsou teda ke mně hosti!“ řekl jsemnadšeně.

Slámová ofina jí trčela rozčepýřeně z čela a vykulené zelenavé oči se na mě vyzývavě ušklebovaly. Hleděl jsem chvíli zpytavě na tozábavné štěně a pak popošel do obýváku a pozval ho dál. „Kde ses tak, prosím tě, nametla a co tě to napadlo ke mně lézt?“ zeptal jsem se.

Nadrátované stvoření keclo do křesla, škytlo, rozkošnicky poloţilo hlavu na koţený potah a řeklo: „Chtěla jsem si dávno s vámapoklábosit, ale neměla jsem nikdy kuráţ!“

Uţasl jsem štěstím bez sebe. „V takovouhle dobu a v tomhle stavu?“


8

Dívka se zvedla a potácivě zamířila ke stěně s kresbou od Janečka.

„Hele, vy tu máte akty?“

Chytil jsem ji a nacpal zpátky do křesla. „Víš co, radši hezkyhačej!“ řekl jsem důrazně a naklusal do kuchyně.

Voda se ještě v konvici nevařila. Připravil jsem zatím dvě kostky

cukru a nasypal vrchovatou lţičku zlatého výběru do plechového

hrnku. Míšeňský jsem jí nedál, určitě by ho rozbila. Vpravím do ní

pořádného lomcováka a pak ji nacpu do výtahu. Spokojeně jsemkonečně vypnul vařič.

Seděla rozcabeně na stole vedle psacího stroje a muchlala vtlapkách moje těţce vypocené papíry. Upřela na mě nadšené oči a řekla: „To je tak mile blbý!“

Poloţil jsem hrnek na stůl, vyškubl jí pomačkané stránky a táhl ji ke křeslu. „To já vím taky!“ odpověděl jsem naštvaně.

Nemohla se strefit lţičkou do tmavé hladiny, ale nevadilo jípoznamenat: „Tak proč takový krávoviny píšete?“

Vytrhl jsem jí lţičku, zamíchal kávu za ní a řekl: „Abych měl za co kupovat kafíčko takovým roztomilým holčičkám, jako jsi ty!“

Opilý neomalený diblík srkal z hrnku a já jsem si ho pozorněprohlíţel. Moţná, kdybych byl o pár roků mladší, neseděl bych tu sezaloţenýma rukama. Nebyla ţádná krasavice, ale měla něco do sebe. Jenţe jsem nevěděl co.

Začala se soukat z koţichu a rozhodla se mi tykat. „Máš tu bezva teplo,“ poznamenala.

Zvedl jsem se, abych jí zabránil ve vysvlékání beraního svršku, a oznámil rezolutně: „To, ţe mi tykáš, mi nevadí, ale koukej dopít to kafe a běţ hajat!

Neposlechla. „Přece mně necháš udělat pohodlí!“

Zkroutil jsem jí její srandovní ručičky. „Já mám dojem, ţe uţ toho bylo dost, ne!“

„Budu volat o pomoc!“ oznámila.

Koukal jsem na ni jako jelen a zmohl se jen říct: „Tobě snadpřeskočilo!“

Upíjel jsem zahloubaně z červeného klášterního a trpěl poslech drnkavého blues Sonny House. Poručila si ho. Nasadil jsem radši sám jehlu, moc desek nemám, ale o to málo bych nerad přišel.

Deska zmlkla a dívka řekla: „ Já ti zahraju divadlo!“

Měl jsem toho jejího divadla uţ opravdu dost, přesto jsem sezetal: „A co to bude?“



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist